This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.
POJETÍ SLOVA AUGALAS (NA ZÁKLADĚ STUDENTSKÉHO PRŮZKUMU)
Pojetí slova augalas (na základě studentského průzkumu)
A N O T A C E
Výkladové slovníky litevského jazyka (Slovník současného litevského jazyka, Slovník litevského jazyka) obvykle definují slovo augalas jako botanický termín a uvádějí jeho podstatné rysy – „organismus“, který se živí „anorganickými látkami“ a potřebuje „světelnou energii“. augalas však není pouze termínem, ale také každodenním, běžným slovem, které by výkladové slovníky mohly definovat i praktičtěji, zaznamenáním jeho typických rysů, typických představitelů kategorie apod., aby bylo toto slovo čtenáři slovníku snáze pochopitelné. Za účelem podrobnějšího prozkoumání toho, jak je slovo augalas chápáno, které jeho rysy jsou důležitější a snadno rozpoznatelné a které méně důležité, byl proveden studentský průzkum, jehož výsledky by mohly pomoci doplnit tradiční (více vědeckou) definici termínu augalas typičtějšími rysy.
K L Í Č O V Á S L O V A: průzkum, význam, nejtypičtější rys, definice, termín, rostlina.
A N N O T A T I O N
Výkladové slovníky litevského jazyka (Slovník současného litevského jazyka, Slovník litevského jazyka) obvykle definují slovo augalas (rostlina) jako botanický termín a uvádějí jeho podstatné rysy: „organismus“, který se živí „anorganickými živinami“ a potřebuje „energii světla“. augalas však není pouze termínem, ale také každodenním, běžným slovem, které by výkladové slovníky mohly definovat i praktičtěji, zaznamenáním jeho typických rysů, typických představitelů kategorie apod., aby je čtenáři slovníku snáze pochopili
Straipsniai / Articles
93
Page 2
ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ
a porozuměli mu. Aby se zjistilo, jak je slovo augalas chápáno, které rysy jsou důležitější a snadno rozpoznatelné a které méně důležité, byl proveden studentský průzkum, jehož výsledky by mohly pomoci doplnit tradiční (více vědeckou) definici termínu augalas o typičtější rysy.
Tento článek je součástí autorské série článků věnované zkoumání pojetí rostliny a některých konkrétních rostlin. První článek této série „Specifika definování významů ve Slovníku obecného litevského jazyka: rostliny a živočichové“ byl publikován ve vědeckém časopise „Obecný jazyk“ (roč. 90, 2017). Cílem uvedeného článku bylo projednat specifika definování významů vybraných slov označujících rostliny a živočichy ve Slovníku obecného litevského jazyka (dále jen BŽ) a předložit návrhy formulací definic těchto a dalších označení z dané oblasti. Jedním z úkolů článku bylo zjistit, jakého pojetí definice významu slova – tradičního, nebo kognitivního – se v BŽ nejčastěji používá při definování obecných názvů kategorií rostlina a živočich a slov náležejících k těmto kategoriím (domácí zvířata, stromy, ovoce atd.) a porovnat je s definicemi v jiných výkladových slovnících litevského, anglického a ruského jazyka. Dalším důležitým úkolem článku bylo prozkoumat, které rysy jsou v BŽ nejčastěji voleny při definování slov augalas¹ a gyvūnas. Pokud jde o augalą, ukázalo se, že autoři BŽ zvolili tradiční (více vědecké) definování významu těchto slov (stejně jako DŽ₇ᵢ, LKŽₑ a většina analyzovaných anglických a ruských slovníků). BŽ zaznamenává tyto rysy rostliny: „organismus“, živí se „anorganickými látkami“, potřebuje „světelnou energii“. Došlo se k závěru, že v přírodě je známo velmi mnoho druhů rostlin, a proto by patrně bylo obtížné definovat toto slovo například prostřednictvím rysů jeho nejvýraznějších typických představitelů.
Botanická věda má velmi rozvinutý terminologický systém, a proto je možné, že se výkladové slovníky litevského jazyka při definování slov náležejících do této oblasti často opírají o prvky vědecké kategorizace (vědecké nomenklatury) a zmiňují příslušnost reálií k různým říším, čeledím, rodům apod., ačkoli „[j]edním z hlavních úkolů lexikografické definice je pomoci čtenáři slovníku rozpoznat v realitě představitele kategorií označovaných slovy“ (Mikulskas 2009: 72). Praxe definovat slova z oblasti botaniky ve výkladových slovnících jako termíny vznikla již dávno.
¹ Vychází se z dosud nepublikovaného rukopisu BŽ.
94
Acta Linguistica Lithuanica LXXXII
Page 3
Pojetí slova augalas (na základě studentského průzkumu)
V encyklopediích litevského jazyka je rostlina definována velmi vědecky, za použití různých vědeckých termínů z oblasti botaniky, srov.: „rostliny jsou živé organismy, jejichž buněčná stěna se skládá z celulózy2 a jejichž nejvyšší formy mají stélku, kořen a z anorganické látky vytvářejí organickou látku, tj. živí se autotrofně“ (LE 1953: 392). Někdy je definice rostliny omezena uvedením její příslušnosti k určité říši (s důrazem na rozdíl mezi rostlinou a živočichem), srov.: „rostliny, organismy tvořící jednu ze dvou říší živého světa (regnum vegetabile; druhou říší jsou živočichové)“ (LTE 1976: 445); „rostliny, organismy tvořící jednu ze dvou hlavních říší živého světa“ (ŽŪE 1998: 121). Také VLEe definuje rostlinu uvedením její příslušnosti k určité říši, srov.: „organismy tvořící rostlinnou říši (Regnum plantae, Regnum vegetabile“3.
V terminologických slovnících litevského jazyka (a v různých zákonech) jsou při definování rostliny zaznamenány tyto její rysy – „výživa anorganickými látkami“ (na rozdíl od živočichů, kteří se obvykle živí organickými látkami) a „schopnost provádět fotosyntézu“, srov.: „Organismus jedné z forem živé hmoty existujících na Zemi, živící se anorganickými látkami a využívající ke svému růstu většinou světelnou energii“ (Sliesaravičius, Lazauskas, Stanys, Keinys, Klimovienė 2010); dále srov.: „1. Mnohobuněčný organismus provádějící fotosyntézu nebo jeho části <...>, včetně semen určených k setí. 2. Mnohobuněčný organismus provádějící fotosyntézu nebo jeho části, včetně čerstvého ovoce a semen“ (návrh zákona, kterým se mění zákon Litevské republiky o fytosanitární ochraně; návrh zákona, kterým se mění zákon Litevské republiky o ochraně rostlin).
Porovnáme-li definice rostliny uvedené v encyklopediích litevského jazyka a v terminologických slovnících, lze tvrdit, že výkladové slovníky litevského jazyka (DŽ11, LKŽe) definují slovo augalas jako termín a uvádějí jeho podstatné rysy „organismus“, živící se „anorganickými látkami“, který potřebuje „světelnou energii“. Je třeba zdůraznit, že rostlina není pouze termínem, ale také každodenním, běžným slovem, které by výkladové slovníky mohly definovat i praktičtěji, zaznamenáním jejích typických rysů, typických představitelů kategorie apod., aby bylo toto slovo čtenáři slovníku snáze pochopitelné.
Jak uvádí Aloyzas Gudavičius (2009: 78), „[a]sociační slovníky poskytují spolehlivý materiál pro definice významů <...>. Syntagmatické reakce informantů na daná slova potvrzují silnou sémantickou vazbu semémů, a tedy i existenci společných sérií významových rysů“. Aby se tedy podrobněji prozkoumalo, jak je augalas chápáno, které jeho rysy jsou důležitější a snadno rozpoznatelné a které méně důležité,
² Píše se jako v originále.
³ Podrobněji viz VLEe rostliny: https://www.vle.lt/Straipsnis/augalai-66752.
Straipsniai / Articles
95
Page 4
ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ
bylo rozhodnuto provést studentský4 průzkum, jehož výsledky by podle očekávání měly pomoci doplnit tradiční (více vědeckou) definici rostliny o typičtější rysy.
Cílem tohoto článku je prozkoumat chápání slova augalas na základě studentského průzkumu. Článek si klade úkoly: 1) určit, klasifikovat a projednat rysy rostliny zaznamenané v odpovědích studentů; 2) na základě údajů z průzkumu předložit návrhy k definici významu tohoto slova ve výkladovém Slovníku obecného litevského jazyka.
