Ramunė ANDRIUŠKAITĖ

Městský obvodní soud č. 3 ve Vilniusu

ANTONYMA LINGVISTICKÝCH TERMÍNŮ J. BALČIKONISE

V teorii terminologie dlouho převládal názor, že sémantické procesy běžné ve slovní zásobě obecného jazyka neovlivňují terminologické systémy. Cílem požadavků kladených na termíny – jednoznačnosti, přesnosti a jasnosti termínu – je dokonce zabránit tomu, aby se v terminologickém systému objevovaly sémantické kategorie, jako jsou polysémie a synonymie. Navzdory tomu vzniká v teorii i praxi terminologie zjevný rozpor – v přísně vymezeném terminologickém systému často probíhají sémantické procesy typické pro slovní zásobu obecného jazyka.

Při řešení sémantických problémů terminologie je důležitá otázka povahy termínu. Především je termín slovem – znakem označujícím určitý pojem. Vynořuje se proto otázka, zda má v jazykovém systému stejné vlastnosti jako ostatní slova a plní stejné funkce, nebo zda v terminologickém systému funguje podle vlastních zákonitostí, které jsou vlastní pouze jemu.

Podle V. P. Danilenka je povaha termínu skutečně v rozporu s asymetrií znaku a označovaného; synonyma a vícevýznamová slova vyskytující se v terminologii jsou jevem fungování termínů, nikoli záležitostí jejich povahy (Даниленко 1977: 55). Na vznik tohoto jevu má velký vliv druhá stránka povahy termínu – jeho slovní povaha. Všechna slova obecného jazyka podléhají určitým zákonitostem svého užívání. Termíny jako slova těmto zákonitostem rovněž podléhají, takže mohou buď získat termínová dvojčata, nebo se samy stát označeními dvou pojmů. Z hlediska fungování tedy termínům nejsou cizí ani polysémie, ani antonymie, ani homonymie – chovají se jako slova a terminologie jako slovní zásoba se všemi zákonitostmi sémantického vývoje, které jsou pro ni charakteristické. Vzhledem k rozdílům mezi terminologickými a lexikálními systémy se však všechny sémantické vlastnosti lexikální jednotky ve speciální slovní zásobě chápou poněkud jinak.

Mnozí terminologové rozlišují podobné sémantické procesy charakteristické pro termíny. Jejich spektrum nejšířeji zkoumají ruští terminologové.

65

V. P. Danilenko (Даниленко 1977: 65–81) ir A. V. Superanskajos, N. V. Podolskajos bei N. V. Vasiljevos (Суперанская, Подольская, Васильева 1989: 40–55) darbuose kalbama apie terminų polisemija, homonimiją, sinonimiją ir antonimiją.

* * *

Při zkoumání sémantických procesů v terminologii se ze všech sémantických kategorií nejméně pojednává o antonymii. Tento jev terminology nezajímá, protože jen málo souvisí s problémy užívání termínů; hodnotí se spíše jako jev organizace terminologického systému a jeho projev v terminologii se velmi podobá antonymii v běžné slovní zásobě.

V litevské lingvistice je kategorie antonymie definována v různých pracích z lexikologie a stylistiky; jednotlivými jejími druhy se poněkud podrobněji ve své disertaci zabývala I. Ermanytė.

V litevské lingvistice je kategorie antonymie definována v různých pracích z lexikologie a stylistiky; jednotlivými jejími druhy se poněkud podrobněji ve své disertaci zabývala I. Ermanytė, která připravila „Slovník antonym litevského jazyka“. Ve všech těchto pracích se pojem antonym chápe poměrně jednoznačně. Za základ jejich vymezení se považuje protiklad významů.

V novějších lexikologických pracích se rozlišují vlastní antonyma a konverziva. Podle I. Ermanytė konverziva vyjadřují obrácené vztahy antonymního páru, tj. stejná situace je zobrazena z hlediska různých jejích účastníků jako vratná (Ermanytė 1995: 10). V sémantice se rozlišují i jiné vztahy protikladnosti antonym: kontrární protiklad (kdy antonyma označují krajní pojmy v rámci uspořádané množiny), vektorový protiklad a kontradiktorický protiklad (Ermanytė 1995: 9–10). Pro tento článek je důležitější klasifikace antonym podle jejich formálního vyjádření – podle toho, jakými jazykovými prostředky se jejich protiklad vytváří. Z tohoto hlediska se antonyma obvykle dělí na kořenová a odvozená.

