LIETUVIŲ KALBOS MORFOLOGINĖ SANDARA IR JOS RAIDA

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

ATRIBUTIVNĚ-PREDIKATIVNÍ UŽITÍ LITOVSKÝCH PARTICIPIÍ

V. AMBRAZAS

Ze všech živých indoevropských jazyků si litevština nejlépe zachovala rozmanitý a složitý systém významů participií a typů jejich užití. Tato rozmanitost užití spočívá v dvojí morfologické povaze participií, v jejich přechodném postavení mezi slovesem a přídavným jménem, které je samo výsledkem vývoje trvajícího celá tisíciletí. Participia, původně jmenné tvary, byla postupně zčásti začleněna do systému slovesných kategorií času, rodu a vidu. Proto se nyní v závislosti na syntaktické funkci, postavení, vyčlenění, míře rozvití a dalších okolnostech v některých případech výrazněji uplatňují slovesné, v jiných pak jmenné rysy participií.

Vzhledem k velmi rozmanitému užití a četným přechodným případům je obtížné jednoznačně určit syntaktickou funkci participia v každé větě. S přihlédnutím k syntaktickým vztahům k ostatním slovům a k převažujícím významům však lze rozlišit tyto hlavní typy užití participií: atributivní, atributivně-predikativní a predikativní užití. Tentýž morfologický tvar participia může podle okolností, za nichž je užit, náležet k různým typům užití.

A t r i b u t i v n í p a r t i c i p i a se pojí se jmény a označují vlastnosti předmětů a jevů vyplývající z děje, např.: Kroupy jsou zmrzlý sníh, kulaté jako hrášky. Plv. Horské svahy porostlé křovinami se krásně střídaly světlejší a tmavší zelení. ŽemR I 132.

A t r i b u t i v n ě-p r e d i k a t i v n í participia se pojí zároveň se jmény nebo zájmeny i se slovesy. Označují vedlejší děj věty nebo stav vzniklý v důsledku tohoto vedlejšího děje, např.: Vstal, podíval se, jaké tam mají dříví, a zase si lehl. BsP IV 115.

P r e d i k a t i v n í participia mají ve větě funkci přísudku a pojí se s podstatnými jmény a zájmeny ve funkci podmětu. Vyjadřují-li hlavní děj věty, liší se některá z nich od odpovídajících určitých slovesných tvarů pouze určitými modálními odstíny a tvoří takzvaný nepřímý způsob (modus relativus), např.: N e š ė s

47

čert kámen velký jako hroudy. BaranAS 20. Jiná participia vstupují do složených slovesných časů.

Tyto typy užití participií nejsou striktně odlišeny. V mnoha konstrukcích mohou participia vykazovat rysy jednoho i druhého typu. Navíc nejsou zde uvedené typy užití stejně charakteristické pro všechna participia. Například činné participium préterita iterativního je téměř vždy pouze predikativní, zatímco trpné participium futura je pouze atributivní. Pouze v určitých konstrukcích si atributivně-predikativní užití zachovalo činné participium prézentu. V důsledku rozdílných významů a podmínek užití vznikly uvnitř systému participií, stejně jako mezi participii a dalšími jim blízkými slovesnými tvary (např. poloparticipii), složité korelační vztahy, které dosud téměř nebyly zkoumány. Zvláště málo pozornosti bylo dosud věnováno atributivně-predikativnímu užití participií.

Atributivně-predikativní užití je složité, různorodé a zahrnuje mnoho rozličných případů užití participií. Patří sem především takzvaná apozitivní participia, která označují vedlejší děj a často jsou s určitými slovesnými tvary ve funkci přísudku spojena různými příslovečnými vztahy (např.: Vlk se přimotal a vyplašil ovce. Er). Atributivně-predikativní participia mohou také vyjadřovat stav podmětu v době děje označeného přísudkem a těsněji se přimykat k určitým slovesným tvarům (např.: Hospodář odešel stranou rozhněvaný. BaltPV I 99). Taková participia jsou v dosavadních gramatikách považována za součást složeného přísudku. K atributivně-predikativním se řadí také participia s významem vedlejšího děje ve spojeních s akuzativem a genitivem jmen nebo zájmen (např.: Uslyšel včelku, jak se zotavuje. JD II 1203) a další. Všechna tato participia lze spojit do jedné skupiny díky jejich dvojím syntaktickým vztahům a významu vedlejšího děje nebo výsledného stavu, který z něj vznikl.

Cílem tohoto článku je charakterizovat atributivně-predikativní užití nominativních tvarů participií v litevštině. Ostatní pády participií (kromě nominativu) mají význam vedlejšího děje zpravidla jen v určitých konstrukcích se jmény nebo zájmeny, zejména po slovesech označujících řeč, vnímání nebo duševní stav (accusativus, genetivus cum participio). Tyto konstrukce se vyznačují specifickými rysy a tvoří předmět samostatného výzkumu. Patří k nim také velmi těsná spojení nominativu participia se zvratnými slovesy (nominativus cum participio), jimiž se tento článek rovněž nebude zabývat.

Aniž bychom podrobněji rozebírali jednotlivé konstrukce, uvádíme zde prozatím hlavní případy atributivně-predikativního užití nominativních tvarů participií a dokládáme je materiálem ze současného spisovného i lidového hovorového jazyka. Doklady ze starých jazykových památek a z nářečí, která nejsou charakteristická pro spisovný jazyk, se využívají převážně jen tam, kde chceme upozornit na vztah současného systému významů participií k systému dřívějšímu¹.

¹ Příklady z písemností 19.—20. století a z nářečí jsou uváděny podle norem současného spisovného jazyka. Pravopis a interpunkce příkladů převzatých ze starých písemností se zachovávají, pouze „gotická“ písmena se nahrazují odpovídajícími latinskými.

48

I

§ 1. V současné litevštině je atributivně-predikativní užití typické pro nominativní tvary činných participií minulého prostého času, trpných participií přítomného času a trpných participií minulého času. Nominativy atributivně-predikativních participií se často užívají k rozlišení hlavního a vedlejšího děje věty, které vykonává tentýž činitel. Děj, který chceme zdůraznit, se vyjadřuje určitou slovesnou formou, zatímco méně zdůrazněný děj, spojený s hlavním dějem časovým, příčinným nebo jiným vztahem, se vyjadřuje nominativem participia. Např.:

Kurmelis, probudiv se, obrátil své zarudlé oči. ŽemR I 207. Julė Stočkusová se připlížila a sladce zacvrlikala. Gud-GuzKIT 264—265. Vilius, vysmívaný, mlčel. SimonVK I 79. Rozbahněná země se při orání propadá. Tl. Vlk, vyplašený, se už nevrací na stejné místo. Val (DŽ I 457). Kámen, vržený, zaburácel přes střechu. Rm.

V těchto větách jasně vidíme dvojí syntaktické vztahy participií. Vztahují se jak k substantivům zastávajícím funkci podmětu, tak ke slovesům zastávajícím funkci přísudku.

Nominativy atributivně-predikativních participií zaujímají přechodné postavení mezi odpovídajícími atributivními a predikativními tvary participií. Zvlášť zřetelné jsou jejich sémantické vztahy k atributivním participiím. Dokonce i u činných participií minulého prostého času, jejichž významy jsou nejvíce diferencované, lze v určitém kontextu atributivní-predikativní a atributivní užití jen obtížně rozlišit. Jsou-li tato participia nerozvitá a stojí před určovaným slovem, bývá někdy téměř nemožné bez intonace a širšího kontextu jasně říci, zda je máme považovat za atributivní, nebo atributivně-predikativní. Např.:

Zastavený autobus rachotí a koně couvají a nechtějí jít, i kdybys je ubil. An. Vyděšený sivák utekl k matce. CvR II 61. Přesto zralá Darata cítila, že neudělat nikomu nic zlého je málo. VaižgR VII 41. Rozjaření děti už nechtějí ani spát S (DŽ II 570). Když se staří pánové, kteří se sešli, rozpovídali, chybělo už jen žertování. Sss. Rozzlobená dívka, jak jednu vrazila telčovi paličkou, hned se mu rozsypaly peníze. BsP II 201.

Občas mají činná participia minulého prostého času takto méně jasně vyhraněný význam (samostatně nebo rozvitá jinými slovy) i tehdy, když stojí za podmětem věty. Např.:

Brambory, nedovařené, při jídle křupou. J I 478. Sýr, vykysaný, má mnoho dírek. Er. Kachny, vyhladovělé, rychle zobou krmivo. J (DŽ I 87). Dítě, popálené, se bude bát ohně. B (DŽ I 665). Běží jako kůň, i když dostal pod ocas. Žvr. Raduje se jako slepice, když vyseděla káčátka. Mrk. Proč pláčeš jako ženská, když jsi ztratil zub? Vlk.

Ještě hůře uchopitelná bývá někdy hranice mezi trpnými participii vyjadřujícími vlastnost a vedlejší děj; ta mají obecně více jmenných vlastností. Proto při označování vedlejšího děje,

4. Lietuvių kalbos morfologinė sandara ir jos raida

49

velmi často si zároveň zachovávají i jistý odstín atributivního významu. Taková pasivní participia mohou ve větě stát před podmětem i za ním. Např.:

Neošetřované jahody zplaněly. Alk. Chléb pláče, když ho jí lenoch. BaltPV I 265. Mňouká jako kočka, které lámou ocas. Als. Zahnaný vlk se vrací do lesa. Šim (DŽ III 324). Postřelený voják nestačil ani vykřiknout. LzP (DŽ I 31). Bručí jako zraněný medvěd. Šim (DŽ I 566). Kámen, vržený z praku, letí s hvízdáním. J (DŽ I 67).

Ačkoli je hranice mezi atributivními a atributivně-predikativními participii někdy neostrá, podstatný rozdíl mezi těmito typy, založený na výše uvedených syntaktických vztazích a významech, je nepochybný. Je zvlášť zřetelný ve větách, v nichž vedle sebe stojí atributivní a atributivně-predikativní participia téhož času a rodu. Např.: Jeho zasněné, hluboké oči, náhle zaujaté něčím, hned zase pohasínaly. CvR III 257. Údolí ztichlo, jako by vymřel úl, zbavený všedního, obvyklého zvuku. CvR III 44.

§ 2. Vyjadřují-li vedlejší děj, mohou atributivně-predikativní participia ve větě někdy plnit podobnou úlohu jako určité slovesné tvary. Uveďme například tuto větu: A tehdy se stařec zamysliv a chvíli hloubav, vrátil do stodoly. KrėvR 93. Participia činná minulého času bychom zde mohli nahradit minulými slovesy, aniž bychom tím zkreslili význam věty (srov.: A tehdy se stařec zamyslel, popřemýšlel a vrátil se do stodoly. Přesto není funkce participií činných minulého času a sloves v těchto větách stejná. Jestliže v první větě již z porovnání participií se slovesy vidíme, který děj se pokládá za hlavní a které děje za vedlejší, pak jsou ve druhé větě všechny tři děje vyjádřeny jako rovnocenné.

Pasivní participia přítomného a minulého času vyjadřující vedlejší děj mají podobný vztah k odpovídajícím složeným tvarům pasivního rodu, např.: Syn kupce, dobře vychovávaný, krásně rostl a po několika letech už byl chytrým dítětem. LTR (srov.: Syn kupce byl dobře vychováván a krásně rostl...). Cesty, skrápěné deštěm, se klikatily údolími, ale držely je jako v miskách, samy přitom nepromokly. VaižgRR I 277 (srov.: Cesty byly skrápěny deštěm a klikatily se údolími...). Další kámen, rozdrcený úderem, explodoval, až vyletěly jiskry. ŽemR I 145 (srov.: Další kámen byl rozdrcen a explodoval...) Uťatá větev znovu obrostla. Lp (srov.: Větev byla uťata a znovu obrostla).

V těchto případech se atributivně-predikativní participia také jasně odlišují od určitých slovesných tvarů ve funkci několikanásobného přísudku významem vedlejšího děje.

§ 3. Takto se však s určitými slovesnými tvary pojí jen malá část atributivně-predikativních participií. Zejména ne-

50

pasivní participia mohou mít slovesné koreláty jen poměrně zřídka. To lze především vysvětlit výše zmíněnou blízkostí atributivních a atributivně-predikativních participií, v jejímž důsledku mají posledně uvedená někdy i jistý odstín atributivního významu. Kromě toho bývají participia označující vedlejší děj často spojena se slovesy ve funkci přísudku příčinnými, podmínkovými, způsobovými a dalšími okolnostními vztahy. Uveďme například větu Cizí muži, kteří probodli psa, ho nechali v koutě u lavic a sami odešli s puškami přehozenými přes rameno. SimonOBT 42. První participium zde označuje vedlejší děj a vyjadřuje pouze jistý časový vztah k hlavnímu ději věty, vyplývající ze samotného časového významu participia. Druhé participium (přehozenými) spolu se závislými slovy zároveň objasňuje i povahu hlavního děje².

Jak vidíme, atributivně-predikativní participia se vyznačují jistým sémantickým synkretismem: často v sobě spojují odstíny atributivního, predikativního i okolnostního významu³. V závislosti na různých syntaktických podmínkách (pozici, vyčlenění, větné struktuře atd.) někdy více vystupují do popředí některé, jindy jiné jejich sémantické rysy. V určitých konstrukcích (viz §§ 26—27) se přibližují také predikativním participiím, která tvoří nepřímý způsob (modus relativus). Při rozlišování atributivně-predikativních participií od dvou dalších základních typů užití vycházíme ze dvou nejdůležitějších výše uvedených kritérií: dvojí povahy syntaktických vztahů a významu vedlejšího děje nebo stavu, který z něj vyplývá.

