ALEXANDER I. ILIADI

Státní instituce „Jihoukrajinská národní pedagogická univerzita pojmenovaná po K. D. Ušinském“

ID ORCID: orcid.org/0000-0001-5078-8316

Oblasti výzkumu: etymologie, srovnávací historická lingvistika, obecná a typologická lingvistika.

ILONA M. DERIK

Státní instituce „Jihoukrajinská národní pedagogická univerzita pojmenovaná po K. D. Ušinském“

ID ORCID: orcid.org/0000-0002-8979-4745

Oblasti výzkumu: obecná a typologická lingvistika, translatologie, korpusová lingvistika.

DOI: doi.org/10.35321/all90-07

UNIVERZALITA V SÉMANTICKÉ DYNAMICE: OD ‚TĚLA‘ K ‚OSOBĚ‘, ‚SOBĚ‘, ‚DUŠI‘

Univerzalita sémantické dynamiky: od ‚těla‘ k ‚osobě‘, ‚sobě‘, ‚duši‘

ANOTACE

Výzkum je zaměřen na popis relevantní zákonitosti ve vývoji sémantiky, která má na základě dokladů z mnoha jazyků tendenci být univerzální. V centru výzkumu stojí identická posloupnost stadií sémantického vývoje ‚tělo‘, ‚corpus‘ → ‚osoba‘, ‚já‘, ‚duše‘ a její výsledek odhalený v analyzovaných jazycích. Zkoumaný sémantický posun je doložen v geneticky příbuzných i nepříbuzných jazycích v různých obdobích jejich historie, což umožňuje definovat jej jako jev diachronně reprodukovaný v každém chronologickém průřezu. Postulát univerzality sémantické korelace mezi ‚tělem‘, ‚částmi těla‘ a ‚duší‘, ‚duchem‘, ‚osobou‘ a ‚já‘ je založen na spolehlivě zjištěné pravidelné posloupnosti „kroků“ od etymologického významu ‚tělo‘ k dalším významům v jazycích jedenácti genetických rodin. Tuto korelaci séme lze definovat jako shluk řetězců sémantických změn. Navzdory některým rozdílům se tyto řetězce stále vejdou do rámce téhož sémantického modelu, který byl realizován v odlišných podmínkách, z nichž tyto rozdíly vyplývají.

170

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

stále zapadají do rámce téhož sémantického modelu, který byl realizován v odlišných podmínkách, z nichž tyto rozdíly vyplývají. To znamená, že všechny varianty sémantických posunů probíhaly za určitých podmínek a byly zahrnuty do „operačního pole“ jednoho modelu.

KLÍČOVÁ SLOVA: sémantická univerzálie, korelace významů, jazyková typologie, model, zájmeno, složené slovo, reflexivum.

ANOTACE

Cílem výzkumu je popsat příslušnou zákonitost ve vývoji sémantiky, která je na základě dokladů z mnoha jazyků univerzální. Předmětem výzkumu je identická posloupnost etap sémantického vývoje ‚tělo‘, ‚corpus‘ → ‚osoba‘, ‚osobnost‘, ‚duše‘ a její výsledky odhalené v analyzovaných jazycích. Zkoumaný sémantický posun je doložen v geneticky příbuzných i nepříbuzných jazycích v různých obdobích jejich historie, což umožňuje definovat jej jako jev diachronně se opakující v každém chronologickém průřezu. Postulát univerzality sémantické korelace mezi ‚tělem‘, ‚částmi těla‘ a ‚duší‘, ‚duchem‘, ‚osobou‘, ‚soběstačností‘ je založen na spolehlivě zjištěné zákonité posloupnosti „kroků“ od etymologického významu ‚tělo‘ k ostatním významům v jazycích jedenácti genetických rodin. Tuto korelaci séme lze definovat jako klastr řetězců sémantických změn. Navzdory některým rozdílům tyto řetězce stále zapadají do rámce jednoho a téhož sémantického modelu, realizovaného za různých okolností, z nichž tyto rozdíly vyplývají. To znamená, že všechny varianty sémantických posunů probíhaly za určitých podmínek a byly zahrnuty do „operačního pole“ jednoho modelu.

ZÁKLADNÍ SLOVA: sémantická univerzálie, korelace významů, lingvistická typologie, model, zájmeno, složené slovo, reflexivum.

1. ÚVOD

1.1. Byla ustavena zvláštní tradice zkoumání problému typičnosti, a dokonce univerzality sémantických změn. Dosud však nebyla obecně přijata a existuje jako soubor myšlenek v pracích představitelů různých lingvistických škol. Původně ji Michail M. Pokrovskij úzce definoval jako jev zákonitosti přerušení významu v jazycích Evropy (podle něj se „identické, dosti originální významy v několika jazycích nezávisle na sobě utvářejí stejným způsobem“; Pokrovskij 1895: 13), později byla tato myšlenka (nebo jí blízká idea) čistě prakticky uplatněna Carlem Darlingem Buckem, konkrétně v jeho práci A dictionary of selected synonyms in the principal Indo-European languages (Buck 1949). Po dlouhou dobu zůstával aspekt hledání universals v sémantické dynamice slov výsadou etymologických studií,

Straipsniai / Articles

171

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

kde přesvědčivost interpretace rekonstruovaného významu a jeho vývoje závisí na spolehlivosti typologicky podobných příkladů z jiných jazyků. Právě důraz na typologické analogie v sémantice odlišuje taková základní etymologická díla, jako je Historical and Etymological Dictionary of the Ossetian Language (1958–1995) Vasilije I. Abajeva, dále Etymological Dictionary of Slavic Languages (1974–2021), vydávaný v Moskvě, a nedávný Etymological Dictionary of Germanic Languages (2010) Viktora V. Levického. Etymologická studia však vzhledem k širokému rozsahu svých úkolů nejsou omezena na přepočítávání typologických analogií ve vývoji významu a nestanovují areál jejich rozšíření; pouze shromažďují fakta pro vlastní potřeby, která se mohou stát základem budoucího teoretického výzkumu v příslušné oblasti univerzologie.

1.2. Zjištění etymologických a sémasiologických výzkumných prací o lexikálním významu v synchronii a diachronii vyžadují teoretický základ pro četné příklady typičnosti a zákonitosti sémantické dynamiky v čase a prostoru. Je zapotřebí teorie, která by vypracovala metodologické principy pro popis a ověřování modelů sémantické změny společných velkému počtu příbuzných i nepříbuzných jazyků. Odpovídající soubor teoretických a metodologických otázek byl částečně analyzován v nedávných (1) studiích Anny A. Zalizňakové, která jako první analyzovala univerzálie v polysémii a pokračovala ve vypracování katalogu sémantických přechodů (Zalizniak 2013: 397–409; 2018); (2) ve studiích Eleny G. Mikiny (Mikina 2009; 2012; 2020; 2022) o sémantickém vývoji latinských a románských sloves mluvení. Práce E. G. Mikiny ilustrují organickou syntézu srovnávací historické lingvistiky a jazykové typologie, protože řetězce stadií dynamiky významu jsou stanoveny na širokém indoevropském pozadí. Blízké myšlenky jsou předloženy v: (Nerlich 1992; Geeraerts 1997: 28 a násl.).

1.3. Existuje hledání odpovědí na dvě základní otázky, které jsou relevantní pro současný stav této problematiky. První se týká vyváženého vztahu mezi synchronním stavem sémantiky a její historickou dynamikou ve vědeckém aparátu výzkumu. Je známo, že „sémantický vývoj a synchronní polysémie jsou dvěma stranami téhož jevu“ (Zalizniak 2013: 413), není však známo (resp. není zřejmé), zda jde o konkrétní případ sémantické derivace v jazyce (jazycích) určité epochy, nebo zda máme co do činění s prastarou korelací séメémů, reprodukovanou v pozdním chronologickém řezu. Oba tyto jevy je třeba odlišit. Například indoevropská slovesa se spolehlivě doloženým primárním významem „najít“ mají pravidelně sekundární séém „porodit“ (: osetské aryn (jižní waryn), erun „najít“ a „zplodit“, pamírské ormuri vār- „najít“ a „porodit“ ~ PIE *uer- „najít“ (Abaev 1958: 73–74); ruské nářeční ребя́ненок

172

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

naʒде́тся „narodí se dítě“, ukrajinské nářeční зна́йти дитину́ „porodit dítě“, srbské nářeční нашло се дете a další ~ *na-joti (ESS) XXII 113–114, 116; Tolstaja 1997: 290–291)) s relevantně prastarým stářím. Mimochodem u Slovanů vzniklo v rámci jazyka rituálního (ještě pohanského!) jednání, jehož cílem bylo oklamat osud: novorozence údajně přinesl host, který našel dítě na cestě. Lze tedy předpokládat reprodukci dlouho ustálených sémantických vztahů v pozdním období dějin jazyků těchto dvou skupin. V případě turkického tap- „najít“, „porodit“ (Abaev 1958: 74) však neexistuje taková jasnost jako v prototurkickém stavu (Starostin, Dybo, Mudrak, eds., 2003: 1436: *tāp-; Tenišev et al. 2006: 208, 288), nebo dokonce v podmínkách starotureckého jazyka (VII–XIII stol.), protože doložen byl pouze první význam (DTS 533); pro význam „porodit“ u *tāp ve starověku však nejsou žádné údaje, takže jej lze chápat jako místní pozdní sémantickou derivaci v jednom z jazyků. Kulturní podmínky této derivace kulturní podmínky této derivace se ostatně u Indoevropanů (Íránců, Slovanů) a Turků rovněž neshodují.

Druhá spočívá v tom, že každý příklad předpokládaného univerzálního typu sémantického vývoje by měl být zkoumán „pod lupou“ a ověřen dostatečným počtem argumentů. Shromažďování dokladů pro každý případ, jejich ověřování, klasifikace shromážděného materiálu a jeho vysvětlení jsou časově náročnou a velmi pracnou činností, avšak téměř vždy takový výzkum vede k velmi zajímavým výsledkům. Práce na lingvistickém pochopení mnoha těchto sémantických jevů teprve přijdou, zejména proto, že význam studia univerzálií v dynamice lexikálního významu dosud nebyl plně doceněn.

2. CÍL A ÚKOLY

Zajímavý příklad korelace mezi sémy ‚tělo‘ a ‚osoba‘, ‚sobě‘ a ‚duše‘, které jsou zde zkoumány, lze s určitými výhradami považovat za ilustraci teze o univerzalitě některých modelů sémantického vývoje. Tato korelace byla ve specializované literatuře opomíjena, a přitom pro ni již dlouho existovaly vědecké předpoklady. Například v elektronickém katalogu „The Catalogue of Semantic Shifts“ (Zalizniak et al.: https://datsemshift.ru/shift4380), je zaznamenán přechod ‚tělo‘ → ‚sobě‘ v několika non-Indo-European jazycích. Ačkoli „The Catalogue“ jednoduše zaznamenává synchronní korelaci těchto séme, shromážděné údaje podněcují k hledání projevů podobné korelace v Indo-European jazycích a ke studiu podmínek jejího vzniku.

Straipsniai / Articles

173

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

V souladu s tím cílem výzkumu je popsat model sémantického vývoje ‚tělo/část těla‘, ‚corpus‘ → ‚osoba‘, ‚sobě‘, ‚duše‘ (nebo jeho varianty) a prokázat jeho univerzální povahu, tj. jeho realizaci v lexikálních a sémantických systémech jazyků různých genetických rodin v synchronii i diachronii.

Dosažení tohoto cíle zahrnuje splnění několika úkolů, totiž: 1) shrnout všechny známé doklady korelace séme ‚tělo‘, ‚corpus‘ a ‚osoba‘, ‚sobě‘, ‚duše‘; 2) prokázat přímou povahu sémantické derivace ve všech (pokud možno) případech a vyloučit možnost zprostředkujících (mezi)stadií; 3) doložit reprodukovatelnost uvažovaného modelu v různých chronologických průřezech dějin jazyků zahrnutých do analýzy; 4) zjistit důvody tohoto sémantického posunu.

