LIETUVIŲ KALBOS MORFOLOGINĖ SANDARA IR JOS RAIDA

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

VÝZNAMY A UŽÍVÁNÍ PŘEDLOŽKY į V SOUČASNÉ LITEVŠTINĚ

E. VALIULYTĖ

Předložka į je jednou z nejčastěji užívaných a sémanticky nejbohatších předložek v litevštině. Ve spisovném jazyce se pojí s akuzativem.

Jak známo, v nářečích existuje řada variant předložky į¹. Nejrozšířenější je varianta in. Užívá se především v jižních a zčásti východních aukštaitských a dzūkijských nářečích (Klvr, Lzd, Smn, Prn, An, Ut, Kp, Drsk, Eis aj.)². Vedle in se užívají také varianty int (An, Ds, Šn, Kš, Grl, Všk aj.), ing (Lp, Arm, Kč, Pš, Rd, Nm, Klvr aj.), ingi (Dv, Arm, Asv aj.), ink (Mrc, Kpč aj.), inš (Dv, Tvr aj.). Jak je vidět, všechny tyto varianty svým původem souvisejí s in³.

Varianta in (stejně jako int, ing, ingi, ink) se v některých nářečích užívá vedle į ve stejném významu⁴. V jiných nářečích in (také int, inš) předložku į zcela nahrazuje. V tomto případě se varianty in, int, inš mohou užívat také s genitivem a přecházet do sféry užívání předložky ant⁵. V severní části východních aukštaitských nářečí a poněkud jižněji se předložka ant a její varianta an podobně užívají s akuzativem místo spisovné předložky į⁶.

¹ И. Эндзелинъ, Латышские предлоги, I, Юрьевъ, 1905, p. 87—89; E. Fraenkel, Syntax der litauische Postpositionen und Präpositionen, Heidelberg, 1929, p. 36—39; J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, I, Vilnius, 1957, p. 146—147, 348, 651, 669; P. Būtėnas, Lietuvių kalbos prielinksnių mokslas, Kaunas, 1930, p. 84.

² Zde a dále jsou areály nářečních jevů uváděny podle kartotéky dialektologického atlasu, kterou má k dispozici Ústav litevského jazyka a literatury (dále DAK).

³ V jednotlivých nářečích se předložka į a její varianty vyslovují i jinak. O tom se však zde nebude pojednávat.

⁴ Viz J. Senkus, Užívání předložek a jejich důležitější významy v nářečích kapsů a zanavyků, „LTSR MA Darbai“, řada A, 1(8), Vilnius, 1960, s. 134.

⁵ Varianta in ve funkcích předložek į a ant je zaznamenána v těchto lokalitách: Ut, An, Ig, Kvr, Ukm, Rš, Ker aj. Viz DAK.

⁶ Takové užívání bylo zaznamenáno v Brž, Ps, Pnd, Rk, Kp, Pn, Rm, Ds, Ukm, Švnč, Ker aj. Viz DAK.

7. Lietuvių kalbos morfologinė sandara ir jos raida

97

I. VÝZNAMY A UŽÍVÁNÍ PŘEDLOŽKY į V LITERÁRNÍ LITEVŠTINĚ

Významy předložky į, stejně jako významy jiných předložek, se obvykle projevují v předložkových slovních spojeních, v nichž předložka vyjadřuje vztah mezi tím, co je vyjádřeno řídícím a závislým členem spojení. Proto bude i předložka į rozebírána s ohledem na sémantiku členů předložkového slovního spojení.

V literární litevštině předložka į vyjadřuje: 1) prostorové vztahy (jet do města, vložit do kapsy, odbočit doprava, zaklepat na dveře); 2) účelové vztahy (odjet do války, svolat na poradu); 3) vztahy změny (rozptýlit se do vody, roztrhat na kusy, zvolit předsedou); 4) časové vztahy (přijít ráno, onemocnět na jaře); 5) srovnávací vztahy (podobný otci).

1. Významy prostorových vztahů

Předložka į označuje prostorové vztahy ve slovních spojeních, jejichž řídícím členem bývají zpravidla slovesa pohybu a závislým členem podstatná jména (nebo jiná slova, která je zastupují), vyjadřující určitá místa (nebo jevy vnímané jako místa).

Prostorové vztahy vyjadřované předložkou į nejsou stejnorodé.

1) Význam směru dovnitř něčeho.

Předložka į ukazuje, že pohyb vyjádřený řídícím členem slovního spojení směřuje dovnitř toho, co je vyjádřeno závislým členem. To je základní význam předložky į⁷.

a) Nejvýraznější význam směru dovnitř něčeho má předložka į v takových slovních spojeních, jejichž závislým členem jsou podstatná jména označující místo nebo konkrétní předměty určitého objemu; řídícím členem jsou v těchto případech slovesa označující pohyb nebo činnosti, které pohyb vyvolávají, a také slovesa označující změnu polohy v prostoru.

Dokonce se domluvili, že pojedou do Kanady, jakmile si vydělají peníze, ale nic z toho nebylo. CvR II 308. A Raul odešel do Rigy. BilR I 35. Nedávno poslaný do městečka jízdou na koni se vracející čeledín přivezl nápoje. CvR V 44. Chladný a krásný pluje klidně do moře a nechce nic vědět. BilR I 133. Mladí, odrostlejší i staří se sunou Mykoliukovou cestou stále dál do bažiny. VaizgRR I 41. Unavení, ale zklidnění, míří jedni do stodoly, druzí do sýpky... Myklūnas, u Karkluosu. CvR II 299. Vedlejšími ulicemi jsem se vrátil domů do svého pokojíku, ale toho dne mě už nezajímali ani Čechov, ani Nadson. VienIMA 61. Pán si s pláčem pozval komisi do paláce. CvR V 42. Roželė odvedla babičku do boční místnosti. LzPR I 130. Irena odložila nedopalek do malého popelníku,

⁷ Viz E. Fraenkel, cit. dílo, s. 40—44; P. Būtenas, cit. dílo, s. 84—85.

98

Vzal Eleninu ruku do své pevné ruky. VencIGD 151. Přivedl vám ovečku, bílou jako pěna — na cestu do kočáru; kočár se kolébá. SNėr R I 408. Nakládal nalezené věci do vozíků. CvR II 313. S velkým potěšením jsem se pustil do jejich nalévání do lahví. CvR II 274. Uložil nemocnou do vozu vystlaného slámou a odvezl ji domů. VienIMA 14. Vedl je mnoho mil, pak je posadil do vlaku, a kdo ví, kolik dní jeli. CvR II 339. Stačí jen navlékat na osnovu, vědět, jak šlapat na podnožky, a hlídat útkové nitě. Myk-PutS I 59. Když jsem sedal na koně, nohou jsem se zapřel do třmenu a sestřelil holoubka. KlpD 102.

Předložku į téhož významu lze užívat také ve slovních spojeních, jejichž závislým členem jsou podstatná jména abstraktního významu označující věc, kterou lze chápat jako určité neurčité místo. Některá předložková spojení tohoto typu mají sklon ustrnout.

A člověk se už nikdy nevrátí do jha. SNėrR I 483. Proč ses s nimi dal dohromady, ještě tě odvezou na galeje. CvR V 40. Ano, vzal ji, přivedl ji do bídy, do starostí, pohrdl jí... LzPR I 88. Chlubil se... armádou, kterou vyvraždil a zahnal do zajetí. VencIGD 114. Nemůže bratrovi zničit život a vyhnat děti z chudoby do skutečného hladu. VaižgRR I 56. Líbilo se mi, že jsem ve tvářích lidí sedících v sále viděl takovou sílu, takovou vytrvalost, s níž lidé kráčejí do smrti i do vítězství. VencIGD 248. Náhle se probudila, jako když upadla do spánku, očima našla dítě a pak muže. CvR V 29. Mám snad sám vystavovat svou hlavu nebezpečí? VencIGD 108. Když přišel k rozumu, Kaziukas kvůli takové přezdívce trpěl, ale časem si zvykl a na zavolání se ozýval. CvR V 84.

Ve slovních spojeních, v nichž závislým členem jsou podstatná jména označující místo či věci, které lze chápat jako povrch, se předložka į významově přibližuje předložce ant⁸.

