MÁRCIA SIPAVICIUS SEIDE

Západoparanská státní univerzita (Universidade Estadual do Oeste do Paraná), Brazílie

ID ORCID: orcid.org/0000-0003-2859-1749

Oblasti výzkumu: onomastika, komparativní onomastika, teorie relevance.

DOI: doi.org/10.35321/all86-06

LITOVSKÁ ŽENSKÁ OSOBNÍ JMÉNA JAKO KULTURNÍ JMÉNA ODVOZENÁ OD OBECNÝCH PODSTATNÝCH JMEN Z POHLEDU MLUVČÍCH LITOVŠTINY JAKO DĚDIČNÉHO JAZYKA^¹

Litevská ženská osobní jména jako kulturní jména odvozená od obecných podstatných jmen z pohledu uživatelů litevštiny jako mateřského jazyka^²

^¹ Děkuji za vynikající revizi překladu profesoru Igoru Antônio Lourenço da Silvovi (Universidade Federal de Uberlândia, ORCID id: orcid.org/0000-0003-0738-3262), který získal finanční podporu z Brazilského programu podpory postgraduálního studia (PROAP) agentury CAPES (Koordinace pro zvyšování kvality vysokoškolského personálu). Rovněž děkuji za podporu, kterou poskytl Postgraduální program literatury (jazyk a literatura) (PPGL) na Unioeste v Brazílii.

^² Děkuji profesoru Igoru Antônio Lourenço da Silvovi (Federální univerzita v Uberlândii, ORCID id: orcid.org/0000-0003-0738-3262), který získal finanční podporu v rámci Brazilského programu podpory postgraduálního studia (PROAP) agentury CAPES (Koordinace pro zvyšování kvality vysokoškolského personálu), za bezchybnou revizi překladu. Rovněž děkuji za podporu získanou v rámci postgraduálního programu humanitních věd (jazyk a literatura) (PPGL) Brazilské západoparanské státní univerzity.

144

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Lithuanian Female Personal Names as Cultural Names Derived from Common Nouns from the Point of View of Speakers of Lithuanian as a Heritage Language

ANOTACE

Existují litevská ženská osobní jména odvozená od obecných podstatných jmen, například jméno Audra, které pochází ze slova audra (bouře). Tento typ jmen odpovídá konvenčním ženským osobním jménům a některá z nich jsou specifická pouze pro litevskou kulturu. Přesné informace poskytnuté informanty navíc dokazují, že onomastické znalosti jsou nedílnou součástí jejich jazykové kompetence v litevštině jako dědičném jazyce, což ukazuje, že pro onomastiku je zajímavé zohledňovat také lidové znalosti a přesvědčení týkající se osobních vlastních jmen.

KLÍČOVÁ SLOVA: onomastika, antrop onomastika, litevská ženská osobní jména, lexikální pole, kulturní osobní jméno.

ANOTACE

Některá litevská ženská osobní jména jsou odvozena od obecných podstatných jmen, například jméno Audra je odvozeno od audra (vichřice). Tento typ jmen odpovídá tradičním ženským osobním jménům a některá z nich jsou charakteristická pouze pro litevskou kulturu. Přesné informace poskytnuté informanty navíc ukazují, že onomastické znalosti jsou nedílnou součástí znalosti litevštiny jako mateřského jazyka a odhalují, že pro onomastiku je zajímavé zabývat se také lidovými znalostmi a přesvědčeními spojenými s osobními jmény.

KLÍČOVÁ SLOVA: onomastika, antroponymika, litevská ženská osobní jména, lexikální pole, kulturní osobní jméno.

ÚVOD

Některá ženská osobní jména odvozená od vlastních jmen byla již dříve zkoumána jako příklady jmen souvisejících s přírodou, tj. jako „jména odvozená od slov označujících přírodní jevy“ (Gudavičius 2013: 144). Po konzultaci tří pramenů osobních jmen (databáze osobních jmen litevských občanů z let 1989–2010, registr občanů Šiauliai narozených v letech 1999–2011 a různé slovníky) Aloyzas Gudavičius zjistil, že ačkoli se užívání a obliba tohoto typu jmen během posledního století změnily, „přírodní složka stále zaujímá důležité místo v litevském antroponymickém systému“ (Gudavičius 2013:144) a tato jména jsou součástí repertoáru osobních jmen, který tvoří „vrstvu staré národní onomastiky“ (s odkazem na Zinkevičius 2009: 134). Jména, jako jsou ta analyzovaná v tomto článku, lze ve skutečnosti považovat za litevská konvenční osobní jména, protože sdílejí tyto rysy: 1) začlenění do onomastické nomenklatury země v daném období

Straipsniai / Articles

145

MÁRCIA SIPAVICIUS SEIDE

časové, 2) volba v souladu s domácím či místním zvykem a v harmonii s ním a 3) spojení s národní nebo náboženskou tradicí (Felecan 2014: 133).

Tento článek se zaměřuje na litevská ženská osobní jména odvozená od obecných podstatných jmen, tvrdí, že tento typ osobních jmen zdůrazňuje vzájemné vztahy mezi jazykem, kulturou a obecnými podstatnými jmény, a ukazuje, že znalost osobních jmen je součástí onomastických znalostí mluvčích litevštiny jako dědičného jazyka. Konkrétně si klade za cíl: 1. identifikovat litevská ženská osobní jména odvozená od obecných podstatných jmen a uspořádat je do lexikálních polí, 2. prokázat, že mluvčí litevštiny jako dědičného jazyka znají tento druh osobních jmen, a 3. ukázat, že některá z těchto jmen jsou kulturními jmény. Východiskem byl Coseriuův předpoklad, že „každé [jazykové] činnosti odpovídá samostatný, autonomní druh jazykových znalostí“ (1985: 28), a Prestonův předpoklad, že „přesvědčení o jazyce, reakce na něj a komentáře k němu ze strany těch, které nazýváme ‚skutečnými lidmi‘ (tj. nelingvisty), jsou zajímavé, osvětlující a posilující z etnografického, lingvistického a praktického (neboli aplikovaně lingvistického) hlediska“ (2002: 13).

Navzdory významu ženských osobních jmen odvozených od obecných podstatných jmen pro litevský antroponymický systém přinesl nedávný přehled literatury pouze výše uvedený článek Gudavičiuse (2013) jako studii nejbližší tomuto výzkumu. Přehled provedla autorka této studie prostřednictvím DOAJ (Directory of Open Access Journals) dne 11. prosince^th 2022. Jako klíčová slova byly použity termíny „personal“, „Lithuanian“ a „names“. Celkem bylo nalezeno 21 titulů, z nichž 15 spadalo do sledované oblasti. Výzkum se zaměřil na rysy diachronní litevské ženské antroponymie (Ragauskaitė 2021), historickou morfologii osobních jmen vytvořených z vybraných kořenů (Sinkevičiūtė 2007, 2010, 2013), etymologický pravopis konkrétních osobních jmen (Zinkevičius 1981), původ šlechtického příjmení (Čiūnaitė 2002), etymologický původ polských a litevských křestních jmen migrantů v migračních kontextech v obou zemích (Walkowiak 2017), volbu křestního jména litevskou menšinovou komunitou v Polsku (Walkowiak 2019), volbu křestních jmen v litevských migračních kontextech v Brazílii (Seide 2020) a překlad cizích osobních jmen do litevštiny (Kvašytė 2018).

