LIETUVIŲ KALBOS GRAMATINĖ SANDARA

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

STRUKTURA SLOŽENÝCH SLOVESNÝCH TVARŮ LITERÁRNÍ LITOVŠTINY

N. ŠLIŽIENĖ

§ 1. Složené slovesné tvary časů a způsobů v litevštině se tvoří nominativem aktivního nebo pasivního participia přítomného nebo minulého času slovesa se samostatným lexikálním významem a osobními tvary pomocného slovesa būti „být“. S aktivními participii se tvoří tvary činného rodu, s pasivními — tvary trpného rodu.

Složené tvary tvořené aktivními participii minulého prostého času a pasivními participii minulého času se nazývají perfektivní, např.: esu pasiuntęs, -usi, esu pasiųstas, -a; buvau pasiuntęs, -usi, buvau pasiųstas, -a; būčiau pasiuntęs, -usi, būčiau pasiųstas, -a.

Složené tvary tvořené aktivními participii přítomného času s afixem be- se nazývají inchoativní, např.: buvau besiunčiąs, -ianti, būsiu besiunčiąs, -ianti, būčiau besiunčiąs, -ianti.

Kromě pasivních perfektivních tvarů existují také další složené pasivní tvary, tvořené pasivními participii přítomného času, např.: esu siunčiamas, -a, buvau siunčiamas, -a, būdavau siunčiamas, -a.

Složky složených slovesných tvarů a jejich vzájemné vztahy

§ 2. Hlavní a nejdůležitější složkou složených slovesných tvarů je participium přítomného nebo minulého času, neboť má samostatný lexikální význam a ukazuje, od kterého slovesa je složený tvar utvořen. Na participiích závisí druh složených tvarů a zčásti také časový význam složených perfektivních tvarů, který proto souvisí se dvěma časovými plány¹. Časový význam ostatních složených tvarů závisí pouze na pomocném slovese.

¹ Složené perfektivní tvary vyjadřují rezultativní stav trvající v určitém okamžiku, který vznikl v důsledku předchozího děje. Rezultativní stav náleží do jednoho, hlavního časového plánu, který vyjadřují tvary pomocného slovesa, zatímco děj označený kořenem participia, jímž bylo tohoto stavu dosaženo, náleží do jiného, dřívějšího časového plánu, který je vedlejší. Vztah rezultativního stavu k předchozímu časovému plánu určuje minulé participium, které je součástí složených tvarů. O tomto hlavním významu i o dalších významech složených perfektivních tvarů viz N. Šližienė, Apie sudurtines atliktines veiksmažodžio laikų ir nuosakų formas lietuvių literatūrinėje kalboje, kn.: Lietuvių kalbos morfologinė sandara ir jos raida, Vilnius, 1964, p. 81—95.

63

Příčestí přítomného a minulého času, která vstupují do složených slovesných tvarů, se svou podobou zpravidla neliší od příčestí přítomného a minulého času užívaných v jiných případech, která ve větě vyjadřují vedlejší děj a vystupují jako přívlastek, přísudek nebo jmenná část složeného přísudku. Vždy mají ukazatele rodu, čísla a pádu. Je pravda, že ve funkci přívlastku se nejčastěji užívají delší tvary nominativu mužského rodu činných příčestí přítomného času (např. odjíždějící vlak), zatímco složené tvary se obvykle tvoří s krátkými tvary (např. byl už odjel), jde však pouze o tendenci, nikoli o ustálenou jazykovou normu.

Příčestí vstupující do složených tvarů se od atributivních příčestí přítomného a minulého času liší svým významem. Příčestí s atributivní funkcí označují vlastnost věci vyplývající z probíhajícího nebo uskutečněného děje, zatímco tatáž příčestí spojená s pomocným slovesem být a tvořící složený tvar vlastnost věci nevyjadřují, nýbrž pouze označují, co věc dělala, co už udělala, co se jí děje apod. Význam vlastnosti zde ustupuje do pozadí a do popředí vystupuje význam děje. Jako stopa významu vlastnosti zůstává vedle významu děje v mnoha případech pouze více či méně pociťovaný význam stavu vzniklého v důsledku tohoto děje.

§ 3. Příčestí ve složených tvarech se ve větě shodují s podmětem, např.: otec odjel, dcera už odcházela, hosté budou pozváni, knihy by se četly apod. Tato shoda však nevyjadřuje kvalitativní vztahy mezi podmětem a přísudkem, protože složené tvary neoznačují, jaká věc je, nýbrž co dělá nebo že je sama podrobena působení děje.

Není-li ve větě podmět v nominativu, má složený tvar příčestí středního rodu, např.: Sešlo se mnoho lidí; Začalo se ochlazovat; Mluví se všelijak; Nic dalšího nebude řečeno apod. Složené tvary s činným příčestím středního rodu se poměrně často užívají také vedle podmětů v množném čísle ženského rodu, např.: Slepice vyhrabaly sazenice; Děvčata se začala smát apod.²

Ke tvoření složených tvarů se obvykle užívají krátké tvary nominativu mužského rodu činných příčestí: šel, už odcházel apod. V nářečích se však vyskytují složené tvary s delšími tvary příčestí přítomného času.

Otec už začínal jíst, když kdosi zaklepal na okno. Skp (DAK). Žito tak vyrostlo (od podzimu), že už do klasů (stébel) začínalo růst. Grg (LKŽ VI 824). Polož někam nějakou věc a hned se v ní budou děti šťourat. Vvr (LKŽ VI 208)³

² Z historického hlediska se s podmětem neshodují také příčestí v množném čísle mužského rodu, která jsou původem nominativy jednotného čísla středního rodu, viz J. Endzelynas, Baltų kalbų garsai ir formos, Vilnius, 1957, s. 205.

³ J. Balčikonis ve svých překladech užívá poměrně mnoho takových nářečních tvarů (např.: už jsem utíkal BalčHP₁ 49, už lezl BalčHP₁ 330, už dělal BalčHP₁ 15 aj.).

64

§ 4. Participia mají vlastnosti slovesa a přídavného jména. Když vlastnosti přídavného jména převáží nad slovesnými vlastnostmi, participia nemají význam ani děje, ani slovesných kategorií a blíží se přídavným jménům, např.: špatný nůž, nepovedený text, spokojené dítě, podlý člověk, vhodný oděv apod.

Poměrně často mají táž participia v jednom případě výrazné slovesné vlastnosti a v jiném případě — výrazné vlastnosti přídavných jmen, srov.: ochablý (tj. zanedbaný, nečinný) člověk a rozbředlá hlína (tj. hlína, která se rozbředla), skloněná (tj. poddajná) ramena a shozený přehoz (tj. přehoz, který někdo shodil), oraná půda (tj. 1. půda vhodná k orání, kterou lze orat; 2. půda, kterou právě někdo orá).

Participia s výraznými vlastnostmi přídavných jmen netvoří složené tvary se slovesem būti. Označují vlastnost věci a v pozici přísudku nebo jmenné části přísudku vyjadřují spolu s podmětem kvalitativní vztahy.

Rozmanitost významů participií je zvláště důležitá při rozlišování složených tvarů: netvoří je všechna participia přítomného a minulého času, nýbrž pouze ta s jasnými slovesnými vlastnostmi, které se po spojení participií s pomocným slovesem būti ještě více zvýrazní a převáží nad vlastnostmi přídavných jmen.

§ 5. Druhou složkou složených tvarů jsou osobní tvary slovesa būti. Tato složka plní pouze pomocnou funkci: aniž by jakkoli ovlivňovala lexikální význam složených tvarů, uděluje jim základní význam slovesného způsobu, osoby, čísla⁴ a času.

Sloveso būti je ze všech sloves nejabstraktnější, a proto snadněji než ostatní podléhá procesu desemantizace. V litevštině se proto stejně jako jeho ekvivalenty v jiných jazycích užívá nejen ve vlastním samostatném významu, ale také jako spona složeného přísudku, která po ztrátě svého lexikálního významu pomáhá vyjadřovat predikativní vztah mezi podmětem a přísudkem⁵. Složené slovesné tvary v litevštině, podobně jako ve slovanských jazycích, se nejspíše kdysi vyvinuly ze složených přísudků⁶, sloveso būti je tedy také složkou složených tvarů.

Svou funkcí se pomocné sloveso podobá koncovkám osobních slovesných tvarů, má však strukturu samostatného slova: skládá se z kořene a osobních koncovek, které vyjadřují kategorie času, způsobu, osoby a čísla, a je tedy rovněž samostatným

⁴ Participia vyjadřují také číslo, avšak jde o jmenné číslo související s pádem, zatímco slovesné číslo je jiné a souvisí s významem osoby.