II

§ 4. Atributivně-predikativní užití je zvláště charakteristické pro příčestí činná minulá, která jsou v současné litevštině vůbec nejrozšířenější. Je třeba poznamenat, že příčestí činná minulá označují vedlejší děj několikanásobně častěji než vlastnost. Význam vedlejšího děje lze považovat za hlavní, převažující význam těchto příčestí.

Atributivně se nejčastěji užívají příčestí činná minulá utvořená od intranzitivních samovolných sloves. Naproti tomu vedlejšího

²Kvůli různým okolnostním významům, které nejsou pevněji podloženy formálními znaky (viz §§ 24—25), jsou některá atributivně-predikativní příčestí v dosavadních gramatikách litevštiny řazena mezi okolnostní určení, srov. J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, I, Vilnius, 1957, s. 478 a násl.; J. Žiugžda, Lietuvių kalbos gramatika, II, Sintaksė, Kaunas, 1961, s. 33 a násl.; J. Balkevičius, Dabartinės lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius, 1963, s. 205, 212, 223, 230 a násl. Pro příčestí označující vedlejší děj se užívá také termín okolnostný přívlastek (przydawka okolicznikowa), viz T. Buch, Użycie participiów w utworach Ch. Donelaitisa, „Biuletyn Polskiego towarzystwa językoznawczego“, 21, Wrocław—Warszawa—Kraków, s. 148 a násl., 157; tamtéž se kriticky hodnotí názor, že polopříčestí a příčestí jsou okolnostní určení.

³Vazby s atributivními příčestími a časté okolnostní významy brání tomu, aby se příčestí označující vedlejší děj považovala jednoduše za vedlejší predikáty, jak navrhují někteří představitelé ruské gramatické školy, srov. С. И. Груздева, Атрибутивные и предикативные функции причастия на -ęs в литовском языке в сравнении с русскими конструкциями, «Исследования по грамматике русского языка», I, Л., 1958, s. 242—245.

4*

51

významu děje se naproti tomu příčestí činná minulá tvoří spíše od tranzitivních nebo intranzitivních nesamovolných sloves. Taková příčestí označují vedlejší děj, který nastal před začátkem hlavního děje vyjádřeného určitou slovesnou formou, a zpravidla mají dokonavý vid.

Bajoras vešel a našel dívku, jak sladce spí na největší hromadě příze. CvR III 231. Kozel se rozběhl a narazil tchyni rohatým čelem do plotu. Db. Nezoufej, bratře! Až ti bude zle, přiběhnu a zachráním tě. CvR V 124. Romas uvolnil křídla mlýna, rozběhl se a roztočil je. CvR V 89. Skřivánek povyskočí, chvíli třepotá, chvíli třepotá a pak zase padá na zem. ŽemR I 407. První se probudil Rukinas, vyskočil, podíval se k oknu, hodil si kožich na záda a vyběhl ke koním. ŽemR II 145. Běž ho vzbudit, spí ve stodole. Jnšk. Nyní se dvanáct bratrů vrátilo zpátky, ale princ zůstal a šel sám. BsMt II 89. Stařec se otočil a znovu běží. BsMt II 85. Pes došel k princezně, přistoupil k ní a položil jí hlavu na kolena. BsP I 7. Na dvoře zaštěkal pes a ztichlý si lehl. Brt. Potom vstal i Grigas, přistoupil, uklonil se a políbil Žemaitukovi ruku. KrèvR 52. Na trh neztrácej čas — prodal jsi, otoč se a jeď. Svn. Kachny se osmělily a vešly do krámu. Svnč. Odvážil jsem se přistoupit k jedné bráně a zaklepal jsem. BaltPV I 156. Přišel, chvíli poseděl a jako by se pak rozplynul. Gs. Ten ptáček přiletěl, chvilku zaštěbetal a pak s třepetáním odletěl. Gs. Také já jsem přiskočil a uštědřil pár facek. Gs.

V citovaných příkladech označují neúplná příčestí předchozí dokončený děj a jsou utvořena od intranzitivních sloves. Příčestí utvořená od tranzitivních sloves se nejčastěji pojí s akuzativem podstatného jména nebo zájmena. Neúplná příčestí tranzitivních sloves se v tomto významu užívají poměrně zřídka. Např.:

Nikdo už mu z městečka nepřináší preclíky ani sladkosti, které by koupil. BilR I 158. (Král) je zavedl do hostinského pokoje a tam je zamkl a nechal. CvR V 34. Já a Marcela jsme tu měly chléb; vezmi si, zakousni se a pak pomůžeš stavět. ŽemR I 150.

Mají-li příčestí vyjadřující vedlejší děj závislá slova, tvoří v větě oddělené participiální konstrukce.

a) Rozvité tvary utvořené od tranzitivních sloves:

Pán se kvůli takovým slovům tolik rozzuřil, že popadl sekeru a vší silou ji mrštil po čeledínovi. CvR V 31. Stařenka zvedla oči a rozhlédla se po světnici. ŽemR II 145. Janulise přepadl strach, když obešel sad, podíval se na sýpky, chlévy, stodolu a spatřil jen holé stěny a děravé střechy. VienR I 152. Janulis přistoupil k oknu, zhluboka si povzdechl a vtáhl do nezdravých plic vůni zahrady, naslouchaje nočnímu tichu. VienR I 148. Hle, Enskys hned vytáhl velký nůž a začíná krájet vařené i pečené maso. DonR 129. Tušė hned přinesla tenké ubrusy a náležitě, po selsku, prostřela velký stůl. DonR 67. Liška chytila ženské kuře, přiběhla k dírkám a

52

říká. Švnč. Simukas říká, že si poškrábal lýtko. Stará klisna, která několikrát přeplavala mělčinu jezera, vystoupila na břeh a vyválela se v písku. CvR II 15. Seber z pole kameny a slož je na antėžis. Rt. Ještě jednou žena si prohlédla pole a šla do chalupy. CvR III 105.

b) Rozvité participiální konstrukce vytvořené z intranzitivních nepřechodných sloves:

Pasáček se posadil u stohu, zaraženě ztichl a začal přemýšlet o létě. Kp. Jednoho rána děti, které se sešly ve škole, hlučely mezi sebou. VencIR II 36. Mládenec se postavil uprostřed světnice, rozhlédl se kolem a sundal si čepici. KrėvR 144. Všichni představení, kteří vyšli s kněžími velkým vchodem do vsi, pozdravili Gediminase. Dauk (DŽ I 110). Bál jsem se, že Perkūnas se hned zvedne a rozmetá do silnice domy takových nepřátel. DonR 132. Hnědé mravence, které mu vylezly po nohách, se hemžily po zádech. CvR II 78. Když jsem vyšel na silnici, potkal jsem zástup žáků s učitelem v čele. VienR I 212. Zalezl jsem za tkalcovský stav a postavil se u okna. SimonOBT 83. Když jsem se trochu vyspal, půjdu na houby. Alk. Vrátil se přesně o půlnoci a zabouchal na dveře. Šil. Ujel sotva míli a musel se vrátit. Jnšk.

Mnohem vzácněji mají význam děje druhého plánu činná participia minulého času vytvořená z intranzitivních nepřechodných sloves. Např.:

Syn se rozzlobil a mrštil jím na zem. Er. Uschlá sláma začíná až rudnout. ŽemR I 212. Ten chlapeček, když vyrostl do osmi let, začal pást. BM 257. Perkūnas ho ve velkém hněvu rozpůlil mečem. KlvD 334. Elena, rudá jako kalina a ještě se ani nepodívala na trojnožku, vyběhla z chalupy, jako by ji opařili vodou. KrėvR 38. Raději bych se proměnila v kachničku a plula po mořských vlnách. JV 28. Proto není divu, že někdy nedokážu zaplatit milou daň a hospodář mě za to celý vyhubuje nebo mě, rozzuřený k nepříčetnosti, udeří přes ucho. DonR 52.

Činná participia minulého času vyjadřující děj druhého plánu se tedy svým vztahem k tranzitivnosti a intranzitivnosti i nejobecnějšími lexikálními významy výrazně liší od atributivních participií.

§ 5. Děj druhého plánu nejčastěji označují činná participia minulého času s předponou. Nepředponové tvary se užívají méně často a zpravidla jen takové, které mohou vyjadřovat děj jako ukončený celek a mají význam dokonavého vidu. Např.:

Ale ani to nestačilo; vzal velký nůž, už přeřízl hrdlo i průdušnici a natáhl ruku. DonR 28. Kde je svah mírnější, tam je vláha, kde strmější, tam je příliš sucho; jen zkus vysušit mokřiny a zavlažit kopcovité pozemky. VaižgRR I 260. Ten hned vstal a řekl. ValVK 66. Posadil se u postele a muž řekl. ValPŽK 123. Jako obvykle i tentokrát přineslo malé kovářovo dítě Mikovi krajíc chleba potřený medem, když se stihlo naobědvat. CvR II 85. Když si svlékl síť a koupil člun, trávil Bebenčiukas celé dny rybařením na jezeře. CvR V 7. Vůz se otřásl od břehu, rozpadl se a hlavy klád se začaly hroutit do vody. BsP III 105. Jako by se nic nestalo, šel jsem k sousedovi. Kv.

53

V určitých případech však mohou nepředponová příčestí činná minulého času nedokonavého vidu vyjadřovat vedlejší děj také jako proces, který po určitou dobu probíhal v minulosti. Tento význam, charakteristický pro formy průběhového vidu, mají příčestí nepředponových sloves pohybu a některých dalších sloves poměrně zřídka. Např.:

Když se druhá sestra nedočkala návratu nejstarší sestry, vydala se hledat Bebenčiuka. Šla a došla k jabloni. CvR V 11. Když ježek tři dny jel, dorazil na statek druhého pána. CvR V 72. Když cestovali hodinu, spatřili muže, který okusoval břízu. CvR V 32. Člověk, který se po mnohém lopocení a únavě vždy s chutí nají svého prostého jídla... ten přelstí toho, kdo se každý den vyparádí, ale se vzdycháním a stále nemocný uchopí lžíci. DonR 41. Nějakou dobu se vznáším nad loukami, slunce rychle zapadlo. CvR III 190. Maršálek dlouho popotahoval nosem, ze všech stran si prohlížel předmět a vytahoval si z úst dýmku, aby se zeptal na cenu. CvR III 54.

§ 6. Příčestí činná minulého času nedokonavého vidu, která ve větě vstupují do vztahu s určitými slovesnými tvary ve funkci přísudku a odlišují vedlejší děj od hlavního, umožňují vyjádřit posloupnost (následnost) dějů. Proto jsou vhodným prostředkem k rozvíjení vyprávění. Děje probíhající jeden po druhém se v současném spisovném jazyce často označují celým řetězcem příčestí činných minulého času nedokonavého vidu a určitých slovesných tvarů. Např.:

Antanas si otloukl nohy o koště, shodil z knírů led, posadil se a řekl. ŽemR I 231. Onikė přikryla stařenku, sedla si u jejích nohou a podřimovala. ŽemR II 142. A sotva Dūdonis vstoupil do dveří, strašně se rozčílil, vyvolal ropuchy a čerty, vytáhl z košíku celý balík sirek a ze všech sil ho mrštil do rohu lavice. SimonOBT 130. Rūkinas odložil dýmku, složil si kožich, položil si ho pod hlavu a natáhl se na lavici u stolu. ŽemR II 145. Vstaly brzy ráno, vložily si do košíku sýr a chléb, zamkly dveře domu a vyšly za město. CvR III 28. Ten (syn) jí poděkoval za dary, přišel a znovu rozdělal oheň. BsP III 154 (Brt). Když obletěl usedlost, zakrákal havran několikrát a usedl na tentýž topol. Rozhlédl se a pomyslel si (32), zda náhodou nezabloudil, ale když se lépe podíval, poznal tytéž střechy domů pokryté taškami. CvR II 32–33.

Zvlášť příznačné jsou v tomto ohledu tyto verše K. Donelaitise z „Ročních dob“:

Hle, Dočys hned, jak ucítil smrad mastí A pocítil hrůzu babského čarování, Rázem vyskočil z postele jako nějaký hrom A popadnuv zpod polštáře pořádný kyj, Potom rozbil většinu nádobí v světnici A vyházel dveřmi tašky i léčivé byliny, Tím děti, které snědly jeho mršinu, V zuřivosti a s křikem málem umlátil, ten smraďoch. DonR 85.

54

§ 7. Příčestí činná minulého času nedokonavého vidu v atributivně-predikativním užití mohou vyjadřovat nejen předcházející vedlejší děj, ale také rezultativní stav, který z něj vyplynul a trvá během děje označeného přísudkem. Tato příčestí jsou s přísudkem spojena více než výše probíraná příčestí, a to jak významově, tak svou pozicí. Nejčastěji jsou utvořena od dokonavých sloves a stojí za přísudkem. Je-li příčestí rozvito závislými slovy, bývá vedle rezultativního stavu často patrný i význam předcházejícího vedlejšího děje.

a) Příčestí utvořené od tranzitivních dokonavých sloves:

Veronika dlouho seděla s očima upřenýma do tajemné temnoty lesa a stále o něčem přemýšlela. VienR I 175. Grigienė nepustila kolovrátek, ale dlouho seděla s rukama složenýma na kolenou. KrėvR 34. Vlk leží a nohama objímá lesního kance. BsP IV 284. Ubohá dívka plakala, ruce sepjaté. Srj. Běželi, podrážky si poprášili, až louže vyschly. Alk. Kdybys strávil s takovým nemocným jednu noc, běžel bys s rukama na hlavě. Slnt. Vydrž se zatnutými zuby, to neštěstí pomine. M (DŽ II 796). Se Stepukem jsme už tolik povyrostli, že jsme se zakloněnými hlavami hleděli vzhůru. BaltPV I 114. Stepukas poslouchal se zatajeným dechem. CvR III 199.

b) Participium vytvořené z intranzitivních sloves dokonavého vidu:

Ležel nyní na boku, natažený celým tělem, s hlavou položenou u předních nohou. CvR II 41. Se Stepukem jsme si vyřezali píšťalky z vrbového proutí a hráli jsme, sedíce naproti sobě někde na kameni. BaltPV I 55.