V litevské terminologické literatuře se o antonymii termínů téměř nemluví. Teprve v minulém desetiletí vyšel článek K. Gaivenise „Některé případy antonymie v litevské terminologii“. O antonymii termínů se začalo mluvit o něco dříve v ruské terminologii. Vedle dalších sémantických vlastností termínů ji ve svých pracích zmiňují V. P. Danilenko, A. V. Superanskaja, N. V. Podolskaja a N. V. Vasiljeva. I v těchto dílech se však antonymii věnuje mnohem méně pozornosti než ostatním sémantickým procesům v terminologii.

66

… vzorků se omezuje na předložení obecné teorie antonymie a nezabývá se zvláštnostmi terminologické antonymie. Autoři takový nezájem o tuto otázku zdůvodňují tím, že jev antonymie se v terminologii ničím neliší od téhož jevu v obecné slovní zásobě (Даниленко 1977: 79). V. P. Danilenko konstatuje pouze jejich kvantitativní rozdíl – podle jejího názoru jsou antonyma v terminologii dokonce rozšířenější než v běžném jazyce. To je dáno samotnou povahou vědeckých pojmů. Lidské myšlení je uspořádáno tak, že pojmy v něm nejčastěji vznikají v párech (Даниленко 1977: 79). Podle A. V. Superanské, N. V. Podolské a N. V. Vasiljevové je antonymie v terminologii důležitá tím, že pomáhá určit krajní body terminologického pole a prověřit logické možnosti terminologického systému (Суперанская, Подольская, Васильева 1989: 54).

Ke specifikům terminologických antonym se více zaměřuje zmíněný článek K. Gaivenise. Jeho autor rovněž zdůrazňuje, že antonyma v terminologii souvisejí s dichotomií pojmů, přesněji se vztahy mezi pojmy vlastností, stavů a procesů (Gaivenis 1989: 100–101). Podle jeho názoru je při určování antonym v terminologii třeba přihlížet k jejich korelačním, hyponymickým a hyperonymickým vztahům. Za antonyma lze považovat pouze ty termíny, které jsou koreláty – náležejí do stejné kategorie (hyperonyma), ale jsou protikladné podle některého podstatného rysu (Gaivenis 1989: 101).

Antonymie v terminologii se od antonymie obecného jazyka liší také tím, že slova, která jsou v obecném jazyce považována za antonyma, nemusí být v terminologii ve vztahu protikladu. Jinými slovy, v jazyce vědy může dojít k neutralizaci antonym obecného jazyka. Možná je i opačná varianta – slova, která v obecném jazyce nejsou stavěna do protikladu, získávají v terminologii protikladný význam. Takové termíny a nomenklaturní názvy jsou jako antonyma vnímány pouze odborníky.

Tento článek podrobněji pojednává o antonymech užívaných v jazykovědných spisech J. Balčikonise. Materiál pro výzkum byl shromážděn z „Vybraných spisů“ J. Balčikonise a z rukopisného překladu „Gramatiky litevského jazyka“ J. Otrębského (Jan Otrębski. Gramatyka języka litewskiego, tom III, Nauka o formach).

67

V jazykovědné terminologii užívané J. Balčikonisem lze rozlišit 142 párů antonymních termínů. Protikladnost významů těchto termínů se vytváří dvěma způsoby – lexikálním a slovotvorným. Lexikální antonyma jsou utvořena pomocí kořenů slov s protikladným lexikálním významem. K tomuto typu antonym patří i samostatná skupinka termínů, které mají antonymický terminologický, nikoli lexikální význam. Protikladnost jejich významů se ve formě neodráží. Nemají ani afixy, ani kořeny s opačným významem. V terminologii je většina antonym utvořena slovotvornými prostředky. Typy antonym v terminologii J. Balčikonise jsou shrnuty v prvním diagramu.

