Leonora BARZDŽIUKIENĖ, Vida LIOLIENĖ

NEDOSTATKY V ÚSTNÍ KOMUNIKACI VYUČUJÍCÍCH A STUDENTŮ

Neexistuje oblast kultury, na niž by jazyk neměl žádný vliv a v níž by se nějak neprojevoval. Do jisté míry jazyk utváří kulturu a kultura zase jazyk. „Rodný jazyk je jako brána, kterou všechny velké a plodné myšlenky vstupují do lidské duše“ (L. Rėza). Jazyk tedy zahrnuje celou kulturu, neboť se jím vyjadřují cíle a zájmy komunikace. Hlavním cílem komunikace vyučujících – jazykovědců i odborníků jiných oborů – se studenty je, aby se k vědomí studentů dostalo co nejvíce pokladů domácí i světové kultury, a to správnou, logickou formou.

Dobrá znalost rodného jazyka je znakem kulturního člověka. Závisí na ní společenská i profesní aktivita osobnosti. Proto je velmi důležité, aby naši studenti dobře ovládali svůj rodný jazyk.

Na středních školách všeobecného vzdělávání je výuka jazyka rozvržena do koncentračních stupňů, tj. do oddílů vyučovaného předmětu, které mají shodný základní obsah, ale liší se šíří a podrobností výkladu. Jde o takzvanou stupňovitou výuku (1. stupeň – I–IV. třída, 2. – V–IX. třída, 3. – X–XII. třída). Na vysoké škole se tyto stupně rozšiřují a získávají profesní zaměření. Měl by to být již čtvrtý stupeň. Z koncentračního stupně nelze vyčleňovat jednotlivá témata. Je třeba dodržovat společný systém výuky – probírat všechna témata stanovená v programu: učit studenty normám výslovnosti a současně utvářet pravopisné návyky; opakovat pravidla a zákonitosti přízvuku a upozorňovat na nejčastější případy jejich porušování. Neméně důležitý je kurz lexikologie a frazeologie. Při jeho výuce je třeba věnovat pozornost různým vrstvám slovní zásoby a frazeologismům. Systém morfologických tvarů je obzvláště složitý; jeho hlavními částmi jsou tvoření a ohýbání slov. Jak při vytváření neologismů, tak při používání různých tvarů slov dochází k závažnému porušování jazykových norem. Abychom tomu předešli, je třeba důkladně osvojit pravidla tvoření slov v litevštině, pravidla užívání morfologických tvarů, která rovněž pomohou vytvářet věty se správnou gramatickou strukturou.

39

Výsledkem toho všeho by byl stylově vytříbený jazyk přizpůsobený každé situaci užití.

Studenti středních odborných škol jsou připraveni obzvlášť špatně. Velmi často mají dobré výsledky v přírodovědných a technických předmětech a daří se jim technické kreslení, protože se na těchto školách těmto předmětům věnuje mimořádná pozornost. Počet hodin věnovaných litevštině činí pouze polovinu počtu hodin stanoveného v učebních plánech škol všeobecného vzdělávání. Proto se program nestihne probrat a na utváření jazykových dovedností zbývá málo času. Absolventi středních odborných škol nechápou strukturu svého rodného jazyka, neznají jeho normy a neosvojili si základní pravidla litevské gramatiky. Zvláště mnoho absolventů středních odborných škol nastupuje do kombinovaného studia. Jak je vyučovat na dálku, pouze během konzultací? Je třeba znovu vyučovat všechno: správnou výslovnost, pravopis, interpunkci, slovní zásobu, tvoření a ohýbání slov, syntax i požadavky na kultivovaný jazyk. Na výuku jazykové kultury je vyhrazeno málo hodin. Ocitáme se jako v začarovaném kruhu: učíme používat různé tvary slov, ale student často nerozlišuje příčestí od polovětného přechodníku či přechodníku.

Důsledkem je velmi nesprávný jazyk studentů plný pravopisných a interpunkčních chyb. Bylo analyzováno několik tezí a diplomových prací magistrandů. Je velmi smutné, že jejich jazyk svědčí o naprosté jazykové negramotnosti našich studentů.

V pracích se vyskytuje mnoho pravopisných chyb, např.: santikìs, sąveika, štam-biūjų, imanoma, pirmiausiai, gelis, struktūra, netiek, taipat, kūbelis, malūnas, variantas, optimalia, anksčiau atd.