Tento výzkum zaplňuje tuto mezeru, potvrzuje zjištění Gudavičiuse (2013) a předpoklady Felecana (2014) a navrhuje hloubkovou analýzu, která ukazuje, že ženská jména odvozená od vlastních jmen jsou součástí ideálního mluvčího

^³ Jelikož je každý přehled literatury omezen vlastními kritérii vyloučení a zahrnutí, při žádném vyhledávání není získána veškerá existující literatura. Další výzkum v této oblasti lze nalézt v Kuzavinis, Savukynas 1994; Sinkevičiūtė 2006; 2011; 2015 a Sinkevičiūtė, Griniūtė 2014.

146

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Lithuanian Female Personal Names as Cultural Names Derived from Common Nouns from the Point of View of Speakers of Lithuanian as a Heritage Language

Onomastických znalostí (Seide 2021) a některá z nich lze považovat za litevská kulturní osobní jména.

1. TEORETICKÝ RÁMEC

O jazykových rysech osobních jmen existuje rozsáhlá odborná diskuse. Jedna z těchto diskusí se týká otázky, zda mají význam, či nikoli. Zatímco Mill (1806–1873) tvrdí, že vlastní jména postrádají význam, protože slouží pouze k referenci (Mill 2009: 38–40), jeho současník Lower (1821–1876) zastává názor, že „všechna jména byla původně významová; ačkoli v průběhu věků mohl význam většiny z nich vymizet z paměti lidstva“ (Lower 1849: 2).

V návaznosti na Lowera zkoumala López-Franco (2014) osobní jména odvozená od obecných podstatných jmen v arabštině a v jednom domorodém mexickém jazyce. Analyzovala arabská ženská jména jako Jamāl (krása) a Karima (štědrá a ušlechtilá) a domorodá ženská jména jako Citlalli (hvězda) a Tonatiuh (slunce) v jazyce Náhuatl. Došla k závěru, že osobní jména s transparentním významem jsou spíše pravidlem než výjimkou (López–Franco 2014: 71).

Samotná existence osobních jmen odvozených od obecných podstatných jmen se zdá být důkazem předpokladu López–Franco, že významová transparentnost je pravidlem v několika onomastických systémech. Nabízí se však otázka: pro koho jsou tato osobní jména transparentní? Pojem onomastických znalostí ideálního mluvčího se zdá být užitečný pro správné zodpovězení této otázky:

„Je součástí mluvčích znalostí, jde o znalosti jazykových charakteristik vlastních jmen v jeho/jejím mateřském jazyce a způsobu, jakým se užívají v jazykovém společenství, jehož je součástí. Je třeba poznamenat, že tyto znalosti mohou, ale nemusí zahrnovat znalosti související se studiem etymologického významu vlastních jmen, jistě však zahrnují mluvčího přesvědčení a postoje k těmto jménům [...]. Zatímco přesvědčení se týkají toho, jak si každý představuje, jaká jména by měla nebo mohla být, a zahrnují subjektivní kritéria odpovědná za hodnocení (pozitivní, neutrální nebo negativní) vlastních jmen, postoje naznačují, zda jsou vlastní jména vnímána jako sémanticky neprůhledná, nebo transparentní, tedy zda mají nějaký význam, nebo pouze referenční funkci“ (Seide 2021: 213).

U jednojazyčných mluvčích znalost mateřského jazyka znamená vědět, která slova jazyk používá jako vlastní jména, jak se vyslovují a jak se užívají. Kromě těchto jmen mohou mít určité znalosti některých

Straipsniai / Articles

147

MÁRCIA SIPAVICIUS SEIDE

cizích jmen. Následující tabulka popisuje onomastické znalosti ideálního mluvčího.

TABULKA 1. Onomastické znalosti ideálního mluvčího

1. procedurální denotativní význam v každodenním jazyce (jak se vlastní jména užívají)

2. vztah mezi jménem a referentem známý či zmiňovaný v každodenním životě (jaká jména mají například lidé a místa)

3. repertoár (soubor a typy známých vlastních jmen; může zahrnovat jména v jiných jazycích)

4. výslovnost známých jmen a předpokládaná pravidla pro výslovnost neznámých jmen (jak se jména vyslovují)

5. pravopis podle pravopisných pravidel daného jazyka (může zahrnovat znalost pravopisu jmen v jiných jazycích)

6. gramatické informace (například rod a číslo vlastních jmen)^⁴

7. konstituce (počet jmen; může jít například o křestní jméno nebo toponymum)

8. asociativní význam (utváří se podle mluvčích zkušeností s referenty jmen)

9. emocionální význam (přítomný například v hypokoristikách, v nichž mají jména afektivní konotaci)

10. sociolingvistické faktory (například předpoklady o společenské třídě a pohlaví nositelů jmen)

11. etno-sociokulturní představy (předpoklady o vlastnostech jmen, například že jména v angličtině mají v brazilské kultuře větší prestiž než jména v portugalštině)

12. proces pojmenování: kdo jméno uděluje a kdy (může zahrnovat právní aspekty úředního pojmenování)

13. motivace pojmenování (znalost historie volby jména, proč bylo zvoleno konkrétní jméno)

14. užití a hodnoty křestních jmen ve fikčním světě (literatura, film, minisérie, telenovely, hry atd.)

15. etymologický a/nebo historický význam

Zdroj: Seide (2021: 214).

Jsou-li osobní jména odvozena od obecných podstatných jmen, jejich význam bývá přisuzován tím, že se mu věnuje pozornost. Studenti bývalé Šiauliajské

^⁴ Gramatické informace závisí na daném jazyce. V případě flektivních jazyků, jako je litevština, existují také informace o pádech a jejich skloňování.

148

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Lithuanian Female Personal Names as Cultural Names Derived from Common Nouns from the Point of View of Speakers of Lithuanian as a Heritage Language

univerzity (od roku 2019 Akademie Šiauliai Vilniuské univerzity) byli dotázáni na svá jména. Odpověď jedné studentky ukázala, že znala význam svého křestního jména díky významu obecných podstatných jmen, od nichž její jméno pochází: „Moje matka se rozhodla pojmenovat mě Raminta, protože očekávala, že budu klidným člověkem (1999 [rok jejího narození])“ (Butkuvienė et al. 2021: 432).

V podmínkách jazykového posunu v rodině a ztráty mateřského jazyka v budoucích generacích existují případy, kdy se onomastické znalosti jazyka, kterým mluvili rodiče, vytrácejí. Například Reyes-Contreras se narodil do rodiny mluvčích jazyka Mahazua. Podle jeho slov se rodina rozhodla nemluvit na své potomky domorodým jazykem ani jej nepoužívat, aby se vyhnula jazykovým a sociálním předsudkům. V dětství byl oslovován různými podobami svého jména Miguel: e Migue a ta Migue. Tehdy si myslel, že jde o hypokoristickou podobu jeho jména. Když v dospělosti studoval jazyk Mahazua, zjistil, že tyto podoby byly pouze jeho vlastní jméno přizpůsobené jazyku Mahauza (Reyes-Contreras 2020: 146).