1. diagram

Typy antonym v terminologii J. Balčikonise

1. Lexikální antonyma

Lexikální antonyma tvoří v terminologii J. Balčikonise 40,28% všech antonym. Za ně se považují ty páry termínů, které jsou utvořeny ze slov s protikladným lexikálním významem. V lexikologii se antonyma tohoto typu označují také jako kořenová neboli nesourodá antonyma. Tento typ antonym lze rozdělit do dvou skupin. Antonyma první skupiny souvisejí s kontradiktorickými vztahy protikladu (65,52%). Jedná se především o termíny označující dichotomické pojmy, např.: balsio ilgumas Otr LKG 262 – balsio trumpumas Otr LKG 321, didžioji raidė Balč RR I 58 – mažoji raidė Balč RR I 58, duslusis priebalsis Balč

68

RR II 8 – znělá souhláska Balč RR II 8, koncová slabika Otr LKG 12 – přední slabika Otr LKG 39, dlouhý dvojhlásek Otr LKG 40 – krátký dvojhlásek Otr LKG 66, dlouhá slabika Otr LKG 13 – krátká slabika Otr LKG 13, dlouhá samohláska Balč RR I 180 – krátká samohláska Balč RR I 180, tvrdá samohláska Balč RR II 6 – měkká samohláska Balč RR II 6, tvrdá souhláska Otr LKG 68 – měkká souhláska Balč RR I 357, stoupající hlas Balč RR I 233 – klesající hlas Balč RR I 233, záporná věta Balč RR II 134 – kladná věta Balč RR II 135, tvrdost souhlásky Otr LKG 61 – měkkost souhlásky Otr LKG 279, složený čas Balč RR I 42 – jednoduchý čas Balč RR II 45, složené přídavné jméno Balč RR I 204 – nesložené přídavné jméno Balč RR II 34, složené jméno Balč RR I 336 – jednoduché jméno Balč RR I 336, sloveso koncového děje Balč RR I 377 – sloveso počátečního děje Balč RR I 377. Základem antonymie mnoha těchto termínů jsou slova užívaná v antonymním významu v obecné řeči. K této skupině antonym se řadí také mezinárodní termíny opačného významu, např.: aktivum Balč RR II 46 – pasivum Balč RR II 46, analytický jazyk Balč RR II 83 – syntetický jazyk Balč RR II 83, archaismus Balč RR I 219 – neologismus Balč RR I 163.

Do druhé skupiny lexikálních antonym patří termíny spojené vztahem kontrární opozice (34,48%). Nejčastěji označují krajní pojmy terminologického pole, např.: aukštaičių tarmė Balč RR II 55 – žemaičių tarmė Balč RR I 72, daugiskaita Balč RR I 156 – vienaskaita (mezi nimi dviskaita Balč RR I 156), dešininis kirtis Balč RR II 8 – kairinis kirtis Balč RR II 8, dešininis ženklelis Balč RR I 40 – kairinis ženklelis Balč RR I 40, moteriškoji giminė Balč RR I 266 – vyriškoji giminė Balč RR I 248, moteriška forma Otr LKG 164 – vyriška forma Otr LKG 7, moteriškas kamiengalis Otr LKG 178 – vyriškas kamiengalis Otr LKG 178, rytinių aukštaičių tarmė Balč RR I 350 – vakarinių aukštaičių tarmė Balč RR I 233, ryt iečių aukštaičių tarmė Balč RR II 147 – vakariečių aukštaičių tarmė Balč RR II 147. K vytvoření těchto termínů byla rovněž použita antonyma obecné řeči. V některých případech však termíny neutralizují jejich významovou opozici. Například etnonyma aukštaičiai a žemaičiai byla vytvořena na základě charakteristik sídelních oblastí těchto lidí, avšak lingvistické termíny aukštaičių a žemaičių tarmė tento vztah opozice již prakticky ztratily. Podobná

69

k neutralizaci antonymie došlo také v termínech rytinių ir vakarinių aukštaičių tarmė. Slova rytai a vakarai označují opačné světové strany, avšak není důvod stavět pojmenovaná nářečí do protikladu na základě tohoto geografického rozdílu.