⁵ Plg. А. С. Пешковский, Русский синтаксис в научном освещении, Москва, 1956, p. 220; Из трудов А. А. Шахматова по современному русскому языку, Москва, 1952, p. 77; Грамматика русского языка, т. II, ч. II, Изд-во АН СССР, Москва, 1960, p. 414; K. Brugmann, Die Syntax des einfachen Satzes im Indogermanischen, Berlin und Leipzig, 1925, p. 69—77.

⁶ Plg. А. А. Потебня, Из записок по русской грамматике, т. I—II, Москва, 1958, p. 119; К. А. Тимофеев, К истории форм прошедшего времени русского глагола, «Ученые записки Благовещенского гос. пед. и учит. ин-та им. М. И. Калинина», т. 2, Благовещенск, 1941, p. 73.

5. Lietuvių kalbos gramatinė sandara

65

slovo, stejně jako plnovýznamové sloveso būti. Pouze tvary plnovýznamového slovesa būti jsou samostatné, zatímco tvary pomocného slovesa būti vyjadřují gramatické kategorie celého složeného tvaru. Jak poznamenala O. Achmanova, z technického hlediska si pomocné sloveso zachovává vlastnosti slova, ze sémantického hlediska je však ztrácí a stává se „formantem“ jiných slov⁷.

Pomocné sloveso būti je hlavním, nikoli však jediným ukazatelem gramatického významu složených tvarů. Složené tvary vytvořené pomocí téhož pomocného slovesa, avšak s různými tvary příčestí, mají různé gramatické významy; gramatický význam složeného tvaru tedy závisí také na příčestí.

§ 6. Mezi všemi tvary pomocného slovesa būti se poněkud odlišují tvary přítomného času esti, būna, būva a tvar minulého opakovacího času būdavo. U uvedených tvarů přítomného času bývá vedle významu přítomného času často vlastní také význam opakování děje, zatímco u tvarů minulého opakovacího času je tento význam vždy přítomen.

Tvaru būdavo, stejně jako všem tvarům minulého opakovacího času, dodává význam opakování děje přípona -dav-. Tento význam přípony -dav- je gramatikalizovaný a odlišuje tvary minulého opakovacího času od tvarů minulého jednorázového času. Būdavo je tvarem slovesa būti a stejně jako tvary téhož slovesa yra, buvo, bus může s příčestími tvořit složené slovesné tvary, které odpovídají příslušným jednoduchým tvarům (pasiųsdavo — būdavo pasiunčiamas, būdavo pasiųstas, būdavo pasiuntęs)⁸.

Význam opakování děje u tvarů přítomného času esti, būna, būva závisí na kontextu.

Složené tvary vytvořené z tvarů pomocného slovesa esti, būna, būva, būdavo a příčestí mají většinou význam opakování děje. Je třeba uvést, že v některých případech jsou tvary esti, būna, būva, būdavo stojící na prvním místě méně těsně spojeny s druhým členem. Minulá příčestí při vytváření složených perfektivních tvarů s těmito tvary pomocného slovesa mají ve srovnání s případy, kdy tatáž složená slovesa tvoří s jinými tvary pomocného slovesa v přítomném a minulém čase, výrazně méně zřetelně vyjádřenou

⁷ О. С. Ахманова, К вопросу о словосочетании в современном английском языке, «Известия АН СССР», № 6, 1950, p. 470.

⁸ S. Gruzdeva tvrdí, že v litevštině má tvar būdavo lexikální význam, a proto nemůže plnit funkci pomocného slovesa; viz její Синтаксические функции причастий в современном литовском языке, kand. диссертация, Ленинград, 1949, p. 132 (strojopis). Ruský slovesný tvar бывал, který je významově podobný litevskému būdavo, se za pomocné sloveso ve skutečnosti nepovažuje. Není však tvarem slovesa быть, nýbrž slovesa бывать. Vztah mezi ruskými slovesy быть a бывать je podobný jako mezi litevskými slovesy šokti a šokinėti, nešti a nešioti atd. Litevské būdavo a ruské бывал jsou tedy různé věci.

66

význam předchozího děje a mnohem výraznější význam výsledného stavu dosaženého tímto dějem, srov.:

Rozednívá se a Rapolienė ukončuje hádku téměř modlitbou, jestliže Rapolas v té době odešel. VaizgDD 94. Jeden (syn) odešel do Stakliškės jako zeť. Nmj (DT).

V hornaté severní Gruzii, kde je země devět měsíců v roce pokryta sněhem,... stál starý, bohatý klášter svaté Niny. VienR I 25. Všechny ty vrstvy jsou zřejmě navršeny mořskými vlnami. D (LKŽ VI 158).

Ženy, abych řekl pravdu, jsou zde velmi pěkně oblečené: do kostela chodívají oděné v krátkých kabátcích, s lemováním po obvodu, v pestrých sukních, které si samy utkaly. ValPJ 26. Jsem silně obalený. Šts (LKŽ II 198).

Lidé od ní rádi kupovali, protože bývala čistě oblečená, uměla své zboží pěkně vyložit a předvést. BalčHP I 140. Muži byli oblečeni do kožichů nebo do šedých sukmanů z vlněné valchované látky, šitých s pasem. ValPJ 26.

Z toho plyne, že v perfektivních složených tvarech se s esti, būna, būva, būdavo participia minulého času svým významem méně vzdalují od atributivních participií minulého času, a tyto složené tvary jsou méně gramatikalizované.

§ 7. Složené tvary podmiňovacího způsobu se tvoří nejen s jednoduchými, ale i se složenými perfektivními tvary pomocného slovesa, např.: byl by odeslal, byl by odeslán, byla by posílána⁹. Tyto tvary se vyznačují výrazným významem nereálného minulého děje či stavu; tím se liší od odpovídajících složených tvarů podmiňovacího způsobu tvořených s jednoduchými tvary pomocného slovesa, které se v tomto významu buď vůbec neužívají, nebo jej mohou mít pouze v určitém kontextu¹⁰, srov.:

Kdyby byl lépe držen, nebyl by odtamtud utekl hledat chléb. JablRR I 319. V našem kraji by bylo mnohem více kachen, kdyby jim byla poskytována ochrana. IvanLP II 73.

Ach, štěstí! Cíl, k němuž směřoval tolik let, byl tak blízko a tak dosažitelný, že stačilo udělat ještě něco drobného, bezvýznamného, a byl by býval dosažen. VienR V 403. Kdyby byl býval někdo z těch mocných, dítěti by se bylo pomohlo... ŽemR I 371. Kdyby němečtí proletáři dnes vzali moc do svých rukou, okupace by byla, jak vidíš, zrušena. Gud-GuzKIT 158.

⁹ V gramatice J. Jablonskise jsou také takto tvořené počáteční tvary podmiňovacího způsobu: byl by býval odcházel, byl bys býval psal, viz J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, I, Vilnius, 1957, s. 319.

¹⁰ Podrobněji o významu obou typů složených tvarů podmiňovacího způsobu viz N. Sližienė, Sudurtinės veiksmažodžių formos lietuvių literatūrinėje kalboje, kandidátská disertace, Vilnius, 1964, §§ 91—98, 125, 130 (strojopis).

5*

67

Nikdo si nevzpomíná, že by někdy takto zaútočili (psi), hlasitě štěkajíce a vyštěkávajíce, jako by je k tomu někdo byl navedl. CiurlRR III 73. Ve tvářích všech bylo vidět jakousi lehkost, jako by se sešli na májové slavnosti. CvR VIII 44. — Mluvíš, jako by sis přečetl Traušisův „Dopis“, — posmívá se Gervinas. SimonVK I 333.

Takto utvořené složené tvary indikativu se vyskytují také, jsou však velmi vzácné.

Byl jsem zajel za děvčaty. Klp (DAK). Dívky toho věku už všechny byly zamilované, šťastně či nešťastně. SimonVK I 217. Až do letošního roku jsem žil, ale ještě jsem nikdy nebyl bit. Plng (LKŽ III 378). Pravděpodobně od té doby, co zemřela Šalteikienė z Vilkėnů, ta (vrata) ještě nebyla otevřena. SimonVK II 110.

K tvoření složených tvarů nepřímého způsobu bezrodých se někdy užívají bezrodá příčestí trpná pomocného slovesa v přítomném nebo minulém čase, např.: je odjeto, bylo zachráněno apod.

§ 8. Několik složených tvarů téhož čísla, osoby, způsobu a času ve větě má nejčastěji jednu společnou formu pomocného slovesa.

Jako ten lístek ze svého rodného stromku, jsem bouří ulomená a do bláta vržená MairRR II 225. Kamna už byla roztopená, ale dvířka ještě nebyla zavřená. VienR I 306. Po několika dnech byl Šatas propuštěn z úřadu a později také souzen za to, že usiloval o život svého nadřízeného. CvR III 81. Učení nebylo ženě příliš po chuti a mnohem raději by spřádala přízi, celou noc mlátila cepem, než aby si do hlavy cpala mrtvé znaky. CvR VIII 60.