METODOLOGIE A TEORETICKÉ PŘEDPOKLADY
Průzkumu se celkem zúčastnilo 1115 studentů různých stupňů a fakult ze tří litevských univerzit – Vilniuské Gediminovy technické univerzity, Univerzity Mykolase Romerise a Šiauliajské univerzity. Zástupci přírodovědných a technických oborů tvořili 30% všech dotázaných, zástupci společenských věd 61% a zástupci humanitních věd 9% (podrobněji viz tabulku 1). Ženy tvořily 59% (z oborů společenských věd 85%, z humanitních věd 15%, z přírodovědných a technických oborů 0%), muži 41% všech dotázaných (zástupců přírodovědných a technických oborů bylo 72%, společenských věd 28%, humanitních věd 0%). Ženy, které prožily dětství a rané mládí na venkově, tvořily 23% všech dotázaných žen, muži 41% všech dotázaných mužů. Ženy, které prožily dětství a rané mládí ve městě, tvořily 77% všech dotázaných žen, muži 59% všech dotázaných mužů.
4 Studenti byli vybráni pro rozmanitost svého složení, neboť mohou reprezentovat celou společnost (Rutkovska a kol. 2017: 32).
5 Průzkum byl proveden v únoru až květnu 2019. Autorky upřímně děkují docentce dr. Rasuole Vladarskiene z Vilniuské Gediminovy technické univerzity, dr. Iloně Čiužauskaitė z Univerzity Mykolase Romerise a docentce dr. Jolantě Vaskeliene ze Šiauliajské univerzity, které pomohly provést studentský průzkum.
6 Jak uvádějí Kristina Rutkovska, Marius Smetona a Irena Smetonienė, „[m]ěly by být zkoumány skupiny studentů čítající nejméně 100 osob“ (Rutkovska a kol. 2017: 32). V rámci výzkumu bylo dotázáno více než sto studentů, protože zkušenost autorek ukazuje, že část údajů bývá obvykle znehodnocena – studenti na otázky vůbec neodpovědí, na všechny otázky odpoví „nevím“ apod. Bylo rozhodnuto ponechat všechny dotazníky, jejichž údaje nebyly znehodnoceny, tj. 111.
96
Acta Linguistica Lithuanica LXXXII
Page 5
Žodžio augalas samprata (remiantis studentų apklausa)
Tabulka 1. Rozložení respondentů podle pohlaví a oboru, počet osob
Obor | Pohlaví | Ženy | Muži | Celkem | | z venkova | z města | z venkova | z města | Přírodovědné a technické obory | 0 | 0 | 11 | 22 | 33 Společenské vědy | 11 | 44 | 8 | 5 | 68 Humanitní vědy | 4 | 6 | – | – | 10 | Celkem 65 | | Celkem 46 | | 111
Ženy jsou podle věku nejčastěji přibližně ve věku 19 až 25 let, muži ve věku 18 až 25 let. Mezi ženami i muži jsou také starší osoby (viz tabulku 2).
Tabulka 2. Rozložení respondentů podle věku
Obor | Pohlaví | Ženy | Muži Přírodovědné a technické obory | – | 21–23, 25, 41 Společenské vědy | 19–23, 27–28 | 18–20 Humanitní vědy | 22–25, 45 | – Celkem 111 respondentů
V průzkumu bylo položeno celkem 13 otázek otevřeného typu, v nichž měli respondenti zapsat vlastnoručně formulovanou odpověď:
1. Vlastními slovy popište, co pro Vás znamená rostlina. 2. Co je podle Vás hlavním rysem rostliny? 3. Vyjmenujte další rysy rostliny. 4. Jakou část (orgán) musí mít podle Vás rostlina, aby ji bylo možné nazývat rostlinou? 5. V čem se podle Vás rostlina liší od živočicha? 6. V jakém prostředí může podle Vás rostlina růst? 7. Může podle Vás rostlina růst ve vodě? 8. Jsou podle Vás všechny rostliny zelené? 9. Potřebuje podle Vás rostlina světlo? 10. Čím se podle Vás rostlina živí? 11. Znáte termín fotosyntéza? Pokud ano, popište jej vlastními slovy. 12. Je podle Vás houba rostlina? 13. Která rostlina je pro Vás nejtypičtější?
Straipsniai / Articles
97
Page 6
ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ
Jak je patrné, otázky byly předloženy od nejobecnější otázky, v níž měli respondenti popsat, co pro ně rostlina znamená, až po konkrétnější otázky, například v jakém prostředí může rostlina růst; zda může rostlina růst ve vodě; zda jsou všechny rostliny zelené apod. Aby respondenti odpovídali co nejúplněji, byly tytéž otázky kladeny několikrát, pouze jinak formulované. Například druhá otázka (Co je podle Vás hlavním rysem rostliny?) a čtvrtá (Jakou část (orgán) musí mít podle Vás rostlina, aby ji bylo možné nazývat rostlinou?) průzkumu spolu souvisejí, neboť se očekávalo, že jejich odpovědi budou podobné, avšak jak ukazují výsledky, není tomu tak. Pátá otázka (V čem se podle Vás rostlina liší od živočicha?) byla položena s cílem zjistit, jaké hlavní rozlišovací rysy respondenti uvedou, neboť je pravděpodobné, že tyto rysy budou nejen rozlišovací, ale také nejcharakterističtější pro rostlinu a živočicha. Šestá a sedmá otázka spolu souvisejí – v prvním případě se zjišťovalo, v jakém obecně prostředí může rostlina růst, ve druhém konkrétně – zda může rostlina růst ve vodě. Osmá otázka souvisí s barvou rostliny, tj. zda jsou všechny rostliny zelené. Devátá a desátá otázka průzkumu souvisejí s výživou rostliny – zda rostlina potřebuje světlo a čím se rostlina živí. Jedenáctá otázka je vědeckého charakteru, tj. mělo se ověřit, zda respondenti znají termín fotosyntéza, protože výkladové slovníky litevského jazyka definují slovo augalas s uvedením tohoto vědeckého termínu. Dvanáctá otázka byla položena s cílem zjistit, ke které říši nebo skupině respondenti houby přiřazují houby – k rostlinám, či jinam. Třináctá otázka (Která rostlina je pro Vás nejtypičtější?) měla zjistit, které z rostlin, o nichž se lze domnívat, že rostou v Litvě, jsou pro respondenty nejtypičtější.
Při analýze a popisu údajů z dotazníků byly odpovědi respondentů nejprve tříděny podle oboru, pohlaví a místa původu, avšak zjistilo se, že mezi uvedenými odpověďmi nejsou výrazné rozdíly. Bylo rozhodnuto popsat údaje bez třídění podle uvedených kritérií. V případech, kdy se odpovědi respondentů z různých oborů neshodují, je to zaznamenáno při analýze otázky.
Údaje získané v průzkumu byly zpracovány ručně. Odpovědi jsou uvedeny v číselném a procentním vyjádření. Odpovědi na tutéž otázku byly rozděleny podle rysů, například odpověď rostlina – život mající kořen má tyto rysy – „kořen“ a „život“. Rysy byly seskupeny do větších skupin (o nichž se pojednává dále) a byl uveden jejich číselný a procentní podíl. Číslo v závorkách u každého rysu udává, kolikrát byl rys použit při odpovědi na tutéž otázku (např. 54 z 81). Rysy jsou uváděny v sestupném pořadí. Takto byly počítány odpovědi na první až čtvrtou otázku. Odpovědi na pátou až šestou, desátou až jedenáctou a třináctou otázku byly rovněž rozděleny podle rysů, ale nebyly seskupeny, protože v tomto případě je důležité určit převažující rysy a není podstatné, ke kterým skupinám náležejí. Odpovědi na sedmou až devátou a
98
Acta Linguistica Lithuanica LXXXII
Page 7
Žodžio augalas samprata (remiantis studentų apklausa)
dvanáctou otázku nebyly tříděny podle rysů (respondenti nejčastěji uváděli odpověď ano nebo ne), proto byl počítán celkový počet osob, které na tutéž otázku odpověděly.
Podle Ryszarda Tokarského (1993: 340–341) lze vlastnosti rostlin, které jsou důležité pro člověka, rozdělit do tří skupin: 1) vlastnosti prostředí (včetně období kvetení, které je nejdůležitější pro vývoj rostliny), 2) fyzické vlastnosti a 3) účel. Przemysław Dębowiak a Jadwiga Waniakowa (2019: 176) při zkoumání sémantické motivace názvů rostlin7 uvádějí tuto klasifikaci: 1) vzhled rostlin (vnější stránka), 2) vlastnosti rostlin, 3) místo růstu rostlin a 4) účel rostlin.
