ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

XLIX (2003), 103 – 129

Litevské neoformy na -s-

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

Uniwersytet Jagielloński, Kraków

Zvláštností litevského slovotvorby je, že mnoho přípon, zejména těch, které obsahují sonanty (l, r, m, n, v), zřejmě vyvinulo sigmatické varianty, např. -sla- vedle -la-, -sra- vedle -ra- atd. Synchronně se asigmatická varianta obvykle připojuje ke kořenům zakončeným na obstruentu, zatímco před sigmatickou variantou stojí samohláska nebo dvojhláska. V tomto článku se tvrdí, že zdánlivé sigmatické varianty vznikly přesegmentací určitých slovesných tvarů (infinitivů na -sti, prézentů na -sta, atematických prézentů na -sti a iterativ na -styti), v nichž -s- vzniká disimilací před dentálními obstruenty; například přesegmentace ēsti na ē-sti dala vzniknout přetvořenému kořeni ēs-, doloženému ve slově ēsļus (členěném jako ēs-lus, nikoli ēd-slūs). Tímto způsobem se vedle většiny kořenů původně zakončených na dentální obstruenty vyvinuly přetvořené kořeny na -s-. Sigmatické varianty připisované v literatuře mnoha příponám lze tedy vypustit.

1. Jedna ze zvláštností litevského slovotvorství spočívá v tom, že se u některých jmenných přípon rozlišuje asigmatická varianta od varianty sigmatické, která spočívá v přítomnosti souhlásky s před vlastní příponou¹. Na základě materiálu shromážděného v monografii Pr. Skardžiuse (1943: 162n.) lze říci, že toto rozlišení vykazují hlavně litevské přípony začínající sonantou (l, r, m, n, v), srov.

Asigmatická forma

Sigmatická forma

-la-: krėklas, mėšlas

-sla-: giršlas, kaišlas, krišlas²

-lā-: dėla, eilā

-slā-: gȳsla

-lu-: vešļus, tukļus, suosļus

-slu-: dėšļus, ešļus, gosļus³

-lē-: rėplės, nárplė

-slē-: dėšlės, pūslē⁴

-rā-: skūdras, stipras, vāiras

-sra-: gaisras, tīmsras

-rā-: kaitrā, kantrā, šutrā, taukrā

-srā-: [kaisrā, gaisrā]⁵

-ma-: kélmas, skvarmas

-sma-: bilšmas, garšmas, jaušmas, varšmas⁶

¹ Podmínky výskytu tohoto s nebyly, pokud je mi známo, nikdy upřesněny.

² Sekundární: mók-slas, pė-slas, rūk-slas, tīk-slas.

³ Sekundární: ei-slūs.

⁴ Sekundární: patvār-slēs, rauk-slē.

⁵ Formace u Skardžiuse (1943) nejsou uvedeny.

⁶ Sekundární: bēg-smas, džiaug-smas, lūnk-smas, vaik-smas, veik-smas.

104 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

-me-: dermē, rētmē, sekmē, tekmē

-smē: bausmē, drausmē, giesmē, rēsmē, żosmē

-na-: ālpnas, drēgnas, glēbnas

-sna-: dosnas, skursnas⁸

-nā-: dusnā

-snā-: džiūsnā, ēsnos, skursnā, varsna⁹

-ni-: barnis, vilnīs

-sni-: kášnis, krūšnis, pusnīs¹⁰

-nu-: kaunūs, kritnūs, lepnūs

-snu-: ēsnūs, skursnūs, rusnūs¹¹

-niu-: barniūs, mižniūs, sūsniūs

-sniu-: pīržnius (*pirsnius)

-va-: ērdvas, mūlvas, žēlvas

-sva-: bālsvas, juōsvas, kiēsvas, rūsvas¹²

-vā-: dirvā, kalvā, sparvā

-svā-: braṣvā, lāisva, nausva¹³

2. Asigmatický sufix se připojuje převážně ke kořeni zakončenému závěrovou obstruentou (p, t, k, b, d, g), srov. rēp-les, rēt-mē, krēk-las, glēb-nas, ērd-vas, drēg-nas, nebo frikativní obstruentou (s, š), srov. dus-nā, suos-lūs, mēš-las, vēš-lūs¹⁴. Naproti tomu sigmatický sufix se – z deskriptivního hlediska – spojuje s kořenem zakončeným vokálem nebo diftongem. Srov. krátký vokál v rasmē, rūysas, krišlas, pusnīs, dlouhý vokál v kāšnis, rēsmē, gošlūs, miškē, pūšlē, diftongy v kiēsvas, juōsvas a kaīslas, jaūšmas, sonantické diftongy v bīlmas, gīrlas, skuršnas, varsna, tīmras, krimslē. Tuto zásadu porušují sekundární deriváty, v nichž se sigmatický sufix spojuje s libovolnými kmeny, viz poznámku 2 a následující.

3. Zatímco asigmatický sufix se od kořene zřetelně odděluje, v případě sigmatického sufixu máme co do činění s tzv. morfologickým uzlem: segment s vznikl degeminací ze skupiny *s-s-, v níž první foném představoval koncovou hlásku předcházejícího morfému a druhý počáteční hlásku následujícího morfému, tedy sufixu. Skardžius (1943) a po něm mimo jiné Otrębski (1965) rekonstruují někdejší morfologickou hranici v podobě před asimilací, totiž jako *t-s nebo *d-s. To znamená kořen zakončený závěrovou zubnou souhláskou a sufix s počátečním -s-, např. kīršlas < *kirt-slas, bausmē < *baud-smē.

4. Postulát sigmatických sufixů je neoddělitelně spjat s hypotézou, že tvoří nomina z verbálních kmenů zakončených závěrovou zubnou souhláskou. Je však třeba říci, že tato hypotéza se potvrzuje pouze u deverbálních nomin, selhává však při pokusu rozšířit ji na deriváty

⁷ Sekundární: ei-smē, ūk-smē, verk-smē.

⁸ Sekundární: kūp-snas, vīlg-šnas.

⁹ Sekundární: liep-snā, rēk-snā, vālk-šna.

¹⁰ Sekundární: kēp-snis, lup-snis, mīrk-snis, žīng-snis.

¹¹ Sekundární: lak-snūs, lip-šnūs, mil-snūs (← pamiltī), ry-snūs (← ryti)

¹² Sekundární: žilSvas ⇐ žīlas, žal-svas ⇐ žāl(i)as.

¹³ Sekundární: gausvā, ydva, našva.

¹⁴ Od tohoto pravidla se však vyskytují výjimky, srov. kel-mas, bái-mē, bar-nīs, kau-nūs, dir-vā.

NEOPIERWIASTKI LITEWSKIE NA -s-

105

slovesná náležející k týmž slovotvorným základům. Tak například vedle kirslas, obvykle interpretovaného jako *kirt-slas, existují verba kiršč́ioti a kirsnóti, jimž nelze připsat strukturu *kirt-čioti, *kirt-noti. U sloves tvořených neosufixy se složkou -d-, kirsdinéti, kiršdinti, atsikirsdýti, není pravděpodobné, že by skupina [zd] na morfologickém švu vznikla z disimilované skupiny *t-d. Jednodušší je předpokládat zde kmen kirs- jako v inf. kírsti a anticipační znělostní asimilaci s způsobenou připojením sufixu na -d- (srov. mèšdamas ⇐ mèšti); příslušné nomen kiršlas je přirozenější vykládat jako kirs-las než jako *kirt-slas. Taková deverbativa jako kąśčioti, kąślioti, kąśnoti vykazují samohlásku ą, která se může vyskytovat pouze před spirantou, srov. inf. kąsti. Tím se okamžitě vylučuje rekonstrukce s dentální závěrovou souhláskou, *kand-čioti, *kand-lioti, *kand-noti, a doporučuje se spíše analýza kąs-čioti, kąs-lioti, kąs-noti; příslušné nomen kąśnis se snadněji odvozuje z kąs-nis než z *kand-snis.