V dialogické řeči může být pomocné sloveso být užito elipticky — bez příčestí, když mluvčím je i tak jasné, jaký děj mají na mysli.

„Byl jsi někdy v Klaipėdě?“ — „Byl, ale to už je dávno.“ Slnt (LKŽ V 40). „Řekni mi, bratře, copak jsi někomu neublížil?“ — „Jakpak že ne, možná jsem ublížil i mnohým.“ KrėvRg 259¹¹.

§ 9. Konstrukce složené z příčestí a sloves mít, stát se, zůstat se někdy užívají ve významu blízkém složeným tvarům.

Jureliai mají zoráno pole u Subačiusu. Lp (LKŽ I 256). Jonas si už vzal druhou ženu a měl s ní zplozené dva syny a jednu dceru. VienR V 12. A jaké šaty má spravené! SimonVK I 184.

Muži se seběhli, zemi zkypřili, žlutý hrob obložili válci — Usninis byl poctěn sousedy. TilvU 133. A velcí nepřátelé republiky

¹¹ Srov. eliptické užití pomocného slovesa namísto celého složeného tvaru budoucího času v ruštině, viz В. В. Виноградов, Русский язык, Москва, 1947, p. 569; také v angličtině namísto celého tvaru perfekta, viz А. И. Смирницкий, Морфология английского языка, Москва, 1959, p. 66.

68

hlavy byly useknuty... Gud-GuzKIT 284. — Racijal — souhlasil správce a během minuty byl rozhodnut osud obra. VienR I 380. Tak oba dva byli vlečeni ze stáje za provazem, ale přitom nic neviděli. BsV 327.

Takové milosti tedy byly prokázány Martynienė, která během jednoho roku vypravila dva pohřby a dostala dvě těla. ŽemR II 419. Tak například z pánova rozkazu byly ořezány lípy, pro těžbu proředěn borový lesík a z bažiny přes louku vyhlouben hluboký příkop... VienR I 351. A které (hrady) se ještě odvažovaly vzdorovat mocí Vytautasově, byly se zemí srovnány. DaukRR 144.

Sloveso turėti „mít“ se nejméně přiblížilo pomocnému slovesu būti „být“. Zachovává si svůj lexikální význam, a proto se užívá pouze s činnými příčestími přechodných sloves a řídí přímý předmět. Konstrukce slovesa turėti a příčestí proto není ekvivalentní složeným tvarům¹².

Slovesa tapti a likti „stát se, učinit se“ tvoří s trpnými příčestími konstrukce, které jsou svým významem velmi blízké složeným trpným tvarům. Tyto konstrukce, stejně jako složené trpné tvary, vyjadřují děj probíhající v určitém okamžiku, zaměřený na věc označenou podmětem věty; liší se však tím, že ve spojení s trpným příčestím minulým nikdy nevyjadřují rezultativní stav dosažený tímto dějem, a proto jim zcela chybí základní význam složených perfektivních trpných tvarů. Slovesa tapti a likti se v těchto případech patrně užívají analogicky podle takových výpovědí, v nichž stojí vedle přídavných jmen nebo příčestí s adjektivním významem (stal se lidštějším, stal se hovorným, zůstal churavý apod.). Užívání těchto sloves s trpnými příčestími ve významu blízkém složeným tvarům se pro současnou litevštinu, zdá se, nehodí, s výjimkou nejzápadnějších oblastí litevštiny (Klaipėda, Priekulė, Pagėgiai aj.), kde je sloveso tapti v těchto případech poměrně časté. Pro spisovný jazyk je takové užívání sloves tapti a likti nepřípustné¹³.

§ 10. Co se týče pořadí, oba členy složených tvarů jsou poměrně volné. Ačkoli pomocné sloveso stojí nejčastěji před příčestím a příčestí za ním, může tomu být i naopak, tj. příčestí může stát před pomocným slovesem.

Nemohl by někdo laskavě oznámit, jak se ono slovo (alpėti) vyslovuje v nářečích hovorového jazyka? BūgKS 119. Ne tak, nýbrž bylo řečeno

¹² J. Jablonskis zřejmě pokládal konstrukce se slovesem turėti za odpovídající složeným tvarům; srov. jím citované příklady, v nichž jsou vedle slovesa turėti v závorkách uvedeny tvary slovesa būti, např.: I já mám (jsem) koupený pozemek. JablRR I 315. Měl (byl) koupeného i koně. JablRR I 316. Rybáři jsou v kraji a mají (mají) naloveno mnoho ryb. JablRR I 315.

¹³ J. Jablonskis považoval užívání konstrukce slovesa tapti a příčestí ve významu blízkém složeným tvarům za nesprávné, viz jeho Rinktiniai raštai, II, Vilnius, 1959, s. 243, 303, 325, 430.

69

potichu, aby to nikdo nezaslechl. LzPR II 35. Jiná by se na jejím místě zaradovala. Blv (LKŽ II 728).

Velmi často od sebe jednotlivé složky složených tvarů odděluje jedno, dvě i více slov.

Už byl téměř došel k jezeru. Grž (LKŽ II 777). Snad bylo vyřčeno jasněji a více slov, ale v tom smyslu. ŽemR II 267. Ale kysel s chutným šupiniu už nám byl docela došel na stolech. DonR 60. Vilius by se byl rád ještě na to či ono zeptal. SimonVK I 168.

§ 11. Na rozdíl od předpon, které modifikují lexikální význam slovesa (např. at-, nu-, iš-, su- aj.) a vyskytují se pouze u příčestí tvořících složené tvary, může záporová předpona ne- i afixy te-, be-, tebe-, nebe- stát u obou členů.

Záporová předpona ne- se nejčastěji vyskytuje u pomocného slovesa. U příčestí se připojuje především v činných předminulých tvarech podmiňovacího způsobu, které vyjadřují možný nebo žádoucí děj v minulosti. Tam se u příčestí vyskytuje dokonce častěji než u pomocného slovesa a význam je v obou případech zcela stejný, srov.:

Nikdy bych nevěřil, že takové malé dítě zmačká takového muže. Alvt (LKŽ III 396). Nebyl toho muže ani toho dítěte, mladé panny, kteří by neznali jméno Kunotas. KrėvP 148.

Ani ses na mě úkosem nepodíval, jako bych nebyl, jako bys mě nikdy neznal... SimonVK II 197.

Složené předminulé tvary, které mají relativně-resultativní význam spojený se dvěma časovými rovinami, získávají po připojení záporu k příčestí silnější význam resultativního stavu. Srov.:

On, chudák, si takovou přízeň od vás, správce, ani nezasloužil. VaičRn 160. A já jsem koně nevyháněl: když jsem přijel od nevěsty s věnem, postavil jsem je do Pesiovy stáje, a tak tam stáli. CvR III 253. Zda v jazyce Žemaitů měkké g a k nepřešly v hlásky dz a c, tím si dodnes nejsem jist. BūgKS 85.

Lesy vám nebyly vyměřeny ani na jedinou stopu. ŽemR II 82.

Celé okolí Aužbiků ještě spí, nebo ještě nevyšlo na pole. VaižgDD 59. Rapolas za celý život skoro nikdy nepracoval. VaižgDD 83.

U trpných předminulých tvarů s významem pasivního děje (např.: Ani za revoluce nebylo zničeno tolik lesa, kolik ho zničil on. Lkš (LKŽ II 202), nebyl zjištěn zápor u příčestí.

Složené trpné tvary s příčestím přítomného času se záporovou předponou u příčestí se významově neliší od tvarů se záporem u pomocného slovesa; u prvních se však děj obvykle popírá důrazněji. Srov.:

Tato gudiňská cesta není sjízdná, ale je zpevněná — vybudovaná přímo od země. Vrn (LKŽ III 694). A ty, staříku, chceš-li, služ jako čeledín u toho nového hospodáře, neboť od onoho pána nebylo dovoleno odejít jinam... ŽemR II 373.

70

V oněch dobách přece špatný člověk ani nebyl považován za člověka. CvR III 277. Uvnitř uchovávaný litinový hrnec na napití vody nebo vaření nebýval přikrytý. VaižgDD 38.

§ 12. Afiksy te-, be-, tebe-, nebe- se téměř stejně připojují k jednomu i druhému členu složených tvarů. Pouze afix be- bývá častěji u participia (ve složených počátečních tvarech je pouze u participia), zatímco afix te- se častěji vyskytuje u pomocného slovesa. Ať jsou u jednoho, nebo druhého členu, tyto afixy stejně modifikují význam celého složeného tvaru. Srov.:

S afixem te-: A otec Simonis seděl ve vlaku teprve jednou. SimonR I 217. Byly špatně zacementovány, a všechny základy se zřítily. Vvr (LKŽ II 7). V městečku se nyní mluví už jen o rybáři. CvR III 127.