Po určení rysů rostliny zaznamenaných v odpovědích studentů lze vyčlenit tyto skupiny rysů: 1) rostlina v obecném smyslu, 2) vnitřní rysy rostliny a 3) vnější rysy rostliny. Skupina rysů rostlina v obecném smyslu zahrnuje pojmy vědecké klasifikace (hyperonymické), například organismus, část přírody, říše apod. Vnitřní rysy rostliny jsou rysy, které nesouvisejí s viditelnou podobou rostlin, ale odhalují jejich vnitřní vlastnosti související s procesem růstu, stanovištěm, výživou, buněčnou stavbou8 apod., např. „rozmnožování“, „růst“, „fotosyntéza“ apod. (podrobněji viz tabulku 3). Tyto rysy jsou v článku označovány jako vědecké, protože odrážejí vědecké poznatky o rostlině. Vnějšími rysy rostliny se nazývají rysy vnímané, pociťované zrakem, hmatem, čichem nebo jinými způsoby, např. „barva“, „vůně“, „orgány“ („kořeny“, „stonek (lodyha)“) apod. (podrobněji viz tabulku 3). Tyto rysy se na rozdíl od vnitřních opírají více o každodenní, osobní poznávání rostliny a zkušenost s ní.
Tabulka 3. Rysy rostliny často zaznamenávané v odpovědích respondentů
⁷ Slovo augalas se v pracích litevských lingvistů netěšilo větší pozornosti. Byly publikovány různé články o jednotlivých názvech rostlin, například Aurelija Gritėnienė zkoumala představy spojené s violkou (2014) a jeřábem (2016), Rūta Kazlauskaitė se zabývala představami rozkvetlého máku (2010) a rozkvetlé slunečnice (2014), Silvija Papaurėlytė zkoumala asociační pole slova medis (2011) aj.
⁸ Mohla by vyvstat otázka, proč je buněčná stavba rostliny přiřazena k vnitřním, nikoli vnějším rysům. Toto rozlišení je dáno tím, že buněčná stavba rostliny není viditelná pouhým okem; byla stanovena jejím vědeckým zkoumáním.
Metody výzkumu: sémantická analýza, komparativní metoda, metoda výpočtu, dotazníkové šetření.
ANALÝZA VÝSLEDKŮ STUDENTSKÉHO PRŮZKUMU
Při odpovědi na první otázku průzkumu – VLASTNÍMI SLOVY POPIŠTE, CO PRO VÁS ZNAMENÁ ROSTLINA – respondenti nejprve uvedli, co je rostlina v obecném smyslu (81, tj. 36% všech rysů). Pro respondenty je rostlina nejčastěji⁹
⁹ Výkladové slovníky litevského (DŽ₇, LKŽₑ), anglického (MERRIAM-WEBSTER, OXFORD, MACMILLAN, COLLINS, CAMBRIDGE) a ruského (СЕМ, МАКС, ТСОШ) jazyka při definování slova augalas rovněž nejprve uvádějí, že je „živé“ (podrobněji viz Gaidienė, Liutkevičienė 2017: 11–14).
100
Acta Linguistica Lithuanica LXXXII
Page 9
Žodžio augalas samprata (remiantis studentų apklausa)
je „organismus“ (54 z 81), tedy živý10, srov. odpovědi: živý organismus; živý, vnímající organismus; rostoucí organismus; skupina organismů; napůl živý tvor; organismus, se kterým se setkáváme v přírodě; živý; život; forma života; život rostlinného původu; symbol života. Jiní respondenti odpověděli, že rostlina je „část přírody“ (11 z 81), např.: příroda; část přírody; vše, co se nachází v přírodě. Lze předpokládat, že měli na mysli živou (organickou) přírodu11. Méně často (16 z 81) byla rostlina charakterizována jako „věc“, „objekt“, „prvek“, „předmět“ aj.
Při odpovědi na první otázku věnují respondenti značnou pozornost také vnitřním rysům rostliny (102, tj. 45% všech rysů), přičemž zdůrazňují její „životní cyklus“, stejně jako u každé jiné živé bytosti (23 ze 102): a) „rozmnožování“ (rozmnožující se; vyvinutá ze semene; rozmnožuje se způsoby charakteristickými pouze pro rostliny; může se rozmnožovat); b) „růst“ (rostoucí; roste; která roste; dokáže vyrůst; neustále roste); c) „smrt“ (po nějaké době zemře) a d) „obnova“ (obnovující se; znovuzrozená). Respondenti také zmiňují „výživu“ rostliny (21 ze 102) – k udržení života rostlina potřebuje: a) „světelnou energii“ (život závisí na světle; reaguje na světlo; potřebuje sluneční světlo), b) „vodu (vlhkost)“ a c) že kořeny absorbují „anorganické látky“. Několik respondentů odpovědělo, že rostlina udržuje svůj život konzumací organických a anorganických látek a že se rostlina živí látkami. Poslední odpovědi nejsou zcela přesné, protože látky mohou být organické i anorganické a rostliny jsou především producenty organických látek (z anorganických sloučenin syntetizují organické látky). Výživa rostlin organickými látkami není typická, avšak v přírodě existují takové rostliny, například masožravé rostliny, které se živí drobnými živočichy (hmyzem, pavouky apod.)12. Objevily se také odpovědi související s „výživností rostlin“, např.: výživný pro hmyz; potrava.
Respondenti dále zmiňují „fotosyntézu“13 (19 ze 102) (podrobněji o fotosyntéze viz pojednání o jedenácté otázce) a „stanoviště“ (18 ze 102). Často se uvádí, že rostlina může růst v různých prostředích – v zemi, půdě, vodě; v některých případech je uvedeno konkrétní místo růstu rostliny – ve výklenku, na louce apod.
10Organismus – „živá bytost schopná samostatné existence – živočich nebo rostlina“ (BŽ).
11 Srov. příroda je „vše, co existuje, s výjimkou společnosti. Rozlišuje se neživá, neboli anorganická, příroda a živá, neboli organická, příroda“ (podrobněji viz VLE: https://www.vle.lt/Straipsnis/gamta-102872).
12 Podrobněji viz VLE masožravé rostliny: https://www.vle.lt/Straipsnis/vabzdziaedziai-augalai-98590.
13Fotosyntéza – „proces, při němž organismy (rostliny obsahující chlorofyl, zelené a purpurové bakterie) využívají k syntéze sloučenin s vysokou energetickou hodnotou sluneční energii viditelné části spektra“ (podrobněji viz VLE: https://www.vle.lt/Straipsnis/fotosinteze-41233).
Straipsniai / Articles
101
Page 10
ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ
Méně často respondenti při odpovědi na první otázku zmiňují „vzduch“¹⁴ (11 ze 102), tj. jeho „produkci“ (rostlina produkuje kyslík; zdroj kyslíku; čistí vzduch; produkuje kyslík) a samotné „dýchání“ rostlin. Velmi zřídka je zmiňována „buněčná stavba“ rostlin (5 ze 102), např.: skládá se z rostlinných buněk obsahujících chloroplasty.
Je zajímavé, že někteří respondenti (5 ze 102) charakterizují rostlinu v protikladu k člověku a živočichovi (kognitivní přístup), srov.: co roste, ale není to člověk ani živočich; nepohyblivá; nemyslící. Některé výkladové slovníky litevského, anglického a ruského jazyka rovněž v definici rostliny zaznamenávají rys „růstu v nehybné poloze“, srov.: „obvykle rostoucí v nehybné poloze“ (LKŽₑ), „nepohybuje se z jednoho místa na jiné“ (MERRIAM-WEBSTER), „připevněná k tomu či onomu místu“ (CEM) aj. (podrobněji viz Gaidienė, Liutkevičienė 2017: 11–14). Ve skutečnosti se většina rostlin nemůže aktivně pohybovat, ale v případě potřeby se může naklánět ke světlu, kořeny se naklánějí směrem k vlhkému substrátu, některé popínavé rostliny se ovíjejí kolem opory, které se dotknou, aj. (VLEₑ).
Méně často (44, tj. 19% všech rysů) respondenti v odpovědi na první otázku průzkumu zmiňují vnější rysy rostlin. Nejčastěji jsou uváděny tyto vnější (viditelné) rysy rostlin: „barva“ (11 ze 44) (zpravidla zelená) a „listy / jehlice“ (10 ze 44). Výkladové slovníky (a to jen některé anglické) při vzácném vymezování významu slova rostlina tyto rysy zaznamenávají, srov.: „má listy“ (COLLINS, CAMBRIDGE), „v listech pomocí fotosyntézy syntetizuje zelený (zvýraznili autoři) pigment chlorofyl živiny“ (OXFORD) (podrobněji viz Gaidienė, Liutkevičienė 2017: 11–12).
Respondenti jen zřídka zmiňují tyto vnější rysy rostlin: „kořen“ (6 ze 44), „krása, ozdoba“¹⁵ (4 ze 44), „květ, kvetení“ (4 ze 44), „stonek (lodyha)“ (4 ze 44), „vůně“ (3 ze 44), „plod (plody)“ (1 ze 44) a „tvar“ (1 ze 44).