V tomto výzkumu jsou informanty dospělí mluvčí litevštiny jako dědičného jazyka, kteří mají duální nebo bilingvní onomastické znalosti. Důležité je, že v případě osobních jmen odvozených od obecných podstatných jmen jsou jazykové znalosti předpokladem onomastických znalostí. V souladu s tímto předpokladem se vycházelo z toho, že lexikon odpovídá „internalizovaným znalostem mluvčích jazykového společenství o lexikálních vlastnostech slov“⁵ (Vilela 1994: 10).

Analýza osobních jmen nemusí být nutně morfologická nebo syntaktická, nýbrž spíše sémantická, neboť jména lze analyzovat podle jejich lexikálního pole. Jméno Audra („bouře“) je například spojeno s polem přírodních jevů. V tomto výzkumu byla osobní jména uvedená informanty kategorizována do lexikálních polí, označovaných také jako pole sémantická nebo pojmová. Lexikální pole je výsledkem uspořádání lexikálních jednotek podle jejich významu: „Jde o paradigma, které spočívá v rozdělení kontinua obsahu (lexikálního) mezi různé jednotky jazyka [...]. Rysy společné všem lexémům daného pole tvoří archisém [...]; lexikální pole jsou relativně otevřené třídy“ (Vilela 1994: 23).⁶ Dané slovo je významově spojeno s jinými slovy a vytváří pole, které je ohraničeno jinými lexikálními poli. Například slovo „bouře“ může být významově spojeno se slovy „déšť“, „větrný“ a „mlha“, která dohromady tvoří součást pole „přírodní jevy“. „Související

5 „Lexikon chápeme jako [...] internalizované vědění mluvčích jazykového společenství o lexikálních vlastnostech slov.“

6 „Jde o paradigma tvořené rozdělením kontinua (lexikálního) obsahu mezi různé jednotky jazyka [...] Společné rysy všech lexémů pole tvoří archisém [...] lexikální pole jsou relativně otevřené třídy.“

Straipsniai / Articles

149

MÁRCIA SIPAVICIUS SEIDE

slova a víceslovné jednotky v daném lexikálním poli v daném jazyce nám ukazují, že jazyk rozčlenil sémantický prostor“ (McCarthy 1995: 21).

Uspořádání lexika do lexikálních polí v určitém jazyce závisí na obrazu světa, který tento jazyk umožňuje, protože jazyk, obraz světa a kultura jsou vzájemně propojeny. Důležité je, že kultura je definována odlišně podle oboru, v němž badatel působí. V tomto článku není chápána jako produkt intelektuálních úspěchů ani jako určitý druh síly diktující normy sociálního chování, nýbrž jako něco, čemu se jedinec učí při socializaci ve skupině (Katan 2009: 74–75). Tento výzkum tedy nezohledňuje vnější vrstvu kultury, která je „reprezentována zvyky, normami chování, artefakty a symboly spojenými se skupinou“; zaměřuje se spíše na „hlubší či vnitřní vrstvy, tvořené přesvědčeními a hodnotami sdílenými skupinou“ (Davies 2003: 68).

S využitím metafory ledovce, kterou Hall (1990) použil k definování kultury, se pozornost nezaměřuje na viditelné prvky, nýbrž pod čáru ponoru, tj. na úroveň, k níž lze dospět výzkumem lexikálních polí, protože kultura a jazyk spolu souvisejí, tedy jde o vzájemně závislé systémy: „Kultura nemůže existovat bez jazyka a jazyk nemá smysl, pokud se nevztahuje ke kultuře“ (Nida 2003: 423–424). Jazyk je součástí kultury, kultura je však jazykem ovlivňována a utvářena. Jazyk a kultura sdílejí funkci symbolizovat, reprezentovat a popisovat „události, myšlenky, hodnoty a nás samotné“ (Nida 2003: 423–424).

Každý jazyk má své lexikální jednotky, které jsou určitým způsobem uspořádány do lexikálních či sémantických polí a odrážejí, jak jazyk nahlíží na svět a kategorizuje jej.

„Kategorizace zahrnuje procesy, jejichž prostřednictvím lidé při užívání jazyka identifikují a klasifikují vše, co mohou vnímat pěti smysly (zmínit bychom měli i šestý smysl, protože jemná dimenze neboli neviditelný svět božstev a duchů je skutečně verbalizován). Kromě toho by jazyková (kognitivní) kategorizace neměla být zaměňována s vědeckou klasifikací. [...] Jinými slovy, pojem kategorizace vysvětluje, jak je svět strukturován v mysli lidí hovořících prostřednictvím svého jazyka, nikoli však nutně na základě vědeckých principů.“ (Petrulionė 2015: 30)

Definice Petrulionė (2015) je zvláště vhodná pro obecná podstatná jména. Pokud jde o vlastní jména odvozená od obecných podstatných jmen, dochází k překategorizaci (obecné podstatné jméno se stává vlastním jménem). Ne všechna obecná podstatná jména jsou překategorizována, nýbrž jen některá. Existuje selekční proces, který zaměřuje kulturní pozornost (Newmark 1988: 94) na to, co je považováno za dostatečně důležité, aby se z toho stalo vlastní jméno.

150

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Lithuanian Female Personal Names as Cultural Names Derived from Common Nouns from the Point of View of Speakers of Lithuanian as a Heritage Language

Neznamená to, že všechna vlastní jména jsou kulturně specifická; mohou být také interkulturní nebo akulturní. Zatímco první jsou vlastní jména, která existují a užívají se v několika kulturách a jazycích, druhá „nelze identifikovat jako náležející ke konkrétnímu jazyku nebo kultuře“ (Davies 2003: 71). Kulturní vlastní jména jsou taková, která jsou pro určitý jazyk a/nebo kulturu charakteristická a výlučná. Chceme-li zjistit, zda je vlastní jméno kulturní, je nutné provést komparativní analýzu napříč jazyky. V tomto výzkumu je litevský repertoár ženských jmen porovnáván s repertoárem dvou dalších jazyků: angličtiny a brazilské portugalštiny.

Jazykový proces, při němž se obecné podstatné jméno stává vlastním jménem, je považován za určitý druh slabého překladu funkce. Termín a pojem překladu vytvořil francouzský lingvista Lucien Tesnière kolem roku 1940 s cílem umožnit jednotnou syntaktickou analýzu použitelnou pro několik jazyků a sloužící jako součást teoretického návrhu obecné syntaxe (Tesnière 1959: 380). Lingvista pro ilustraci jeho účelu a předmětu zkoumání uvádí a analyzuje syntagma ve třech jazycích: „Le livre de Pierre“ (francouzsky), „liber Petri“ (latinsky) a „Peter’s book“ (anglicky).