Proto se tato metoda v technice a laboratořích dlouho používala jen málo. MatKCh 24.

S afixem be-: Za druhé, co jí asi bez muže, byť i stařečka, mezi lidmi ještě zbývalo? VaižgDD 101. Kocour, který dřímal na zídce, pochopil, že se mluví o dobrotách, a olízl se: maso už dávno neochutnal. CvR III 159.

Jak jsem mohl vzít už na podzim, když pán je přece (jetel) zatížil ovsem, a když jsem pak, bez krmiva, požádal, zbyly mi jen zkažené zbytky. VienR V 38. Děkuji ti, matičko, takovou chutnou polévku jsem už dlouho nejedl! ValPJ II. Sotva byste byli spatřili i zemi zaslíbenou samým ministrem, kdybych nebyl ohnul úředníky. LzPR II 86.

S afixem tebe-: Tady se neselo, půda se stále kypří — tepla se stále bojíme. Nt (LKŽ I 456). Kdyby byl ještě naživu, byl by mě uvedl do nejbohatších a nejznámějších domů. BalčHP₁ 45.

— Co naděláš, co naděláš, chudák člověk! — mumlal Juras téměř polohlasně a rozhazoval rukama, jako by stále mluvil se statkářem. CvR VIII 150. Kdyby byla ještě schovaná, nebyla by žádná potíž — nepraskla by jako poslední. ŽemR I 144.

Neslyšela jsem ho mluvit, ale můžu dát ruku do ohně za to, že i on mladé pohřbíval do pekelné propasti. SimonR I 249. Zdálo se jí, že Anskis by se do takového domu nikdy nemohl vrátit, a proto už tu není. SimonVK II 169. Písně z dávných dob se už nezpívají tak často jako dříve: čím dál, tím méně. DaukRR 255.

Finština 6.–7. století už asi neměla hlásky, protože její hláskový systém se již proměnil. BūgKS 208. Nebýt starých lip a několika zachovaných bříz, svou zahradu bych už nepoznal. VienR I 227.

Afix tebe- ukazuje, že děj označovaný slovesem stále probíhá, a proto se vyskytuje u takových slovesných tvarů, které vyjadřují děj trvající. Protože perfektivní tvary obvykle vyjadřují děj již dokončený a dále neprobíhající, afix tebe- se k nim nepřipojuje, s výjimkou činných tvarů podmiňovacího způsobu, které vyjadřují možný nebo

71

žádoucí minulý děj. V ostatních případech spojení slovesa būti s afixem tebė- a příčestí minulého času netvoří složený tvar, nýbrž označuje, jaký předmět byl a dosud je.

Jaképak je to tvoje praní — všechny kouty jsou pořád zalepené! Grg (LKŽ III 424). Kuřátko je pořád ještě nenačepýřené — musí se ještě dát pod slepici. Žgč (LKŽ III 768). Zrcadlo je také stále zakryté, Greitė se bojí v něm spatřit svou tvář. SimonVK II 115. A já si hned vzpomenu, dokud zahrada ještě nebyla rozrytá, zda taková byla naše skutečná země? ŽemR II 78.

Afix nebe- se od afixu tebe- liší tím, že se připojuje nejen ke kondicionálovým, ale i k indikativním tvarům perfektiv, když mají tyto tvary velmi výrazný význam děje neurčité minulosti a velmi slabý význam zobecněného výsledného stavu dosaženého tímto dějem (srov. výše uvedené příklady s afixem nebe-).

§ 13. Z toho, co bylo řečeno výše, lze vyvodit závěr, že složené slovesné tvary jsou ustáleným spojením plnovýznamového a formálního slova, které je nerozdělitelné ani lexikálně, ani gramaticky. Lexikálně je nerozdělitelné v důsledku desemantizace pomocného slovesa: to, nemá-li lexikální význam, nemůže fungovat samostatně. Gramaticky jsou složené tvary nerozložitelné kvůli svému významu, který není součtem gramatických významů slovesa būti a příčestí, nýbrž zcela novým gramatickým významem závisejícím na vztahu obou složek.

Protože složené tvary zahrnují všechna slovesa nebo alespoň jejich velkou část (například pasivní tvary zahrnují tranzitivní slovesa) a jejich gramatický význam odpovídá významu jednoduchých tvarů (posílá — poslal — je poslán, posílal — byl posílán atd.), patří složené tvary do systému časování sloves.

Vztah složených tvarů k jednoduchým osobním slovesným tvarům je nejdůležitějším znakem, který ukazuje, že nejde o volné slovní spojení, nýbrž o gramatický tvar slova¹⁴.

¹⁴ O složených slovesných tvarech a jejich základních rysech v jiných jazycích viz M. M. Гухман, Глагольные аналитические конструкции как особый тип сочетаний частичного и полного слова (На материале истории немецкого языка), кн.: Вопросы грамматического строя, Москва, 1955; Л. В. Кузьмичева, К вопросу об «аналитических конструкциях» как лексикограмматическом явлении (На материале глагольных сочетаний немецкого языка), «Иностранные языки в школе», 1962, № 5; А. И. Смирницкий, Аналитические формы, «Вопросы языкознания», 1956, № 2; Л. А. Бармина, К вопросу об аналитических формах глагола в современном английском языке, «Ученые записки» (I-й Моск. гос. пед. ин-т иностр. яз.), 1961, т. 25; В. М. Жирмунский, О границах слова, «Вопросы языкознания», 1961, № 3, р. 15—18; Аналитические конструкции в языках различных типов (Тезисы докладов), Ленинград, 1963; О. И. Москальская, Устойчивые словосочетания с грамматической направленностью, «Вопросы языкознания», 1961, № 5; О. И. Москальская, Грамматический идиоматизм и синтагматика, «Иностранные языки в высшей школе» (I-й Моск. гос. пед. ин-т иностр. яз.), 1962; А. А. Потебня, Из записок по русской грамматике, т. I—II, Москва, 1958, р. 119, 145.

72

M. Guchman stanovila tato základní kritéria složených slovesných tvarů v němčině (autorka je nazývá analytickými konstrukcemi): 1) nerozlučnou soudržnost složek, 2) idiomatičnost jako základ této nerozdělitelnosti, 3) pokrytí celého lexikálního systému slovesa a 4) začlenění do systému vzájemně se vztahujících slovesných tvarů¹⁵. Autorka vychází z německých jazykových dat, avšak podle jejího názoru by tato kritéria měla ve větší či menší míře platit také pro jiné jazyky. Zároveň poznamenává, že například soudržnost složek a idiomatičnost mohou mít v různých jazycích různý stupeň, tj. v některých jazycích jsou složky volnější a samostatnější, v jiných méně volné.

M. Guchman stanovil kritéria složených tvarů, která se ve větší či menší míře hodí také pro složené slovesné tvary v litevštině. Jejich zvláštní soudržnost složek a idiomatičnost dokládá gramatický význam celého spojení, který není součtem významů jednotlivých složek, nýbrž novým významem závislým na vztahu obou složek. Významově se složené tvary vztahují k příslušným jednoduchým slovesným tvarům. A přestože některé skupiny složených tvarů, například složené trpné tvary, nepokrývají celý lexikální systém sloves, jsou přesto charakteristické pro mnoho sloves s různým lexikálním významem¹⁶.

§ 14. Složené slovesné tvary v litevštině dosud nejsou definitivně ustálené ani oddělené od obdobných konstrukcí slovesa būti a příčestí, které fungují jako složený přísudek a z nichž se kdysi vyvinuly. Příčestí s určitými lexikálními významy tvoří v některých případech se slovesem būti složené tvary, v jiných nikoli; záleží na kontextu, v němž je takové spojení užito. Kromě toho význam složených tvarů v mnoha případech do větší či menší míry závisí na významu příčestí, takže složené tvary často vedle významu děje vyjadřují také význam stavu souvisejícího s tímto dějem¹⁷, který je spojuje s odpovídajícími konstrukcemi fungujícími jako složený přísudek. Čím výraznější je význam stavu, tím méně je složený tvar gramatikalizován; a naopak, čím výraznější je význam popisovaného děje, tím vyšší je stupeň gramatikalizace celého spojení a tím oprávněnější je považovat je za slovesný tvar.

Přestože složené slovesné tvary v litevštině nejsou definitivně ustálené, vzhledem k vlastnostem uvedeným výše patří do systému časování sloves a jsou ve vztahu k odpovídajícím jednoduchým tvarům.

¹⁵ Viz М. М. Гухман, cit. dílo, s. 359.

¹⁶ Na jiném místě uvedeného článku (s. 348) M. Guchman tvrdí, že skutečnost, že složené tvary zahrnují velké skupiny sloves, je již staví na roveň jednoduchým slovesným tvarům a podmiňuje jejich začlenění do časovacích paradigmat.