Je třeba poznamenat, že takto užívaná rozvitá participia se někdy intonačně neoddělují a netvoří samostatné větné členy, např.:

Petras se ještě více udiveně díval na strýcova spolucestujícího a nevěděl, co říci. Myk-PutS 55. Kdo ještě měl u sebe kopějku, dal si pivo a zakousl se do koláče, ale kdo ji neměl, trpěl se zataženým břichem. ŽemR II 25—26. Stál jsem ohromen matčinými slovy. BaltPV I 74. Pán chodil s rukama v bok. J (DŽ II 341).

Nerozvitá příčestí činná minulá času prostého, vyjadřující výsledný stav, ještě těsněji přiléhají k určitým slovesným tvarům ve funkci přísudku. Taková příčestí dokonavého vidu se na rozdíl od těch, o nichž byla řeč v §§ 4—6, často tvoří z intranzitivních nederivačních, zejména rezultativních sloves. Jejich význam vedlejšího děje je pouze slabě pociťován a nezřídka zcela vyprchává. Např.:

Seržant zmlkl a nakloněný hleděl do dálky, kam odešla karavana. CvR VI 270. Přitisknutá jsem ležela a poslouchala, co budou říkat. Srv. A co tu děláš, když ležíš? BsMt II 99. Přijď najedený, i tady dostaneš. B (DŽ II 773). Jeho žena muže už z dálky přivítala se slzami v očích. CvR V 137. Alyzas hleděl na ty peníze omámeně. BaltPV I 245. Vzduch se stal dusným, listy všech bylin uvadly

55

ležely na zemi. ŽemR I 144. Žijí spolu, když se dali dohromady. Rdm. Ty lajdácké ženy a děti chodí neupravené. Nmn. Ten se vrátil z lovu vyhladovělý. J (DŽ I 87).

Jak je vidět z příkladů, část těchto participií má kvalitativní význam a charakterizuje děj přísudku podobně jako adjektiva v predikativním atributu (srov.: Zástup kráčel vážně a soustředěně. Vien.). Taková participia činná minulá času prostého nedokonavého vidu se svým významem rovněž přibližují atributivním participiím, i když mají jinou funkci než participia uvedená v § 1.

Význam výsledného stavu mohou za určitých okolností (obvykle ve spojení se slovesy označujícími pohyb) mít také participia činná minulá času prostého nedokonavého vidu. Např.:

Kocourek se vrátil z lesa, když si pochutnal, nenašel kohoutka — plakal a plakal. LTR. Pánové se vrátili broděním, když byli na lovu. Plng. Dcerka se vrátila, když shrabala žito, velmi unavená. Žal. Vrátil jsem se, když jsem okopal zahrady. Sts. Jak se vrátím z hospody, když jsem pil, podívej se, kam se schováš. KlvD 144. Kdy se vrátíš, až pojedeš do městečka? KlvD 250. Pastýřka dlouho nepřichází, když pásla. Ds. Jakmile Kazys pootevřel dveře, když právě štípal dříví, matka na něj slabě zavolala. VaizgRR I 200.

Tato participia nedokonavého vidu si na rozdíl od odpovídajících tvarů dokonavého vidu vždy zachovávají význam předchozího děje a nepřecházejí k adjektivnímu užití. V literárním jazyce se vyskytují poměrně zřídka.

K tvarům označujícím výsledný stav je třeba přiřadit také participia činná minulá času prostého obou vidů, užívaná ve spojení s přídavným jménem zdravý. Např.:

Vítej zpátky, zeti. JV 255. Vítej, ty s dlouhýma nohama! Vítej zpátky, ty dlouhozobý! LzPR II 17. Vítej. N (DŽ II 773). Vítej, pestrý světe, který jsi oslavil jarní svátky! Vítej i ty, člověče, jenž ses dočkal milého léta! DonR 41.

§ 8. Participia činná minulá času prostého vyjadřující vedlejší děj se vyznačují specifickými korelačními vztahy k jiným slovesným tvarům. Podobně jako atributivní participia činná minulá času prostého stojí ve vztahu k odpovídajícím participiím činným přítomným, stojí nominativy participií činných minulých času prostého s významem vedlejšího děje ve vztahu k poloparticipiím. Probíhá-li vedlejší děj současně s hlavním, vyjadřuje se poloparticipiem; došlo-li k vedlejšímu ději před dějem hlavním, vyjadřuje se nominativem participia činného minulého času prostého. Srov.:

Vlk, když viděl, že veverku nechytí, tak mocně zavyl. LTR. A zajíc, když spatřil, že vlk veverku honí, říká... LTR.

Když šla lesem, Veronika vyplašila nějaké zvířátko, které spatřivši člověka vyrazilo stranou, zašustilo v listí, a to bylo všechno, co dívka zahlédla. Když vyšla z lesa, Veronika se dokonce zastavila. VienR I 175.

Jehňátko běží a při běhu přidává. Srj. Pes přiběhl, jen zaštěkal, kousl do podkolenní šlachy a odběhl. Plv.

36

Vidíme, že ji stejně (duhu) nedohoníme a obdivujeme ji, když se díváme na nádherné barvy. CvR II 16. Anelė se na mě podívala a také se rozplakala. SimonOBT 175.

Když jíš rybu, dej pozor, abys nespolkl kost. Vlk. Až se najím, ulehnu (budu spát). Rm.

Když slyšeli její vyprávění, muži se jen smáli, zatímco ženy ji uklidňovaly. KrėvR 67. Když uslyšeli Balsisovo příjmení, četník a policista zpozorněli. Myk-PutS 313.

Kdo mi pomůže, když tam cestou nastydnu? Alv. „Zastavte tady!“ ozval se Janulis, když přijel ke svému dvoru. VienR I 145.

Kontrast mezi činnými příčestími minulého času a polopříčestími je velmi výrazný i v případech, kdy jsou tvořena od sloves s různými kořeny, ale vyskytují se v téže větě (nebo v sousedních větách). Například:

Jonas si vzal násadu ke kose, začal kosu seřizovat a při poslechu otcových slov se ještě více rozzuřil. KrėvR 93. Když žena spatřila děti, zastavila se a, ještě více sklíčená, málem plačíc, začala naříkat. KrėvR 65. Červený kohout, který vyvedl hejno slepic na smetiště, hlasitě kokrhá a přitom kroutí růžovou hřebínkem. ŽemR I 81. A sluníčko, když od nás zase odchází, také se kutálí a po našem opuštění rychle zapadá k večeru. DonR 63. Jako sen, který vidíme, když spíme, a na který si po probuzení jen krátce vzpomeneme (63), tak rychle nám s létem pominula radost. DonR 63–64. Ale vlk, když toho příliš mnoho slyšel, málem nezešílel a, velmi rozhněvaný, se celý nafoukl vzteky. DonR 124. S hladem a zimou jsme se bratřili, když jsme žili na panském, a s hladem a zimou jsme se rozloučili, když jsme dostali půdu. CvR III 114. Když se rozhlížela (vdova), spatřila velmi, velmi velký kámen. Když k němu přišla, uviděla jeskyni. LTR.

Nominativy činných příčestí minulého času označující výsledný stav, které si alespoň částečně zachovaly význam dřívějšího vedlejšího děje, se rovněž stavějí do protikladu k polopříčestím, srov.:

Petras se díval na řezníka s očima vytřeštěnýma, jako by nerozuměl jeho slovům. KrvR 197. A obě staré sousedky si začnou šeptat, hlavy přitisknuté k sobě, jako by si říkaly něco přímo do ucha. VaižgRR I 193. Na říčním břehu ležela dívka schoulená do klubíčka, kolena téměř až u brady. CvR III 266.

Avšak činná příčestí minulého času, u nichž význam vedlejšího děje vybledl, mohou být stavěna do protikladu i k činným příčestím přítomného času. Srovnejme například tyto věty:

Veronika vstala celá vyděšená a třesoucí se a vůbec nedokázala zjistit, zda si s maminkou povídala doopravdy, nebo jen ve snu. VienR I 197. Jednoho zimního rána vstala Burokienė jaksi neschopná cokoli dělat, a venku celý den řádila vánice! ŽemR II 8.

57

Přechodník v první větě, spojený s příčestím činným minulého prostého času, je zde užit velmi podobně jako příčestí činné přítomného času ve druhé větě, které by zase mohlo být nahrazeno odpovídajícím přechodníkem.

Přechodníky lze stavět do protikladu také k nominativům příčestí činných minulého prostého času, které se pojí s některými zvratnými slovesy (zvláště se slovesem džiaugtis) a mají více či méně výrazný významový odstín vysvětlovací (explikativní) věty. Např.:

Tuším, že se (kočka) raduje, že unikla z drápů dětí. SimonVK I 219. Ale radoval se, že se vrátil na svůj rodný dvůr. CvR II 73. Ten princ se radoval, že si koupil tak krásného koně. BsP II 260. Rodiče se radují, že vychovali dobré děti. Dkš. A také se radoval, že zůstal naživu. Jabl. Pranaitis Balsise uklidňoval a utěšoval a sám se radoval, že šťastně unikl. Myk-PutS 230. Zaradoval jsem se, že jsem se zbavil čápů. Šll. Nelituješ-li, že jsi dal, raduj se, že jsi dostal. Rz.

Stařec se raduje sténaje, mládenec ježděním, někdo mlácením. VP 41. Za války se lidé radovali, když od Němců dostávali žlutý koňský cukr. Ds. Básníci, radujte se, když vidíte, co zmůže láska! (Kudirk (DŽ III 60). Neraduj se, že první sklízíš, raduj se, že první odvážíš do stodoly. Al (Ppr 47). Pastýř je rozmrzelý, že nemůže vyhnat husy z ovsa. Sr.

Když se tento význam více zvýrazní, spojení příčestí s uvedenými zvratnými slovesy se přibližují konstrukcím typu nominativus cum participio. V takových případech se se zvratnými slovesy užívají také činná příčestí přítomného a budoucího času. Např.:

Radostí skáču až do výšky, že mám takovou sestru příbuznou kdesi. ŽemR IV 311. Liška, když zaslechla, že přijíždí člověk (se slepicemi), se zaradovala, že bude mít chutnou snídani.

Nominativy příčestí činných minulého prostého času a přechodníky se stavějí do protikladu na základě odlišných časových a vidových významů. Nominativy příčestí činných minulého prostého času označují děj předcházející hlavnímu ději a zpravidla ukončený. Přechodníky jako neoznačené formy vyjadřují současnost a jsou nedokonavé.

V případech, kdy příčestí činná minulého prostého času označují vedlejší děj jako proces, který v minulosti po určitou dobu trval (příklady viz § 5), jsou postavena do protikladu k přechodníkům pouze na základě odlišného relativního časového významu. Srov.:

Když šla tančit, opravovala stav. KlvD 295. — Když už šel několik dní, potkal jednoho člověka. LTR.

§ 9. Protiklad příčestí činných minulého prostého času a přechodníků zřejmě není původní. Existují doklady svědčící o tom, že přechodníky v případech uvedených výše zaujaly místo příčestí činných přítomného času. V nářečích a ve starších textech se dosud vyskytují věty, v nichž mají příčestí činná přítomného času význam blízký přechodníkům a lze je stavět do protikladu k příčestím činným minulého prostého času. Srov.:

Celý den přemýšlíce chodí po lese a nenaleznuvše nic, naříkají nad sebou. Slk (LTR). Smutně truchlila a k ní přicházejícího

58

uviděl střechýl, jak se rozpukl: popadl hořící ohořelý kus a udeřil ho přes záda. VaičE 98⁴.

Archaický ráz takového užívání aktivních participií přítomného času dokládají odpovídající konstrukce v mnoha příbuzných jazycích⁵. Aktivní participia přítomného času se v nářečích často užívají také s různými spojovacími slovy, a to ve významu blízkém polopříčestím⁶.

§ 10. Aktivní participia minulého iterativního času se k vyjádření vedlejšího děje neužívají. Ve větách, jejichž přísudek označuje opakovaný děj, mají iterativní význam aktivní participia minulého času. Např.:

Mladíci, když vběhli do chalupy, popadli něco k zakousnutí a vyřítili se na ulici. Myk-PutS 35. Když (Janulis) v létě přijel z gymnázia, pokládal prkna na větve, pokryl je slámou a po obvázání provazy po stranách si zařídil lůžko. VienR I 152. Pozdě v noci dívka, která zatáhla knot lampy, jen na chvilku se opřela o lavici, aby si krátce odpočinula, a hned tam usínala s klubkem nití nebo nedoškrábanou bramborou v ruce. CvR III 26. Staříci, jinak málokdy vídaní, se objevovali na slunci a, usednuvše někde v závětří a opřevše brady o hole, celé hodiny nehybně seděli a vybledlýma očima hleděli na nějaký předmět. CvR III 18.