Někteří respondenti v odpovědi na první otázku uváděli podle jejich názoru nejtypičtější rostliny, např.: strom(y), květinu (květiny), trávu a keř (keře). Je pravděpodobné, že uvedené rostliny jsou nejtypičtějšími představiteli kategorie rostlin. Je třeba zdůraznit, že ustálená praxe uvádění nejtypičtějších členů určité kategorie při objasňování významu názvu samotné kategorie je v lexikografické praxi málo rozšířená. Například slovník OXFORD v definici slova rostlina uvádí typy zahrnuté do kategorie rostlin: stromy, keře, trávy, kapradiny a mechy (podrobněji viz Gaidienė, Liutkevičienė 2017: 12). Zřejmě podle sestavovatelů slovníku OXFORD jsou tyto rostliny pro anglicky mluvící nejtypičtější. Provedený výzkum ukazuje,
¹⁴ Ve skutečnosti spolu rysy, že rostliny provádějí „fotosyntézu“ a „vyrábějí vzduch“, souvisejí, protože při procesu fotosyntézy se uvolňuje kyslík, rostliny však nejen uvolňují kyslík, ale také dýchají, proto jsou tyto rysy uvedeny odděleně.
¹⁵ Tento rys byl zařazen mezi vnější (viditelné) rysy rostliny, mohl by však být považován také za účel rostliny – zkrášlovat, zdobit okolí, domy apod.
102
Acta Linguistica Lithuanica LXXXII
Page 11
Žodžio augalas samprata (remiantis studentų apklausa)
že (pro Litevce) jsou nejtypičtějšími rostlinami strom, květina, tráva a keř (podrobněji viz pojednání o třinácté otázce). V takovém případě by bylo možné definici slova augalas doplnit o tyto nejtypičtější členy, aby byla definice pro čtenáře slovníku ještě jasnější a informativnější.
Na první otázku průzkumu bylo uvedeno také několik filozofických odpovědí, např.: rostliny jsou Božím dílem; zdrojem inspirace, důkazem Boží existence; znamením klidu a jistoty; vyvolávají jen příjemné a vřelé emoce.
Shrneme-li odpovědi na první otázku – popište vlastními slovy, co pro Vás znamená rostlina – lze konstatovat, že rostlina je pro respondenty nejčastěji „organismus“, „provádějící fotosyntézu“, „rostoucí“ a mající „stanoviště“. Zaznamenány jsou tedy spíše vědecké rysy rostliny.
Respondenti byli dotázáni – JAKÝ JE PODLE VAŠEHO NÁZORU HLAVNÍ RYS ROSTLINY? Větší skupinu tvoří odpovědi související s vnitřními rysy rostliny (76, tj. 55% všech rysů). Z vnitřních rysů rostliny respondenti nejčastěji zmiňují „fotosyntézu“ (22 ze 76) (více o fotosyntéze viz pojednání o jedenácté otázce). Za další důležitý rys rostliny je považován její „životní cyklus“ (18 ze 76), přesněji její „růst“. Další vnitřní rysy rostliny jsou uváděny takto: „produkce vzduchu“ (10 ze 76), „výživa“ (8 ze 76), „stanoviště“ (8 ze 76). Mezi méně často zmiňované rysy rostliny patří „stavba buňky“ (6 ze 76) a protiklad člověka a živočicha, konkrétně „růst v nehybné poloze“ (4 ze 76).
Pokud jde o vnější rysy rostliny (56, tj. 41% všech rysů), respondenti nejčastěji zmiňují „barvu“ rostliny (23 z 56), která je obvykle zelená, srov.: rostliny mají nejčastěji zelenou barvu; mají zelenou barvu apod. (o barvě rostlin podrobněji viz pojednání o osmé otázce). Ostatní respondenty uváděné vnější rysy rostliny se zmiňují zřídka nebo velmi zřídka, srov.: „kořeny“ (12 z 56), „květ, kvetení“ (7 z 56), „listy“ (5 z 56), „stonek (lodyha)“ (5 z 56), „vzhled“ (2 z 56), „krása“ (1 z 56) a „plody“ (1 z 56).
Velmi malou část odpovědí souvisejících s tím, co je rostlina v obecném smyslu, tvoří odpovědi, že rostlina je „živý organismus“ nebo „živá“ (6, tj. 4% všech rysů).
Shrneme-li, lze konstatovat, že na druhou otázku průzkumu – jaký je podle vašeho názoru hlavní rys rostliny? – respondenti nejprve odpovídají „barva“ (vnější rys), na druhém místě podle četnosti je „fotosyntéza“. Zajímavé je, že v odpovědích na první i druhou otázku průzkumu respondenti zmiňují „fotosyntézu“. Lze předpokládat, že „fotosyntéza“ je jedním z nejdůležitějších rysů rostliny.
Třetí otázka průzkumu byla formulována takto: VYJMENUJTE DALŠÍ RYSY ROSTLINY. Z analýzy uvedených odpovědí vyplývá, že respondenti v odpovědi na tuto otázku nejčastěji zmiňují vnější rysy rostliny (151, tj. 67% všech rysů). Mezi nejčastější odpovědi patří: „květ, kvetení“
Straipsniai / Articles
103
Page 12
ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ
(33 ze 151) a „listy / jehlice“ (32 ze 151). Méně často se zmiňují tyto vnější rysy: „kořeny“ (21 ze 151), „stonek (lodyha)“ (18 ze 151) a „barva“ (17 ze 151). Zřídka nebo velmi zřídka se zmiňují „plody“ rostliny (13 ze 151), „vůně“ (7 ze 151), „kmen“ (4 ze 151), „semena“ (3 ze 151), „krása, ozdoba“ (2 ze 151) a „pupen“ (1 ze 151).
Vnitřní rysy rostliny jsou zaznamenávány méně často (73, tj. 32% všech rysů) než vnější. Zmiňuje se „životní cyklus“ rostliny (23 ze 73): a) „rozmnožování“ (rozmnožuje se; pohlavní a nepohlavní rozmnožování; rozmnožuje se semeny, plody nebo kořeny; rozmnožuje se semeny a pylem16); b) „růst“ (růst; roste; roste vzhůru; roste zdola nahoru; stále roste); c) „smrt“ a d) „obnova“ (může žít dlouho; probuzení; existence). Nejčastějším z probíraných vnitřních rysů rostliny je „růst“. Jak je vidět, objevily se i odpovědi, v nichž respondenti konkrétně uvedli směr růstu rostliny, např.: roste vzhůru; roste zdola nahoru. Rostliny však ve skutečnosti nerostou vždy vzhůru, srov. popínavé rostliny, které nemají vertikální stonek a mohou se ovíjet kolem určitých předmětů různými směry.
Respondenti rovněž uvádějí „výživu“ rostliny (14 ze 73), „fotosyntézu“ (11 ze 73) a to, že rostlina „vyrábí vzduch“ (9 ze 73), např.: rostlina produkuje kyslík; čistí vzduch; pročistí vzduch; rozkládá CO2. Objevily se i takové odpovědi, např.: rostliny snižují znečištění ovzduší, udržují život na naší planetě; čistí planetu od prachu. Tyto odpovědi jsou abstraktnější povahy a ilustrují prospěšnost a účel rostlin v ekosystému.
Z vnějších rysů rostliny se zřídka zmiňuje její „stavba / vzhled“ (6 ze 73), „stanoviště“ (4 ze 73), protiklad člověka a živočicha (6 ze 73) – „růst v (ne)hybné poloze“ a „absence rozumu“.
Velmi zřídka (2, tj. 1% všech rysů) respondenti uváděli, co je rostlina v obecném smyslu, srov.: rostlina je „organismus“, rostlina je „příroda“.
Shrneme-li tedy třetí otázku průzkumu, lze konstatovat, že další, nikoli hlavní rysy rostliny, které respondenti uvádějí především, jsou „květ, kvetení“ a „listy / jehlice“. Jak je vidět, uvedené rysy souvisejí s vnějšími rysy rostliny a liší se od nejčastějších rysů uvedených v odpovědích na první a druhou otázku průzkumu, srov.: na otázku, co pro Vás znamená rostlina, respondenti nejčastěji odpovídali – „organismus“, „provádějící fotosyntézu“, „rostoucí“ a mající „stanoviště“ (uváděny vědecké rysy), zatímco na otázku o hlavním rysu rostliny je nejčastější odpovědí „barva“ (zdůrazněn vnější rys rostliny).
Respondenti byli dotázáni – JAKOU ČÁST (ORGÁN) PODLE VAŠEHO NÁZORU MUSÍ ROSTLINA MÍT, ABY JI BYLO MOŽNÉ NAZÝVAT ROSTLINOU?
16 Odpověď respondenta, že se rostliny rozmnožují semeny a pylem, není zcela přesná. Podrobněji viz VLE pyl: https://www.vle.lt/Straipsnis/ziiedadulke-111048.