¹⁷ Srov. N. Sližienė, O složených perfektivních tvarech slovesných časů a způsobů v litevském spisovném jazyce, in: Morfologická stavba litevštiny a její vývoj, s. 86—87.

73

Složené tvary činného a trpného rodu

§ 15. Rodový význam složených slovesných tvarů závisí na rodu příčestí, které je součástí složených tvarů. Je-li příčestí činného rodu, má činný rodový význam i složený tvar, a naopak.

V litevštině jsou tvary trpného rodu s osobními koncovkami pouze složené. Tvoří základ rodové kategorie slovesných tvarů s osobními koncovkami.

Všechny tvary slovesných časů a způsobů, kromě složených počátečních tvarů, mohou být činného i trpného rodu, např.: bara — je bit, barė — byl bit, yra baręs — je ubil, išbarė — byl vybit, bartų — byl by bit, būtų baręs — byl by ubil, bark — buď bit, tebára — ať je bit atd. Složené počáteční tvary jsou pouze činného rodu, např.: buvo bebąras, bus bebąras, būtų bebąras.

Tvary slovesa v činném rodě s osobními koncovkami označují děj vykonávaný osobou nebo věcí vyjádřenou podmětem věty, zatímco tvary trpného rodu označují děj zaměřený na věc nebo osobu vyjádřenou podmětem věty, srov.: Aš skaitau knygą ir Knyga yra mano skaitoma; Aš esu skaitęs knygą ir Knyga yra mano skaityta. Protože tvary trpného rodu vyjadřují, že věc nebo osoba vyjádřená podmětem sama nekoná, nýbrž je ovlivňována někým jiným, označují zároveň i určitý stav, který tato věc zakouší.

Tvary obou rodů mají pouze tranzitivní slovesa a některá intranzitivní slovesa (především ta, která se pojí s genitivem: laukti, ieškoti, bijoti, vengti apod.), např.: muša — yra mušamas, yra davęs — yra duotas, nupirko — buvo nupirktas, laukė — buvo laukiamas, ieško — yra ieškomas, gyvena — yra gyvenamas apod. Většina intranzitivních sloves má pouze tvary činného rodu. Mohou mít neosobní tvary trpného rodu, ty však nemají význam trpného rodu, protože nevyjadřují pasivní vztah mezi popisovaným dějem a věcí nebo osobou vyjádřenou podmětem věty. Jejich význam se blíží významu tvarů činného rodu.

A pokud vím a pamatuji si, v domě krále v Šalteikiai se neopíjeli. SimonVK II 271. Všude se přece bude prát, všude bude Anskis muset vypálit na lidi, kteří mu nic zlého neudělali... SimonVK II 41. Trochu jsem zahynul, a on tu tehdy také byl. Ss (LKŽ III 42). Zvláště mnoho lidí se shromáždilo na Zabalkanské třídě. Gud-Guz KIT 64.

74

Odlišení složených slovesných tvarů od konstrukcí příčestí a slovesa būti, které složené tvary netvoří

§ 16. Jak již bylo zmíněno, složené slovesné tvary v litevštině nejsou definitivně ustálené a oddělené od konstrukcí fungujících jako složený přísudek, z nichž se kdysi vyvinuly. Slovesný význam příčestí, která je tvoří, se v některých případech projevuje více, v jiných méně, podle toho, v jakém kontextu jsou složené tvary užity a jaký je jejich lexikální význam. Určitý vliv má také význam stavu spojený s trpným rodem. Čím výraznější jsou slovesné vlastnosti příčestí, tím výraznější je dějový význam celého spojení a tím více je gramatikalizováno, a naopak: čím jsou slovesné vlastnosti příčestí slabší a adjektivní vlastnosti výraznější, tím méně jsou složky spojení svázány a tím blíže má samo spojení ke konstrukcím fungujícím jako složený přísudek. Srov.:

a) On (Mykoliukas) ti dal něco mnohem lepšího, než co mohl dát. VaižgDD 53. A my, muži, jsme si už svůj osud zvolili! KrėvP 229. Ta prasata tu a tam rozryla dvůr. Lž (LKŽ VI 196). Ženská část obce nabídla, že syny vyprovodí, neboť i je zvaný pozval na hostinu. DonR 66.

b) Ten člověk je zvyklý pracovat rukama — umí dělat a opravovat všelijaké věci. Skn (LKŽ I 97). Kosa je otupená. KlvrŽ (LKŽ II 380). Jeho tvář byla bledá po probdělé noci. VenclR III 239. Ano, ano, i já jsem viděl, že byla jednu chvíli velmi bledá. SimonVK I 279. On (Vacys) byl zraněn, nemohl hýbat rukou — vlk se chytil do pořádné pasti! TilvU 162.

Ve větách první skupiny (a) mají spojení slovesa būti a příčestí jasný dějový význam a tvoří nepochybné složené tvary. Ve větách druhé skupiny (b) mají odpovídající spojení výrazně slabší dějový význam a výraznější význam vlastnosti, přesto je však třeba považovat za složené tvary, byť ne tak jednoznačné jako výše uvedené. Složené tvary druhé skupiny jsou velmi blízké konstrukcím fungujícím jako složený přísudek, nejsou jim však totožné, protože mají, byť ne příliš výrazný, dějový význam; na jejich místě by bylo možné použít jednoduché slovesné tvary s podobným významem, např.: Tas žmogus paprato amatuotis...; Dalgis pridilo; Jo veidas pablyško nuo nemiegotos nakties atd. Konstrukce slovesa būti a příčestí netvoří složený tvar tehdy, když příčestí nemá dějový význam a označuje trvalou vlastnost věci. Takové konstrukce nelze nahradit jednoduchými slovesnými tvary.

Gyvatžolių šaknys yra susiraičiusios (tj. mají takový tvar) kaip gyvatės. Skdv (LKŽ III 369). Bulvės gyslotės yra it alksnio pumpurai iškorėję. Žal (LKŽ III 356). Ilgai buvo sukiužęs, kol ryžos išvažiuoti Petrapilin. Vaižg (LKŽ V 932). Žmonių akyse Rapolas buvo tikrai išdykęs — vengė mažiausio darbelio. VaižgDD 96. Briauzgai

75

(kosti) vyčnívají, jsou-li šaty těsné a člověk hubený. Plng (LKŽ I 849). Čočka je z obou stran dutá. BaršF 207.

Přesto je třeba říci, že složené tvary výše uvedené skupiny (b) lze jen velmi obtížně odlišit od konstrukcí se složeným přísudkem; není mezi nimi ostrá hranice.

§ 17. Často mají adjektivní význam a netvoří složené tvary ani příčestí minulá od sloves dokonavého vidu, která označují změnu stavu či bytí věci nebo osoby (vybledlý, seschlý, zchátralý, zvetšelý, vyschlý, vydutý, zploštělý a podobně; srov. výše uvedené věty, v nichž spojení slovesa būti a příčestí netvoří složené tvary).

Příčestí minulá jiných sloves obvykle netvoří složené tvary pouze tehdy, když jsou součástí více či méně ustálených frazeologických spojení.

Nuže, jsi moudrý a už jsi ochutnal máslo, a přesto můžeš takhle zbrkle přijmout smlouvu! ŽemR II 59. Jsem zapletena do všelijakých prací, nemám čas ani zdraví. Sts (LKŽ II 842). Na co kdo padl (má sklon): jeden — k vědě, druhý — k vojákům. Prk (LKŽ VI 624). Už jsem přerostla přes míru (zestárla). Sts (LKŽ VI 384). Už jí vypadl zub. Bis (LKŽ II 180). Ten Tamošius dnes spolkl čerta; něco nekalého zamýšlí! LzPR II 49. Té se nevyhneš — je zapřažena do čtyř. Sts (LKŽ II 785). On byl nesen vlkem a odhozen. JabIRR I 318.

§ 18. Trpná příčestí přítomného času utvořená od intranzitivních sloves, která nemají význam trpného rodu, netvoří se slovesem būti složené tvary. Označují určitou vlastnost věci související s dějem vyjadřovaným slovesným kořenem příčestí.

Asi byla přiměřená část dostatečná a Tautrimovi stačila, takže se příliš nevyptával a se vším souhlasil. SimonVK I 135. Tento strom bude vhodný k práci na koželužském válci. Ldk (LKŽ V 51). Kolik tam asi bude mléka, když jsou krávy týrány hladem. Slnt (LKŽ II 681). Zlý duch je nedotknutelný; kamenem ho nesrazíš. Svnč (LKŽ VI 135). Dvě děvčata byla vychovávána. Vb (LKŽ I 382). Popsaný děj je vratný. MatKCh 61.

Bezrodé tvary těchto příčestí mohou se slovesem būti tvořit složené tvary, ty však nemají význam trpného rodu (viz § 15).