Taková aktivní participia minulého iterativního času jsou na základě časových a vidových významů stavěna do protikladu k polopříčestím stejně jako v případech rozebraných v § 8 (srov.: Když jsem kráčel po pestrém koberci luk, plašil jsem a dráždil ptáky více, než jsem je lovil. CvR II 53).

§ 11. Atributivní aktivní participia minulého času jsou na základě časového významu ve vztahu nejen k aktivním participiím přítomného, ale i budoucího času (aktivní participia minulého iterativního času mají atributivní význam pouze výjimečně), srov.: jedoucí vlak: vlak, který jel: vlak, který pojede. Nominativy aktivních participií budoucího času se ve významu vedlejšího děje neužívají a v litevštině nemáme ani žádné zvláštní participiální tvary označující pozdější děj (tj. děj probíhající po ději vyjádřeném určitou slovesnou formou). Takový vedlejší děj nebo stav, který vyplývá z hlavního děje jako jeho výsledek, se však často vyjadřuje polopříčestími. Např.:

⁴Další příklady aktivních participií přítomného času s významem vedlejšího děje viz V. Ambrazas, Absolutní dativ v památkách litevského jazyka 16.—17. století, LKK, sv. 5, s. 7. Srov. také následující příklady ze spisů J. Bretkūnase a B. Chylinského: A hned spěšně vyšli z hrobu, bojíce se, a velmi užaslé utíkaly. BrP I 401₂₅. Hle, tvůj král přichází sedě na oslu. ChB NT Jon 12, 15. A když po třech měsících jsme se plavili na lodi z Alexandrie, která přezimovala na ostrově, jež měla znamení Kastora a Polluxe. ChB NT Apd 28, 11. Tak bojuji [<bo>juji] ne jako někdo, kdo bije do vzduchu. ChB NT I Korint 9, 26.

⁵Srov. staroslověnsky: obъchodъzdaše gradъbę uče Zogr Marc. 6, 6; gótsky: bitauh weihsa bi-sunjane laisjands GB ib.— καὶ περιῆγεν τὰς κώμας κύκλῳ διδάσκων „chodil po vesnicích a učil“; latinsky: flens me obsecravit Pl. Trin. 154 „s pláčem mě prosil“ a podobně.

⁶Viz P. Skardžius, O vývoji polopříčestí, „Archivum Philologicum“, sv. 6 (1937), s. 102 a násl.

59

Stěna stromů vyrostla a jako skutečná hradba chránila usedlost Sakalynė před štiplavými, škodlivými severními a východními větry. VaižgP II 29. Mezitím se už otevřelo i okno a vpustilo dovnitř svěží vzduch. Simon OBT 126. Moje žena zemřela a zanechala po sobě tři malé děti. LTR.

Podobný význam mohou někdy mít i činná příčestí minulá na -ęs, -usi, např.: Jak z ohně vyběhla ona (Veronika) ze stodůlky, vzala kbelík vody a lila ji na dveře, chtějíc smýt dehet, ale voda po nich sklouzla jako po tuku, ještě více dveře zohyzdila a potřísnila prostor před stodolou. VienR I 197. Rozloučit se se starým Dirdou se sešli mladí i staří a zaplnili dvůr i uličku u dvora. BaltPV I 285. Jen zbytečně jsem se půl dne brodil, nic jsem nenašel, a to je celé. Grž.

V takových případech se protiklad mezi atributivně-predikativními činnými příčestími minulými na -ęs, -usi a polopříčestími částečně neutralizuje.

§ 12. V dosud probíraných příkladech činná příčestí minulá na -ęs, -usi a polopříčestí, rozvitá dalšími slovy, tvoří uzavřené syntaktické konstrukce, které se od hlavních větných členů nejčastěji oddělují intonací. V nářečích, lidové slovesnosti a někdy i v literárním jazyce se však vyskytují také příklady, v nichž je do rozvité participiální konstrukce začleněn podmět věty. Např.:

Když jednou pán uviděl tak krásné žito, přikázal svým čeledínům, aby je posekali. BsMt II 109. Když král uslyšel takovou novinu, velmi zesmutněl. BsMt II 86. Když starší zloděj uslyšel o takových chlapcových kouscích, srdečně se zasmál, bohatě ho obdaroval zlatem a propustil na svobodu. CvR V 197. Když ženy pochopily, že je datel podvádí, šly ke džbánům, ale když je našly prázdné, musely se vrátit domů. LTR. Tak si tedy vezmi ty dary, pokloň se tatínkovi a mamince. BsMt II 104. Když muži našli vlka v jámě, ubili ho. Vlk. Člověk, který se spálil, fouká na horké i na studené. Ūd. Když Jurka nedostal peníze, vydal se pěšky domů. 'BsP II 198. Když se hloupoučká vrátila domů, všechno vyprávěla sestrám. CvR V 9. Lidé někdy zaslechli tak hlasitého zpěváka, zastavili se a oslovili ho. CvR II 13.

Zcela stejně se užívají také odpovídající konstrukce s polopříčestími, např.:

Když Tupikis bratra vyprovázel, začal naříkat a bědovat, že je ztracen. ŽemR I 280. Mladý Jonelis se nikde nemohl uplatnit, leda jako pasáček dobytka. BsP II 253. Když tedy otec viděl, že syn má svou vůli, a už si nevěděl rady, vyplatil mu dvanáct tisíc dolarů a řekl. BsP II 208 (Klp.) Když nemohl vymyslet nic lepšího, vydal se druhý den ráno, ještě před svítáním, na pšeničné pole rozhlédnout se. CvR V 136.

V těchto konstrukcích, které jsou zřejmě určitými syntaktickými archaismy, lze rozpoznat prvky staršího, méně centralizovaného typu větné struktury. Příčestí a polopříčestí se závislými slovy zde ještě netvoří uzavřenou skupinu slov podřízenou hlavnímu predikativnímu centru věty. Podmět je spojen s příčestím nebo polopříčestím, nikoli s určitým slovesným tvarem ve funkci přísudku, z jedné

66

na jedné straně ukazují výraznou predikativnost těchto participií a poloparticipií, na druhé straně pak nedostatek důsledné centralizace věty a méně rozvinuté vztahy subordinace uvnitř věty.

§ 13. Trpná participia přítomného a minulého času

vedlejší děj nebo výsledný stav, který z něj vznikl, označují mnohem méně často než poloparticipia a činná participia minulého jednorázového času. Nejčastěji mají atributivní význam nebo s osobními tvary slovesa būti tvoří složené časy. Obecně jsou trpná participia vzhledem ke zvláštnostem svého vývoje mnohem bližší přídavným jménům. Trpná participia přítomného a minulého času byla do systému slovesných kategorií zařazena mnohem později než odpovídající participia činná, a proto si lépe zachovala původní adjektivní užití. V mnoha případech tato participia, zejména tvary přítomného času, nemají ani význam rodu, ani času a užívají se jako určitá přídavná jména utvořená ze sloves. Vedlejší děj však mohou označovat pouze ta trpná participia, která mají význam trpného rodu a další slovesné rysy.

Atributivně-predikativní trpná participia se nejčastěji tvoří z tranzitivních sloves. Někdy se navíc tvoří také z těch intranzitivních sloves, jejichž trpné tvary mohou mít pasivní význam, např.:

Stará chalupa skřípe a praská, bičována větrem. J. Žmonužių je vytkáno tenké plátno. JD 1000. Přijď očekáván, odejdeš milován. B (DŽ II 773). Tehdy ženich Vaurus, ač sám abstinent, mrknutím mladého ihned ozdobil stůl lahvemi poněkud neobvyklého tvaru. VaizgRR I 322.

§ 14. Trpná participia přítomného času označují

vedlejší pasivní děj, který alespoň po určitou dobu probíhá současně s hlavním dějem vyjádřeným přísudkem. Nejčastěji se tvoří z nepředponových sloves a mají význam nedokonavého vidu. Jsou-li rozvitá dalšími slovy, tvoří participiální konstrukce fungující jako oddělené větné členy.

a) Nerozvité trpné participium přítomného času:

Elena, bitá, se nebránila, jen chytala její ruce a líbala je. KrėvR 26. A kočka, hlazená, hřbet prohýbá. Škn. Oheň, který je hašen, se zlobí. Nj. Klisna, bičovaná, neutíká, ale jen vzpínajíc se skáče vzhůru. LTR. Kbelíky, stavěné, zarachotily. Erž. Matka se, požádána, trochu zdráhala, zatahala za ret a ustoupila. BaltPV I 280. Stroj, otáčený, blerbia. Er.

b) Trpné participium přítomného času rozvité závislými slovy:

Mikė, drážděný přáteli, požaduje, aby si Juozapėlis s ním vyzkoušel své síly. CvR II 92. Vrána, která dosedla, začala křivě krákat, postrkována větrem za vodítko. CvR II 36. Petr, všemi osočován a všemi pronásledován, cítil, že se jeho bolest proměnila v rozhořčení. ŽemR I 201. Budeš se kolébat, sestřičko, kárána milým. Krs. Ohříván tchyní se nezahřeji. KlvD 197. Usnul jsem až hluboko v noci, sužován smutkem a těžkými myšlenkami. SluckGMN 116. Při převozu z Kaunasu do šiauliaiské věznice dokázal budoucí spisovatel část svých poznámek za

61

skrývat se ve vlněných oděvech a v čepici. VencIEV 211. Kaziukas se zmítal, zmítán bolestí. CvR VIII 176.

Podobně jako významy výsledného stavu vyjadřují příčestí činná minulého času (viz § 7), mohou se příčestí trpné přítomného času přimykat ke slovesným osobním tvarům ve funkci přísudku a vytvářet s nimi těsná syntakticko-sémantická spojení. Např.:

Odejdi milován, přijď očekáván. SchG 318. Náhle uši zaslechly podivný zvuk, jako by někdo pronásledován běžel přes borové lesíky. SimonR I 62. Mladíci se bez vyzvání hrnuli na výpomoc. CvR III 35.

§ 15. Nominativní tvary atributivně-predikativních příčestí trpných přítomného času se svými časovými a vidovými významy plně shodují s polopřechodníky, liší se však rodem. Polopřechodníky mají aktivní, zatímco příčestí trpná přítomného času pasivní význam. Srov.:

Liška pronásledována ještě stačila proklouznout mezi koly. Suva však při pronásledování uvázl mezi nimi a člověk ho velmi zranil. LTR. Poučován Mikem, Juozapelis láme jazyk, ke každé slabice slova připojuje „ver“. CvR II 86. Mlýnky jsem tahala bez odpočinku, ohýnek rozdělávala bez pobízení. LT III 438. Člověk, doprovázený křičícími čejkami, přeskakoval stále z jednoho drnu na druhý a šel stranou. CvR III 105. Při pouštění se do nějaké jiné práce nebo když byli nuceni vyřídit nějakou záležitost přesahující hranice každodenního života, každý z nich se dlouho připravoval a dlouho uvažoval. KrėvR 151. Kočka číhající v pasti hryže myš a myš, když je kousána, piští. J (DŽ II 88)⁷

Poměr významů příčestí trpných přítomného času a polopřechodníků je zvlášť zřetelný na tvaru duodamas, který je-li užit v aktivním významu, chápe se jako příčestí trpné přítomného času, zatímco při užití v pasivním významu jako polopřechodník. Např.:

Když dostáváš, ber; když jsi bit, uteč. Erž (příčestí trpné přítomného času). — Když rozdáš celý majetek, stejně nerozdáš všem. Al (polopřechodník).

Takový poměr však zdaleka neukazuje na paralelismus v užívání příčestí trpných přítomného času a polopřechodníků označujících vedlejší děj. Jestliže je význam vedlejšího děje pro polopřechodníky základní, příčestí trpná přítomného času jej mají mnohem řidčeji.

§ 16. Příčestí trpná minulého času označují vedlejší pasivní děj, který nastal před začátkem hlavního děje věty. Na rozdíl od odpovídajících příčestí přítomného času se nejčastěji tvoří od předponových sloves a mají dokonavý vid.

a) Příčestí trpné minulého času nerozvité:Vlk vyplašený už se nevrací na stejné místo. Val (DŽ I 457). A také dobře krmený vůl táhne lépe jho. Myk PutS 134. Kámen pa-

⁷V těch vzácných případech, kdy se příčestí trpná přítomného času označující vedlejší děj užívají v aktivním významu, rozdíl mezi nimi a polopřechodníky zcela mizí, např.: …Často žili v Pentepolė, a když se sem nevešli, stěhovali se na jiné místo. ŽS 104. Ve starých textech označují trvající vedlejší děj občas také příčestí trpná přítomného času utvořená od neosobních sloves, např.: Szytay téwas táwas ir as sopami (boleją W 111) išěsžkome tawęs. DP 632... Tassai szytai waystą..., prieme nieko to ne rėkiamas. DP 553 (Bez żadnej potrzeby W 86).