A když jeden vystoupil na horu, hned za ním dorazil i druhý. VienIMA 266. Vojáci vystoupili na kopec v skupinkách po pěti či šesti a rozešli se. CvR II 121. O svátcích chodívaly na Piliakalnis všechny čtyři Kairiūčios... VienIMA 267. Pamatuje si, jak po schodech vyběhla nahoru a bez pozdravu se vrhla do jeho ateliéru... VencIGD 117. Vlny i nyní odnášejí úlomky tohoto panství na mořské břehy, kde je lidé sbírají. KrėvAP 57. Veď hnědáčka na úhor, hoď zlatý prstýnek na rudné políčko. KlpD 84. A nikdo z Užuožerů nevyšel na silnici, ani se na ni aspoň z dálky nepodíval. VienIMA 105. Vaitas se neudržel v sedle, jako snop spadl do pole. Myk-PutS I 80. (Jurgelis) Ieva, lehni si do louky... SruogR III 52. Ondřejova matka a Elena začaly nosit na stůl. VencIGD 505. Unavený Bagdonas se svalil na postel a hned usnul. LzPR I 103. Nesedejte, nesedejte, družbové, na skálu. JV 749. Srov.: Půjdu na horu, na ten kopeček, kde jsou pohřbeni moji rodiče. Rm. Na těch výšinách, na těch šedých vrcholcích hor nevystoupí ani člověk, ani šelma nevyběhne, ani pták nevzletí. KrėvP 247. Na Štědrý večer je třeba zamést světnici, smést smetí a vynést je nahoru. Pnd. Hned nato vytáhli na břeh jednu laň a vypustili ji na svobodu. T 1962 Nr. 47. Vypusť koníka na úhor. NS 1135. Vyšel jsem na silnici—už

⁸E. Frenkelis uvádí jeden případ významového přiblížení předložky į k ant. Viz E. Frenkelis, cit. dílo, s. 40.

7*

99

už se nevrátím. Ut. Koník potřetí klesl na zelenou travičku... KrėvP 38. Hodil snopy na stůl. Rsn. Jak se svalí na postel, bručí... ŽemR I 12. Položil košík na lavici. VencIGD 48.

b) Význam směru dovnitř je zřetelný i tehdy, když závislým členem slovního spojení jsou podstatná jména označující masu či látku (někdy tento význam získávají v kontextu); hlavním členem bývají v takových případech slovesa označující pronikání, zaboření apod.

Pluhu se sedlákovi vzpíral: tu se bořil příliš hluboko do země, tam klouzal po povrchu. CvR II 137. Sám necítil, jak se mu ostré nehty zarývají do dívčiných rukou... LzPR I 119. Za kopcem, ve smrčině, zakopávali do země tkalcovské člunky, přízi, železné předměty, obilí a šaty. CvR II 122. Střepy z láhve se zaryly do plotu a já jen o vlásek vyvázl bez zranění. VienIMa 201. Časem se základy chalupy stále hlouběji propadaly do země a strop se stále více přibližoval k podlaze. CvR II 280. Zaryt nehty do holé hrudi. SNėrR I 233. Zapíchni jehlu do klubka. Ėr. Píchni do klisny takovým nožem a hned ji podřízneš. Btg.

Po slovesech kibti, kabintis je význam směru dovnitř u předložky į velmi nevýrazný a v tomto případě se významově přibližuje předložce už.

Tarutienė viděla, jak se jejich Naras zakousl policistovu koni do nohou... CvR V 216. Stepukas si připevnil brusli na pravou nohu, k levé si přivázal odrazovou hůlku, aby se mohl lépe zachytit ledu, a rozběhl se. CvR II 207. Tak povzbuzeni svým patronem se nyní rychlí a veselí vesničané z Palienė pustili do práce. LzPR II 93. Malé dítě se matce chytá zástěry. Kps. Stále se držel života, nechtěl s ním ztratit spojení. VencIGD 15.

Srov.: Tonoucí se chytá i břitvy. SInt. Nesahej na žhavé železo tyčkou — spálíš si nehty. Vvr. Dnes štípe (mráz) za uši. C.

c) Konečně má předložka į uvedený význam také ve slovních spojeních, v nichž jsou závislým členem podstatná jména označující ohebné, tvárné předměty a hlavními členy jsou slovesa s významem obklopování, zakrývání apod. (zabalit sýr do papíru srov. položit sýr na papír).

Pastýři našli v hrobech mrtvé dítě, zabalené do hadrů a pohřbené. ŽemR III 144. Zavázal je do plátěného uzlíku a ukryl hluboko, kde by je nikdo nenašel. CvR II 325. A ona mě zahaluje do závoje vloček. SNėrR I 150. Ženy z vesnice Vanagai, zvláště mladší, když musely chodit do městečka, se nyní zahalovaly do šátků, skrývaly tváře a hrbily se... CvR II 226. Monika ji ještě pevněji zabalila do tlustého vlněného šátku. CvR V 187.

Význam směru dovnitř u předložky į lze ve všech případech jejího užití zesílit či zdůraznit příbuznou slovesnou předponou į-⁹.

Do dvora vešel host, oblečený v černém. LzPR I 112. K večeru jsme vstoupili do lesa. CvR II 358. Když vešel do stodůlky,

⁹ Viz J. Paulauskas, Funkce slovesných předpon v současném litevském spisovném jazyce, „Literatūra ir kalba“, sv. 3., Vilnius, 1958, s. 345.

100

ještě ho nepustili do chalupy. VaižgRR I 122. Člověk obtížený papíry nasedl do saní, aby ho všichni viděli a slyšeli. Myk-PutS I 12. Dobrosrdečná Ulijona nasypala třešně na talířek... CvR V 30. Strč si do kapsy nějaké jablko. Kps. Jen čekala, až muž vejde dovnitř. CvR II 383. Opíraje se celou vahou o hůl, s hlavou hluboko zabořenou do vatovaného límce, kráčel Prakapas sklíčený a zarmoucený. CvR II 52.

Trápil se, trápil — někde ještě zapadl do bažiny... CvR II 310. Ona hned svými několika pluhovými radlicemi rozrývala půdu... CvR II 414. Nepřítel se jako klíště přisál k tělu vlasti. SNerR I 298. Nebyl tam, jen vidle trčely zapíchnuté do sena. CvR V 106. Když to Rymeikait uslyšela, jako by ji cosi bodlo do srdce... LzPR II 54. Matka si zadřela třísku do dlaně... CvR II 144. Jako bych byl živým a cítícím pilířem starého mostu, hluboko zaraženým do dna řeky... CvR II 394. Elena se držela, pevně zavěšená do rukávu bratrova širokého hnědého saka. VenclGD 119.

Vytáhla prstýnek zabalený do růžového papírku. CvR V 80. Matka mu často vydávala do šátku vejce... CvR II 135. Otec strhl zloději čepici, tepleji se zabalil do kožichu a s vrzáním se vydal po sněhu k denadaržin... VienIMA 67. Jurovou radou se matka nemocnému sevřela do ruky něco velkého, ale znamení se nezměnilo. CvR V 174. Lidé spěchali ulicemi s vyhrnutými límci, pevně zahaleni do kabátů. T 1962 Nr. 37.

2) Význam směru k některé straně.

Předložka į ukazuje, že děj vyjádřený hlavním členem slovního spojení probíhá směrem určeným závislým členem.

Podle závislého členu rozlišujeme několik případů užití předložky į v tomto významu.

a) Nejvýraznější význam směru k některé straně má předložka į ve slovních spojeních, jejichž závislým členem jsou podstatná jména obecnějšího významu označující určité prostorové orientační body.

Od panského dvora vede doprava cesta lemovaná vysokým obilím s hustými klasy. Myk-PutS I 54. Díváme se dál doleva — plátno bílého písku. SNėr I 279. Blíží se poledne, slunce se posouvá k jihu. KrèvAP 72. Dlouhý stín se táhl k západu a zastiňoval jen zrudlý horský hřeben. VienIMA 198. Západní záře už postoupila daleko k severu. Myk-PutS I 36. Vzor se nitku po nitce zvětšoval a posouval vpřed. Myk-PutS I 60. Znovu vyskočil jasný plamen do výšky. LzPR I 118. Z velké tmavé hromady stromů se vzhůru vynořuje bílá věžička paláce... Myk-PutS I 54. Srdce nevolníků začínají tlouci silněji, jejich oči hledí odvážněji do dálky. Myk-PutS I 47. Utíkal stranou. CvR V 142. Bouře se stáčí stranou spolu s horami mraků. SNėrR I 256.

b) Význam směru k něčemu je rovněž výrazný ve spojeních, jejichž závislým členem jsou slova označující osoby, méně často věci, které jsou také chápány jako určité prostorové orientační body.

101

Otočil se a rozběhl se proti nepříteli. Lk. K tankistům vztahovali ruce jako ke svým zachráncům. VencIGD 186. Severja, tentokrát bez přítelkyň, šla přímo proti tomu, kdo skřípal zuby. VajžgRR I 60. Šla přímo ke mně, opírala se o hůlku a sténala. BilR I 219. Jen jsem ho políbila, jen jsme promluvili — na nás dva se obořili zlými slovy. GirRP 32. Čeledíni uviděli, že se voják stále rychleji, téměř klusem, rozběhl proti nim. CvR V 13. Stařec je prosil, jedna ho táhla za rukáv k sobě, druhá také, aby mu řekly, kdo je ten, který mluví, co se tu stalo? CvR V 46.