Trpná příčestí přítomného času tranzitivních sloves netvoří složené tvary, mají-li význam možnosti či nutnosti děje nebo určení či vhodnosti věci. Tato příčestí při vyjadřování vztahu věci k ději označovanému kořenem příčestí označují trvalé vlastnosti věcí, např.: nečitelný rukopis, žňové žito, jídelní lžíce, orná půda a podobně.¹⁸

¹⁸ Srov. V. Ambrazas, Dėl esamojo laiko neveikiamųjų dalyvių vartojimo, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, sv. 4, Vilnius, 1961, s. 93—110.

76

Naše hranice jsou zarůstající (málo luk). Šts (LKŽ III 554). Ona se kvůli zdraví dělnice trápila jen proto, že Ona byla v hospodářství nenahraditelná. CvR III 42. Domnívala se, že Gaidienė bude přemluvitelná. SimonVK II 335. Vždyť jsme s Onou letěly v noci k doktorovi... bylo se umíralo... ŽemR II 443. A ještě ten kabát (kabát) je dobře položený. Vvr (LKŽ II 312). Ten kůň už byl vláčen. Ss (LKŽ I 44).

§ 19. Přídavný význam příčestí přítomného a minulého času se nejčastěji projevuje v určitém kontextu. Tatáž příčestí, užitá za jiných okolností, mohou mít dost výrazné slovesné vlastnosti a tvořit složené tvary, srov.:

Lístky jiřiny v zahradě jsou zkroucené (nejde o složený tvar). Bsg. Pověsil jsem kastinys a potřísnil se: vždyť byl zkvašen kyselým mlékem (složený tvar). Šts (LKŽ V 395).

Výraznost slovesných či přídavných vlastností příčestí někdy závisí také na jejich určité pozici ve větě. Například jsou-li ve větě přídavná jména (někdy podstatná jména nebo předložkové konstrukce s nimi), která označují jinou vlastnost téhož předmětu či osoby a stojí spolu s příčestími jako souřadné větné členy, užívají se příčestí jako přídavná jména a s pomocným slovesem být netvoří složené tvary.

Všichni byli tiší, vážní, soustředění a v očích každého se třpytil plamínek skryté pomsty a rozhořčení. VienR V 320. A ještě později — její oči (Ilžės) už byly zamyšlené, zarmoucené a už ne dívčí. SimonVK II 371. Když jsem byl ještě mladý, malý, ještě nevyrostlý, zavedl jsem koníčka k moři napojit. JD 765. Muž byl opilec a zpustlý jako svazek listí. Brt (LKŽ III 270). Všichni byli sklíčení, zarmoucení, bez života a pohybovali se jako nějaké stíny. VienR I 229. Povilas se sice učil nevalně, ale byl pilný, stále skloněný nad knihou, a učivo se naučil nazpaměť. VienR V 15. Pouze strýc Dūdžionis měl dlouhé vlasy, dokola ostříhané a uprostřed s pěšinkou. SimonOBT 25.

Vždycky stejně, ale Martunovi byly (dopisy) vždycky milé a vítané, jenže jich bylo tak málo. SimonVK II 286. A přece byl mladý i on, silný a všemi ceněný. BilR I 206.

Přídavný význam příčestí zdůrazňují také zájmena, která k nim náležejí: takový, jaký, nějaký, tentýž apod.

Tatínek už byl pořád tak prošedivělý, pořád tak shrbený a jeho kolena byla pořád tak ohnutá. SimonVK I 14. Proč jsi tak pohublý, snad jsi nemocný? Jrb (LKŽ I 768). Jsi tak unavená, nebo tě skolila nemoc... ŽemR II 227. Ha, viděl jsem, jak rozzářená byla tvá tvář. SimonVK II 17.

Činná příčestí přítomného času s afixem be- mají velmi výrazný slovesný a velmi slabý přídavný význam a se slovesem být vždy tvoří složené tvary.

77

Přítomná a minulá příčestí užívaná ve významu složených tvarů přítomného času

§ 20. Ve významu složených tvarů přítomného času se často užívají příčestí přítomná a minulá bez pomocného slovesa, zejména ve třetí osobě.

Juk laidojamas paskutinis Šalteikių Šalteikis. SimonVK I 12. Pasuolėje sudėti senojo Varkalio balžienai paleidžiami į darbą. Gud-GuzKIT 13. Man pasigirdo, kad aš šaukiama... SruogR III 408. Zdá se, že Vilius Karalius Gretę zapomněl — jde ke kolébce podívat se na spící dítě. SimonVK I 360. V noci přešla přeháňka, země je svlažená, tráva omytá, vzduch osvěžený. ŽemR II 238. Kú-kú, v kolečku není posazena nevěsta! Kú-kú! Jen jehňátko, jen bílá ovce! SNėrP₁ 439. Jsem najedený, jsem napitý — matičko, kde jsou dcerky? JD 1470. — Tak už pověz, co je, copak se tu tak ošíváš jako koza na ledě! — otočila se Saliamutė. — Cožpak nejsi náš Povilukasův nádeník, nejedl jsi náš chléb? BaltPV₁ I 361.

Po dlouhou dobu se v gramatikách litevského jazyka taková příčestí považovala za složené tvary přítomného času, v nichž je vynecháno pomocné sloveso¹⁹. Ve skutečnosti nejde o složené tvary a pomocné sloveso patrně vůbec nikdy neměla²⁰. Protože význam příčestí v těchto případech odpovídá významu složených tvarů přítomného času, je třeba je pokládat za odpovídající (například perfektivní, trpné) tvary přítomného času, avšak nikoli za složené. Jelikož nemají pomocné sloveso, nemají tyto tvary ani morfologicky vyjádřenou kategorii osoby. Osobu obvykle označují osobní zájmena, případně ji lze vyvodit z kontextu.

§ 21. Význam ne každého příčestí přítomného nebo minulého času, které zastává funkci přísudku, se rovná významu složených tvarů přítomného času. Někdy je provázejí různé modální odstíny, které nejsou pro složené tvary příznačné. Taková příčestí tedy ani významově neodpovídají složeným tvarům.

Příčestí minulého času užívaná jako přísudek mají význam nejvzdálenější od perfektivních tvarů v případech, kdy se jimi reprodukují cizí myšlenky, sděluje něco, co není příliš dobře známo, nýbrž bylo pouze zaslechnuto od jiných.

Chudák při jídle směle vyprávěl, jak živé krávě vyřízl z kýty kus masa a upekl si ho. ŽemR II 136.

¹⁹ Žr. J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, I, p. 312; J. Žiugžda, Lietuvių kalbos gramatika, I, Fonetika ir morfologija, Kaunas, 1962, p. 191—193; J. Otrębski, Gramatyka języka litewskiego, III, Nauka o formach, Warszawa, 1956, p. 280.

²⁰ Tyto tvary jsou svým původem spojovány se slovesně-jmenným přísudkem, zděděným z dávné minulosti a široce užívaným v současné litevštině, srov. K. Brugmann, Die Syntax des einfachen Satzes im Indogermanischen, Berlin und Leipzig, 1922, p. 59—77; Из трудов А. Шахматова по современному русскому языку, Москва, 1952, p. 77—78; Т. П. Ломтев, Очерки по историческому синтаксису русского языка, Москва, 1956, p. 37; Ю. Г. Скиба, Предикативная связка «быть — есть» в восточно-славянских языках, «Ученые записки Черновицкого ун-та», т. 47, серия филол. наук, вып. 14, 1961.

78

Tehdy, budeme-li věřit historikům kultury, Indoevropané ještě neuměli péct chléb a pěstovat pšenici. BūgKS 206.

Podobně se někdy užívají i trpná příčestí přítomného času středního rodu.

A protivníci se dozvěděli, že v jejich sklepě nesedí obyčejný voják, nýbrž syn velkého a mocného šlechtice. KrėvP 52.

Minulými příčestími, zejména trpnými, lze vyjádřit minulý děj, který lze odvodit nebo předpokládat na základě určitých dostupných skutečností.

Dveře chalupy jsou dokořán, před dveřmi, na konci chalupy, leží mrtvý, s našpulenými rty. Ještě nedávno to byl muž. ŽemR II 385. Jak se ukazuje, Žičkus byl odvážný! TilvU 146.

Trpnými příčestími přítomného času středního rodu se podobně vyjadřuje přítomný děj, který lze odvodit nebo předpokládat na základě určitých dostupných skutečností.

Z toho vyplývá, že slovo křeslo existuje nejen v litevštině, ale i v jazycích baltských. BūgKS 138. Právě v tom spočívá štěstí... VienR I 243.

Činnými nebo trpnými minulými příčestími se často vyjadřují výsledky děje, které jsou náhle spatřeny, zaslechnuty, zjištěny či jinak zakoušeny a vyvolávají údiv nebo jiné emoce.