62

a odletěl přes střechu. Rm. Další kámen se po zásahu rozletěl, až vyletěly jiskry. ŽemR I 145. Pošlapaný a otlučený pán omdlel, a když se probral, zjistil, že sedí na téže kupce. CvR V 111.

b) Trpné příčestí minulého času, nerozvité závislými slovy:

Ještě před chvilkou klidná ves u silnice, zaplavená křikem, se změnila v hlučný tábor. CvR III 208. Po omytí studenou vodou otevřel Juozas oči. LzPR II 55. Pán propuštěný ze chléva přišel k své ženě a říká. BsP III 303. Cožpak nevíš, že jeho švagři, štědře pohoštění, nedokázali pronášet uctivé řeči kmotrů? DonR 84. Stařec, pohostěný a přenocovaný u člověka, pokračoval v cestě. CvR V 61. Povzbuzeni veselým hovorem vyběhli na ulici i ostatní. Myk-PutS 35.

Trpná příčestí minulého času mohou podobně jako odpovídající činná příčestí (srov. § 7) vyjadřovat také výsledný stav vzniklý v důsledku předchozího vedlejšího děje v trpném rodě. Např.:

Ona vyrostla v Zelviově domě, aniž poznala dětství, od prvního dne svého života zapřažena do práce za krajíc chleba. CvR III 30. Kůň stojí uzděný. Kp. Chlapci s děvčaty se jen škádlí a smějí, ale len stojí nevytrhaný. Rdm. — A slad zůstal nezasazený,— stěžoval si stařec. BaltPV I 269. Ale hle, Riešutynė skončila, les prořídl a na průseku se objevil dlouhý šedý úsek silnice, z jedné strany pokrytý stíny stromů. VienR I 173. Vranovy myšlenky byly těžké a temné jako sama země, ležící promočená pozdně podzimními lijáky. CvR II 33. Muži tiše přicházejí a nepozorovaně čekají. GirušD 95.

§ 17. Tak jako příčestí přítomného času v trpném rodě, označující vedlejší děj, souvisejí s polopříčestími, tak odpovídající příčestí minulého času v trpném rodě souvisejí s činnými příčestími minulého času. Mají podobné časové a vidové významy a liší se rodem. Vztah mezi činnými a trpnými příčestími minulého času je patrný například z těchto příkladů:

Pán, aniž se na okamžik zarazil, posedlý chtivostí, vyskočil, objal pytel zlata a vykřikl. CvR V 111. Vlk, pořádně zbitý, s utrženým ocasem utekl. BsP III 310. Puštěná na pastvu, Syuojį se rozběhla přes pole jako šílená, jakmile v dálce spatřila vůz nebo pasoucí se koně. CvR II 59. — „Nevím, kam se ti to pořád cpe!“ říká Simukas krávě, ale ta si olízla pysky, začala ho následovat a takto rozmazlená už jen pokukuje po zahradě. CvR II 11.

Atributivně-predikativní příčestí minulého času v trpném rodě se od odpovídajících činných příčestí minulého času liší také mnohem užší oblastí užití (srov. § 15).

Na druhou stranu se trpná příčestí minulého času na základě relativních časových a většinou také vidových významů stavějí do protikladu k trpným příčestím přítomného času. Trpná příčestí přítomného času označují vedlejší děj, který trvá alespoň po určitou dobu

63

současně s hlavním dějem. Trpné příčestí minulého času označuje předchozí ukončený děj. Srov.:

Ale tento bičovaný nic neřekl a propuštěný se znovu věnoval své práci. Val (DŽ I 26). Co se peče ve spěchu, není upečeno; co se zapomene, shoří. R₁ 73 (DŽ II 251). Pokárán zetěm, jdi dveřmi, pokárán synem, vylez na pec. An. — Pokárán synem — vylez na pec, zetěm — jdi dveřmi. Pl.

§ 18. Z přehledu užívání nominativu atributivně-predikativních příčestí a polopříčestí vyplývá, že tyto formy jsou protikladné na základě dvou relativních časových významů a dvou významů rodu. Jejich korelaci lze znázornit následujícím schématem:

Atributivně-predikativní užití

Význam současnosti | Význam předchozího (zpravidla ukončeného) děje | Aktivní význam | polopříčestí | příčestí činné minulého času | Pasivní význam | příčestí trpné přítomného času | příčestí trpné minulého času

Atributivně-predikativní příčestí se svými vzájemnými vztahy značně liší od atributivních příčestí, která jsou protikladná na základě tří časových významů a dvou významů rodu.

Atributivní užití

Význam přítomného času (současnosti) | Význam minulého času (předchozího děje) | Význam budoucího času (následného děje) | Aktivní význam | příčestí činné přítomného času | příčestí činné minulého času | příčestí činné budoucího času | Pasivní význam | příčestí trpné přítomného času | příčestí trpné minulého času | příčestí trpné budoucího času

Porovnáme-li tato schémata, vidíme, že polopříčestí, které nemá žádné korelační vztahy s atributivními příčestími, funguje mezi nominativními formami atributivně-predikativních příčestí jako plnohodnotný člen systému se dvěma sémantickými rozlišovacími rysy: významem současnosti a činného rodu.

64

III

§ 19. Význam vedlejšího děje u litevských participií je založen jednak na jejich morfologické povaze — vzájemném působení slovesných a jmenných kategorií — a jednak na jejich dvojích syntaktických vztazích ve větě. K tomuto významu však přispívají i další okolnosti, z nichž stojí za samostatnou zmínku pozice, intonační vyčlenění a rozvití závislými slovy.

a) Atributivně-predikativní participia se ve větě zpravidla vyskytují vedle přísudku, a tím se liší od atributivních participií, která mají sklon přimykat se k podmětům nebo k podstatným jménům a zájmenům ve funkci předmětu. Nejcharakterističtější pozice participií a participiálních konstrukcí (D) označujících vedlejší děj vzhledem k podmětu (V) a přísudku (T) věty je tato: V — D — T (např.: Pán, který přišel, popadl jeho sádlo a spolykal je. BM 29). Podmět věty může být nevyjádřený nebo nevyřčený (např.: Když vezme ohlávku, přiveze koně. Skd), a mezi participium a přísudek může vstoupit předmět nebo příslovečné určení přísudku (např.: Matka, obejmuvši děvčátko, vyběhla kotoulem do kuchyně. SimonOBT 42). Často se vyskytuje také pořadí D — V — T (např.: Ještě jednou se rozhlédnuvši po polích, žena šla do světnice. CvR III 105). V takových případech má participium, zejména nerozvité, nezřídka odstín významu vlastnosti (viz § 1). Zcela odlišnou úlohu ve významu participia má pořadí V — T — D. (Uvidím, na koho budete věšet jazyk, až mě ztratíte? ŽemR II 338). V této pozici bývá participium zpravidla velmi těsně spojeno s přísudkem (viz § 7). Pozice T — V — D (— Hle, hle! — křičí dívky, když spatřily jestřába. CvR II 56) se vyskytuje poměrně zřídka, zatímco pozice T — D — V je zcela netypická. Obecně se dvojí syntaktické vztahy participií označujících vedlejší děj k podmětu a přísudku nejlépe projevují tehdy, když participium stojí mezi nimi nebo alespoň před přísudkem.

b) Atributivně-predikativní participia rozvitá závislými slovy vystupují nejčastěji jako větné členy oddělené intonací. Intonační vyčlenění zdůrazňuje a ještě více zviditelňuje predikativnost takových participiálních konstrukcí a dodává jim výrazný odstín dodatečného tvrzení nebo popření. V určitých případech (například když rozvité participium stojí před podmětem věty) hraje intonační vyčlenění rozhodující úlohu při vyjadřování významu vedlejšího děje. Srovnejme tyto věty:

Vypuštěn ze stodoly, pán přišel za svou ženou. BsP III 303. — Místy už zcela obnažené vrcholky pahorků černaly mezi poli. Gud-GuzKIT 566.

Kdybychom participiální konstrukci v první větě vypuštěn ze stodoly vyslovili bez intonačního vyčlenění, změnili bychom ji v rozvitý přívlastek s atributivním významem. Naproti tomu kdybychom ve druhé větě intonačně vyčlenili atributivní participiální konstrukci místy už zcela obnažené, dodali bychom jí tím význam vedlejšího děje. Intonační vyčlenění má zvláště velký význam pro vyjádření vedlejšího děje tehdy, když participium může být vzhledem ke své pozici a morfologickým i lexikálním vlastnostem chápáno dvojím způsobem (srov. přechodné typy příkladů citované v § 1).

5. Lietuvių kalbos morfologinė sandara ir jos raida

65

Pojmy větných členů vyčleněných intonací a atributivně-predikativních participií se však zdaleka nekryjí. Především mohou jako větné členy vyčleněné intonací vystupovat také atributivní participia, nejčastěji rozvitá dalšími slovy, např.:

Kopcovité svahy porostlé křovinami se krásně střídaly světlejší a tmavší zelení. ŽemR I 132. Ale i naše pokrmy, připravené po litevsku, se leckterý darebák nebojí hanět. DonR 51.

Na druhou stranu participia s významem vedlejšího děje, stojí-li samostatně a nejsou-li rozvita dalšími slovy, často nejsou oddělena pauzami (v písemném jazyce interpunkčními znaménky). Přesto mají i v takových případech specifickou modulaci hlasového tónu a důrazu, která je odlišuje od odpovídajících atributivních participií. Např.:

Chlapec se chvíli zdržel, vrátil se a když uslyšel dědečka vyprávět, natáhl se v řádku sena. CvR III 192. Probuzený ještě asi hodinu polehává a teprve potom vstává. Gs.

Většina participií označujících výsledný stav, která jsou těsně spojena s přísudkem, není intonačními prostředky vůbec odlišována (příklady viz §§ 7, 14, 16).

c) Rozvití participia závislými slovy rovněž vytváří příznivější podmínky pro vyjádření významu vedlejšího děje. Je-li participium nerozvité a netvoří-li větný člen vyčleněný intonací, jeho nominativní tvar má poměrně větší sklon vytvářet buď atributivní, nebo predikativní spojení slov. Mnohem samostatnější úlohu ve větě zpravidla mají rozvité participiální konstrukce, do nichž mohou vstupovat celé vedlejší věty. Např.:

Snad proto také matka pláče, vzpomínajíc, že už nemá rodný kraj. SimonOBT 26. Veronika si oddechla nedaleko posvátného místa a poohlédnuvši se, zda někdo není na silnici ani pod křížem, vyšla zpod stromů. VienR I 174. Ale ten syn, když se ho zeptali, kde byl, říká. Bsp II 130.

IV

§ 20. Atributivně-predikativní participia, která označují vedlejší děj věty, zároveň často vyjadřují i různé okolnosti děje hlavního. Taková participia, zejména jsou-li rozvita závislými slovy, se svým významem mohou blížit vedlejším větám časovým, příčinným, podmínkovým nebo přípustkovým.

Přechodníky jsou plnohodnotnými koreláty nominativních tvarů atributivně-predikativních participií vyjadřujících okolnosti a mají k nim stejný vztah jako v případech probíraných v § 18. Proto jsou níže vedle nominativních tvarů participií s okolnostním významem uvedeny také příklady odpovídajících přechodníků.

Atributivně-predikativní participia a přechodníky se velmi často užívají k vyjádření času děje označeného určitým tvarem slovesa.

66

Přechodníky: Jdi-li, vezmi si hůl — jejich pes štěká. Sv. Když jsem bušil, myslel jsem, že vrátí ještě víc. Kp. Nadělej si oken vleže. Grg. Kdo nedivočil zelenaje se, bude divočit šedivěje. Kp. Při práci se nedívej, kam létají vrány. Ppr 32. Když jedeš kalužemi, dávej pozor na nezamrzlá oka. Skn. Když jsem se díval na nějakého ptáka, jak se převaluje na nebi, přemýšlel jsem o budoucích výpravách. CvR II 47. Boj se vlka, jdeš-li do lesa, a zajíc tě také vyděsí. Kp.

Būt. k. l. veik. dalyviai: Sušilę mes toliau keliausim, juk vilko namų nesugriausim. CvR V 119. Parėjęs kiekvienas žiūri, kad tik kur nuvirtus užmigti. KrėvŠP 140. Tokią tvarką jis rado atvažiavęs, ir jam neatėjo galvon, kad ją reikia pakeisti. KrėvR 8. Pabaigęs dvare dienas, galėjau ir sau ką prasimanvti. Grž. Apynius nurinkę, apynojus paklokit ant tako, kad nebūtų šlapia. Er. Vieverys nustoją giedot, gubą pamates (per rugiapjūtę). Kp. Vilkui kojos nepadaužęs, netark, kad raisas. Dauk (DŽ II 229).

Participia trpného rodu přítomného času: Když nebudeš plakat, když tě češou hřebenem, budeš plakat, až tě bude česat muž. Sln. Saulius nebyl dost schopný ani k práci, ani k pasení dobytka. Když je požádán, pracuje, ale nedokončí; když je mu přikázáno, jde, ale nedojde. VaižgP III 121. (Jonas) kolem sebe nic nevidí a ani volán neodpovídá. BaltPV I 66. Ty si musíš zdřímnout, sám jsem viděl, jak omdléváš, když tě ráno budí. BaltPV I 60. (Obyvatelé) se pokoušeli dostat k mlýnu nebo do města pouze podníceni krvavou nouzí. Člověk mohl tam pracovat jen tehdy, když byl činěn konec. DB 111.

Participia trpného rodu minulého času: Pes Pliuškis se odvážil vstoupit do pokoje jen zřídka, a pouze když byl požádán. CvR III 155. Vozka se zpočátku vymlouval, ale když byl nakonec přinucen, musel to ukázat. BsP II 96. Staré víno přelité do nové láhve ještě nezíská novou chuť. VenclEV 11. Zloděj, když je důkladně chycen, se hned přizná. SInt. Když byl předveden ke králi, chasník řekl, že on i jeho přátelé souhlasí s vykonáním tří těžkých úkolů. CvR V 33.