5. Deriváty slovesa ésti tvoří následující řadu:

ės-dinéti

ės-dinti

ės-terti

ės-ena

ės-kà

ės-lùs

ės-nos

ės-nùs

ės-tùvai

ės-tùvas

Je zřejmé, že základem celé této řady je neoprvok ės- a že byl abstrahován z infinitivního tvaru ės-ti (< *ėt-ti < *ėd-ti). Neoprvok dodává této řadě morfologickou autonomii stejným způsobem jako primární kořen ėd- ve vztahu k derivační řadě

ėd-inéti

ėd-inti

ėdž-ióti

ėd-a

ėd-ėjas

ėd-ėnė

ėd-rùs

ėdž-ios

6. Jestliže se nyní ze série ės- vyčlení tvar ėsłus a přiřadí se mu kmen ėd- (srov. *ėd-šlus u Skardžiuse 1943: 166), je třeba konstatovat, že jde o interpretační postup, který nebere v úvahu skutečnost, že deverbativní derivace v litevštině využívá nikoli jeden, nýbrž dva kmeny: ėd- a ės- (starší a mladší). S přihlédnutím k tomu opustíme koncepci sygmatických primárních sufixů -sl-, -sr-, -sm-, -sn- u kmenů na -t-/-d-. Nahradíme ji pojmem neoprvku zakončeného segmentem

106 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

s, který v konečném důsledku pochází z disimilace závěrové zubné souhlásky v infinitivním tvaru (-s-ti < *-t-ti). Tento neoprvěk nabývá stejných sufixů jako primární kořen s etymologickým -s- na konci, srov. například dēs-ena jako dvēs-ena (k dvēsti, dvēšē) nebo tiṣ-ena (k tiṣti, tiṣo), gies-mē jako ges-mē (k gēsti, gēso), ēs-tuvai nebo vers-tuvē jako praus-tuvē (k praūstis, praūšēs), kās-čioti jako blēs-čioti (k blēsti, blēso).

7. Již zběžný pohled do akademického slovníku (LKŽ) nás utvrzuje v přesvědčení, že téměř každý kořen zakončený závěrovou zubnou souhláskou doprovází neoprvěk na -s-, vzniklý reinterpretací infinitivu na -sti. Zpravidla je doložen několika deriváty, jmennými a/nebo slovesnými, srov. es- v § 5. Někdy však existuje jen jediná odvozená formace, která dokládá existenci neoprvku. Tak je tomu například u gaūs-mas ⇐ gaūsti, gos-lūs ⇐ gostì, kiēs-vas ⇐ kiēsti, mėṣ-tinis ⇐ mėšti a triz-nā (< *tris-nā) ⇐ trišti. Stejně jako primární kořeny podléhají i neoprvky apofonické diferenciaci, totiž nabývají podoby o-stupně: vedle bris- (brištine) je bras- (brastā, brasvā), vedle mis- (mišā) je mais- (maīstas), vedle kirs- (kiršlas, kirščioti) je kars- v izolovaném substantivu karsā.

8. Další zdroje neoprvků na -s.

Příklady jako bāls-vas ⇐ bālsta (inf. bālti), vīkṣ-mas ⇐ vīkṣta (inf. vīkti) naznačují, že etymologické prézens na -sta- bylo reinterpretováno jako préz. na -ta- založené na kmeni na -s-, bāls-ta, vīkṣ-ta; podobně būs-ena předpokládá préz. būs-ta (viz § 11). – Kmen takových derivátů, jako jsou dēs-čioti, dēs-lioti, dēs-ena atd., lze nejlépe vysvětlit pomocí atematické formy préz. dēst(i) „klade“, která mohla být podle vzoru infinitivů na -sti přesegmentována jako dēs-ti (viz § 12). – Deriváty typu kāusdinti, pjāusdinti podléhají segmentaci, která odhaluje neoprvky kaus- a pjaus- ve vztahu k primárním prvotním kořenům kau- a pjau-. K vysvětlení těchto nových morfémů na -s- je třeba sáhnout k intenzivním formacím na -styti a uznat, že jejich segment s byl chápán jako morfologická hranice a interpretován jako původní styk *s-s: káustyti = *kaus-sty-, pjáustyti = *pjaus-sty- (§ 13).

9. Soubor neoprvků na -s- je níže představen ve čtyřech skupinách podle rozrůznění formací, které se staly východiskem morfologické resegmentace. Jsou to: 1. infinitivy na -sti, 2. prézentia na -sta, 3. atematická prézentia na -sti, 4. intenziva na -styti.

10. Resegmentace infinitivů na -s-ti

NEOPRV.

DERIVÁT

ZDROJ NEOPRV.

PRVOTNÍ PRVOTNÍ KOŘEN

aus-

áus-dinti ataus-dýti áustyti¹⁵

áusti

aud-, áudžiu, áudžiau

¹⁵ Vzniklo degeminací z *aus-styti.

NEOPIERWIASTKI LITEWSKIE NA -s-

107

aus-tuvė

baus- baus-lys; baus-mė¹⁶; baus-tuvė baūsti baud-, baudžiu, baudžiau

bels- bels-mas; béls-teleti; béls-tereti; bels-tūkas bélsti beld-, bél džiu, bél džiau

bes- bes-čioti; bès-teleti; bes-tūvas; bes-tūkas bèsti bed-, bedù, bedžiau

bils- bīls-čioti; bils-dénti; bils-mas¹⁷; bils-nóti bīlsti, bīlsta bild-, bilda

bris- bris-nóti; bris-terti; bris-tinė bristi¹⁸ bred- / brid-, bredù, bridaũ

briṣ- briṣ-teleti briṣti, briṣta¹⁹ brind-, pribrindo

draus- draus-dinėti; draus-mė; draus-tinis; draustyti²⁰; draus-tójas; draus-tùvės draūsti draud-, draudžiu, draudžiau

ės- ės-dinėti; ės-dinti ėsti ėd-, ėdu, ėdžiau

¹⁶ Skardžius (1943: 206): *baud-smė.

¹⁷ Skardžius (1943: 203) wymienił wśród wyrazów na -smas, jak bèg-smas, rėk-smas, verk-smas.

¹⁸ Stupňovou obměnou od bris- je bras-, viz níže § 10.1.

¹⁹ Ještě před změnou praalit. *inS na lit. įS získalo praesens *brin-sta velární inserci: > brinksta. Poté byla tato forma resegmentována jako brink-sta, o čemž svědčí prt. brinko a inf. brinkti. Tímto způsobem se neopwk. brink- ‘cinknout, nabývat na objemu, bobtnat’ stal synonymem neopwk. briṣ-.

²⁰ Degeminací z *draus-styti.

108 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

ės-ena²¹

ės-kಲ

ės-lùs²³

ės-nos

ės-nùs²⁴

ės-terti

*ės-tùs²⁵

ės-tùvai

ės-tùvas

gąs-

gąs-čioti gąs-dinti nuogas-lùs²⁶ išgąs-tis

išsigąsti

gand-, išsigandau

gaus-

gaũs-mas

gaũsti

gaud-, gaudžiù, gaudžiaũ

geis-

geis-las geis-lùs geis-mas pageis-tojas

geĩsti

geid-, geidžiù, geidžiaũ

gels-

gẽls-vas²⁷

gẽlsti, gẽlsta

gelt-, pagelto

girs-

gĩrs-las²⁸ gĩrs-mas

gĩrsti, išgĩrsta

gird-, išgirdo

gys-

gys-mas

gỹsti, gỹsta²⁹

gyd-, pragýdo

glaus-

glaus-mẽ glaus-nùs

glaũsti

glaud-, glaudžiù, glaudžiaũ

²¹ Skardžius (1943: 234) jest to deryvat z suf. -sena. Por. jednak ės-ena z deryvatami na -ena od pierwiastków zakończonych etymologicznym -s-: dvẽs-ena ⇐ dvesiù, dvesiaũ, dvẽs-ti; tĩsena ⇐ tĩsti, tisaũ, tĩsti.

²² Skardžius (1943: 124): *ėd-skā. – Adj. ėškus a. ėškus są rečiau deryvatami na -us od sb. ėškà ‘apetyt’ niželi formacją deverbalną *ėd-skas, jak chciał Skardžius (1943: 124). Por. też ėšk-ena ⇐ ėškà.