2. Slovotvorná antonyma

Slovotvorná antonyma jsou nejpočetnější druh antonym v terminologii. Tvoří 44,44% všech antonym užívaných J. Balčikonisem. Slovotvorná antonyma mají společný kořen. Opačný význam jim dodávají slovotvorné prostředky – nejčastěji předpony. I. Ermanytė řadí mezi slovotvorná antonyma také složená slova, která obsahují vždy jeden kořen s antonymním významem (Ermanytė 1985: 6).

1) ANTONYMA S PŘEDPONOU ne-

Většina (59,375%) slovotvorných antonym je tvořena pomocí záporné předpony ne-. Deriváty s předponou ne- označují protiklad toho, co vyjadřuje základové podstatné jméno (DLKG 1994: 147), např.: osobní tvar Balč RR II 16 – neosobní tvar Otr LKG 285, shodný přívlastek Balč RR I 360 – neshodný přívlastek Balč RR II 105, rozvitá věta Balč RR II 96 – nerozvitá věta Balč RR II 90, odvozené sloveso Balč RR I 300 – neodvozené sloveso Otr LKG 373, zájmenný tvar Balč RR I 72 – nezájmenný tvar Balč RR II 103, ohebný slovní druh Balč RR I 274 – neohebný slovní druh Balč RR I 274, ohebné slovo Balč RR II 74 – neohebné slovo Balč RR I 303, pohyblivý přízvuk Balč RR I 202 – nepohyblivý přízvuk Balč RR I 202, komparativ Balč RR I 265 – pozitiv Balč RR II 144, palatální protějšek Otr LKG 71 – nepalatální protějšek Otr LKG 66, stálý přízvuk Balč RR I 95 – pohyblivý přízvuk Balč RR I 233, přechodné sloveso Balč RR II 43 – nepřechodné sloveso Balč RR II 43, úplná věta Balč RR II 89 – neúplná věta Balč RR II 89, sloveso s předponou Balč RR I 377 – sloveso bez předpony Balč RR I 377, složené sloveso Otr LKG 313 – jednoduché sloveso Otr LKG 418, skákavý přízvuk Balč RR II 222 – neskákavý přízvuk Balč RR I 372, přímá řeč Balč RR I 362 – nepřímá řeč Balč RR II 49, přímý způsob Balč RR I 361– nepřímý způsob Balč RR II 93, přímý pád

70

Balč RR II 96 – nepřímý pád Balč RR II 96, pravá předložka Balč RR II 75 – nepravá předložka Balč RR II 75, užívané slovo Balč RR I 135 – neužívané slovo Balč RR I 134, činné sloveso Balč RR II 73 – trpné sloveso Balč RR II 72, činný rod Balč RR I 302 – trpný rod Balč RR I 209.

2) ANTONYMA S PŘEDPONOU be-

Derivační antonyma lze tvořit také pomocí předpony vyjadřující zápor a nedostatek be-. Odvozeniny s touto předponou nejsou zcela totožné s odvozeninami s předponou ne-. Označují nedostatek či absenci toho, co vyjadřuje základové slovo, a zároveň pojmenovávají vlastnost opačnou k vlastnosti označené základním slovem (LKG 1954: 431). V terminologii lingvistiky užívané J. Balčikonisem bylo nalezeno pětkrát méně antonym tohoto typu – pouze 10,94%, např.: osobní forma Otr LKG 359 – neosobní forma Balč RR II 139, osobní věta Balč RR II 89 – neosobní věta Balč RR I 261, osobní sloveso Balč RR I 338 – neosobní sloveso Balč RR II 137, plnovýznamové slovo Balč RR I 182 – bezvýznamové slovo Balč RR II 86, skloňovaná forma Otr LKG 59 – nesklonná forma Balč RR II 91, nepřímé řízení Balč RR II 98 – přímé řízení Balč RR II 98. Tyto dvojice antonym, stejně jako ty, o nichž byla řeč výše, se vyznačují tím, že jeden termín označuje vlastnost s druhovým rysem, zatímco druhý nikoli. Jejich opozice je tedy založena na vztahu „mít – nemít“. Antonymní dvojice termínů tvoří nejen přídavná jména, ale také přídavná jména spolu s příčestími užívanými adjektivně, například skloňovaná forma Otr LKG 75 – nesklonná forma Balč RR II 91.