3. MATERIÁL A METODOLOGIE VÝZKUMU

3.1. Studie zahrnuje lexikální materiál jedenácti genetických rodin jazyků, v nichž pozorujeme realizaci tohoto modelu sémantického vývoje. Pokud je nám známo, tato data dosud nebyla předmětem zvláštního lingvistického výzkumu (v rámci nastíněného problému), a typologická podobnost různých slov, která demonstrují společný charakter svého sémantického vývoje, proto nebyla zaznamenána ani vysvětlena.

Protože prvenství významu ‚tělo‘ ve vztahu k sémům ‚sobě‘, ‚osoba‘, ‚duše‘ atd. je zásadní pro navrhovaný výzkum, prvním krokem v postupu dokazování původnosti somatického významu je odvolat se na výsledky etymologie a rekonstrukce. Tyto údaje jsou uvedeny v etymologických slovnících a v oddílech srovnávacích mluvnic. Četná fakta v těchto pramenech často vyžadují zobecnění na širokém typologickém pozadí. Zabýváme-li se jazyky, jejichž slovní zásoba dosud nebyla etymologicky objasněna, čerpáme materiál z dostupných gramatických popisů těchto jazyků, jejich slovníků a textů. Ve větší míře se to týká algonkinských a austronéských jazyků. Jelikož tento článek není korpusovou studií, nýbrž usiluje o zdůvodnění univerzality jednoho modelu sémantické derivace, zdá se nám dostačující jednoduše uvést jeho projevy v několika jazycích každé z uvažovaných jazykových rodin.

3.2. Při analýze materiálu jsme vycházeli z obecných teoretických principů práce s dynamikou sémantické struktury slova, nastíněných v pracích našich předchůdců, totiž: (Budagov 1963; Stern 1964;

174

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

Trubačіov 1964; Schuster-Šewc 1975; Nerlich 1992; Geraerts 1997: 23–122; Traugott 1999; Traugott, Dasher 2002; Geraerts 2010: 25–41; Mikina 2012).

Úkoly studie určily volbu jejích metod. Zde se používají zejména některé postupy následujících metod: (1) srovnávací historická (k objasnění relativní chronologie stavů sémantiky zkoumaných objektů (slov) v různých obdobích jejich historie a k určení genetického vztahu srovnávaných lexémů); (2) typologická (k popisu heterogenních jednotek s podobným sémantickým vývojem); (3) metoda komentování slovníkových hesel (k objasnění logiky vývoje a směru sémantických vazeb mezi sémy určitého lexému). Jsou realizovány v rámci postupu analýzy, jehož podstata je popsána takto:

– souhrn kritérií pro výběr materiálu ke studiu; – interpretace zkoumaného materiálu; – schéma prezentace faktů (viz oddíl 4).

Kritéria

1. Lexémy použité ve studii mají dva póly sémantického spektra: ‚tělo/část těla‘, ‚corpus‘ VS ‚osoba‘, ‚sobě‘ a ‚duše‘.

2. Mezi oběma skupinami významů musí existovat derivační vztahy, totiž: sémy ‚osoba‘, ‚sobě‘ a ‚duše‘ jsou odvozeny od významu ‚tělo‘ nebo ‚část těla‘.

3. V rámci shluku séme ‚osoba‘, ‚sobě‘ a ‚duše‘ jsou v některých případech rovněž přípustné derivační vztahy.

4. Zohledňuje se, že sém ‚(já) sám‘ se v těle může vyvinout za těchto tří podmínek: a) v důsledku morfologické modifikace těla (afixací); b) jako součást složených slov; c) syntakticky, tj. ve funkci reflexivního zájmena (‚sám‘ jako ‚mé/jeho/její tělo‘). Poslední podmínka platí pouze pro několik jazyků téže větve indoevropské rodiny a sporadicky pro několik jazyků uvnitř indoevropského jazykového areálu.

5. Lexémy, v nichž jsou mezi oběma shluky významů vyznačeny intermediální sémy, které vylučují přímou sémantickou derivaci ‚tělo‘ → ‚osoba‘ atd., jsou z úvah vyloučeny, protože neodpovídají modelu sémantické derivace. Toto kritérium však nelze vždy splnit kvůli nedostatku písemných památek v některých jazycích nebo nízké úrovni jejich etymologického zpracování.

6. Lexémy se stejným typem sémantické korelace, která vznikla za odlišných kulturně sémiotických (mytologických, náboženských, apotropaických) podmínek (srov. výše příklad korelace ‚najít‘: ‚porodit‘), se rovněž neberou v úvahu.

Straipsniai / Articles

175

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

Interpretace (obecná východiska)

1. Povaha korelace významů jednoho slova nebo skupiny příbuzných slov se popisuje pomocí modelování, avšak každý model musí být ověřen typologickými paralelami odpovídajícími souhrnu parametrů stanovených modelem. To znamená, že směr a výsledek sémantického vývoje (především v případech vyžadujících sémantickou rekonstrukci) byly prokázány pod podmínkou, že tentýž vektor vývoje významu, jeho počáteční, intermediální a konečná stadia lze sledovat u různých slov z různých jazyků. Pro analýzu je rozhodující pouze skutečnost relevantní chronologie sémantických stavů doložených slov a ověření zachování korelace séme jako primárních a sekundárních v různých jazycích v různých obdobích jejich historie.

2. Čím širší je geografie realizace modelu (je doložen v mnoha jazycích), tím vyšší je pravděpodobnost, že máme co do činění s univerzálním typem sémantického vývoje.

3. Pokud materiál odhalí relevanci (aktuálnost) uvedeného typu sémantické derivace v několika chronologických průřezech nebo dokonce v průběhu celého historického období, neměli bychom hovořit o inovaci v sémantické struktuře slov, která vznikla v určitém okamžiku dějin jazyka, nýbrž o starých vztazích sémantické derivace reprodukovaných v diachronii.

4. POSTUP

Zde tedy uvádíme některá fakta pro domo sua o univerzalitě transformace lexikálních významů s tímto vektorem. Studie se řídí následujícím pořadím prezentace faktů a jejich analýzy.

4.1. Doklady z indoevropských jazyků

4.1.1. Íránská lexika

Protoíránské *gṛuā- ‚krk, týl‘, jehož reflexy vykazují následující významy (s rozšířením sémantiky na ‚tělo obecně‘):

chórezmijské γryʷ ‚tělo‘ a ‚duše‘ a dále jsou uvedeny významy ‚sám, sama, sám, sama‘, ‚ty sám/sama‘, sekundární k významu ‚duše‘ (Ēdelʹman 2008: 57), srov. slovní spojení yʹ γryʷ ‚sám; sama‘; dále srov. sogdijské ʾγryʷ, man. γryʷ ‚tělo‘ a ‚osoba‘, ‚duše‘, ‚sobě‘ (Livšic 1962: 128, 192; Rastorgueva, Ēdelʹman 2007: 291–292; Gharib 1995: 130, 167), středoíránské grīw |glyw|

176

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

‚krk‘, ‚hrdlo‘, grīw [gɫyw], gryw [gryw] ‚sobě‘, ‚duše‘ (MacKenzie 1986: 37; zde jsou obě slova uvedena v různých slovníkových heslech), gryw, gryw [grīw] ‚krk‘, ‚podoba‘ a ‚sobě‘, ‚duše‘, srov. Gryw hsyng ‚Prvotní člověk‘ VS gryw zyndg, gryw jywndg ‚Živá duše‘ (Durkin-Meisterernst 2004: 164).

Takové příklady se vykládají jako sémantická větev (Rastorgueva, Ēdelʾman 2007: 292) nebo sémantický vývoj (Ēdelʾman 2008: 57), avšak důvody a podmínky této sémantické specializace nejsou vysvětleny.

Zde jsou příklady užití sogdijského ʾyryw jako ekvivalentu reflexivního zájmena v následujících spojeních: ʾXRZY ZNH ʾyrywh nwšk(wʾ?) mynʾm – ‚Tehdy považuji sebe za nesmrtelného‘ VS ʾXRZY ZNH ʾyrywh ʾmrtch mynʾm, dosl. ‚tehdy považuji sebe za mrtvého‘ (Livšic 1962: 128, 192).

K sémantickému vývoji ‚údy těla‘, ‚části těla‘ → ‚tělo obecně‘ v íránských příkladech srov. nedávnou studii Velizara Sadovského (Sadovski 2017: 567–599; zejména s. 577 a 579).

Protoíránské *tanū- ‚tělo‘; avestánské tanū- ‚tělo‘ a ‚osoba‘, ‚samo‘ (užívalo se také jako reflexivní zájmeno) (Bartholomae 1904: 633; Abaev 1979: 261), srov. ‚[…] hīiat mā vōhū pairī.jasət̰ manaŋhā / pərəsaətā mā čīs ahī kahiiā ahī / kaθa auiarə.daxšārā frasaiiai dīsā / aibī θβahū gaēθāhū *tanušucā‘ – ‚[…] když mě *obklopí dobrou myšlenkou / a zeptá se mě: „Kdo jsi? Čí jsi?“ / Jak bys *předložil své denní *značky-výdělky k výslechu / *ohledně svého stáda a osob‘ (Skjærvø 2018: 121).

Dále srov. staroperské tanūš (tnūš) ‚tělo‘, ‚trup‘ a ‚osoba‘, ‚sobě‘ (Hinz 1973: 152; Abaev 1979: 261: ‚užívá se také jako reflexivní zájmeno‘), chórezmijské tn ‚tělo‘, ‚trup‘ a ‚sobě‘, srov. y’ tn’h ‚jeho tělo‘ a ‚on sám‘ (Benzing 1983: 612), středoperské tan [tn] ‚tělo‘ a ‚osoba‘, ‚sobě‘, srov. xwēš tan ‚já sám‘ (MacKenzie 1986: 81; Durkin-Meisterernst 2004: 324), perské tan, tanda, pahlavské tan ‚tělo‘ a ‚osoba‘ (Abaev 1979: 261), zaza tan ‚člověk, osoba‘ < *tanu- ‚tělo‘ (Cabolov 2010: 373), perské tän ‚tělo, maso‘ a ‚osoba‘, ‚člověk‘ (Rubinčik 1970: 398).

Jak vidíme, v íránštině se *tanū často užívá jako reflexivní zájmeno. Árijské *tanū plní tutéž funkci také v dardských a indoárijských jazycích (viz níže). Obecně je sémantické spektrum protoíránského *tanū totožné se souborem základních významů jeho indoárijského etymologického protějšku (viz níže). Lze předpokládat dvě pravděpodobné podmínky, za nichž tento lexém rozvinul význam ‚já sám‘ a ‚sobě‘.

1. Ve slovním spojení avestského tanū s xʷa- ‚jeho, její‘, ‚sobě‘, ‚samo‘, ‚sám‘, srov. auuaēnaātā sūčā manaŋhā / āuuaranā vīčiθahiiā narəm.naram xʷačiiāi tanuiie – ‚Pozoruj prostřednictvím tohoto plamene svou myšlenkou / *preference rozlišování (= soudu), vytvořené člověkem pro člověka, pro jeho vlastní tělo‘ (Skjærvø 2018: 34, 82), srov. výše středoperské xwēš tan. Totéž lze pravděpodobně

Straipsniai / Articles

177

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

předpokládat u staroindického tanū- ‚sobě‘, srov. svā́ya tanvā̀ (příklad je převzat z: Mayrhofer 1992: 621). Tedy: ‚vlastní tělo‘ → ‚já sám‘, ‚sobě‘, ‚osoba‘.

2. Ve slovních spojeních a složeninách vytvořených na základě slovních spojení s reflexy *tanū-, srov. mladší avestské tanu.karata adj. ‚učiněný sebou samým, samo-vytvořený‘ (Bartholomae 1904: 636), tanūm (ā)guz ~ staroindické tanvàm gúh ‚skrýt‘ (Mayrhofer 1992: 622) = ‚skryj se‘.

Vývoj sémantiky ‚tělo‘ → ‚osobnost, osoba (= jeden, jediný)‘ je pozorován také v morfologické derivaci, srov. pahlavské tanīhā ‚sám‘ (MacKenzie 1986: 82), perské tanha ‚sám‘, ‚jednotný‘, ‚jediný‘, odvozené od tan ‚tělo‘ pomocí adverbiálního sufixu -ihā (Cabolov 2010: 373–374).