§ 21. S časovým významem úzce souvisejí také významy příčiny, podmínky a přípustky.

a) Příčinný význam.

Přechodníky: Když jsem při běhu vzplanul, vyrazil mi dokonce pot. Vv. Otec bije dítě, protože ho miluje, cizí lidé však bijí, aniž by se rozmýšleli. An. Jeden zabloudil, protože neznal cestu, druhý ho hledal. Šim (DŽ I 137). Kocour díky dobrému zraku spatřil v lese světlo. LTR. Když žiji ve Vilniusu, nemohu si s rodiči promluvit osobně, dorozumívám se s nimi jen dopisy. Sn. Protože celé dny nic nedělá, má dokonce příliš mnoho času. SimonVK I 9. Nemocný, protože je slabý, nemůže chodit. Kr (DŽ III 60).

Participia činná minulého času: Když jsem pochválil nehodného, dostal jsem pořádný políček. Sr. Svatební host nejí vepřové, protože se přejedl koňského masa. NS 821. Protože jsme to v zimě nestihli, odvezli jsme v létě z lesa všechny zbývající klády. Grž. Když se v mládí vybouřil, byl v dospělosti klidný.

5*

67

Jnšk. Horké s e s p a l o, a po studeném plive. Pln. Ještě nikdy v životě neměla tolik masa na skladě, stařenka s ním vůbec nešetřila. CvR V 59. Gustis se hladově pustil do jídla jako vyhladovělý vlk, ale snědl jen málo, odvyklý pořádně se najíst. VaižgP II 244.

Přít. času, činné participium: Koza, které se nadává, tloustne. MŽ I 186. Kámen, který se stále valí, neporůstá. Pn. I těsný pletený svetr se nošením vytahá. Vvr. Statek, o který se nikdo nestaral, úplně zchátral. TŽ III 323. Pes, kterého často škádlili, začal být apatický. Sl. Už tak světlé Mikučovy vlasy, stále omývané deštěm a spalované sluncem, vybledly. CvR III 137. Rozmazlován doma jako nejmladší ze všech, (Aleksys) si zvykl vládnout a přímo vyžadovat, co si zamanul. VaižgP III 10.

Min. času, trpné participium: V lese stromy, jimž byla odřezána spodní větev, usychají. O (DŽ I 839). Dub černá, když je ořezán. Šts. Ten, kdo prošel polem a byl ošlehán vánkem, má rudou tvářičku. Jabl (DŽ II 771). Rozpálen bojem jsem si nevšiml, co se děje kolem. Tsp (DŽ V 80).

Jak je patrné z příkladů, význam příčiny vystupuje na pozadí obecnějšího významu současnosti nebo předchozího děje. Častěji jej mají rozvité participiální skupiny slov stojící před přísudkem věty. Když participium nemá závislá slova, význam příčiny se pociťuje slaběji.

b) Význam podmínky.

Přechodníky: Běžíš-li, vždycky nakonec doběhneš. Ds. Budeme-li žít, občas se přece uvidíme. Grž. Máš-li prasečí oči, všude se dostaneš. Kps. Chceš-li příliš mnoho, nedostaneš nic. Prk. Jak můžeš poučovat druhé, když sám nic neumíš? SimonVK I 185. Ať jsme jacíkoliv lidé, pouštět se do takového trápení. LzPR II 74. Nechceš-li se opít, ani to neochutnávej. VP 33.

Minulý čas, činná participia: Cítil jsem se tak opuštěný a tak nemocný, že kdybych se byl rozhodl, zdálo se mi, byl bych živý zalezl do země. BiIR I 209. Kdyby se mu zachtělo, utopil by tě ve lžíci. Plv.⁸ Schováš se, schováš; kam se schováš, když ses neschoval. BaltPV I 18. Vyprávím to proto, aby každou dívku kolem prstu obratem očaroval jako nitku, kdyby chtěl. KrėvR 150. Co naděláš, když nic neuděláš — slibuji, že ti dám dceru. Grž. Asi jsi nenašel jiné místo, když ses sem vlezl do toho pekla, na náš statek! ŽemR I 325. Spadneš-li do bláta, suchý už nevylezeš. Krp. Nezískáš-li sám sebe, druhého si nezamiluješ. Šts. Až dospěješ, o kožich se nestarej. Ndz.

Přít. času, trpné participium: Sádlo se zkazí, nebude-li se jíst. BaltPV I 36. V co děti vyrostou, nebudou-li trestány. Lp. Jsi-li hnán, utíkej; je-li ti dáváno, ber; jsi-li bit, mlč. Vkš.

Min. času, trpné participium: Ta kniha se roztrhá, nebude-li opravena. J (DŽ II 493). Tak ho ztýrali, že by tam nešel ani pes, kdyby ho vyhnali. Alvt. Sůl, je-li jí dáno právě tolik, kolik je třeba, dochucuje; je-li jí přidáno příliš, kazí. Vj.

Participia mají význam podmínky obvykle v zobecňovacích větách, jejichž přísudkem je budoucí čas, kondicionál nebo rozkazovací způsob od-

⁸ Srov.: Kdyby se mu zachtělo, utopil by ho ve lžíci. Mrk, Rm, Dkš.

68

říkají slovesa. Participium, které může být rozvité i nerozvité, se často pojí se záporkou. Mezi pasivními participii, která se v tomto významu užívají jen příležitostně, jsou poměrně typické konstrukce s participiem dėtas. Např.:

Kdybych byla na Zosės místě, ani bych se na toho Topylia křivě nepodívala. ŽemR I 121. A kdyby byla na Petronėině místě, nejednala by jinak. ŽemR II 215. Kdybych byla její výšky, takovou bych nepřijala. J (DŽ II 308). Kdybych byl na tvém místě, jednal bych jinak. Jabl. Kdybych byl na tvém místě, plivl bych mu do očí. Skd. Kdybych byla na jejím místě, za toho neduživého bych nešla. Ss.

c) Význam přípustky.

Přechodníky: Běžíš, člověče, a přitom neutíkáš, jdeš, a přitom nedokážeš ujít, a stejně nic nemáš. KrėvŠP 273. Džiugas sedí... s malými dětmi a přemýšlí, aniž by na něco přišel. CvR V 54. Ale dívky, které samy ještě potřebovaly chůvy, si už ze zbytků látek vyráběly pestré panenky. DonR 30. Sám přitom plakal, utěšoval a těšil Grėtė. SimonVK I 207. Podivné, jak jsme se my dva, ačkoli máme nejrůznější názory a povahy, spojili. VienR I 212. Tady teď žije jeden princ, který už neměl otce ani vlastní matku, ale měl macechu. BsMt II 105. Všelijací králové, ačkoli měli méně vojska, mě porazili — dobyli. Dkš (BsP II 82).

Minulé činné participium. Hledá, aniž by ztratil. Dbk. Po chvilce práce dostal velkou odměnu. Sr. Když člověk obrousí zuby, rozum tím nezíská. Slnt. Po takové cestě jsem si jen odřel nohy. Zp. Já se neunavím, když se vrátím od žitného záhonu, a ty se unavíš? Skr. A tento (pán): zde se narodil, zde vyrostl, chléb z těchto úhorů jedl, a přece nedokáže, nechce vyslovit rodné slovo! LzPR II 16. Obec, která Niaurovi nepřinesla žádný užitek, přesto zanechala jeho jméno nesmazatelnou skvrnou. VaizgP III 48. V tom mlýně pracoval mlynář, do něhož jsem se strašně zamiloval, aniž jsem ho dosud viděl. SimonOBT 183.

Přítomné pasivní participium: Zavalily nás kopečky, aniž by byly rozorány, lípa se sklonila, aniž by byla ohnuta. JV 912. Můj tatínek bude plakat, aniž by byl rozplakán. JV 460. Nezván, nevolán všude chodí a zase se vrací. Ds. Co se neudělá, to se udělá samo? JablRR 304. Popadl jsem sýr, aniž by mi ho někdo dal. J (DŽ III 591). Chmel tam rostl, aniž by byl zasazen. Dauk (DŽ I 111). Zvítězili ti, kteří (337), ačkoli byli biti a pronásledováni, uchovali v srdci odhodlání dál bojovat a jednou, třebaže ne brzy, zvítězit! Myk-PutS 337—338.

Minulé pasivní participium: Hlavička sirotka leží neučesaná. NS 1317. Ten černý havran je černý, neobarvený. KlvD 160. Vstanu ráno, aniž bych byla probuzena, budu pracovat, aniž by mi někdo přikázal. NS 175. Havran je černý, nevytvořený. NS 104. Beránek je darovaný, ještě i kohouta popadá. Kv.

Ve větách s kladným predikátem se přípustka často vyjadřuje zápornými participii a naopak. Význam přípustky je zde patrný z obsahu participia nebo participiální konstrukce a zbytku věty

69

protikladu, ale nejčastěji bývá poměrně neurčitý. Má-li být vyjádřen a rozlišen jasněji, užívají se spojovací slova ačkoli, třebaže, i když.

§ 22. V konstrukcích vyjadřujících příslovečná určení se obvykle zachovávají relativní časové významy charakteristické pro tvary příčestí a polopříčestí. Jen tehdy, jsou-li vztahy příčinnosti zvláště zdůrazněny, bývá časový vztah mezi hlavním a vedlejším dějem někdy vnímán méně zřetelně. V takových případech se sémantický protiklad mezi příčestími činnými minulého času jednoduchého a polopříčestími částečně stírá. Srov. významy příčestí činných minulého času jednoduchého a polopříčestí v těchto větách:

Bez vynaložení potu nic dobrého neuděláš. Dauk (DŽ II 303). — Koupíš-li starou věc, v úterý připlatíš za opravu. Gs. Jednal bych šíleně, kdybych napadl takovou bandu lidí. Š (DŽ III 168). — Těžce bych zhřešil, kdybych si myslel něco jiného: byli jste mi rodiči, když jsem byl sirotek! LzPR II 64.

Příslovečný význam někdy ovlivňuje také vid příčestí. Tak například příčestí činná minulého času prostého, která označují příčinu, podmínku nebo přípustku, se častěji než v jiných případech tvoří od nepředponových sloves a nemají význam dokonavého vidu. Např.: Studna ve Vitėai, stojící blízko cesty, bývala oblíbeným místem vesnických děvčat. CvR III 223. To dobře vím, tolik let už jezdím na koni a na panských statcích jsem viděl mnoho všelijakých slz. DonR 132 (význam příčiny). Když piješ vodu, nebudeš opilý. Rr. Když jedeš na cizím koni, skončíš i v příkopě. Sim (význam podmínky). Člověk, který spadl ze stromu, si odpočine, ale já, který jsem ušel tolik cesty, si neodpočinu! Ėr. Kdybychom prošli křížem krážem, nenašli bychom jiného takového ochránce! LzPR II 90 (význam přípustky).

§ 23. Při označování vedlejšího děje nebo stavu podmětu z něj vyplývajícího příčestí a polopříčestí často zároveň objasňují i povahu hlavního děje.

Polopříčestí: Co tatínek složil, vzdychaje, to synek ztratil, křiče. Ppr 245. Prošlapal jsem pěšinku, procházeje se, zlomil jsem můstek, jeda na koni. LTR. Katrė se vším souhlasila mlčky. SimonVK I 136. Býk, jak slyšíš, si namáhavě vydělává na krmivo. DonR 36. Doma je potkal Grigas a zle po nich pokukoval. KrėvR 31. Steponas Brička dychtivě kouřil a vypouštěl kouř nosem. VencIGD 398.

Příčestí činná minulého času prostého: Ďábel si hodil pytel kamenů na ramena a jde, prohnutý pod jeho tíhou. Pšš. Kočka se přikrčila a plíží se k myši. Tr. Rozalija seděla vedle mě a měla lokty široce roztažené. BaltPV I 37. Pomalu, zamyšlen, kráčel… Maš (DŽ I 190). Ale Snarjukes, vytáhnuv pysky, troubil na trubku. DonR 69.

Příčestí trpná přítomného času: Tento hlas je slyšet, když se kachny nerušeně popásají nebo plavou někde v klidném zákoutí jezera. IvanLP II 88. Každý týden ji nějaká dívka vodila z jednoho dvora do druhého po jejich vesnici. BilR I 243. Děvče vyrůstalo v chudobě, všemi vysmívané, přezdívané a nenáviděné. Myk-PutS 26.

70

Neosobní trpné příčestí: Chlapec ostatních známých soupeřil a snažil se proklouznout kolem nich nepozorován. AvyžlSK 41. O plot opřený stál bič a v ruce chlapec držel starý kalendář. VencIR II 17—18. Koláče naskládané do řad ležely. SimonVK I 11. (Srov. také příklady citované v §§ 7, 14, 16).

§ 24. Zde uvedené významy, které mohou mít ve větě atributivně-predikativní příčestí a přechodníky, nejsou zřetelně rozlišeny. Jak v spisovném, tak i v hovorovém jazyce velmi často nacházíme věty, v nichž příčestí mají odstíny několika příslovečných významů nebo mohou být interpretována různě. Například ve větě Oblečen do teplého kožichu neprochladneš (Svn) příčestí se závislými slovy označuje nejen čas, ale i podmínku a zároveň objasňuje povahu hlavního děje. Čas a příčinu zároveň označuje příčestní konstrukce ve větě Očka plástve, naplněná medem, zarostla. J. Takové konstrukce umožňují charakterizovat děj hlavní věty současně z různých hledisek, aniž by výslovně označovaly některou z jeho okolností. Např.:

Význam času a příčiny: Když je člověk v chalupě, bledne. Kp. Po hádce a křiku na cestě starý muž ke konci cesty už značně vychladl. VaižgR VII 191. Němec, který zakusil tolik křivd, se vážně rozhodl Žemaitovi pomstít. CvR V 66. Osveženi rosou, všichni tvorové se radují. PG (DŽ III 333). Tři zemřeli, když byli biti. ŽemR II 17.