Jak Tesnière ukazuje, subjekt je zpracováván heterogenně, protože tradiční gramatika se v jednotlivých jazycích liší. Ve francouzské gramatice je syntagma „Le livre de Pierre“ analyzováno s ohledem na syntaktickou funkci předložky „de“. Ekvivalentní syntagma je v latinské gramatice analyzováno s ohledem na syntaxi genitivního pádu a v anglické gramatice s ohledem na užití saského genitivu. Užití pojmu překladu však tyto analýzy sjednocuje a vzájemně propojuje: ve všech případech dochází ke stejnému jevu, tj. k překladu funkce slova, tedy „Dans son essence, la translation consiste donc à transférer un mot plein d’une catégorie grammaticale, c’est à dire à transformer une espèce de mot en une autre espèce de mot. C’est à ce changement de nature syntaxique que nous donnons le nom de translation“ (Tesnière 1959: 67).

Při překladu dochází ke změně kategorie v důsledku změny funkce. Aplikujeme-li tento pojem na změnu dotčených podkategorií, tj. obecného podstatného jména a vlastního jména, jde o zvláštní druh překladu, při němž obecné podstatné jméno začne fungovat jako vlastní jméno. Tesnière si byl vědom rozdílů mezi vlastními a obecnými podstatnými jmény, avšak možnost překladu mezi těmito podkategoriemi nezohlednil. Pouze konstatoval:

„Vlastní podstatná jména mají nejmenší rozsah, protože se vztahují na jednotlivce, ale zároveň nejširší obsah, protože tito jednotlivci zahrnují nekonečný počet vlastností. Obecná podstatná jména mají širší rozsah, protože, jak naznačuje jejich název, jsou společná

Straipsniai / Articles

151

MÁRCIA SIPAVIČIUS SEIDE

více či méně početným skupinám jednotlivců, ale zároveň méně široký obsah, protože tyto skupiny mají společný pouze menší počet vlastností“ (Tesnière 1959: 67).

Funkci jména jako obecného podstatného jména a jako vlastního jména zvažoval van Langendonck (2007) ve svém návrhu rozlišovat mezi vlastním jménem jako funkcí a vlastním jménem jako propriálním lexémem, aby vysvětlil případy, jako jsou následující příklady. V těchto příkladech užití jmen John a Napoleon ve větách (3) a (4) způsobuje, že fungují jako obecná podstatná jména, nikoli jako vlastní jména:

(1) „John se dnes zúčastnil schůze. (2) Císař Napoleon byl poražen u Waterloo. (3) Mluvíte o jiném John. (4) Stává se z něj druhý Napoleon“ (van Langendonck 2007: 11).

Vycházíme-li z předpokladu, že k překladu mezi podkategoriemi téže třídy slov dochází stejně jako k překladu mezi kategoriemi, lze tvrdit, že ve větách (3) a (4) byla křestní jména přeložena na obecná jména prostřednictvím translačních výrazů „different“ a „second“. Jevem, který je předmětem zájmu této explorativní studie, je však opačný překlad, tj. od obecného jména k vlastnímu jménu, jak je ilustrováno v následujících větách:

(5) Buvo titin galinga audra / Bouře byla nesmírně prudká. (6) Moje přítelkyně Audra je velmi krásná / Moje přítelkyně Audra je velmi krásná.

Zatímco ve větě (5) je obecné podstatné jméno audra užito jako takové, ve větě (6) funguje jako vlastní jméno. V psaném jazyce pomáhá použití velkých písmen označit, kdy je podstatné jméno vlastním jménem, zatímco v mluveném jazyce se toto rozlišení provádí výhradně pragmatickou interpretací výpovědí, v nichž jsou slova užita.

V analyzovaném vzorku se nacházejí vlastní jména odvozená od obecných podstatných jmen, která jsou sama přeloženými jmény. Jde o přídavná jména, která byla převedena na obecná podstatná jména a po tomto prvním překladu byla funkce slova převedena na funkci vlastních podstatných jmen. V litevštině existuje osobní jméno Aušrinė, které je ve svém původu přídavným jménem, jež lze doslovně přeložit jako „patřící úsvitu, ranní“.

Jak uvádí Zymovets (2021), mezi obecnými podstatnými jmény a vlastními jmény neexistuje ostré rozlišení; liší se spíše mírou než druhem. Z tohoto důvodu v několika jazycích existují procesy onymizace (proces převodu obecných jmen na vlastní jména) a deonymizace (opačný proces, tj. když se vlastní jména stávají obecnými jmény).

152

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Lithuanian Female Personal Names as Cultural Names Derived from Common Nouns from the Point of View of Speakers of Lithuanian as a Heritage Language

na vlastní jména) a deonymizace (opačný proces, tj. když se vlastní jména stávají obecnými jmény) v několika jazycích. Tyto procesy dokazují, že „sémantika vlastních jmen sdílí mnoho rysů s obecnými podstatnými jmény, přičemž zásadní rozdíl spočívá v tom, že první označují jedinečné entity“ (Zymovets 2021: 247).

Po popisu teoretického rámce následující část vysvětluje postupy této studie.

2. METODOLOGICKÉ POSTUPY

Jak bylo uvedeno v první části, prvním cílem tohoto výzkumu je identifikovat a uspořádat litevská jména odvozená od obecných podstatných jmen a druhým cílem je ukázat, že mluvčí litevštiny jako dědičného jazyka mají onomastické znalosti (Seide 2021). S ohledem na oba cíle byla data shromážděna prostřednictvím průzkumu mezi dospělými mluvčími litevštiny v soukromé skupině na Facebooku sdružující potomky Litevců narozené v anglicky mluvících zemích. Tito informátoři jsou bilingvní mluvčí, pro něž je litevština dědičným jazykem.

Třetím cílem tohoto článku je doložit, že některá osobní jména uvedená informátory jsou kulturní jména, tj. ukázat jedinečnost litevských ženských jmen. Za tímto účelem byla jména uspořádána do lexikálních polí a poté u nich byly ověřeny protějšky v brazilské portugalštině i angličtině; jinak byla považována za kulturní jména podle metodologie komparativní antroponomastiky (Fernández Juncal, Seide 2021; Seide, Frai 2019; Seide, Petrulionė 2018; Seide, Petrulionė 2020).

Pokud jde o mluvčí dědičného jazyka ve srovnání s rodilými mluvčími, je důležité mít na paměti, že osvojování prvního jazyka v monolingvním prostředí se liší od osvojování dědičného jazyka v bilingvním prostředí. Zatímco dědičný jazyk používá pouze určitá skupina lidí a k omezenějšímu počtu účelů, v monolingvním prostředí jazyk používají všichni a ke všem možným účelům. Tato omezení mohou vést k velmi odlišným vstupům, jejichž výsledkem jsou odlišné výstupy. Balčiūnienė a Dabašinskienė porovnávaly, jak monolingvní mluvčí litevštiny žijící v Litvě a sekvenční bilingvní mluvčí litevštiny a angličtiny stejného věku (v průměru 78 měsíců) žijící ve Spojeném království dokázali ústně vytvářet vyprávění. Jejich zjištění ukázala, že ačkoli vyprávění bilingvních dětí v litevštině byla delší, vyprávění vytvořená

⁷ Naučily se litevštinu jako svůj mateřský jazyk a brzy poté se naučily anglicky, čímž se staly bilingvními.