3) ANTONYMA S JINÝMI PŘEDPONAMI

V lingvistické terminologii J. Balčikonise se vyskytl pouze jeden případ, kdy opozici mezi termíny tvoří dvě předpony opačného významu – posunutí přízvuku Otr LKG 39 – přesunutí přízvuku dopředu Otr LKG 44. Tato antonyma jsou spojena vztahem vektorové opozice (směr „vpřed – vzad“).

V terminologii vzniká řada antonym s mezinárodními předponami vyjadřujícími zápor. V terminologii J. Balčikonise byly použity mezinárodní antonymní termíny se čtyřmi mezinárodními předponami opačného významu. K tradičnímu tvoření mezinárodních antonym patří tyto termíny, např.: asimilace Balč RR I 382 – disimilace

71

Otr LKG 181, tematický tvar Otr LKG 308 – atematický tvar Otr LKG 334, tematická koncovka Otr LKG 308 – atematická koncovka Otr LKG 316, tematické sloveso Otr LKG 288 – atematické sloveso Otr LKG 290. Dva mezinárodní lingvistické termíny jsou utvořeny pomocí různých latinských předpon opačného významu – prepozice Balč RR I 315 – postpozice Balč RR I 315. V litevštině jim odpovídají předpony opačného významu před- a po-. K mezinárodním antonymům patří také dva latinské termíny verbum transitivum Balč RR I 182 – verbum intransitivum Balč RR I 182.

4) SLOŽENÉ TERMÍNY S KOŘENY OPAČNÉHO VÝZNAMU

Poslední skupinu derivačních antonym tvoří složené termíny, z nichž každý obsahuje jeden kořen opačného významu, např.: víceslabičný tvar Otr LKG 82 – jednoslabičný tvar Otr LKG 237, víceslabičný kořen Balč RR I 202 – jednoslabičný kořen Balč RR I 183, víceslabičný kmen Otr LKG 159 – jednoslabičný kmen Otr LKG 227, víceslabičné slovo Balč RR I 99 – jednoslabičné slovo Balč RR I 358, zadopatrová souhláska Balč RR II 10 – předopatrová souhláska Balč RR II 10, cirkumflexová samohláska Balč RR II 160 – akutová samohláska Balč RR II 160, cirkumflexová intonace Balč RR II 136 – akutová intonace Balč RR II 136, cirkumflexový přízvuk Balč RR I 181 – akutový přízvuk Balč RR I 202, cirkumflexový kořen Balč RR I 101–akutový kořen Otr LKG 101, cirkumflexová délka Balč RR I 100 – akutová délka Balč RR I 100, cirkumflexový přízvuk Balč RR I 40–akutový přízvuk Balč RR II 147, cirkumflexová slabika Otr LKG 142 – akutová slabika Balč RR I 202. Sémanticky se tato antonyma blíží lexikálním antonymům. Jejich opozici vytvářejí slova opačného významu, nikoli afixy. Rozmanitost derivačních antonym se odráží ve druhém diagramu.

3. Antonyma terminologického významu

Poslední skupinu antonym v terminologii J. Balčikonise tvoří termíny, které jsou protikladné svým terminologickým významem. Tyto termíny jsou utvořeny z kořenů s odlišným významem, jejich významy však v obecné slovní zásobě protikladné nejsou. Antonymický vztah získávají pouze v systému lingvistických termínů. Všechny označují pojmy rozlišované na základě dichotomického principu.

