ĮVAI RENYBĖS

Kazimieras GAIVENIS

NÁZVY NĚKTERÝCH RYB

Snad i my chytíme zlatou rybku po všech neštěstích a válkách.

A. Baltakis

Ve světových mořích, řekách a jezerech žije asi 21 tisíc druhů ryb. Jedněm z nich člověk nevěnuje žádnou pozornost, protože jsou drobounké (1–2 cm) a nevzhledné. Jiných se bojí jako ohně, neboť ví, že jejich ostré zuby mohou smrtelně zranit koupajícího se člověka nebo někoho, kdo se jen ocitl ve vodě. Barva a tvar dalších upoutávají pozornost, a proto si je lidé chovají v akváriích a obdivují je. Čtvrté zase loví, jak jen dovedou, solí, mrazí a dávají na pánve. Vztah lidí k rybám se tedy od nepaměti liší.

.. V litevských sladkých vodách žije asi 60 druhů ryb a v Baltském moři u litevského pobřeží dalších asi 30 druhů. Většina našich ryb je původních, některé jsou dovezené a aklimatizované.

Nejstarší litevské názvy ryb jsou stará indoevropská slova, např.: erškėtas, ešerys, karšis, lašiša, lydeka, lynas, menkė, plekšnė, ungurys, vėgėlė a další. Typickým rysem názvů našich ryb je synonymita. Běžně známé ryby se nazývaly několika jmény, např.: gružlys (Gobio gobio) – kilbūkas, zablys, gūirė, gramzdė, kriaunys; kūoja (Rutilus rutilus) – mėkšras, brunšė; plākis (Blicca bjoerkna) – béržalpe, plėgždė, ykutis; raudė (Scardinius erythropthalmus) – raudonsp...

Podobají se jedna druhé, a tak si lidé často pletou i jejich názvy. Například sėliavos (Coregonus albula) se velmi podobají síhům (Coregonus lavaretus). Kromě toho je druhý druh velmi proměnlivý. Ichtyologové tvrdí, že v litevských vodách žijí nejméně 4 formy síhů, např.: baltský síh, jezerní síh a další. Největší síh byl v roce 1985 uloven v Tau-

86

ragnė. Vážil 4,2 kg, měřil 76 cm a byl starý 1,4 m¹. J. Lyvinskis nazýval síka slovem šalvė, zatímco „Slovník současné litevštiny“ (1993) uvádí, že slovem šalvis se nepřesně označují nejméně 4 ryby: pstruh, sík, lipan a bolen. Naproti tomu prof. T. Ivanauskas slovy salava, šalava označoval huňáčky. Názvy ryb jsou tedy značně spletité. Rozplést je mohou jen odborníci.

Dalším typickým rysem názvů ryb je, že my Litevci jsme z názvů ryb vytvořili příslušná slovesa označující jejich lov, například: aukšliúoti, lydekauti, stintinėti, šapalaúti (šapalinėti) atd. V některých jiných jazycích, které známe lépe, není takové tvoření slov obvyklé. Například ačkoli je v angličtině konverze velmi častá (srov. the fish „ryba“ a to fish „lovit ryby“), Angličané by neřekli to burbot „lovit mníky“, ale říkají catch burbots. Ani naši sousedé Lotyši neumějí říct „lovit mníky“, nýbrž říkají ķert vēdze-les.

Litevských příjmení odvozených od názvů ryb máme také poměrně málo, například: Lydys, Lydekà, Lydekáitis, Lidekáuskis, Lidekávičius; Vėgėlė (ir Vėgelávičius); Karosas, Šapalas; Šalvìs (ir Šalvys); Kūjoja. Zajímavé je, že neexistuje litevské příjmení Ešerys (alespoň je nenacházíme ve „Slovníku litevských příjmení“), ačkoli tyto ryby patří v Litvě k nejoblíbenějším.

Huňáčci (Osmerus eperlanus L.) byli podle slov prof. V. Urbutise kdysi na pobřeží Kurského zálivu hlavním zdrojem obživy tisíců lidí, zejména těch nejchudších². Na jaře chodili lovit huňáčky všichni. Básník E. Matuzevičius píše o tahu huňáčků toto:

Takový je už zvyk – nic s tím nenaděláš, Ať fouká vítr, nebo prší, na tom nesejde: Na jaře půjdeš na první rybolov, A budeš zdravý po celý rok³.

¹ V i r b i c k a s J. Lietuvos žuvys. V., 1986, P. 34.