Významy času, příčiny a podmínky: Sám-li jsi hladový, hladového nenakrmíš. Pnd. Když člověk dostane dar, zaraduje se. Simon DŽ II 741. Nezemřete, když to sníte, ale otevřou se vám oči. Val (DŽ II 200).

Významy času a podmínky: Hledejte ho a nenajdete, volejte a nedovoláte se, čekejte a nedočkáte se! ŽemR II 49. Když jsi jednal špatně, nezoufej, a když jsi jednal dobře, nechlub se. TŽ III 38. Ještě uslyšíš jiné věci, když s ním budeš déle mluvit. KrėvŠP 13.

Významy podmínky a způsobu: Když půjdeš pomalu, dojdeš dál. Ppr 223. Zabředl-li až po pás, proti vodě už tu nepřejde. Grg.

Významy přípustky a způsobu: Jednoho rána jsem však už nesnesla, že jsem pořád poslední, a vstala jsem bez probuzení. SimonNTP 20.

Významy času, přípustky a způsobu: Jsem snad hlupák, abych tam šel, aniž by mě k tomu někdo nutil, když mi tam, jak lidé říkají, nebude zrovna dobře? KrėvR 257.

§ 25. Příslovečné významy litevských příčestí nejsou gramatikalizovány a nemají vymezené prostředky vyjádření. Pozice, vztahy k přísudku věty, vid příčestí a jiné formální podmínky někdy pomáhají více zdůraznit ten či onen význam, nemají však rozhodující úlohu. Všechny příslovečné významy závisejí především na lexikálním významu příčestí a dalších slov vstupujících do příčestní konstrukce, na obsahu celé věty a na kontextu. Když příčestí označují čas, příčinu, podmínku či přípustku hlavního děje nebo objasňují jeho povahu, zachovávají si oboustranné syntaktické vztahy k podmětu i přísudku a vztah vedlejšího děje

71

nebo význam stavu. Užívání participií k vyjádření různých okolností děje označeného přísudkem je tedy součástí atributivně-predikativního užití.

V

§ 26. K atributivně-predikativnímu užití se řadí také několik zvláštnějších případů užití činných participií minulého času.

a) Činné participium minulého času, které se bezprostředně pojí se slovesem téhož kořene, zdůrazňuje děj, který toto sloveso označuje. Např.:

Jakých druhů je tolik, že budeš chodit celý den, a stejně se ještě nevyčerpají sklepy naplněné navezenou hlínou. Blv (DŽ II 771). Chodí, chodí pořád tudy. PP 330. Proč chodit běžíc, když si táhnu vlka. Blv (DŽ II 771). Běhej si do sytosti. ŽemR I 31. Jak ty dobře piješ a piješ, a ještě prodáš čepici z hlavy. JV 46. Pij, bratříčku, pij dál, popřemýšlej a jdi domů. JD 72. Budeš pracovat a pracovat, a po práci si budeš moci odpočinout. BsMt II 16. Probudí se, až se vyspí, a potom si vezme, kterou bude chtít. Skr.

Za stejných okolností zdůrazňují děj označený určitou slovesnou formou také polopříčestí a svým významem se blíží příslušným činným participiím minulého času. Např.:

Má panenko, má mladá, jdi a kráčej za mnou. BsO 110. Běžíme přes ty doly a běžíme. Pžt 63. Pracuj a pracuj, nevšímej si, kdo si co povídá. Když se budeš vracet, přivezeš sto jho volů. KlpD 35. Kukačka kuká, sedíc na vysoké bříze. JD II 821. Viděl jsem, viděl soužení svého lidu. GNT Apd 7, 34.

Relativní časový význam zdůrazňovacích činných participií minulého času a polopříčestí je velmi slabý, nebo zcela vybledlý, proto není jasně pociťován ani jejich sémantický protiklad. V současném spisovném jazyce jsou taková participia a polopříčestí poměrně neproduktivní.

b) Záporné participium minulého času prostého, užité vedle rozkazovacích tvarů slovesa téhož kořene, vyjadřuje alternativu a zdůrazňuje děj, který mluvčí považuje za marný. Např.:

Přemýšlej, jak chceš, stejně to dopadne stejně — bude třeba, a půjdeš. Lp. Dřepuj si, jak chceš, stejně je nechytíš. Skr. Omdlívej, jak chceš — to už opravdu neomdlíš (nedostaneš). Krtn. Zasej, i kdybys nezasel, takový ječmen, když nevzejde (nevyklíčí nebo zajde)! Rs. Lituj, jak chceš — mrtvého už k životu nevrátíš. Š (DŽ III 25).

Vyskytují-li se však záporná činná participia minulého času vedle sloves minulého času prostého, nemají zřetelný alternativní význam a podobně jako výše uvedená participia bez záporu pouze zdůrazňují děj přísudku. Např.:

Ony (víly) tkaly a tkaly, ale ani o kousek dál se nedostaly. BsMt II 196. Ten člověk trpěl a trpěl, už mu došla trpělivost. ŽemR II 15.

Podobně lze užívat i příslušná polopříčestí, např.: Zástupy lidí... se radovaly a radovaly. LzPR III 3.

72

c) Ve spojeních se slovesy jiného kořene (nejčastěji v rozkazovacím nebo podmiňovacím způsobu) označuje záporný činný participium minulého prostého času činnost, kterou mluvčí nechce, zakazuje nebo která je přímo v rozporu s dějem predikátu. Např.:

Okamžitě přestaň fňukat, bez tvých slz je veselo! BaltPV I 59. Mlč, nebruč, stejně nic nezískáš. V kš. Jdi se najíst a neprocházej se po zahradě. Ūd. Jdi se ohřát, nenachlaď se venku. Vj. Vstaň a nepovaluj se. Jn. Raději hledej síť a nenaříkej. Blv (DŽ II 262). Jdi si po svém a nemrkej na dveře. Klvr. Odlož tu píšťalu, nevyhrávej mi tu pod uchem. Gs. Pusť kočku a nemačkej ji. Sn. Zavři pusu a neochlazuj ji. Grž. Jdi do obchodu a nepostávej u hospody! Mrs. Vylez na postel a neotálej! Rdm. Ty, matko, počkej a neplivej... KrėvR 18. Večeři dej a nebreč! KapsAA 97. Pusť se do práce a nežvýkej! Rs. Ať se zadusíš, ani pes po tobě nezaštěká! Lnkv. Už zmlkneš a nebudeš koktat? Grž. Proč ses opozdil a nepřišel s ostatními? LzPR II 92.

Taková činná participia minulého prostého času rovněž nemají výraznější časový význam a nejsou stavěna do protikladu k poloparticipiím. Tvary poloparticipií zase příležitostně mohou mít význam nežádoucího nebo zakazovaného děje, např.: Kéž byste se proměnili v havrany, a nebyli mými dětmi! (DŽ I 995).

V případech uvedených zde (a, b a c) se užívají činná participia minulého prostého času obou vidů. Označují předcházející dokončený děj a svým významem se blíží těm určitým slovesným tvarům, s nimiž jsou spojena. Ve spojení se slovesy v rozkazovacím způsobu vyjadřují rozkaz, příkaz, se slovesy v budoucím čase — budoucí, zamýšlený děj apod., srov.: Řekni mu to, jen co to řekneš — pustí to jedním uchem tam a druhým ven. Jnšk. — Říkej mu to horem dolem, on si stejně dělá svoje. Vvr. Tyto participiální tvary se tedy již značně vzdálily od ostatních atributivně-predikativních participií a přiblížily se predikativním.

§ 27. Přechodový článek mezi atributivně-predikativním a predikativním užitím představují konstrukce s nominativními tvary participií a částicemi, vztažnými zájmeny a jinými spojovacími slovy. V některých z nich spojovací slova (zejména částice) pouze zpřesňují příslovečný význam participia, aniž v zásadě mění jeho větnou funkci, např.: Oheň hoří, i když se nepřikládá. Šim. Tady se hříbě znovu, sotva se vrátilo od cizích koní, zamotá do sítě. CvR II 63. V jiných se zvlášť výrazně projevují slovesné vlastnosti participia, které se mění v ekvivalent určitého slovesného tvaru, např.: Byla by to pěkná holka, jenže si bere, co jí právě přijde pod ruku. Sml. Kamkoli vykročil, kamkoli šel, Petr se nepřestával zlobit. ŽemR I 204. Poněkud odlišné jsou také vztahy těchto participií k participiím přítomného času a poloparticipiím. Takové konstrukce se spojovacími slovy zaujímají v systému syntaktických prostředků současné litevštiny specifické, značně izolované místo a tvoří samostatný předmět zkoumání.

73

Závěry

1. Atributivně-predikativní participia tvoří samostatný typ užití participií a zaujímají přechodné postavení mezi atributivními a predikativními participii. Jejich nejdůležitějšími rysy jsou: a) dvojí syntaktické vztahy k substantivům a zájmenům a b) význam vedlejšího děje nebo stavu. K vyjádření tohoto významu přispívají specifické morfologické (tranzitivnostní, vidové) a lexikální vlastnosti participia, jakož i takové syntaktické podmínky, jako jsou pozice, vydělení a rozvití závislými slovy.

2. Atributivně-predikativní užití je nejtypičtější pro nominativy činných participií minulého prostého času a poloparticipia; podstatně méně pro nominativy trpných participií přítomného a minulého času. Nominativní tvary jiných participií (např. činných participií přítomného času) mají atributivně-predikativní význam pouze ve vzácných konstrukcích reliktního nebo přechodného charakteru.

3. Nominativní tvary atributivně-predikativních participií se vyznačují specifickými vzájemnými vztahy, odlišnými od vztahů odpovídajících atributivních a predikativních participií. Jsou stavěny do protikladu na základě dvou relativních časových významů a dvou významů slovesného rodu. Poloparticipium, které nemá korelační vztahy ani s atributivními, ani s predikativními participii, funguje v rámci nominativních tvarů atributivně-predikativních participií jako plnohodnotný člen systému se dvěma rozlišovacími sémantickými rysy: významem současnosti a činného rodu.

4. Nominativy činných participií minulého prostého času jsou stavěny do protikladu k poloparticipiím jakožto příznakové tvary s významem vedlejšího děje, který předchází hlavnímu ději a je nejčastěji dokončený. Tento sémantický protiklad mezi činnými participii minulého prostého času a poloparticipii se částečně neutralizuje v těchto případech: a) když se relativní časový význam těchto tvarů oslabí a do popředí vystoupí význam příčiny, podmínky, přípustky nebo výsledku děje; b) když se nominativ činného participia minulého prostého času nebo poloparticipium užívá ke zdůraznění děje označeného určitým slovesným tvarem.

5. Korelační vztahy poloparticipií k nominativům atributivně-predikativních participií patrně nejsou původní. Ve starých písemných památkách a nářečích nacházíme doklady svědčící o tom, že v systému atributivně-predikativních participií poloparticipia vytlačila a nahradila dříve užívané nominativní tvary činných participií přítomného času.

6. Atributivně-predikativní participia při označování vedlejšího děje (stavu) často zároveň vyjadřují také čas, způsob, příčinu, podmínku nebo přípustku hlavního děje. Tyto příslovečné významy atributivně-predikativních participií a poloparticipií jsou málo diferencované, nemají ustálené vyjadřovací prostředky a závisí především na lexikálním významu participia (poloparticipia) a dalších slov v participiální konstrukci, na obsahu celé věty a na kontextu. Při vyjadřování času, příčiny, podmínky nebo přípustky si participia a poloparticipia zachovávají základní atribut-

74

znaky atributivně-predikativního užití — dvojí syntaktické vztahy a význam vedlejšího děje (stavu).

7. Přechodný článek mezi atributivně-predikativním a predikativním užitím tvoří konstrukce s příčestími a polopříčestími ve zdůrazňovacím (emfatickém) významu a konstrukce se spojovacími výrazy.

ZKRATKY

Al — Alytus

Alk — Alksnėnai, okres Vilkaviškis⁸

Als — Alsėdžiai, okres Plungė

Alv — Alovė, okres Daugai

Alvt — Alvitas, okres Kybartai

An — Anykščiai.

Arm — Armōniškės, Běloruská SSR, oblast Grodno, okres Varenavas.

Aru — Litauische mundartliche Texte aus der Wilnaer Gegend. Mit grammatischen Anmerkungen von P. Arum a a. Dorpat, 1930.

AvyžISK — J. Avyžius, Į stiklo kalną, Vilnius, 1961.

B — Lexicon Germanico Lithvanicum et Lithvanico Germanicum... von Jakobo Brodowsky... I—II (LTSR MA bibliotekoje saugojamas rankraštis).

BaltPV — J. Baltušis, Parduotos vasaros, I, Vilnius, 1957.

BaranAŠ — A. Baranauskas, Anykščių šilelis, Vilnius, 1956.

BilR — J. Biliūnas, Raštai, I—II, Vilnius, 1954.

Blv — spisy Jona Balvočiuse-Geručise.

BM — Litauische Mundarten, gesammelt von A. Baranowski, Bd. I: Texte aus dem Weberschen Nachlass herausgegeben von Dr. F. Specht... Leipzig, 1920.

BrP I—II — Postilla, to jest stručný a prostý výklad evangelia… Přes Jana Bretkūna… V Královci… 1591.

Brt — Barfininkai, okres Vilkaviškis.

BsMt — J. Basanavičius. Litevské pohádky, I—II, Shenandoah Pa, 1898—1902.

BsO — Ožkabalų dainos, surinko Dr. J. Basanavičius, Shenandoah Pa, 1902.

BsP — Různé litevské pohádky, shromáždil Dr. J. Basanavičius, I—IV. Chicago, 1903—1905.

ChB NT — Versionis Bibliorum in Lingvam Lithvanicam. Tomus VII. Novum Testamentum... Lithvanicā Lingvā donatum (rukopis Nového zákona z Chilinského bible, vydaný v: Biblia litewska Chylińskiego, Nowy Testament, sv. II — Text, vydali Cz. Kudzinowski—Jan Otrębski, Poznań, 1958).

CvR — P. Cvirka, Spisy, I—XI, Vilnius, 1949—1953.

Dauk — Spisy S. Daukantase.

DB — Budą Senoves-Lëtuwiû Kalnienû ir Zamajtû iszrasze Pagal Senowes Rasztû Jokub’s Laukys, Petropilie, 1845.

Dbk — Debeikiai, okres Anykščiai.

Dkš — Daukšiai, okres Simnas.

DonR — K. Donelaitis, Raštai, Vilnius, 1950.

DP — Postilla Catholicka... Per Kuniga Mikaloiv Dauksza Kanonika Mėdniku iż łękiško perguldita... Wilniui... 1599.

⁸ Názvy okresů jsou vyznačeny podle dřívějšího (do roku 1962) správního členění.

75

Ds — Dusetos.

DŽ — Slovník litevského jazyka, I—VI, Institut litevského jazyka a literatury Litevské akademie věd, Vilnius, 1941—1962.

Ėr — Ėriškiai, okres Ramygala.

Erž — Eržvilkas, okres Skaudvilė.

GB — Gótská bible, vyd. W. Streitberg, 2. vyd., Heidelberg, 1919.

Grg — Gargždai, okres Klaipėda.

GrušD — J. Grušas, Dūmai, Vilnius, 1956.

Grv — Gervėčiai, Běloruská SSR, okres Molodečno, okres Astravas.

Grž — Grūžiai, okres Joniškėlis.

Gs — Geistarai (Didvyžiai), okres Vilkaviškis.

Gud-GuzKIT — A. Gudaitis-Guzevičius, Kalvio Ignoto teisybė, Vilnius, 1952.

IM — L. Ivinskis, Kalendář neboli letopočet, 1846—1877.

IvanLP — T. Ivanauskas, Ptáci Litvy, Vilnius.

J — Litovský slovník A. Juškeviče s výkladem slov v ruštině a polštině, I—III, Petrohrad, 1897—1922.

Jabl — Spisy J. Jablonskise.

JablRR — J. Jablonskis, Vybrané spisy, I—II, ed. J. Palionis, Vilnius, 1957—1959.

JD — Litevské písně zapsané Antanem Juškevičem... I—III, Казань, 1880—1882.

Jnšk — Joniškėlis.

JV — Lietuviškos svotbinės dainos, užrašytos par Antaną Juškevičę... Petropylė, 1883.

K — Littauisch-deutsches Wörterbuch von F. Kurschat, Halle a. S., 1883.

Kin — Kintai, okres Šilutė.

KlpD — Klaipėdiškių dainos, surinko J. Pakalniškis, Vilnius, 1908.

KlvD — Prusijos lietuvių dainos, surinko V. Kalvaitis, Tilžėje, 1905.

Klvr — Kalvarija.

Kn — okolí Kaunasu.

Kp — Kupiškis.

Kps — Kapsūkas.

KrėvR — V. Krėvė, Raganius, Vilnius, 1958.

KrėvSP — V. Krėvė, Šiaudinėj pastogėj, Kaunas, 1940.

Krk — Krakės, okres Dotnuva.

Krp — Kruopiai, okres Žagarė.

Krtn — Kretinga.

Kudirk — spisy V. Kudirk y.

Kv — Kvėdarna, okres Šilalė.

LKK — Otázky litevské jazykovědy, Vilnius (od roku 1957).

Lp — Leipalingis, okres Veisiejai.

LT — Litevský národ, I—V, Vilnius, 1907—1936.

LTR — rukopisný archiv litevského folkloru v Ústavu litevského jazyka a literatury.

LzPR — spisy Lazdynų Pelėdy.

LzP — Lazdynų Pelėda, Spisy, I—VII, Vilnius, 1954—1955.

M — M. Miežinis, Lietuviszkai-latviszkai-lenkiszkai-rusiszkas žodynas, Tilžėje, 1894.

Maš — spisy Pranase Mašiotase.

Myk. PutS — V. Mykolaitis-Putinas, Sukilėliai, I, Vilnius, 1957.

MPs — Sbírka pohádek. Rukopis, který K. Būga získal od J. Murky.

Mrk — Merkinė, okres Varėna.

Mrs — Miroslavas, okres Alytus.

76

MŽ — Litevsko-německý a německo-litevský slovník... od Christiana Gottlieba Mielckeho... Královec, 1800.

N — Wörterbuch der Littauischen Sprache von G.H.F. Nesselmann, Königsberg, 1851.

Ndz — Nedingė, okres Varėna.

Nj — Naujamestis, okres Panevėžys.

Nmn — Nemunaitis, okres Alytus.

NS — A. R. Niemi ir A. Sabaliauskas, Lietuvių dainos ir giesmės, Ryga, 1911.

O — spisy K. Aleknavičiuse (Olechnowicze).

Pc — Pociūnėliai, okres Šeduva.

PG — Revidovaná kniha písní... Znovu přehlédl F. Kurszat, Královec, 1888.

Pl — Palėvenė, okres Kupiškis.

Pln — Plungė.

Plng — Palanga.

Plv — Pilviškiai, okres Vilkaviškis.

Pn — Panevėžys.

PP — Pasakos apie paukščius... hrsg. von H. Scheu... und A. Kurschat, Heidelberg, 1913.

Ppr — Přísloví a pořekadla, Vilnius, 1958.

Prk — Priekulė.

Pšš — Pašušvys, okres Radviliškis.

Pžt — Nářečí pobřežních rybářů.

R₁ — Ph. Ruhig, Betrachtung der Littauischen Sprache, Königsberg, 1747.

Rdm — Rudamina, okres Lazdijai.

Rm — Ramygala.

Rs — Raseiniai.

Rz — Rozalimas, okres Pakruojis.

SchG — A. Schleicher, Litauische Grammatik, Prag, 1856.

Sim — Sbírka Simučiaových přísloví (pramen F. Sragise).

Simon — Spisy I. Simonaitienė.

Simon NTP — I. Simonaitýtė, Ne ta pastogė, Vilnius, 1962.

SimonOBT — I. Simonaitýtė, O buvo taip, Vilnius, 1960.

SimonR — I. Simonaitýtė, Spisy, I—VI, Vilnius, 1957—1958.

SimonVK — I. Simonaitýtė, Vilius Karalius, I—II, Vilnius, 1956.

Skd — Skuodas.

Skp — Skapiškis, okres Pandėlys.

Skr — Skirsnemunė, okres Jurbarkas.

Sl — Sālos, okres Rokiškis.

Slk — Šalakas, okres Dūkštas.

Slnt — Salantai.

SluckGMN — M. Sluckis, Geriau mums nesusitikti, Vilnius, 1961.

Sml — Smilgiai, okres Šeduva.

Sn — Seinai, Polská lidová republika, okres Suwałki.

Snt — Sintautai, okres Kudirkos Naumiestis.

Ss — Sasnava, okres Kapsukas.

Sr — Materiál shromážděný Feliksem Sragisem, uložený v kartotéce Slovníku litevského jazyka.

Srj — Seirijai, okres Lazdijai.

Srv — Surviliškis, okres Dotnuva.

Sv — Svėdasai, okres Anykščiai.

Svn — Suvainiskis, okres Pandėlys.

Š — J. Šlapelis, Lietuvių ir rusų kalbų žodynas, Vilnius, 1921. Ta pačia santrumpa žymimi ir kiti J. Šlapelio raštai.

77

Šil — Šilavōtas, okres Prienai.

Škn — Šakýna, okres Žagarė.

Šll — Šilalė.

Šn — Šunskai, okres Kapsukas.

Šts — Šatės, okres Skuodas.

Švnč — Švenčionys a Švenčionėliai.

Tl — Telšiai.

Tr — Traupis, okres Troškūnai.

Tsp — Sovětský tisk.

TŽ — Tauta ir Žodis, publikace Fakulty humanitních věd, I—VII, Kaunas, 1923—1931.

Ūd — Ūdrija, okres Simnas.

W — Postille... Prez D. Jakoba W v y k a... w Krakowie... 1617.

VaičR — P. Vaičaitis, Rinktinė, Vilnius, 1956.

VaižgP — Vaizgantas, Pragiedruliai, Kaunas, 1942.

VaižgR — spisy Vaižgantase.

VaižgRR — Vaizgantas, Rinktiniai raštai, Vilnius, 1957.

Val — spisy M. Valančiuse.

ValPŽK — Knížka dospělých lidí od Joteika, 1868.

ValVK — Knížka pro děti s obrázky, 1868.

VenclEV — A. Venclova, Epochos vėjas, Vilnius, 1962.

VenclGD — A. Venclova, Gimimo diena, Vilnius, 1959.

VenclR — A. Venclova, Raštai, I—III, Vilnius, 1955.

Vien — Spisy A. Vienuolise.

VienR — A. Vienuolis, Spisy, I—VII, Vilnius, 1953—1955.

Vj — Vajasiškis, okres Zarasai.

Vkš — Viekšniai, okres Akmenė.

Vlk — Valkininkai, okres Eišiškės.

Vp — M. Valančius, Patarles Zemajcziu, Tilžėje, 1867.

Vv — Veiveriai, okres Kazlų Rūda.

Vvr — Veiviržėnai, okres Priekulė.

Zogr — Quattuor evangeliorum codex glagoliticus olim Zographensis nunc Petropolitanus... edidit V. Jagić, Berolini, MDCCCLXXIX.

Zp — Zapyškis, okres Kaunas.

Žal — Žalioji, okres Vilkaviškis.

ŽemR — Žemaitė, Spisy, I—VI, Vilnius, 1956—1957.

ŽemR₁ — Spisy Žemaitė, Kaunas—Marijampolė, 1924.

ŽS — Żiwataj szwętuj... Wilnuj 1861.

Zvr — Žvirgždžiai, okres Kudirkos Naumiestis.

ATRIBUTIVNĚ-PREDIKATIVNÍ UŽÍVÁNÍ LITEVSKÝCH PARTICIPIÍ

В. АМБРАЗАС

Resumé

Atributivně-predikativní užívání participií se vyznačuje následujícími základními rysy: a) dvojími syntaktickými vazbami na substantiva nebo zájmena a na osobní slovesné tvary ve funkci přísudku; b) významem vedlejšího děje nebo stavu. Participia tohoto typu se vyznačují značnou sémantickou rozmanitostí. Patří sem tzv. apozitivní participia s významem vedlejšího děje, konstrukce typu accusativus cum participio, nominativus cum participio aj. Nejčastěji se v atributivně-predikativním

78

užívání vyskytují participiální tvary nominativu, které jsou také předmětem zkoumání této studie.

Atributivně-predikativní užívání je nejtypičtější pro činná participia minulého jednorázového času a tzv. poloparticipia, zatímco u trpných participií přítomného a minulého času je mnohem méně časté. Tvary nominativu činných participií přítomného času se v atributivně-predikativním užívání objevují pouze ve vzácných konstrukcích reliktního nebo přechodného charakteru (např. se spojovacími slovy).

Tvary nominativu atributivně-predikativních participií vytvářejí specifický systém opozic, odlišný od systému atributivních a predikativních participií. Jsou protikladné na základě relativních časových významů (význam současnosti – význam předčasnosti) a rodu (význam činného a trpného rodu). Poloparticipium, které nemá žádné korelační vztahy ani s atributivními, ani s predikativními participii, funguje v systému atributivně-predikativních participií jako rovnocenný člen se dvěma distinktivními rysy: významem současnosti a činného rodu (viz tabulky opozic na str. 64).

Korelace poloparticipií s tvary nominativu participií v atributivně-predikativním užívání zřejmě není primární. Údaje ze starých písemných památek a nářečí ukazují, že poloparticipia v této funkci nahradila a vytlačila starší tvary činných participií přítomného času.

Atributivně-predikativní participia označují vedlejší děj (stav) a často poukazují také na povahu hlavního děje nebo na jeho příčinné souvislosti (význam příčiny, podmínky a přípustky). Tyto významy jsou jen málo rozlišeny, nemají jednoznačné vyjadřovací prostředky a závisí především na lexikálním významu participia (poloparticipia) a dalších slov v participiální konstrukci, na obsahu celé věty a na kontextu. V těchto významech si participia a poloparticipia zachovávají hlavní rysy atributivně-predikativního užívání: dvojí syntaktické vazby a význam vedlejšího děje (stavu).

Přechodný článek mezi atributivně-predikativním a predikativním užíváním tvoří participia a přechodníky s emfatickým významem a konstrukce se spojovacími slovy.

79