104
Acta Linguistica Lithuanica LXXXII
Page 13
Žodžio augalas samprata (remiantis studentų apklausa)
Největší skupinu tvoří odpovědi související s vnějšími rysy rostliny (119, tj. 96% všech rysů). Podle respondentů můžeme rostlinu nejčastěji nazývat rostlinou tehdy, pokud má „kořeny“ (59 ze 119), „listy / jehlice“ (25 ze 119) a „stonek (lodyhu)“ (20 ze 119). Takové nejtypičtější rysy rostlin související s jejich viditelným vzhledem jsou zaznamenány i v některých anglických slovnících (MACMILLAN, COLLINS, CAMBRIDGE), srov.: rostliny mají „kořeny“, „listy“, „stonek“ („kmen“), „kvetou“ (podrobněji viz Gaidienė, Liutkevičienė 2017: 11–12). V litevských slovnících (DŽ7i, LKŽe) se tyto rysy rostlin neuvádějí.
Je třeba zdůraznit, že typická rostlina má kořeny, existují však rostliny bez kořenů, například mechy, srov. „kořeny vůbec nemá, k podkladu se přichytává jednobuněčnými rhizoidy nebo rhizoidy tvořenými jedinou řadou buněk17“ (VLEe). Typická rostlina má také obvykle listy (nebo jehlice18) a stonek, existují však rostliny – mikroskopické jednobuněčné a vláknité řasy (stélkaté rostliny), jejichž tělo je „nediferencované na pravá pletiva a orgány (kořen, stonek, listy)“19.
Respondenti jen zřídka uváděli tyto orgány rostliny: „květ“ (4 ze 119), „kmen“ (4 ze 119), „vodivá pletiva / zásobní pletiva“ (2 ze 119), „semeno“ (2 ze 119), „plod“ (1 ze 119), „větve“ (1 ze 119), „reprodukční orgán (např. tyčinku)“ (1 ze 119).
Vnitřní rysy rostliny tvoří velmi malou část – 5, tj. 4% všech rysů.
Respondenty uvedené vnější rysy souvisejí se „stavbou buňky“, srov.: „chloroplasty“ (3 z 5), „musí mít buňky“, „rostlina má specifickou stavbu buňky, která ji odlišuje od ostatních organismů“ (2 z 5).
Je třeba zmínit, že v odpovědích respondentů existují určité rozpory, srov. v odpovědích na otázku o dalších (nehlavních) rysech rostliny respondenti nejčastěji uvádějí „květ, kvetení“ a „listy / jehlice“ (podrobněji viz pojednání o třetí otázce), zatímco v odpovědích na otázku o hlavní části rostliny (orgánu) nejčastěji uvádějí tyto rysy – „kořeny“ a „listy / jehlice“. „Listy / jehlice“ jsou tedy podle respondentů na jedné straně nehlavním rysem rostliny, na druhé straně jedním z hlavních orgánů rostliny, bez něhož by rostlinu nebylo možné nazývat rostlinou.
Respondenti byli dotázáni – V ČEM SE PODLE VAŠEHO NÁZORU ROSTLINA LIŠÍ OD ŽIVOČICHA? Převládá názor, že a) rostliny a živočichové se liší schopností pohybu (39, tj. 30%), srov.: rostliny se nemohou pohybovat; rostliny nemohou měnit své místo; rostlina nemá schopnost chodit ani se jinak pohybovat; rostlina nemá svaly, které
17 Rhizoidy – „vláknité jednobuněčné nebo mnohobuněčné útvary gametofytů mechů, játrovek, kapradin, plavuní a přesliček, jimiž se rostlina přichytává k podkladu“ (VLEe).
18 „Listy jehličnatých stromů se nazývají jehlice“ (VLEe).
19 Podrobněji viz VLEe stélka: https://www.vle.lt/Straipsnis/gniuzulas-44749.
Straipsniai / Articles
105
Page 14
ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ
pomáhají pohybovat se; rostlina je ve srovnání se živočichem nehybná; téměř všechny rostliny jsou nehybné; rostliny se nepohybují pomocí 2–4 nohou; živočich se může pohybovat, rostlina nikoli; živočich se může volně pohybovat, je pohyblivý; živočich může samostatně cestovat, zatímco rostlina je připoutána k zemi, do níž je zasazena, atd.
Ve skutečnosti, jak již bylo zmíněno, se většina rostlin nemůže aktivně pohybovat, mohou však vykonávat určité pohyby závislé na podnětech z prostředí, například se mohou naklánět ke světlu, některé popínavé rostliny se ovíjejí kolem opory, které se dotýkají, apod. Živočichové se, jak známo, mohou volně pohybovat.
Někteří respondenti odpověděli, že b) rostliny a živočichové se liší mentálními schopnostmi (26, tj. 19%), například že živočichové mohou myslet a komunikovat, zatímco rostliny to nedokážou, srov.: živočichové myslí, rostliny ne; rostliny nejsou vědomé; rostlina nemyslí; rostlina nemyslí (na rozdíl od živočicha); rostlina nemůže komunikovat atd.
Na třetím místě podle četnosti je odpověď, že c) rostliny a živočichové se liší výživou (19, tj. 14%), např.: rostlina nemá trávicí soustavu; rostlina nejí; rostlina přijímá mikroprvky ze země; rostliny se živí anorganickými látkami; rostlina se živí minerálními látkami, zatímco živočichové rostlinami; živočichové se živí rostlinami nebo jinými živočichy, zatímco rostlina získává všechny potřebné látky z půdy; rostlina si může sama vyrobit potřebné živiny, zatímco živočichové musí lovit nebo jinak získávat potravu atd. Uvedené odpovědi jsou správné, protože, jak již bylo zmíněno, „za využití energie slunečního záření syntetizují [rostliny – doplnili autoři] z vody, oxidu uhličitého a nejjednodušších anorganických sloučenin organické látky“ (VLEₑ), jinými slovy provádějí fotosyntézu. Živočichové potravu nevyrábějí, obvykle ji musí hledat, a když ji najdou, pozřou ji a později tráví. Proces výživy rostlin a živočichů je tedy zcela odlišný.
Někdy respondenti zdůrazňují, že d) rostliny a živočichové se liší orgány (16, tj. 12%), např.: rostlina má kořen, stonek, nemá končetiny, mozek, srdce, oči, zatímco živočich nemá kořeny; rostlina nemá nervovou soustavu ani svaly; živočich má srdce, rostlina nikoli atd. Méně často se zdůrazňují e) rozdíly ve stavbě buněk rostlin a živočichů (8, tj. 6%): buňky živočichů a rostlin se liší; živočichové nemají chloroplasty atd. Ve skutečnosti se buňky rostlin a živočichů liší, například živočišné buňky „nemají pevnou stěnu, a tím se liší od rostlinných buněk“ (VLEₑ). Pravda je také, že živočichové nemají chloroplasty²⁰, které mají rostliny a řasy.
Respondenti uvedli také jedinečný rys rostlin – f) provádějí fotosyntézu (12, tj. 9%), např.: rostliny provádějí fotosyntézu; živočichové neprovádějí fotosyntézu k udržení svého života atd.
Velmi zřídka respondenti zmiňují g) spojení rostliny se zemí (3, tj. 2%), např.: rostlina souvisí se zemí; rostlina obvykle souvisí se zemí (vyrostla z ní);
²⁰ Podrobněji viz VLEₑ chloroplasty: https://www.vle.lt/Straipsnis/chloroplastai-60470.
106
Acta Linguistica Lithuanica LXXXII
Page 15
Žodžio augalas samprata (remiantis studentų apklausa)
rostlina roste ze země; h) produkci vzduchu (2, tj. 2%), např.: rostlina produkuje kyslík; rostlina uvolňuje kyslík a přijímá CO₂ z prostředí, zatímco živočichové vdechují O₂ a uvolňují CO₂; rostlina může absorbovat škodliviny a čistit prostředí.
Objevily se i obecnější odpovědi (9, tj. 6%), např.: živočišný organismus, systém a orgány jsou složitější než u rostliny; vším; funkcemi; způsobem rozmnožování.
Respondenti byli dotázáni – v jakém prostředí podle vašeho názoru může rostlina růst? Uvedené odpovědi lze rozdělit do několika nejčastějších skupin. Podle respondentů tedy rostliny mohou růst:
• v prostředí, kde je vlhkost (25, tj. 14%) / ve vodě (30, tj. 17%); • v prostředí, kde jsou minerální látky – v zemi (27, tj. 15%), v půdě (v půdním substrátu) (11, tj. 7%), v písku (9, tj. 5%); • v prostředí s dostatkem slunečního světla – ve světlém prostředí (15, tj. 9%), na slunném místě (9, tj. 5%);
Méně často bylo uváděno, že rostliny mohou růst v prostředí, kde je teplo – v teplém prostředí (9, tj. 5%); kde je kyslík (6, tj. 3%); kde není (nebo je málo) vody – v suchém prostředí (5, tj. 3%); kde není (nebo je málo) slunečního světla – ve tmě (2, tj. 1%); na jiných rostlinách (2, tj. 1%); v nehybném prostředí (1, tj. 1%).