Straipsniai / Articles

153

MÁRCIA SIPAVICIUS SEIDE

monolingvními dětmi obsahovala mnohem více syntaktických prostředků, které jim pomáhají vytvářet textovou kohezi (Balčiūnienė, Dabšinskienė 2019: 5).

Jako výchozí příklad bylo uvedeno jméno Audra jako ženské jméno odvozené od obecného podstatného jména. Po tomto příkladu byli členové skupiny dotázáni, zda znají další osobní jména tohoto druhu. Tato fáze získávání a shromažďování dat trvala čtyři dny: od 01. do 04. února 2018.

Kritéria použitá k hodnocení odpovědí respondentů byla následující: jít o ženské křestní jméno a mít v daném jazyce obecné podstatné jméno, které je formálně a sémanticky příbuzné uvedenému křestnímu jménu, bez ohledu na jeho etymologický původ. K provedení tohoto jazykového rozboru jmen byl použit online slovník Zodynas.lt. Tento slovník byl vybrán proto, že na různých kartách uvádí výsledky pro slova, která jsou obecnými podstatnými jmény – na kartě Kalbų žodynas⁸ (jazykový slovník) – a výsledky pro slova, která jsou vlastními jmény – na kartě Vardai (osobní jména). Ačkoli online slovníky nemusí být přesnými zdroji informací, tento slovník byl považován za vhodný pro účely nalezení dokladů užití vlastních jmen i obecných podstatných jmen. Kdyby se výzkum týkal pouze vlastních jmen, bylo by možné použít jiný zdroj informací, například data dostupná na webové stránce Vardai⁹. Příklady studií využívajících tato data lze najít v pracích Seide a Petrulionė (2018, 2020).

Důležité je, že tento výzkum se nezaměřuje na lingvistické znalosti, jak je popisují litevská lingvistika a odborníci na litevský jazyk, nýbrž na onomastické znalosti mluvčích litevštiny jako dědičného jazyka. Proto to, co by mohlo být vnímáno jako naivní interpretace původu jmen uváděných respondenty, je v tomto článku posuzováno jako legitimní jazyková znalost, jak argumentovali Coseriu (1985) a nověji Preson (2002).

Bez ohledu na jazykový původ jména se posuzovalo, zda byl přechod od obecného podstatného jména ke křestnímu jménu pro rodilého mluvčího transparentní. Jedním příkladem je litevské jméno Lilija, které označuje květinu „lelija“ (lilie). Dalším příkladem je jméno mytologických bytostí, které jsou homonymní s obecnými podstatnými jmény, z nichž některá mají původ umožňující jiné interpretace. Protože jsou formálně totožná, pouze dotazování těch, kteří zvolili křestní jména, by ukázalo, zda dárce jména myslel na význam obecného podstatného jména, nebo na význam mytologické bytosti. Příkladem je jméno Laima, které odkazuje jak na obecné podstatné jméno „laimė“ (něčí úděl), tak na jméno mytologické bytosti Laimė a jeho variantu Laima, pohanské polobožstvo spojované s porodem a radostí (EB 2018).

^⁸ Dostupné na Žodynas internete – Teksto vertėjas | Žodynas.lt (Dostupné na: https://www.zodynas.lt).

^⁹ Vardai VLKK (Dostupné na: http://vardai.vlkk.lt).

154

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Lithuanian Female Personal Names as Cultural Names Derived from Common Nouns from the Point of View of Speakers of Lithuanian as a Heritage Language

S použitím těchto kritérií byla vybrána všechna uvedená jména, tj. 100% navržených jmen bylo potvrzeno. Toto zjištění svědčí o onomastických znalostech informátorů týkajících se litevštiny. Po uspořádání osobních jmen do lexikálních polí¹⁰ bylo v angličtině i brazilské portugalštině vyhledáno jejich případné ekvivalentní jméno. Pokud pro dané jméno existovalo ekvivalentní jméno, bylo považováno za interkulturní vlastní jméno; jinak bylo považováno za kulturní vlastní jméno.

3. USPOŘÁDÁNÍ JMEN DO LEXIKÁLNÍCH POLÍ

Jak ukazuje tabulka 2, ženská křestní jména uvedená informátory pocházela především z 10 lexikálních polí. Pole flóry (které zahrnuje květiny) obsahuje více lexikálních jednotek než ostatní, následují klimatické jevy, čas a city. Většinu z nich lze spojit s přírodním prostředím nebo ekosystémy podle toho, jak popisují okolí tradičního venkovského života v Litvě.

TABULKA 2. Kvantitativní analýza vzorku

Lexikální pole | Počet jmen flóra (včetně květin) | 10 klimatické jevy | 8 čas | 7 city | 5 venkovské produkty | 4 klasické prvky | 4 drahokamy | 3 krajina | 3 abstraktní pojmy | 2 hudba | 2 ostatní | 6 celkem | 54

¹⁰ Podle teorie lexikálních polí jsou lexikální jednotky uspořádány do souborů významově podobných názvů v daném jazyce. Soubor lexikálních polí jazyka a počet jednotek v každém poli mohou odhalit, které části reality jazyk konceptualizuje a zdůrazňuje.

Straipsniai / Articles

155

MÁRCIA SIPAVICIUS SEIDE

3.1. Flóra

Polovina křestních jmen v tomto poli jsou názvy květin: LILIJA, RAMUNĖ, ROŽĖ, SAULUTĖ a ŽIBUTĖ. Dávání dívčím jménům názvy květin může souviset s kulturním západním světonázorem, podle něhož jsou krása a citlivost vhodnými ženskými vlastnostmi. Jako sdílené kulturní rysy mají některá z těchto jmen ekvivalenty v jiných jazycích, tj. stejná květina se používá k pojmenování žen i v jiných jazycích. LILIJA odpovídá anglickému „Lily“ a brazilskému portugalskému „Lílian“. ROŽĖ odpovídá anglickému „Rose“ a brazilskému portugalskému „Rosa“. SAULUTĖ odpovídá anglickému „Daisy“ a brazilskému portugalskému „Margarida“. ŽIBUTĖ odpovídá anglickému „Violet“ a brazilskému portugalskému „Violeta“.

Pokud jde o RAMUNĖ, běžným ekvivalentem je brazilské portugalské „camomila“ a anglické „chamomile“, avšak tato podstatná jména nebyla v těchto jazycích převedena na vlastní jména. Následující ženská křestní jména se také zdají být výhradně litevská: EGLĖ (smrk), GILĖ (žalud), JORĖ (bohyně přírody na jaře), JORŪNĖ (odvozené od JORĖ) a RŪTA (routa).

3.2. Klimatické jevy

Jako příklad bylo uvedeno jméno Audra. Zjištění poukázala na AUDRONĖ, které je odvozeno od jména Audra, a také na následující jména: MIGLĖ (mlha), RASA (kapka rosy), SNIEGĖ (tvar související s litevským obecným podstatným jménem „sniegas“, které znamená sníh), SNIEGUOLĖ (odvozené od SNIEGĖ), VAIVA (slovo související s „vaivorykštė“, které znamená duha) a VĖJŪNĖ (vánek). Pouze posledně uvedené jméno se používá v anglicky mluvících zemích, avšak velmi zřídka. Ostatní se jako křestní jména v brazilské portugalštině nepoužívají vůbec. Zajímavé je, že jména v tomto lexikálním poli souvisejí s klimatickými charakteristikami země, kde značně prší a zima je drsná.