Zahlédnu, podívám se — očko nože je upadlé. Jnšk (LKŽ I 410). — Tak to máš! Co jen se rozešel — tu černovlásku, velkonosou, úlisnou, potměšilou! — žena se zvedla a začala křičet. ŽemR I 66. Zdaleka cosi bliká-bliká, bliká-bliká, přijdu blíž — šaty jsou rozvěšené! Slnt (LKŽ I 763).

Trpnými příčestími přítomného času středního rodu lze vyjádřit děj, který je nějakým způsobem náhle zakoušen.

Jdu z předsíně dovnitř — vida, sedí tu honorace. Lkm (LKŽ II 330). A i tady jsou hosté! SruogR III 469.

Ve všech těchto případech jsou příčestí přítomného a minulého času prostředkem vyjadřování nepřímé řeči.

Příčestí ve funkci přísudku nelze pokládat za formy přítomného času, které svým významem odpovídají složeným tvarům, ani v případech, kdy vyjadřují vlastnost předmětu.

Jí a jí, ale nic mu to nepřináší, pořád je vyhublý. Gs (LKŽ II 793). Jeho nos je zahnutý jako háček. Lš (LKŽ III 702). Tenhle oděv si můžu přehodit přes sebe. Gs (LKŽ III 591).

Některé strukturální zvláštnosti složených slovesných tvarů užívaných v 16.–17. století

§ 22. Složené slovesné tvary užívané v 16.–17. století se svou strukturou v zásadě neliší od dnešních tvarů: skládají se rovněž z příčestí přítomného nebo minulého času a z osobních tvarů pomocného slovesa būti. Počátečních tvarů je v písemných památkách té doby nesmírně málo. Zato je poměrně mnoho složených tvarů utvořených s činným příčestím přítomného času bez afixu be-.

79

A mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto stáda (=nie sa z tew owczarniew WjP 348; non sunt ex hoc ovili WjB Jn 10 16). DP 206. A tehdy byli Herodes a Pilát v ten den přáteli: neboť předtím byli nepřáteli (= byli WjP 281; erant WjB Luk 23 12). DP 164. A od té chvíle bude Syn člověka sedět (= będzie siedział WjP 13; erit sedens WjP Luk 22 69)po pravici Boží moci. DP 163. Tyto věci se staly v Betánii u Jordánu, kde Jan křtil (= krzczil WjP 33; erat baptizans WjB Jn 1 28). DP 21. Jako by Ježíš pravil něco, co nebylo před biskupem správné, nebo jako by nebylo vhodné (= jakoby się nie godziło WjP 274)před očima biskupa mluvit správně a moudře. DP 160. Pán nebe a země chodil jako chudý muž s tímto zástupem a narodil se jako by byl synem nějakého pastýře. BrP I 61.

Těmito tvary se zdůrazňuje trvání popisovaného děje.

Složené tvary tohoto typu se dosud vyskytují v žemaitském nářečí a také v písemnostech S. Daukantase.

V té studni bývala vždy voda, ale nyní už vyschla. Sts (LKŽ I 994). Voda se tam jakoby rozprostírala jako nitě, jako pavučiny. Sts (LKŽ II 486). Litevský člověk, ať už horal, nebo Žemait, je vždy člověkem veselého srdce: při cestování, práci, kdykoli se neunaví, stále si pobrukuje nebo zpívá. DaukRR 204.

Složené tvary s činným příčestím přítomného času bez afixu be- jsou ve srovnání se složenými počátečními tvary méně gramatikalizované. Zdůrazňují trvání popisovaného děje a zároveň označují určitý stav původce děje, a jsou tak bližší konstrukcím fungujícím jako složený přísudek. Navíc se tyto tvary tvoří pouze od sloves nedokonavého vidu.

V současné litevštině činné příčestí přítomného času bez afixu be- se slovesem būti složené tvary většinou netvoří, protože označuje vlastnost příznačnou pro věc nebo osobu.

Stará láska stále plane. Dr (LKŽ II 251). Dítě už umělo mluvit. Sts (LKŽ V 116). Celý ten den byl obzvlášť neúnavný. VaižgDD 23. Kola je třeba dobře namazat... v blátě se člověk unaví, a jet daleko bude pro koně těžké... ŽemR II 165.

Takové příklady se vyskytují i v písemnostech 16.–17. století.

Tam Kristus řekl, že Jan nebyl dosud jako třtina. DP 21. Oči Páně jsou mnohem zářivější a pronikavější než slunce. SP I 19.

§ 23. V textech J. Bretkūna se vedle pomocného slovesa būti s příčestími trpného rodu minulého času užívá také sloveso tapti.

A tak se to stalo Abímelekovi. BrB Teis 9 25. I zemřel Jair a byl pohřben v Kamónu. BrB Teis 10 5. Tak byla dokončena nebesa i země se vším jejich uspořádáním (krásou). BrB 1 Moz 2 1.

Tu a tam se v textech M. Mažvydase a J. Bretkūna vedle příčestí trpného rodu minulého času objevuje sloveso stotis.

Proto na jejich místo musíte odpovědět, aby bylo zřejmé, jaký je jejich záměr, co se jim přihodilo: byli pokřtěni, anebo pokř-

80

těni. Mž 107—108. A Abraham uspořádal velikou hostinu toho dne, kdy se Izák narodil. BrB I Moz 18.

Na užívání tohoto slovesa měla snad vliv polština.

K tvoření trpných složených tvarů žádacího způsobu se užíval také žádací způsob slovesa stovėti, tvar testov(i)²¹.

Proklet buď, kdo ti ubližuje, požehnán buď, kdo ti žehná. BrB 1 Moz 27 29.

§ 24. V textech XVI—XVII. století se příčestí téměř neužívají bez pomocného slovesa ve významu složených tvarů přítomného času. V postile M. Daukšy se jich vyskytuje poněkud více, avšak většinou jen v případech, kdy jsou takové tvary i v polském originále.

Neboť takto je psáno (=napisano WjP 11): Viděl jsem mrtvé, malé i velké. DP 7. O tom bylo řečeno (=rzeczono WjP 440), až budeš nasycen, tehdy zemřeš smrtí. DP 264. A jak se má ochránit ten, kdo ublížil svému bližnímu, nebo kdo byl uražen (=obrážon WjP 488) od něho. DP 293. A kdo nyní nezemřel, musí zemřít později. DP 199.

Příčestí se místo složených tvarů přítomného času mohly ve starých textech užívat jen v malé míře ze dvou důvodů. Složené tvary díky pomocnému slovesu vyjadřují myšlenku přesněji. Proto se i dnes v odborné literatuře příčestí ve významu složených tvarů užívají mnohem méně než v beletrii nebo v mluveném jazyce. O takovou přesnost vyjádření možná usilovali i překladatelé XVI—XVII. století, kteří se zvlášť obávali odchýlit od originálu.

Na druhé straně měly na litevské církevní písemnictví XVI—XVII. století velký vliv jiné jazyky: latina, polština, němčina. Pro některé z nich, například pro latinu a němčinu, není užívání příčestí namísto složených tvarů typické. V polštině se bez pomocného slovesa užívaly pouze činné tvary třetí osoby minulého času²². Trpné tvary, které se svou stavbou podobají našim složeným tvarům trpného rodu, se v polštině nejčastěji užívaly s pomocným slovesem. V případech, kdy se v polském textu vyskytovalo příčestí trpného rodu bez pomocného slovesa, se téměř vždy doslovně překládalo do litevštiny. Užívání či neužívání příčestí namísto složených tvarů přítomného času tedy zčásti záviselo také na vlivu cizích jazyků.

²¹V dialektech současného jazyka se dosud dochoval zkostnatělý zbytek tohoto tvaru testa (<testovi), užívaný k tvoření žádacího způsobu, stejně jako částice tegul, např.: testa krāto Drsk, testa vālgo Aps, tēsta būna Eiš.

²²Vedle nich se užívaly také tvary s pomocným slovesem. Tvary ostatních osob měly zkrácené podoby pomocného slovesa, viz Z. Klemensiewicz, T. Lehr-Splawiński, S. Urbańczyk, Gramatyka historyczna języka polskiego, Warszawa, 1955, p. 371—372.

6. Lietuvių kalbos gramatinė sandara

81

Závěry

1. Složené slovesné tvary v litevštině, tvořené ze dvou (někdy dokonce tří) slov, jsou chápány jako jeden myšlenkový akt, a proto stejně jako jednoduché tvary patří do systému časování sloves. Začlenění těchto spojení do systému určitých tvarů bylo podmíněno jejich významovým vztahem k významu jednoduchých tvarů a tím, že zahrnovala buď všechna slovesa, nebo alespoň početné skupiny sloves různých významů.

2. Složené slovesné tvary v litevštině nejsou ve všech případech gramatikalizovány ve stejné míře. Stupeň jejich gramatikalizace závisí na významu participia: čím je bližší slovesnému významu, tím těsnější je vztah mezi složkami složeného tvaru, a naopak, čím je bližší adjektivnímu významu, tím je vztah mezi složkami složeného tvaru volnější a tím méně se složený tvar odděluje od konstrukcí se složeným predikátem, s nimiž souvisí svým původem.