Protoíránské *sarah- ‚hlava‘:

Sogdijské sr- /sar/ ‚hlava‘ (→ ‚sobě‘) se užívá jako ekvivalent reflexivního zájmena v následujících spojeních: ZKW srw nwš’kw myn’m – ‚považuji sebe za šťastného‘ (dosl. nesmrtelného), prw srw pcyrβ’n – ‚(příkaz) jistě provedu‘, dosl. ‚vezmu to na svou hlavu (= na sebe)‘ (Livšic 1962: 128);

Osetské sæр „hlava“ → „osoba“ má také užití funkčně blízké významu „sám“, „já sám“, srov.: (a) „nal mæ xæssys dæ særmæ“ – „stal ses přecitlivělým ohledně mě“; (b) (Kosta) „adærny farnæj køy skænir mæxæcn kad æmæ sæр!“ – „Kéž bych mohl pro sebevytvořit čest a důstojnost ctí lidu!“, „dæ særyl mæ ’rxæssaj“ – „kéž mě obětuješ pro sebe („tvou hlavu“)“ (Abaev 1979: 73, 74).

Opozice

Zde je vhodné poukázat na opačné pořadí sémantického vývoje, které je doloženo také v íránské slovní zásobě. Jde o reflexy staroíránského *vi-āna- „dýchání“ (Bailey 1943: 106–107), *vyāna- (Nyberg 1974: 106), srov. jeho kulturní séマンtiku v: středoperském jān [y’n] „zvířecí duch člověka“ (tamtéž: 106), perském jān „duše“, „duch“, „život“ a „živé tělo“ a „podstata“, „dítě, děcko, miminko“ (Rubinčik 1970: 425; Avdoev 2017: 18). Zde je skupina sémémů „duše“, „duch“, „život“ primární a motivovaná prvotním významem „dýchání“ (srov. praslovanské *duxъ „duch“, *duša „duše“ (básnicky „život“: ruské душа моя „můj živote“): *dyšati, *(vъz)dyxnoti „dýchat“), zatímco sémémy „živé (= dýchající) tělo“, „podstata“ (→ „dítě, děcko, miminko“) jsou sekundární.

Je třeba upozornit, že sémantická derivace „dýchání“ → „duše“ → „(dýchající) tělo“ → „podstata“ → „dítě“ je příkladem relativně pozdní chronologie, protože středoperské texty neobsahují doklady starobylosti významů „tělo“ a „dítě“.

178

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

Stejně jako somatická slovní zásoba mohou být slova s významem „dýchání“ (→ „duch“, „duše“) izofunkčními reflexivními zájmeny, neboť také rozvíjejí séma „já“, srov.:

Avestan (Gāthā) oyānā- (v at̰ ā vaočāt ahurō mazdā … oyānayā – „tehdy on sám promluvil Ahura Mazda s moudrostí“) (Bartholomae 1904: 1478: vī + *yanā-) = *uyāna- „dýchání“. V (tamtéž): „význam a etymologie jsou nejisté“, podle Harolda Waltera Baileyho však „lze chápat jako ‚já‘, ale lze jen stěží vysvětlit jako ‚inteligentní duši‘“ (Bailey 1943: 107). Pravděpodobný sémantický řetězec je tedy „dýchání“ → *„dýchající tělo“ → „já“;

Chotánština uysana „dech“ (*uz-ana-) a uysānā „já“ (*uz-ānakā-) ve uysānā dištai tīn̄a dānā – „ty ses (jako zajíc) vrhl sebe do ohně“ (tamtéž);

Starořečtina ψυχή „vdechnutí“, „dech“, „duše (zesnulého)“, „duch“ (Beekes 2010: 1671) a „sami“ v Homérově „Íliadě“, srov.: πολλὰς δ’ ἰφθίμους ψυχὰς Ἄϊδι προΐαψεν / ἡρώων, αὐτοὺς δὲ ἑλώρια τεῦχε κύνεσσιν… (Homeri 1920: Book I, lines 3 and 4) – „[Achillův hněv] seslal do Hádu mnoho udatných duší hrdinů a učinil je samy kořistí psů....“ Zde se zájmeno sami vztahuje k mrtvým tělům (= duším) hrdinů (tento příklad laskavě uvedl recenzent tohoto článku a autoři práce mu za to vyjadřují hlubokou vděčnost).

Typ sémantického vývoje „dýchání“ → „duše“, „duch“ → „já“, „osoba“ má rovněž tendenci být univerzální, neboť je doložen nejen v indoevropských, ale také v semitských jazycích, srov.:

Slovanský *duša „duch“, „duše“ (související s *dbxṇqti, *dyšati „dýchat“, „vzdychat“) → „osoba“, „člověk“, srov. ruské ни души „ani jeden člověk“, „nikdo“, пять душ = пять человек „pět lidí“;

Semitské: arabské nafas „dýchání“, nafs (nefs) „duše“, „životnost“, „životní síla“, „podstata“ a „osoba“. Aramejské nafšī „má duše“ a „má identita“, „mé ‚ego‘“, „mé já“ (Abaev 1973: 196) ~ *naf- „dech“ (Orel, Stolbova 1994: 395–396).

4.1.2. Indoárijský lexikon

Výše jsme se zabývali korelací sém ve reflexech protíránského *tanū-. Stejná situace je doložena v sanskrtu, kde je doloženo tanūḥ „tělo“ a „osoba“, „já“ (Monier-Williams 2002: 435). Význam „osoba“ se v tanū objevuje také ve složených slovech tanū-kṛtī „utvářející osobu“, tanū-pāna „ochrana osoby“ atd. Monier Monier-Williams (tamtéž), což jsou často eliptická spojení. Právě z těchto kompozit se tanū abstrahovalo s inovativní sémantikou.

Toto slovo se v sanskrtu často užívá jako reflexivní zájmeno, kde tānū-napāt „syn sebe sama; sebou zplozený“ (tamtéž), tanvā tāńca „se sebou a svým

Straipsniai / Articles

179

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

jsou doloženy „potomci“, tanū-kṛt- „samotvořený“, tanuàm gūh „skrývat“ (= „skrývat sebe“) (Mayrhofer 1992: 622). Podobný stav sémantiky je doložen v severozápadní prákrtštině tanuvakka- (Mayrhofer 1956: 475). Tentýž stav sémantiky je doložen v dardských jazycích (viz níže).

4.1.3. Dardská lexika

Protoárijské *tanū- „tělo“ v dardských jazycích změnilo svůj gramatický status a přešlo do zájmen, srov. kašmírské pān „on sám, já sám“, jakož i „tělo“, panun „vlastní“, šinské tomū „vlastní“, (reflexivní) khojarské a kalašské tan, pašajské tānuk, gawarsko-batské a tirahské tanū a další, jakož i phalurské ṭēṇi „vlastní“ < *tān(u)wa- (Kogan 2005: 182–183), srov. také torvālské tanu „vlastní“ (Mayrhofer 1956: 475) a khojarské tān „sám“, „vlastní“ (Mayrhofer 1992: 621).

Srov. pašajské tānek = šēr-a eke jāy-a ma b-e-č-e – „Kéž se nikdy nesejdete na jednom místě“ (Lehr 2014: 195; „kategorický status tānek je nejasný“), kde tānek může být ekvivalentem výrazu „sám/sama/samo“ = „vaše vlastní těla“.

Pašajské tānek jako reflexivní posesivní forma odhaluje mechanismus vývoje sémetu „sám“: je utvořeno ze slova tān „tělo“ + nominalizační sufix –ek (tamtéž: odkaz na Georga Morgenstierna).

4.1.4. Starověká řecká lexika

σῶμα „živé tělo“ a „člověk“ ve významu „on sám“, srov. καὶ χρήματα καὶ τὰ ἑαυτῶν σώματα = (jejich) majetek a oni sami (Dvoreckij 1958: 1596). Korelace sémet, která se vyvinula ve starořeckém období, se zachovala (znovu reprodukovala) ve středověké řečtině, srov. zde σῶμα ve významech „tělo“, „Kristovo tělo, obětní chléb“ a „otrok“ (Sophocles 1900: 1065). Sém „otrok“ = „bezejmenný člověk“.

Pro σῶμα se předpokládá předloha *tuoH-m̥ se základním významem „kompaktnost, nabobtnání“ (?) nebo *(s) tioH-m̥ „to, co ztuhlo“ (Beekes 2010: 1439–1440).

4.1.5. Latinská lexika

corpus, –oris „tělo, maso“, „corpus“ a „osoba“, „člověk“, srov. liberum corpus = svobodná osoba, nostra corpora = nos „my“ (Forcellini, Gesner, Bailey 1828: 498; Dvoreckij 1976: 264). Druhá množina významů je inovací latiny, protože u protoindoevropského prototypu latinského corpus se rekonstruuje pouze sém „tělo“ (PIE *kʷrp-os- „tělo“, srov. mlr. crí „tělo“; Vaan 2008: 137);

180

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

Možnost sémantického vývoje byla diskutována výše, konkrétně „část těla“ → „osoba“ atd. Tento vývoj lze doložit latinským výrazem pectus, -oris „ňadra“, „srdce“, který je u Ovidia v díle Metamorphoses užit ve významu „osoba“, „člověk“, srov. „Aut ultor vestrae, fidissima pectora, mortis, / Aut comes, inquit, ero“ (Ovidius 1984: Book III, line 58 sq.), kde fidissima pectora znamená =nejvěrnější/spolehlivější lidé. Typologicky byl tento přenos doložen ruským poetickým výrazem верные сердца = „věrní lidé“, kde сердца je nom. plur. od сердце „srdce“.

4.1.6. Chetitský lexikon

tuekk-/tukk-, tuekka- „tělo“ (pl. „části těla“, „končetiny“) & „osoba“, „já“ (< PIE *tuék ~ sanskrtské tvác- „kůže“). Význam „já“ < *„vlastní tělo“ se objevuje v jednotném čísle (Kloekhorst 2008: 885). Sémantická inovace chetitského období.

4.1.7. Germánský lexikon

Střední angličtina bodie, bodi „tělo“ & „osoba“, srov. zaměnitelnost výrazů body a self in my ioly body and my jolly self (Mayhew, Skeat 1888: 31).

Je obtížné určit povahu vztahu mezi sé meny „tělo“ a „osoba“, „člověk“ v moderním anglickém slově body, pokud nepřihlédneme k typologicky podobným lexikálním jednotkám. Vnitřní logika sémantické derivace tohoto slova se však vyjasní, pokud je zasadíme do širokého typologického rámce.

Německé Leib „tělo“ se v raném období nové horní němčiny užívalo také ve významu „osoba“ vedle pozdějšího významu „corpus“ (Kluge 2002: 566).

4.1.8. Slovanský lexikon

Ruština тело „tělo“ v nedávné době získalo v moderní hovorové řeči významy „osoba“ a „člověk“, srov.: со мной разговаривают тело в должности директора – mluvil jsem s tělem ve funkci ředitele; открывается дверь и выходит тело – dveře se otevřou a vyjde tělo. Idiomatika 19. století však poněkud posouvá stáří tohoto sémantického vývoje v ruštině, srov. Не такое тело попало в дело (Dal’ 1989: 263) – o nezkušené osobě v obtížné situaci.

4.1.9. Baltský lexikon

Lotyšské augums „výška“ a „postava“, „lidská figura“, což v poetickém textu získává nový význam „(mé) já“ jako „mé tělo“ (manu augumiņu), srov. v „Kur tu jāsi, bāleliņi“: „Šķir, Dieviņi, manu ceļu / Sargā manu augumiņu / Lai godam

Straipsniai / Articles

181

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

es varētu / Ienaidnieku uzvarēt? (Lyrics Translate 2024) – „Vyber [mi], drahý Dievs [nejvyšší božstvo baltského panteonu nebo křesťanský Bůh], mou cestu / [A] ochraňuj mě (=mé tělo/postavu) / Abych mohl ve slávě / Zvítězit nad [svými] nepřáteli“ (tento příklad zdůraznila profesorka Grasil da Blažienė a v této souvislosti jí vyjadřujeme hlubokou vděčnost).