3.3. Čas

Obecná podstatná jména související s časem, která byla převedena na osobní jména, jsou: AUŠRA (úsvit), AUŠRINĖ (odvozené od AUŠRA), LIEPA (červenec), RYTĖ (související s tvarem „rytas“, který znamená ráno), VAKARĖ (související s tvarem „vakaras“, který znamená večer), VASARA (které znamená léto),

156

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Lithuanian Female Personal Names as Cultural Names Derived from Common Nouns from the Point of View of Speakers of Lithuanian as a Heritage Language

a VASARĖ (související s tvarem „vasaris“, který znamená únor).¹¹ Ani v anglicky mluvících zemích, ani v Brazílii se příslušná obecná podstatná jména nepoužívají jako osobní jména. Zajímavé je, že příbuzné jméno Aurora existuje v obou jazycích, ale pochází z latinského jména bohyně úsvitu a není sémanticky tak transparentní jako v litevštině.

3.4. City

V tomto lexikálním poli bylo uvedeno šest ženských osobních jmen. Tvoří je jména GAILĖ (smutek), VILTĖ (hypokoristická podoba celého jména Viltautė, které znamená naději národa), TAUTVILĖ (stejný význam jako Viltautė), LAIMA (související s tvarem „laimė“, který znamená štěstí) a MEILĖ (láska). Žádné z nich neexistuje jako osobní jméno v angličtině ani v portugalsky mluvících zemích. Zatímco dvě z nich (Viltautė a Tautvilė) souvisejí s vlastenectvím, ostatní se zdají být spojeny s city matky nebo rodiny k novorozenému dítěti.

Tato jména jsou většinou euforická. Jediné dysforické je GAILĖ, které znamená lítost a je neutrálním přídavným jménem široce používaným ve zvoláních. V litevštině se zvolání „Gaila!“ rovná anglickému výrazu „What a pity!“.

Za zmínku stojí také synonymie mezi jmény VILTĖ a TAUTVILĖ. První z nich je hypokoristikem jména Viltautė. Ve jménu Viltautė je nejprve kořen slova „viltis“ (naděje), po něm „-taut“ (kořen slova znamenajícího v litevštině národ) a „-ė“ (morfém ženského rodu). V TAUTVILĖ je nejprve morfém „taut-“ následovaný slovem „viltis“ a morfémem ženského rodu „-ė“. V obou případech tedy dochází k odvozování skládáním.

3.5. Produkty venkova

Následující jména označují produkty polí, ať už získané těžbou, nebo pěstováním: BITĖ (včela), MEDA (související s tvarem „medus“, který znamená med), LINA (související s tvarem „linas“, který znamená len nebo lněné vlákno) a RUGILĖ (žito). Protože BITĖ odkazuje na včelařskou činnost, nebylo jméno považováno za náležející do pole zvířat, nýbrž k produktům venkova

¹¹ V těchto případech, kdy je příbuzný tvar mužského rodu, se koncovka mužského morfému na -s mění na ženský morfém s koncovkou -ė.

Straipsniai / Articles

157

MÁRCIA SIPAVICIUS SEIDE

protože souvisí s produkcí a obchodem s medem. Všechna jména tohoto pole odkazují na litevskou venkovskou tradici. Len a žito jsou v Litvě skutečně produkty pěstování. Toto lexikální pole v brazilské portugalštině ani angličtině neexistuje.

3.6. Klasické prvky

Klasické prvky jsou ty, které antičtí filozofové považovali za jednodušší látku, z níž by musela být složena veškerá hmota: VANDENĖ (související s tvarem „vanduo“, který znamená voda), UGNĖ (související s tvarem „ugnis“, který znamená oheň), ŽĖMYNA (související s tvarem „žemė“, který znamená země) a analogicky SMILTĖ (související s tvarem „smiltys“, který znamená písek). Stejně jako u ostatních výše popsaných lexikálních polí nemají tato jména ekvivalenty v brazilské portugalštině ani angličtině.

3.7. Drahokamy

Drahokamy, které se rovněž vyskytují v přírodě, tvoří důležité lexikální pole. Patří sem AUKSĖ (zlatá), GINTARĖ (jantaru podobná) a GINTA (hypokoristická podoba jména GINTARĖ). Z hlediska chemického složení není jantar minerálem, byl však zařazen mezi drahokamy, protože tato surovina je vzácná a používá se při výrobě šperků. Jantar je zkamenělá pryskyřice stromů, která se v Litvě vyskytuje hojněji. S výjimkou jména Amber v angličtině se ostatní jména tohoto pole v portugalštině ani angličtině jako ženská jména nepoužívají.

3.8. Krajina

Jména v tomto lexikálním poli zahrnují DANGUOLĖ (z nebe), JŪRA (moře) a SAULĖ (slunce). Popisují idylickou pobřežní krajinu a nemají ekvivalenty v brazilské portugalštině ani angličtině.

3.9. Abstraktní pojmy

V tomto poli jsou uvedena dvě jména: GUODA (čest) a DALIA (úděl), bez ekvivalentů v brazilské portugalštině a angličtině.

158

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Lithuanian Female Personal Names as Cultural Names Derived from Common Nouns from the Point of View of Speakers of Lithuanian as a Heritage Language

3.10. Hudba

Toto je další pole se dvěma uvedenými jmény a bez ekvivalentů v brazilské portugalštině a angličtině: DAINA (nenáboženská píseň) a DAINORA (ti, kteří chtějí zpívat, jméno z verbální syntagmy „norinti dainuoti“¹²).

3.11. Ostatní

Kategorie „Ostatní“ nakonec zahrnuje zmínky o jménech s jediným výskytem v daném lexikálním poli, konkrétně: AIDA (ženská podoba slova „aidas“, ozvěna, z oblasti zvuku), AINĖ (potomek, z oblasti příbuzenství), AUSTĖJA (tkadlena, z oblasti povolání), UNDINE (mořská panna, z oblasti mytologických bytostí), SVAJONĖ (sen, z oblasti psychických jevů), ŽYDRŪNĖ (namodralá, z oblasti barev) a ŽIEDĖ (ženská podoba slova „žiedas“, které znamená prsten nebo květ, z oblasti předmětů). Žádné z nich nemá ekvivalent v brazilské portugalštině ani angličtině.

4. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY: ŽENSKÁ OSOBNÍ JMÉNA JAKO KULTURNÍ VLASTNÍ JMÉNA

Podle kategorizace Davies (2003) byla ženská osobní jména bez ekvivalentu v angličtině a portugalštině považována za kulturní vlastní jména. S výjimkou čtyř jmen odvozených od názvů květin a jednoho jména odvozeného od obecného podstatného jména amber je všech zbývajících 48 jmen kulturními vlastními jmény. Jinými slovy jde o jména specifická a výlučná pro litevský soubor ženských osobních jmen. Množství a rozmanitost těchto kulturních vlastních jmen naznačují kulturní rysy. Zvláště to platí pro lexikální pole související s venkovským způsobem života.