Ani v interpunkci to není lepší. Magistrandi nerozlišují ani několikanásobné větné členy a vsuvky, oddělují podmět od přísudku, velmi často kladou čárku před bei (možná si je pletou s bet), vyčleňují nerozvitá příslovečná určení a nerozlišují přívlastky následující po určovaném slově, např.:¹ 1. Je vhodné použít model tyristoru složený z diody a spínače ovládaného napěťovými zdroji. 2. Závislost proudu v zátěžovém odporu na frekvenci sekvence řídicích impulzů tyristorů = byla sestavena kei-

¹ Chybná interpunkce je podtržena pomlčkami.

40

ováním frekvence v daném intervalu.

Časté jsou chyby při používání gramatických tvarů. Z podstatných jmen v jednotném čísle se tvoří množné číslo, např.: cement – cementy, aktivita – aktivity, ochrana – ochrany, závislost – závislosti atd.

V terminologii se k označení druhových vlastností věcí nebo pojmů obvykle používají určité tvary přídavných jmen. Magistrandi tento slovotvorný prostředek téměř neznají. Obecně nejčastěji neumějí určité tvary používat, např.: 1. Speciální (= speciální) literatura neexistuje. 2. Od prvního (= prvního) způsobu se liší pouze důkladnějším promícháním složek (= tím, že jsou složky lépe promíchány).

Chybně se používají zvratné tvary sloves, např.: To je vidět (= vidět) na grafech znázorněných v příloze 1. Takové směsi se dobře zhutňují (= houstnou).

Nejčastěji se chybně používají pády. Litevské konstrukce zde nahradily cizí, např.: Kvůli nedokonalostem matematických výpočtových metod (= nedokonalosti) při výpočtu (= při počítání) vznikají problémy (= problémů). V důsledku toho (= Proto) se získá sinusové napětí.

Chyb v používání předložek je také mnoho. Je příznačné, že litevské konstrukce bez předložky se nahrazují předložkovými, např.: S tímto složením (= tohoto složení) bylo vyrobeno několik směsí.

Kromě nesprávného používání pádů a předložek nacházíme mnoho dalších případů porušení syntaktické struktury věty. Nesprávný slovosled ve větě: přívlastek často následuje po určovaném slově, vedlejší přívlastek není umístěn za slovem, které vysvětluje. Zvláště nesprávně se používají částice. Z gramatiky víme, že částice stojí před slovem, jemuž dodává významový odstín; ocitne-li se na jiném místě, stává se parazitním slovem.

Přechodník nežiūrint se stává spojkou vedlejší věty a uvádí vedlejší větu, např.: Bez ohledu na obtíže (= Ačkoli je obtíží mnoho, i když je to obtížné) je třeba zlepšovat výrobu.

Velmi časté jsou kalky z ruštiny se spojkou kad, např.: Aby vyjít (= abychom vyšli) z této situace, je třeba spustit

41

(= zapnout) proud.

V pracích studentů magisterského studia se vyskytuje mnoho porušení pravidel litevské lexiky. Některá vznikla v důsledku nepřesného výběru slov a nerespektování synonym; jiná vlivem cizích jazyků, například: Výsledky výpočtů se vydávají (= předkládají) v grafické podobě (= graficky). Technické vlastnosti se z řady (= mnoha) důvodů nevyužívají (= zůstávají nevyužité).

Při překladu z ruštiny se neustále porušují pravidla tvoření slov v litevštině a vznikají takzvané hybridy (slova utvořená pomocí cizích slovotvorných prvků). Četné jsou kalky s příponami.

Zvláště mnoho je nesprávných případů tvoření slov pomocí předpon, například: Kondenzátor se nabíjí (= nabíjí). Koeficienty lze propočítat (= vypočítat). Naplněný vzduchem (= Naplněný vzduchem).

V pracích studentů magisterského studia se vyskytují nejrůznější stylistické chyby. Velkým stylistickým nedostatkem je pseudovědeckost a krkolomnost myšlenek. Zde je několik typičtějších příkladů, které mají nejen špatný styl, ale obsahují i množství chyb jiného druhu: Čím větší je velikost částic, tím větší je toto jádro. Abychom se dostali z této situace, existuje jediné východisko.

To jsou chyby z prací studentů magisterského studia. Některé fakulty spolupracují s odborníky na litevštinu a na požádání jim předkládají vědecké práce studentů k analýze, bohužel však ne všechny.

Na jaře roku 1993 byly redakčně upraveny téměř všechny diplomové projekty studentů dvou fakult – Strojní fakulty a Fakulty chemické technologie – a vzorové diplomové projekty všech fakult (272). Jazykové chyby, chyby vědeckého stylu a chyby v používání termínů, které se v těchto projektech vyskytovaly, byly systematicky utříděny, shrnuty a spolu s příslušnými teoretickými vysvětleními předloženy studentům formou informační publikace: „Rady jazykovědců studentům technických oborů“ (1994 – 113 s.). Příloha publikace obsahuje slovníček nesprávně užívaných termínů z různých technických vědních oborů, rozdělený do podskupin podle oborů. Autoři publikace doufají, že bude užitečná studentům píšícím vědecké práce i vyučujícím, kteří studentské vědecké práce vedou.

Aby psaný a mluvený projev vyučujících nebyl o mnoho lepší než

42

jak ukazují soubory analyzovaných vědeckých prací, vydané studijní materiály k přednáškám a další metodické publikace. I v nich se hojně vyskytují pravopisné, interpunkční, lexikální, slovotvorné, tvaroslovné, syntaktické, stylistické a logické chyby. Uvedeme několik příkladů:

Pravopisné chyby: grafo-analizinis, varijantas, armonijakas.

Interpunkční chyby: Ověříme – zda tyto hodnoty proudů a napětí splňují (= odpovídají) soustavu Kirchhoffových rovnic.

Nelze se pochvalně vyjádřit ani o jazyce vyučujících při přednáškách. Dopouštějí se mnoha chyb ve výslovnosti a přízvuku. Krátké přízvučné samohlásky se prodlužují i, u: turi, skelbi:mas, sti:lius, pu:slapis; v přejatých slovech o: fo:nas atd.; přízvuk se z konce slova přesouvá na kmen, např.: apskritimus (= ap-skritimus), nėra (= nėrà), aštuoni (= aštuoni), tieses (= tiesès), ribo-se (= ribosè), režimus (= režimùs), stačiakampius (= stačiakampius), klavišus (= klavišùs) atd. Nesprávně se klade přízvuk v přejatých slovech, např.: temperamentas (= temperamentãs), ornamentas, or-namentu (= ornamentãs, ornamentù), katalogas (= katalògas), kla-višas (= klavišas) atd. Stále se nedaří správně klást přízvuk ve slově inžinierius...

Chyby jazykové kultury

Různé gramatické tvary se užívají nesprávně, zejména příčestí, přechodníky a polopřechodníky, např.: Tato zařízení musí pracovat co nejvíce (= pokud možno) lépe. Po výpočtu (= Po vypočtení) prvních (= prvních) dvou bodů vyneseme (= narýsujeme) přímku, která jimi prochází.

V syntaktických konstrukcích se nejčastěji vyskytuje nesprávné užívání pádů a předložek, např.: Největší obtíže (= Největších obtíží) vznikají při výběru ochran (= ochrany) pro vedení, pracující (= ochrana vedení pracujících v kruhových sítích) v kruhových sítích. Měření bylo provedeno při třech různých hodnotách napětí (= při různých hodnotách tří napětí).

Vyskytují se i věty s nesprávným slovosledem, např.: Koeficient citlivosti lze zvýšit (= lze zvýšit) snížením vybavovacího proudu (= proudu, provozního proudu).

Aby se zvýšil (= abychom zvýšili, mohli zvýšit) čitatel.

43

Komunikace se stává (= stává se) oboustranně prospěšnou.

Každá látka může být v plynném, kapalném a pevném skupenství (= plynném, kapalném a pevném).

Později bylo s pomocí vědců zjištěno (= Později bylo vědci zjištěno).

Logické (stylistické) chyby

Tady, víte, když je něco napsáno, nevšímejte si toho! Vyšel z toho typický litevský příklad (?). Ve vaší skupině dochází k většímu rozptylu... Jak se cítíte ohledně svých výsledků? Je třeba se podívat, kde se jako osobnost nacházíte. Při práci s velkým přetížením se počítače zastavují. Při sestavování bloku bychom si měli promyslet, jaká data poskytne. Kurz je úzký, proto se tohoto tématu nedotkneme, ačkoli na každém setkání probereme dvě témata. Takové otázky lze klást tehdy, když chceme situaci prozkoumat. Nejdříve si poznamenejte... poznamenejte rozměry.

Zřejmě není lepší ani jazyk vyučujících na jiných nehumanitních vysokých školách. Studentka 1. ročníku Vilniuské technické univerzity V. Rudaitienė ve článku „Můžeme se od svých vyučujících učit krásnému jazyku“ (Gimtoji kalba, 1990, č. 6) velmi názorně představuje jazyk vyučujících v posluchárně. Autorka ujišťuje vyučující, že „závažné vědecké pravdy nabudou větší hodnoty, jestliže je oblékneme do krásného litevského hávu a předložíme je litevskou slovní zásobou a litevskou větnou stavbou...“

Francouzský vědec A. Meje (Meillet) řekl: „Jazyky jsou tím, čím je učiní společnost, která jimi mluví. Je na těch, kdo tyto jazyky užívají, aby je také rozvíjeli.“

Jazyk na schůzích a poradách

Během schůzí a porad vědci a pedagogové na univerzitě svůj jazyk málo sledují a „uvolňují se“. Dopouštějí se zvláště mnoha chyb v přízvuku u slov, která jsou všude slyšet – v televizi, během jazykových chvilek, a možná i od studentů. Jsou to: Senatė (= Senatė), inžinierius (= inžinierius), parlamentas (= parlamentas), raštinė

44

(= raštinė), dekanus (= dekanùs), bibliotekoj (= bibliotèkoj), biudžetas (= biudžètas), klausimų (= kláusimų), konkursas (= konkùrsas), ekspertai (= ekspèrtai), studentu (= studentù), projektas (= projèktas), telefonas (= telefònas), metodas (= metòdas), komitetas (= komitètas), yra (= yrà), nėra (= nèra), aparatūra (= aparatūrā), argumentas (= argumentàs), procesas (= procèsas), bufetas (= bufètas)...

Jazyk některých vědců a zástupců administrativy je nesouvislý, nesprávný; používá se mnoho kalků, sémantismů a „slovanských“ konstrukcí. Typičtější chyby: komisijos sąstatas, pravesti anketas, pilnai suprasti, aplamai kalbėti, prie geriausių sąlygų negaliu užskaityti, balsavo sekančiai, duokite žinot, turi apspręsti katedra, taip vadinamųjų..., kažkur tai..., kažkokį tai..., kažkada tai..., paimti už pagrindą; iš redakcijos į redakciją gerėjo... pilnumoje aišku..., šitoje vietoje norėčiau pasakyti, pastatyti ant kelio eilę doktorantų; pasiūlymai pilnutinai nebuvo priimti; prieš pradedant aptarti reikalą, norėčiau... įvesti žodžius... nukelti struktūrą visą eilę katedrų...; po universitetime dvasią...; smarkiai svarstomas klausimas..., tame tarpe skaitau..., bendramokslinis krūvis..., susirišti su administracija..., nuo sekančio mėnesio, užsiėmimus dalinai apsprendžia tema, nuimti stipendiją; kaip taisyklė; ant kiek būsiu teisus..., kas liečia; tiesiogiai išeiti į įmonę; kur noriu palenkti; kad sustiprinti universitetą; kad įvertinti...

Aby se neopakovalo; zdá se, vychází to, zopakuji se; družstvo se staví; prasiaestuoja v laboratoři.

Nezůstanete znevýhodněni... na fakultě; během týdne; v důsledku toho, na úrovni aplikace, v měsíci, naprosto jasné; problém spočívá v tom...; v tomto počtu; projednávat jako první otázku.

Opravy neuvádíme, pouze vypisujeme nesprávná slova či celé fráze. V budoucnu se znovu pokusíme analyzovat a porovnávat správnost jazyka.

Jazykovědce čeká dlouhá a náročná práce, aby přesvědčili vyučující, že musí dobře ovládat spisovný jazyk. Postoj „vždyť se všichni domluvíme“ nelze tolerovat. Jazyk vyučujících, stejně jako jejich osobnost, má být studentům příkladem k následování. „Z toho, jak lidé hodnotí

45

svůj mateřský jazyk, jak jej hájí a chrání, jak dodržují jeho normy, lze usuzovat na národní sebeuvědomění, úctu k tradicím, inteligenci, míru socializace a další hodnotové orientace“ (K.Stoškus).

Při zdokonalování jazyka studentů i vyučujících by bylo třeba vykonat následující:

1. Zřídit na univerzitě komisi pro dohled nad jazykem, která by kontrolovala jazyk všech vědeckých tezí, článků a metodických prací vydávaných na univerzitě;

2. Seminární a diplomové projekty studentů, teze magistrandů a doktorské disertace musí být napsány správným jazykem. Bez kladného posudku odborníka na litevštinu by se neměly přijímat k obhajobě diplomové práce a disertace.

3. Jelikož jazykové prostředí obzvlášť aktivně utvářejí univerzitní vědci-pedagogové, je třeba dosáhnout toho, aby byl do pravidel atestace vyučujících zařazen jeden z nejdůležitějších kvalifikačních požadavků – dobrá znalost spisovné litevštiny.

46