²³ Skardžius (1943: 166): *ėd-slùs.

²⁴ Skardžius (1943: 225): *ėd-snus.

²⁵ Formace *ės-tùs byla změněna insercí k na *ėktùs, následně změnou ks > kš na ėkštùs ‚vybíravý v jídle; neduživý‘. Forma u Skardžiuse (1943) není zaznamenána.

²⁶ Skardžius (1943: 166): *gand-slus.

²⁷ Skardžius (1943: 377): *gelt-svas.

²⁸ Skardžius (1943: 163): *gird-slas.

²⁹ Srov. v § 12 giesmẽ od prs. atemat. giẽst(i).

NEOPIERWIASTKI LITEWSKIE NA -s-

109

glaus-tyti(s)³⁰

přiglaus-tojas

glos-

glos-nùs glós-teletì glóstyti³¹

glósti

hladov-, glódžiu, glódžiau

gos-

gos-lùs³²

gosti

hlad-, godzìu, godzìau

grę̇s-

grę̇s-tùvas

grę̇sti

ryju-, gréndžiu, gréndžiau

graus-

graũs-mas³³ graus-tìnis

gráusti

graud-, gráudžia, gráude

griaus-

griaũs-mas griaus-tìnis

griaústi

griaud-, griaúdzia, griaúde

grįs-

grįs-dinti grįs-lai grįs-mas grįs-tas grįs-tinis grįs-tójis

grįsti

grind-, grindžiu, grindžiau

grūs-

grūs-lýs grūs-mė grūs-tas grūs-tinė grūs-tis grūs-tinė grūstyti³⁴ grūs-tùkas grūs-tùke grūs-tùvas grūs-tùvė grūs-tùvis grūs-tuvỹs

grústi

grūd-, grūdu, grūdau

³⁰ Degeminací z *glaus-styti.

³¹ Degeminací z *glos-styti. Alternativní metaanalýza glóst-tyi vytváří neopwk. glost-: glostinėti, glostinis, zatímco glósty-ti vede k glósty-dinti.

³² Deriváty: gosláuti „být chlípně, žádostivě“, goslyba „chlípnost, žádostivost“. Skardžius (1943: 166): *god-slus.

³³ Varianty: graũzmas, graũdzmas.

³⁴ Degeminací z *grūs-sty-.

110 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

gurs- gūrs-tas³⁵ gurs-terėti gūrsti, gūrsta gurd-, gūrdo

jaus- jaūs-ena jaus-lùs jaūs-mas³⁶ jaūs-mē jaūsti jaut-, jaučiū, jaučiaī

kais- užkais-dinti kais-las³⁷ kais-rà kaisti, kaista kait-, pakaito

kąs- kąs-čioti³⁸ užkąs-dinėti kąs-dinti kąs-lioti kąs-nis/-nỹs kąs-noti kąs-telėti kąsti kand-, kándu, kándau

keis- keis-dinėti keis-ena keis-lioti keis-mas keis-tinis keis-tinỹs keisti keit-, keičiū, keičiaū

kęš- apkęš-dinti kęš-mas kęš-terėti kęš-terti kęšti kent-, kenčiū, kenčiaū

kęs- kęs-čioti kęsėti³⁹ kęs-las⁴⁰ kęsti kėt-, kėtù, kėtaū

³⁵ Skardžius (1943: 322): *gurd-smas.

³⁶ Skardžius (1943: 203): *jaut-smas.

³⁷ Skardžius (1943: 163) wymienia ten wyraz w grupie formacji z suf. -sla-.

³⁸ Srov. starší iterativa s kand-, kandýti a kándžioti.

³⁹ Degeminací z *kės-sėti. Srov. versėti s. v. vers-.

⁴⁰ Tu wyjątkowo Skardžius (1943: 163) się waha: „gali būti kilęs iš *kės-slas ir *kės-las, plg. kęsintis“.

NEOPIERWIASTKI LITEWSKIE NA -S-

| 111

kies-

kiẽs-vas⁴¹

kiẽsti, kiẽsta⁴²

kiet-, sukiẽto, užkiẽto

kirs-

kirs-čioti atsikirs-dinėti nukirs-dinti atsikirs-dýti kirs-las⁴³ kirs-mas kirs-nė kirs-nóti kirs-tas⁴⁴ kirs-telėti kirs-terėti kirs-tìnas kirs-tìs kirs-tójas kirs-tùkas kirs-tùvas

kìrsti

kert- / kìrt-, kertù, kirtãũ

krės-

krės-čioti krės-dinėti krės-nóti

krėsti

kret- / krėt-, krečiù, krečiãũ

krims-

krims-čioti krims-dinti krims-ėti krims-lė krims-nis krims-nóti krims-telėti krims-telti krims-tùkas

krìmsti

kremt- / krimt-, kremtù, krimtaũ⁴⁵

kris-

kris-dinėti kris-dinti

krìsti

krit-, krintù, kritãũ

⁴¹ Skardžius (1943: 377): *kiet-svas.

⁴² Základem derivace je vb. denominativum utvořené od přídavného jména příponou -sta-. Stejně jako kiẽs-vas ‘poněkud tvrdý’ se vysvětlují také adj. balsvas ‘bělavý’, gelsvas ‘nažloutlý’, juõsvas ‘načernalý’, mėlsvas ‘namodralý’, raũsvas ‘narůžovělý’, žalsvas ‘nazelenalý’, žil̃svas ‘šedavý’. Skardžius (1943: 377) a Otrębski (1965: § 121) nesprávně postulují pro celou tuto skupinu příponu -svas.

⁴³ Skardžius (1943: 164): *kìrt-slas. – Wariant keršlas jest wtórny; wokalizm został wyrównany do prs. kertù (Skardžius l. c. postuluje *kert-slas, tj. derywację od osnowy praesentis, co mało prawdopodobne).

⁴⁴ Varianta kerštas je sekundární; vokalismus byl vyrovnán podle prs. kertù.

⁴⁵ Existuje také odpovídající neopk. na stupni o, viz níže krams-, § 10.1.

112 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

kris-las⁴⁶ kris-liai kris-nóti kris-telėti

leis-

leis-dinėti leis-dinti leis-dyti / -dūti leis-ena leis-telėti leis-terėti leis-terti leis-tin̄iai leis-tiniai leis-tōjas apléis-tojas⁴⁷ leis-tūvas

léisti

leid-, leídžiu, leídau

lies-

liés-mas liés-telėti lies-tūkas

liēsti

liet-, liečiu, liečiau

liš-

liš-dinėti nuļis-dyti liš-ena⁴⁸

lišti

lind-, lendū, lindau

mels-

mels-dinti mels-ena mels-mas užmels-tojas mels-tuvė

melsti

meld-, meldžiu, meldžiau

mes- / mez-

mes-čiōti⁴⁹ mes-dinėti išmēs-dinti mes-dyti mės-liava⁵⁰

mēsti

met-, metù, mečiau

⁴⁶ Skardžius (1943: 164): *krit-slas.

⁴⁷ Tato starolitevská slova srov. z klaust-tojas SD³ 372 «tazatel, percontator, rogator» k kláusiu, kláusti.

⁴⁸ Srov. výše poznámku k ės-, ēšena.

⁴⁹ To je vedle staršího iterativa mēčioti (*mēt-iā-), stejně jako mētyti. Pokud jde o dloužený stupeň, srov. lotyš. mētāt ‘házet, vrhat’ a staročes. vūmetati, pomētati.