Jména analyzovaná v tomto článku jsou konvenční a částečně odpovídají obecnému povědomí (laickým znalostem vlastních osobních jmen) o tom, co je vnímáno jako rys toho, co znamená být Litevcem, jak je například popsáno v knize určené k představení země turistům:

¹² V tomto případě nejprve došlo k přenosu funkce, sloveso se změnilo v obecné podstatné jméno a poté se obecné podstatné jméno stalo vlastním jménem. Syntagma „norinti dainuoti“ znamená „chtějí zpívat“.

Straipsniai / Articles

159

MÁRCIA SIPAVICIUS SEIDE

„Ačkoli několik generací vyrůstalo v městských oblastech, jsme neoddělitelní od půdy: pravý Litevec dokáže vypěstovat několik bramborových keřů i na římse svého výškového okna“ (Kairienė 2001: 5).

Kromě toho většina lexikálních polí souvisí s ideálem lietuvybė („litevskost“) popsaným v téže knize:

„Základem litevské kultury je láska k přírodě, zejména ke stromům a lesům [...]. Historická a mimořádně krásná přírodní místa se stala symboly Litvy a mají téměř stejné postavení jako oficiální státní vlajka, znak a hymna. Vlny Baltského moře vyvrhují na pláž kousky jantaru, známého jako baltské zlato. Je také symbolem naší národní identity a symbolem naší originality, odolnosti a síly“ (Kairienė 2001: 56).

Protože se popisy národních kulturních rysů litevského lidu a sémantický obsah lexikálních polí ženských osobních jmen odvozených od obecných podstatných jmen sbíhají, zdá se, že současná analýza potvrzuje, že jména tohoto druhu jsou v litevštině konvenčními ženskými křestními jmény.

S ohledem na počínající literaturu o litevských ženských osobních jménech odvozených od obecných podstatných jmen (viz Gudavičius 2013) si tento článek klade za cíl zaplnit tuto mezeru. Jeho analýza potvrzuje závěry Gudavičiuse (2013) tím, že ukazuje existenci kategorie ženských osobních jmen odvozených od obecných podstatných jmen souvisejících s přírodou v litevské antroponymii.¹³ Potvrzuje také předpoklady Felecana (2014). Tento druh jmen je 1) konvenčními ženskými jmény v litevštině, 2) součástí onomastických znalostí ideálního mluvčího (Seide 2021) a do určité míry 3) kulturními osobními jmény z Litvy.

Přesné informace poskytnuté informátorem navíc dokládají, že onomastické znalosti jsou nedílnou součástí jejich kulturní a jazykové kompetence v litevštině jako dědičném jazyce. Je však zapotřebí dalšího výzkumu, zejména průzkumů mezi rodilými mluvčími litevštiny a průzkumů posuzujících, zda se zjištění liší podle věku a úrovně vzdělání informátorů.

REFERENCES

Balčiūnienė Ingrida, Dabašinskienė Ineta 2019: Language Dominance in Bilingual Acquisition: A Case Study of Narrative Production in Lithuanian. – Eesti

¹³ If the masculine forms of those cultural names are used, the uniqueness of such first names should apply to them as well. However, further research is needed to confirm this. Please see two studies on masculine and feminine forms of first names, one in Brazilian Portuguese (Seide 2021a) and another in Peninsular Spanish (Fernández Juncal 2021).

160

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Lithuanian Female Personal Names as Cultural Names Derived from Common Nouns from the Point of View of Speakers of Lithuanian as a Heritage Language

Rakenduslingvistika Ühingu aastaraamat [Estonian Papers in Applied Linguistics] 15, 1–19. DOI: http://dx.doi.org/10.5128/ERYa15.01.

Butkuvienė Karolina, Petrulionė Lolita, Seide Márcia Sipavičius, Valiulienė Edita 2021: Name-Giving Motives in Lithuania and Brazil: A Comparative View. – Domínios de Lingu@gem 15(2), 405–445. DOI: https://doi.org/10.14393/DL46-v15n2a2021-6.

Coseriu Eugeniu 1985: Linguistic Competence: What Is It Really? – The Modern Language Review 80(4), 25–35.

Čirūnaitė Jūratė 2002: Bajorų pavadinimai – lietuvių pavardžių šaltinis. – Baltistica 37(2), 28–41.

Davies Eirlys E. 2003: A Goblin or a Dirty Nose? The Treatment of Culture-Specific References in Translations of the Harry Potter Books. – The Translator 9(1), 65–100.

EB 2018: Laima. – Encyclopaedia Britannica, 3^th edition, e. version, Feb, 14, 2018. Available at: https://www.britannica.com/topic/Laima.

Fernández Juncal Carmem 2021: Estructura formal del repertorio antroponímico español. – Revista de Filología Española 10(1), 127–149. Available at: http://revistadefilologiaespañola.revistas.csic.es/index.php/rfe/article/view/1287.

Fernández Juncal Carmen, Seide Márcia Sipavicius 2021: Convergencia y divergencia de los repertorios antroponímicos brasileño y español. – Fórum Linguístico 18(2), 6101–6123. DOI: 10.5007/1984–8412. 2021. e73809.

Felecan Oliviu 2014: Unconventional First Names: Between Onomastic Innovations and Illustrious Models. – Unconventional Anthroponyms: Formation Patterns and Discursive Function, eds. O. Felecan, D. Felecan, Newcastle upon Tyne: Cambridge Scholars Publishing, 133–155.

Gudavičius Aloyzas 2013: Nature in the System of Lithuanian Personal Names. – Voprosy Onomastiki 10(2), 137–145.

Hall Edward Twitchell 1990: The Silent Language, New York: Doubleday.

Kairienė Audra 2001: Lithuania, Vilnius: R. Paknio leidykla.

Katan David 2009: Translation as Intercultural Communication. – The Routledge Companion to Translation Studies. Munday Jeremy, London: Routledge, 74–92.

Kuzavinis Kazimieras, Savukynas Bronys 1994: Lietuvių vardų kilmės žodynas, 2-asis stereotip. leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Straipsniai / Articles

161

MÁRCIA SIPAVICIUS SEIDE

Kvašytė Regina 2018: Theory and Practice of Rendering Foreign Proper Names into Lithuanian and Latvian. – Voprosy onomastiki 15(1), 155–167.

López-Franco Yolanda Guillermina 2014: En torno al semantismo de los nombres propios: entre debate y síntesis teórica. – Revista Trama 10(20), 69–81.

Lower Mark Anthony 1849: English Surnames, London: John Russel Smith. Available at: https://archive.org/details/englishsurnames01lowe/page/2.

Nida Eugene 2003: Language and Culture: Two Similar Symbolic Systems. – Translation Translation, ed. S. Petrilli, Amsterdam: Rodopi, 433–449.

McCarthy Michael 1995: Vocabulary, Oxford: OUP.

Mill John Stuart 2009: A System of Logic, Ratiocinative and Inductive. Available at: mill1843book1.pdf (earlymoderntexts.com).

Newmark Peter 1988: A Textbook of Translation, New York: Prentice-Hall International.