² U r b u t i s V. Baltų etimologijos etuidai. V., 1991. P. 175.

³ M a t u z e v i č i u s E. Rinktiniai raštai. V., 1987. T. 1. P. 136.

87

Slovo stinta je germanismus, zatímco slovo užívané ve východních oblastech stinka je polonismus. Jezerní šproty, které zoologové nazývají jezerními šprotky (Osmerus eperlanus m. relicta), nádherně voní. Labanorští lidé říkají, že jejich vůně připomíná čerstvě kvašené okurky. Šproty ze severních moří nevoní. Po válce se jim nějakou dobu říkalo ruským (ve skutečnosti finským) slovem moiva. Nyní pro ně byl vytvořen název šprotenka.

Ve velkém „Slovníku litevského jazyka“ je u hesla seliava z A. Juškova slovníku tato věta: „Seliava má bílé oko, kdežto smaila červené.“ O které červenooké příbuzné seliavy tedy A. Juška mluvil? Z téhož slovníku vyplývá, že slovem smaila se označovaly dvě ryby: ouklej a hrouzek. Bohužel žádná z nich nemá červené oči. Je tedy možné, že se slovem smaila označovala také třetí ryba – plotice neboli červenočka (Scardinius erythrophtalmus L.)? Její oči mají skutečně v horní části červenou skvrnu. Ostatně červené oči mají také plotice obecné, zvané mekšry (Rutilus rutilus L.). Mimochodem, slovo žiežulė („hněvat se“) bylo pro označení této ryby nejspíš použito rovněž kvůli jejím červeným očím.

Stává se, že se potěr označuje jinými slovy než dospělé ryby. Například slovo nėgė je germanismus. Řečeno slovy prof. V. Urbutise, „Litevci toto označení nejspíš získali – pravděpodobně přes Kurské Livonce – z lotyštiny.“ V terminologii systematiky je slovo nėgė poměrně nové. J. Elisonas toto slovo ještě neužíval, dotyčnou rybu nazýval slovem septyntaškė (u její hlavy je sedm párů žaberních otvorů připomínajících tečky). Slovo nėgė zavedl do terminologie systematiky ryb patrně jako první prof. T. Ivanauskas. Mihuli obecnou (Lampetra fluviatilis L.) nazývali A. Juška a F. Kuršaitis slovem devynakė. Zdá se, že volba čísla „devět“ je v tomto případě motivována pouze přeneseným významem, totiž: devět znamená „mnoho“ (srov. název ptáka devynbalsė – Sylvia). Potěr mihulí se nazývá slovy graužavirba (graužavirbla), smegžernė a dalšími. Motivace těchto složených slov ukazuje, že rybky se rády zavrtávají do říčního dna. Slovo

‘ Urb u l i s V. Ten pat. P. 153.

88

vingilis ve skutečnosti neznamená graužavirbu, nýbrž jedince, který neprošel metamorfózou⁵. Vingilisové malých mihulí (Lampetra planeri) se mohou dokonce i třít. Všechny mihule jsou nesympatické, krvežíznivé ryby. Zoolog J. Elisonas o nich výstižně napsal: „Septyntaškė se živí většinou mršinami, nebo, podaří-li se jí přisát, také tělem živých ryb. Neodmítá ani různé vodní živočichy, například červy a podobně. Přisaje-li se k nějakému vodnímu živočichovi, septyntaškė mu nejprve svými rohovitými zuby prohryže kůži a potom jako skutečný parazit začne jazykem sát z hostitele všechny tělní šťávy i maso. Rybářům septyntaškės někdy působí mnoho starostí, protože když napadnou jejich nastražené sítě, dokážou je během jediné noci poškodit, jinými slovy sežrat ryby, které se do nich chytily“⁶.

Stará litevská jména ryb jsou většinou nesložená. Novější názvy se (snad analogicky) velmi často tvoří s druhou složkou ryb (-rybka), například: bizonrybka (Ictiobus ap- prinellus), sumčíkovec (Ictalurus punctatus), slunečnice (Leneaspius delineatus), tukovka (Pholis gunellus L.), jehlice (Belone belone L.), vlkovec (Anarchichas lupus L.) atd. Z „Encyklopedie domácnosti“ (V., 1987) lze ještě doplnit černou rybu (velkou rybu, někdy vážící až 10 kg, lovenou v severních mořích Dálného východu), kančí rybu (malou, ale chutnou rybku lovenou u Havajských ostrovů) a papouščí rybu (velmi chutnou rybu lovenou u kubánského pobřeží). Všechny takové názvy jsou možné, ale tento způsob tvoření slov by se neměl příliš rozšiřovat. Z hlediska systematiky jsou všechny tyto názvy nevhodné, neboť odporují požadavkům mezinárodních nomenklatorických kodexů. Kromě toho je při tvorbě nových názvů třeba vyhýbat se primitivním kalkům, například: štikobílá ryba (Champsocelus esox), srov. rusky щучья белокопка. Měla by se nazývat nějak jinak (např. obyčejná ledovka). Nezdařilý je i název velkorybka (Percottus glenhi), srov. rusky головешка. K jejímu pojmenování by se dal použít název plísňové houby z třídy štětičkovců (Aspergillus), totiž hlavěnka. Druhové jméno tedy …

⁵ Urbutis V. Ten pat. P. 153.

⁶ Elisonas J. Zoologijos vadovėlis aukštesniosios mokykloms. K., 1925. P. 386.

89

mohlo být obyčejná hlavěnka.

Pravopis názvů některých ryb se velmi často různí. Chyby se objevují někdy i v krásně vydaných knihách, například: skernukis (= skerssnukis), strimėlė (= strimelė) atd. V „Encyklopedii domácnosti“ (1987) najdeme další nevhodné názvy, například: čavica (= losos tichomořský), saida (= treska tmavá), vobla (= kaspická plotice) atd.

Nejstrašnější ze všech exotických ryb je patrně piraňa (Rooseveltiela nattereri). Zoologové ji často nazývají také americkým lososokaprem. Vedle slova piraňa se někdy vyskytuje i nespisovná podoba piraja. Tyto ryby žijí v povodí Amazonky. Jejich dravost je prý nepopsatelná. Jeden rybář napsal: „Jednou jsme při přeplavování řeky na člunu zastřelili divočáka, který plaval napříč řekou nedaleko nás. Indián sedící u kormidelního vesla přivázal divočáka k člunu a my ho táhli ke břehu s úmyslem připravit si hostinu. Naše plány se však neměly uskutečnit: velké hejno pirají (= piranjí – K. G.), které ucítily krev, divočáka okamžitě obklopilo a vrhlo se na něj. Voda se v mžiku rozvířila prudkými pohyby těchto ďáblíků, kteří trhali divočákovo maso. Když jsme dorazili na druhý břeh, z divočáka toho mnoho nezbylo“⁸. Slovo piraňa přišlo přes portugalštinu z jazyka Tupiů (indiánů z Brazílie). Prof. T. Ivanauskas při popisu výpravy do Brazílie napsal, že piraně lovili v jezeře Piri-Piri, což v jazyce místního indiánského kmene znamená „ryba, ryba“⁹. Je tedy možné, že kořen slova piraňa také znamená rybu.

Zajímavé a krásné jsou i akvarijní rybky: gupky zářící všemi barvami duhy, flegmatičtí čichavci, zelené a čilé živorodky, velkooké sestřenice stříbrných karasů teleskopy, narůžovělí mečovci, vousky ohmatávající dno sumečci, pestrobarevní rváči bojovnice, černé půvabné molly, ploché skaláry a další. Názvy téměř všech těchto rybek nejsou litevské. Vyskytují se i nesprávné názvy. Například karduotis (Hipophorus) akvaristé často…

⁷ Virbickas J. Ten pat. P. 19, 57.

⁸ Po žemynus ir šalis. K., 1979. P. 17-18.

⁹ Ivanauskas T. Trys mėnesiai Brazilijoje. V., 1960. P. 112.

90

častěji se jim říká mečovky, protože samci těchto ryb mají ocasní výrůstek podobný meči. Poslední slovo je často kalkem z latiny. Podobné kalky k termínu mečovka se kdysi pokusil vytvořit pro terminologii rostlinné systematiky J. Pabrėža, později však byly všechny nahrazeny jinými termíny.

Pro některé rybky z vod teplých krajin, které se chovají také v akváriích, jsme společně s odborníky vytvořili několik českých názvů, např.: štičenka šedá (Ctenolucius hujeta insculpatus), labeo zelený (Labeo frenatus), chilodus tečkovaný (Chilodus punctatus) a další. To je však teprve začátek. Mnoho akvarijních rybek dosud nemá vhodné české názvy. Kromě toho je třeba upravit i jejich názvy.

91