Kvítek naděje se vzpínal ke slunci, podzimní mrazy ho nezkousaly. SNėr R I 318. A břízy vztahují ruce k nebi, aby pozdravily jeřáby a labutě vracející se domů. SNėrR I 176. Host chválí Vaiyu, obdivuje ji, očima ji hltá, a ona se stále víc sune ke dveřím... KrėvAP 48. Divoké jabloně a hrušně jako by byly zasněžené — sklánějí se k zemi. SNėrR I 235. Za tím hlasem se rozběhli. LzPR I 116. Vezmi telátko na most a přivaž je. Pc.

Směrový význam ve smyslu ‚k něčemu‘ lze zdůraznit podstatným jménem pusė ‚strana, bok‘, které se vždy užívá spolu se shodným či neshodným přívlastek v genitivu. Tímto přívlastkem se vyjadřuje nebo určuje místo, k němuž děj směřuje. Tak lze předložkou į vyjádřit směr pohybu k jakémukoli místu či předmětu.

Dva muži postávali u oken, rozmlouvali, pak se dlouhými kroky, jako s dlouhými holemi, vydali směrem k ohni. CvR V 202. Skupina přátel se několik let hnala směrem k Vilniusu. MiežBP 13. Zaklel a odešel směrem k domu svého bratra Jonase. VienR V 99. Zahnuli jsme tím směrem, odkud se ozval křik. Gl. Pojďme i my stejným směrem. Vlk.

Je třeba poznamenat, že předložka į se v tomto významu užívá také po slovesech (méně často po přídavných jménech), která označují stav či polohu¹⁰.

Za Višinskūnovým dvorem se na polích směrem k olšovému háji černaly zástupy mužů a žen. CvR V 45. Jen zelené větve trčí vzhůru jako ruce. KrėvAP 83. Ležel v posteli tváří ke zdi, zvedl se... CvR II 107. Jeden spal směrem k hlavám, druhý — směrem k nohám. CvR V 117. Na jihu je tepleji, na severu chladněji. J. Tady na kopci jsou větší brambory. Pc. Kam okna směřují do větru, tam jsou zamrzlá. Užv.

Předložka į v témže významu se může užívat také po podstatných jménech označujících konkrétní předměty.

K starému domu přistavěli nový pokoj s modrými okny do široké roviny polí. CvR II 327. — V mém útulném pokoji s balkonem s výhledem na severní hory leželo na stole čtrnáct knih Čechovových spisů... VienIMMA 59.

Jak je patrné z uvedených příkladů, tento význam předložky į je velmi blízký významu základnímu: oba vyjadřují přiblížení, jen tento význam už

¹⁰ Viz E. Fraenkel, cit. dílo, s. 50.

102

neznamená „vnitřek“. Proto se v takových případech jako řídící člen předložkových slovních spojení neužívají slovesa s předponou į-.

3) Význam směru k předmětu, kterého se děj dotýká.

Užívání předložky į v tomto významu je více omezeno lexikálním významem řídícího členu slovního spojení. V této funkci se uplatňují slovesa vyjadřující kontakt — úder nebo náraz. Závislým členem bývají v takových případech podstatná jména označující konkrétní předměty.

O půlnoci začal kdosi znovu prudce tlouct na dveře naší předsíně. VienIMA 78. Malá židlička, na niž její ruce stále klesaly a zase se zvedaly, tiše duněla o podlahu. CvR II 240. Hlavy zabitých a přezrálých jeřabin tloukly do okna jako neznámý, zbloudilý pocestný... CvR V 179. Řvoucí vlny se jen tříští a pleskají o písečný břeh dun. GirRP 108. Hladový Rapolas neměl co odpovědět, a tak jen zabubnoval prsty na stůl. VaižgRR I 48. Vždyť telátko mohlo kopnout nohou do zdi a zranit se... CvR II 204. Vincukas plakal radostí a líbal otce na ruku. SRagR IV 7. Opřel hlavu o kmen kříže. LzPR II 11. Byli obklíčeni nepřítelem, tiskli se ke studené řece... SNėrR I 382. Ještě se plížil podél hranice, když se před ním znovu objevila studená zeď. ŽemR III 154. — Jedna nebo dvě drobnokvěté rostliny se odrazily od jeho přilby. CvR II 401. Nakonec se celým tělem udeřil o tvrdý předmět a upadl na zem. BilR I 111. Blažys ležel na zádech a udeřil se tak do týla o lavici, že mu z úst vystříkly sliny... VienIMA 86. Široké a studené říční vody šplouchají o řady tmavých klád. CvR II 99.

Po slovesech, která obvykle označují úder (nebo utržení rány), je předložka į zcela synonymní s předložkou per.

Ale stačil jsem ho včas ze všech sil udeřit pěstí do hlavy — a povolil. CvR II 80. Malý baculatý vojáček s křivýma nohama přiběhl ke zdi a udeřil ho do ucha. CvR II 123. Když tě praštím do ucha, hned zrudneš! Skr. Svými rohy udeřil vlka do hlavy. PP 28. Blesk udeřil do domu a zapálil ho. Ds. Až tě praštím do čenichu, ztichneš. Jrb. Fricas odháněl mouchy a ocasem švihl Mikučiuse do tváře. CvR II 137. Strimase bili — do tváře, do hrudi, do zad. VencIGD 160. Procházel se parkem u svého paláce a rákoskou se plácal do holínky. Myk-PutS I 83. Třikrát udeřil do vody a přikázal drakovi, aby se jako poprvé objevil (ps.). Tt. Kámen se s rachotem skutálel ze stromu a zasáhl dědečka do hlavy. Rk. Můžeš dostat do čenichu. CvR II 310.

Srov.: Stonslovas ho udeřil velkou cihlou přes široké břicho, a Laurinaitukė ho pořádným pohrabáčem praštila přes hlavu a svalila se do otvoru ve dveřích. LzPR II 112. Kapitán udeřil pěstí do stolu tak, že se otřásl celý pokoj. BalčHP 30. Nestačil jsem se vzpamatovat, srazil mě na zem, zalehl mě a začal mě mlátit přes ramena, bedra, nohy, znovu přes ramena — až mi ztuhl dech. CvR II 119. Když ho praštil přes ucho, dokonce se převrátil. Dgl. Když jsem ho praštil přes tvář, dokonce se orosil. Trgn. Vytrhla z jeho spárů lementoria, praštila Jonelise přes týl a hodila ho do truhly. ŽemR III 224. Pořádně ho prašti přes šo-

¹¹ Srov. P. Būtenas, cit. dílo, s. 85—86.

103

nos, aby si to dlouho pamatoval. Užv. Šlehala ji provazy a pruty, kopala botami, mlátila dál do lněných plev, znovu si odřela ruce a pleskala se dlaněmi přes stehna... BaltPV I 35. Potom princ přistoupil blíž k jezeru a křížem přes něj udeřil holí. Tt. Kámen zasáhl krávu do rohů. Ktk. Za svou zvědavost dostal přes ucho. Brž.

S významem „směru k předmětu, jehož se děj dotýká“ souvisejí i případy užití předložky į po některých slovesech označujících reakci či odpověď (srov.: narazit do stromu a odpovědět na otázku). Na mnichova slova odpověděli farníci nářkem. CvR V 196. Nikdo z chlapců na poslední slova Antana Puodžiūna nereagoval. VienR V 106. Všichni dělníci vypadali rozzlobeně a zasmušile a na Puodžiūnovy výtky bez ostychu odsekávali. VienR V 62. Muži se těm slovům hlasitě zasmáli, ale cizinec nepochopil. Myk-PutS I 45.

2. Význam účelových vztahů

Směrový význam předložky į snadno přechází v účelový význam¹². (Srov.: odjet do města a odjet do války). V prvním slovním spojení se předložkou spolu s pádem vyjadřuje místo, kterého má činitel dosáhnout, zatímco ve druhém se uvádí, co bude činitel dělat po absolvování určité cesty, s jakým cílem a čeho chce dosáhnout (srov.: odjet do války a odjet bojovat).

Předložka į označuje cíl děje ve slovních spojeních, v nichž je závislým členem podstatné jméno označující děj, proces, událost, příležitost apod. Hlavním členem bývají i v těchto případech zpravidla slovesa označující pohyb nebo děje, které pohyb podněcují.

Doktor Priebulė už tu nebyl — odjel do války, město je daleko. SimonP 96. Vlna za vlnou se jen valí a valí, jako by volala do boje nezlomnou. Hej, moře, pověz: lze se po jednom pádu ještě hnát do boje?! GirRP 108. Hned zrána se stařec vypravil na cestu, na tak dlouhou, jaká se v jeho věku sluší. CvR II 282. Přišel na tak prokletý statek, prosí o nocleh. BsMt I 36. ... tchán přijel na prohlídku. KrėvP 67. Oba Liogové, otec i matka, přijeli na pohřeb sestřičky... VienIMA 124. Tak obměkl, že těsně před rozdělením Pamituvia přikázal svolat čeledíny a bezzemky na důležitou poradu. CvR V 42. Ve všech tvářích bylo vidět cosi uvolněného, jako by se sešli na májové slavnosti. CvR V 46. A ani dnes Reišelis nedokáže své ženě odpustit, že ji loni vylákal na písňový festival. CvR II 372. Z přilehlých ulic a okrajů tržiště běželi lidé, cákali bláto, jako by je ten buben svolával na nějakou mimořádnou slavnost. Myk-PutS I 112. Později se ukázalo, že to byla jen záminka, aby ti dva „přátelé“ nemuseli přijít na literární večírek. VienIMA 211. Pár dní před představením se herci sešli na generální zkouš-

¹² E. Fraenkel, cit. dílo, s. 48.

104

ku. CvR II 84. Na podzim Sarmantai s velkými nadějemi vyprovodili Divonyzu do třetího sněmu. CvR V 140. Poprvé se v Sabaliově pile stalo, že dělníci nešli do práce. VienR V 123. Na robotu ji neposílají, protože si to od otce vymohla matka. Myk-PutS I 20. Na pomoc mu přispěchal obratný právník pochybné pověsti... Myk-PutS I 86.

3. Význam vztahů změny¹³

Předložka į může vyjadřovat vztahy změny věcí. V tomto významu se užívá ve spojeních, jejichž řídícím členem jsou slova označující změnu jedné věci (nebo věcí), přechod v jinou věc (nebo věci) či stav; závislým členem jsou slova označující výsledek změny.

Podle hlavního členu předložkových spojení rozlišujeme několik případů, kdy se předložka užívá v probíraném významu.

a) Nejvýraznější význam vztahů změny má předložka į ve slovních spojeních, jejichž hlavním členem jsou slovesa virsti, keistis atd.¹⁴

Stačilo jen trochu nepozornosti a nešťastníci sklouzli ze strmé hory dolů a proměnili se v kameny. BilR I 147. Pomyslel si, že jsou stále šťastnější než ti, jimž nejen předčasně vymlátili úrodu, ale také proměnili domy v popel. CvR V 111. Každým rokem se Jonas měnil k lepšímu. TilyU 129. Antanukas, když žil u mých rodičů, vyrostl také v čeledína. VienMIA 146. Z pastýřky se stala dívka, z dívky časem žena. CvR II 30.

V obrazném jazyce se výsledek změny věcí často vyjadřuje metaforicky. Význam předložky į se tím nemění.

Leží skrčený do klubíčka. Als. Zplstnatěl jsem vlněnou látku na lýko. Varn. Koláč nevyňali z pece, a tak vyschl na kost. Pc. Němec po staletí ten kraj deptal a pevně jej udusal. SNėrR I 371. Ruce jsou zmrzlé na led. Šts.

Po slovese virsti se souběžně s předložkovou konstrukcí užívá také instrumentál¹⁵.

Všichni se znovu proměnili v kříže a zmizeli z dohledu. CvR V 201. Vymyslel si, že se promění v jehličku. Pšl. Syn se proměnil v mouchu (ps.). Ck.

b) Předložka į má význam vztahů změny také tehdy, když hlavním členem slovního spojení jsou slovesa označující soustředění, shromáždění, spojení apod.

Celé dopoledne Jakub chodil kolem domu a sbíral třísky na hromady... CvR II 408. Všichni lidé byli na polích:

¹³ V lingvistické literatuře se pro tentýž účel užívá termín transgresyvinių santykių (vztahy transgrese). Viz B. B. Виноградов, Русский язык, Москва, 1947, s. 688. V článku se tento termín pro jednotnost nahrazuje litevským.

¹⁴ E. Fraenkel, cit. dílo, s. 47; P. Būtėnas, cit. dílo, s. 87.

¹⁵ J. Jablonskis, cit. dílo, s. 654; P. Būtėnas, tamtéž, s. 87.

105

tady nakládali seno na kupy, tam do vozů, třetí prázdný vůz rachotil a zvedal oblaka prachu. CvR V 105. Ještě je krásná a vlasy má spletené do copů. CvR II 296. Tehdy Mikas přikázal všem loupežníkům loupat z břízy kůru a všem se svázat do jednoho řetězu. Graž. Dva kozáci nedokázali stařenu ani za vlas roztáhnout, protože všichni byli zapleteni do jednoho velkého chumlu. LzPR II 113. Když šel lesem, ještě si nabíral hrsti živých červů, prohlížel si je v měsíčním světle a stále je mačkal do klubka. LzPR II 103. Na cestách a silnicích rozmístili stráže, obsadili okresní úřady a shromažďovali se do oddílů, aby táhli na Kaunas. CvR V 240—241.

c) Předložka į má stejný význam změnových vztahů také ve slovních spojeních, jejichž řídícím členem jsou slovesa označující dělení, štěpení, rozpad apod. Závislý člen se proto v tomto případě užívá pouze v množném čísle¹⁶.

Byli by ho pěkně roztrhali na kousíčky, kdyby tam nebyl přiběhl nějaký kočí nebo lokaj. LzPR II 79. Všechny přízraky zmizely a rozsvícená lampička se rozpadla na nespočitatelné množství malých světélek... BilR I 148. Ten sýr se rozpadl na drobky. Pc. Popadl jsem ze země luk a šípy, rozlámal je na třísky a rozházel daleko po poli. BilR I 151. Na konci vesnice, kde se cesta stáčí k nedalekému lesu a rozvětvuje se do tří málo používaných pěšin, zastavil důstojník oddíl. CvR II 220. Opasek se, zdálo se, brzy přetrhne na dvě části — tak hubený byl Gumelis. CvR II 172—173. Saldiškės však zůstaly v paměti lidí, dokud se Užuožeriai nerozdělily na samoty... VienIMA 178.

d) Předložka į se užívá také k vyjádření změn společenského postavení osoby. V takovém případě jsou řídícím členem slovního spojení slovesa označující jmenování, zvolení, povolání a jiná slovesa jim významově blízká; závislým členem jsou podstatná jména označující osoby podle jejich povolání, činnosti, funkce apod. Tato podstatná jména se v daném významu rovněž užívají v množném čísle¹⁷.

Jak je to věrný člověk, zvolili by ho rychtářem... ŽemR III 26. Lis se rozhodl zajít ke králi a požádat, aby ho povýšil na krále. Pn. V kanceláři ho přijali mezi tesaře. VienR V 119. Vzali ho mezi rekruty, ale prý utekl a usadil se někde v Žemaitsku. Myk-PutS I 27. Pak začali žádat Marelė za sestru a všechny na svatbu. ŽemR III 36. Provdali dcerušku. BsO 76. Někteří předem slíbili pánovi za osivo a peníze pomoc při stavbě a letních pracích, jiní přislíbili dcery za děvečky a syny za pacholky. CvR V 115. Brzy potom vyprávěl s pliváním, že se mezi psí lovce hlásilo tolik zájemců, že by se sotva našlo tolik psů v celém městě. CvR II 21. Ti, kteří se hodili za pasáky, zase volně pobíhali — nebylo koho pást. CvR

¹⁶ E. Fraenkel, min. veik., p. 47.

¹⁷ E. Fraenkel, min. veik., p. 41.

106

V 83. A když se stali novousedlíky a šťastně se usadili v jedné vesnici, svůj orchestr nerozpustili. CvR V 136.

e) Když jsou řídícím členem slovního spojení slovesa mainyti, keisti („vyměnit“, „měnit“), získává význam předložky į vyjadřující změnové vztahy poněkud odlišný odstín. Zde se již nehovoří o změně téže věci, o přechodu do jiného stavu, nýbrž o nahrazení jedné věci jinou¹⁸.

Dědeček a později i otec vyměnili nejednoho nevolníka za psa. CvR V 130. Krávu za kozu nikdo nevymění. RŽ 89.

Po uvedených slovesech lze ve stejném významu užít také instrumentál¹⁹, méně často akuzativ. Užívají se však v případech, kdy se hovoří o výměně stejnorodých věcí.

Vyměňme si čepice — nic neproděláš. Ut. Dáš mi svou bílou ručku, vyměním ji za zlaté prstýnky. LB 40.

Podáme si ruce a vyměníme prstýnky. JV 462.

4. Význam časových vztahů

Předložka į má také význam časových vztahů, který je podobný významu „směru k něčemu“. Předložka į se ve významu časových vztahů užívá tehdy, když je třeba vyjádřit, že děj označený hlavním členem slovního spojení nastává v době blízké době vyjádřené závislým členem²⁰. Závislým členem takových spojení mohou být podstatná jména označující přesně nevymezené časové úseky.

K ránu mi utkvěla v hlavě myšlenka, jak se dozvědět od otce nebo matky, kde je nyní otec Onutės a co odepsal své ženě. VienIMa 94. A opravdu, k večeru Lapinas úplně zeslábl. KrėvAP 94. Předevčírem, to bylo tak k podvečeru, při tanci a zpěvu — náhle policie. CvR II 260. Je známo, že k jaru jetel polehá, rozpadá se a myši ho rozkoušou. VienR V 38. Byl už podzim. KrėvAP 174. Dříve s ním ještě držela a podporovala ho i žena, ale ve stáří se i ona přidala k dětem. CvR II 406. K počátku července se obilí zvedlo v hustých vlnách úrody a vzdouvalo se jako mrak. CvR V 102. Ke konci života se vytratila veškerá jeho moudrost. ŽemR III 56. Žito je třeba zasít ke konci měsíce. Sts. Jen syn Dalbů-Dalbaičių, gymnazista, se ke konci pořádně nudil... VendGD 106.

5. Význam srovnávacích vztahů

Předložka į se užívá ve významu srovnávacích vztahů tehdy, když je třeba říci, že jedna věc se podobá jiné, tj. má vlastnosti jiné věci vyjádřené závislým členem slovního spojení²¹.

¹⁸ E. Fraenkel, min. veik., p. 47; P. Būtėnas, min. veik., p. 86.

¹⁹ P. Būtėnas, min. veik., p. 86–87.

²⁰ E. Fraenkel, min. veik., p. 52–53; P. Būtėnas, min. veik., p. 85; J. Kruopas, Laiko apylinkės reiškimas lietuvių kalboje. „Tarybinė mokykla“, 1953, Nr. 7, p. 24.

²¹ E. Fraenkel, min. veik., p. 46; P. Būtėnas, min. veik., p. 85.

107

Předložka į má význam podobnosti ve slovních spojeních, jejichž hlavním členem je přídavné jméno panašus, -i a některá slovesa — atsigimti, nusiduoti apod.

Tentokrát se blesk podobal mnohovětvému ohnivému stromu. CvR V 105. Roželė se podobala matce; jen byla bledší, protože dosud nezažila tolik trápení. LzPR I 117. V horách už bylo možné zahlédnout ledovce,... stíny hranatých vrcholů, které z dálky připomínaly měsíční skvrny. VienIMA 195.

A po kom se jí jen narodila, tak krásná a čilá, v téhle rodině samých lajdáků! Myk-PutS I 66. Narodil se po svém otci vzhledem i povahou (narodil se podobný otci). J. Narodil ses mi přesně po svém otci! Skr. Po kom se jen ten zeť narodil, takový ohava! J. Narodil se po tetě. Mrk. Narodil se po otci. Plng. Narodil se po strýcích. Šts. Jeden z dětí se podal po otci. Gs. Alespoň jedna dcera se podala po babičce. Skp.

Někdy může být zmíněné přídavné jméno (nebo slovesa) také nevyjádřeno, jako by se jen předpokládalo.

I koťata jsou po kočce. Kps. Úplně po otci — jako by mu z oka vypadl! Kt. Všechna naše kuřata jsou po kohoutovi — bílá. Gs. Jmenuji se po strýci (mám jméno po strýci). Šts.

Po témže přídavném jménu se předložka į užívá také ve spojení vienas, -a į kitą. Tím se vyjadřuje vzájemná podobnost stejnorodých věcí.

Nebyl si jeden druhému podobný ani povahou, ani zevnějškem. VienIMA 5. Byli si navzájem podobní... CvR II 321.

Předložka į se užívá také v ustálených slovních spojeních utvořených z nominativu a akuzativu téhož slova. V takových případech se vyjadřuje stejnorodost věcí v určitém ohledu.

Jak krásný a jak velký hrách — zrno jako zrno (všechna jsou stejná)! Pc. Jak krásné dříví — poleno jako poleno (není mezi nimi špatné poleno)! Er. Všechny tři jsou jedna jako druhá (stejně velké a krásné) její dcery. BsMt I 12.

II. NÁŘEČNÍ PŘÍPADY UŽÍVÁNÍ PŘEDLOŽKY į

V nářečích se předložka į, přesněji řečeno její varianty in, int, ing, ingi, inš, inč užívají jinak než ve spisovném jazyce.

Užívání předložky į a jejích variant se výrazněji liší v nářečích východní Litvy. Tam především část sémantických funkcí této předložky zastupuje vnitřní směrový lokál — ilativ²². Za druhé mají varianty předložky į také jiné významy než ve spisovném jazyce²³.

²² O zeměpisném rozšíření a významech tohoto pádu viz A. Laigonaitė, Vietininkų reikšmė ir vartosena dabartinėje lietuvių kalboje, Vilnius, 1957, s. 4, 35—53.

²³ Viz J. Jablonskis, cit. dílo, s. 146, 348, 669; P. Būtėnas, cit. dílo, s. 87—88.

108

V nářečích předložka į a její varianty i náhrada vyjadřují poněkud odlišně vztahy příznačné pro spisovný jazyk: 1) prostoru (ateiti į tėvą, srov. ateiti pas tėvą; eiti į mišką, srov. eiti link miško; prieiti į vežimą, srov. prieiti prie vežimo; rišti į medį, srov. rišti prie medžio; gyventi į miestą, srov. gyventi mieste; augti į upę, srov. augti upėje); 2) času (ateiti į trečią dieną, srov. ateiti trečią dieną; sušukti į akies mirksnį, srov. sušukti akies mirksniu; išgyti į keturias savaitės, srov. išgyti per keturias savaitės; valgyti du kartus į dieną, srov. valgyti du kartus per dieną); 3) účelu (atiduoti karvę į mėsą, srov. atiduoti karvę mėsai).

Může vyjadřovat i zcela jiné vztahy, například množství (sumokėti į tris šimtus rublių, srov. sumokėti apie tris šimtus rublių, išgerti į dugną, srov. išgerti iki dugno), vyčlenění (geresnis į brolius, srov. geresnis iš brolių) atd.

1. Významy prostorových vztahů

V nářečích může předložka į kromě vztahů uvedených na s. 98—104 vyjadřovat také různé směry děje, a dokonce i místo.

1) Významy směru pohybu. Předložka į a její varianty či náhrada mají v nářečích několik takových významů směru, které odpovídají významům jiných předložek spisovného jazyka.

a) Pro nářečí východních Aukštaitů a Dzūků je typické užívání předložky į a jejích variant se slovy označujícími živé bytosti. V takovém případě význam uvedené předložky zcela odpovídá významu spisovné předložky pas.

Jede ke strýci. Dkšt. Jel jsem k bratrovi se poradit. Ut. Jeď k bratrům. Vvr. Pojď ke mně. Trak. Nevím cestu k tchyni. Mrk. Půjdu za dcerou na dvůr. Tvr. Oves nejde do koně, ale kůň do ovsa. Ds. Už k Oniotė chodí dohazovači. Ds. Je třeba jít k dítěti. Dv. Odjel na návštěvu k sestře. Kš. Poslal posla k tatínkovi, k rodné mamince. Dv.

Předložka į s uvedeným významem se užívá také v beletristických dílech představitelů zmíněných nářečí (a příležitostně i jiných spisovatelů).

Jakmile Dundulis pochopil, že Vaivu nespatří a stužku od ní nedostane, dokud k ní nepřijede, jak jezdívají chlapci k dívkám. KrėvAP 47. Popadl ji do obou ruček a ani si nevyhrnul nohavice, běžel k mamince podělit se o radost. VaižgRR I 123. Přivezli k nám jen malý stolek, několik knih a krávu — nic víc. BilR I 177. Po těch soudech se Cecilija Kairiūčia proslavila ještě více a lidé z jiných farností k ní začali jezdit pro radu. VienIMA 265. Když sousedka dorazila do Taručů, několikrát prosila Jurase, aby k nim večer přišel, poseděl s jejím mužem a zakouřil si. CvR V 225. Bude-li třeba, pojedeme za ministryní. CvR V 129. Šel přímo přes pole cestičkou ke Stankům, protože mu záleželo na tom, aby sousedovi sdělil veselou novinu. LzPR I 99.

109

J. Jablonskis takové užívání předložky į doporučoval pro spisovný jazyk, ale neujalo se²⁴,

b) Ve východoaukštaitských a dzūkských nářečích mají varianty předložky į také význam spisovné předložky link.

Stroj zaduněl směrem k lesu (k lesu, na stranu lesa). Ut. Ten se rozběhl směrem ke Ginučiai (na stranu Ginučių, směrem ke Ginučiům). Dkšt. Snad se jde směrem k nádraží (směrem k nádraží). An. Popojeď do Kaunasu — tam už je jiná země. Pbs. Utekl směrem k lesu. Al.

Ve spisovném jazyce má předložka į v takových případech užití zcela jiný význam — označuje směr děje dovnitř. V uvedených nářečích se však směr dovnitř vyjadřuje pouze ilativem²⁵.

c) V týchž nářečích mohou mít varianty předložky į také význam spisovné předložky prie.

Nejvýrazněji se tento nářeční význam projevuje po slovesech s předponou pri-.

— Traktor přijede k velikému kameni, narazí do něj a jede dál. Ktk. Přišli jsme ke křoví. Pbs. Takového člověka pustí k sobě (je hodný, přívětivý). Prng. Koťata jsou jako divoká zvířátka — nedá se k nim přiblížit. Ut. Přivázal jsem krávu k olši — může se otočit. Ktk. Jak jsem se přitulil k peří, celé se načechralo. Dglš. Venku jsem přibil barometr k oknu. Ktk. Chudák prasátko — kůže mu přischla ke kostem. Ut.

Mladík ještě nesesedl z bělouše, ještě se nepřiblížil k žhavému ohníčku,... a už stařeček začal hovořit... KrėvAP 35. Sestra mě objala a přitiskla k sobě... BilR I 170. Za takových dnů se Joniukas dříve neuklidnil; odtrhl se, jak už to bývalo, od lavice, přitiskl prstík k mokrému sklu a třel, třel... BilR I 157. Objala mu hlavu a přitiskla ji k své hrudi. BilR I 239. Ten, kdo vystoupí na tu horu a dotkne se toho světla, učiní všechny lidi šťastnými... BilR I 145.

Stejně tak nevzbuzuje pochybnosti, když se zkoumaná předložka užívá po slovesech označujících kontakt.

Papír se lampou dotýká prstů. Ktk. Nestrkej si špinavé prsty do očí. Ut. Juozapota tiskne dítě ke své šťastné hrudi a spěchá, spěchá. BilR I 228. Umíš-li krásně zpívat, lepí se na tebe jako mouchy. KrėvAP 49. Vzala dítě jemně, žensky, pronášela krásná, konejšivá slova a tiskla je k sobě oběma velkýma rukama jako lopaty... VaižgRR I 39.

Uvedený význam předložky į je po jiných slovesech pohybu méně zřetelný. Bez širšího kontextu jej někdy lze jen obtížně odlišit od významu link.

Jdu ke studni (ke studni). Eiš. Došel ke studni a pere prádlo. Ktk. Ženou krávy pít ke žlabu. Ut. Došel ke

²⁴ Žr. J. Jablonskis, min. veik., p. 146, 349, 669.

²⁵ O tom viz A. Laigonaitė, cit. dílo, s. 47.

110

stodolu a štípe dříví. Ktk. Běžela jsem k autu — nepřijelo. Ds. Přijeď k prvnímu kupku. Ktk. Nech mě na hlavě (dítěte). Ut. Dítě leze do vozu, na koně — dejte pozor. Ktk. Ten se na něj vrhá. Kvr.

Když babička utřela ručičky, znovu přikryla chléb ručníkem a odešla do pece. KrėvAP 126. Lišák se hned vrhl na kbelík s vodou, který stál na podstavci pod policí, a rozhlížel se po něm. KrėvAP 87. Na dvoře se na něj vesele vrhl Razbonas. BiiR I 196. Nejmladá žena, oblečená v bílém, se k ní naklonila a mile o něčem hovořila. BiiR I 242. Tak ženy utěšovaly starce, zatímco se v té době vrhaly na muže... KrėvAP 92.

V severní části východní Litvy a poněkud jižněji se předložka ant a její varianta an kromě genitivu užívají také s akuzativem a mají stejné prostorové významy jako uvedené varianty předložky į.

a) Dnes půjdeme k Petroně na večerní zábavu. Kp. Jdeš na koně? Rk. Máma odešla do války. Kvr. Odcházíme na koně. Rm. Dříve nedovolovali jít za nevěstou. Rk. Jdi k mamince. Pnd. Chodíval jsem ke své tetě. Ob. Jedu pro ovce. Mlt. Odvezli ho k doktorům. Šr. Je třeba se připravit na koně. Svnč. Utekla za tím králem (pověst). Brž.

b) Odjel do města. Slm. Obuozas odjel do Zarasů. Krns. Odjel do Ukmergė, jeď, možná ho dohoníš. Kvr. Zastav se tady ve Vepriai, v Siesikiai — už mluví jinak. Ukm. Cesta vede do Inturkė. Sug. Znovu jsem se vydal do Purvėnai. Mlt. Začalo pršet, když jsme jeli do Dusėtos. Dr.

c) Na té železné nápravě, která je k tomu připojena Skp. Přivaž koně ke kolům. Glv. Přišila ti to i ke kolébce, Trgn. Pes je přivázaný k holi. Svnč.

Přitiskni se ke mně, bude tepleji. Kp. Neopírej se o zeď — roztrhneš si šaty. Mžš.

Zaplatil jsem litas a nesu se na kolech. Rk. Vyšel k řece. Ppl. Dnes se ženy vykašlaly na práci — na jaře nechodí k potoku a na podzim také ne. Rz. Vyšel k jezeru. Skp. Dusno — tlačí k zemi. Svnč.

2) Význam místa pobytu. V řeči obyvatel Klaipėdské oblasti a některých dalších míst se konstrukce s předložkou į a akuzativem užívá ve významu vnitřního lokálu (inesivu)²⁶.

Vlaštovka hnízdí v usedlostech. Prk. Muž stojí v moři. Krg. Krtek si v zemi hloubí nory. Krg. Slepice sedí v kurníku. Plk. Na zátylku mi roste taková boule. Plk. Mníky loví v moři na udici. Plk. Štika roste v řekách, ale v mělké vodě nevydrží. Plk. Děvče stojí na kraji a slzy si utírá kapesníčkem. KlpD 26. On žije ve městě (ve městě) . K. Pomáhal jsem matce uklízet ve chlévě. Pš. Za moři a oceány, v zeleném háji (v zeleném háji) sbírá děvče, sbírá mladá žena červené bobule.

²⁶Viz A. Laigonaitė, cit. dílo, s. 32—33; srov. E. Fraenkel, cit. dílo, s. 51—52.

111

TDr VII 64. Do jedné ruky (v jedné ruce) má proutek, do druhé ruky (v druhé ruce) má dlouhou hůl. PP 29.

Má se za to, že rozšíření předložky į s akuzativem ve významu inessivu bylo způsobeno vlivem němčiny²⁷.

2. Významy časových vztahů

U Žemaitů, západních a středních Aukštaitů a částečně na západě u Dzūků se předložka į se svými variantami velmi široce užívá k vyjadřování různých časových vztahů, z nichž některé se ve spisovném jazyce vyjadřují předložkou per s akuzativem, jiné časovým akuzativem nebo instrumentálem.

1) Předložka į a její varianty se užívají ve stejných významech jako předložka per. Lze rozlišit dva případy takového užití.

a) Předložka į a její varianty s akuzativem se užívají k vyjádření trvání děje nebo časového úseku, v němž se děj uskutečňuje.

Za týden sním chléb. Za jeden měsíc připravíme dost sena pro jednu krávu. Ktč. Za pár dní je horko vytáhli. Šlu. Co se stalo za tak krátkou dobu? Pgg. Za dva nebo za tři dny to spraví. Šlu. Němec obsadil Polsko za čtyři týdny. Plik. Měl zmizet za tři týdny. Sg. Ta tráva uschne za jednu noc. Krg. Potom vypustili čerta, a ten se za měsíc vrátil domů. Tt. Nepamatuji, že bychom tu někdy sázeli brambory. Snt. Kolik vykopete za den? Skd. Matka naklade za den tisíc vajíček. Yl. Kolik zoráš za den? Mžk. Po dvou, po třech sklenicích, lépe za den. Žg. Za týden vykouřil deset krabiček doutníků. Rd. Kolik posečeš za den? Rs. Kolik sena dovezli za den? Jrb. A zasteskne se mi po babičce na dva, na tři dny. Rdm. Za pár hodin jsme semleli cent, když bylo dobře vyschlé. Alvt. Družstvo Šūklių za dvě hodiny nanosilo takovou hromadu. Žal. Za měsíc nám v naší vesnici ukradli 40 koní. Nm. Teď snese za den sedmdesát vajec. Grl. Na sklizeň krmiva nebude pršet. Plv. Kola se zlomila zrovna při převozu žita. Gs. Za den odvezou dva vozíky hnoje. Pun. Ach, jak smutné je mé srdéčko po celý podzim. JD 183. Ty peníze najdu za tři dny. BsP I 89. Tehdy, bratříčkové, za čtrnáct dní to zacinká a bude hotovo! LzPR II 35.

b) Předložka į a její varianty s akuzativem se užívají k vyjádření časového úseku, v němž se děj opakuje určitý početkrát.

Za den dostane párkrát výprask. Pln. Budu stříhat dvakrát za rok, pokaždé po třech kilogramech. Rt. Počasí se za den několikrát mění. Užv. Gluodena jednou za rok zřídka. Pp. Krávu je třeba dojit třikrát denně, Klm. Dostáváme třikrát za měsíc. Kdn. Když byla maminka ještě naživu, tak

²⁷ Žr. A. Laigonaitė, ten pat, p. 33.

112

Chodíval domů několikrát denně. Rs. Svatý zhřeší sedmkrát denně. Skr. Hlavní bylo, že mohl slavit dva dny v týdnu. Lk. Tři dny v týdnu chodil na robotu. Nm. Pracovával jsem dvacet hodin denně. Šl. Léky je třeba brát třikrát denně. Mrk.

Simša dvakrát denně vstává se svou pokulhávající klisnou na hliněný kopec... CvR II 327. Práce bylo mnoho a bylo třeba pracovat 14 hodin denně. VienIMA 197.

Předložka į se užívá také po slovesech vydělat, platit, dostat, vzít, dát atd.

Otec vydělá dvacet rublů denně. Jrb. Kolik vyděláš za rok? Kps. Za den vydělá mnoho pracovních dnů. Skdv. Platí mu v hotovosti sedmdesát pět rublů měsíčně. Vnd. Za hodinu platili tři rubly. Šll. Dostával jsem po devíti litech denně. Žg. Kolik vám platí za den? Al. Dostává tři sta rublů měsíčně. Mžk. Kolik dostával pastýř za rok? Lnkv. Kolik jsi vzal za den? Dt. Dávali jsme osmdesát kilogramů denně. Rz. Dříve dávali padesát denně. Rs. Nabídl šedesát rublů měsíčně. Pln. Člověk stojí tři rubly denně. Žg. Za den mu vyjde třicet rublů. Slv.

Je třeba poznamenat, že v těchto případech užití se význam předložky į (stejně jako per) přibližuje významu předložky už.

Srov.: Platí za den dobře? Sd. Kolik si vezmeš za jeden den? Rk. Kolik dostáváš za den? Ob.

Na druhou stranu se předložka į občas užívá také místo předložky už.

Dávali deset kopějek za pracovní den. Slnt. Rubl za pracovní den. Klk. Platili jsem rubl za míru. Šts. Za ty peníze si vezme brambory. Gs. Ten dluh započítám na mléko. Šts.

J. Jablonskis považoval všechny takové případy užití předložky į za nevhodné pro spisovný jazyk a opravoval je dvojím způsobem: někde je nahrazoval lokálem, jinde pak konstrukcí s předložkou per a akuzativem²⁸. Ve spisovném jazyce se více rozšířila předložka per s akuzativem.

2) Předložka į a její varianty se užívají ve významu časovém, někdy podobně jako pády spisovného jazyka.

a) Jako akuzativ.

Mně chutná nakládaná okurka nejlépe třetí den. Skr. V tu chvíli je hned tady. Vlkv. Čtvrtý den provádí operaci. Kps. Který den budeš moci jít? Grš. Třetí den jsem dostal práci. Vlkv. Třetí den přinese. Užv. Čtvrtý den si ten mladík s tou slečnou vzal svěd-

²⁸ J. Jablonskis, min. veik., p. 671; II, Vilnius, 1959, p. 38, 69, 74.

8. Lietuvių kalbos morfologinė sandara ir jos raida

113

co šel ke knězi. Tt. My pečeme třetí den. Pc. Ale třetího dne ho bandité přepadli, zabili a ukradli peníze. Auk.

Ale víš co — třetího dne nám Stočkausův zeť, ten, který stál u vážního a u pokladníka, oznámil, že platy byly sníženy. CvR II 301. Už si nepamatuji, co se se mnou dělo dál, jen v třetí den jsem dostal náhradu škody. CvR II 119.

b) Jako instrumentál (řidčeji lokál).

V té době se vrátil. VIkv. Zamžikalo se mu před očima. Rmč. To bylo právě včas. Šlu. Můj koníček doběhne do sedmi let. Rdm. Hej, přijde, přijde tvoje dceruška do devíti let. JD 340. Jsem o šest let mladší než Antanas (narodila jsem se o šest let později). Skr.

V té době zakopl a upadl. LzPR I 85. — Dobře, dobře, přijel jsi právě včas... ŽemR III 362. Jen když ve třetím roce po životě ve svobodě ztloustla Sakalauskova žena — ztloustla nesmírně. CvR II 328.

3. Význam účelových vztahů

V západních litevských nářečích se předložka į občas užívá k vyjádření poněkud odlišných účelových (určovacích) vztahů než ve spisovném jazyce. Daný význam účelových vztahů na rozdíl od spisovného jazyka nijak nesouvisí s významem směrovým. V takových případech předložková konstrukce označuje věc, pro kterou je něco určeno nebo využíváno.

Všechny papíry jsem nacpal do pepřenek (nasekal jsem je na balení pepře). Dr. Peníze jsem utratil za petrolej. Šts. Mouku z mlýnů zabaví Němec jako naturální dávku. Šts. Krávu jsem dal vojákům na maso. Šts. Dnes je lepší den na sušení. VIkv. Kůži zpracovali na krpce. Grž. Mnoho stromů spálili na cihly. JablRR I 653.

Je třeba uvést také případy, kdy předložka į označuje tytéž účelové vztahy jako ve spisovném jazyce, užívá se však za odlišných okolností — s podstatnými jmény označujícími konkrétní věci.

Ženy chodí na košťata, na bobule (na košťatařinu, na sběr bobulí). Šts. Jakmile sklidíme žito, hned bude třeba přejít na pšenici. Skr.

4. Význam kvantitativních vztahů

V západních aukštaitských nářečích (méně často i v jiných) se předložka į užívá také k vyjadřování kvantitativních vztahů. Lze rozlišit dva případy takového užití.

1) Předložka į se užívá ve stejném významu jako předložka apie ve spisovném jazyce.

Sešlo se jich na tisíc (asi tisíc, téměř tisíc) lidí. JablRR I 653. Mám až čtyři sta pracovních dnů. Jrb. To mi dala sestra, když jí bylo čtyřicet. VIkv. Zaplatil jsem tři sta rublů. Rmš. Už mu táhne na třicet let. Gs. Sian-

114

přijel jsem na pět kilometrů. Nm. Zaplatil jsem tři sta rublů. Rmš. Není ani starý, ani mladý — bude mu tak padesát let. Alv. V Rudžių je odedávna tak široká luka, bude mít až 300 margů. BsMt II 64.

2) Předložka į se užívá ve stejném významu jako předložka iki ve spisovném jazyce.

Její světlý cop není upletený ani do půli. Mrk. Až jsem nedojel ani do půlky cesty. JD 57. Vypil polovinu a nechal to. KzR. Pij, má sestřičko, pij, má hostitelko, celou skleničku až do dna. JD 1328. Trnky vyrostly až nad hlavu. Skr. Dvířka křídlatky jsou pootevřená do půli. LB 115.

5. Význam vztahů vyloučení

V některých nářečích se předložka į užívá místo předložky iš ve spisovném jazyce k vyjadřování vztahů vyloučení.

Mezi bratry (z bratrů) je ten lepší. J. Ach, jasné, jasné je tohle léto ze všech let. JD 569. Ze všech (z nich) ta největší. Skr.

ZKRATKY²⁹

BalčHP — V. Haufas, Pohádky, přeložil J. Balčikonis, Vilnius, 1956 (Číslice označují stránky).

BaltPV — J. Baltušis, Prodaná léta, I, Vilnius, 1957 (Číslice označují svazky a stránky).

BĮR — J. Biliūnas, Spisy, I, Vilnius, 1954 (Číslice označují svazky a stránky).

BsMt — J. Basanavičius, Litevské pohádky, Materiál k litevské mytologii, Shenandoah, Pa. I. část 1898, II. část 1902 (Číslice označují části a stránky).

BsO — Ožkabalijų dainos, surinko J. Basanavičius, Shenandoah, Pa. 1902, du tomai (Skaitmens rodo dainos numerį).

CvR — P. Cvirka, Spisy, I, II, V, Vilnius, 1959 (Číslice označují svazky a stránky).

GirRP — L. Gira, Rinktinė poezija, Kaunas, 1945.

J — Литовский словарь А. Юшкевича съ толкованіемъ словъ на русскомъ и польскомъ языкахъ, выпускъ первый, том I, Санктпетербургъ, 1904.

JablRR — J. Jablonskis, Vybrané spisy, I, Vilnius, 1957 (Číslice označují svazky a stránky).

JD — Lietuviškos dainos užrašytos par Antaną Juškevičę. Казань, I — 1880, II — 1881, III — 1882 (Skaitmens rodo dainos numerį).

JV — Litevské svatební písně, zapsané Antanem Juškevičou a vydané Jānem Juškevičou, Petropylė, 1883 (Číslice označují číslo písně).

KlpD — Písně Klaipėďanů, sebral Jonas Pakalniškis, vydal A. Bruožis, Vilnius, 1908 (Číslice označují číslo písně).

KrèvAP — Vincas Krèvė, Povídky a pověsti, Vilnius, 1955 (Číslice označují stránky).

KrèvP — Vincas Krèvė, Pověsti starých lidí z kraje Dainava, Vilnius, 1957 (Číslice označují stránky).

²⁹ Místní názvy se zkracují stejně jako v „Litevském slovníku“.

8*

115

LB — Litevské lidové písně a pohádky z pruské a ruské Litvy, sebrali A. Leskien a K. Brugman, Štrasburk, 1882 (Číslice označují stránky).

LzPR — Lazdynų Pelėda, Spisy, I, II, Vilnius, 1954 (Číslice označují svazky a stránky).

MiežBP — Eduardas Mieželaitis, Bratrská poema, Vilnius, 1954 (Číslice označují stránky).

Myk-PutS — V. Mykolaitis-Putinas, Povstalci, I, Vilnius, 1957 (Číslice označují svazky a stránky).

NS — Litevské písně a zpěvy v severovýchodní Litvě. Sebrali A. R. Niemi a A. Sabaliauskas, Annales Academiae scientiarum Fennicae, Ser. B., svazek VI, 1911 (Číslice označují číslo písně).

PP — Pohádky o ptácích, žemaitské zvířecí bajky, text, slovníček a překlad vydali Hugo Scheu... a Alexander Kurschat..., Heidelberg, 1913 (Číslice označují stránky).

RŽ — Slovník pravopisu litevského jazyka, Kaunas, 1948 (Číslice označují stránky).

SimonP — I. Simonait y tė, Pikčiurnienė, Vilnius, 1955 (Číslice označují stránky).

SNėrR — Salomėja Nėris, Spisy, I, Vilnius, 1957 (Číslice označují svazky a stránky).

SruogR — B. Sruoga, Spisy, III, Vilnius, 1957 (Číslice označují svazky a stránky).

ŠRagR — Šatrijos Ragana, Spisy, IV, Kaunas, 1928 (Číslice označují svazky a stránky).

T — Pravda, orgán ÚV Litevské komunistické strany, prezidia Nejvyšší rady Litevské SSR a Rady ministrů (Číslice označují roky a čísla).

TDr — Práce v oblasti folkloristiky, VII, Kaunas, 1940 (Číslice označují svazky a stránky).

TilvU — Tilvytis Teofilis, Kopřivová houština, Vilnius, 1949 (Číslice označují stránky).

VaižgRR — Vaižgantas, Vybrané spisy, I, Vilnius, 1957 (Číslice označují svazky a stránky).

VenclGD — A. Venclova, Den narození, Vilnius, 1959 (Číslice označují stránky).

VienIMA — A. Vienuolis, Z mých vzpomínek, Vilnius, 1957 (Číslice označují stránky).

VienR — A. Vienuolis, Spisy, V, Vilnius, 1954 (Číslice označují svazky a stránky).

ŽemR — Žemaitė, Spisy, III, Vilnius, 1956 (Číslice označují svazky a stránky).

VÝZNAMY A UŽÍVÁNÍ PŘEDLOŽKY į V SOUČASNÉ LITEVŠTINĚ

E. VALIULYTĖ

Shrnutí

Předložka litevského spisovného jazyka į má v dialektech následující varianty: įn, int, ing(i), ink, inš. V účelovém významu předložky į se užívá také předložka ant se svou variantou an.

V litevském spisovném jazyce předložka į vyjadřuje různé vztahy: prostorové, účelové, transgresivní, časové a srovnávací.

116

V rámci prostorových vztahů se rozlišují tři významy: 1) význam směru dovnitř něčeho se odhaluje ve slovních spojeních, v nichž jako závislý člen vystupují slova s významem místa nebo konkrétního předmětu a jako hlavní člen slova označující pohyb, např.: bėgti į mišką — běžet do lesa, įkalti į sieną — zatlouci do zdi, stūgnioti į popierių — zabalit do papíru; 2) význam směru na nějakou stranu se odhaluje ve slovních spojeních, v nichž jako závislý člen vystupují slova označující zobecněné prostorové pojmy nebo nějaký orientační bod v prostoru a jako hlavní člen slova s významem pohybu, např.: eiti į pietus — jít na jih, pasukti į kairę — odbočit doleva, žingsniuoti į priešą — kráčet proti nepříteli, važiuoti į miško pusę — jet směrem k lesu; 3) význam směru k nějakému předmětu až do dotyku s ním se odhaluje ve slovních spojeních, v nichž jako hlavní člen vystupují slova s významem úderu, dotyku a jako závislý člen slova označující konkrétní předměty, např.: belsti į langą — klepat na okno, šerti į galvą — udeřit do hlavy, atsimušti į sieną — narazit do zdi.

Cílové vztahy vyjadřuje předložka į ve slovních spojeních, v nichž jako závislý člen vystupují slova označující činnosti, události či příležitosti a jako hlavní člen slova s významem pohybu, např.: ateiti į susirinkimą — přijít na schůzi, pakviesti į koncertą — pozvat na koncert.

Transgresivní vztahy se vyjadřují ve slovních spojeních, v nichž jako hlavní člen vystupují slova označující nějakou změnu stavu a jako závislý člen slova označující výsledek této změny, např.: sudraskyti į gabalus — roztrhat na kusy, surinkti į krūvą — shromáždit na hromadu, išrinkti į pirmininkus — zvolit předsedou.

Časové vztahy vyjadřuje předložka į ve slovních spojeních, v nichž jako závislý člen vystupují slova označující určitá časová období, např. roční období či části dne: ateiti į vakarą — přijít k večeru, susirgti į rudenį — onemocnět na podzim.

Srovnávací vztahy označuje předložka į ve slovních spojeních, v nichž jako hlavní člen vystupují slova s významem podobnosti či přirovnání: panašus į tėvą — podobný otci.

Předložka į se svými variantami v některých dialektech vyjadřuje vztahy odlišné od vztahů v spisovném jazyce.

Tato předložka se užívá k vyjádření prostorových vztahů, které se ve spisovném jazyce obvykle vyjadřují předložkami: předložkou pas, např.: ateiti į tėvą — přijít k otci; předložkou link, např.: eiti į mišką — jít směrem k lesu; předložkou prie, např.: prieiti į langą — přistoupit k oknu, glaustis į sieną — opřít se o zeď; inessivem, tedy místním pádem, např.: gyventi į miestą — žít ve městě.

Předložka į se v dialektech užívá s časovým významem v těchto případech: ve významu spisovné předložky per, např.: padaryti į keturias savaites — udělat za čtyři týdny, ateiti du kartus į dieną — přijít dvakrát denně; ve významu akuzativu a instrumentálu času ve spisovném jazyce, např.: ateiti į trečią dieną — přijít třetí den, pavāžiuoti į pat laiką — přijet včas.

Předložka į se užívá k vyjádření účelu, např.: atidūoti karvę į mėsą — dát krávu na maso.

Předložka į se užívá v kvantitativním významu ve shodě se spisovnými předložkami apie a iki, např.: sumokėti į tris šimtus rublių — zaplatit asi tři sta rublů, išgerti į dugną — vypít až do dna (sklenice).

Zřídka se předložka į užívá k vyjádření vyčleňovacích vztahů a odpovídá spisovné předložce iš: geresis į brolius — nejlepší z bratrů.

117