4.2. Doklady z jazyků náležejících k jiným genetickým rodinám

4.2.1. Finsko-ugrický lexikon

Ve finsko-ugrickém lexiku nás zaujímá maďarské osobní zájmeno zdvořilého oslovení, srov. Maga „vy“ (jedna osoba), Maguk „vy“ (více osob), která obsahují maga, pocházející z mag „tělo“. Kromě toho byla v maďarštině ze zájmena mag „tělo“ + příslušných osobně-přivlastňovacích přípon vytvořena zvratná zesilovací zájmena označující „sebe“, srov. mag-am „sám sebe“, mag-ad „sám sebe“, mag-a „sám sebe“, mag-unk „my sami“, mag-atok „sami sebe“, mag-uk „sami sebe“ (Majtinskaja 1976: 392, 394).

4.2.2. Turkický lexikon

Proto-Turkic

Turkické (osmanské) beden „tělo“ & „já sám“ (Vladimircov 1989: 261), ujgurské nářeční boj „tělo“ & altajské poj „já sám“ (užívané s posesivními afixy), „já“, „někdo“ atd. (Sevortian 1978: 177), „osoby“, „lidé“. Srov. staroturecké kalın bod kara baš – „hustý dav, prostý lid“, 1622 (Clauson 1972: 296–297: bod „postava“ a „já“).

Pro období prototurkických jazyků se předpokládají oba sémy: *bod (1) „tělo“, „postava“, (2) „já“ (v důsledku *bod zájmenného užití) atd., avšak pro starší (protipoaltajský) chronologický řez se rekonstruuje pouze séma „tělo“ („střeva“, „břicho“) (Tenišev 2001: 266; Starostin, Dybo, Mudrak, eds., 2003: 365). Viz také (Sevortian 1978: 177): „tělo“ je nejstarší význam, zatímco séma „já sám“ vzniklo později.

Máme zde tedy příklad reprodukce starobylých (ještě protolingvistických) sémantických vztahů v pozdějších obdobích dějin turkických jazyků.

182

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

4.2.3. Mongolská lexika

Mongolské bu̇din, bu̇dün „tělo“ & bu̇düm „jeho“, „vlastní“, beje „tělo“, „svébytnost“, „podstata“, „sám“, mongolské Bīje „tělo“, „trup“, „stonek rostliny“ & „osoba“ (Sevortian 1978: 178), srov. zejména mongolské bījepa „osobně“, doslova – „tělem“ jako podstatné jméno s markerem instrumentálu -pa; dále srov. bījepernә „na sobě“, doslova – „na jeho těle“, což je lokativní forma s markerem -pe & markerem reflexivního posesiva –hā (Sanžeev 1953: 172, 173), mongolské (psaná forma) beye „tělo“ & „osoba“, „já sám“ (Vladimir­cov 1989: 261). Srov. v písemných památkách, kde je beye, bei doloženo ve významu „osoba“ a „já sám“:

„sayi beye yuyen saki’at ger iyen tegusgen cidaju“ jako „osoba“ (Haenisch 1952: 22); „Bii bei ~ ee uji–sen“ – „viděl jsem sám sebe (Martin 1961: 121).

4.2.4. Tungusko-mandžuská lexika

Mandžuština ǯəjə „člověk“, „muž“, „samec“, „osoba“, „generace“, „věk“ & „tělo“, evenština ǯəjə (boje) ~ ǯəi „člověk“, „já sám“, ǯəj (bēj, bəj) „člověk“, „muž“ & „tělo“, ǯəjə „tělo“ & „já sám“, „tělo, maso, korpus“, „život, bytí“, „osoba“, „já sám“, „vlastní“ (mandžuské) (Sevortian 1978: 178; Vladimircov 1989: 261);

Udihe ǯəjə (ve funkci podstatného jména) „já sám“ („Бэйэнгиэ, бэйэнгиэ […] йэу йэгдiг’эни бiниэ?!“ – „[směje se mi], a on sám, a on sám … co je to za егдыга?!“) & „(lidské) tělo“ („Нуани бэйэни донғор сўнъалини!“ – (o šamanovi) Jeho tělo se začalo třást, jako by měl horečku) (Simonov, Kialundziuga 1998: 217–218).

Korelace sé¬mém „tělo“: „osoba“, „člověk“: „já sám“ ve slovech s tímto etymonem je přítomna ve všech jazycích této genetické rodiny (Cincius, ed., 1975: 122–123). Bez historických údajů je však obtížné hovořit o primárnosti či sekundárnosti významů. V „The Catalogue“ (u evenštiny ǯəe existují pouze dva významy „tělo“ – „osoba“; Zalizniak et al.: https://datsemshift.ru/shift3666) směr sémantické derivace není určen (ibid.: https://datsemshift.ru/shift4380), což je při absenci etymologie správné.

4.2.5. Čukotsko-kamčatská lexika

Korjacký jazyk уwik „tělo“ a „já sám“ (Žukova 1990: 82). Srov. Mei, Ká’li–ná ut, ū’wik muna’yatən! – „Haló, Malovaná ženo! Sám sestoupím!“ (dosl. mé vlastní tělo) (Bogoras 1917: 32).

Straipsniai / Articles

183

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

Koryacký lexém reprodukuje velmi starobylý stav sémantiky, protože oba významy jsou rekonstruovány pro protočukčské období, srov. sémantizaci protočukčského prototypu *uwiki „tělo“, „já“ (Mudrak 2000: 146). Rekonstrukce jeho protočukčsko-kamčatského předchůdce *uwɨki však ověřuje pouze sé­mém „tělo, zdechlina“ (tamt.: 146), což dokládá inovativnost významu „já“ v protočukčštině. Relativní chronologie protočukčsko-kamčatského „tělo, zdechlina“ > protočukčského „tělo“, „já“ ukazuje sémantické odvození „já“ z „těla“, stejně jako v dalších případech.

4.2.6. Drávidský lexikon

Sémantický posun postulovaný v naší studii je doložen také v rámci dvou drávidských slovních rodin (etymologických shluků), srov.:

Tamilské piṇam, piṇan „tělo“, „mrtvola“, „zdechlina“ a „duše bez těla“, „ďábel“, „duch“, maṇḍa piṇam „mrtvola“, „mrtvé tělo zvířat“ atd., tulu puṇa „mrtvola“, „mrtvé tělo“ atd. (Burrow, Emeneau 1984: 368). Kognáty z různých jazyků vykazují tutéž množinu významů „tělo“, „mrtvola“, „zdechlina“ a „mrtvé tělo“, zatímco „duše“ a „duch“ se rozlišují pouze v tamilštině, což vede k předpokladu místní sémantické inovace zde „tělo“, „mrtvé tělo“ → „duše bez těla“, „duše“. Tento způsob sémantického vývoje („tělo“ → „duše“) podporuje vzorec archaického bezčasového záporu, srov. yaareyyum kaṇṇoom – „nevidím ani duši“ (dosl. každý-neviděn). Uvedeno podle Schriffman 1999: 149.

Tamilské mey „pravda“, „realita“, „vědomí“, „duše“ a „tělo“ (užíváno eufemisticky), meym-mai „pravda“, „existence“, maṇḍa mey, mai „tělo“ a „osoba“, toda moy „tělo“, kannadské may(i), mey(i), mai „tělo“, „strana“, „část“, tulu mai „tělo“ a „osoba“ (Burrow, Emeneau 1984: 458).

Specifičnost korelace mezi „tělem“: „duší“: „osobou“, představené v drávidských příkladech, se poněkud liší od ostatních posuzovaných případů. Máme zde zejména archaické významy „tělo“ a „mrtvola“ (užívají se eufemisticky a také v písních, tedy v archaických řečových formách, což ukazuje na jejich starobylost) a inovativní „duše“ = „duše bez těla“ (srov. výše tamilské piṇam) → „osoba“. Hlavním argumentem ve prospěch prvenství sémému „tělo“ v tamilském mey, maṇḍském mey, mai atd. a druhotnosti ostatních významů je odkaz na tamilské mēni „tělo“, „tvar“, maṇḍské mēni „tělo“, „tvar“ atd., uvedený autory A Dravidian Etymological Dictionary (Burrow, Emeneau 1984: 458, 461). Srov. také prototyp *may-(mt)- → *mē-nd pro mey jako „část těla“ v: (Krishnamurti 2003: 483). Sekvenci stadií tedy lze představit jako „tělo“ → „(duše bez těla)“ → „osoba“.

V jiných příkladech se objevuje odlišný obraz, kde „tělo“ → „živé (dýchající) tělo“ → „duše“, „duch“ / „osoba“, „já“ (v íránštině; viz výše)

184

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

nebo „tělo (= hlavní část bytí)“ → „já (= vlastní tělo)“, „osoba“, „duše“ (v ostatních případech).

4.2.7. Vajnachské jazyky

Čečenské дoц „srdce“ a „duše“ (srov. дaгaтх „v srdci“, „v duši“) (Karasaev, Maciev 1978: 147, 555), дyоɣ „srdce“, ingušské дyоɣ „srdce“, batsbijské дoкI „srdce“ (Dešeriev 1963: 527) ~ čečenské деI „tělo“ (деIан меженаш „části těla“) (Karasaev, Maciev 1978: 615), srov. Догмайра Асланбек / Ша юккъе иккхича, / Болатчу шен герзех / Кадетта и вавлча […] – „Aslanbek je duchem statečný, / vtrhl do středu nepřátel, / stal se ocelovou zbraní, / aby skolil nepřítele […]“ (B. Saidov) (Index 2011: 67). Zdá se, že sémém „duše“ je inovací čečenského slova, protože u jeho genetických „protějšků“ v jiných jazycích je doložen pouze význam „srdce“.

Ve všech těchto případech můžeme pozorovat samostatně existující formy, které pokračují v etymologicky společném prototypu. Ve vajnachských jazycích byl tento prototyp rozdělen v důsledku primární alternace samohlásek v kořeni (viz například: Dešeriev 1963: 527).

4.2.8. Afroasijský lexikon

Semitské

Ge'ez ’akal „tělo“, „úd“, „podstata“, „hypostaze“ a „osoba“, „objem“, tigriňa ’akal „tělo“, amharština akal „osoba“ ~ arabské ’ukl- „corps“ (Belova 2012: 53). Starobylost korelace „tělo“: „osoba“ vyplývá z jejího doložení již ve starobylém etiopském jazyce (ge'ez), dnes zaniklém. Jak vidíme, moderní jazyky tuto korelaci zachovaly.

Ge'ez »abāl „tělo“, „maso, kus masa“, „část těla“ a „já“, „osoba“ atd. (Majzel’ 1983: 197; Leslau 1987: 3). Srov. ›Emma ‘ayneka ›enta yamān tāseḥḥetaka, melexā wa-’ awdə’ā em-lā ‘lēka, ›esma yexēyyesaka kama […] ›emenna »abāleka ›em-kʷellu […] ve významu „osoba“, „já“ (Lambdin 1978: 307).

Aramejské gūp- „tělo“ a „osobnost“, „já“, hebrejské gūp-ā „mrtvola“, (biblické) gūp „tělo“ a gap „já“, „já sám“ (Majzel’ 1983: 197), be-gappō „vlastním tělem = sám“, tigrejské gōf „tělo“, „srdce“ a „duše“ (Cohen 1970: 108).

Arabština ġutt-at- „tělo“, „mrtvola“, soqotrština giteh „mrtvola“, „tělo“ (tamtéž: 199) < *gṭṭ ~ egyptština ṣs [< *gs] „osoba“, „-sám“ (Takács 1999: 255).

Jih oarabština gitt-eh „tělo“, „mrtvola“ ~ egyptština (Pyr) ʒs „já sám“ < afrasijské *gVc-. Viz: (Majzel’ 1983: 197).

Epigrafická jiharabština grb „tělo“, „(tělesný) život“ & „osoba“, sabejština grb „tělo“ & „osoba“, tigrejština gārob „tělo“ & „osoba“ (Cohen 1970: 178) a

Straipsniai / Articles

185

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

mherština garabēt „masa“, „skupina lidí“ atd. < *gVrVb- (Blažek 2020: 56: s literaturou). Jde o příklad poměrně staré chronologie korelace „tělo“: „osoba“, protože oba sémy jsou doloženy ve staroarabské slovní zásobě.