⁵⁰ Sufix -liava byl vyabstrahován z formace mēšliava ‘doba, kdy se vozí hnůj na pole’, totiž v okamžiku, kdy byla tato forma spojena se slovesem mēšti, mēžiu ‘hnojit, přihnojovat’. Z hlediska

NEOPIERWIASTKI LITEWSKIE NA -s-

113

mẽž-liava; mes-muõ⁵¹; mès-teleti; mès-tereti; mes-tùvai

męs-

męs-tìnis

męsti

ment-, menčiù, menčiãũ

mis-

mis-â⁵²

mišti

mit-, mintù, mitãũ⁵³

pers-

pẽrs-teleti; pers-tùvai

pẽrsti

perd-/ pird-, pẽrdžiu, pẽrdžiau⁵⁴

pirs-

pìrs-čioti; pìrs-kius; pìrs-kus⁵⁶; pìrs-la / -là; pìrs-nis; pìrs-nóti; pìrs-teleti; pìrs-tereti; pìrz-nius⁵⁷

*pìrsti, *pìrsta

perd-/ pird-, *pirdo⁵⁵

plaus-

plaũs-mas; plaũs-tas⁵⁸; plaũstyti⁵⁹

plaũsti

plaud-, pláudžiu, pláudžiau

plės-

plẽs-ẽnos

plẽsti

plet-/ plẽt-, plečiù, plečiãũ

etymologicky jde o mẽšliava, odvozené příponou -iava od substantiva mẽšlas „hnůj, chlévská mrva“ < mẽš-las; toto slovo bylo posměšnou odvozeninou od infinitivu mẽsti, nikoli od sekundárního kořene mẽž-, jak naznačoval Skardžius (1943: 164) rekonstrukcí *mẽž-slas. Podle vztahu mẽs-tì:: mẽs-liava vznikaly různé analogické formace, srov. nẽšti ⇒ nẽšliava, vẽšti ⇒ vẽšliava (sekundárně vẽžliava), rìnkti ⇒ rìnkliava.

⁵¹ Varianta k met-muõ, častěji v množném čísle mẽt-menys „osnova v tkanině“.

⁵² Výtažek ze sladu, mladina, z níž se kvašením vyrábí pivo. Odpovídá lotyšskému misa.

⁵³ Srov. sekundární kořen mais-, pokud jde o tvar o-stupně k mis-, § 10.1.

⁵⁴ K nulovému stupni pird- viz níže sekundární kořen pìrs-.

⁵⁵ K e-stupni viz výše sekundární kořen pers-. Nulový stupeň je patrný v pirdìnti, pirdžioti a také v nominativech pirdà, pìrdalas, pirdùnas, pirdžius.

⁵⁶ Paralelną budowę pokazuje smìrs-kus ⇐ smìrs(ti), zob. niżej. Skardžius (1943: 124) odtwarza jednak *pìrd-skus.

⁵⁷ Ze sonorizace *pìrs-nius (přípona jako v sùs-nius ⇐ sùsti). Paralelou je trìznius, viz heslo tris-. Skardžius (1943: 226) rekonstruuje *pìrd-dnius (taková přípona neexistuje!).

⁵⁸ Skardžius (1943: 321): *plaud-tas.

⁵⁹ Degeminací z *plaus-syti.

114 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

išsiplės-ena plės-mas

plūs-

plūs-čioti plūs-ena plūs-mas⁶¹ plūs-teleti plūs-tereti

plūsti, plūsta

plūd-, plūdo⁶⁰

pras-

pripras-dinėti atpras-dýti supras-dýti pras-ena pras-lūs pras-mà pras-mas pras-mē

pràsti

prat-, prantù, prataũ

pus-

pus-nis⁶² pùs-tas pustytý⁶³

pùsti

put-, puntù, putaũ

pūs-

pūs-čioti⁶⁴ pūs-dinti pūs-dýti pūs-lē⁶⁵ pūs-lioti pūs-lýs pūs-nóti pūs-tereti

pūsti

put- / pūt-, pūčiù, pūčiaũ

ras-

ras-dinėti ràs-dinti ras-dýtis ras-lūs⁶⁶ ras-mē

ràsti

rad-, randù, radaũ

⁶⁰ Vedle toho je neopwk. plūst-: plūst-ėti, -a, -ėjo, plūstubūnis „ten, kdo chrlí, nadává, nevymáchaná huba“.

⁶¹ Za předpokladu expresivní zkratky plūs- > plus- bychom sem mohli zařadit ještě plus-čioti „chodit bez cíle, potulovat se“ (⇒ plūs-čius „lenoch, povaleč, tulák“).

⁶² Skardžius (1943: 221): *put-snis (tak samo Otrębski 1965: 170).

⁶³ Degeminací z *pus-snyt.

⁶⁴ Srov. starší pūčiōti < *pūt-ia-.

⁶⁵ Skardžius (1943: 170): *pūt-slē.

⁶⁶ Skardžius (1943: 166): *rad-slus.

NEOPIERWIASTKI LITEWSKIE NA -S-

| 115

res- / ręš-

rēs-vas rēs-vas⁶⁷ rēs-mē⁶⁸

rēsti

ret-, rēnta, rēto

ręs-

rēs-dinti rēs-tinis rēs-tójas⁶⁹

rēsti

rent-, renčiù, renčiaũ

ries-

ries-čiúoti ries-mē⁷⁰ rēs-mas ries-tas ries-tinis ries-tùvas ries-vas⁷¹

riēsti

riet-, riečiù, riečiaũ

ris-

ris-dinti ris-tas ris-vas ris-tùvai ris-tùvas

risti

rit-, ritù, ritãu

rus-

rus-nùs⁷² rùs-vas⁷³

rùsti

rud-, rundù, rudaũ

sēs-

sēs-lỹs sēs-lùs⁷⁴ sēs-tas pasēs-tē⁷⁵

sēsti

sēd-, sēdu, sēdau

siaus-

siaũs-dinti siaus-lùs

siaũsti

siaut-, siaučiù, siaučiaũ

⁶⁷ Skardžius (1943: 377): *rēt-svas.

⁶⁸ Skardžius (1943: 206): *rēt-smē. – Por. stopień wzdużony rēt- w reimē a. retmā ‘rzadkie miejsce (w lesie)’, rētis ‘rzeszoto, sito z dużymi otworami’ (zwane też retas), rētỹs ‘człowiek małomówny’.

⁶⁹ Vedle ręš- existuje neoprv. rąst-: rąstas. Bylo abstrahováno z intenz. *rąs-yti ⇐ *ras-syti (kmen ręš-ti).

⁷⁰ Skardžius (1943: 206): formace na -smē.

⁷¹ Skardžius (1943: 377): *riet-svas.

⁷² Skardžius (1943: 225): *rud-snus.

⁷³ Skardžius (1943: 377): *rud-svas.

⁷⁴ Skardžius (1943: 166): *sēd-slus.

⁷⁵ Skardžius (1943: 331): *pasēd-stē nebo *pasēd-tē.

116 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

siaũs-mas siaũs-teletė siaũstyti⁷⁶ siaũs-tùvas

sius-

sius-lùs siùs-mas sius-nà sius-tà siùs-tas siùs-teletė

siùsti

siut-, siunù, siutaũ

sius-

siųs-dinti⁷⁷ siųs-lys siųs-tinis siųstyti⁷⁸ sius-tùvas

siųsti

siunt-, siunčiù, siunčiãu

skaus-

skaũs-dinti skaũs-mas⁷⁹ skaus-nóti

skaũsti, skaũsta

skaud-, skaũda, skaudžiù

skers-

skẽrs-dinti skers-tójas skers-tùvės⁸⁰

skẽrsti

skerd-, skerdžiù, skerdžiãu

skės-

skẽs-čioti skẽs-nóti skẽs-teletė skẽs-tinis skẽs-tùvas

skẽsti

sket- / skėt-, skẽčiù, skẽčiãu

skirs-

skirs-ena skirs-kelė skirs-mas skirs-nis

skĩrsti, skĩrsta

skird-, skĩrdo

⁷⁶ Degeminací z *siatus-syti.

⁷⁷ Vedle toho siuntinė́ti.

⁷⁸ Degeminací z *siųs-syti.

⁷⁹ Skardžius (1943: 204) wymienił wśród wyrazów na -smas, por. wyżej uwagę do bil̄smas.

⁸⁰ Sekundární kmen skers- je patrný ještě v subst. skerstiis nebo skerstùjis „poslední měsíc v roce, prosinec“; vysvětlení formantu však působí potíže.