Někteří odpovídali také dosti abstraktně (15, tj. 9%), např.: rostliny mohou růst v různých prostředích, všude, ve všech prostředích, téměř všude, nebo na tuto otázku vůbec neodpověděli (9, tj. 5%).
Jak je vidět, odpovědi respondentů jen potvrzují, že prostředí, v němž rostliny rostou, přímo souvisí s jejich výživou, srov. rostliny potřebují a) vodu, b) minerální látky a c) sluneční energii, aby mohly provádět fotosyntézu, proto rostliny obvykle rostou v prostředí, kde je voda, vlhkost, nebo ve vodě; v prostředí, kde jsou minerální látky a sluneční světlo.
Je třeba zmínit, že některé anglické slovníky (MACMILLAN, COLLINS, CAMBRIDGE) ve svých definicích zaznamenávají rysy rostlin související s místem jejich růstu, např.: „roste v půdě“ („v zemi“), „ve vodě“ (podrobněji viz Gaidienė, Liutkevičienė 2017: 11–12). Ruské slovníky (СЕМ, МАКС²¹, ТСОИЦ) místo růstu rostlin („půdu“) zaznamenávají, více je však zdůrazňují jako prostředí výživy (podrobněji viz Gaidienė, Liutkevičienė 2017: 13), litevské slovníky (DŽ₇₁, LKŽₑ) tyto rysy nezaznamenávají.
Sedmá otázka průzkumu souvisí se šestou, zde se však ptá konkrétně – MŮŽE PODLE VAŠEHO NÁZORU ROSTLINA RŮST VE VODĚ? Nejčastěji respondenti
21 МАКС – Slovník ruského jazyka (pod redakcí A. P. Jevgeněvové). Tato na první pohled nesrozumitelná zkratka byla převzata z ruské webové stránky slovníků, podrobněji viz http://slovari.ru/search.aspx?s=0&p=3068.
Straipsniai / Articles
107
Page 16
ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ
odpověděli, že rostlina může růst ve vodě (104, tj. 94%), srov.: ano, např. řasy; ano, např. mořské řasy; ano, takové rostliny se nazývají řasy. Objevili se také respondenti, kteří odpověděli, že rostlina nemůže růst ve vodě (5, tj. 4%). Další varianty odpovědí: ano i ne (1, tj. 1%); myslím, že některé mohou (1, tj. 1%).
Jak známo, rostliny mohou růst ve vodě, srov. vodní rostliny (lekníny22, lotosy23). Respondenti v odpovědi na otázku ano, rostliny mohou růst ve vodě často zmiňují řasy. Je však třeba zdůraznit, že podle nové klasifikace rostlin nejsou všechny řasy24 řazeny mezi rostliny.
Na otázku – JSOU PODLE VAŠEHO NÁZORU VŠECHNY ROSTLINY ZELENÉ? – respondenti nejčastěji odpověděli ne (89, tj. 80%) a dodali například ne, ale zelená barva se přesto objeví kvůli určitým částem v rostlinné membráně – chlorofylům; ne, většinou však všechny mají zelenou barvu, proto si lidé možná spojují rostliny pouze se zelenou barvou. Další varianty odpovědí: ano (8, tj. 8%), ne nutně (7, tj. 6%), většina (5, tj. 4%), téměř všechny (1, tj. 1%), ne všechny (1, tj. 1%).
Nejčastější odpověď respondentů, že ne všechny rostliny jsou zelené, je rozporuplná a poněkud matoucí, protože v odpovědích na otázku o hlavním rysu rostliny jako první uvádějí „barvu rostliny“ (podrobněji viz pojednání o druhé otázce). Ve skutečnosti jsou rostliny obvykle zelené (díky pigmentu chlorofylu), existují však i rostliny jiných barev. V Litvě se vyskytuje asi třicet druhů parazitických25 rostlin bez chlorofylu, například záraza26.
Na devátou otázku průzkumu – JE PODLE VAŠEHO NÁZORU PRO ROSTLINU NEZBYTNÉ SVĚTLO? – respondenti nejčastěji odpověděli ano (87, tj. 78%): ano, přestože existují výjimky (např. rostliny na dně oceánů); pro některé sluneční světlo, pro jiné umělé světlo (např. lampy), je však nezbytné. Je to hlavní zdroj života rostliny, jinak by neprobíhala fotosyntéza. Méně často respondenti odpověděli ne (11, tj. 10%); ne pro všechny (10, tj. 9%); pro většinu rostlin je nezbytné (2, tj. 2%); částečně ano (1, tj. 1%).
Je pravda, že rostliny světlo potřebují, protože zelený rostlinný pigment – chlorofyl – absorbuje energii slunečního světla a využívá ji k fotosyntéze (VLEe). Jak již bylo zmíněno, ne všechny rostliny mají zelený pigment chlorofyl, ne všechny provádějí fotosyntézu,
22Leknín – „<...> rod vytrvalých vodních rostlin“ (podrobněji viz VLEₑ: https://www.vle.lt/Straipsnis/vandens-lelija-99595).
23 Lotos – „<...> rod vytrvalých vodních rostlin“ (podrobněji viz VLEₑ: https://www.vle.lt/Straipsnis/lotosas-17658).
24 „Mělo se za to, že řasy patří k nižším rostlinám, které nemají listy, stonky a rozmnožovací orgány. V současném klasifikačním systému patří oddělení řas k různým říším – rostlinám, bakteriím, protistům <...>“ (VLEₑ).
25 Podrobněji viz VLEₑ parazitické rostliny: https://www.vle.lt/Straipsnis/parazitiniai-augalai-2116.
26 Záraza – „vytrvalá, chlorofyl neobsahující, načervenalá nebo fialová parazitická rostlina s nerozvětveným nebo málo rozvětveným stonkem“ (VLEₑ).
108
Acta Linguistica Lithuanica LXXXII
Page 17
Žodžio augalas samprata (remiantis studentų apklausa)
to znamená, že existují i takové rostliny (většinou parazitické), které světlo nepotřebují, to však není typické a spíše jde o výjimku, protože jednou z nejdůležitějších funkcí rostlin v ekosystému je právě provádění fotosyntézy.
Odpovědi respondentů na desátou otázku průzkumu – čím se podle vašeho názoru rostlina živí? – lze uspořádat takto:
• vodou (60, tj. 31%): voda, vlhkost, srážky; • anorganickými látkami (55, tj. 29%): anorganické látky; různé minerály, minerální látky; látky obsažené v půdě; minerální hnojiva; • sluneční energií (45, tj. 23%): slunce; sluneční světlo; sluneční paprsky.
Méně často respondenti odpověděli, že rostlina se živí oxidem uhličitým (17, tj. 8%); organickými látkami (15, tj. 8%), např.: organické sloučeniny (látky); některé rostliny se živí živými organismy – hmyzem, mouchami; hnojivy27. Někteří odpověď neuvedli (3, tj. 1%).
Jak je vidět, výživa rostlin přímo souvisí s fotosyntézou. Aby mohly vyrábět organické látky, rostliny absorbují z půdy vodu, z prostředí přijímají oxid uhličitý a později uvolňují do atmosféry kyslík. Rostliny se také živí anorganickými látkami obsaženými v půdě. Jak již bylo zmíněno, výživa rostlin organickými látkami není typická.
Některé anglické a ruské slovníky při vymezování významu rostliny zaznamenávají její výživu, srov.: „kořeny absorbuje vodu a anorganické látky“ (OXFORD), „k udržení života jsou nezbytné voda a sluneční světlo“ (MACMILLAN); „živí se pomocí fotosyntézy a z půdy“ (méně často z jiného živného prostředí) (CEM), „živí se anorganickými látkami ze vzduchu a půdy“ (MAKC), „živí se (na rozdíl od živočichů) pomocí fotosyntézy a z půdy“ (ТСОІІ) (podrobněji viz Gaidienė, Liutkevičienė 2017: 11–14). Litevské slovníky výživu rostlin v definici nezaznamenávají.
Jedenáctá otázka zněla: ZNÁTE TERMÍN FOTOSYNTÉZA? POKUD ANO, POPIŠTE JEJ VLASTNÍMI SLOVY. Většina (93, tj. 84%) respondentů odpověděla, že termín fotosyntéza je jim znám, a vlastními slovy vysvětlila, jak mu rozumí, např.: Fotosyntéza je proces, při němž rostlina využíváním sluneční energie vytváří kyslík. Fotosyntéza je reakce prováděná rostlinou, při níž za využití slunečního světla (určité části spektra) a CO2 rostlina uvolňuje kyslík. Je to proces, při němž rostliny ve svých listech vyrábějí organické živiny a uvolňují kyslík. Je to přeměna slunečního světla, vody a oxidu uhličitého na glukózu a kyslík v chloroplastech.