3. Participia, která nemají slovesné vlastnosti nebo jsou užita adjektivně, netvoří s pomocným slovesem būti složené tvary. Totéž participium může v jednom případě mít výrazné slovesné vlastnosti a tvořit s pomocným slovesem būti složené tvary, zatímco v jiném případě může mít výrazné adjektivní vlastnosti a složené slovesné tvary s pomocným slovesem būti netvořit. Hranice mezi složenými slovesnými tvary a obdobnými konstrukcemi se složeným predikátem není ostrá. To ukazuje, že složené slovesné tvary v litevštině dosud plně nezkrystalizovaly a neoddělily se od konstrukcí, z nichž vznikly. K této situaci přispívá zejména okolnost, že participia vstupující do složených tvarů se svou formou neliší od atributivních participií.

4. Složené pasivní tvary jsou v litevštině jedinými určitými tvary pasivního rodu. Tvoří základ kategorie rodu u určitých slovesných tvarů. Výrazy pasivního rodu jsou pasivní participia vstupující do složených tvarů.

5. Participia užívaná bez pomocného slovesa ve významu složených tvarů přítomného času nelze považovat za složené tvary.

6. Složené slovesné tvary doložené ve starých písemných památkách litevštiny (16.–17. století) se svou strukturou v zásadě neliší od současných složených tvarů. V písemnostech té doby jsou složené infinitivní tvary velmi vzácné, zatímco poměrně hojné jsou tvary tvořené s aktivním participiem přítomného času bez afixu be-, které se dodnes vyskytují v nářečích současného jazyka. Kromě toho se participia užívaná bez pomocného slovesa ve významu složených tvarů přítomného času téměř neužívají, patrně ve snaze přesněji vyjádřit zamýšlenou myšlenku nebo vlivem cizích jazyků. Některé zaznamenané rozdíly vznikly doslovným překladem.

82

STRUKTURA SLOŽENÝCH SLOVESNÝCH TVARŮ V LITEVŠTINĚ

N. SLIŽENĖ

Shrnutí

Složené slovesné tvary v litevštině se tvoří z příčestí přítomného nebo minulého času, které má samostatný lexikální význam, a časovaných tvarů pomocného slovesa būti „být“. S činnými příčestími se tvoří složené tvary činného rodu, zatímco s trpnými příčestími tvary trpného rodu.

Složené tvary s činnými příčestími minulého jednorázového času nebo s trpnými příčestími minulého času se nazývají dokončené (atliktinės), např.: esu pasiuntęs, -usi, buvau pasiuntęs, -usi, esu pasiųstas, -a atd.

Složené tvary s činnými příčestími přítomného času s afixem be- se nazývají počáteční (pradėtinės), např.: buvau besiunčiąs, -ianti, būsiu besiunčiąs -ianti atd.

Kromě trpných dokončených tvarů existují také složené tvary s trpnými příčestími přítomného času, např.: esu siunčiamas, -a, buvau siunčiamas, -a atd.

Hlavní složkou složených časových tvarů je příčestí, neboť má samostatný lexikální význam a ukazuje, ke kterému slovesu daný časový tvar náleží. Na příčestí závisí rodový význam složených tvarů; u složených dokončených tvarů na něm částečně závisí i časový význam, který souvisí se dvěma časovými rovinami.

Příčestí, která jsou součástí složených časových tvarů, se svou formou neliší od příčestí užívaných v jiných případech, včetně příčestí atributivních. Příčestí složených časových tvarů mají stejně jako příčestí atributivní ukazatele rodu, čísla a pádu, odlišují se však svým slovesným významem, a proto nevyjadřují atributivní vztah mezi podmětem a přísudkem. Příčestí ve spojení s pomocným slovesem neoznačují vlastnost předmětu, nýbrž to, co dělal, co se s ním děje apod. Jako pozůstatek kvalitativního významu je vedle významu děje v mnoha případech stále patrný také význam stavu, který vzniká v důsledku daného děje; tím jsou složené časové tvary spojeny s konstrukcemi, jež ve větě fungují jako složený přísudek a z nichž se tyto tvary vyvinuly.

Příčestí se vyznačují vlastnostmi nejen slovesa, ale i přídavného jména. Někdy vlastnosti přídavného jména zcela zastíní vlastnosti slovesné a příčestí se podobají přídavným jménům, protože nemají význam slovesných kategorií, např.: netikęs peilis „nevhodný nůž“, tinkamas drabužis „vhodný oděv“, patenkintas vaikas „spokojené dítě“ apod. Taková příčestí složené časové tvary netvoří.

Příčestí některých sloves v určitých případech vykazují výrazné slovesné vlastnosti a se slovesem būti tvoří složené časové tvary, zatímco v jiných případech mají výrazné vlastnosti přídavného jména a se slovesem būti složené tvary netvoří; srov.: čia molis yra ištižęs „zde hlína změkla“ a šitas žmogus yra ištižęs „tento člověk je malátný“. V samostatné kapitole tohoto článku jsou uvedena některá kritéria pro odlišení složených časových tvarů od obdobných konstrukcí tvořených příčestím a slovesem būti, které nejsou složenými tvary. V některých případech není hranice mezi nimi příliš zřetelná, protože složené časové tvary litevštiny se dosud zcela neoddělily od konstrukcí, z nichž se vyvinuly.

Druhá složka složených časových tvarů — pomocné sloveso — má pouze pomocnou funkci. Nemá lexikální význam, nýbrž formálně vyjadřuje slož-

6*

83

…nou formu gramaticky, přisuzuje jí významy gramatických kategorií času, způsobu, osoby a čísla. Pomocné sloveso je hlavním, nikoli však jediným ukazatelem gramatického významu složených tvarů, neboť složené tvary se stejnými tvary pomocného slovesa, ale s různými tvary příčestí mají různé gramatické významy. Význam složených tvarů tedy závisí také na příčestí.

Složené tvary podmiňovacího způsobu se tvoří také pomocí složených dokončených tvarů pomocného slovesa, např.: būtų buvęs girdėjęs, būtų buvęs girdėtas, būtų buvęs girdimas. Pro tyto tvary je příznačný výrazný význam minulého času.

Složené časové tvary jsou tedy ustálenými spojeními plnovýznamového a pomocného slova, která nelze rozlišit ani lexikálně, ani gramaticky. Základem jejich lexikální nerozlišitelnosti je desemantizace pomocného slovesa, neboť bez lexikálního významu nemůže fungovat samostatně. Gramatická nerozlišitelnost vyplývá z toho, že gramatický význam složených tvarů není součtem gramatických významů pomocného slovesa a příčestí, nýbrž je novým celistvým významem. Složené časové tvary patří do systému časovaných tvarů slovesa, neboť zahrnují buď celý lexikální systém slovesa, nebo velké skupiny sloves s různými lexikálními významy a jejich význam odpovídá významu jednoduchých časových tvarů (např.: siunčia — yra siuntęs — yra siųstas, siuntė — buvo siunčiamas atd.). Vztah významu složených časových tvarů k významu jednoduchých časových tvarů je jejich hlavním rysem, který ukazuje, že nejde o volné spojení slov, nýbrž o gramatický tvar slova.

Časované tvary trpného rodu jsou v litevštině pouze složené. Nositelem trpného významu je trpné příčestí, které je jejich součástí. Složené trpné tvary jsou příznačné pro přechodná slovesa a některá nepřechodná slovesa. Většina nepřechodných sloves má pouze tvary činného rodu.

Všechny časové tvary slovesa, s výjimkou složených počátkových tvarů, mohou být v činném i trpném rodě, např.: bara — yra baramas, barė — buvo baramas, yra baręs — yra bartas, išbarė — buvo išbartas, bartų — būtų baramas, būtų baręs — būtų bartas atd. Složené počátkové tvary jsou pouze v činném rodě.

Ve významu složených tvarů přítomného času, zejména ve třetí osobě, se často užívají příčestí přítomného nebo minulého času bez pomocného slovesa, např.: Iš kito krašto jūs atėję „přišli jste z jiné země (doslova: přišlí)“. Taková příčestí se považují za odpovídající tvary přítomného času (například dokonavé atd.), nikoli však za složené.

Složené slovesné tvary užívané v litevských památkách 16.–17. století se svou strukturou v zásadě neliší od současných tvarů. V tehdejší písemnosti se pouze složené počátkové tvary vyskytují velmi zřídka, zatímco poměrně běžné jsou tvary s činným příčestím přítomného času bez afixu be-, např.: būvo ėssąs, bus sėdis („Postila“ M. Daukši). I dnes se s nimi ještě někdy setkáme v některých nářečích současného jazyka.

84