72

Schéma 2

Část antonym tohoto typu má synonyma nebo litevské ekvivalenty, jejichž podoba umožňuje považovat je také za antonyma obecné slovní zásoby, např.: akūtas Balč RR I 248 – cirkumfleksas Otr LKG 180, akūtinė galūnė Otr LKG 5 – cirkumfleksinė galūnė Otr LKG 56, akūtinė priegaidė Balč RR I 375 – cirkumfleksinė priegaidė Balč RR I 375 (srov. tvirtagalė – tvirtapradė), antrynė forma Otr LKG 46 – pirminė forma Otr LKG 502, antrinis kamienas Otr LKG 71 – pirminis kamienas Balč RR I 38, antrinis veiksmažodis Balč RR II 64 – pirminis veiksmažodis Balč RR II 64 (srov. išvestinis – neišvestinis), įvardžiuotinis būdvardis Balč RR I 315 – paprastasis būdvardis Balč RR I 302 (srov. neįvardžiuotinis būdvardis), veikiamasis stovis Balč RR II 46 – kenčiamasis stovis Balč RR II 46 (srov. neveikiamoji rūšis).

Ostatní antonyma terminologického významu pouze pojmenovávají dichotomické pojmy, např.: antrininė sakinio dalis Balč RR II 96 – svarbioji sakinio dalis Balč RR II 90, bendrinis daiktavardis Balč RR I 200, vardas Balč RR I 73, žodis Balč RR I 389 – tikrinis daiktavardis Balč RR I 200, vardas Balč RR I 324, žodis Balč RR I 390, eigos veiks tas Balč RR I 361 – įvykio veiks las Balč RR I 361, einamojo veiksmo vaiz das Balč RR II 51 – įvykio veiksmo vaizdas Balč RR I 51, rašomoji kalba Balč RR I 120 – šnekamoji kalba Balč RR I 265, pagrindinis sakinys Balč RR I 146 – šalutinis sakinys Balč RR I 146.

Projednávaná antonyma jsou do jisté míry blízká kontextovým antonymům. Antonymicky se užívají pouze v odborných lingvistických pracích. Právě tento typ antonymie těchto termínů je však oporou, která umožňuje

73

hovořit o specifickém vyjadřování antonymie jako sémantické kategorie v terminologii.

ŠALTINIAI

Balč RR – Balčikonis J. Rinktiniai raštai 1, 2, Vilnius, 1977, 1979.

Otr LKG – Otrembskis J. Lietuvių kalbos gramatika. Morfologija (rankraštis).

LITERATŪRA

DLKG 1994: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius.

Ermanytė I. 1985: Lietuvių kalbos antonimų žodynas, Kaunas.

Ermanytė I. 1995: Priešybė kaip semantinis ir loginis antonimijos pagrindas. – Lietuvių kalbotyros klausimai 35, Vilnius, 9–31.

Gaivenis K. 1989: Kai kurie antonimijos atvejai lietuvių terminologijoje. – LTSR MA darbai, A serija 2 (107), Vilnius, 98–104.

LKG 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1, Vilnius.

Даниленко В. П. 1977: Русская терминология: Опыт лингвистического описания, Москва.

Суперанская А. В., Подольская Н. В., Васильева Н. В. 1989: Общая терминология: вопросы теории, Москва.

ANTONYMS OF JUOZAS BALČIKONIS’ TERMS OF LINGUISTICS

Summary

This paper deals with antonyms of terms of linguistics used in Juozas Balčikonis works. The material for investigation was taken from Balčikonis’ „Rinktiniai raštai“ and from manuscript of the translation of Jan Otrębski’ „Lietuvių kalbos gramatika“.

Investigation of 142 pairs of antonyms in the system of terms of linguistics showed that they had been created either in a lexical or derivational way. Amongst investigated terms derivational antonyms are more frequent (44 percent of all antonyms). The opposite meaning is given by prefixes, less frequently – by roots of compound terms.

Lexical antonyms are almost similarly frequent – they make 40 percent of antonyms. They mark concepts which are distinguished by dichotomy principle (connected in the relationship of contradictory opposite) either by limiting concepts of the field of terms (connected in the relationship of contrary opposite). Antonyms of terminological meaning should also be mentioned (15 percent). Such antonyms

74

are separated only in the terminological system, because their contrast is created not by the lexical, but by the terminological meaning. Usually they note concepts that are opposed to each other.

Gauta 2001 09 27

75