27 Hnojiva mohou být anorganická i organická, srov. hnojiva – „minerální a organické látky obsahující živiny nezbytné pro rostliny“ (VLE2).
Straipsniai / Articles
109
Page 18
ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ
V zásadě jsou uvedené odpovědi správné. Fotosyntéza je „proces, při němž organismy (rostliny obsahující chlorofyl, zelené a purpurové bakterie) využívají energii Slunce z viditelné části spektra k syntéze sloučenin s vysokou energetickou hodnotou. <...> Z oxidu uhličitého CO2 a vody H2O se syntetizují sacharidy a do atmosféry se uvolňuje kyslík O2“ (VLEe). Fotosyntéza probíhá v chloroplastech28, které obsahují „pigmenty (chlorofyly, karotenoidy), jež absorbují světelnou energii a využívají ji k tvorbě molekul cukru“ (VLEe).
Méně často respondenti odpověděli, že je jim termín fotosyntéza znám, nedokážou jej však vysvětlit (11, tj. 10%), např.: Ano, je známý. Nedokážu ho vysvětlit. Zcela výjimečně (7, tj. 6%) respondenti odpověděli, že jim tento termín není znám, nebo vůbec neuvedli žádnou odpověď.
Rys rostliny „fotosyntéza“, jak již bylo uvedeno, respondenti uvádějí jako jeden z nejčastějších jak v odpovědích na první otázku (vlastními slovy popište, co pro Vás je rostlina), tak na druhou otázku (jaký je podle Vašeho názoru hlavní rys rostliny). „Fotosyntézu“ rovněž uvádějí jako jeden z rozlišovacích rysů rostliny a živočicha.
Lotyšské jazykové slovníky při definování slova rostlina uvádějí, že je pro ni nezbytná „světelná energie“, fotosyntézu však přímo neuvádějí (srov. DŽ₇ᵢ, LKŽₑ – „látky ze vzduchu“). Některé slovníky anglického a ruského jazyka při definování rostliny zmiňují také fotosyntézu, srov.: „provádí fotosyntézu“ (MERRIAM-WEBSTER), „v listech syntetizuje živiny pomocí zeleného pigmentu chlorofylu fotosyntézou“ (OXFORD), „živí se fotosyntézou“ (CEM), „živí se (na rozdíl od živočichů) fotosyntézou“ (ТСОШ) (podrobněji viz Gaidienė, Liutkevičienė 2017: 11–14).
Dvanáctá otázka průzkumu byla formulována takto: JE PODLE VAŠEHO NÁZORU HOUBA ROSTLINA? Názory dotázaných respondentů se rozcházely:
a) respondenti z oblasti společenských a exaktních věd nejčastěji odpověděli, že houba je rostlina (51, tj. 50%), o něco méně respondentů odpovědělo, že houba není rostlina (48, tj. 48%), dva (2%) respondenti na otázku neodpověděli;
b) většina respondentů z oblasti humanitních věd se domnívá, že houba není rostlina (9, tj. 90%), a rovněž dodali, že houby patří do říše hub; houba patří do kategorie hub. Pouze jeden respondent se domnívá, že houba je rostlina.
Z výsledků vyplývá, že respondenti z oblasti společenských a exaktních věd se rozdělili téměř rovnoměrně – 50% se domnívá, že houba je rostlina, zatímco 48%, že není rostlina. Většina (90%) respondentů z oblasti humanitních věd se domnívá, že
28 Podrobněji viz VLEechloroplasty: https://www.vle.lt/Straipsnis/chloroplastai-60470.
110
Acta Linguistica Lithuanica LXXXII
Page 19
Žodžio augalas samprata (remiantis studentų apklausa)
Houba není rostlina. Ve skutečnosti houby patří do říše organismů, nikoli rostlin (VLEe).
Respondenti byli požádáni, aby odpověděli na otázku – JAKÁ JE PRO VÁS NEJTYPOVĚJŠÍ ROSTLINA? Odpovědi se rozdělily takto:
Méně často byly uvedeny keř (1, tj. 1%), řasy (1, tj. 1%), kaktus (1, tj. 1%). Někteří respondenti odpověděli abstraktněji, srov.: malá rostlina s kulatými listy (1, tj. 1%) – možná měli na mysli nějakou pokojovou květinu; zelené barvy a rostoucí (1, tj. 1%) – většina rostlin; jehličnany (1, tj. 1%) – smrky, borovice aj.; na otázku neodpověděli (3, tj. 2%).
LEXIKOGRAFICKÉ HESLO ROSTLINY
Je třeba připomenout, že rostlina je ve výkladových slovnících litevského jazyka definována takto: „organismus živící se anorganickými látkami a k růstu většinou využívající světelnou energii“ (DŽ7i); „organismus živící se anorganickými látkami půdy a vzduchu, zpravidla rostoucí na nehybném místě“ (LKŽe).
Jak je patrné, DŽ7i a LKŽe uvedené augalo definice jsou poměrně stručné; zmiňují se tyto znaky: „organismus“, „živí se anorganickými látkami“, potřebuje „světelnou energii“ (DŽ7i; LKŽe – „látky ze vzduchu“). V LKŽe je zaznamenán ještě jeden znak rostliny – „roste v nehybné poloze“.
Porovnáme-li definice slova augalas7i v DŽe a LKŽ s definicemi tohoto slova uvedenými v encyklopediích litevského jazyka29 a terminologických slovnících30, je zřejmé, že téměř ve všech pramenech je augalas definován jako termín; jsou uváděny vědecké (nikoli každodenní a snadno pochopitelné) rysy, srov.: ‚organismus‘, ‚živí se anorganickými látkami‘, ‚provádí fotosyntézu‘. Jinými slovy, význam slova augalo je v těchto slovnících vysvětlován s ohledem na vzdělaného čtenáře slovníku. Podle Gudavičiuse (2009: 75) „by se z vědeckého hlediska podstatné rysy věcí a jevů měly v definici významu odrážet pouze do té míry, do jaké jsou mluvčími všeobecně chápány“.
29 Encyklopedie, o které jsme se opírali, viz podrobněji „Úvodní poznámky“.
30 Terminologické slovníky, o které jsme se opírali, viz podrobněji „Úvodní poznámky“.
Straipsniai / Articles
111
Page 20
ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ
Po analýze údajů z provedeného průzkumu bylo zjištěno, že respondenti často uvádějí vědecké rysy rostliny, např. „fotosyntézu“, „produkci kyslíku“, „chloroplasty“, ale také často zdůrazňují nevědecké rysy, např. že rostlina se nepohybuje, tj. je „připevněná k jednomu místu“ (na rozdíl od živočicha), že má často „kořeny“, „stonek“, „listy“ a „kvete“. Na první pohled by se mohlo zdát, že rysy rostliny pojmenované respondenty jsou všem známé, v tomto případě je však důležité, které rysy rostliny byly uvedeny nejčastěji, srov.: „větve“, „plody“, „pupeny“ by mohly patřit mezi nejčastěji uváděné rysy, avšak jak ukazuje provedený výzkum, není tomu tak.
Provedený výzkum rovněž pomohl odhalit, které rostliny jsou pro Litevce nejtypičtější – je to strom31, květina a tráva. Tyto údaje dosud nebyly empiricky potvrzeny.
Je zřejmé, že terminologickou definici rostliny v BŽ by bylo třeba spojit s kognitivnější definicí. Navrhuje se formulovat definici rostliny tak, že se do ní zahrnou výše uvedené nejtypičtější rysy rostliny – „kořen“, „stonek“, „listy“, „kvetení“. Pro zajímavost lze zmínit, že rys rostliny „zpravidla rostoucí na nehybném místě“, zaznamenaný v LKŽ, velmi často uvádějí i respondenti, ačkoli tento rys byl z DŽ31 vypuštěn. Respondenti tento rys uvádějí často, proto stojí za to zahrnout jej do definice rostliny v BŽ.
Definice rostliny v BŽ by tedy mohla znít takto:
rostlina – organismus živící se anorganickými látkami a k růstu většinou využívající světelnou energii, zpravidla připevněný k jednomu místu, často mající kořeny, stonek a listy, kvetoucí (např.: strom, květina, tráva).
ZÁVĚRY
1. Cílem výzkumu bylo prozkoumat současné chápání slova rostlina, zjistit, které jeho rysy jsou důležitější a snadno rozpoznatelné a které nejsou tak důležité. Cílem také bylo předložit návrhy k definici slova rostlina ve výkladovém Slovníku spisovné litevštiny, protože toto slovo je nejčastěji i ve výkladových slovnících definováno pouze jako vědecký termín z oblasti botaniky, aniž by byly uvedeny jeho rysy související s každodenním, osobním poznáním. Rostlinu lze ve skutečnosti definovat nejen vědeckými termíny, ale také snadněji pochopitelnými, běžnými slovy.
31Asociační pole slova strom zkoumala Silvija Papaurėlytė (2011: 405–416). Zjistila, že nejprototypičtějším litevským stromem je dub.
112
Acta Linguistica Lithuanica LXXXII
Page 21
Pojetí slova rostlina (na základě průzkumu mezi studenty)
2. Analýza údajů z průzkumu ukázala, že rostlina je nejčastěji (viz otázky 1–4) rozpoznávána podle vnějších (zrakových) rysů (370, tj. 52%), obvykle souvisejících s viditelnými orgány rostliny.
3. Z vnějších rysů rostliny jsou nejčastěji uváděny tyto: „kořeny“ (98, tj. 27%), „listy / jehlice“ (72, tj. 19%), „barva“ (51, tj. 14%), „květ, kvetení“ (48, tj. 13%) a „stonek (lodyha)“ (47, tj. 13%).
4. Rostlina je rovněž rozpoznávána podle vnitřních rysů (256, tj. 36%), které souvisejí s jejími životně důležitými cykly.
5. Z vnitřních rysů rostliny respondenti nejčastěji zdůrazňují „životní cyklus“ rostliny (64, tj. 25%), „fotosyntézu“ (52, tj. 20%) a „stanoviště“ (30, tj. 12%).
6. Méně často je rostlina rozpoznávána podle toho, čím rostlina v obecném smyslu je (89, tj. 12%). Tato skupina rysů více souvisí s prvky vědecké klasifikace rostliny.
7. Pokud jde o rostlinu v obecném smyslu, nejčastěji je zaznamenáván vědecký rys – rostlina je „organismus“ (61, tj. 69%).
8. Při odpovídání na otázky průzkumu respondenti často stavěli rostlinu do protikladu k živočichovi, a zdůrazňovali tak jejich zásadní rozdíly. Nejčastěji jsou zdůrazňovány rozdíly v pohybu – většina rostlin se nemůže aktivně pohybovat, tj. roste na nehybném místě, zatímco živočichové se většinou pohybovat mohou. Zdůrazňovány jsou také mentální rozdíly mezi rostlinami a živočichy – rostliny nemohou myslet.
9. Respondenty uváděné nejtypičtější rostliny jsou strom, květina (-y) a tráva.
10. Na základě analýzy údajů z průzkumu a také předchozího článku autorů o chápání rostliny ve slovnících litevského, anglického a ruského jazyka by v Slovníku spisovné litevštiny měla být terminologická definice rostliny spojena s kognitivnější definicí, srov. rostlina – organismus živící se anorganickými látkami a k růstu většinou využívající světelnou energii, zpravidla připevněný k jednomu místu, často mající kořeny, stonek a listy, kvetoucí (např.: strom, květina, tráva).
ŠALTINIAI
BŽ – Bendrinės lietuvių kalbos žodynas, red. kolegija D. Liutkevičienė, G. Naktinienė, R. Petrokienė, D. Svetikienė, K. Vosylytė, J. Zabarskaitė, vyr. red. D. Liutkevičienė, rengiamas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: http://bkz.lki.lt.
COLLINS – Collins English Dictionary. Prieiga internete: https://www.collinsdictionary.com/dictionary/english/.
Straipsniai / Articles
113
Page 22
ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ
DŽ₇i – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, vyr. red. St. Keinys, 7-asis patais. ir papild. leid., Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2012, e. variantas, 2015 (atnaujinta versija, 2017). Prieiga internete: http://lkiis.lki.lt/dabartinis.
LE 1953 – Lietuvių enciklopedija (t. I: A), vyr. red. V. Biržiška, Boston Mass.: Lietuvių enciklopedijos leidykla (J. Kapočius). Prieiga internete: http://lituapedija.net/Puslapis:LE01.djvu/392.
Lietuvos Respublikos augalų apsaugos įstatymo pakeitimo įstatymo projektas. Prieiga internete: http://terminai.vlkk.lt.
Lietuvos Respublikos fitosanitarijos įstatymo pakeitimo įstatymo projektas. Prieiga internete: http://terminai.vlkk.lt.
LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas (t. I–XX, 1941–2002), red. kolegija G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinienė, 2-asis leidimas, e. variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005 (atnaujinta versija, 2008). Prieiga internete: www.lkz.lt.
Sliesaravičius Algirdas, Lazauskas Juozas, Stanys Vidmantas, Keinys Stasys, Klimovienė Giedrė 2010: Žemės ūkio augalų selekcijos ir sėklininkystės terminų žodynas, Vilnius: Infrostras. Prieiga internete: http://terminai.vlkk.lt.
VLEₑ 2019 – Visuotinė lietuvių enciklopedija: e. variantas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras. Prieiga internete: https://www.vle.lt.
ŽŪE 1998 – Žemės ūkio enciklopedija (t. 1: aberdynai–Juškienė), Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
МАКС – Словарь русского языка, под ред. А. П. Евгеньевой. Prieiga internete: http://slovari.ru/search.aspx?s=0&p=3068.
СЕМ – Русский семантический словарь, отв. ред. Н. Ю. Шведова. Prieiga internete: http://slovari.ru/search.aspx?s=0&p=3068.
ТСОШ – Толковый словарь русского языка, С. И. Ожегова и Н. Ю. Шведовой. Prieiga internete: http://slovari.ru/search.aspx?s=0&p=3068.
114
Acta Linguistica Lithuanica LXXXII
Page 23
Žodžio augalas samprata (remiantis studentų apklausa)
LITERATŪRA
Dębowiak Przemysław, Waniakowa Jadwiga 2019: Semantic Motivation of Plant Names as a Part of their Etymology. – Villalva, A., Williams, G. (eds.). The Landscape of Lexikography. Prieiga internete: https://halshs.archives-ouvertes.fr/halshs-02309857/document.
Gaidienė Anželika, Liutkevičienė Danutė 2017: Reiškinių apibrėžimo ypatumai Bendrinės lietuvių kalbos žodyne: augalai ir gyvūnai. – Bendrinė kalba 90, 1–47. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/?90.
Gritėnienė Aurėlija 2014: Žibuoklės vaizdinys šiuolaikinėje lietuvių prozoje. – Lietuvių kalba 8, 1–11. Prieiga internete: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviukalba/article/view/95/75.
Gritėnienė Aurelija 2016: Šermukšnio vaizdinys „Lietuvių kalbos žodyne“. – Tausokos darbai 52, 85–104.
Gudavičius Aloyzas 2009: Etnolingvistika: tauta kalboje, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla.
Tokarsky Ryszard 1993: Słownictwo jako interpretacja świata. – Bartmiński, J. (ed.). Encyklopedia kultury polskiej XX wieku, vol. II, Wrocław: Współczesny język polski.
Straipsniai / Articles
115
Page 24
ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ
Concept of the Word augalas (Based on Student Survey)
SUMMARY
The aim of the research was to investigate the contemporary understanding of the word augalas (plant) and to determine which features are more important and easily recognizable and which are less important. The study also sought to provide some proposals regarding the definition of the word augalas in the explanatory Dictionary of Standard Lithuanian, because even explanatory dictionaries usually define this word solely as a botanical term by not mentioning the features, which are concerned with daily and personal knowledge. In fact, this word may also be defined by more easily comprehensible and usual words rather than scientific terms only.
The analysis of the survey data revealed that the plant is usually recognizable by external (visible) features (370, i.e. 52%), which are usually associated with the visible parts of the plant. Concerning the external features of the plant, the following are usually mentioned: ‘roots’, ‘leaves/needles’, ‘colour’, ‘blossom’ and ‘stalk (stem)’. The plant is also recognizable by its internal features (256, i.e. 36%), which are concerned with its vital cycles. As regards the internal features of the plant, the respondents usually underline the plant’s ‘life cycle’, ‘photosynthesis’ and ‘habitat’. The plant is less commonly recognizable by what it is in the general sense (89, i.e. 12%). The most common feature pinpointed by this group: the plant is an ‘organism’.
When answering the questions of the survey, the respondents often oppose the plant to the animal, thus trying to highlight their essential differences. The differences of movement are usually underlined: most plants cannot move actively, i.e. they grow in a motionless position, whereas animals have the faculty to move. Mental differences between plants and animals are emphasized as well: plants do not have minds; they cannot think.
The analysis of the survey data and the earlier article of the authors addressing the perception of the plant in Lithuanian, English and Russian dictionaries entail that the definition of the term augalas in Dictionary of Standard Lithuanian should be made more consistent with its cognitive definition, cf. augalas, an organism, which feeds on inorganic nutrients and usually uses the energy of light for its growth; it is usually attached to a single place, often has roots, a stem, leaves and the capacity to bloom (e.g. tree, flower, grass).
Įteikta 2019 m. lapkričio 19 d.
ANŽELIKA GAIDIENĖ DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, Vilnius LT–10308, Lietuva [email protected][email protected]