NEOPIERWIASTKI LITEWSKIE NA -S-

| 117

skirs-nùs skirs-telėti⁸¹

sklęs- sklęs-tas sklęsti sklend-, sklendžiu, sklendžiau

skros- skrós-dinti skrós-tinis skros-tójas skros-tùvas skrósti skrod-, skródžiu, skródžiau

skurs- skurs-dinti skurs-nà⁸² skurs-nas⁸³ skurs-nùs⁸⁴ skursti, skursta skurd-, skùrdo

skus- 1 skùs-čioti skùs-terėti skùsti skud-, skùnda, skùdo

skus- 2 nuskùs-dinti skùs-terti skùs-tis skus-tójas skus-tùkas skus-tùvas skùsti skut-, skùtu, skutau

skųs- apskųs-dinti skųs-mas skųs-tis skųs-tójas skųsti skund-, skùndžiu, skùndžiau

slys- slýs-čioti slýs-dinti slýs-mas slýs-terėti slýsti, slýsta slyd-, sýdo

smirs- smìrs-dinti smìrsti, smìrsta smird-, pasmìrdo⁸⁵

⁸¹ S metanalýzou prs. skirsta jako skirt-a jsou naproti tomu spojeny dialektální formace skirsč-iotis, skirt-ė, skirt-yti, skirst-ùkas, skirst-ùs.

⁸² Skardžius (1943: 220) wymienił wśród wyrazów z sekundarnym sufiksem -sna, jak lùp-sna, kup-sną, liep-sną.

⁸³ Skardžius (1943: 219): *skurd-snas.

⁸⁴ Skardžius (1943: 225): *skurd-snus.

⁸⁵ Viz níže neoprvky na stupni o: smars-, § 10.1.

118 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

smirs-nóti

smirs-telėti

smirs-telti

smirs-terėti

smirš-kus⁸⁶

spaus- spaus-dinėti spáusti spaud-, spaudžiu, spaudžiau

spáus-dinti

spáus-ena

spáus-mas

spáus-muõ

spáus-tai / spáuš-

spáus-telėti

spáus-terėti

spáustyti⁸⁷

spáus-tojas

spaus-tūkai

spaus-tūvai

spaus-tùvė

spraus- spraus-lė spráusti spraud-, spraudžiu, spraudžiau

spraus-mas

spraus-mė

spraus-muõ

spraus-tas

spraus-tūkas

spraus-tūvai⁸⁸

spręs- spręs-dinti spręsti sprend-, sprendžiu, sprendžiau

spręs-ena

spręz-lis⁸⁹

spręs-mas

spręs-tūvai

spręs-tūvas

svies- svies-dýti sviesti svied-, sviedžiu, sviedžiau

svies-tas⁹⁰

⁸⁶ Srov. výše pirš-kus.

⁸⁷ Degeminací z *spaus-styti.

⁸⁸ Od pwk. praus- „mýt (se)“, s etymologickým -s-, je odpovídajícím způsobem praustuvė a. praustuvė „umyvadlo“.

⁸⁹ Z *spręz-lis, se sonorizací skupiny sl jako v mėzliava < mės-liava (viz s. v. mes-/mez-), kremzlė vedle kremslė „chrupavka“ (neopwk. krims- / krems-).

⁹⁰ Otrębski (1958: § 471): *svied-tas.

NEOPIERWIASTKI LITEWSKIE NA -s-

119

svies-teleti svies-tinė svies-tynės

svys-

svýs-teleti svýs-terėti

svýsti, svýsta

svyd-, svýdo

šus-

šūs-dinti šūs-tiniai šūs-tinis šūs-tūkai

šūsti

šut-, šuntù, šutaũ

šveis-

šveis-čiūoti šveis-dinti šveis-tinis nušveis-tójas šveis-tūkas šveis-tūvas šveis-tùvė

šveisti

šveit-, šveičiu, šveičiau

švies-

švies-à⁹¹ švies-as švies-dinti švies-dyti švies-ė švies-ėti švies-inti / -inti švies-is švies-tùvas švies-ulýs švies-umà švies-ùmas švies-ùs

šviėsti

šviet-, šviečiu, šviečiau

tris-

triz-nà

*tristi

trid- / tried-, *trindù, *tridaũ; wtórnie trýstu < *trind-stu, trýdau, trýsti⁹²

Skardžius (1943: 310): *šveit-sa.

Wbrew Skardži­usowi (1943: 219) wyraz triznà ‘biegunka; osoba na nią cierpiąca’ nie może być wyprowadzony z prototypu *trid-dna z tej prostej przyczyny, że składnik -dna nie pojawia się jako sufiks w żadnym wyrazie litewskim. Bardziej naturalny będzie tutaj wywód triznà z praformy trišnà, mianowicie przy uwzględnieniu antycypacyjnej sonoryzacji sn > zn. To nieregularne zjawisko fonetyczne dokumentują takie paralele, jak z jednej strony užnaĩ < uõsnaĩ, nuolaižnùs < nuolaišnùs, z drugiej strony grazmẽ < grasmẽ, graũžmas < graũšmas, juozmuõ < juośmuõ. Formacja *tris-nà tak się ma do inf. triš(ti) jak sius-nà do

120 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

vers- vers-čiūkas vers-dinėti vèrs-dinti pérvers-dyti vèrs-ena versėti⁹³ vers-las vers-mas vers-tuvē vèrsti vert-, verčiù, verčiaũ

ves- ves-dinėti vès-dinti ves-dýti vès-imas / -imà ves-tùvės vèsti ved-, vedù, vedžiaũ

vès- vès-à vés-čioti atvès-dinėti vès-dinti atvès-inti vès-ulys vès-umà vès-ùmas vès-ùs vésta, véstivèd-, védo

žais- 1 žàis-las⁹⁴ žàis-mas žàis-tojas žàisti „hrát si“ žàid-, žaidžiù, žaidžiaũ

žais- 2 žàis-tis⁹⁵ žàiz-dė žàisti „lepit z hlíny“ žàid-, žaidžiù, žaidžiaũ⁹⁶

siùs(ti) a jako dziùs-nà k dziùs(ta) a stlit. duos-na k prs. atemat. dúos(ti). – Drw. trznius „osoba trpící průjmem“ se odvozuje od *triz-nius. Že i zde jde o sekundární sonorizaci, dokládá paralela v podobě piržnius „prdík“ z *pirs-nius; to pak k pirs- ← *pìrsti (viz výše). Srov. sùsnius od sùsti. Jinak Otrębski (1965: § 298), kde se navrhují praformy *trid-snius i *pird-snius se sigmatickým sufixem, který však lze jen stěží považovat za starý a/nebo primární.

⁹³Deminací z *vers-sėti. Srov. výše kešėti s. v. kès-.

⁹⁴Skardžius (1943: 164): *žàid-slas.

⁹⁵„místo u chlebové pece, prostor vedle pece“ (LKŽₓₓ 88). Příbuzným slovem je zde žàidas „kovářská výheň“.

⁹⁶Nářeční žàisti odpovídá spisovnému žiešti „lepit, formovat z hlíny“ přibližně tak, jako nář. žàisti „ranit“ odpovídá žeisti „totéž“. Vzhledem ke stupni o lze žàisti, žaidžia interpretovat jako kvaziprimární sloveso, tj. takové, které se ustálilo na místě iterativa *žaidyti, časovaného v prézentu se sufixem -ia-: žaidžia (srov. stlit. typ préz. mó́kia k mókyti, ró́dzia k ró́dyti, Otrębski 1965: § 639).

NEOPIERWIASTKI LITEWSKIE NA -S-

121

ž aiz-dē⁹⁷ žaiz-rà žaizdrà⁹⁸

žis- žis-čioti žis-dinti žis-lioti žis-loti žis-tūkas žisti žind-, žindu, žindau

žos- žos-čioti žos-las žos-mė⁹⁹ žos-tė žosti žod-, žódžiu, žódau

10.1. Dodatek: formace na stupni o

bras- bras-tà brās-tas¹⁰⁰ bras-và bras-tvà bristi bred- / brid-, bredù, bridau

braṣ- braṣ-à¹⁰¹ braṣ-và¹⁰² braṣ-tvà brésti, brésta brend- / brind-, pribřendo, pribřindo

gais- gais-as¹⁰³ *gisti, *gysta¹⁰⁴ *gied- / gid-, srov. giedras, gaidrùs

⁹⁷ Varianta slova žais-tis (LKŽ_XX 90). Lze ji odvodit z *žais-lė příležitostnou sonorizací v pozici po i. Totéž platí pro slovo žaizdà nebo žaizdė ‚rána‘, < *žais-tal-tė ⇐ nář.žais(ti) ‚zranit‘.

⁹⁸ ‚kovářská výheň‘, známější v maskulinní podobě jako žaizdras (LKŽ_XX 90–91). Ve slově žaizrà máme co do činění s formací na -ra- od inf. žais(ti), tj. *žais-ra. Od případu typu kais-rà ⇐ kaisti (viz výše) se náš příklad liší znělostí s (k tomu srov. sprēžlis s.v. sprēs- a triznà s.v. tris-). Mladší variantou je naproti tomu namitodrā, pocházející ze znělosti *žaist-ra (< *žais-ra-t- epentetické jako např. v gaistras ‚záře na obloze‘, po znělostní změně: gaizdras). Zcela jinak Skardžius (1943: 301): *žaiddras, s fiktivním sufixem -dra- (varianta žaizdra zde v tomto kontextu nebyla zohledněna). V monografiích S. Ambrazase (1993, 2000) nenacházím slova žaizrà, žaizdrà, žaizdras (ani kaisrà, sprēžlis, triznà, gaizdras).

⁹⁹ Skardžius (1943: 206): *žod-smė.

¹⁰⁰ U obou těchto derivátů na -t- hovoříme o ablautovém vztahu bras- ⇐ bris-. Absence formace intenz. *brastytì vylučuje možnost analýzy *bras-à, *brast-as.

¹⁰¹ Skardžius (1943: 310): *brand-sa.

¹⁰² Skardžius (1943: 378): *brand-sva.

¹⁰³ Skardžius (1943:310): *gaid-sas. Wyrazowi litewskiemu odpowiada łot. gàiss ‘powietrze’.

¹⁰⁴ Prs. *gysta lze chápat jako obnovení starého infixového prs. (*gind-sta ⇐ *ginda ‚rozjasňuje se, vyjasňuje se‘), analogicky např. k išvysta (*vind-sta ⇐ *vinda ‚všímá si, zaznamenává‘), kde ys- tvoří základ pro stupeň o vais-, viz níže vaìskus.

122 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

gais-rà¹⁰⁵

gais-ras¹⁰⁶

gais-ùs

gars-

garš-as garš-inti gars-inti garš-mas¹⁰⁷

gìrsti, išgìrsta

gird-, gìrdi, išgìrdo

kars-

kars-à¹⁰⁸

kìrsti

kert- / kirt-, kertù, kìrtau

krams-

kráms-čioti¹⁰⁹ krams-ėti krams-lė krámz-lė krams-lȳs krams-lùs krams-nóti krams-óti kráms-telzti / -telti kráms-terėti kramstyti¹¹² krams-tùkas krams-ùs

krìmsti

kremt- / krimt-, kremtù, krimtàu¹¹⁰

ląs-

las-tà ląs-tas¹¹³ ląs-tis

lįsti

lend- / lind-, lendù, lindàu

lais-

láis-čioti lais-dinti

léisti

leid-, lėdžiu, lėidau

¹⁰⁵ Stavba jako u kaisra ⇐ kaiš(ti), viz výše s. v. kais-.

¹⁰⁶ Skardžius (1943: 301): *gaid-sras.

¹⁰⁷ Skardžius (1943: 203): *gard-smas.

¹⁰⁸ Skardžius (1943: 310): *kart-sā. Co do apofonii por. niżej narsà, tamsà, vešà oraz brąsà s.v. brąs-.

¹⁰⁹ Obok tego krám-čioti ‘kasać; przeżuwać’. Zdaniem Skardžiusa (1943: 519) kráms-čioti derywowano sufiksem -ioti od wykrzyknika krámst. – Jeśli kogoś nie przekonuje derywacja krams- od krims- formy infinitivi, to może sięgnąć do intensiwum kramstyti, by drogą reanalizy *kram-sty- wydobyć zeń potrzebny nieopierwiastek (paralelę na to wymieniono niżej w § 13).

¹¹⁰ Srov. výše neopkw. krims-.

¹¹¹ Znělá varianta, srov. výše spręžlis.

¹¹² Degeminací z *krams-sty- ⇐ krims-. Srov. lotyš. krāmstīt ‘snažit se něčeho poživatelného dosáhnout zuby, uchopit, chňapnout po něčem; sáhnout po něčem, krást’.

¹¹³ Skardžius (1943: 321): *land-las.

NEOPIERWIASTKI LITEWSKIE NA -s-

123

láis-va¹¹⁴

làis-vas¹¹⁵

làistyti¹¹⁶

laizdyti¹¹⁷

mais-

mais-tas¹¹⁸

mìsti

mit-, mintù, mitaũ

mas-

sumastyti¹¹⁹

mèšti

met-, metù, mečiãu

nars-

nars-๲⁰ nar̃s-as

sunìršti, -nìrsta

nert- / nirt-, nìrto

smars-

smárs-as¹²¹

smìrsti, smìrsta

smird-, pasmirdo

švais-

švais- ๲² švais-čioti švais-ìnti švais-ýti švaistyti¹²⁴ švais-ùs

švìsti

šviet- / švit-, šviečiù; švintù¹²³

vais-

vàis-kus¹²⁵

išvýsti, išvýsta

vyd-, išvýdo

vars-

vars-n๲⁶ var̃s-mas

ver̃šti, vìršti

vert- / virt-, verčiù; virstù

11. Resegmentace tvarů praesens na -s-ta

NEOPWK. DERIVÁT PRS. NA -sta FORMA PRT., INF.

bals-

bãls-vas¹²⁷

bãlsta

bal-, bálo, bálti

¹¹⁴ Skardžius (1943: 378): *laid-sva. – Co do stopnia o przy sufifugowaniu -va por. kalvà od kélti s, narvà od kélti s, narvà od nérti, spanvà od spirti.

¹¹⁵ Skardžius (1943: 377): *laid-svas.

¹¹⁶ Degeminací z *làis-sty- ⇐ léis-.

¹¹⁷ starolitevsky „pálit ohněm“ (DP). Fonetický zápis pro lais-dyti.

¹¹⁸ Skardžius (1943: 321): *mait-tas. Por. wyżej neopwk. w formie stopnia zanikowego mis-.

¹¹⁹ „splést, zkroutit, smotat“, degeminací z *mas-sty- ⇐ mes-. Srov. mėtm enys „osnova v tkanině“.

¹²⁰ Skardžius (1943: 310): *nart-sa.

¹²¹ Por. wyżej nars-as ⇐ nirš(ti). Skardžius (1943: 310): *smard-sas.

¹²² Skardžius (1943: 310): *švait-sa.

¹²³ Srov. níže gais-ma „zpěv“ od gies-ti 3. os. „zpívá“ (pwk. gied-), § 12.

¹²⁴ Degeminací z *švais-sty-ti ⇐ švies-.

¹²⁵ Budowa jak pìrs-kus ⇐ pìrs(ti), smìrs-kus ⇐ smìrs(ti), zob. wyżej. Skardžius (1943: 124): *vaid-skus. Co do stopnia o por. vaidinti, vaidéntis, vaìdilas, vaiduõklis.

¹²⁶ Skardžius (1943: 220): *vart-sna.

¹²⁷ Srov. níže žals-vas k žalsta.

124 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

būs-

būs-ena

būsta¹²⁸

bū-, būvo, būti

džiūs-

džiūs-kis džiūs-lā džiūs-nā džiūs-na džiūs-nas¹²⁹

džiūsta

džiū-, džiūvo, džiūti

girs-

girs-čiōti girs-nóti¹³¹ girs-telti

girsta

ger- / gir-, apgìro, gìrtì¹³⁰

links-

links-ėti links-mas links-nē links-nis links-óti links-tē links-tinis links-tis

linksta

lenk- / link-, lìṅko, lìṅkti¹³²

miṣ-

įmišt-i¹³³ pamišt-i¹³⁴ miṣ-lē¹³⁵

*mišta < *min-sta

min-, *mìno, *mìnti

rūks-

rūks-ena

rūksta¹³⁶

rūk-, rūko, rūkti

¹²⁸ Vedle bū- je neopwk. būst-, který byl vyabstrahován cestou reanalýzy prs. bū-sta jako būst-a. Srov. takové deriváty jako būst-as, būst-inė, slit. būst-imas DP, būst-imė DP. – Když se v určitém okamžiku vývoje bū-sena začalo spojovat s būti místo s būsta, objevila se segmentace bū-sena (odpovídá současnému jazykovému citu).

¹²⁹ V této skupině se vyskytuje také (expresivně) zkrácený vokalismus: džiūsas, džiūsna, džiūsnis, džiūsnius, džiūsra, džiūsris. Segment -s- je v každém případě třeba považovat za prefixální, jako v synchronním kmeni džiūs-ta. Jinak S. Ambrazas (1993: 125, 133), který pracuje se syntagmatickými sufixy -sn- a -sr-.

¹³⁰ apgìrti ‘opít se’, prigìrti ‘propít se, stát se alkoholikem’ (LKŽ_III 350–351).

¹³¹ Skardžius (1943: 220), który przemilcza obecność girs-čiōti i girs-telti, tłumaczy girsnóti jako girsn-óti, tj. czasownik denominatywny od *gir-snā ‘picie’.

¹³² Srov. níže neopwk. lanks-, § 11.1.

¹³³ Inf. ‘uhodnout, rozluštit (hádanku)’.

¹³⁴ Inf. ‘dát hádanku’. Z tohoto inf. na -sti byl vyabstrahován pwk. miṣ-, patrný v prs. miṣa ‘hádá hádanky’. Srov. As mišì mišlė. Mišles beminsant radau. Nebus dorai, jei neįmįsi. Aš pamiščiau, ans ančiktum. Viz LKŽ_VIII 284, kde jsou však uvedeny nesprávné tvary prs.: miñčia nebo minsia a prt.: mintė (chybějí k nim dokladové věty).

¹³⁵ O alomorfu se stupněm o viz níže s.v. mąs-, § 11.1.

¹³⁶ Paralelní reanalýza rūkst-a (prs. na -a-) vytváří neopwk. rūkst-, patrný v takových formacích jako rūkst-ėti (kaminas rūkstėja), rūkst-énti (rūkštėna pirtis), rūkst-otas (diena rūkstota). – Když se v určitém okamžiku rūksena začalo spojovat s rūkti místo s rūksta, objevila se segmentace rūk-sena.

NEOPIERWIASTKI LITEWSKIE NA -S-

125

rūks-ėti rūks-mas rūks-noti

sprogs-

sprógš-ena sprógš-ena¹³⁸ sprógš-mas¹³⁹

sprógsta¹³⁷

sprog-, sprógo, sprógti

tims-

timš-ras¹⁴⁰ timš-ras¹⁴²

*timsta / témsta

tem- / tim-, sutėmo, témti¹⁴¹

ūks-

ūks-mė¹⁴³ ūks-na ūks-nė ūkšyti¹⁴⁴

ūksta

ūk-, ūko, ūkti

vyks-

vỹks-mas vỹks-nis vỹks-telėti

vỹksta

vyk-, vyko, vykti

žals-

žālš-ganas žālž-ganas žāls-telėti žāls-telti / -terti žāls-vas¹⁴⁵

žālsta

žal-, žālo, žālti

žils-

žīls-ganas žīls-telėti žīls-terėti

žīlsta

žil-, žīlo, žīlti

¹³⁷ Když se v určité chvíli sprógšena začalo spojovat se sprógti namísto se sprógsta, objevila se nová segmentace spróg-sena.

¹³⁸ Nahodilá změna [ks] > [kš].

¹³⁹ Vedle toho sprog-mė „prázdný prostor neporostlý křovinami“.

¹⁴⁰ Por. gais-ras od *gis(ti), kais-rā od kais(ti). Skardžius (1943: 301) analizuje ten wyraz jako tim-sras. Uderza pominięcie timšras w monografii S. Ambrazasa (1993: 132–133) (sufiksy -(s)ra, -(s)ris).

¹⁴¹ Jestliže segment s uvedených derivátů souvisí s metanalýzou formace praesens na -sta- (→ *tims-ta, *tėms-ta), pak je třeba zpochybnit souvislost litevských tvarů tamsa a tīmšras s ie. kmenem na *es-/s-. Srov. véd. tāmas-, loc. sg. tāmasi „v temnotě“, lat. temere „nahodile“, véd. tāmisraḥ „temnota“, o čemž podrobněji Smoczyński (2001: 106).

¹⁴² LKŽ_XVI 365, s nahodilou změnou msr > mšr. – Kromě tims-, které předpokládá přítomnost ingresivního prs. *tim-sta „stmívá se“ k tėmti, máme ještě dva další neoprimární kořeny: tems- (viz níže tamsà, § 11.1) a temst- (srov. témsta „soumrak, temnota“). Spočívají ve dvojí metanalýze (nového) prs. témsta: jako tém-s-ta nebo jako témst-a.

¹⁴³ Skardžius (1943: 206): ūk-smė od ūkti.

¹⁴⁴ Degeminací z *-uks-ty-.

¹⁴⁵ Skardžius (1943: 377) uważa za drw. denominalny z suf. -svas od žāltas ‘zielony’.

126 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

žils-terti žils-vas¹⁴⁶

11.1. Dodatek: formace na stupni o

lanks- lanks-čioti¹⁴⁷ liṅksta lenk- / link-, liṅko, liṅkti¹⁴⁸

lanks-mas

lanksýti¹⁴⁹

mąṣ- mąṣ-lė¹⁵⁰ *mįsta < *min-sta min-, *mino, *minti (sekundárně mįšti)

mąṣ-lùs

mąṣýti¹⁵¹

tams- tams-à¹⁵² *timsta / témsta tem- / tim-, sutėmo, témti¹⁵³

11.2. Zvláštní případy na -š

nirš- jako neoprvěk k nirt-: inìršta, niršo, niršti ‘pustit se do něčeho s vervou, s urputností; stát se zarputilým; rozvášnit se’. Toto paradigma spočívá v podobě prs. inìršta (prt. -nirto, niršti ts.), v níž došlo k fonetickému nahrazení rs za rš.

širš- jako neoprvěk k šird-: prt. širšo vybízí k analýze prs. širšta jako formace na -ta: širš-ta. Skupina rš zde pochází ze změny rs. Daný neopwk. je tedy variantou k širs-, srov. širšta < *širdsta, širdo, širšti ‘rozzlobit se, rozhořčit se’ (denom. od širdìs ‘srdce’).

12. Resegmentace atematických forem prézentu na -s-ti

NEOPRVĚK. DERIVÁT PRS. NA -sti FORMA PRT., INF.

dės- dės-čioti dėst < dėsti dė-, dė́jau, dė́ti

¹⁴⁶ Skardžius (1943: 377) uważa za drw. denominalny z suf. -svas od žilas ‘siwy’.

¹⁴⁷ Alternativní výklad: *lanks-tì-a-, iter. od neopwk. lanks- jako v lankst-yíti.

¹⁴⁸ Srov. výše neopwk. links-.

¹⁴⁹ Synchronicky ji lze hodnotit jako *lanks-stytii = liṅks(ta). Diachronicky: lankst-yíti, tj. iterativně-kauzativní derivát na stupni o k základu linkst- jako v intranzitivním prs. liṅkst-a (<= link-sta).

¹⁵⁰ Srov. LKKŽVII 893–894: Užminsiu dabar tokią mąslę, kad nei vienas neatspėsta. Minu minu mąslę, katė veža pūslę.

¹⁵¹ Alespoň ve významu ‘hádat hádanky’ pochází degeminací z *mąṣ-sty- <= mąṣ(ti) ‘hádat’ (viz výše neopwk. miṣ-). Srov. Aš mastau, ar neįminsiu, kas tą padarė. Mįsles mąsto. Mąstykime misles. Naproti tomu mąstyti ve významu ‘myslet, rozjímat’ může pocházet z *man-styti <= menù, mìn̄ti ‘pamatovat si’.

¹⁵² Zde se pomíjejí takové formy jako tamsìnti, tamsúoti, tamsùs, protože jde o deriváty od tamsā. – Vztah tams- <= tims- / tems- je podobný vztahu krams- <= krims- / krems- (viz výše). Jako paralely k abstraktu na -à se nabízejí dvě formace vytvořené od infinitivů na -s(ti): kar-s-à <= kirstì, nars-à <= niršti. – Skardžius (1943: 310) analyzuje tam-sà a poukazuje na témti jako na základ.

¹⁵³ Srov. výše neopwk. tims-, tìmsras, § 11.

NEOPIERWIASTKI LITEWSKIE NA -s-

127

dés-ena dés-lės dés-li dés-lioti dés-ni¹⁵⁴

duos- dúos-ena duos-lùs duos-na duos-nis duos-nùs¹⁵⁶ dúost < dúosti¹⁵⁵ duo-, daviaũ, dúoti

gais- gais-ma¹⁵⁷ giest < ĝiesti gied-, ĝiėdu, giedóti

gies- gięs-ena¹⁵⁸ gies-mē¹⁶⁰ gies-nóti giest < ĝiesti¹⁵⁹ gied-, ĝiėdu, giedóti

13. Resegmentace sloves na -styti

NEOPWK. SLOVESNÝ DERIVÁT NA -styti. PRIMÁRNÍ PWK

kaus- káus-dinti kaus-ena¹⁶¹ kaūs-tē / -tē¹⁶² káustyti = *kaus-sty-¹⁶³ kau-, káuju, káuti

nars- nars-la náršyti = *nars-sty-¹⁶³ ner-, nerìu, nérti

¹⁵⁴ Vedle dés- existuje neopwk. dést-: déstelėti, destinéti. Byl abstrahován z intenz. dést-yti ⇐ dé-styti (kmen dėti).

¹⁵⁵ Když se v určité chvíli dúosena začalo spojovat s inf. dúoti namísto s atematickým préz. dúost(i), objevila se nová segmentace dúo-sena.

¹⁵⁶ Vedle duos- existuje neopwk. duost-: dúost-eleti, dúost-urti. Byl abstrahován z intenz. dúost-yti ⇐ dúo-styti (kmen dúoti).

¹⁵⁷ ‚zpěv, zpívání‘ (u Dowkonty, LKŽ^III 35). Morfém gais- je o-stupňovým allomorfem k gies- jako v gięs-ti, 3. os. ‚zpívá‘ (viz níže gies-mē^{§ 12}). Odvození ai ⇐ *ei, lit. ie ilustruje např. vztah švais-à ⇐ šviės(ti), šviečìu. Vedle toho máme starší alomorfismus gaid-:: gied-, srov. gáidà ‚melodie, hudební sluch‘, gaidas staré ‚zpěvák‘, gáidys ‚kohout‘ jako deriváty kořene gied-, ĝiėdu, giedóti ‚zpívat‘.

¹⁵⁸ Skardžius (1943: 234) wymienił ten wyraz w grupie formacji na -sena, wraz z ei-sena, jó-sena oraz aug-sena, bég-sena.

¹⁵⁹ Srov. výše gysmas od gysti, gýsta, § 10.

¹⁶⁰ Skardžius (1943: 206): *gied-smē. – Paralela z pierwiastkiem na -s-: ges-mē ‘ledwo tlący się żar’ ⇐ gēso, gēsti.

¹⁶¹ Když se v určité chvíli kausena začala spojovat s káuti namísto s káustyti, objevila se nová segmentace káu-sena.

¹⁶² Ve významu ‚skříňka s nástroji na kování koní‘. Možná je také analýza kaust-ē a příslušnost k neopwk. káus-, tedy z resegmentace káu-styti jako káust-yti.

¹⁶³ Alternativní metaanalýza *nár-st-yti vytváří neopwk. narst-, který je patrný v narš-as nebo panaršt-is ‚bič, kožená část biče, to, co se připevňuje k bičíku‘, panáršta ‚sunarstymas biče, aby byl kratší; řemínek, narstas‘ (LKŽ^IX 325).

128 |

W O J C I E C H S M O C Z Y Ń S K I

panārs-la¹⁶⁴

nars-lai

pjaus- pjāus-dinti pjāustyti = *pjaus-sty- pjau-, pj áunu, pj áuti¹⁶⁵

pjāus-ena¹⁶⁶

sklās- sklās-ta *sklāstyti = *sklās-sty- sklęsti, sklendžiu, sklendžiau

sklās-tas

sklās-tis¹⁶⁷

sklās-tūvas

spąs- spąs-lai¹⁶⁸ spąstyti = *spąs-sty- spęsti, spéndžiu, spéndžiau,

spąs-nos por. iter. spāndyti

sprąs- sprās-tis¹⁶⁹ sprąstyti = *sprąs-sty- spręsti, spréndžiu, spréndžiau,

por.iter. sprāndyti

uos- uos-lė¹⁷⁰ ūostyti = *uos-sty- úosti, úodžiu, úodžiau

uos-lýs

uos-lùs

uōs-nai

uōs-tai

úos-telėti

ZKRATKY

adj. – adjectivum

gwar. – nářeční

inf. – infinitivus

neopwk. – neokořenový prvek

prs. – praesens

prt. – praeteritum

pwk. – kořen

sb. – substantivum

suf. – sufix

vb. – verbum

¹⁶⁴ S. Ambrazas (1993: 98): sufix -sla-.

¹⁶⁵ Vedle pjaus- existuje neokořenový prvek pjaust-: pjāust-inti, pjaust-inėti, pjaust-iklis, pjaust-inys. Byl abstrahován z intenz. pjāust-yti ⇐ pjāu-styti (kmen pjāuti).

¹⁶⁶ Když se v určitém okamžiku pjāusena začala spojovat s pjāuti místo s pjāustyti, objevila se nová segmentace pjāu-sena.

¹⁶⁷ Skardžius (1943: 330): *skland-stis albo *skland-tis.

¹⁶⁸ Skardžius (1943: 164): *spand-slai.

¹⁶⁹ Skardžius (1943: 330): *sprand-stis albo *sprand-tis.

¹⁷⁰ Wyraz nie uwzględniony u Skardžiusa (1943: 163) ani u S. Ambrazasa (1993: 99).

NEOPIERWIASTKI LITEWSKIE NA -S-

| 129

PRAMENY

LKŽ – Slovník litevského jazyka I–XX, Vilnius 1941–2002.

DP – CZESŁAW KUDZINOWSKI, Rejstřík-slovník k „Daukšos Postilė“ 1–2. Poznaň: Univerzita Adama Mickiewicze, 1977. (Baltologická filologická řada, 2.)

SD³ – Dictionarium trium linguarum... [3. vyd.], Vilnae M.DC.XLII. Citováno podle K. PAKALKY (ed.), První slovník litevského jazyka. Vilnius: Mokslas, 1979.

BIBLIOGRAFIA

AMBRAZAS, S. 1993: Daiktavardžių darybos raida 1. Lietuvių kalbos veiksmažodiniai vediniai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

AMBRAZAS, S. 2000: Daiktavardžių darybos raida 2. Lietuvių kalbos vardžodiniai vediniai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

OTRĘBSKI, J. 1958, 1965: Gramatyka języka litewskiego 1. Wiadomości wstępne. Nauka o głoskach. 2. Nauka o budowie wyrazów, Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe.

SKARDŽIUS, P. 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius: Lietuvių mokslų akademija. Lietuvių kalbos institutas. (Wznowione w reprodukcji fotograficznej jako t. 1 wydawnictwa Pranas Skardžius, Rinktiniai raštai, red. Albertas Rosinas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1996.)

SMOCZYŃSKI, W. 2001: Język litewski w perspektywie porównawczej, Kraków: Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego. (Baltica Varsoviensia, 3.)

Wojciech Smoczyński Uniwersytet Jagielloński Zakład Językoznawstwa Indoeuropejskiego al. Mickiewicza 9/11, PL-31-120 Kraków [email protected]

Gauta 1003 11 20