Petrulionė Lolita 2015: Translation of Culture-Specific Items from English into Lithuanian and Russian: The Case of Joanne Harris’ Gourmet Novels: unpublished Doctoral Dissertation, Kaunas: Vytautas Magnus University. Available at: Translation of Culture-Specific Items from English into Lithuanian and Russian: the Case of Joanne Harris’ Gourmet Novels (vdu.lt).

Preston Dennis 2002: What is Folks Linguistics. – Målbryting 6, 13–23. DOI: 10.7557/17.4751.

Ragauskaitė Alma 2021: Naming System of Kėdainiai Women in Local Register Books of the 17^th–18^th Centuries. – Onomástica desde América Latina 2(4), 4–31. DOI: 10.48075/odal.v0i0.27485.

Reyes-Contreras Miguel 2020: Truncamientos de hipocorísticos españoles y nombres de pila en mazahua: un fenómeno compartido. – Onomástica desde América Latina 1(1), 145–171. DOI:10.48075/odal.v1i1.24164.

Seide Sipavicius Márcia 2020: Antroponimia, diáspora y migración: los descendientes de lituanos en Brasil. – Onomástica desde América Latina 1(1), 100–121. DOI: 10.48075/odal.v1i1.24156.

Seide Márcia Sipavicius 2020a: Antroponomástica comparada. – Onomástica desde América Latina 1(2), 83–102. DOI:10.48075/odal.v1i2.25488.

Seide Sipavicius Márcia 2021: Proposal of Interdisciplinary Definition of Proper Names. – Onomástica desde América Latina 4(2), 200–222. DOI: 0.48075/odal.v0i0.28007.

162

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Lithuanian Female Personal Names as Cultural Names Derived from Common Nouns from the Point of View of Speakers of Lithuanian as a Heritage Language

Seide Márcia Sipavicius 2021a: Caracterização morfológica dos prenomes mais populares no Brasil nas décadas de 1930 a 2000: um estudo exploratório. – Filol. Linguíst. Port. 23(1), 47–69. DOI: 10.11606/issn.2176-9419.v23i1p47–69.

Seide Márcia Sipavicius, Frai Patrícia H. 2019: Antroponímia comparada: um estudo sobre os nomes inovadores na antroponímia da Espanha e do Brasil. – Afluente 4(12), 64–86. Available at: http://www.periodicoseletronicos.ufma.br/index.php/afluente/article/view/11443/6843.

Seide Sipavicius Márcia, Petrulionė Lolita 2018: Between Languages and Cultures: An Exploratory Comparative Study of Usage of Lithuanian and Brazilian Masculine Anthroponyms. – Revista de Estudos da Linguagem 26(3), 1201–1226. DOI: 10.17851/2237-2083.26.3.1201–1226.

Seide Sipavicius Márcia, Petrulionė Lolita 2020: Formation and Usage of Hypocoristic Forms in Brazilian Portuguese and Lithuanian. – Alfa: Revista de Linguística 64, 1–25. DOI: 10.1590/1981-5794-e11611.

Sinkevičiūtė Daiva 2006: Dėl vardyno plėtimo dvikamieniais vardais ir jų variantais. – Kalbos kultūra 79, 275–280.

Sinkevičiūtė Daiva 2007: Asmenvardžių su kamienais žyg– ir žy–m– raida. – Baltistica 42(1), 117–131.

Sinkevičiūtė Daiva 2010: Dėl lietuvių dvikamienio asmenvardžių kamieno dal– atsiradimo. – Baltistica 45(2), 325–340.

Sinkevičiūtė Daiva 2011: Nauji 2007–2010 m. lietuviškos kilmės vaikų vardai ir jų davimo polinkiai. – Kalbos kultūra 84, 214–229.

Sinkevičiūtė Daiva 2013: Dėl nesutrumpėjusių dvikamienių asmenvardžių kamieno gaud– variantų lietuvių kalboje. – Baltistica 48(1), 119–128.

Sinkevičiūtė Daiva, Vaida Griniūtė 2014: Ispaniški vardai lietuvių vardyne 1991–2010 m. – Bendrinė kalba 87, 1–17.

Sinkevičiūtė Daiva 2015: Nauji dvikamieniai asmenvardžiai 1991–2010 m. Lietuvos vardyne. – Acta Linguistica Lithuanica 73, 82–100.

Tesnière Lucien 1959: Éléments de Syntaxe Structurale, Paris: Libraire C. Klincksieck.

Van Languendonck Willy 2007: Theory and Typology of Proper Names, Berlin, New York: Mouton de Gruyter.

Vilela Mário 1994: Estudos de Lexicología do Português, Almedina: Coimbra.

VLKK – Valstybinė Lietuvių Kalbos Komisija [State Commission of the Lithuanian] 2022. Available at: http://www.vlkk.lt/.

Straipsniai / Articles

163

MÁRCIA SIPAVICIUS SEIDE

Walkowiak Justyna Barbara 2017: O rozbieżnych etymologiach nazwisk polskich i litewskich Wstęp. – Acta Baltico-Slavica 41, 251–265.

Walkowiak Justyna Barbara 2019: Imiona mniejszości litewskiej w Polsce. – Acta Baltico Slavica 43, 81–104.

Zinkevičius Zigmas 1981: Sirvydas ar Širvydas? – Baltistica 17(1), 28–41.

Zinkevičius Zigmas 2009: Lietuvių asmenvardžių sąveika. – Baltistica 45(1), 125–134.

Zymovets Galyna 2021: Frame Semantics as an Explanatory Model for Commercial Names Formation. – Acta Linguistica Lithuanica 85, 244–261.

Žodynas internete – Teksto vertėjas 2022: Available at: https://www.zodynas.lt.

Lietuviški moterų asmenvardžiai kaip iš bendrinių daiktavardžių kilę kultūriniai vardai gimtosios lietuvių kalbos vartotojų požiūriu

SANTRAUKA

Straipsnyje analizuojami lietuviški moterų asmenvardžiai, kilę iš bendrinių daiktavardžių. Teigiama, kad šio tipo asmenvardžiai išryškina ryšius tarp kalbų, kultūrų ir bendrinių žodžių ir parodo, kad žinios apie asmenvardžius yra neatsiejama gimtosios lietuvių kalbos vartotojų onomastikos žinių dalis. Straipsnį sudaro šios dalys: po įžangos einanti pirmoji straipsnio dalis pateikia teorinį pagrindimą ir šio žvalgomojo tyrimo prielaidas; antrojoje dalyje aprašomi tyrime taikomi metodai; trečiojoje dalyje duomenys klasifikuojami pagal leksinius laukus, o ketvirtoji dalis apibendrina tyrimo rezultatus. Tikrinių žodžių analizė patvirtina, kad šio tipo vardai atitinka tradicinius moterų asmenvardžius ir atskleidžia, kad kai kurie iš jų yra būdingi tik lietuvių kultūrai. Be to, informantų pateikta tiksli informacija parodo, kad onomastikos žinios yra neatskiriama gimtosios lietuvių kalbos žinių dalis.

Įteikta 2022 m. sausio 2 d.

MÁRCIA SIPAVICIUS SEIDE Rua Rio Grande do Norte, 1363, Marechal Cândido Rondon, PR, 85960–970, Brazil [email protected]

164

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI