Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux- : Iran. *śrau ̯a-, *śrauša-, *śrū̆ta- (against Baltic and Germanic Background)

Alexander I. Iliadi

doi:10.35321/all89-03

Machine-translated document

This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.

Preparing document pages…

ALEXANDER I. ILIADI Státní instituce „Jihoukrajinská národní pedagogická univerzita pojmenovaná po K. D. Ušinském“ ORCID id: orcid.org/0000-0001-5078-8316

Oblasti výzkumu: etymologie, srovnávací historická lingvistika, obecná a typologická lingvistika.

DOI: doi.org/10.35321/all89-03

SLAVO-IRANICA II: SLOŽENÁ SLOVA SE SLAV. *SLAV-, *SLUX-: ÍRÁN. *ŠRAUA-, *ŠRAUŠA-, *ŠRŪTA- (V BALTICKÉM A GERMÁNSKÉM KONTEXTU)

Kontakty slovanských a íránských jazyků II: složená slova se slav. *slav-, *slux-: írán. *šrau̯a-, *šrauša-, *šrūta- (v kontextu baltských a germánských jazyků)

ANOTACE

Výzkum přináší výsledky srovnávací historické analýzy íránských, slovanských, baltských a germánských lexikálních a syntaktických jednotek s reflexy indoevropského kořene *kleu- „slyšet“, „naslouchat“. Tvoření složených slov a (hypoteticky) formulačních výrazů (ustálených syntaktických spojení vyjadřujících ideologickou sémantiku) s uvedeným etymonem ukazuje strukturálně-sémantický paralelismus ve čtyřech jazykových kulturách. Tento paralelismus se projevuje úplnou (nebo částečnou) genetickou identitou etymologického složení srovnávaných jednotek a společnými standardy organizace jejich kulturní sémantiky, které odrážejí: 1) chápání slávy jako absolutní hodnoty v systému morálních vztahů uvnitř starověkých společností (v íránštině, slovanských jazycích a germánských jazycích); 2) případy specializace (ve slovanských a íránských jazycích) původní „akustické“ sémantiky směrem k významům Verba Dicere („oslavovat“) a jejich derivátům „sláva“, „oslavovaný“; tento sémantický posun byl široce využíván v systému antroponymických motivací.

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

Jsou vyvozeny závěry týkající se příčin strukturální a etymologické příbuznosti nebo sémantické a typologické podobnosti srovnávaných dat.

KLÍČOVÁ SLOVA: etymologie, derivát, antroponymum, areálový, sémantika.

ANOTACE

Článek představuje výsledky srovnávací historické analýzy íránských, slovanských, baltských a germánských lexikálních a syntaktických jednotek s reflexy indoevropského kořene *ḱleu- „slyšet“, „naslouchat“. Tvoření složených slov a (hypoteticky) ustálených spojení (stabilních syntaktických spojení s ideologickým významem) s uvedeným etymonem odhaluje strukturálně-sémantický paralelismus čtyř jazykových kultur. Tento paralelismus se projevuje úplnou (nebo částečnou) genetickou identitou etymologické stavby srovnávaných jednotek a společnými standardy organizace kulturní sémantiky, které odrážejí: 1) pojetí slávy jako absolutní hodnoty v systému morálních vztahů starověkých společností (v íránských, slovanských a germánských jazycích); 2) případy specializace původní „akustické“ sémantiky (ve slovanských a íránských jazycích) směrem k významům Verba Dicere („oslavovat“) a jejich derivátům „sláva“, „oslavovaný“; tento sémantický posun byl široce rozšířen v systému antroponymických motivací. Jsou vyvozeny závěry o příčinách strukturální a etymologické příbuznosti či sémantické a typologické podobnosti srovnávaných údajů.

KLÍČOVÁ SLOVA: etymologie, složené slovo, osobní jméno, areálový, sémantika.

1. ÚVOD

K nejstarší vrstvě systému komponentů, z nichž se v indoevropských jazycích minulosti utvářela dvoučlenná antroponyma, náleží etymon *ḱleu-, *ḱlew-: *klu- (praes.), *ḱlū-: *ḱléu-s-, *klu-s- (desider.) „slyšet, naslouchat“, „slavný“, „oslavovaný, proslulý“, *ḱleu-os „sláva“, „(po)chvala“, *ḱlu-to-s „slavný“, „oslavovaný“, *ḱleu-men- „sluch“ (Pokorny 1959: 605; Rix 2001: 334). Genetické hnízdo, které tento etymon tvoří, není po sémantické stránce příliš bohaté, tuto okolnost však kompenzuje vznik jednoho z nejstarších označení slávy a proslulosti v jeho paradigmatu. Tento pojem, velmi významný ve starověké společnosti, obsahoval hodnocení někoho z rodu či fratrie a do určité míry určoval vztah ostatních k němu. Sláva získaná v bitvě, dosažená skutky (nikoli pouhá známost, nýbrž úcta k jejímu nositeli, uznání jeho činů a talentu), někdy člověka předcházela (rus. слава бежит впереди нас), provázela ho po smrti (rus. бессмертная (вечная) слава, čes. věčně slavný, pol. chwała nieśmiertelna) a přecházela na potomky oslavovaného předka (srb. Дедослав, Братослав; Grković 1977: 46, 73,

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux-: Iran. *śraua-, *śraušā-, *śrūta- (against Baltic and Germanic Background)

76, starořecké Πατρόкλειο a pod. Zdá se, že pro archaickou společnost byla sláva absolutní hodnotou, řádově vyšší než materiální statky a dokonce i než sám život, o čemž svědčí zaprvé epické texty odrážející mravy „hrdinské doby“ v dějinách starověkého Řecka, události z doby staroruských bylin a skandinávských ság apod., a zadruhé stará antroponymie s komponentem *ḱleu, který ztělesňoval „výtažek“ toho nejvýznamnějšího, co se o člověku vědělo.

Sláva je tedy „informačním dvojníkem“ svého nositele, a proto se vztah k ní rovnal vztahu k člověku samému; to se otisklo v sémantice ideových jmen s *ḱleu-, který mohl připojovat široké spektrum základů. Vysoký stupeň sémantické valence reflexů *ḱleu svědčí o četných kontextech jejich užívání; jejich zhuštění v různých jazycích dalo vzniknout kompozitům – lexikálním ekvivalentům „mikrotextů“ (slovních spojení, frazeologických obratů) se slovem sláva. Jako autonomní sémantické komplexy nesoucí ideu či hodnocení „slavné“ kompozity zachycují „prožitek proslulosti“ (nebo bezslavnosti), její vnímání, atributy, nabytí, ztrátu, dědictví, vztah, úměrnost kvalitám nositele apod.

Je třeba zmínit ještě jednu skupinu příbuzných jmen s pro toto etymologické hnízdo triviálním vývojem významu k „sluch“, „poslušnost“. Nelze je vyloučit z pozornosti, protože je třeba získat co nejúplnější obraz lexikálních paralel s *ḱleu v různých částech indoevropského areálu.

Pro srovnávací historické bádání v rámci sémantického pole kompozitů *ḱleu je důležité zjistit, které z jeho jednotek jsou společné reliktní slovní zásobě různých jazyků (archaizmy zděděné z prajazyka a společné inovace dávné epochy) a které charakterizují jejich individuální dědictví či novotvary.

2. METODOLOGIE VÝZKUMU

2.1. Ve světle řečeného se jeví jako velmi perspektivní vyčlenění kategorie composita s *ḱleu v jazycích historicky spjatých těsnými kontakty, jejichž důsledkem se staly společné inovace v jejich lexiku a sémantice. Zajímají nás výsledky slovansko-íránské jazykové interakce, která, jak ukazují zkušenosti klasických srovnávacích historických studií, ovlivnila vývoj jednotlivých subsystémů slovanského poetického jazyka, k němuž náležejí právě dvoučlenná

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

osobní jména s vlastní obrazností a orientací na slavnostní recitaci. Svým obsahem, na úrovni kulturních významů v nich obsažených, plně odpovídají požadavkům slovníku „vysokého“ jazyka. Rysy společné starým Íráncům a Slovanům se plasticky vyčleňují na pozadí jmenných složenin s reprezentanty i.-e. *kleu v ostatních indoevropských jazycích. Pro srovnání jsou zde využity údaje staré baltské a germánské onomastiky, jejichž tvůrci byli v kontaktu s nositeli íránské a slovanské řeči. Podíl společných novotvarů a ideologická blízkost jejich sémantiky mají ukázat alespoň reziduální znaky kulturní výměny, pokud byla jakkoli významná.

2.2. Pro etymologickou a srovnávací historickou analýzu byla vybrána lexika pokračující ve variantách jediného indoevropského etymonu na etymologickém řezu několika jazyků: praslav. *slav- „sláva“, „slavný“, *slux- „sluch“; írán. *śrau- „slyšet, naslouchat“ (sekundární „rozumět“, „vědět“, „zpívat“, „chválit“, „oslavovat“, „posvěcovat (mantrou)“, „ukazovat“, „učit“, „zvonit“, „křičet“; Cheung 2007: 356–357), *śrauca- „sláva“, „oslavování“ (v kompozitech lze chápat i ve významu funkčně blízkém „slavný“), „slovo“ (> „učení“), *śrauśa- „poslušnost“, part. (perfi. pass.) *śrūta- „známý, oslavovaný“: lit. šlavė „čest“, „sláva“, „dobré jméno“, lotyš. slava, slave „sluch“, „drb“ a „sláva“, „chvála“, „dobré mínění“ (Smoczyński 2019: 1787–1788), lit. kláusti „ptát se“, klausýti „naslouchat“, „být poslušný“, lotyš. klausīt „tamtéž“, staropruské klausiton „slyšet“, lit. klùsas „nedoslýchavý“, „špatně slyšící“, lotyš. kluss „tichý, mlčenlivý“, „klidný“ (Fraenkel 1962: 265–266; Smoczyński 2019: 733–734: zde viz také o důvodech přerušení v angličtině): germ. *xlewarz „sláva“, *xluðaz, *xlūðaz adj. (z part.) „známý“ (Orel 2003: 176, 178) a j. Dále je příslušný materiál uvedených jazyků využíván podle potřeby.

2.3. Klást rovnítko mezi slav. *slavъ a írán. *śrauah není zcela korektní: slovanské slovo je odvozeno od prézentního kmene *slovǫ (inf. *sluti, *slyti) podle pravidelného morfonologického modelu s prodloužením kořenového vokalismu, zatímco íránština ještě zachovává indoevropskou krátkost samohlásky. Slovanská antroponymie však uchovala stopy adjektivní bezpříponové formy *slovъ, ekvivalentní íránskému prototypu (praslav. o = írán. a). Praslav. *-slovъ je známo jako součást jmenných kompozit, která často konzervují archaické prvky slovní zásoby. Korelace dvoučlenných jmen *X-slovъ: *X-slavъ prakticky všude, kde je doložena, připomíná poměr „archaizmus: inovace“ přinejmenším proto, že varianty s *-slovъ mají zjevně reziduální charakter. Srov.:

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux-: Iran. *śrau̯a-, *śraušā-, *śrūta- (against Baltic and Germanic Background)

starochorv. Berislov (Majkov 1857: 289: Берисловь) VS maked. Берислав (Stankovska 2000: 146);

starorus. Вечесловь, 1560 (Archiv 1915: 437), Ilja Ivanovič Вечеслов, 1608 (Vologda) (Vasil’ev 2012: 88) < *Вячеслов VS Вячеслав;

chorv. *Doroslov-ak (srov. odvozené příjmení Doroslovački; Leksik 1976: 137) VS Doroslav-ić;

slav. *Miroslov, vyčleňované v základu oikonyma Mirosloveni (Dicţionarul 1993: 99), rus. star. Мирослово – oikonymum (Kostromská gubernie; Vasil’ev 2012: 88: z *Мирославль, –а, –е) VS Miroslav;

staroslov. *Časlov – jméno stojící na začátku slovotvorného řetězce, na jehož konci je toponymum Časlovcu (Petrov 1924: 42) VS staročes. Čáslav, XVI (Nováček 1894: 165). Sem patří také starorus. *Чесловъ, srov. jotovo-posesivní derivát Чесловле, 1571 – oikonymum v novgorodské zemi VS pol. Czesław (Vasil’ev 2012: 87);

starorus. *Расловъ, derivující oikonyma Расловль, 1539, rus. Расловичи, počátek 20. stol. (novgorodská země), Ростовль (Рославль; Smolenská, Orlovská gubernie), bělorus. Рысловль (okolí Homelu) VS Раславъ (Vasil’ev 2012: 86: jako základ se uvádí jméno Раславъ);

starorus. Твердисловъ Isidor, 1474 (Rostov) VS starorus. Твердиславъ Michalkovič, 1206 (Novgorod; Tupikov 1903: 388);

slav. *Seslovъ < *Vbseslovъ v základu toponyma Σέσλοβον (Makedonie, oblast Chalkidiki, Soluň), tj. *Seslovьjь = *Σέсловьjь (viz Iliadi 2008: 103) VS *Vbseslavъ, srov. bulh. Всеслав (Ilčev 1969: 117).

V řadě případů se východoslovanská deantroponymická toponyma s -слов vykládají jako výsledek modifikace výchozího -славль, -е (v jotovo-posesivních formách) v důsledku fonetického zániku l’, nové morfologické segmentace a vyrovnání podle produktivního posesivního modelu na -ово/-ево (Vasil’ev 2012: 88 a násl.). S tím je obtížné polemizovat, nelze však popřít ani odvození některých příkladů od osobních jmen s původním *-slovъ. Jde o to, že -слов se vyskytuje nejen v toponymech, kde může být potenciálně výsledkem přestavby původního -славль pod tlakem slovotvorného typu na -овъ, nýbrž také v geografických názvech na -словль (srov. výše rus. Рословль, bělorus. Рысловль), -ēne (Mirosloveni), které nebyly vystaveny vlivu slov této struktury, a především ve starobylých písemných bezafixálních antroponymech s širokým zeměpisným rozšířením.

Uvedená fakta opravňují v některých antroponymech na *-slavъ: *slavo– předpokládat diachronické vyrovnání starého *slov– podle jmen s inovativním vokalismem. Proto je těsné srovnání íránských a slovanských reflexů zcela oprávněné.

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

2.4. Historická jednota původů onomatetické tradice s i.-e. *kleu– ve slovanských, íránských, baltských a germánských jazycích nezaručuje, že v těchto jazycích nedošlo v jejím vývoji k závažným rozdílům. Tyto rozdíly jsou podmíněny aktualizací různých aspektů sémantiky indoevropského etymonu v různých oblastech obsluhovaných kompozity s *kleu– a s nimi korelujícími syntaktickými klišé. Například u Íránců a Slovanů rozvinul kromě semém „sláva“, „zpívat (= oslavovat)“ také zvláštní významy „slovo“, „učení“, (írán.) „náboženská poslušnost“, „učit“, jakož i mentální významy „rozumět“, „vědět“, zatímco u jeho baltských a germánských kognátů nic podobného neexistuje, což se muselo odrazit v aktu pojmenování.

V této práci je použita táž metodika, která byla ověřena v předchozím článku cyklu (viz Iliadi 2022), takže není nutné se zde podrobně zastavovat u výzkumných postupů. Uveďme pouze několik pro daný postup nejdůležitějších detailů.

1. Lexémy-kompozita s úplnou genetickou identitou svého složení v íránštině a slovanských jazycích, při absenci analogických jmenných složenin v ostatních jazycích, jsou potenciálním svědectvím společného vývoje obou uvedených jazykových a kulturních tradic.

2. Částečné zdvojení složení srovnávaných jednotek (homogenita jedné z komponent) při shodnosti jejich významového obrysu potenciálně poukazuje na využití společných standardů organizace kulturní sémantiky. Právě skládání či kondenzace formulačních výrazů do kompozit probíhala podle společných vzorců vytvořených v procesu jazykové interakce. Absence podobných významových schémat v ostatních jazycích je dalším důvodem konstatovat Slavo-Iranica.

3. Prostředím formování kompozit byl ústní básnický text, vzniklý na pomezí dvou jazykových kultur s původně blízkými ideologémy a repertoárem jazykových prostředků.

4. Pro správnost sémasiologických řešení je v práci přijato čistě technické chápání kompozit, jejichž význam je vymezen s přihlédnutím k jejich možným syntaktickým korelátům: dobrá sláva = Dobroslava „[Nositel] dobré slávy“, starohornoněm. Clod-bald „Slavný odvahou“ nebo „[Čí] odvaha je oslavena“ apod. Přesnější určení sémantiky je často nemožné kvůli nejasnosti gramatického statusu první části.

5. Dosažitelná hloubka sémantické rekonstrukce je silně omezena našimi fragmentárními znalostmi duchovní kultury starověkých národů a jejich vnímání světa (dokonce i při existenci úplného korpusu textů různých žánrů). Proto, abychom se neuchylovali k přímočarému

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Složená slova se slav. *slav-, *slux-: írán. *s̑raua-, *s̑rauša-, *s̑rūta- (v baltském a germánském kontextu)

při retrospektivním modelování sémantiky významy neobnovujeme, nýbrž pouze vymezujeme obecné sémantické obrysy jmen *k̑leu– pro pochopení: a) jejich místa v systému znaků uvedených jazykových tradic; b) odkazů na určité objekty-hodnoty jejich duchovního života.

3. ETYMOLOGICKÉ A SÉMANTICKÉ IDENTITY

3.1. Slavica & Iranica

Praslav. *Bogo-slavъ: írán. *Baga-śrauah-

Praslav. *Bogoslavъ (: bulh. Богослав, srb., chorv. Bògoslav; ESSJ II 161; slovin. Bogoslav (SSI), staropol. Bogosław: Bogozlaus, 1168; SSNO I 191; pol. Bogosław; Słownik 2003: 802) má plně logickou etymologickou korespondenci v írán. *Baga-śrauah-, srov. středoírán. *Bagasrauah- (aramej. Bgsrw) „Boží sláva“ nebo (podle překladu Manfreda Mayrhofera) „Ten, kdo má slávu od boha“ (Hinz 1973: 162; 1975: 58–59; Tavernier 2007: 139), staroperš. *Baga-çavah- „Se slávou od bohů“ (Schmitt 2011: 157: ze staroírán. *Baga-sravah-). Níže viz příklad s inverzí *Slavo-bogъ.

Praslav. *Borni-slavъ: írán. *Pāti-śrauah- (?)

Reflexy slovanského prototypu: bulh. Бранислав (Ilčev 1969: 87: „ochránce slávy“; Kovačev 1987: 56: „braň slávu“), srb. Бранислав (Maretić 1886: 114: „in pugna gloriam habens“ nebo „pugnae gloriam habens“; Grković 1977: 44; Mihajlović 2002: 31, 98), staroslov. Branislav: Branizla, 1291 (Kos 1886: 112), staročes. Branislaus (Codex 1854: 54), slov. Branislav (Ovsená 2014: 144), staropol. Bronisław: Erga Bronislaum de Geligowo, 1402 (SSNO I 252). První část je imperativní forma k *borniti „bránit, ochraňovat“ nebo kmen jeho infinitivu. Viz také ESSJ II 206 s poněkud užším seznamem reflexů. Lze se však odchýlit od tradičních názorů na výklad inlautového i v kompozitech jakožto slovesného ukazatele a předpokládat v něm ukazatel ī-kmenu. První část tak může odpovídat kmeni lokálu (bezpředložkovému lokálu) a sémantiku jména lze pravděpodobně rekonstruovat jako „[V] boji (obraně) slavný, oslavovaný“. Srov. syntaktický protějšek kompozita ve starorus. „Брань славна луче есть мира студна“ (Sreznevskij 1912: 408).

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

V archaickém íránském antroponymickém systému odpovídá slovanskému *Borni-slavъ pehl. Pātisrāu (Nyberg 1974: 45) ~ írán. *pāti- „ochránce“ v *pāti-gauka-, *pāti-gāuya-, *pāti-māna a j. (Hinz 1975: 186–187). Sémanticky je toto jméno v podstatě totéž co „Brani-slav“, „Boroni-slav“ nebo „Slavný ochránce“.

Praslav. *Dal’e-slavъ: írán. *Dūrai-śrauah-

Slav. star. Dalislav (Senkovskij 1859: 441) (západoslov.?) ze staršího *Daleslav, jako v případě staročes. Dalebor a Dalibor (viz o nich ESSJ V 185–186), hypokoristika staročes. Daleša: Dalesse, staropol. Dalesz: Dalesyus (Miklosich 1927: 54: dal-) *Dal’e-slavъ = „Daleko oslavovaný“, „Široce známý“. Složení starobylého typu s komparativem *dal’e- „dále“. Srov. onomasiologicky blízké staroírán. *Dūraiśrauah- ~ staroind. Dūréśravas- (Mayrhofer 1979: 37: *Dūraisravah-), pehl. Dūr-āsrau [dwlʾslwbʾ] „Široce známý“, Dūréśrav [dwlyslwbʾ] ~ pehl. dūr [dwl] „vzdálený, daleký“, „daleko“, „opodál“ (Nyberg 1974: 67). Sem patří také jméno s variantní morfologií druhé části: avest. Dūraē-śruta- = adj. dūraē-srūta- „široce známý, ‚o němž se slyší daleko‘“ < staroírán. *Dūraiśruta- ~ indoár. Dūré-śruta- (k indoírán. *dūrai- „vzdálený, daleký“, „v dálce“: avest. dūraē-, véd. dūre-; Mairhofer 1979: 37; Grantovskij 2007: 363; Schmitt 2009: 81–82: Dūréśi).

Praslav. *Dobro-slavъ: írán. *u̯ahu-śrauah-, *u̯ahu-śrūta-

Srov. bulh. Dobroslav (Ilčev 1969: 176: „ten, kdo je známý dobrem“, „mající dobrou slávu“; Kovačev 1987: 83: „oslavovaný dobrem“), starosrb. Dobroslav, XI, srb. Доброслав (Maretić 1886: 117: „bonam gloriam habens“; Mihajlović 2002: 176, 323, 328, 330), slovin. Dobroslav (SSI), staročes. Dobroslaus (Gebauer 1903: 273), slov. Dobroslav (Ovsená 2014: 144), staropol. Dobrosław: Dobrozlaus, 1228, Dobrosław, 1426 (SSNO I 490), starorus. Доброславъ, 1234 (ESSJ V 43: s užším zeměpisným rozšířením forem) ~ adj. *dobrъ.

Staroperš. *Vau-śavah- „dobroslavný“ (elam. Ma-u-šu-ma) ~ staroind. vásu-śravas- (Tavernier 2007: 342), jakož i morfologicky variantní podoba první části staroperš. *Vau-śūta- „dobrem oslavovaný“ (elam. Ma-u-šu-da) ~ staroind. Vā́su-śruta- (tamtéž). Srov. na úrovni ustálených obratů avest. „zazə bu̯ije vanhāuca miždə vanhāuca srauu̯ahi urnaēca darəu̯e hauuan̯he“ – o hodnotné odměně, dobré slávě a dlouhém blahobytu duše (Skjærvø 2003: 193).

V árjském jazyce je kompozitum zjevným indoevropským dědictvím vzhledem k tomu, že jeho identický protějšek ilyr. Ves-cleves (Pokorny 1959: 606) je doložen na opačném pólu indoevropského jazykového světa.

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux-: Iran. *śrau̯a-, *śraušā-, *śrūta- (against Baltic and Germanic Background)

Praslav. *Dъlgo-slavъ: írán. *Darga-śrauah-

Staročes. Dluhoslav (Gebauer 1903: 259: Dluhoslav). Jde právě o složení s praslav. kmenem *dъlgъ „dlouhý“ v první části, srov. také staročes. Dluhowogius = Dlúhowoj (Gebauer 1903: 259). Slovanskému „Dlouhoslavný“ odpovídá jednoslovný etymologický analog v íránštině: staroperš. *Dargačau̯ā (elam. Tarkašuma, tar–qa–šu–ma; Persepolis) = *darga-srava(h)- „dlouhoslavný, široce známý“ ~ staroind. (Rgvéda) dīrghā-śravas- „široce známý“ (Gershevitch 1969: 236; Mayrhofer 1973: 238; Hinz 1975: 83; Tavernier 2007: 167).

Praslav. *Gati-slavъ: avest. gā̆θā srāvayō

Slovanský protějšek v této paralelě lze uvést s ohledem na slov. Gatislav (ОА). Počáteční Gat- snad souvisí s *gatati, *gatiti (srov. staropol. gatać „mluvit, rozmlouvat“, starorus. гатити „přemlouvat, povzbuzovat (rozhovory, úvahami)“ aj.), příbuznými s avest. gā̆θā- „náboženský zpěv“ (ESSJ VI 105: *gatati; Rastorgueva, Èdel’man 2007: 271) = „[Kéž je] tvá sláva opěvována“? Avestský termín náboženské kultury čistě geneticky spojuje slovanské kompozitum a v něm kondenzované *gatiti slavъ s formulí gā̆θā srāvayō v kontextech „gā̆θā srāvayō yašnəm yazəntəm paitistāiti“, „uštavaitəm gā̆θəm srāvayō uštatəm nimraomno“ a dalších (Bartholomae 1904: 519, 1641: srav-). Je pravda, že homogenita složek obsažených v *gatiti slavъ & gā̆θā srāvayō není zajištěna společným sémantickým základem obou konstrukcí kvůli odlišnému gramatickému a syntaktickému statusu uvedených komponentů: v íránském gā̆θā– nejde o predikát jako ve slovanském, nýbrž o objekt – recitované Gáthy. Samotný fakt tvorby frází z reflexů společných etymonů v íránské a slovanské „vysoké“ řeči však zjevně není náhodný.

K počátečnímu g ve slov. příkladu srov. praslav. *gan’ati > slov. gánať sa (ESSJ VI 100).

Praslav. *Krajь-slavъ: avest. Daŋhu.srūta-

Slovanská jména s prvním členem *krajь „kraj, země“ (: bulh. Краислав, XV, XVI; Ilčev 1969: 275; starosrb. Крајислав, 1386 (Šibenik), srb. Крајислав; Mihajlović 2002: 592, 593: podle Jordana Zaimova „Ten, kdo bude slavný v rodném kraji, ve své zemi“, „Ten, kdo přinese slávu do svého kraje, země“; Maretić 1886: 121: „Mající slávu ve své zemi“; slovin. Krajislav; SSI) reprodukují praslav. *Krajь-slavъ jako „Oslavovaný v [rodném] kraji“, „[Ten, kdo přinese] slávu do [svého] kraje“, ideologicky blízké avest. Daŋhu.srūta- „Oslavovaný v zemi“ (Mayrhofer 1979: 35) ~ daŋhu-, danhu- „kraj, země“, „země“ (Bartholomae 1904: 706).

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

Praslav. *Kъrto-slavъ: írán. *Kṛta-śrāuah-

První člen uvedené dvojice je rekonstruován na základě nejasného chorv. Kortoslav, v němž lze Kort vykládat dvojím způsobem, což vede k různým závěrům ohledně kompozita jako celku. Za prvé jako jméno slovanského pohanského boha. Srov.:

1) staročes. Kirt v „Vaceradových glosách“, kde se uvádí „Mercurius – Radihost, wnuk Kirtow“. Je považován za funkčně blízkého Saturnovi (Karel Erben);

2) slovin. dial., chorv. dial. krt „oheň“ a Krt – bůh, jehož jméno se až do poloviny 19. století ještě uchovávalo ve frazémech, srov. „ne wsi gremo w K’rtowo, marsikteri w č’rtowo“ = všichni nepůjdeme ke Krtovi, někteří k čertu, „wsi gremo w K’rtowo“ = všichni půjdeme do Krtova království (tj. všichni zemřeme), K’rtowa děžda = Krtova oblast, tj. nebe nebo ráj (Izmail Ivanovič Sreznevskij; podrobněji viz Afanas’ev 1869: 760–761; o *kъrt viz Kozlova 1997: 127).

Vnější bezrozpornost takové etymologie *Kъrto-slavъ „[Díky] Kortovi slavný“, „[Kortem] oslavený“ však ztrácí na váze vzhledem k absenci jiných slovanských antroponym obsahujících jméno konkrétního božstva. Přesto zůstává pravděpodobná totožnost praslov. *Kъrt a slovin., charv. krt „oheň“, vedoucí k chápání nomenu jako „Ohnoslav“.

Za druhé (a tohoto názoru se držíme) lze v *Kъrto-slavъ spatřovat výsledek „překódování“ íránského vzoru, podobného parth. krtsrw / Kerdsraw, Kirdsraw /, stř.-pers. kɫtslwbу (řec. Κιρδίστω), jako pokračování írán. *Kṛta-śrāuah- „[Obdařený] slávou [díky svým] činům“ (Livsic 2010: 101: *Kṛta-srawah-), „[Oslavený vykonanými skutky“, „[Díky] tomu, co [vykonal], slavný“ ~ *kṛta- „čin“, „dílo“ (Schmitt 2016: 116: *Kṛta-srāuah-).

Slovanský vokabulář má ostatně vlastní antroponymum pro roli „Slavného činy“, srov. *Dě(jb)-slavъ: srb. Deslav (Kollár, Pačić 1828: 35), staroslověn. *Děslavъ (Rymut 1993: 10), staropol. Džiesław: Dzeslaus, 1389, na Dzeslawa, 1402 (SSNO I 559) ~ *dě(ja)ti „dělat“, „klást základy“, „stavět“ (ESSI IV 229).

Praslov. *Miro-slovъ, *Miro-slavъ: írán. *Miθra-śrāuah-

Slov. *Miroslov (viz výše), bulh. Мирослав (Ilčev 1969: 337: „oslavený ve světě“; Kovačev 1987: 133: „buď slavný ve světě; oslavuj svět“), staroslověn. fem. Miroslava: Merisclafa (Kos 1886: 126), slk. Miroslav (Ovsенá 2014: 144) aj. (podrobněji o širokém areálu reflexů dobře doložených památkami z různých období viz ESSI XIX 54–55; Toropov 2006: 47). Íránský etymologický protějšek slov. *Miro-slavъ je *Miθra-sravah-: taková praforma se rekonstruuje pro médštinu (v aramejském zápisu) mtrsrh = „Sláva Mithry“ nebo „Sláva (díky) Mithrovi“ (Hinz 1975: 167). Z literatury viz také Schmitt, Vittmann 2013: 66;

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux-: Iran. *śraua-, *śraušā-, *śrūta- (against Baltic and Germanic Background)

Èdelʹman 2015: 367. Pochybnosti o tomto výkladu u Waltera Kornfelda (Tavernier 2007: 251).

Praslov. *Něgo-slavъ nebo *Spasi-slavъ: avest. Buǰa-srauuaḥ-

Slov. *Něgo-slavъ je doloženo v: bulh. Негослав, XV, XVI (Ilčev 1969: 356: „pečující o slávu“), srb. Негослав, fem. Негослава (Grković 1977: 149, 285, 288), slovin. Negoslav (SSI), staropol. Niegosław: Negosław, 1224 (SSNO IV 41), staroukraj. Нѣгославъ ~ *něga, *něgati, tj. „pečující o slávu“? (Rymut 1993: 13: *něga „rozkoš, blaženost“; ESSJ XXV 97–98).

Pravděpodobný ekvivalent slov. *Něgo-slavъ „Pečující o slávu“ nebo „Těšící se ze slávy“ představuje avest. Buǰa-srauuaḥ- (bratr Vištáspy) „Těšící se ze slávy“. Tuto sémantizaci avestského jména viz u Manfreda Mayrhofera, který konstatuje obtížnost výkladu významu v něm obsaženého kvůli polysémii írán. buǰ- „osvobozovat, vyprošťovat“, „zachraňovat“ a „těšit se, požívat“, přičemž navrhuje i výklady „druhé řady“ jako „Mající slávu dobrodince“, „Mající slávu ochránce“ (Mayrhofer 1979: 33: s literaturou). Sem patří také stř.-pers. Būjisrawāh (Justi 1895: 71, 490: k avest. *būǰa, staropers. buǰya „osvobozovat, zachraňovat“).

Sémantické zdroje avestského slovesa baog-, praes. 3. vǰa- „osvobozovat, vyprošťovat“, „zachraňovat“, korelujícího s první částí Buǰa-srauuaḥ-, však ukazují na možnost chápat nomen jako „Spasislav“. Právě tak je avest. os. jm. Būǰisravah- „[Mající] slávu zachránce“ ~ baog vysvětleno v „Starověkém íránském slovníku“ Christiana Bartholomaea (Bartholomae 1904: 916–917, 968). S tímto významem nachází íránské jméno odezvu ve slovanském jmenném inventáři, srov. *Sъpasi-slavъ: bulh. Спасислав (město Berkovica), slovin. Spasislav (SSI). Srov. *Sъpasi-mirъ (Toporov 2006: 57).

Praslov. *Oto-slavъ: avest. Srūtaṭ.fəδrī-

Slovansko-íránská paralela je zastoupena: srb. Otoslav (Kollár, Pačić 1828: 74), (odvozeně) staročes. „Wotycho de Othaslawicz“ (Codex 1854: 18, 19), čes. Otaslavice (Morava) (Miklosich 1927: 50: om- „otec“), staropol. Otosławski: Otosławski, 1448 (SSNO IV 161) vs avest. Srūtaṭ.fəδrī- „Mající slavného otce“, srov. starořec. Kleopatra a Patrokleia se stejným etymologickým složením (Mayrhofer 1979: 79; Tavernier 2007: 162: 4.2.461). S ohledem na starořecká jména však není důvod hovořit o výlučnosti slovansko-íránské dvojice, tím spíše vzhledem ke genetické totožnosti obou částí v íránském a řeckém nomenu.

Praslov. *Pravo-slavъ: avest. aṣəm.sravah-

Srov. slov. Pravoslav (Ovsená 2014: 129), čes. Pravoslav, 19. století (Moroškin 1867: 155), kde *prav nese sémantiku přímosti, pravdivosti, autenticity, absolutnosti objektivního hodnocení (srov. rus. правое дело, čes. věc spravedlivá „spravedlivá věc“, slovin. prava cena „skutečná cena“ aj.) =

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

„[Jehož] zbožnost je oslavena“ nebo „Spravedlností slavný“. Na úrovni apelativ mu odpovídá např. starorus. православие „zbožnost“, srov. „Vzpomínajíce na vaši православію, dojdete k rozumu“ (Sreznevskiј 1902: 1350). Přitom jak v antroponymech, tak v apelativním substantivu sotva lze spatřovat kalk z řec. ὀρθοδοξία, ὀρθόδοξος nebo jejich derivátů, protože základ *prav je přítomen i v jiných složeninách, kde zaujímá obě pozice: starší čes. Pravislav (Kollár, Pačić 1828: 79) jako základ slovesa, *Pravo-myslъ (Iliadi 2022: 39–40), rus. Правосуд – současné příjmení, pol. Świepraw (Rymut 1993: 14). Navíc jsou známa stará hypokoristika od dvoučlenných slovanských jmen s počátečním *Prav-, srov. srb. Правоје, Pravec, Praveš, Pravona, Pravon, Pravota (Moroškin 1867: 155), staropol. Prawęc-in (Miklosich 1927: 167: prawъ) < *Prawęta aj.

Íránský analog je rovněž doložen v textech náboženského obsahu, srov. zejména mladší avestskou formuli ašəm.sra wah v modlitbě k božstvu Aša (Aša), kde první složka aša- představuje personifikaci pravdy, práva, spravedlnosti. Toto slovo v zoroastrijské etice znamenalo „posvátný věčný zákon“, „božský řád“, „právo“, „pravdu“, „spravedlnost“, „pravdivost“, „víru“ (Bartholomae 1904: 229–238, 258). Oba příklady vyjadřují ideu oslavení pravdy, práva, zákona, případně pojem známosti (slavnosti) díky činům, které odpovídaly představám o zákonnosti, správnosti a spravedlnosti. Srov. odpovídající poetickou formuli v avest. „yahmi raiti vispəm maŋθrəm ašəm.srauuō vī.sruuīata“ – „(Zarathuštra...) v němž se každá poetická myšlenka obsahující slávu (slovo, chválu) Aši rozléhala (byla slyšet) všude“ (Skjærvø 2003: 194).

Praslov. *Prosi-slavъ: avest. Pati-Paršta-Sravah-

Srov. slovin. Prosislav (SSI) ~ praslov. *prositi (srov. *Prosi-mirъ; Toporov 2006: 52–53) vedle avest. Pati-Paršta-Sravah-, v němž paršta koreluje s Praes. Inch. pərəsaiti „ptát se“ a je nakonec geneticky totožné s praslov. *prositi (Sokolov 1964: 301, 317). *Prosi-slavъ a –Paršta-Sravah mají tedy společné etymologické složení.

Praslov. *Pro-slavъ: írán. *Fra-srūtaḥ-

Starší srb. Proslav (Kollár, Pačić 1828: 82), starší čes. Proslav (Moroškin 1867: 159), jakož i bulh. Прослав – deantroponymický oikonym (okres Plovdiv). Slovanským jménům odpovídají: méd. *Fra-srūta- „oslavený, slavný“ (v babylonském zápisu – Pa-ar-sa-ru-tú) ~ avest. frasrūta- (Tavernier 2007: 181, 553). Srov. na úrovni prefixálních sloves „vysoké“ řeči: praslov. caus. *pro-slaviti, *pro-slavljati: avest. fra.srāуаia- „číst nahlas“, „provádět“ (Skjærvø 2003: 106).

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Složená slova se slov. *slav-, *slux-: írán. *šrau̯a-, *šraušā-, *šrūta- (na pozadí baltského a germánského materiálu)

Praslov. *Slavo-bogъ (?): stř.-pers. S̄rav-Yazd

Slovanská podoba (pokud nejde o pozdní přestavbu *Slavi-bogъ ~ *slavoi(ti) boga) je doložena v rus. Славобогъ, 1890 (Vedomost’ 1890: 564). Odpovídá jí stř.-pers. Srav-Yazd: (srʷ)yzdʾn ~ avest. srauuah- „sláva“, „známost“ & yazata- (Gignoux 1986: 159). Sémantika obou jmen je „Slavný [před] bohem / bohy“.

Praslov. *Slavo-borь, *Beri-slovъ, *Boro-slavь: írán. *śrauah-bāra–

Slov. *Slavo-borь se rekonstruuje s ohledem na: slovin. Slavobor (SSI), luž. Slavobor (Rymut 1993: 8), staropol. Sławobor: Sławobor, 1417 (SSNO V 113). Srov. varianty s inverzí částí: *Beri-slovъ (: starochorv. Berislov; viz výše), *Boro-slavь: srb. Борослав (Grković 1977: 43), staropol. Borosław (?): Boroslaus, pfarrer (von Slewicz), 1287 (SSNO I 220), pol. (odvozeně) Borosławski (Słownik 2003: 881). Již jsme hovořili o využití reflexu ie. *bher ve slovanských složeninách v archaickém významu „nést“ vedle jmenného derivátu *bhoro- „nositel“ (Iliadi 2022: 35). Praslov. *Slavo-borь „Nositel slávy“, „Ten, kdo nese slávu“, a *Boro-slavь „Nositel slávy“ mohou rovněž ilustrovat podobné případy.

Íránským analogem je pehl. sōbār [swʾl] „rádce“, „poradce“, které nakonec sahá ke staroperš. *çava(h)-bāra- < *sravah-bāra- „nositel slov, učení, přikázání“, stř.-pers. srwbr „učitel“ (Nyberg 1974: 176–177).

Praslov. *Slavo-danь, *Дань-slavь: írán. *Śrauša-dāta–

Ve slovanském jsou zastoupena dvě vzácná a areálově omezená jména s derivátem od *dati „dát“ v pre- a postpozici. Význam druhého (staroruského) antroponyma se určuje jako „Slavný darem“ (Vasil’ev 2012: 82) nebo přesněji „[Ten, kdo] je slávou díky daru“. Srov.: *Danь-slavь, *Danь-slavь (: starorus. Ивашко Данcлав Рекопльт, 1393 (Červená Rus), novgor. Даньслав, 1118; Tupikov 1903: 125; (odvozeně) Даньславля – ulice na Sofijské straně v Novgorodu, 1342, даньславцы – obyvatelé ulice, 1394; Vasil’ev 2012: 82; k praslov. *danь, *danъ; Rymut 1993: 10); *Slavo-danь (: charv. Slavodan, (odvozeně) pol. Sławdańska – příjmení; OA).

V íránštině je známá složenina sémanticky vzdálená od slovanské, avšak etymologickým složením s ní totožná, srov. parth. srwšdt / Srošdat / ze staroírán. *Srauša-dāta- „Daný Sraošou (bohem poslušnosti)“ (Dʾjakonov, Livšic 1960: 24; Schmitt 2016: 195), kde se kromě geneticky identických írán. *šrau̯-š-: praslov. *slušati, *sluxъ (~ ie. *ḱleu-, *ḱlou̯-s-) objevuje společnost írán. *dā-t-: praslov. *dā-n jako derivátů od jediného ie. kořene. Zvláště zajímavá je korelace praslov. *Slavo-danь: írán. *Śrauša-dāta-, potvrzující také shodné pořadí komponentů u obou jmen.

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

Praslov. *Slavo-darbъ, *Daro-slavъ: sogd. *Srava-yāna- (?)

Pokud jde o slovanská jména s praslov. *darъ „dar“, „oběť“, srov. srb. (řídce) Slavodar (Bosanski Petrovac, 1039: Vuković Slavodar) VS srb. Дарослав, charv. Daroslav (Maretić 1886: 105: k dar; Grković 1977: 73), slovin. Daroslav (SSI), pol. (zan.) Daroslaw (Rymut 1993: 10), ukr. Дарослав ~ Даромысл (Korduba 1938: 11). Jejich íránským analogem je sogd. sruw’y n < srawayana- (?) (Bogoljubov, Smirnova 1963: 99), ryw’y n /Rēwγān/ (Lurje 2010: 338–339). Snad jde o *srava-yāna- – útvar stejné řady jako sogd. m’xy’n /Māxyān/ „dar (boha) Měsíce“, sr’ws’rty’n /Srošart-yān/ „dar spravedlivého Sraoši“ aj., kde y’n /yān/ „milost“, „přízeň“, „přání“ nabývá významu „dar“ (Gharib 1995: 443; Lurje 2017: 124, 125). Pak *Srava-yāna- „Dar slávy“ nebo „[Jehož] sláva je darem“ téměř úplně reprodukuje slov. *Slavo-darb.

Praslov. *Slavo-těхъ: írán. *Šraua-sāti-

Srov. pokračování uvedených archetypů v: staropol. Sław(o)ciech: Sżlautech, 1188 (SSNO V 113) „Slávou potěšený“ a baktr. РОСАЛДО. Pokud poslední jméno čteme jako РАСАЛДО, lze v něm pravděpodobně spatřovat baktrijský vývoj staroírán. *šraua-sāti- „Spokojený se slávou, oslavený“ (Harmatta 1969: 101: *srava-sāti-).

Praslov. *slux-menъ: avest. srao-man-

Rus. kostrom. dial. слухмéнье „naslouchání“ (Slovar’ XXXVIII 317), pokud nejde o nářeční útvar historické epochy, nakonec sahá k praslov. *slux-menъ – derivátu od *slux- (ke slovotvorbě srov. rus. n. nižněnovgor. dial. глухмéнь „hluchý, nedoslýchavý člověk“; Slovar’ VI 214). Pro tuto slovanskou podobu se v íránštině nachází lexémový protějšek – avest. sraoma (srau-man-), sraoman- „sluch“ (uvedeno podle: Bartholomae 1634: k srav- „slyšet“; Sokolov 1964 317), vykazující totožnost jak kořenového morfému (praslov. *slu-: írán. *šrau-), tak jeho slovotvorného ztvárnění (praslov. sufix –men-: írán. –man-). Rozdíl spočívá pouze v dodatečném sufixálním rozšíření (-s- > -x-) slovanského reflexu, které v íránštině chybí. Je přípustné hovořit o diachronním „obnovení“ slovanského reflexu *klou-men- „sluch“ jeho vyrovnáním podle formy homogenního *sluxъ. V takovém případě byla historická struktura íránských a slovanských slov totožná.

Praslov. *Sъ-slavъ: írán. *Hu-šrauaһ-, *hu-šráuah-

Příklad jmenné kompozice homogenních praslov. *sъ-: írán. *hu- „dobrý“ s reflexy uvedeného etymonu v íránštině a slovanském jazyce. Slov. *Съ-слава fem. „Dobroslavná“ – jméno, z něhož je odvozen oikonym Сосавино (Volokolamský okres Moskevské oblasti). Íránský „pól“ srovnání představuje dobře známý [nomen] v jazycích staré a střední íránské epochy

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux-: Iran. *sraua-, *srausā-, *srūta- (against Baltic and Germanic Background)

nomen, srov. méd. *Hu-srаваh- „mající dobrou slávu“, staropers. *U-çavah- (Schmitt 2009: 180; 2016: 112: staroírán. *Hu-srauah-), Όσóγος (Hinz 1975: 127: *husrauah-), avest. Haosrauuah- (Mayrhofer 1979: 49–50; Schmitt 2009: 180, 181), staroírán. Husrau v syrských dokumentech (Gignoux, Jullien Ch., Jullien F. 2009: 84 a násl.), baktr. χαοσσαο = Khwasrau, ztotožněné se stř.-pers. ḥwslwb, které Philippe Gignoux čte jako Husrau (Husraw), tj. *hu-srawah- „dobroslavný“. Podrobněji o analogu viz Sims-Williams 2010: 150.

Apelativní koreláty: avest. hu-srаваh- „slavný, proslulý“, pehl. hu-srav „čest“, „proslulost“, „slavný, oslavený“ (Nyberg 1974: 103), husraw, xusraw „s dobrou slávou“ (Rastorgueva, Ėdel’man 2007: 417). Z literatury viz také Lurje 2010: 84.

Srov. přesné etymologické analogie ve véd. Su-srāvas a starořec. Εὐκλήης (Schmitt 2009: 180, 181).

Praslov. *Vědo-slavъ; avest. Viði'sravah-

U charv. Vjedoslav, pol. Wiadosław s první částí korelující se základem *vědati „vědět, znát“ („Oslavený věděním, moudrostí“, „Moudrostí slavný“?), se objevuje etymologický protějšek – avest. Vīði'sravah-, jehož sémantiku Christian Bartholomae vyložil jako „ten, kdo má slávu moudrého“, přičemž v něm vyčlenil komponent *viði- ~ vaēd- „poznat“, „dozvědět se“, „rozumět“ (Bartholomae, 1904: 1314, 1444).

O avestském antroponymu jinak viz Mayrhofer 1979: 94: ke staroind. śravó vivide „získal slávu“; (Mayrhofer 1973: 206; a dále: Hinz 1975: 260; Tavernier 2007: 347): staropers. *Vidiça-, *Vīdi-ç-a- (elam. Mi-ti-šá) se pokládá za hypokoristikon jména ekvivalentního avest. Vīdi-sravah-, které je zase orientováno na írán. *vidiša- „štědrý, hojný“, avest. vīdiša- „štědrost“. Srov. typologicky blízký ukr. novotvar Щедрослав(а) (Irkliėvs’kij 1968: 201).

Praslov. *Voje-slavъ, *Vojь-slavъ: avest. Srūtō.spāda-, staropers. *Çuta-iauda-

Srov. starobulh. Воцслав – bratranec Ovětoslava, bulh. Воцслав (Ilčev 1969: 115), starosrb. Vojislav, srb. Војислав (Maretić 1886: 132: „bellatores gloriamque habens“; Mihajlović 2002: 87, 159, 161), slovin. Vojeslav (SSI), staročes. Woyzlaus (Codex 1854: 13, 70), staropol. Wojstaw, Wojistaw, Wоjesław: Voyslav, 1224, Wogizlaus; Woyeslaw, 1425 (SSNO VI 176, 177), staronovgor. Воеславъ, Воеславъ, Воиславъ aj. ~ *vojь „výkřik, bojovník“. Doslova „[Jehož] bojovníci jsou oslaveni“, „[Jehož] vojsko je slavné“.

Ideologicky lze slovanský nomen spojit s avest. Srutō.spāda- „Ten, kdo má slavné vojsko“ ~ staroírán. *sruta- „oslavený, slavný“, avest. srūta- = véd. śrutá- (Mayrhofer 1979: 79: srovnání s véd. Śruta-sena-,

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

staroangl. Hlob-here; Schmitt 2009: 136) a staropers. *Čutayauḍa (Šuddayauda „S proslulými bojovníky“ (Livšic 2010: 99).

Praslov. *Vbse-slavь, *Vbse-slovъ: avest. vīspa sravā

Srov. bulh. Всеслав (Ilčev 1969: 117: „všeslavný“), staroslověn. Vseslav, Sveslav: Zweizlaus, 1240 (Kos 1886: 138), čes. Všeslav (Kollár, Pačić 1828: 21), starorus. Всеслав – jméno polockého (1044) a vitebského (1175) knížete, rus. deantroponymické oikonymum s –j-: novgor. Всеславле, kaluž. Всеславль (Сеславль) (Vasil’ev 2012: 81) ~ starorus. adj. вьсеславьныи v „Възненавидѣхъ всеславьныихъ“ (Sreznevskii 1893: 470). Srov. ještě varianty s aferezí: čes. Seslav, pol. Siesławice – toponymum (Miklosich 1927: 58), jakož i slov. *Seslovъ (< *Vbseslovъ; Řecko; viz výše). Íránská paralela: avest. vīspa sravā zaraθuštri v Jasně (57.4) (Bartholomae 1904: 1644), kde sravah má význam „slovo, učení“ (Zarathuštrovo), což nevylučuje možnost dřívějšího souhrnného užití vīspa & sravah v jiných kontextech, kde sravah znamená „sláva“.

Praslov. *Zblo-slavь: írán. *duš-srauah-

Srov. staroslověn. fem. Zleslava: Zelišlaua, Zelesclaua (Kos 1886: 149), starší Zloslav (Korutany), starorus. злосълавие „hanobení (?) (o nichž viz Iliadi 2022: 49) VS avest. adj. duš.sravah- „zloslavný“, „ten, kdo má špatnou pověst“ ~ duš- „špatný, zlý“ (Bartholomae 1904: 752, 755), pehl. dus-srav [dws lwb] „mající špatnou pověst“ < *duš-sravah- „totéž“ (Nyberg 1974: 68). V íránštině je toto slovo součástí indoevropského dědictví, srov. etymologicky totožné, až do detailů struktury, starořec. δυσκλεής (Bartholomae 1904: 755).

3.2. Slavica & Baltica

Praslov. *Bol’e-slavь, *Mъnogo-slavь: staroprus. Tule-claws

Srov. staročes. Boleslav, staropol. Bolesław ~ adj. compar. *bol’e, *bol’bь „větší“, „lepší“ (ESSJ II 186), srb. Mnogoslav (Kollár, Pačić 1828: 65) vedle staroprus. Tole-claus: Tollo-claus, Tule-claws ~ klausēiti „slyšet, poslouchat“, ppruš. kluss „tichý, mlčenlivý“, „klidný, mírný“ (Trautmann 1974: 142, 153) [= *„poslušný“] ~ tūlan „mnoho“, adv. compar. tõuls „více“ (Mažiulis 1997: 203). Slov. „[S] větší, lepší slávou“ (nebo přání „[Buď] slavnější“) a balt. „[Mající] lepší sluch“.

Praslov. *Če-slavь (?): lit. Kū-klausas

Slovin. Česlav, staropol. Czesław: Czesław de Tarnowo 1393 (SSNI I 371) a pod. s vysokou pravděpodobností nejsou určeny pouze jako vývoj чьствславь, jak bylo navrženo pro starosrb. Tę̨εύηλαβος = „honoris

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux-: Iran. *śrau̯a-, *śraušā-, *śrūta- (against Baltic and Germanic Background)

gloriam habens“ (Maretić 1886: 116: jako staroslověn. чьславь < чьстьславь), nýbrž také jako složenina se zájmenným prvkem *če, srov. jméno s jeho variantou *ko – *Ko-mt̄rъ (viz Toporov 2006: 41). Tento v slovanském jazyce vzácný typ antroponymických složenin nicméně nachází oporu v baltském jmenném inventáři, kde je doloženo lit. Kӯ-klausas (srov. Kӯ-bartas, Kӯ-mantas, Kӯ-tautas, Kӯ-vainas; Vanagas, ed., 1985: 985: Kӯ- „nejasné“) s kū-, etymologicky totožným se staroprus. *ki- (v osobních jménech, kde odpovídá lit. Kӯ-), kai „co“, „aby“ a slov. *ko, *če (Toporov 1980: 119–129, 359–360; 2006: 41).

Praslov. *Dě(ib)-slavъ: starolot. Darbe-slave

Slov. *Dě(ib)-slavъ (reflexy viz výše) VS starolot. Darbe-slave, 1291 = „Oslavený [díky svým] činům“ (Blese 1929: 19) ~ darba „práce, námaha“, „čin“.

Praslov. *Dobro-slavъ, *Bolgo-slavъ: lot. Lab-slavis

Slov. *Dobro-slavъ (viz výše) a *Bolgo-slavъ (: bulh. Благослав; Il̄čev 1969: 77; srb. Благослав; Kollár, Raićić 1828: 4, 5; staročes. Blaizlaus; Gebauer 1903: 59: Blahoslav?; pol. Błogosław-ski – toponymum; Słownik 2003: 748) lze srovnat s lot. Labslavis (Šmits 1913: 123) ~ laba slava „dobrá sláva“ (Staltmane 1981: 4: poznámka pod čarou).

Vzhledem k široké geografii slovanského jména se jeho výklad jako překladu lat. Benedictus (tak Il̄čev 1969: 77) jeví jako nepřesvědčivý.

Praslov. *Na-slavъ: staroprus. Na-clusio

Srov. pol. Nasław (Miklosich 1927: 58), starorus. Наславъ (Rymut 1993: 13) ~ staroprus. Na-clusio (Trautmann 1974: 142) s praslov. *na-: staroprus. na- — předložka a předpona „na“ (Mažiulis 1996: 162) jako prvek charakterizující zvláštní slovansko-staroprus. blízkost formy a sémantiky na pozadí odlišného východobalt. nuo < *nō (ESSJ XXI 186).

Praslov. *Skъrbi-slavъ: lit. Klaus-gėla

Srov. staropol. Skarbislaw (Rymut 1993: 15: *skъrbiti) ~ praslov. *skъrběti „truchlit“, *skъŕbiti „zarmucovat, rmoutit“ při lit. Klaus-gėla ~ gėlà „silná bolest“, „hořkost“, gėlti „bolet, pobolívat, lámat“ (Vanagas, ed., 1985: 648) = „[Nesoucí] truchlivý sluch, zprávu“?

Praslov. *Slavo-vidъ: lit. Klaũs-vydas

Slovin. Slavovid VS lit. Klaũs-vydas (Toporova 1996: 227–228: jako „vidící sluch“) ~ *vidь, *viděti: -vidas/-vydas, iš-výsti (iš-výdo) „uvidět, zahlédnout, vidět“ (Vanagas, ed., 1989: 1204). Sémantika pojmenování je zřejmě pro slov. „Slavný vzhledem (vzezřením)“ (nebo „[Jehož] zjevení je slavné“?) a pro balt. „[S] mlčenlivým (poslušným) zjevem“ (srov. níže lit. klausà „sluch“, „poslušnost“).

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

Srov. variantu s inverzí částí ve slovanském *Vido-slavъ: bulh. Видослав (Илчев 1969: 109), starosrb. Vidoslav, 1455, srb. Видослав (Miklosich 1927: 40: видѣ „vzhled, zevnějšek“; Grković 1977: 53; Mihajlović 2002: 145, 146, 147), slovin. Vidoslav (SSI).

Praslov. *Želo-slavъ: lit. Klauš-gailas, staroprus. Clawsi-gail

Starosrb. Zjeloslav (Зѣлослав) (Kollár, Pacić 1828: 109) při lit. Klauš-gailas, staroprus. Clawsi-gail ~ lit. klaušyti „naslouchat“, klaušà „sluch“, „poslušnost“ & gailùs „lítostivý“, „žalostný“ ~ staroslov. зьлъ „rychlý“, starohornoněm. geil „pyšný“, „drzý“ (Fraenkel 1962: 265; Trautmann 1974: 142; Toropov 1979: 129–130; 1984: 48, 49–53). K sémantice *žėl-: gail srov. ještě starorus. зълъи, зълъ „silný“, lit. gailùs „ostrý“, „štiplavý“, „mstivý“, gailas „divoký, prudký“ (Sreznevskij 1893: 1014; Vasmer 1986: 92), proto se nezdá nutné určovat význam celého kompozita jako „(kvůli) sluchu žalostný“ (tak viz Torogova 1996: 227–228). Stejně možné je výklad „Silou slavný“ nebo „Rychloslav“ (pro slov.) a přání „Buď známý (= ať se o tobě slyší) jako zuřivý“ (pro balt.).

3.3. Slavica & Germanica

Psl. *Bornі-slavъ: starohornoněm. Flodo-ard

Slov. *Bornislavъ (viz výše) VS starohornoněm. Flodoard (Förstemann 1856: 690–691, 698: Hlod- ~ hlu- „slyšet“, zejména k hlūt „hlasité“ ve významu totožném s řec. κλυτός), pokud v tomto posledním případě máme ztrátu vnitřního w (častý jev ve starogermánských kompozitech). Tedy *Flodoward < *Hlodo-ward „Oslavený ochránce“ ~ starohornoněm. wart „strážný“, „hlídač“, „ochránce“, jako v případě Liud-ward, Liut-ward, Liut-wart, Leudo-ard (Förstemann 1856: 874, 875, 1262).

Psl. *Вързо-slavъ: pragerm. *Hluða-swenþaz

Staroumělé češ. „dceru Brzoflawowu“ (Gebauer 1903: 111; Brzoslav), srov. čes. Brzimir, Brzivoj, Berzomil (Kollár, Pacić 1828: 3) ~ psl. *bъrzъ(jь) „rychlý, čilý“, „hbitý, horlivý“, „odvážný“ (sémantiku reflexů viz ESSJ III 137–138). Germánské analogie: langobardské fem. Chlodesinda, starohornoněm. Clodosuinda ~ suind „krutý“, „ostrý, nespoutaný“ (Förstemann 1856: 694, 1135), staroangl. Hloþswith, Hlodsuinda (Searle 1897: 561).

Psl. *Xorbro-slavъ: starohornoněm. Clod-bald

Slovanské jméno se rekonstruuje na základě staroslovinského Hrաբroslav (srov. jméno slovinského skladatele XIX. stol. – Hrաբroslav Volarić) ~ *xorbrъ(jь) „statečný, odvážný“. Jeho germánským protějškem je starohornoněm. Clodbald ~ bald „udatný, odvážný, statečný, drzý“ (Förstemann 1856: 202, 692).

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux-: Iran. *sraua-, *srausā-, *srūta- (against Baltic and Germanic Background)

Psl. *Jako-slavъ: starohornoněm. Chlode-rich

Srov. srb., chorv. Jakoslav (Jakoslav Stanković – slovinský fotbalista) ~ *jakъ (srb., chorv. jāk „silný, pevný“; ESSJ VIII 171) VS starohornoněm. Chloderich ~ richi „bohatý“, „silný, mocný“ (Förstemann 1856: 694, 1036), starogerm. Hlodericus ~ starokel. Cloto-rix, kymr. Clotri (Schönfeld 1911: 140). Tedy „Slavný [svou] silou“, „[Jehož] síla je oslavena“.

Psl. *L’uto-slavъ: starohornoněm. Flot-grimmus

Srb. Љутослав, čes. Litoslav (Kollár, Pačić 1828: 58), staropol. Lutosław: Luthoslaus, 1413 (SSNO III 301) ~ *l’utъ „krutý, zuřivý“, „násilný“ při starohornoněm. Flotgrimmus ~ grimm „zuřivý, krutý“, „krutý“ (Förstemann 1856: 546, 697: připouští se i srovnání se staroseverským, anglosaským grima „maska“).

Psl. *Slavo-drugъ: starohornoněm. Hlot-win, Hlud-win

Srov. starochorv. Slavodrug (Kollár, Pačić 1828: 92) ~ *drugъ „druh“ a starohornoněm. Hlotwin, Hludwin ~ starohornoněm. wini, got. eiwa winjis „přítel, druh“ (Förstemann 1856: 696, 1315).

Psl. *Slavo-gostь: starogerm. Hlewa-gastiz

Srov. starosrb. Славогость, kníže Bribiru (Mihajlović 2002: 62), srb. Славогост (Grković 1977: 180), chorv. Slavogost (Maretić 1886: 127: ‘gloriae hospes’?), čes. Slavhost (Rymut 1993: 15), odvozené toponymum Slavhostice (Miklosich 1927: 58), rus. Славгуцуи, XIX. stol., bělorus. Славогощу – oikonyma < Слав(о)гость (Vasil’ev 2012: 170). K psl. *gostь. V germánštině máme runové Hlewa-gastiz – kompozitum reflexů pragerm. *xlewaz ~ indoevropského slova pro „slávu“ (: avest. sravah-, sanskr. śrávas- „sláva, chvála“, řec. κλέος „sláva“ aj.) a *gastiz (: got. gasts „cizinec, vetřelec“, „host“) ~ psl. *gostь „host“ (Orel 2003: 127, 176).

Psl. *Slavo-mirъ: starohornoněm. Lot-frid, staroangl. Hloth-frith

Srov. bulh. Славомир (Ilčev 1969: 454), srb. Славомир (Maretić 1886: 128: ‘in gloria pacem habens’; Mihajlović 2002: 130), slovin. Slavomir (SSI), sloven. Slavomír (Ovsená 2014: 144), staroluž. Slavomir: Scalaomir, 819 – Abodritorum rex (Toporov 2006: 55–56), staropol. Sławomir: Zlauomir, 1155, Slauomir, 1224 (SSNO V 113). Germánské ekvivalenty: starohornoněm. Lotfrid ~ fridu „mír“ (Förstemann 1856: 421, 692: Hlod-), staroangl. Hlothfrith (Searle 1897: 299).

Psl. *Slavo-slavъ: pragerm. *Hluða-mērijaz

Balt. Славославов – patronymikum se sufixem –ov– (Ilčev 1969: 454), srb. Славослав (Grković 1977: 180), staropol. Sławosław: Szlawoslaus, 1469, Slawoslaus, 1471 (SSNO V 114). Na rozdíl od tautologického (slav + slav) slovanské jméno je germánské kompozitum synonymních etymonů *hluðaz „známý, o němž se slyšelo“ & *mērijaz „známý, slavný“:

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

got. Hluba-mērs, franské Chlodomeris, Chlothomerus (Schönfeld 1911: 140), starogerm. Χλωθομήρος, starohornoněm. Clodomer, Hlodmar (Förstemann 1856: 694, 907: ke starohornoněm. māri „jasný, světlý“ nebo mari „moře“). Komponent -marius ve starogermánských jménech ztotožňují s got. *-mēreis (neutr. waila-mērei), starosev. mær „známý, slavný“, anglosaským mære „velký, známý“, starohornoněm. mari „slavný, oslavovaný“ (Schönfeld 1911: 43).

Psl. *Tъvьrdo-slavъ: franské Hлud-hart, starohornoněm. Hлud-hart

Staroslovin. *Tъrьdoslavъ (Alpy; Rymut 1993: 17: *tъrьdъ(jь) „tvrdý“), staroslovin. Trdoslav: Tridizlav, Tridozlav, Tordosclaue (Kos 1886: 135, 141), čes. Tъrdoslav (Miklosich 1927: 64), staropol. Twardosław: Tuardoslaus, 1255 (SSNO V 493) při franském Hludhart (Franck 1909: 33, 139), starohornoněm. Hludhart ~ hart „tvrdý“, „pevný“ (Förstemann 1856: 604, 692).

Psl. *Voje-slavъ, *Vojь-slavъ: pragerm. *Hluða-wīgaz, *Hluðu-wīgaz

Srov. slov. *Voje-slavъ, *Vojь-slavъ (viz výše) VS franské Chlodowech, Chlodovius – jméno krále Franků (Wrede 1891: 109, 112), Hludovicus, Hlodovicus, Hlodēwig (Forssner 1916: 153: *hlūba-, *hlōba-), Hluduuig (Franck 1909: 113), staroangl. Hlotwig, Hlothewig (Searle 1897: 299), starohornoněm. Hlud-wīg – kompozitum reflexů pragerm. *xluðaz (z ie. *klutó- „slavný, oslavovaný“ ~ avest. srūta- „slyšený“, sanskr. śrutá- „totéž; slavný, oslavovaný“, řec. κλυτός) a *wīgaz (: burgund. *wigs „bojovník“) (Orel 2003: 178, 465). Srov. ještě skand. runové Hlauðu-wigaR, staroisl. Hǫð-wér (Toporova 1996: 53: *Hlauði-weigaz).

Psl. *Voldi-slavъ: starohornoněm. Clodo-wald

Bulh. Vladislav (Ilčев 1969: 113; Kovačev 1987: 66: „drž slávu“), starochorv. Vladislavus, 839, srb. Vladislav (Maretić 1886: 123: „dominandi gloriam habens“ nebo „dominationem gloriamque habens“; Mihajlović 2002: 154), chorv. Vladislavci – toponymum (Miklosich 1927: 22), slovin. Vladislav (SSI), čes. Vladislav (Miklosich 1927: 22), sloven. Vladislav (Ovsená 2014: 144), staropol. Włodzisław: Włodysław, 1437 (SSNO VI 143), starorus. Володислав (Tupikov 1903: 92). K psl. *volditi „vlastnit“, „vládnout“. Viz také Rymut 1993: 18.

Invertované starohornoněm. Clodowald ~ got. waldan „vládnout, kralovat“ (Förstemann 1856: 694, 1235) ukazuje jiné gramatické vztahy mezi částmi slovního spojení, na jehož základě kompozitum vzniklo. Ty určují rozdíly v sémantice antroponyma, chápaného jako „[Ten, jehož] moc je oslavena“.

Psl. *Vьlьko-slavъ: starohornoněm. Chlod-ulf

Srb. Vukoslav, Vučeslav (Mihajlović 2002: 41, 176), Vučislav (Grković 1977: 61), čes. Vьkoslav (Kollár, Pačić 1828: 22) ~ *vьlkъ „vlk“ vedle starohornoněm. Chlodulf ~ wolf „vlk“ (Förstemann 1856: 696, 1339) = „[Ten, kdo] má slávu vlka“ (slov.) a „Vlkem známý“ (germ.).

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux-: Iran. *sraua-, *srausā-, *srūta- (against Baltic and Germanic Background)

3.4. Slavica & Iranica & Baltica

Psl. *Dobro-slavъ: irán. *цaнi-s̄raуah-, *цaнu-s̄rūta-: lotyš. Lab-slavis (o každém z kompozit viz výše).

3.5. Slavica & Iranica & Germanica

Psl. *Borni-slavъ: irán. *Pāti-s̄rauah- (?): starohornoněm. Flodo-ard (o každém z kompozit viz výše). Psl. *Slavo-mirъ: irán. *Miθra-s̄rauah-: starohornoněm. Lot-frid, staroangl. Hloth-frith (viz výše). Psl. *Voje-slavъ, *Vojь-slavъ: avest. Srūto.spāda-, staropers. *Çuta-iauda-: pragerm. *Hludā-wīƷaz, *Hludū-wīƷaz (viz výše).

4. INTERPRETACE VÝSLEDKŮ. ZÁVĚRY

4.1. Při přehledu slovansko-íránských lexikálních shod na pozadí příbuzných baltských a germánských údajů nevyhnutelně dospíváme k závěrům založeným na srovnání několika řad dostatečně starých kompozit a (velmi zřídka) afixálních jmen. Charakter srovnání jmenných složenin je určován stupněm etymologické blízkosti jejich složení v různých jazycích. Na prvním místě stojí dithematické lexémy, v nichž obě části jsou geneticky společné slovní zásobě Slovanů, Íránců, Baltů a Germánů. Jde o vlastní srovnávací historické paralely. Genetická identita obou komponentů je tedy zastoupena v: psl. *bogo-slavъ ~ irán. *baga-s̄rauah-; psl. *dьlgo-slavъ ~ irán. *darga-s̄rauah-; psl. *gati-slavъ ~ avest. gāu̯ā srāvayō; psl. *kьrto-slavъ ~ irán. *kṛta-s̄rauah-; psl. *miro-slovъ, *miro-slavъ ~ irán. *miθra-s̄rauah-; psl. *prosi-slavъ ~ avest. (pati-)paršta-sravah-; psl. *pro-slavъ ~ irán. *fra-s̄rūtah-; psl. *slavo-borъ, *beri-slovъ, *boro-slavъ ~ irán. *s̄rauah-bāra-; psl. *slavo-danъ, *danъ-slavъ ~ irán. *s̄raušā-data-; psl. *slux-menъ ~ avest. srao-man-; psl. *sъ-slavъ ~ irán. *hu-s̄rauah-; psl. *vědo-slavъ ~ avest. u̯idi-srāuah-; psl. *vьse-slavъ, *vьse-slovъ ~ avest. u̯ispa sravā. Na druhém místě jsou mezijazykové korespondence s homogenitou pouze jednoho ze dvou členů (reflexu ie. *kleu-), zatímco pozice druhého je ve srovnávaných kompozitech zastoupena základy odlišnými pro uvedené

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

jazykové základy s blízkým významem. Následující příklady svědčí o typologické podobnosti schémat tvorby kompozit s dosti blízkým sémantickým obrysem: psl. *borni-slavъ ~ irán. *pāti-śrauah– (?); psl. *dal’e-slavъ ~ irán. *dūrai-śrauah-, *dobro-slavъ ~ irán. *uahu-śrauah-, *uahu-śrūta-; *krajь-slavъ ~ avest. daǰhu.srūta-; psl. *něgo-slavъ nebo *sъpasi-slavъ ~ avest. buǰa-srau uah-; psl. *oto-slavъ ~ avest. srūtat.faðrī-; psl. *pravo-slavъ ~ avest. ašəm.sravah-; psl. *slavo-bogь (?) ~ středopers. srav-yazd; psl. *slavo-darь, *daro-slavъ ~ sogd. *srava-yāna- (?); psl. *slavo-těxь ~ irán. *śraua-śāti-; psl. *voje-slavъ, *vojьb-slavъ ~ avest. srūtō.spāda-, staropers. *çuta-iauda-; psl. *zъlo-slavъ ~ irán. *duš-śrauah-.