Kušitský lexikon

Bežština gari „tělo“, „trup“ & „sám“, akuz. garob (Rp) = garoot „tělo“ & „sám“ ~ Se *gVrVb- (Blažek 2020: 56). O dalších semitských kognátech viz předchozí položku. Pokud jde o příklady z bežštiny, užití somatismu tělo ve funkci zvratného zájmena se realizuje technikou podobnou té, která byla představena v maďarštině (viz výše). Zde se bežské gari „tělo“ mění v „sám“ přidáním posesivního sufixu, srov. ugarooyu „já sám“. Stejným způsobem se séma „sám“ nachází v nifis „duše“ > unifsu „já sám“ (BPG 2005: 225).

4.2.9. Algonkinský lexikon

Mohegansko-pequotský jazyk –ahak „tělo“ a „já sám“ užívané jako zvratné zájmeno, srov.: „Tapi ni nukucusumó nahak“ – „Dokážu se umýt sám“; „Mus numic wici kahak wiwáhcumunsh“ – „Budu jíst kukuřici s tebou“ (Fielding 2006: 56). Ilustrativní příklad změny gramatického statusu slova doprovázené vznikem zájmenné sémantiky. Starobylost gramaticko-sémantické transformace není jasná.

Menominí (jako součást jednoslovné věty) vail taskųcikēw – má krátké tělo VS dni nēyaw – já sám (= moje tělo). Viz: (MD 20–21, 151).

Arapahština (jako součást jednoslovné věty) honoo3i3insin̨enoo – ležím na zádech VS ceniiko’ooteihin̨oo – jsem sobecký (Cowell, Moss et al. 2012: 22, 177; DoReCo: doreco.huma-num.fr/languages/arap1274).

Natick neboli wôpanâak (wampanoag) /hogᵏ/ „živé tělo nebo osobnost“ & „stvoření“, „osoba“, „duše, duch“, /–hogk(a)/ „tělo“, „já sám“, srov.: „[…], n noh keteahogkou pish tummuswau wutch ummissinninnuttu, […]“ – „[…], ta duše bude odříznuta od jeho lidu; […]“; „[…]. kah noh keteahogkou kesohkóadtog“ – „[…], a ta osoba bude vinna“ (AT 2011: 225, 226).

Šajenština –vétove „tělo“ v posesivním užití rozvíjí sémantiku „já sám“ (Leman 2011: 12; ChD: https://www.cheyennelanguage.org/dictionary/lexicon.php?letter=13#e21037).

186

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

4.2.10. Austronéský lexikon

Malajsko-polynéské: Cham trāj ~ ṭaj „tělo“ a „já sám“, „náš“ (Alieva, Buj Kchan’ Tche 1999: 134). Směr a stáří sémantické derivace jsou sporné.

Indonéský badan „tělo“, „trup“ & „já“, „osobně“ (Korigodskij 1990: 69). Podle Roberta Blusta a Stephena Trussela (Blust, Trussel 2013: https://www.trussel2.com/ACD/acd-lo_b.htm?zoom_highlight=badan), bylo toto slovo, přejaté „z arabštiny prostřednictvím malajštiny“, ve všech austronéských jazycích významem „tělo“. Semémy „já“, „osobně“ tedy vznikly sémantickou derivací v indonéštině.

Západní Futuna-Aniwa hkano „tělo“, „maso“, „podstata“ (tradičně nejdůležitější aspekt já) & „duše“, „duch“, „vědomé já“, srov.: „[…] kaie uri tano hkano – ‚[…] ale černé je jeho tělo‘ VS ‚[…] tiona noh kano‘ – ‚jeho duch, mysl (vědomé já’). Semém ‚duše/duch‘ však vznikl záměnou významu ata a hkano misionáři (Dougherty 1983: 263).

Malgašština tēna „tělo“ se užívá ve významu já, protože malgaština nemá zvratné zájmeno, srov. namòno tēna izy – zabil sebe (Parker 1883: 40).

* * * * *

Materiál dostupný k pozorování v některých moderních jazycích z jiných rodin pouze potvrzuje korelaci mezi významy „tělo“ & „člověk“ a „osoba“ (Zalizniak et al.: https://datsemshift.ru/shift3666), avšak nedostatek údajů o jejich historii a etymologii znemožňuje určit směr a stáří sémantického vývoje. Týká se to těchto jazyků: Cavineña (takanská rodina), Yuwana nebo Hodi (geneticky nezařazený jazyk), Otomi (oto-mangueánská jazyková rodina), Inanwatan (Suabo) a Warembori (transnovoguinejská jazyková rodina), Mikir (sinotibetská jazyková rodina), She (hmong-mienská neboli miao-jaoská jazyková rodina), Yaminahua (panoanská jazyková rodina).

5. VÝSLEDKY (SYNTÉZA A KOMENTÁŘE)

5.1. Prozkoumaný materiál nám umožňuje rozlišit tři pozoruhodné rysy. Patří mezi ně zejména:

A) Lexémy s etymologickými významy „tělo (obecně)“ a „corpus (obecně)“ představují pravidelný základ pro vývoj semém „duše“, „já“, „osoba“ a méně častých případů, kdy tyto sekundární semémy vznikají ve

Straipsniai / Articles

187

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

slovech označujících „krk“, „hrdlo“, „hlavu“ nebo „srdce“. Možným důvodem (mytologickým pozadím) sémantické derivace „srdce“ → „duše“ byla archaická představa srdce jako sídla duše nebo citů, srov. latinské pectus „ňadra“, „srdce“ & „duše“ a výše uvedené vainachské, afroasijské (tigrejské) příklady a nejbližší analogii v mandštině sondomme „srdce jako sídlo citů“, „odvaha“ (Vydrin 1997: 234).

B) Žádný z uvedených příkladů nemá úplné paradigma významů; vykazují mezery v sémantické struktuře. Popsaný obraz je v tabulce představen v nejobecnější podobě.

Můžeme však s jistotou hovořit o univerzálnosti takových typů sémantického vývoje, jako jsou (1) „tělo“ → „já“, „osoba“ nebo tělo“ → „já“ → „osoba“; (2) „tělo“ → „já“, [„osoba“], „vlastní“; (3) „tělo“ → „duše“, „osoba“ (modely 2 a 3 jsou zastoupeny v jazycích tří jazykových rodin); (4) „tělo“ & „osoba“. Všechny se ukazují být variantními realizacemi

188

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

jediného vzorce sémantické derivace (srov. Geeraerts 1997: 23–24), přičemž rozdíl mezi nimi je způsoben gramatickými (morfosyntaktickými) a kulturními (světonázorovými) podmínkami fungování lexémů s uvedeným souborem významů. O lokálních projevech tohoto vzorce ([„tělo“, „mrtvé tělo“ → „beztělesná duše“, „duše“]; [„tělo“ → „(beztělesná) duše“ → „osoba“]; [„tělo“ → „živé (dýchající) tělo“ → „duše“, „duch“ / „osoba“, „já“]; [„tělo (= hlavní část bytosti)“ → „já (= vlastní tělo)“, „osoba“, „duše“] atd.) viz výše.

Pokud jde o nízkou frekvenci příkladů sémantické derivace „tělo“ → „duše“, „duch“ (což nepopírá skutečnost, že je zastoupena v jazycích několika rodin), lze tento stav částečně vysvětlit jako důsledek realizace významu „duše“ ve zvláštních sakrálních termínech, a proto nebylo nutné extrapolovat „duši“ na jiná slova. Tento závěr je však třeba ověřit údaji z písemných památek.

C) Chybějící význam „já“ v sémantickém rozsahu některých analyzovaných slov lze vysvětlit omezeními, která jsou dána samotným systémem jazyka. Zejména zájmeno „já“ mohlo být odvozeno a dále existovat pouze v rámci zvláštní gramatické třídy slov s vlastní morfologií, a proto žádný jiný lexém z jiného gramatického paradigmatu (substantivum, číslovka) s jinými formálními rysy nemohl vytvořit odpovídající zájmennou sémantiku. Takový obraz je doložen například ve vainachských jazycích, kde se já může objevit pouze v paradigmatu zájmen a nikdy mezi substantivy, srov. zde: zájmeno „já“ сӧ (1. osoba, jednotné číslo), хьӧ (2. osoba), шуӓ (3. osoba), вай–вашу (1. osoba, množné číslo), шайна (2. osoba), цӀара шваши (3. osoba) & substantivum „duše“, „duch“ дог, са, „tělo“ дегӀ (Karasaev, Maciev, 1978: 146, 147, 552, 615). Semém „já“ tedy může vzniknout v substantivu pouze za podmínky, že neexistuje přímá závislost zájmenného významu na formě, která spojuje sémantiku s určitou gramatickou třídou slov. Jazykový systém umožňuje přinejmenším dvě podmínky, za nichž slova označující tělo nebo jeho části rozvíjejí semémy „já“ a „já sám“: 1) v určitém kontextu; 2) jako část složených slov (viz níže).

5.2. Komentáře ke specifickému vztahu mezi „tělem“ & „osobou“, „duší“ a „já“. Jak bylo ukázáno výše, sledovaná sémantická korelace je doložena v mnoha jazycích. Pomineme-li významy „větev“, „stonek rostliny“ jako sekundární významy (odvozené od primárních „tělo“, „corpus“), měl by badatel věnovat zvláštní pozornost ostatním významům. Především můžeme konstatovat, že sekundární významy „já“, „vlastní“, „osoba“, „duše“ k významům „tělo“, „corpus“ a „trup“ a údaje ze slovníkových hesel, textů, etymologie a rekonstrukce (viz výše) to potvrzují. Je tedy možné konstatovat univerzální sémantický posun, ale jaký je jeho mechanismus?

Straipsniai / Articles

189

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

A) Sémantická stránka. Jejím sémantickým základem (v některých případech) bylo pravděpodobně vnímání těla jako hlavní části lidské bytosti, proto „tělo“ nebo „hlava“ → „osoba“, „já“; „tělo“ → „já“ → „osoba“. Variantní vývoj pro „duši“: „živé (tělo)“ a dále – „oživené“ → „duše“.

Jestliže jsou mezi souborem významů lexému zastoupeny „já“ a „osoba“, pak je ve většině případů „osoba“ sekundární vůči „já“, protože „já“ se objevilo v těle, když se užívalo ve významu „vlastní tělo“ = „já“ (srov. také „tělo“ → „vlastní“, „vlastní“ = „vlastní tělo“), a poté „osoba“, „člověk“ vznikly jako výsledek „odcizení“ (abstrakce) od „zájmenného“ kontextu.

Přímý posun „tělo“ → „osoba“, „člověk“ je založen na synekdoše, jako v případě ruského тело „tělo“ a sekundárního významu „osoba“, „člověk“.

B) Morfologický faktor. V některých jazycích proběhl posun „tělo“ → „já“ v určitých gramatických tvarech substantiva tělo, kde jej vyvolaly samotné podmínky (gramatická sémantika). Sémantický mechanismus „já“ ← „tělo“ je tedy založen na morfologické modifikaci slov s významem „tělo“. To lze ilustrovat údaji z těchto jazyků: (1) pašaijské tānek jako zvratný posesivní tvar k tān „tělo“; (2) maďarštiny, kde bylo zvratné zesilovací zájmeno já vytvořeno ze substantiva mag „tělo“ + příslušných osobních posesivních sufixů; (3) bežského gari „tělo“, které se přidáním posesivního sufixu mění na „já“; (4) mongolských jazyků, kde биеpa „osobně“ = „tělem“, tedy substantivum s instrumentálovým markerem -pa; биеpeнä „na sobě“ = „na jeho těle“ – lokativní tvar s markerem -pe & markerem zvratného posesiva -нä. Zde se tedy sémantika „já“, „já sám“ vyvinula v pádových tvarech znamenajících „tělem“ (→ „osobně“ → „já sám“, „já“), „na jeho těle“ (→ „na sobě“, „já“) a v substantivu tělo rozšířeném o osobní posesivní sufixy („tělo“ → „mé, jeho tělo“ → „já sám“ atd.).

C) Faktor kompozice kmene. V některých příkladech lexém tělo získal semémy „já“, „já sám“ v rámci spojení, která byla později změněna ve složená slova. Jinými slovy, slovní spojení s výrazem tělo se zkomprimovala do lexikálního kompozita, v němž byl význam „tělo“ neutralizován právě jako „(já)“, srov. avestánské tanu.kərata adj. „učiněný vlastními silami“. Staré indické tanū-kṛt „sám sebou vytvořený“. Podobná situace je doložena v maďarštině (viz výše), kde byl význam „tělo“ neutralizován v zájmenných derivátech.

Za stejných podmínek se v těle objevuje sémantika „osoba“: zejména ve staré indičtině tanū se objevuje také v kompozici složených slov tanū-kṛt „utvářející osobu“, tanū-pāna „ochrana osoby“.

D) Syntaktické podmínky. Významy „já“, „já sám“, „(něčí) vlastní“ v těle se objevují v důsledku jeho užití ve větě jako zvratného zájmena nebo jako slova funkčně blízkého zvratným a posesivním zájmenům. Zájmenné

190

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

užití těla samo o sobě původně vycházelo z takových spojení jako avestánské xᵛaxīiāi tanuiiē „jeho vlastní tělo“, staroindické svāyā tanuā „vlastní tělo“ atd. Další příklady jsou sporadicky doloženy ve středoíránských, moderních íránských (osetinských) jazycích a v turkických, mongolských, tunguzsko-mandžuských, čukotsko-kamčatských aj. jazycích. Srov. mohegansko-pequotské –ahak „tělo“ změnilo svůj gramatický status a bylo integrováno do struktury polysyntetické konstrukce atd. Poté tělo v zájmenné funkci nahradilo podobné konstrukce.

Podmínky vzniku významu „já“ v těle

E) Faktor „nulové sémantické korelace“. Existují však jazyky, v nichž výše popsaný sémantický posun není možný. Naši pozornost přitahují zejména takové lexémy v afrických jazycích jako rwandské umu-biri „tělo“, kingaské emi-hano „těla“ (Toporova 2000: 28, 29), pulaar-fulfuldské (fulské) ter-gal „tělo“, ter-de „části těla“ (Koval’ 2000: 223), bandu „tělo“, seereerské fo baal ol „tělo“, wolofské yar W „tělo“ ~ seereerské njer/cer „tělo“ (Pozdniakov 1993: 40, 101), pulaar-fulfuldské fitan-du „duše“, pital-i „duše“ (Koval’ 2000: 162: s odkazem na Edwarda Sapira). Slova označující „tělo“ a „duši“ zde patří do odlišných sémantických tříd: „aktivní třída“ (třída aktivních objektů, aktivních názvů) VS „pasivní třída“ (třída pasivních objektů, pasivních názvů) atd. Zákonitosti těchto tříd neumožňují, aby se význam jedné třídy vytvářel v rámci jiných tříd. Jinými slovy, sémantická derivace je zde poměrně přísně regulována a liší se od ostatních pozorovaných jazyků, v nichž vznik nového významu umožňuje širší spektrum kulturních (náboženských, poetických

Straipsniai / Articles

191

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

a dalších) asociací s volnější a flexibilnější povahou vztahů mezi významy.

6. ZÁVĚRY

1. Analyzovaná slovní zásoba poskytuje dostatek ilustrací univerzálnosti modelu sémantické derivace realizovaného v různých jazycích nejširší geografické oblasti (příklady z 11 jazykových rodin!). Sémantické a gramatické zákonitosti těchto jazyků vytvořily podmínky pro souhrn podobných sémantických posunů, definovaných jako mnohonásobné projevy tohoto modelu. Mnohonásobnost předpokládá existenci shluku řetězců sémantických posunů (viz výše), na jejichž základě se sémantická derivace modeluje.

2. Ve skutečnosti máme důvody tvrdit, že směr sémantické derivace „tělo“ → „já“, „osoba“, „duše“ je opodstatněný, protože „tělo“ a „corpus“ jsou původní, což potvrzují etymologické údaje.

3. Reprodukovatelnost zvažovaného modelu v diachronii dokládá jeho zastoupení v lexikální sémantice jazyků v různých obdobích jejich historie. Pozdní sémantická derivace v jazycích, v nichž dříve nebyla zaznamenána, svědčí o typičnosti některých sémantických struktur jazykového myšlení.

4. Zabýváme se jedním z univerzálních sémantických posunů, avšak v rámci tohoto sémantického vzorce se jeho „technická stránka“ (podmínky a mechanismus) vzniku významů „duše“, „osoba“, „člověk“ a „já“ může lišit. Důvody vzniku těchto semémů jsou zejména určovány zvláštnostmi obrazu světa, kulturním zázemím, zvláštnostmi morfologické variace slov, jejich funkcí ve větě a kompozity, která vznikla na základě odpovídajících slovních spojení.

REFERENCES

Abaev Vasilij I. 1958: Абаев, Василий И. Историко-этимологический словарь осетинского языка [Istoriko-etimologičeskij slovar’ osetinskogo jazyka] 1, Москва, Ленинград: Издательство АН СССР [Moskva, Leningrad: Izdatel’stvo AN SSSR].

Abaev Vasilij I. 1973: Абаев, Василий И. Историко-этимологический словарь осетинского языка [Istoriko-etimologičeskij slovar’ osetinskogo jazyka] 2, Москва, Ленинград: Наука [Moskva, Leningrad: Nauka].

192

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

Abaev Vasilii I. 1979: Абаев, Василий И. Историко-этимологический словарь осетинского языка [Istoriko-ètimologičeskij slovar’ osetinskogo jazyka] 3, Москва, Ленинград: Наука [Moskva, Leningrad: Nauka].

Alieva Natal’ja F., Buj Kchan’ Tche 1999: Алиева, Наталья Ф., Буй, Кханъ Тхе. Язык чам. Устные говоры восточного диалекта [Jazyk čam. Ustnye govory vostočnogo dialekta]. Санкт-Петербург: Петербургское востоковедение [Sankt-Peterburg: Peterburgskoe vostokovedenie].

AT – The State of the Material: algonquian texts, available online, 2011. Available at: https://web.archive.org/web/20120606165553/http://people.umass.edu/aef6000/Texts/AlAlgonqui/Massachusett/Alia/Trmbll.pdf [retrieved 02.05.2024].

Avdoev Teimuraz V. 2017: Авдоев, Теймураз В. Езидско-русский словарь [Ezidsko-russkij slovar’] (Ferhengoke Êzdîkî-Rûsî), ч. 1: Лексический словарь [č. 1: Leksičeskij slovar’], Калининград: Апокриф [Kaliningrad: Apokrif].

Bailey Harold W. 1943: Zoroastrian Problems in the Ninth-Century Books, Oxford: Clarendon Press.

Bartholomae Christian 1904: Altiranisches Wörterbuch, Strassburg: Verlag von Karl J. Trübner.

Beekes Robert S. P. 2010: Etymological Dictionary of Greek, with the assist. of L. van Beek, Leiden, Boston: Brill.

Belova Anna G. 2012: Белова, Анна Г. Этимологический словарь древнеарабской лексики (на материале избранных текстов доисламской поэзии) [Ètimologičeskij slovar’ drevnearabskoj leksiki (na materiale izbrannych tekstov doislamskoj poèzii)], вып. 1 [вып. 1], Москва: Институт востоковедения РАН [Moskva: Institut vostokovedenija RAN].

Benzing Johannes 1983: Chwaresmischer Wortindex, mit einer Einleitung von H. Humbach, hrsg. von Z. Taraf, Wiesbaden: Otto Harrassowitz.

Blažek Václav 2020: An Excerpt from the Comparative and Etymological Dictionary of Beja: Anatomical Lexicon. – Folia Orientalia 57, 25–125.

Blust Robert, Trussel Stephen 2013: The Austronesian Comparative Dictionary, web edition. Available at: https://www.trussel2.com/ACD/ [retrieved 03.05.2024].

Bogoras Waldemar 1917: Publications of the American Ethnological Society 5: Koryak Texts, ed. by F. Boas, Leyden: Brill.

BPG – Wedekind Klaus, Wedekind Charlotte, Abuzeinab Musa. Beja Pedagogical Grammar, Aswan 2004 – Asmara 2005.

Straipsniai / Articles

193

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

Buck Carl D. 1949: A Dictionary of Selected Synonyms in the Principal Indo-European Languages: A Contribution to the History of Ideas, Chicago: University of Chicago Press.

Budagov Ruben A. 1963: Будaгов, Рубен А. Сравнительно-семасиологические исследования (романские языки) [Sravnitelʹno-semasiologičeskie issledovanija (romansкие jazyki)], Москва: МГУ [Moskva: MGU].

Burrow Thomas, Emeneau Murray B. 1984: A Dravidian Etymological Dictionary, ^2nd edition, Oxford: Clarendon Press.

Cabolov Ruslan L. 2010: Цаболов, Руслан Л. Этимологический словарь курдского языка [Ėtimologičeskij slovarʹ kurdskogo jazyka] 2 (N–Z), ред. Д. Н. Ушаков [red. D. N. Ušakov], Москва: Восточная литература [Moskva: Vostočnaja literatura].

ChD – Cheyenne Dictionary, available online. Available at: https://www.cheyennelanguage.org/dictionary/index.html [retrieved 28.05.2024].

Cinсius Vera I., ed., 1975: Цинциус, Вера И., ред. Сравнительный словарь тунгусо-маньчжурских языков: материалы к этимологическому словарю [Sravnitelʹnyj slovarʹ tunguso-mančžurskich jazykov: materialy k ėtimologičeskomu slovarʹju] 1 (А–Н), составители В. А. Горцевская, В. Д. Колесникова, О. А. Константинова, К. А. Новикова, Т. И. Петрова, В. И. Цинциус, Т. Г. Бугаева [sostaviteli V. A. Gorcevskaja, V. D. Kolesnikova, O. A. Konstantinova, K. A. Novikova, T. I. Petrova, V. I. Cincius], Ленинград: Наука [Leningrad: Nauka].

Clauson Gerard 1972: An Etymological Dictionary of Pre-Thirteenth-Century Turkish, Oxford: Clarendon Press.

Cohen David 1970: Dictionnaire des racines sémitiques ou attestées dans les langues sémitiques, comprenant un fichier comparative de J. Cantineau, Paris, La Haye: Mouton & Co.

Cowell Andrew, Moss Alonzo Sr. et al. 2012: Dictionary of the Arapaho Language, 4th edition, Wyoming: University Press of Colorado.

Dalʹ Vladimir I. 1989: Даль, Владимир И. Пословицы русского народа [Poslovicy russkogo naroda] 1, Москва: Художественная литература [Moskva: Chudožestvennaja literatura].

Dešeriev Junus D. 1963: Дешериев, Юнус Д. Сравнительно-историческая грамматика нахских языков и проблемы происхождения и исторического развития горских кавказских народов [Sravnitelʹno-istor ičeskaja grammatika nachskich jazykov i problemy proischoždenija i istoričeskogo razvitija gorskich kavkazskich narodov], Грозный: Чечено-ингушское книжное издательство [Groznyj: Čečeno-ingušskoe knižnoe izdatelʹstvo].

194

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

D o R e C o – Language Documentation Reference Corpus. Language: Arapaho. Available at: https://doreco.huma-num.fr/languages/arap1274 [retrieved 28.05.2024].

D o u g h e r t y J a n e t W. D. 1983: West Futuna-Aniwa: An Introduction to a Polynesian Outlier Language, Berkeley, Los Angeles, London: University of California Press Publications in Linguistics 102.

D T S – Древнетюркский словарь [Drevnetjurkskij slovar’], редакторы В. М. Наделяев, Д. М. Насилов, Э. Р. Тенишев, А. М. Щербак [redaktory V. M. Nadeliaev, D. M. Nasilov, Ė. R. Tenišev, A. M. Ščerbak], Ленинград: Наука Ленинградское отделение [Leningrad: Nauka Leningradskoe otdelenie], 1969.

D u r k i n - M e i s t e r e r n s t D e s m o n d 2004: Dictionary of Manichaean Middle Persian and Parthian, Corpus Fontium Manichaeorum Subsidia: Dictionary of Manichaean Texts 3: Texts from Central Asia and China, Part 1, Turnhout: Brepols.

D v o r e c k i j J o s i f C h., c o m p., 1958: Дворецкий, Иосиф Х., сост. Древнегреческо-русский словарь [Drevnegrečesko-russkij slovar’] 2, ред. С. И. Соболевский [red. S. I. Sobolevskij], с прил. грамматики, сост. С. И. Соболевским [s pril. grammatiki, sost. S. I. Sobolevskim], Москва: ГИС [Moskva: GIS].

D v o r e c k i j J o s i f C h. 1976: Дворецкий, Иосиф Х. Латинско-русский словарь [Latinsko-russkij slovar’], ред. К. Н. Яблонская, Г. А. Барышева [red. K. N. Jablonskaja, G. A. Baryševa], издание 2-е, переработ. и доп. [izdanie 2-e, pererabot. i dop.], Москва: Русский язык [Moskva: Russkij jazyk].

È d e l ’ m a n D ž o j I. 2008: Эдельман, Джой И. Хорезмийский язык [Chorezmijskij jazyk]. – Основы иранского языкознания: среднеиранские и новоиранские языки [Osnovy iranskogo jazykoznanija: sredneiranskie i novoiranskie jazyki], отв. ред. В. А. Ефимов [otv. red. V. A. Efimov], редколлегия М. Н. Боголюбов, В. А. Ефимов, Д. И. Эдельман [redkollegija M. N. Bogol’jubov, V. A. Efimov, D. I. Èdel’man], Москва: Издательская фирма «Восточная литература» РАН [Moskva: Izdatel’skaja firma “Vostočnaja literatura” RAN], 6–60.

E S S J X X I I – Этимологический словарь славянских языков. Праславянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 22 (*naděliti – *narodъ), ред. О. Н. Трубачёв [red. O. N. Trubačov], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1995.

F i e l d i n g S t e p h a n i e 2006: A Modern Mohegan Dictionary. For the Council of Elders, reviewed by the Cultural and Community Programs Department. Available at: https://ja902904.us.archive.org/16/items/mohegan-dictionary/MoheganDictionary.pdf.

F o r c e l l i n i E g i d i o, G e s n e r J o h a n, B a i l e y J a m e s 1828: Totius latinitatis lexicon 1, red. J. Bailey, Londini: sumptibus Baldwin et Cradock.

Straipsniai / Articles

195

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

Geeraerts Dirk 1997: Diachronic Prototype Semantics: A Contribution to Historical Lexicology, Ser. Oxford Studies in Lexicography and Lexicology, Oxford: Clarendon Press.

Geeraerts Dirk 2010: Theories of Lexical Semantics, New York: Oxford University Press.

Gharib Badrozaman 1995: Sogdian Dictionary: Sogdian–Persian–English, Tehran: Farhangan Publications.

Haenisch Erich 1952: Sino–Mongolische Dokumente vom Ende des 14. Jahrhunderts, Ser. Abhandlungen der Deutschen Akademie der Wissenschaften zu Berlin, Klasse für Sprachen, Literatur und Kunst Jahrg. 1953, 3; 1954, 2. Deutsche Akademie der Wissenschaften zu Berlin. Klasse für Sprachen, Literatur und Kunst. Abhandlungen; 1953, 3, etc. Berlin: Akademie Verlag.

Hinz Walther 1973: Neue Wege im Altpersischen, Wiesbaden: Otto Harrassowitz.

Homeri 1920: Opera, Tomvs 1, Iliadis Libros I–XII Continens, eds. D. B. Munro, T. W. Allen, Ser. Scriptorum classicorum bibliotheca Oxoniensis, Oxford: Oxford University Press.

Index 2011: Index of /pdf/Books/Linguistics/Mega linguistics pack/Caucasian/. Available at: https://theswissbay.ch/pdf/Books/Linguistics/Mega%20linguistics%20pack/Caucasian/ [retrieved 01.05.2024].

Karasaev Aisaš T., Maciev Achmet G. 1978: Карасаев, Айсаш Т., Мациев, Ахмет Т. Русско–чеченский словарь [Russko–čečenskij slovarʹ], отв. ред. И. Ю. Алироев [otv. red. I. J. Aliroev], ред. А. Т. Карасаев, А. Д. Тимаев, Я. У. Эсхаджиев [red. A. T. Karasaev, A. D. Timaev, J. U. Èschadžiev], эл. версия [ěl. versija], Москва: Русский язык [Moskva: Russkij jazyk].

Kloekhorst Alwin 2008: Etymological Dictionary of the Hittite Inherited Lexicon, Ser. Leiden Indo–European Etymological Dictionary, 5, Leiden, Boston: Brill.

Kluge Friedrich 2002: Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache, bearb. von E. Seebold, 24., durchges. und erw. Aufl., Berlin, New York: Walter de Gruyter.

Kogan Anton I. 2005: Коган, Антон И. Дардыские языки. Генетическая характеристика [Dardskie jazyki. Genetičeskaja charakteristika], Москва: Издательская фирма «Восточная литература» РАН [Moskva: Izdatelʹskaja firma “Vostočnaja literatura” RAN].

Korigodskij Robert N. 1990: Коригодский, Роберт Н. Большой индоенизийско–русский словарь [Bolʹšoj indonezijsko–russkij slovarʹ] 1 (A–L), Москва: Русский язык [Moskva: Russkij jazyk].

196

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

K o v a l ’ A n t o n i n a I. 2000: Коваль, Антонина И. Морфемика пулaр-фульфульде [Morfemika pular–ful’ful’de]. – Основы африканского языкознания: морфемика, морфонология [Osnovu afrikan̄skogo jaz̄ykoznanija: morfemika, morfonologija], отв. ред. В. А. Виноградов [otv. red. V. A. Vinogradov], Москва: Восточная литература [Moskva: Vostočnaja literatura], 103–290.

K r i s h n a m u r t i B h a d r i r a j u 2003: The Dravidian languages, Ser. Cambridge Language Surveys, Cambridge: Cambridge University Press.

L a m b d i n T h o m a s O. 1978: Introduction to Classical Ethiopic (Ge’ez), Ser. Harvard Semitic series, 24, Missoula, Montana: Scholars Press.

L e h r R a c h e l 2014: A Descriptive Grammar of Pashai: The Language and Speech Community of Darrai Nur: A dissertation submitted to the faculty of the division of the humanities in candidacy for the degree of Doctor of Philosophy, Chicago, Illinois.

L e m a n W a y n e 2011: A Reference Grammar of the Cheyenne Language, 4^th edition, Raleigh: Lulu Press.

L e s l a u W o l f 1987: Comparative Dictionary of Ge’ez (Classical Ethiopic) – Ge’ez-English, English-Ge’ez, with an Index of the Semitic Roots, reprinted, Wiesbaden: Otto Harrassowitz Verlag.

L y r i c s T r a n s l a t e 2024: Kur tu jāsi, bālelini. Available at: https://lyricstranslate.com/en/kur-tu-j%C4%81si-b%C4%81leli%C5%86i-where-will-you-ride-brother.html.

L i v š i c V l a d i m i r A. 1962: Лившиц, Владимир А. Согдийские документы с горы Муг. Чтение, перевод, комментарий [Sogdijskie dokumenty s gory Mug. Čtenie, perevod, kommentarij], вып. 2: Юридические документы и письма [vyp. 2: Juridičeskie dokumenty i pis’ma], Москва: Издательство восточной литературы [Moskva: Izdatel’stvo vostočnoj literatury].

M a c K e n z i e D a v i d N. 1986: A Concise Pahlavi Dictionary, reprinted (with corrections), Oxford: Oxford University Press.

M a j t i n s k a j a K l a r a E. 1976: Майтинская, Клара Е. Венгерский язык [Vengerskij jazyk]. – Основы финно-угорского языкознания. Марийский, пермские и угорские языки [Osnovu finno-ugorskogo jazykoznanija. Marijskij, permskie i ugorskie jazyki], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 342–414.

M a j z e l ’ S o l o m o n S. 1983: Майзель, Соломон С. Пути развития корневого фонда семитских языков [Puti razvitija kornevogo fonda semitskich jazykov], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Straipsniai / Articles

197

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

Martin Samuel E. 1961: Dagur Mongolian Grammar, Texts, and Lexicon, Based on the Speech of Peter Onon, Indiana University Publications, Ser. Uralic and Altaic Series, 4, Bloomington: Indiana University; The Hague: Mouton & Co.

Mayhew Anthony L., Skeat Walter W. 1888: A Concise Dictionary of Middle English from A.D. 1150 to 1580, Oxford: Clarendon Press.

Mayrhofer Manfred 1956: Kurzgefaßtes etymologisches Wörterbuch des Altindischen 1 (A–TH), Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag.

Mayrhofer Manfred 1992: Etymologisches Wörterbuch des Altindoarischen 1, Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag.

MD – Menominee Dictionary: English–Menominee, available online. Available at: https://web.archive.org/web/20200712174150/https://static1.squarespace.com/static/53129cd4e4eb06c7ef09b071b/t/53271601e4b055350d944f15/1395070465326/Menominee+Dictionary+English-Menominee.pdf.

Mikina Olena H. 2009: Мікіна, Олена Г. Про унікальність та закономірність у семантичній еволюції [Pro unikal’nist’ ta zakonomirnist’ u semantyčnij evoljuciji]. – Вісник донецького національного університету [Visnyk donec’koho nacional’noho universytetu], сер. В: Гуманітарні науки [ser. B: Gumanitarni nauky] 1, 59–63.

Mikina Olena G. 2012: Мікіна, Олена Г. Історико-семасіологічне дослідження латинських і романських дієслів мовлення на індоєвропейському фоні [Istoryko-semasiologične doslidžennja latyns’kych i romans’kych diěsliv movlennia na indoěvropejs’komu foni], Донецьк: Юго-Восток [Donec’k: Yugo-Vostok].

Mikina Olena H. 2020: Мікіна, Олена Г. Еволюція від ‘рахувати’ до ‘розповідати’ як семантична універсалія [Evoljucija vid ‘rachuvaty’ do ‘rozpovidaty’ jak semantyčna universalia]. – Вчені записки ТНУ імені В. І. Вернадського [Včeni zapysky TNU imeni V. I. Vernads’koho], сер. Філологія. Соціальні комунікації [ser. Filolohija. Social’ni komunikaciji] 31(70), 1/3, 115–119.

Mikina Olena H. 2022: Мікіна, Олена Г. Історія латинського дієслова inquam, inquīt як підтвердження семантичної універсалії [Istorija latyns’koho diěslova inquam, inquīt jak pidtverdžennia semantyčnoji universalii]. – Вчені записки ТНУ імені В. І. Вернадського [Včeni zapysky TNU imeni V. I. Vernads’koho], [Včeni zapysky TNU imeni V. I. Vernads’koho], сер. Філологія. Журналістика [ser. Filolohija. Žurnalistyka] 33(72), 4/2, 19–24.

Monier-Williams Monier 2002: A Sanskrit–English Dictionary: Etymologically and Philologically Arranged with Special Reference to Cognate Indo-European Languages, ed. E. Leumenn, 2ⁿᵈ edition, Delhi: Munshiram Manoharlal.

198

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

Mudrak Oleg A. 2000: Мудрак, Олег А. Этимологический словарь чукотско-камчатских языков [Ètimologičeskij slovar’ čukotsko-kamčatskich jazykov], Москва: Языки русской культуры [Moskva: Jazyki russkoj kul’tury].

Nerlich Brigitte 1992: Semantic Theories in Europe 1830–1930. From Etymology to Contextuality, Ser. Amsterdam studies in the theory and history of linguistic science. Studies in the history of the language sciences, 59, Amsterdam Philadelphia: J. Benjamins Co.

Nyberg Henrik S. 1974: A Manual of Pahlavi, Part 2: Ideograms, Glossary, Abbreviations, Index, Grammatical Survey, Corrigenda to Part 1, Wiesbaden: Otto Harrassowitz.

Orel Vladimir E., Stolbova Olga V. 1994: Hamito-Semitic Etymological Dictionary: Materials for a Reconstruction. Ser. Handbook of Oriental Studies, Sec. 1: The Near and Middle East, 18, Leiden, New York, Köln: Brill.

Ovidius 1984: Metamorphoses: in Two Volumes, translated by F. J. Miller, revised by G. P. Goold, Cambridge: Harvard University Press.

Parker G. W. 1883: A Concise Grammar of the Malagasy Language 4, ed. R. Rost, Trübner’s collection of simplified grammars, London: Trübner & Co., 57 and 59, Ludgate Hill.

Pokrovskij Michail M. 1895: Покровский, Михаил М. Семиасиологические исследования в области древних языков [Semasiologičeskie issledovanija v oblasti drevnich jazykov], Москва: Университетская типография [Moskva: Universitetskaja tipografija].

Pozdniakov Konstantin I. 1993: Поздняков, Константин И. Сравнительная грамматика атлантических языков. Именные классы и фоно-морфология [Sravnitel’naja grammatika atlantičeskich jazykov. Imennye klassy i fono-morfologija], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Rastorgueva Vera S., Èdel’man Džoj I. 2007: Расторгуева, Вера С., Эдельман, Джой И. Этимологический словарь иранских языков [Ètimologičeskij slovar’ iranskich jazykov] 3 (F–H), Москва: Восточная литература [Moskva: Vostočnaja literatura].

Rubinčik Jurij A. 1970: Рубинчик, Юрий А. Персидско-русский словарь [Persidsko-russkij slovar’] 1, Москва: Русский язык [Moskva: Russkij jazyk].

Sadovski Velizar 2017: The lexicon of Iranian. – Handbook of Comparative and Historical Indo-European Linguistics. HSK 41.1, ed. by J. Klein, B. Joseph, M. Fritz, in cooperation with M. Wenthe, Berlin, Boston: De Gruyter Mouton, 566–598.

Straipsniai / Articles

199

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

Sanžeev Garma D. 1953: Санжеев, Гарма Д. Сравнительная грамматика монгольских языков [Sravnitel’naja grammatika mongol’skich jazykov] 1, Москва: АН СССР [Moskva: AN SSSR].

Schiffman Harold F. 1999: A Reference Grammar of Spoken Tamil, Cambridge: Cambridge University Press.

Schuster-Šewc Heinz 1975: Modellierung semantischer Prozesse und Etymologie. – Slawische Wortstudien, Sammelband des internationalen Symposiums zur etymologischen und historischen Erforschung des slawischen Wortschatzes (Leipzig, 11–13.10.1972), Bautzen: Domowina-Verlag, 12–19.

Sevortian Èrvand V. 1978: Севортян, Эрванд В. Этимологический словарь тюркских языков. Общетюркские и межтюркские основы на букву «Б» [Ètimologičeskij slovar’ tjurkskich jazykov. Obščetjurkskie i mežtjurkskie osnovy na bukvu “B”] 2, Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Simonov Michail D., Kjalundzjuga Valentina T. 1998: Симонов Михаил Д., Кялюндзюга Валентина Т. Словарь узбекского языка (хорский диалект) [Slovar’ udëgejskogo jazyka (chorskij dialekt)] 1, Стеншев: Издание А. Маевича [Stenšev: Izdanie A. Maeviča].

Skjærvø Prods O. 2018: An Introduction to Old Avestan, 3^rd version, unpublished, available online. Available at: https://www.academia.edu/72414767/Old_Avestan_Primer [retrieved 03.05.2024].

Sophocles Evangelinos A. 1900: Greek Lexicon of the Roman and Byzantine Periods (From BC 146 to A–D 1100), New York: Charles Scribner’s Sons.

Starostin Sergei A., Dybo Anna V., Mudrak Oleg A., eds., 2003: Etymological Dictionary of the Altaic Languages, Leiden: Brill.

Stern Gustaf 1964: Meaning and Change of Meaning. With Special Reference to the English Language, 2^nd edition, reprinted, Bloomington: Indiana University Press.

Takács Gábor 1999: Etymological Dictionary of Egyptian 1: A Phonological Introduction, Ser. Handbook of Oriental studies, Sec. 1: The Near and Middle East, 48, Leiden, Boston, Köln: Brill.

Tenišev Èdgem R. et al. 2001: Тенишев, Эдгем Р. и др. Сравнительно-историческая грамматика тюркских языков. Лексика [Sravnitel’no-istoričeskaja grammatika tjurkskich jazykov. Leksika], 2-е изд., доп. [2-е izd., dop.], ред. коллегия А. В. Дыбо, И. В. Корniушин, Л. С. Левитская и др. [red. kollegija A. V. Dybo, I. V. Kormušin, L. S. Levitskaja i dr.], ред. тома Е. А. Поцелуевский [red. toma E. A. Poceluevskij], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

200

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

Tenišev Èdgem R. et al. 2006: Тенишев, Эдгем Р. и др. Сравнительно-историческая грамматика тюркских языков. Пратюркский язык-основа. Картина мира пратюркского этноса по данным языка [Sravnitel’no-istorìčeskaja grammatika tiurkskikh jazykov. Pratïurkskij jazyk-osnova. Kartina mira pratiurkskogo ètnosa po dannym jazyka], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Tolstaja Svetlana M. 1997: Толстая, Светлана М. Из полесской обрядовой лексики: нашлось дитя [Iz polesskoj obrjadovoj leksiki: našlos’ ditja]. — Український діалектологічний збірник [Ukrajins’kyj dialektolohičnyj zbirnyk] 3, Київ: Довіра [Kyjiv: Dovira], 287–292.

Toporova Irina N. 2000: Топорова, Ирина Н. Морфемика и морфонология имени существительного в языках банту [Morfemika i morfonologija imeni suščestvitel’nogo v jazykach bantu]. — Основы африканского языкознания: морфемика, морфонология [Osnovy afrikanskogo jazykoznanija: morfemika, morfonologija], ред. В. А. Виноградов [red. V. A. Vinogradov], Москва: Восточная литература [Moskva: Vostočnaja literatura], 9–45.

Traugott Elizabeth C. 1999: The Role of Pragmatics in a Theory of Semantic Change. — Pragmatics in 1998. Selected Papers from the 6th International Pragmatics Conference 2, ed. J. Verschueren, Antwerp: International Pragmatics Association, 93–102.

Traugott Elizabeth C., Dasher Richard B. 2002: Regularity In Semantic Change, Ser. Cambridge Studies in Linguistics, 97, Cambridge: Cambridge University Press.

Trubačìov Oleg N. 1964: Трубачёв, Олег Н. «Молчать» и «таять». О необходимости семасиологического словаря нового типа [“Molčat’” i “tajat’”. O neobchodimosti semasiologičeskogo slovarja novogo tipa]. — Проблемы индоевропейского языкознания. Этюды по сравнительно-исторической грамматике индоевропейских языков [Problemy indoevropejskogo jazykoznanija. Ètjudy po sravnitel’no-istoričeskoj grammatike indoevropejskich jazykov], отв. ред. В. Н. Топоров [otv. red. V. N. Toporov], Москва: АН СССР [Moskva: AN SSSR], 100–105.

de Vaan Michiel 2008: Etymological Dictionary of Latin and the other Italic Languages, Leiden, Boston: Brill.

Vladimircov Boris J. 1989: Владимирцов, Борис Я. Сравнительная грамматика монгольского письменного языка и халхаского наречия. Введение и фонетика [Sravnitel’naja grammatika mongol’skogo pis’mennogo jazyka i chalchaskogo narečija. Vvedenie i fonetika], 2-е изд. [2-e izd.], Москва: Главная редакция восточной литературы изд. «Наука» [Moskva: Glavnaja redakcija vostočnoj literatury izd. “Nauka”].

Straipsniai / Articles

201

ALEXANDER I. ILIADI, ILONA M. DERIK

Vydrin Valentin F. 1997: Выдрин, Валентин Ф. Следы именной классификации в языках манде [Sledy imennoj klassifikacii v jazykach mande]. – Основы африканского языкознания. Именные категории [Osnovy afrikanskogo jazykoznania. Imennye kategorii], ред. В. А. Виноградов [red. V. A. Vinogradov], Москва: Аспект Пресс [Moskva: Aspekt Press].

Zalizniak Anna A. 2009: Зализняк, Анна А. О понятии семантического перехода [O ponjatii semantičeskogo perechoda]. – Компьютерная лингвистика и интеллектуальные технологии: по материалам ежегодной Международной конференции «Диалог 2009» [Kompiuternaja lingvistika i intellektual’nye technologii: po materialam ežegodnoj, Meždunarodnoj konferencii “Dialog 2009”] 8(15), 107–111.

Zalizniak Anna A. 2013: Зализняк, Анна А. Русская семантика в типологической перспективе [Russkaja semantika v tipologičeskoj perspektive], сер. [ser.] Studia philologica, Москва: Языки славянской культуры [Moskva: Jazyki slavjanskoj kul’tury].

Zalizniak Anna A. 2018: The Catalogue of Semantic Shifts: 20 Years Later. – Russian Journal of Linguistics 22(4), 770–787.

Zalizniak Anna A. et al.: The Catalogue of Semantic Shifts. Available at: https://datsemshift.ru/shifts [retrieved 04.05.2024].

Žukova Alevtina N. 1990: Жукова, Алевтина Н. Словарь корякско-русский и русско-корякский – около 4000 слов [Slovar’ koriaksko-russkij i rus­sko-koriakskij – okolo 4000 slov]: пособие для учащихся начальной школы [posobie dlia učaščichsja načal’noj školy], 2-е изд. дораб. [2-e izd. dorab.], Ленинград: Просвещение, Ленингр. отд-ние [Leningrad: Prosveščenie, Leningr. otd-nie].

Semantinės dinamikos universalumas: nuo ‘kūno’ iki ‘asmens’, ‘savasties’, ‘sielos’

SANTRAUKA

Somatinių žodžių, reiškiančių ‘kūnas’ arba ‘kūno dalis’, stebėjimas vienuol nąkoje genetiškai skirtingų šeimų kalbose atskleidžia įdomią tokių žodžių sememų koreliaciją. Visų pirma, kontekstai, kuriuose somatizmai pateikiami, be kita ko, būtinai parodo, kad jie vartojami kaip ‘asmuo, žmogus’, ‘aš, savastis’ ir ‘siela, dvasia’. Toks sememų santykio dėsningumas vargu ar yra atsitiktinis, o semantinė-tipologinė analizė, atlikta atsižvelgiant į etimologijos ir lingvistinio modeliavimo duomenis, suteikia rimtų priežasčių manyti, kad tokie gausūs

202

Acta Linguistica Lithuanica XC

Universality in Semantic Dynamics: from ‘body’ to ‘person’, ‘self’, ‘soul’

atvejai atskleidžia universalios semantinės kalbinio mąstymo struktūros apraiškas. Šią struktūrą galima apibrėžti kaip semantinio darinio tipą, perteikiamą semantinių poslinkių grandinėmis: [‘kūnas’ → ‘siela’], [‘kūnas’ → ‘asmenybė’, ‘žmogus’], [‘kūnas’ → ‘sava?stis’ → ‘aš pats’], [‘kūnas’ → ‘sava?stis’ → ‘asmenybė’ → ‘žmogus’]. Kartu jie sudaro daugiamatį semantikos kūrimo modelį su vienu vektoriumi. Galima daryti prielaidą, kad modelis neapsiriboja tam tikru kalbos istorijos laikotarpiu, bet yra atkuriamas diachroniškai dėl jo vaizdavimo skirtinguose sinchroniniuose pjūviuose.

Šio tipo semantinio darinio realizavimo niuansai visiškai priklauso nuo sąlygų (veiksnių) visumos – semantinio, morfologinio, kamieno komponavimo ir sintaksinio veiksnio.

Nagrinėjamas semantinės darybos tipas būdingas ne tik afrikiečių kalboms dėl specifinės jų semantinių santykių sistemos organizacijos pagal žodžių, priklausančių skirtingoms klasėms ‘aktyvus’ ir ‘pasyvus’, principą, todėl ‘aktyviajai’ klasei būdinga semema ‘siela’ negali būti įkūnyta leksemoje iš ‘pasyviosios’ klasės.

Įteikta 2024 m. gegužės 5 d.

ALEXANDER I. ILIADI ILONA M. DERIK

The State Institution “South Ukrainian National Pedagogical University named after K. D. Ushinsky” 65020, Ukraine, Odessa 34, Staroporofrankivska Str. [email protected] [email protected]

Straipsniai / Articles

203