Bez ohledu na míru etymologické kongruence složení zkoumaných jmenných složenin rekonstruovaná sémantika označuje jejich příslušnost ke slovní zásobě poetického („vysokého“) jazyka jako základu starých klišovitých výrazů právního, morálně-etického obsahu a textů s náboženským zatížením. Taková jména jsou velmi názorná z hlediska dávné nediferencovanosti jazykových prostředků (slov a formulemi ustálených slovních spojení) na prvky „právní“ a „nábožensko-etické“ řeči, neboť jsou těsně propleteny a ztělesňují kulturní významy příznačné pro archaický komplex „náboženství – morálka – právo“, srov.: („slavný [před] bohy“ nebo [„se] slávou [od] bohů“) psl. *bogo-slavъ ~ irán. *baga-śrauah nebo psl. *slavo-bogь (?) ~ středopers. srav-yazd; („[v boji (obraně) oslavený“, „slavný ochránce“) psl. *borni-slavъ ~ irán. *pāti-śrauah- (?); („široce známý“) psl. *dъlgo-slavъ ~ irán. *darga-śrauah nebo psl. *dal’e-slavъ ~ irán. *dūrai-śrauah-; („v zemi, kraji proslavený“) psl. *krajь-slavъ ~ avest. daǰhu.srūta-; („slavný [díky / v] míru“, „sláva Mitry – božstva mírové smlouvy nebo ‚sláva [díky] Mitrovi‘“) psl. *miro-slovъ, *miro-slavъ ~ irán. *miθra-śrauah-; („[jehož] otec je oslavován“) psl. *oto-slavъ ~ avest. srūtat.faðrī-; (myšlenka oslavení práva, zákona nebo proslulosti spravedlivými činy) psl. *pravo-slavъ ~ avest. ašəm.sravah-; („nositel slávy“ VS „nositel slov (přikázání)“) psl. *slavo-borь, *beri-slovъ, *boro-slavъ ~ irán. *śrauah-bāra-; („dar slávy“ nebo [„jehož] sláva je darem“) psl. *slavo-darь, *daro-slavъ ~ sogd. *srava-yāna- (?); („slávou potěšený“) psl. *slavo-těxь ~ irán. *śraua-śāti-; („[získavší] dobrou slávu“, „dobroslavný“, „oslavený dobrem“) psl. *sъ-slavъ ~ irán. *hu-śrauah nebo psl. *dobro-slavъ ~ irán. *uahu-śrauah-, *uahu-śrūta-; („moudrostí (= poznáním, viděním) oslavený“) psl. *vědo-slavъ ~ avest. vīdi-sravah-; („[jehož] vojsko je oslaveno“) psl. *voje-slavъ, *vojьb-slavъ ~ avest. srūtō.spāda-, staropers. *çuta-iauda-; („všeslavný“ VS „všechna slova (přikázání)“)

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux-: Iran. *śraua-, *śraušā-, *śrūta- (against Baltic and Germanic Background)

psl. *ъvъse-slavъ, *ъvъse-slovъ ~ avest. uīspa sravā; („zlōslavný“) psl. *zъlo-slavъ ~ irán. *duš-śrauh-.

Rozbor dědictví slovansko-íránských jazykových kontaktů nemůže pominout ještě jednu potenciální ilustraci fenoménu „Slavo-Iranica“. Jde o staré slovanské jméno Jasoslav (čes. Jasoslav, slovin. Jasoslav, pol. Jasosław): povrchová triviálnost složení nenechává pochybnosti o slovanském původu jména. Doslovně se vykládá jako „Jasný ve slávě“ („Jasný v sláve“) nebo „Světlo oslavující“ („Light celebrating“) (Rodná 2011), s předpokládanou souvislostí se sloven. jas „záře, lesk“. Pozornější pohled na první část a jí diktovanou celkovou sémantiku složeniny však původní jistotu o takové kombinaci značně otřásá. Tento výklad působí anachronicky, neboť je přímočarým pohledem nositele moderní kultury pojmenovávání na sémantický komplex utvořený v epoše jiných idejí, které stály za jmény – ztělesněními již ztracených mytopoetických formulí. Jistě lze „neadekvátnost duchovní situaci praslovanské epochy“ (Toporov 2006: 74) v té či oné míře vztáhnout i na jiné výsledky interpretace významu antroponymických kompozit, a proto nelze orientaci na jas definitivně odmítnout. Zdá se však, že existuje přesvědčivější etymologie jména jako íránského slavismu *Jazo-slavъ – „překódovaného“ irán. *iāza(ta)-śraucah s *iaz- „uctívat, ctít“, „vykonávat oběti“ (srov. avest. adj. daēva-yaz- „uctívající daévu“; Bartholomae 1904: 671), *iāzata- „božstvo“ v první části. Tedy „[Díky] božstvu oslavený“. Srov. výše kompozitum se zrcadlovým uspořádáním částí: středopers. Srav-Yazd: (sr’ w)yzd’n. Blízkou situaci ukazuje etymologie jména *Jasomirъ u starých alpských Slovanů: spatřuje se v něm *yazamir, *yazomir jako výsledek inverze (prostřednictvím *yaza(ta)miθra) írán. *miθrayaz-, souvisejícího s avest. formulí yazmiθrəm „přinášet oběť Mitrovi, uctívat Mitru“ (Oguibenine 1979: 433–437; Toporov 2006: 39).

Možné ilustrace procesu přehodnocování a přestavby íránských jmen Slovany, vytvořených z materiálu geneticky společného se slovanským kořenovým slovem, naznačují zvláštní aspekt problému Slavo-Iranica. Jeho rozpracování umožňuje pochopit míru vzájemného působení dvou jazykových a kulturních tradic, při němž se hranice vlastního a cizího ve slovanském vnímání stíraly, což umožňovalo volné užívání i „přepracování“ materiálu íránského onomastikonu, chápaného jako slovanský. Napomáhala tomu jak materiální (fonetická) blízkost a sémantická dubletnost prvků obou lexikálních systémů, tak souhrn společných významových principů

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

kombinování slov a také s nimi korelujících klišovitých výrazů. Zde je vhodné rozšířit výše posuzovanou řadu příkladů *Jazoslavъ < irán. *jāza(ta)-śrauah- (~ *śraua-jāzata-), *Jasomirъ < irán. *jāza(ta)-miϑra- (~ *miϑra-jāza-) a *Kъrtoslavъ < irán. *kṛta-śrauah ještě o tyto: srb. Одриво̄г < záp. středoirán. *ādar-bag (~ středopers. Bay-Ādur) (Iliadi 2018: 56–57), bulh. Въртивог < *uarϑa-baga- (~ *baga-uarϑa-) (Iliadi 2017: 6), staropol. Kord(e)bog < alán. *Kard[a]-bay < irán. *kṛta-baga- (~ *baga-kṛta-) (Iliadi 2021: 76–81).

Zde musíme zdůraznit kontrolně důležité kritérium pro chronologizaci Slavo-Iranica s ie. *ḱleu-. Jde o izolovanost alánštiny, v níž podobná jména chybějí, což ukazuje, že epocha, kdy se formovaly společné prvky slovansko-íránské slovní zásoby (konkrétně typ composita se *slau-: *śrauça-) „vysokého“ jazyka, snad byla dobou slovansko-skythských / sarmatských kontaktů. Zejména poukazujeme na: 1) absenci antroponym s reflexy *śraua- ve známém korpusu alánské a osetské onomastiky (ačkoli apelativní užívání osetštiny zná sut | sum „zvuk“, „hluk“ < *srauta z *sraw-; Abaev 1979: 197–198); 2) fungování jiného slova pro slávu a související pojmy v osetštině, která pokračuje v tradicích alánské řeči – reflexu irán. *kāta- (Abaev 1958: 565).

4.2. Na rozdíl od výrazně nábožensko-mravního a dokonce právního významu, který přinášejí íránsko-slovanské paralely, jsou slovansko-baltské paralely tohoto zatížení prosty. V důsledku polarizace významu etymonu „mluvit VS vnímat“ ve slovanském („ústně předávané slovo“, „přání, které se stává známým ostatním“) a baltském („sluch“, „poslušnost“, „naslouchat“) je přísné srovnání kompozit obou jazyků problematické dokonce i u příkladů s homogenitou obou částí. Srov. psl. *Čě-slavъ (?) „Jaká [to] sláva!“ ~ lit. Kū́-klausas „Jaký [to] sluch!“; psl. *Na-slavъ „Na & ústní slovo“ ~ staroprus. Na-clusio „Na & sluch“; psl. *Slavo-vidъ „Slavný vzhledem (zevnějškem)“ ~ lit. Klaũs-vydas „[S] mlčenlivým (poslušným) vzhledem“; psl. *Želo-slavъ „Siloslav“, „Rychloslav“ ~ lit. Klaũs-gailas, staroprus. Clawsi-gaill „Buď známý jako zuřivý“. Totéž platí pro příklad psl. *Bol’e-slavъ, *Mьnogo-slavъ „[S] větší, lepší slávou“, „[Buď] slavnější“ ~ staroprus. Tule-claus „[Mající] lepší sluch“.

Více či méně homogenní obraz významu lze pravděpodobně rekonstruovat pouze pro: psl. *Skrъbi-slavъ ~ lit. Klaus-gēla „[Nesoucí] žalostný sluch“ (?), psl. *Dě(jьb)-slavъ ~ starolit. Darbe-slave „Činy oslavený“ a psl. *Dobro-slavъ, *Bolgo-slavъ ~ lotyš. Lab-slavis „Dobroslav“.

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Kompozita se slov. *slav-, *slux-: irán. *sraua-, *srauša-, *srūta- (na pozadí baltštiny a germánštiny)

Navzdory očekávání je řada balto-slovanských paralel mezi dithematickými jmény s ie. *ḱleu zastoupena malým počtem příkladů, málo průkazných z hlediska společných kulturních reálií spojených s pojmem oslavení, známosti u lidu. Zdá se, že slovansko-baltská jazyková interakce nezasáhla oblast těchto společenských hodnot. Navíc je s ohledem na pozorování třeba hovořit o rudimentárnosti ie. *ḱleu v systému stavebních prvků pro baltská dvoučlenná antroponyma.

4.3. Slovansko-germánské shody mezi dvoukmenovými osobními jmény jsou početnější a informativnější. Kulturní významy, které za nimi stojí, jsou spjaty s oslavováním rozmanitých bojových vlastností válečníka, tak cenných ve společnosti žijící válkou. Ve složení jmen této kategorie jsou přítomny některé termíny společenského zřízení (druh, host), právní termíny (vlastnictví), zaznamenány jsou odkazy na pozůstatky totemismu (vlk) jako nábožensko-sociálního systému. Srov. („[v] obraně oslavený“, „oslavený ochránce“) psl. *Borni-slavъ ~ starohornoněm. Flodo-ard; („slavný ostrostí, horlivostí“) psl. *Bьrzo-slavъ ~ pragerm. *Hludа-swęnaz; („chrabroslav“, „chrabroslavný“) psl. *Xorьo-slavъ ~ starohornoněm. Clod-bald; („slavný [svou] silou“, „[jehož] síla je oslavena“) psl. *Jako-slavъ ~ starohornoněm. Clhode-rich; („zuřivostí oslavený“) psl. *L’uto-slavъ ~ starohornoněm. Flot-grimmus; („slavo-druh“, „[jehož] druh je oslaven“) psl. *Slavo-drugъ ~ starohornoněm. Hlot-win, Hluđ-win; („slavný host“) psl. *Slavo-gostь ~ starogerm. Hlewa-gastiz; („[jehož] mír (smlouva) je slavný“) psl. *Slavo-mirь ~ starohornoněm. Lot-frid, staroangl. Hloth-frith; („zesílení znaku ‚slavný‘“) psl. *Slavo-slavъ ~ pragerm. *Hludа-mērijaz; („oslavený tvrdostí, vytrvalostí“) psl. *Tьvьrdo-slavъ ~ franské Hlud-hart, starohornoněm. H̄lud-hart; („[jehož] bojovníci jsou oslaveni“) psl. *Voje-slavъ, *Vojьb-slavъ ~ pragerm. *Hludа-wīzaz, *Hluđu-wīzaz; (myšlenka oslavené moci) psl. *Voldi-slavъ ~ starohornoněm. Clodo-wald; („[získavší] slávu [od] vlka“, „[díky] vlku oslavený“) psl. *Vьlko-slavъ ~ starohornoněm. Chlod-ulf.

Dvoučlenná jména s homogenním složením v germánštině a slovanštině (psl. *Slavo-gostь ~ starogerm. Hlewa-gastiz; psl. *Voldi-slavъ ~ starohornoněm. Clodo-wald; psl. *Vьlko-slavъ ~ starohornoněm. Chlod-ulf) spolu s ostatními kompozity ukazují široký rozsah valence indoevropského etymonu ve společné slovansko-germánské slovní zásobě. Realizuje se v souhrnu schémat kombinování *ḱleu s ostatními základy a tato schémata vznikla v podmínkách slovansko-germánských jazykových kontaktů. Odlišnost této vrstvy slovanské onomastiky od vrstvy představované příklady Slavo-Iranica, stejně jako v případě balto-slovanských paralel, spočívá v

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

„profanity“ jeho sémantiky, jeho odtržení od sémantického pole „náboženství“. To je důležitý ukazatel typu jazykového kontaktu orientovaného na reálie vojenského života a s nimi spojené prvky poetického jazyka. Na druhé straně vektor „generální“ utvářenosti významu germánských kompozitů v rámci ideje známosti a oslavení je (na rozdíl od baltských příkladů) přibližuje slovanským údajům díky sémantice i.-e. příčestí perf. pass. na –t- použitého v germánském jmenném systému *klutos „oslavený“, „proslulý“.

Nečetná antroponymická srovnání zahrnující materiál tří jazykových skupin se do značné míry opírají o typologickou podobnost přejatých jednotek, a proto je při vytváření konfigurace starověkých areálových izoglos jakožto markerů prehistorických kontaktů lze jen stěží brát v úvahu.

ЛИТЕРАТУРА

Abaev Vasiliĭ I. 1958: Абаев, Василий И. Istoriko-ètimologičeskij slovar’ osetinskogo jazyka [Istoriko-ètimologičeskij slovar’ osetinskogo jazyka] 1, Москва, Ленинград: Издательство АН СССР [Moskva, Leningrad: Izdatel’stvo AN SSSR].

Abaev Vasiliĭ I. 1979: Абаев, Василий И. Istoriko-ètimologičeskij slovar’ osetinskogo jazyka [Istoriko-ètimologičeskij slovar’ osetinskogo jazyka] 3, Москва, Ленинград: Наука [Moskva, Leningrad: Nauka].

Afanas’ev Aleksandr N. 1869: Афанасьев, Александр Н. Поэтические воззрения славян на природу. Опыт сравнительного изучения славянских преданий и верований в связи с мифическими сказаниями других родственных народов [Poètičeskie vozzrenija slavjan na prirodu. Opyt sravnitel’nogo izučenija slavjanskih predanij i verovanij v svjazi s mifičeskimi skazanijami drugih rodstvennyh narodov], Москва: Изд. К. Солдатенкова [Moskva: Izd. K. Soldatenkova].

Archiv 1915: Архив П. М. Строева [Archiv P. M. Stroeva] 1, под ред. С. Ф. Платонова, М. Г. Курдюмова [pod red. S. F. Platonova, M. G. Kurdjumova], Петроград: [б. и.] [Petrograd: (b. i.)].

Bartholomae Christian 1904: Altiranisches Wörterbuch, Lex 8°. XXXII, Strassburg: Karl J. Trübner.

B lese Ernest 1929: Latviešu personu vārdu un uzvārdu studijas 1: Vecākie personu vārdi un uzvārdi (XIII–XVI g. s.), Rīga: Generalkomisijā pie A. Gulbja.

Bogoljubov Michail N., Smirnova Ol’ga I. 1963: Боголюбов, Михаил Н., Смирнова, Ольга И. Согдийские документы с горы Муг. Чтение. Перевод.

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux-: Iran. *sraua-, *srauša-, *srūta- (against Baltic and Germanic Background)

Комментарий [Sogdiiskie dokumenty s gory Mug. Čtenie. Perevod. Kommentarii]. Выпуск [Vypusk] 3: Хозяйственные документы [Chozjajstvennye dokumenty], Москва: Издательство восточной литературы [Moskva: Izdatel’stvo vostočnoj literatury].

Bosanski Petrovac – Žrtve Rata 1941–1945. Available at: https://dokumen.tips/documents/bosanski-petrovac-zrtve-rata-1941–1945.html?page=76.

Cheung Johny 2007: Etymological Dictionary of the Iranian Verb, Leiden Indo-European Etymological Dictionary Series, 2, ed. A. Lubotsky, Leiden, Boston: Brill.

Codex 1854: Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, Bd. 6, herausg. von P. Ritter v. Chlumecky, Brünn: Commission bei Nitsch & Grosse.

Dicționarul 1993: Dicționarul toponimic al României, vol. 1 (A–B), sub red. G. Bolocan, Craiova: Editura Universitaria.

D’jakonov Igor’ M., Livšić Vladimir A. 1960: Дьяконов, Игорь М., Лившиц, Владимир А. Документы из Нисы I в. до н. э. Предварительные итоги работы [Dokumenty iz Nisy I v. do n. e. Predvaritel’nye itogi raboty], Москва: Издательство восточной литературы [Moskva: Izdatel’stvo vostočnoj literatury].

Èdel’man Džoj I. 2015: Эдельман, Джой И. Этимологический словарь иранских языков [Ètimologičeskij slovar’ iranskich jazykov] 5, Москва: Восточная литература [Moskva: Vostočnaja literatura].

ESSJ II – Этимологический словарь славянских языков. Праславянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 2 (*bezъ – *bratrъ), под ред. О. Н. Трубачёва [pod red. O. N. Trubačёva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1975.

ESSJ III – Этимологический словарь славянских языков. Праславянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 3 (*bratrъсъ – *сьrky), под ред. О. Н. Трубачёва [pod red. O. N. Trubačёva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1976.

ESSJ IV – Этимологический словарь славянских языков. Праславянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 4 (*čaběniti – *děl’a), под ред. О. Н. Трубачёва [pod red. O. N. Trubačёva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1977.

ESSJ V – Этимологический словарь славянских языков. Праславянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 5 (*dělo – *dьržьbь), под ред. О. Н. Трубачёва [pod red. O. N. Trubačёva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1978.

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

ESSJ VI – Этимологический словарь славянских языков. Праслaвянский лексический фонд [Ětimologičeskij] slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 6 (*e – *golъva), под ред. O. H. Трубачёва [pod red. O. N. Trubačëva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1979.

ESSJ VIII – Этимологический словарь славянских языков. Праслaвянский лексический фонд [Ětimologičeskij] slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 8 (*xa – *jьvъlga), под ред. O. H. Трубачёва [pod red. O. N. Trubačëva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1981.

ESSJ XIX – Этимологический словарь славянских языков. Праслaвянский лексический фонд [Ětimologičeskij] slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 19 (*męsъarb – *morzakъ), под ред. O. H. Трубачёва [pod red. O. N. Trubačëva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1992.

ESSJ XXI – Этимологический словарь славянских языков. Праслaвянский лексический фонд [Ětimologičeskij] slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 21 (*mъrskovatь – *nadějnъ(jь)), под ред. O. H. Трубачёва [pod red. O. N. Trubačëva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1994.

ESSJ XXV – Этимологический словарь славянских языков. Праслaвянский лексический фонд [Ětimologičeskij] slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 25 (*neroditi – *novotьnъ(jь)), под ред. O. H. Трубачёва [pod red. O. N. Trubačëva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1999.

Forssner Thorvald 1916: Continental-Germanic personal names in England in Old and Middle English times, Uppsala: Appelbergs Boktryck.

Förstemann Ernst W. 1856: Altdeutsches Namenbuch, Bd. 1: Personennamen, Nordhausen: Verlag von F. Förstemann [etc.].

Fraenkel Ernst 1962: Litauisches etymologisches Wörterbuch 1, Heidelberg, Göttingen: Carl Winter and Vandenhoeck & Ruprecht.

Franck Johannes 1909: Altfränkische Grammatik: Lautund Flexionslehre, Göttingen: Vandenhoeck und Ruprecht.

Gebauer Jan 1903: Slovník staročeský 1, Praha: Unie.

Gershevitch Ilya 1969: Amber at Persepolis. – Studia classica et orientalia Antonio Pagliaro Oblata, Roma: Aziende Tipografiche Eredi Dott. G. Bardi, 167–251.

Gharib Badrozaman 1995: Sogdian Dictionary: Sogdian–Persian–English, Tehran: Farhangан Publications.

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux-: Iran. *sraua-, *srausā-, *srūta- (against Baltic and Germanic Background)

Gignoux Philippe 1986: Iranisches Personennamenbuch, Bd. 2: Mitteliranische Personennamen, F. 2: Noms propres Sassanides en moyen-perse épigraphique, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Gignoux Philippe, Jullien Christelle, Jullien Florence 2009: Iranisches Personennamenbuch, Bd. 7: Iranische Namen in semitischen Nebenüberlieferungen, F. 5: Noms propres syriaques d’origine iranienne, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Grantovskij Èdvin A. 2007: Грантовский, Эдвин А. Ранняя история иранских племён Передней Азии [Rannjaja istorija iranskich plemën Perednej Azii], изд. второе [izd. vtoroe], испр. и доп. Москва: Восточная литература [Moskva: Vostočnaja literatura].

Grković Milica 1977: Грковић Милица. Речник личних имена код срба [Rečnik ličnih imena kod srba], Београд: Вук Караџић [Beograd: Vuk Karadžić].

Harmatta János 1969: The Bactrian Wall-Inscriptions from Kara Tepe. – Буддийские пещеры Кара-Тепе в Старом Термезе [Buddijskie peščery Kara-Tepe v Starom Termeze], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 82–125.

Hinz Walther 1973: Neue Wege im Altpersischen, Wiesbaden: Otto Harrassowitz.

Hinz Walther 1975: Altiranisches Sprachgut der Nebenüberlieferungen, Wiesbaden: Otto Harrassowitz.

Ilčev Stefan 1969: Илчев Стефан. Речник на личните и фамилни имена у българите [Rečnik na ličnite i familni imena u bŭlgarite], София: БАН [Sofija: BAN].

Iliadi Alexander I. 2008: Іладі, Олександр І. Слов’янські мовні релікти в топонімії Балкан [Slovjans’ki movni relikty v toponimiji Balkan], Київ, Кіровоград: КОД [Kyjiv, Kirovograd: KOD].

Iliadi Alexander I. 2017: Илиади, Александр И. Этимологические заметки по славянской лексике [Ėtimologičeskie zametki po slavjanskoj leksike] 65–77. – Studia semasiologica, Кировоград: РВВ ЦДПУ ім. В. Винниченка [Kirovograd: RVV CDPU im. V. Vinničенка], 3–25.

Iliadi Alexander I. 2018: Serb. Odribog and Croat. Odribožić: Deceptively Trivial Form. – Paradigm of Knowledge 4(30), 53–64.

Iliadi Alexander I. 2021: Goth. Kandak, Croat. Skorsur, Old Pol. Bagakarad, Old Russ. *Валаасть and Their Alanian Prototypes. – Innovative Solutions in Modern Science 3(47), 70–87.

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

Iliadi Alexander I. 2022: Иліади, Александр И. Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background). – Acta Linguistica Lithuanica 87, 30–63.

Irkliëvs’kij Vasil’ 1968: Ірклієвський Василь. Наші імення, їх походження та значення [Naši imen|nja, jich pochodženńja ta značennja], Мюнхен: Iskra [Mjunchen: Iskra].

Justi Ferdinand 1895: Iranisches Namenbuch, Marburg: N. G. Elwert’sche Verlagsbuchhandlung.

Kollár Jan, Pačić Jan 1828: Gmenoslow čili Slownik osobných Gmen rozličných kmenů a nářečí národu Slawenského, Budjn: Tiskem kr. všeučilište Pěštanského.

Korduba Miron 1938: Кордуба Мирон. Що нам кажуть назви осель? [Ščo nam kažuť nazvi osel’?, Львів: Наша Батьківщина [L’viv: Naša Bat’kivščina].

Kos Franc 1886: Ob osebnih imenih pri starih Slovencih. – Letopis matice slovenske, Ljubljana: Narodna tiskarna, 107–151.

Kovačev Nikolaj P. 1987: Ковачев, Николай П. Честотно-тълковен речник на личните имена у българите [Čestotno-tălkoven rečnik na ličnite imena u bălgarite], София: Д-р Петър Берон [Sofija: D-r Petăr Beron].

Kozlova Raisa M. 1997: Козлова, Раиса М. Структура праславянского слова (Праславянское слово в генетическом гнезде) [Struktura praslavjanskogo slova (Praslavjanskoe slovo v genetičeskom gnezde)], Гомель: ГГУ [Gomel’: GGU].

Leksik 1976: Leksik prezimena Socijalističke Republike Hrvatske, Zagreb: Institut za jezik.

Livšić Vladimir A. 2010: Лившиц, Владимир А. Парфянская ономастика [Parfjanskaja onomastika], Санкт-Петербург: Петерб. лингвист. общество [Sankt-Peterburg: Peterb. lingvist. obščestvo].

Lurje Pavel B. 2010: Iranisches Personennamenbuch, Bd. 2: Mitteliranische Personennamen, F. 8: Personal Names in Sogdian Texts, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Lurje Pavel B. 2017: Лурье, Павел Б. Пантеон согдийцев по материалам имён собственных [Panteon sogdijcev po materialam imën sobstvennych]. – Проблемы археологии и истории Таджикистана [Problemy archeologii i istorii Tadžikistana], Душанбе: Дониш [Dušanbe: Doniš], 123–131.

Mayrhofer Manfred 1973: Onomastica Persepolitana. Das altiranische Namengut der Persepolis-Täfelchen, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux-: Iran. *śrau̯a-, *śraušā-, *śrūta- (against Baltic and Germanic Background)

Mayrhofer Manfred 1979: Iranisches Personennamenbuch, Bd. 1: Die altiranischen Namen, F. 1: Die avestischen Namen, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Majkov Apollon A. 1857: Майков, Аполлон А. История сербского языка по памятникам, писанным кирилицею, в связи с историей народа [Istorija serbskoga jezika po pamjatnikam, pisannym kiriliceju, v svjazi s istorijei naroda], Москва: Университетская типография [Moskva: Universitetskaja tipografija].

Maretić Tomislav 1886: O narodnim imenima i prezimenima u Hrvata i Srba. – Rad Jugoslavenske akademije znanosti i umjetnosti 14(81), 81–146.

Mažiulis Vytautas 1996: Prūsų kalbos etimologijos žodynas 3 (L–P), Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Mažiulis Vytautas 1997: Prūsų kalbos etimologijos žodynas 4 (R–Z), Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Mihajlović Velimir 2002: Михајловић Велимир. Српски презименик [Srpski prezimenik], Нови Сад: Аурора [Novi Sad: Aurora].

Miklosich Franz 1927: Die Bildung der slavischen Personenund Ortsnamen, Heidelberg: Carl Winter.

Moroškin Michail J. 1867: Морошкин, Михаил Я. Славянский именослов или собрание славянских личных имен в алфавитном порядке [Slavljanskij imenoslov ili sobranie slavjanskich ličnych imen v alfavitnom porjadke], Санкт-Петербург: Тип. 2-го отд-ния собственной е. и. в. канцелярии [Sankt-Peterburg: Tip. 2-go otd-nija sobstvennoj e. i. v. kanceljarij].

Nyberg Henrik S. 1974: A Manual of Pahlavi, Part 2: Ideograms, Glossary, Abbreviations, Index, Grammatical Survey, Corrigenda to Part 1, Wiesbaden: Otto Harrassowitz.

Nováček Vojtěch J. 1894: Listář k dějinám Školství Kutnohorského (1520–1623). Historický archiv 5, Praha: ČASU.

OA – Ономастический архив Института украинского языка НАН Украины (= Ономастičeskij archiv Instituta ukrainskogo jazyka NAN Ukrainy).

Oguibenine Boris 1979: Le Dieu Jazomir. – Wiener slavistischer Almanach, Bd. 4, 433–438.

Orel Vladimir 2003: A Handbook of Germanic Etymology, Leiden, Boston: Brill.

Ovsená Blažena 2014: Pátranie po tajných slovenských dejinách a slovenskom duchu, Trnava: Eko-konzult.

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

Petrov Aleksej 1924: Národopisná mapa Uher podle úředního lexikonu osad z roku 1773, Praha: ČAVU.

Pokorny Julius 1959: Indogermanisches etymologisches Wörterbuch, Bd. 1, Bern, München: A. Francke AG Verlag.

Rastorgueva Vera S., Èdelʹman Džoj I. 2007: Расторгуева, Вера С., Эдельман, Джой И. Этимологический словарь иранских языков [Ėtimologičeskij slovarʹ iranskih jazykov] 3, Москва: Восточная литература [Moskva: Vostočnaja literatura].

Rymut Kazimierz 1993: Zasób leksemów w prasłowiańskich imionach złożonych. – Onomastica 38, 5–19.

Rix Helmut 2001: Lexikon der indogermanischen Verben. Die Wurzeln und ihre Primärstammbildungen, Wiesbaden: Dr. Ludwig Reichert Verlag.

Rodná Cesta 2011: Časopis na obrodu rodnej kultúry, prírodného života a duchovna. Available at: https://www.ved.sk/RC.htm.

Schmitt Rüdiger 2009: Iranisches Personennamenbuch, Bd. 7: Iranische Namen in Semitischen Nebenüberlieferungen, F. 1A: Iranische Personennamen in der Neuassyrischen Nebenüberlieferung, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Schmitt Rüdiger 2011: Iranisches Personennamenbuch, Bd. 5: Iranische Namen in Nebenüberlieferungen Indogermanischer Sprachen, F. 5A: Iranische Personennamen in der griechischen Literatur vor Alexander D. Gr., Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Schmitt Rüdiger 2016: Iranisches Personennamenbuch, Bd. 2: Mitteliranische Namen, F. 5: Personennamen in parthischen epigraphischen Quellen, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Schmitt Rüdiger, Vittmann Günter 2013: Iranisches Personennamenbuch, Bd. 8: Iranische Namen in ägyptischer Nebenüberlieferung, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Schönfeld Moritz 1911: Wörterbuch der altgermanischen Personenund Völkernamen, Heidelberg: Carl Winter.

Searle William G. 1897–1897: Onomasticon Anglo-Saxonicum: a List of Anglo-Saxon Proper Names from the Time of Beda to that of King John, Cambridge: University Press.

Senkovskij Osip I. 1859: Сенковский, Осип И. (Барон Брамбеус) [(Baron Brambeus)] Собрание сочинений [Sobranie sočinenij] 7, Санкт-Петербург: Тип. Импер. Академии наук [Sankt-Peterburg: Tip. Imper. Akademii nauk].

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux-: Iran. *sraua-, *sra ušā-, *šrūta- (against Baltic and Germanic Background)

S i m s–W i l l i a m s N i c h o l a s 2010: Iranisches Personennamenbuch, Bd. 2: Mitteliranische Personennamen, F. 7: Bactrian Personal Names, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

S k j æ r v ø P r o d s O. 2003: An Introduction to Young Avestan, 4th revised version, unpublished, available online. Available at: https://d11.cuni.cz/pluginfile.php/866051/mod_resource/content/1/avestancomplete.pdf.

Slovar’ VI – Словарь русских народных говоров [Slovar’ russkikh narodnykh govorov] 6 (Выросток–Гон) [(Vyrostok–Gon)], ред. Ф. П. Сороколетов, Ф. П. Филин [red. F. P. Sorokoletov, F. P. Filin], Ленинград: Наука [Leningrad: Nauka], 1970.

Slovar’ XXXVIII – Словарь русских народных говоров [Slovar’ russkikh narodnykh govorov] 38 (Скинать–Сметушка) [(Skinat’–Smetuška)], гл. ред. Ф. П. Сороколетов [gl. red. F. P. Sorokoletov], Санкт-Петербург: Наука [Sankt-Peterburg: Nauka], 2004.

S ł o w n i k 2003: Słownik nazwisk używanych w Polsce na początku XXI wieku, red. K. Rymut, Kraków: Instytut Języka Polskiego PAN (CD).

S m o c z y ń s k i W o j c i e c h 2019: Słownik etymologiczny języka litewskiego, współpraca redakcyjna M. Osłon, wydanie drugie, poprawione i znacznie rozszerzone, na prawach rękopisu. Available at: www.rromanes.org/pub/alii/Smoczyński W. Słownik etymologiczny języka litewskiego.pdf.

S o k o l o v S e r g e i N. 1964: Соколов, Сергей Н. Язык Авесты [Jazyk Avesty], Ленинград: ЛГУ [Leningrad: LGU].

S r e z n e v s k i j I z m a i l I. 1893: Срезневский, Измаил И. Материалы для словаря древнерусского языка по письменным памятникам [Materialy dlja Slovarja drevnerusskogo jazyka po pis’mennym pamjatnikam] 1 (А–К), Санкт-Петербург: Тип. Императорской акад. наук [Sankt-Peterburg: Tip. Imperatorskoj akad. nauk].

S r e z n e v s k i j I z m a i l I. 1902: Срезневский, Измаил И. Материалы для словаря древнерусского языка по письменным памятникам [Materialy dlja Slovarja drevnerusskogo jazyka po pis’mennym pamjatnikam] 2 (Л–П), Санкт-Петербург: Тип. Императорской акад. наук [Sankt-Peterburg: Tip. Imperatorskoj akad. nauk].

S r e z n e v s k i j I z m a i l I. 1912: Срезневский, Измаил И. Материалы для словаря древнерусского языка по письменным памятникам [Materialy dlja Slovarja drevnerusskogo jazyka po pis’mennym pamjatnikam] 3 (Р–Я), Санкт-Петербург: Тип. Императорской акад. наук [Sankt-Peterburg: Tip. Imperatorskoj akad. nauk].

SSI – Stara izvirna slovenska imena (= Old Original Slovenian Names). Available at: https://www.raptas.si/stara-izvirna-slovenska-imena/.

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

SSNO I – Słownik staropolskich nazw osobowych 1 (A–D), red. W. Taszycki, Wrocław: PAN, 1965.

SSNO III – Słownik staropolskich nazw osobowych 3 (Kł–M), red. W. Taszycki, Wrocław: PAN, 1971.

SSNO IV – Słownik staropolskich nazw osobowych 4 (N–R), red. W. Taszycki, Wrocław: PAN, 1974–1976.

SSNO V – Słownik staropolskich nazw osobowych 5 (S–Ś), red. W. Taszycki, Wrocław: PAN, 1977–1978.

SSNO VI – Słownik staropolskich nazw osobowych 6 (V–Ž), red. W. Taszycki, Wrocław: PAN, 1981.

Staltmane Velta Ė. 1981: Сталтмане, Велта Э. Latvijas антропонимия. Фамилии [Latyšskaja antroponimija. Familii], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Stankovska Ljubica 2000: Станковска Љубица. Топонимијата на селото Рамно [Toponimijata na seloto Ramno]. – Македонски јазик [Makedonski jazık] 48–50 (1997–1999), 143–196.

Šmits Pēteris 1913: Smidts Pēteris. Par mūsu senču vārdiem. – Druva: daiļrakstniecības, zinātnes un mākslas mēnešraksts, 2. gads, pirmais pusgads, Rīgas Latviešu biedrības derīgu grāmatu nodaļa, atbild. red. T. Zeiferts, Rīga: Latvija, 123–125.

Tavernier Jan 2007: Iranica in the Achaemenid Period (Ca. 550–330 B.C.). Lexicon of Old Iranian Proper Names and Loanwords, Attested in Non-Iranian Texts, Orientalia Lovanieniensia Analecta, 158, Leuven, Paris, Dudley, Ma: Peeters Publishers.

Toporov Vladimir N. 1979: Топоров, Владимир Н. Прусский язык. Словарь [Prusskij jazyk. Slovarʹ] 2, Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Toporov Vladimir N. 1984: Топоров, Владимир Н. Прусский язык. Словарь [Prusskij jazyk. Slovarʹ] 4, Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Toporov Vladimir N. 2006: Топоров, Владимир Н. Праcлавянская культура в зеркале собственных имён (элемент *mir-) [Praslavjanskaja kul’tura v zerkale sobstvennych imën (ėlement *mir-)]. – Исследования по этимологии и семантике [Issledovanija po ėtimologii i semantike] 2/2, Москва: Языки славянской культуры [Moskva: Jazyki slavjanskoj kul’tury], 11–141.

Toporova Tat’jana V. 1996: Топорова, Татьяна В. Культура в зеркале языка: древнегерманские двучленные имена собственные [Kul’tura v zerkale jazyka: drevnegermanskie dvučlennye imena sobstvennye], Москва: Языки русской культуры [Moskva: Jazyki russkoj kul’tury].

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux-: Iran. *śrau̯a-, *śraušā-, *śrūta- (against Baltic and Germanic Background)

Trautmann Reinhold 1974: Die altpreußischen Personennamen, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

Tupikov Nikolaj M. 1903: Тупиков, Николай М. Словарь древнерусских личных собственных имён [Slovar’ drevnerusskich ličnych sobstvennych imën], Санкт-Петербург: Тип. И. Н. Скороходова [Sankt-Peterburg: Tip. I. N. Skorochodova].

Vanagas Aleksandras, ed., 1985: Lietuvių pavardžių žodynas 1 (A–K), aut. A. Vanagas, V. Maciejauskienė, M. Razmukaitė, ats. red. A. Vanagas, Vilnius: Mokslas.

Vanagas Aleksandras, ed., 1989: Lietuvių pavardžių žodynas 2 (L–Ž), aut. A. Vanagas, V. Maciejauskienė, M. Razmukaitė, ats. red. A. Vanagas, Vilnius: Mokslas.

Vasil’jev Valerij L. 2012: Васильев, Валерий Л. Славянские топонимические древности Новгородской земли [Slavjanskie toponimičeskie drevnosti Novgorodskoj zemli], Москва: Рукописные памятники Древней Руси [Moskva: Rukopisnye pamjatniki Drevnej Rusi].

Vasmer Max 1986: Фасмер, Макс. Этимологический словарь русского языка [Etimologičeskij slovar’ russkogo jazyka] 2, Москва: Прогресс [Moskva: Progress].

Vedomost’ 1890: Ведомость справок о судимости [Vedomost’ spravok o sudimosti], ч. 1 [č. 1], кн. 5 [kn. 5], Санкт-Петербург: Тип. правительств. сената [Sankt-Peterburg: Tip. pravitel’stv. senata].

Wrede Ferdinand 1891: Über die Sprache der Ostgoten in Italien, Strassburg: K. J. Trübner.

Zaliznjak Andrej A. 2004: Зализняк, Андрей А. Древненовгородский диалект [Drevnenovgorodskij dialekt], Москва: Языки славянской культуры [Moskva: Jazyki slavjanskoj kul’tury].

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

Slavų–iranėnų kalbų kontaktai II: sudurtiniai žodžiai su slav. *slav-, *slux-: iran. *śrau̯a-, *śrauša-, *śrūta- (baltų ir germanų kalbų kontekste)

SANTRAUKA

Leksinės paradigmos turinio lyginamoji-istorinė analizė su indoeuropiečių etimono *kleyrefleksais iranėnų ir slavų kalbų žodynuose leidžia autoriui išskirti nemažai abiems kalbinėms kultūroms bendrų dūrinių. Iš tokių sudurtinių žodžių ypač dėmesį patraukia leksemos, kurių sudėtis (dvi dalys) abiejose kalbose yra vienoda, plg: Proto-Slav. *bogo-slavъ ~ Iran. *baga-śrau̯ah-; Proto-Slav. *dl̥go-slavъ ~ Iran. *darga-śrau̯ah-; Proto-Slav. *gāti-slavъ ~ Avest. gāθā śrau̯ō; Proto-Slav. *prosi-slavъ ~ Avest. (pati-)paršta-sravāh-; Proto-Slav. *pro-slavъ ~ Iran. *fra-śrūtah-; Proto-Slav. *sъ-slavъ ~ Iran. *hu-śrau̯ah-; Proto-Slav. *čědo-slavъ ~ Avest. vīδī-stravāhir kt. Straipsnyje kalbama apie bendrų naujovių, atsiradusių indoeuropiečių arealo „miškų“ ir „stepių“ dalių gyventojų kalbose artimiausių kultūrinių kontaktų sąlygomis, pėdsakus. Atsižvelgiant į tai, kad tokie dūriniai dažnai yra pastoviųjų junginių „suglaudinimo“ rezultatas, darytina prielaida, kad iranėnams ir slavams bendras poetinis (apeiginis, teisinis) tekstas (jo vienetai) buvo sudurtinių žodžių susidarymo aplinka. Šis tekstas formavosi artimų ideologemų ir bendrų gretiminių kalbinių priemonių rinkinių pagrindu.

Baltų ir vokiečių kalbos atskleidžia svarbų „šlovingų vardų“ paradigmos raidos skirtumą: tai pasireiškia siauresniu jų semantikos spektru, palyginus su slavų-iranėnų kalbomis, ir viso susidariusių dūrinių genetinio sutapimo kiekyjo nereikšmingumu. Visa tai, kas pasakyta, leidžia daryti išvadą, kad keturių kalbinių tradicijų atstovų bendravimas buvo skirtingo kultūrinio lygmens ir visų žodyno sluoksnių nepaveikė.

Įteikta 2023 m. lapkričio 1 d.

ALEXANDER I. ILIADI

The State Institution “South Ukrainian National Pedagogical University named after K. D. Ushinsky” 65020, Ukraine, Odessa 34, Staroporotofrankivska Str. [email protected]

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX