JÜRGEN UDOLPH

Centrum pro výzkum jmen – Göttingen

Akademie věd v Göttingenu

Vědecké výzkumné směry: historická lingvistika, hydronyma, toponyma, příjmení.

DOI: doi.org/10.35321/all86-05

EVROPSKÁ GEOGRAFICKÁ JMÉNA. BIBLIOGRAFICKÁ SBÍRKA EVROPSKÝCH MÍSTNÍCH, TRAKTOVÝCH A VODNÍCH JMEN

Nomina Geographica Europaea. Bibliografická sbírka evropských místních, pomístních a vodních jmen

ANNOTACE

Článek se zabývá souborem přibližně 450 000 geografických jmen, který je již několik měsíců volně dostupný na internetu. Je dostupný pod názvem Nomina Geographica Europaea. Bibliographische Sammlung zu europäischen Orts-, Flurund Gewässernamen na této internetové adrese: https://adw-verwaltung.uni-goettingen.de/ortsnamen/images_lightbox.php. Text soubor podrobněji popisuje. Podrobněji jsou nastíněny jeho vznik, principy a struktura a upozorňuje se na to, že jeho využívání je zcela volné a otevřené všem zájemcům. V druhé části článku se na příkladu migrace slovanských kmenů na Balkán ukazuje, jak lze soubor s jeho velkým množstvím dat využít: sbírka geografických jmen umožňuje díky obsaženým údajům vytvářet mapování, jejichž výsledky jsou důležité pro otázku, kterými cestami se slovanské kmeny vydaly na jih.

KLÍČOVÁ SLOVA: místní jména, hydronyma, pomístní jména, sbírka jmen, jižní Slované.

Straipsniai / Articles

123

JÜRGEN UDOLPH

ANNOTACE

Článek pojednává o souboru přibližně 450 000 geografických jmen, který je již několik měsíců volně dostupný na internetu. Kartotéka nese název Nomina Geographica Europaea. Bibliographische Sammlung zu europäischen Orts-, Flurund Gewässernamen a je dostupná na této internetové adrese: https://adw-verwaltung.uni-Goettingen.de/ortsnames/images_lightbox.php. Text soubor podrobněji popisuje. Podrobněji jsou nastíněny jeho vznik, principy a struktura a poukazuje se na to, že jeho používání je zcela bezplatné a otevřené všem zájemcům.

V druhé části článku se na příkladu migrace slovanských kmenů na Balkán ukazuje, jak lze soubor s jeho velkým množstvím dat využít: sbírka geografických jmen umožňuje díky informacím, které obsahuje, vytvářet mapování, jejichž výsledky jsou důležité pro otázku tras, po nichž slovanské kmeny postupovaly na jih.

KLÍČOVÁ SLOVA: místní jména, hydronyma, toponyma, pomístní jména, sbírka jmen, jižní Slované.

ÚVOD

Přesvědčivý výklad geografického jména může být úspěšný pouze tehdy, pokud mu předcházely rozsáhlé přípravné práce. Za prvé je nezbytné pečlivě shromáždit historické doklady jména, přičemž je samozřejmě nutné spoléhat na spolehlivá vydání textů.

Za druhé je nezbytné hledat podobná jména, srovnávací jména a jmenné paralely, ať už jde o základové slovo nebo o derivační základ – obojí je velmi užitečné.

V zásadě pro to dodnes platí staré onomastické pravidlo: Nejprve shromažďovat, potom vykládat. Wilhelm Eilers (1982: s. 49) to vyjádřil takto: „Nejprve shromažďovat a klasifikovat, potom jazykově-historicky analyzovat!“ Všechny úspěchy, všechny poznatky, kterých jsem dosáhl v oblasti výzkumu jmen, byly získány tímto způsobem“.

Když jsme shromáždili dostatek materiálu k místnímu jménu a jeho možným paralelám, doporučuje se ještě třetí cesta: mapování jména a jeho paralel, čímž se rozumějí např. mapování základového slova, určujících slov a prvků tvoření jmen. Theodor Frings (1957: s. 9) to zdůraznil jasnými slovy: „Mapám

124

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Nomina Geographica Europaea. Bibliographische Sammlung zu europäischen Orts-, Flurund Gewässernamen

přikládáme zvláštní význam. Jejich názorná podoba dokáže říci více než tlachání mnoha stran“.

Aby byly tyto podmínky – především ta poslední – splněny, je zapotřebí dlouhá sběratelská práce po léta a desetiletí. Týká se to všech velkých onomastických podniků, například také velké sbírky polských místních jmen v Krakově (NMPol), staropolských osobních jmen (SSNO) a místních jmen Litvy (LVŽ I, II).

K jak zajímavým výsledkům může vést shromažďování a mapování slovanských místních a vodních jmen, ukázal před desítkami let J. Zaimov na základě mapy rozšíření jižních slovanských kmenů (mapa 1).

MAPA 1 (pramen: J. Zaimov 1967, příloha)

Tato mapa J. Zaimova však zachycuje pouze příchod slovanských kmenů na východ Balkánu, západ zde nebyl zahrnut. Tuto mezeru však lze zaplnit dalšími sbírkami a mapováními jiných slovanských geografických jmen. Ještě se k tomu vrátím.

Straipsniai / Articles

125

JÜRGEN UDOLPH

1. ZÁKLADY SBÍRKY A VZNIK SOUBORU

Hlavním účelem mého článku je upozornit na velmi rozsáhlou sbírku geografických jmen, která je již několik měsíců volně dostupná na internetu. Vznikala v průběhu posledních 50 let. Protože na počátku sbírky (1970) nebyl k dispozici ani internet, ani výpočetní technika či počítače, byla sbírka založena tehdy jedinou možnou metodou: na papíře. Jiná možnost neexistovala. Tehdy to odpovídalo vědeckému standardu a bylo to použito například při pokusu vytvořit ve Freiburgu „Nového Förstemanna“, ale také při shromažďování NMPol v Krakově. Autor tohoto článku měl před několika lety možnost tuto sbírku vidět a využít ji k několika rešerším.

Nově předložená sbírka, o níž je v tomto článku řeč, je nyní volně přístupná na internetu. Nachází se na internetové stránce: https://adw-verwaltung.uni-goettingen.de/ortsnamen/images_lightbox.php. Při používání souboru je třeba trpělivosti. Jde o velmi velké množství dat, jejichž jednotlivé části bylo možné uložit pouze jako jpg, tedy ve formátu obrázku. Převod do formátu pdf nebyl možný. Níže uvádím stručný popis souboru a pokyny k jeho používání.

Sbírka obsahuje velké množství geografických jmen, odhadovaných přibližně na 450 000. Zpočátku byla vytvořena pouze pro slovanský prostor (současné a bývalé sídelní území slovanských kmenů). Postupem času byla zařazena také jména ze sousedních oblastí, především proto, že se v průběhu práce ukázalo, že slovanské sídelní území obsahuje jména, jejichž zpracování a smysluplný výklad je možný pouze při zahrnutí neslovanských toponym a hydronymie.

Sbírka je především odkazovým souborem. Zpočátku se zkoušelo přidávat také výklady a poznámky k jednotlivým jménům, ale množství materiálu – slovanské sídelní území sahá nebo sahalo od Labe po Kamčatku a od Baltského moře po Řecko – brzy další rozšíření neumožnilo. V určitém smyslu lze sbírku srovnat s dílem Register der Beiträge zur Namenforschung, Band 1–16, Heidelberg 1969, které vydal R. Schützeichel a zpracovali jeho spolupracovnice a spolupracovníci; tento rejstřík lze s užitkem používat dodnes.

126

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Nomina Geographica Europaea. Bibliographische Sammlung zu europäischen Orts-, Flurund Gewässernamen

2. USPOŘÁDÁNÍ KARTOTÉKY

Jádrem je abecední kartotéka. Obsahuje přibližně 450 000 lístků. Při používání člověk zjistí, že jde o poměrně jednoduchou sbírku, snad by ji bylo možné označit i za primitivní. Je to částečně dáno tím, že si autor na počátku sbírky neuvědomoval, jak má postup podrobně probíhat a v co se mají první malé začátky rozvinout.

Hlavní kartotéka je uspořádána abecedně. Za jménem Aa tedy následují Aar, Abalon, Achalm atd. Existují však zvláštnosti, které jsou do značné míry podmíněny především abecedami východoevropských jazyků a také převodem cyrilice. Patří k nim například zařazení -я- (za -a-), -э- (za -e-), -ć- = -c-, -č- (za -c-), -в- = -w atd. Podrobnosti jsou uvedeny v úvodní části pod názvy „Poznámky ke vzniku“ a „Pokyny k používání“; jejich přečtení se před použitím souboru doporučuje.

V dalším oddílu označeném jako „Literatura“ najdeme použitou a rozlístkovanou literaturu. Jsou zde také rozvedeny zkratky literatury, například ABM = Archiwa, Biblioteki i Muzea kościelne (sv. 1nn., Lublin 1959/60nn.). Zkráceně citovaná literatura je většinou uvedena na dolním okraji kartotéčních lístků, např. „Zit. Adamy“ (pro: Heinrich Adamy, Die schlesischen Ortsnamen usw., Breslau 1888).

3. POUŽÍVÁNÍ SOUBORU

Postup používání lze přibližně popsat takto. Hledáme-li určité jméno, např. Heča, postupujeme následovně:

1. krok: V hlavním souboru klikneme v horní řadě textového pole na počáteční písmeno, v tomto případě na „H“ (je třeba mít na paměti, že načítání může kvůli velkému množství materiálu trvat několik sekund; zejména u počátečních písmen B, K, P a S může trvat déle, než je člověk zvyklý z internetu).

Po otevření písmene „H“ se objeví následující obraz:

OBRÁZEK 1: Vstupní portál souboru

Straipsniai / Articles

127

JÜRGEN UDOLPH

Důležitý je spodní řádek: Z technických důvodů nelze zobrazit soubor s počátečními písmeny H, což je poněkud nezvyklé. Dole stojí: „Zobrazeny jsou obrázky s počátečními písmeny HU. Posuneme-li se dolů, uvidíme kartotéční lístky „Huba, Hualimer, Huahа“ atd. Chceme-li se dostat k „Heche“, klikneme v dolní abecední řadě (viz obrázek 2) na záložku HE.

OBRÁZEK 2: Pododdíl vstupního portálu

Otevře se nová stránka se jmény Heciul-Nou, Hechtenbach, Hechky, Héche, Hecha atd. V prvním řádku mimo jiné uvidíme následující kartotéční lístek (viz obrázek 3):

OBRÁZEK 3: Kartotéční lístek „Héche“

Obsahuje doplňující údaj: „viz Skutil, Reg.“. Rozvedení je třeba hledat v souboru „Literatura“. Proto se vrátíme na úvodní stránku souboru (viz obrázek 4).

OBRÁZEK 4: Vstupní portál kartotéky

128

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Nomina Geographica Europaea. Bibliographische Sammlung zu europäischen Orts-, Flurund Gewässernamen

Na pravé straně je odkaz na „Literaturu“. Klikneme na něj a otevře se následující stránka (viz obrázek 5).

OBRÁZEK 5: Vstupní portál pro bibliografické údaje

Nyní prosím neklikejte na horní řádek, nýbrž na dolní, nad nímž stojí: 6773 obrázků celkem ke jménům s Literaturou. Poté prosím zvolte podsložku. Zobrazeny jsou obrázky s počátečním písmenem Š.

Chceme-li vyhledat „Skutil“, klikneme na písmeno „S“. Otevře se nová stránka s literaturou uloženou pod Sa. Kartotéční lístky začínají Sächsischer Flurnamensammler, V. Sádlo, J. Sack atd.

Posuneme se dolů a pod jménem autora „J. Skutil“ najdeme několik titulů, počínaje „J. Skutil, Pomístní jména...“. V nalezeném kartotéčním lístku si všimneme záznamu „Skutil, Reg.“ a na tomto lístku najdeme úplný titul: J. Skutil, Mikrotoponymie a oronymie Drahanské vrchoviny, Blansko 1968. V rejstříku pak najdeme jméno „Héche“ a budeme moci nahlédnout na příslušnou stránku. Zde je obrázek příslušného kartotéčního lístku (viz obrázek 6).

OBRÁZEK 6: Kartotéční lístek bibliografického souboru

Straipsniai / Articles

129

JÜRGEN UDOLPH

Tento kartotéční lístek obsahuje také informaci o umístění publikace, v tomto případě: „Eig. Bes.“ = ve vlastním držení. Údaje jsou přizpůsobeny umístění v Göttingenu, především univerzitní knihovně a knihovně Slovanského semináře.

Je tedy zřejmé, že používání souboru není jednoduché a otázku, kde se hledané jméno nachází a co se o něm případně na příslušném místě uvádí, je třeba následně ověřit v uvedené publikaci.

4. PRAKTICKÉ PŘÍKLADY VYUŽITÍ

Hlavný přínos souboru spočívá v tom, že obsahuje značné množství místních, vodních a pomístních jmen z rozsáhlých oblastí Evropy. Velké množství dat je pro mapování nezbytné; závěry z map, které obsahují pouze 5–10 jmen, lze jen stěží vyvozovat. Jinak tomu je, když lze zakreslit stovky jmen. Podobné je to i u jiných mapování, také v jiných oborech. Čím rozsáhlejší je materiál, tím spolehlivější by měly být výsledky.

5. PŘÍKLADY VYUŽITÍ MAPY: MIGRACE SLOVANSKÝCH KMENŮ NA BALKÁN

Zde představené mapování co největšího počtu místních jmen podporuje úvahy starších studií. Vrátím se zde k výše zobrazené mapě rozšíření jižních slovanských kmenů J. Zaimova (viz mapa 1) a chci ukázat, že co nejúplnější mapování slovanských místních, pomístních a vodních jmen může rozhodujícím způsobem podpořit dalšími a spolehlivými doklady zřetelnou migraci slovanských kmenů u J. Zaimova. K tomu využívám popsaný soubor (Nomina Geographica Europaea).

Ve slovanských jazycích existují apelativa, která jsou různými způsoby odvozena od kořene *mok-; k nim patří také močiti „činit vlhkým, namáčet, změkčovat (např. konopí)“, většinou pomocí sufixu *-dlo. Vedle toho se však objevují také útvary s -l-. Kromě močiti existuje také slovesný kmen močati, který může obdobným způsobem tvořit základ.

Z velkého množství slov, která zde lze uvést, jmenuji pouze rus. močalo „roztřepený lipový lýk“, rus. dial. močilo, močalo „nízké, bažinaté místo, kolej od vozu, rybník“, ukr. mocylo „malý rybník, kaluž, místo

130

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Nomina Geographica Europaea. Bibliographische Sammlung zu europäischen Orts-, Flurund Gewässernamen

v řece, kde se máčí len“, pol. moczadło „bažinatá půda porostlá vodními rostlinami, bažina“, pol., staropol. (od 13. století) moczydło „mokrá půda, bažinatá půda, bažina, močál, rašeliniště, louže, tůň“, čes., slov. močal, močalina, močalisko, močalisko aj. „bažina, močál, rašeliniště, vlhké místo na poli nebo louce“.

Také ve slovinštině, lužické srbštině, chorvatštině a srbštině jsou doloženy odpovídající výrazy. Ze slovanských jazyků byly přejaty albánské moçali, maçal „močál“ a maďarské mocsolya „louže, konopná močka“.

Tolik ke krátkému pohledu na apelativa. Důležitější však je otázka, kde se nacházejí geografická jména od nich odvozená, jak jsou rozptýlena a kde chybějí. K tomu uvedený soubor rozhodujícím způsobem přispívá.

Pro uvedený slovní komplex kolem *mok-, močiti, močalo, moczadło atd. lze v souboru nalézt asi 200–300 místních, pomístních a vodních jmen. Podrobně jde o tato odvození: Moczydło, Močidło, Močidło, Moczadło, Močil, Mociul, Močul’, Moczel, Močidła, Močidła, Modschiedl, Moczydła, Močila, Močilla, Močily, Močidły, Moczyły, Močile, Motsile, Močyla, Моцѕіла, Moczadla / Moczadła, Močedla, Močály, Moczadły, Maczuły, Mačuly, Maczule, Močuly atd. Existují ještě další varianty, které byly např. vlivem němčiny, rumunštiny a maďarštiny hláskově pozměněny.

Stejně častá jsou, jak lze ve slovanském prostředí očekávat, odvození se sufixy. Soubor obsahuje např. ve slovanských jazycích častý sufix -ica v podobách Mötzlich, Močialice, Moczalica. Močilnica, Moczydlnica. Močidlec, Močilec, Moczulec, Mačýlca, Močidłce. Mačališče, Močalište, Mačulišče, Močylyšč­a a mnoha dalších.

Nakonec zde ještě zmíním útvary se sufixem *–(ь)n–ica: Močilnica, Moczydlnica. Dalšími útvary jsou jména se sufixy *–ьc–, *–ьк–, *–ьr–, *–inьк–. Další podrobnosti zde pomíjím.

Tato stereotypní a možná jednotvárně působící sbírka nabývá na hodnotě díky svému mapování (viz mapa 2).

Těžiště těchto geografických jmen leží v západoslovanské oblasti, především Polsko na nich má vysoký podíl. Kromě toho jsou nápadné koncentrace v slovensko-ukrajinském pohraničí a ve Slovinsku. Především však upoutává pozornost, že východoslovanština má na rozšíření jen malý podíl. A také východní Balkán se na něm podílí jen málo.

Straipsniai / Articles

131

JÜRGEN UDOLPH

MAPA 2: Rozšíření močylo, močydlo ve slovanských místních jménech

Vidím zde možnost následující interpretace: víme, že slovanské kmeny musely přibližně od 5./6. století při svém šíření na jih přicházet z oblasti severně od Karpat. Domnívám se, že není příliš odvážné interpretovat rozšíření v Maďarsku a Slovinsku jako znak sídelního pohybu z oblasti severně od Karpat na Balkán. Mimochodem se zde rýsuje migrační cesta, která se na Zaimovově mapě (srov. mapa 1) neobjevuje. Z rozšíření jmen získáváme doklady o migrační cestě, která se využívá nejméně od doby bronzové, totiž cestě Moravskou bránou. Zde se také předpokládá alespoň jedna větev Jantarové stezky, která byla popsána již v Tabula Peuteringiana.

Na základě rozšíření jmen lze potom poznat, že ze Slovinska vedou jednotlivé stopy slovanských jmen přes Chorvatsko do Srbska, Albánie a Severní Makedonie. Tam pak místní jména končí.

Je nápadné, že Rumunsko a Bulharsko znají jen málo místních jmen, nebo dokonce žádná.

132

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Nomina Geographica Europaea. Bibliographische Sammlung zu europäischen Orts-, Flurund Gewässernamen

OBRÁZEK 7: Jantarová stezka

Než vyvodím další závěry, doporučuje se pomocí souboru stejným způsobem prozkoumat další apelativum.

K tomu jsem zvolil slovanské luža. Nacházíme je jako slovo známé dodnes v ukrajinštině (lǔža, lužok), v běloruštině (lužа, také jako lúžyna atd.), již ve staré ruštině (luža), v polských dialektech (luža, také jako lužyna), v lužické srbštině (luža), v češtině a slovenštině (louže, louž, luža), také již ve staré češtině lúže, dále ve slovinštině (luža, také jako lúžica) a v chorvatštině a srbštině jako luža. Znamená mimo jiné „louže, kaluž, prohlubeň naplněná vodou, bažina, rybník, močál“ aj.

Jednotně se odvozuje od indoevropských základů a do němčiny bylo přejato jako Lusche „nečistá kapalina, rybník, nahromadění kapaliny“.

V geografických jménech je lze poměrně bezpečně doložit; i v tomto případě obsahuje soubor asi sto jmen. Vybral jsem: Luž, také Lausche, Luža, Louž, Louže, Luže, Luže, dále většinou poněmčené podoby jako Laus, Laussa, Lausche, Lause, Lauße, Luscha, Lusche, Lauz und Lusua. Se sufixy jsou utvořeny Lužac, Luzec, Lužec. U jmen jako Lužná,

Straipsniai / Articles

133

JÜRGEN UDOLPH

Loužná a podobných si nejsme jisti, zda jsou odvozena od *luža, nebo od *log-. U odvozenin se *-ъk-/*-ьk je většinou základem luža se svými protějšky: Loužek, Luzek, ale úplnou jistotu získat nelze. Další, většinou nejistá jména zde nyní podrobněji nerozebírám.

Nyní je důležité mapování (mapa 3).

MAPA 3: Rozšíření *luža ve slovanských místních jménech

Rozšíření ukazuje nahromadění v ruské a běloruské, česko-starolužické a slovinské jazykové oblasti. Existují překryvy s rozšířením jmen odvozených od močyło, případně moczydło, a zřetelně se ukazuje, že jména směrem k Balkánu zasahují na západě do Slovinska a trochu ještě do Chorvatska, zatímco na východě se nedotýkají ani Bulharska. Na jiných rozšířeních slovanských jmen vzápětí uvidíme, že existují i zcela jiná rozšíření, která západ (Slovinsko, Chorvatsko, Albánie) zcela vynechávají a naopak mají své rozšíření na východě (Moldavsko, Dobrudža, Bulharsko).

Jde o slovanská vodní slova, jejichž výskyt v geografických jménech zřetelně znázorňuje příchod slovanských kmenů na jih také ve východní části Balkánu. Zde jde o pohyb, který ze starých sídelních oblastí severně od Karpat sleduje průběh horského pásma a přes Moldavsko a Dobrudžu dosahuje Bulharska a místy postupuje ještě dále na jih. Tento sídelní pohyb již zřetelně vyznačil J. Zaimov (srov. mapa 1).

134

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Nomina Geographica Europaea. Bibliographische Sammlung zu europäischen Orts-, Flurund Gewässernamen

Níže k tomu uvádím dva příklady.

1) Slov. *močęrъ je základní podoba řady apelativ, která jsou stejně jako močýdlo aj. (viz výše) odvozena od slov. mok-, moč-, např. ve staroslověnštině močǫ, močiti „činit mokrým, namáčet, rosit len nebo konopí“, rus. moknutʹ „činit mokrým, namáčet, rosit len nebo konopí“, rus. moča „moč“, ukr. „moč, deštivé počasí“, srb., chorv. moča „namáčený kus chleba“, rus. mokva „vlhkost, déšť, špína“ a mnoho dalších.

2) Slov. *močęrъ lze doložit v mnoha slovanských jazycích: ukr. močár, -a „močál, rašeliniště, bažina, mokřina, bažinaté místo“, močęr „malé rybníčky k rosení konopí“, pol. moczar, moczara apod. „bažinatá půda porostlá vodními rostlinami; bažina“, staropol. moczar „mokrá půda, mokřina, rašeliniště, bažinatá půda“, čes., slov. močár, močiar, močarka, močarina aj. „bažinaté, rašelinné místo porostlé trávou, bažina, mokré místo, kaluž“, bulh. močúr, močar „bažina, bažinaté, rašelinné místo, močál“, srb., chorv. močar „bažina, močál“.

Slovo bylo přejato do maďarštiny jako mocsár, mocsér „bažina“ a do rumunštiny jako mocírlə (pravděpodobně kontaminace z *močęr a *moči(d)l-.

Slovo lze doložit přibližně ve 200 místních, vodních a pomístních jménech; níže uvádím pouze výběr z četných slovanských jmen: Močar, Močár, Močiar, Močar̄, Mačur, Močur, Mocsur, také v Řecku jako Μοτσάρα, Μουτσιάρα aj., zčásti – především v Bulharsku – s členem, například Močurjeto, Močurito.

Nechybějí ani plurální útvary: Moczary, Močary, Mutšari, Močare, Močury aj. Stejně tak nechybějí sufixální útvary jako Močarka, Močiārka, Močorek, Moczarki, Močarki, Močarni, Močarnyj, Mocz arne, Močarna, Močarno, Močirica, Močarec aj.

Stereotypní a jednotvárně působící sbírka vede při mapování k zajímavému výsledku (mapa 4).

Na rozdíl od rozptýlení jmen odvozených od slov. lužа a močid(l)o, jejichž stopy se nacházejí především ve Slovinsku a Chorvatsku, jsou toponyma, jejichž základem je *močęrъ, jednoznačně rozšířena na východním Balkáně, tj. v Rumunsku a především v Bulharsku. Tuto „2. cestu“ lze podpořit dalšími rozšířeními jmen.

Pro toto spíše východní rozšíření je zvláště typické slovanské slovo bagno, také bahno, nářečně také behno.

Toto slovo je doloženo v četných slovanských [jazycích], v ruštině však téměř zcela chybí (zde je doloženo pouze v oblastech přiléhajících k Ukrajině a Bělorusku): ukr. báhno ‚bažina, močál‘ (dále odvozeniny jako bahnýsko, bahnýšče, bahnovyśk’o s podobnými významy), bělorus. báhna ‚nepřístupná rašelinná bažina, bažina, močál‘, pol. bagno ‚bažina, mokřad‘ (s

Straipsniai / Articles

135

JÜRGEN UDOLPH

odvozeninami jako baġnowisko), již staropol. bagno ‚palus, stagnum, limus‘, také ‚ledum palustre‘, luž. bahno, bagno ‚bažina, močál, mokřina; rojovník bahenní‘ (dále odvozeniny jako bahniško, bahniščo, bahnowizna aj.), polab. bóġnö ‚bažina‘, čes. bahno ‚bažina, bláto, močál‘, dial. také behno (s odvozeninami jako bahnisko, bahniště, bahnovina aj.), slov. bahno ‚bažina, močál‘. V jihoslovanských jazycích nelze doložit odpovídající formy, avšak slovo je přejato do rumunštiny jako bahnă.

MAPA 4: Rozšíření *močerь ve slovanských místních jménech

V souboru Nomina Geographica Europaea je doloženo přibližně 300 jmen. Jsou rozšířena především v Lužici, v severním, západním a jižním Polsku a na ukrajinském předkarpatském území. Následující jména lze doložit a kartograficky zpracovat pomocí zde projednávaného rozsáhlého souboru jmen: Bagno (velmi časté), Bahno, Bahne, Begno, plurální útvary jako Bagna, Bähna, Bahna, Behna, Bahnă, útvary se sufixy jako Bahneć, Bahenec, Bagenz, Bagnowce, Bagieniec, Bahn ica, Bahnita, Bagn ica, Bagienica, Bagienice, Bagiennica, Bagienek, Bagienka, Bagienko, Bagienki, Bagieneczko, Bagnówka, Bahn iúka, Bagniewko, Bagniewka, Bagniska a mnoho dalších.

Rozšíření jmen poskytuje působivý obraz (mapa 5).

136

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Nomina Geographica Europaea. Bibliographische Sammlung zu europäischen Orts-, Flurund Gewässernamen

MAPA 5: Rozšíření *bagbno ve slovanských místních jménech

Ačkoli je apelativum velmi dobře a silně rozšířeno především v západoslovanské oblasti, jména se nešíří směrem k Rakousku a Slovinsku ani dále na jih směrem k Chorvatsku. Je patrná zcela jiná trasa, která vynikne zvláště tehdy, vezmeme-li pro srovnání průběh Karpat (mapa 6).

MAPA 6: Průběh Karpat

Straipsniai / Articles

137

JÜRGEN UDOLPH

Je zcela zřejmé, že rozšíření jmen odvozených od bagno sleduje šíření na jih podél karpatského oblouku. Jelikož jde o slovanské slovo, není příliš odvážné předpokládat, že se jedná o osídlovací pohyb nesený mluvčími slovanských dialektů.

Na základě těchto čtyř pojednaných slovanských apelativ, která lze doplnit dalšími příklady, lze ukázat, že Slované dosáhli Balkánu různými cestami: jednak příchodem z Moravské brány přes východní Rakousko a Uhry do Slovinska a Chorvatska a dále do Albánie a západního Srbska až do západního Řecka. Druhý proud postupoval podél karpatského oblouku přes Bukovinu, Moldavsko, Dobrudžu (částečně přes Rumunsko / Sedmihradsko) a dolní Dunaj až do Bulharska a východního Řecka. Oba proudy lze kartograficky znázornit přibližně jako na mapě 7.

MAPA 7: Místní jména a šíření slovanských kmenů

Je zřetelně patrné, že slovanské osídlovací pohyby směrem na jih probíhaly různými cestami. Nyní lze pomocí slovní zásoby rumunštiny ukázat, že tento předpoklad lze potvrdit:

1. Označují-li jména spíše západní cestu přes Slovinsko a Chorvatsko, pak v rumunštině chybí výpůjčka.

2. Naznačují-li zeměpisná jména spíše migraci podél Karpat na jihovýchod, tedy přes Moldavsko a Dobrudžu do

138

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Nomina Geographica Europaea. Bibliographische Sammlung zu europäischen Orts-, Flurund Gewässernamen

Rumunska a Bulharska, pak jsou slovanská slova tvořící základ odpovídajících místních jmen přejata do rumunštiny:

slovansky rumunsky *jьzvorъ izvór bagno bahnă sigla sihlă, sîhla stubel ştiubeĭŭ

OBRÁZEK 8: Výpůjčky slovanských slov do rumunštiny

Existuje další argument pro předpoklad různých migračních cest slovanských kmenů. Rozdílné cesty zanechaly stopy také ve slovní zásobě jihoslovanských jazyků. Podrobně se tím zabýval Popović (1960: 438–444). Z jeho kartografických zpracování slovní zásoby jihoslovanských jazyků jsem vybral tři mapy. Nejprve slovo pro „déšť“ (mapa 8):

MAPA 8: „Déšť“ v jihoslovanských jazycích (pramen: Popović 1960: s. 441)

Srbské a chorvatské kiša je nepochybně mladší slovo než pokračování *dъždъ „déšť“, srov. pol. deszcz, rus. dožd’ atd. Zcela podobné je rozšíření slova pro „železo“ (mapa 9):

Straipsniai / Articles

139

JÜ R G E N U D O L P H

MAPA 9: „Železo“ v jihoslovanských jazycích (pramen: Popović 1960: s. 442)

Mladší slovo je srbské a chorvatské gvožđe, gožđe, starší pak nepochybně z předslovanské indoevropské jazykové vrstvy pocházející *želežo, srov. rus. železo, pol. żelazo. A poslední příklad: slovanské slovo pro „saze“ (mapa 10):

MAPA 10: „Saze“ ve slovanských jazycích (pramen: Popović 1960: s. 443)

Starší je nepochybně slovo pro „saze“ *sad’a., které souvisí s lit. šuodžiai a staroangl. či staroseverským sót.

140

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Nomina Geographica Europaea. Bibliographische Sammlung zu europäischen Orts-, Flurund Gewässernamen

Lze z toho usuzovat, že zachování archaismů na periferii jihoslovanské jazykové oblasti souvisí s příchodem ze starých sídel Slovanů severně od Karpat. Ve středu, kde se oba osidlovací proudy opět setkaly, vznikly inovace nebo se prosadila jiná slovanská slova, například *sad’a.

Všechny tři komplexy – jednak různé migrační cesty naznačené odlišným rozptylem slovanských jmen, jednak přejímání určitých slovanských hydronymických výrazů do rumunštiny a jednak archaismy slovanské slovní zásoby na periferii jihoslovanského jazykového prostoru oproti inovacím v centru – svědčí o tom, že pozdější Jihoslované se na Balkán přistěhovali různými cestami.

Na tomto místě připomínám výše otištěnou mapu 1 J. Zaimova (1967), na níž je nastíněn příchod slovanských kmenů na jih Balkánu. Kartografická zpracování vybraných slovanských „vodních slov“, umožněná sbírkou slovanských jmen v uvedeném internetovém souboru, tak zobrazují severní část Balkánu a vymezují dvě hlavní migrační cesty slovanských kmenů: Rakousko, Uhry, Slovinsko a Chorvatsko na jedné straně, Bukovinu, Moldavsko, Dobrudžu, dolní tok Dunaje a Bulharsko na straně druhé.

Cílem tohoto článku bylo na základě vybraných sbírek a kartografických zpracování poukázat na možnosti, které může vysoký počet shromážděných jmen v uvedeném souboru Nomina Geographica Europaea (https://adw-verwaltung.uni-goettingen.de/ortsnamen/images_lightbox.php.) nabídnout při zpracování slovanských jmen.

LITERATURA

Eilers Wilhelm 1982: Geographische Namengebung in und um Iran. Ein Überblick in Beispielen, Mnichov: Verlag der Bayerischen Akademie der Wissenschaften.

Frings Theodor 1957: Grundlegung einer Geschichte der deutschen Sprache, 3. vydání, Halle (Saale): Niemeyer.

LVŽ I – Lietȗvos vietovardžių žodynas [The Dictionary of Lithuanian Place Names] 1, redakční kolegium L. Balode, V. Blažek, G. Blažienė, V. Kardelis, A. Ragauskaitė, S. Temčinas, J. Udolph, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2008.

Pojednání / Články

141

JÜ RGEN UDOLPH

LVŽ II – Lietuvos vietovardžių žodynas [The Dictionary of Lithuanian Place Names] 2, autoři L. Bilkis, G. Blažienė, M. Norkaitienė, A. Ragauskaitė, M. Razmukaitė, D. Sviderskienė, hlavní redaktor L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2014.

NMPol – Nazwy miejscowe Polski. Historia. Pochodzenie. Zmiany [Place Names of Poland. History. Origin. Changes], sv. 1–15, ed. K. Rymut, B. Czopek-Kopciuch, Krakov: Instytut Języka Polskiego PAN, 1996–2018.

Popović Ivan 1960: Geschichte der serbokroatischen Sprache, Wiesbaden: Otto Harrassowitz.

SSNO – Słownik staropolskich nazw osobowych [Dictionary of Old Polish Personal Names], vyd. W. Taszycki, sv. 1–2, Vratislav, Varšava, Krakov: Zakład Narodowy imienia Ossolińskich, Wydawnictwo Polskiej Akademii Nauk, 1965–1968; sv. 3–5, Vratislav, Varšava, Krakov, Gdaňsk: Zakład Narodowy imienia Ossolińskich, Wydawnictwo Polskiej Akademii Nauk, 1971–1980; sv. 6–7, Vratislav, Varšava, Krakov, Gdaňsk, Lodž: Zakład Narodowy imienia Ossolińskich, Wydawnictwo Polskiej Akademii Nauk, 1981–1985.

Stams Werner 1998: Atlas zur Geschichte und Landeskunde von Sachsen. F. Hospodářství (zemědělství, hornictví, průmysl, doprava). IV. Nejnovější doba (1815–1866, 1867–1918, 1918–1945) 1, příloha. Půdy podle půdních hodnot: Půdní hodnoty ploch obcí podle hodnotových ukazatelů půdního ocenění z let 1934 až 1954, vyd. Filologicko-historická třída Saské akademie věd v Lipsku ve spolupráci s Zeměměřickým úřadem Saska, Lipsko: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften.

Udolph Jürgen 1979: Studien zu slavischen Gewässernamen und Gewässerbezeichnungen. Ein Beitrag zur Frage nach der Urheimat der Slaven, Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag.

Zaimov Jordan 1967: Zaselvane na bălgarskite slavjani na Balkanskija poluostrov [Settlement of Bulgarian Slavs on the Balkan Peninsula], Sofie: Bălgarska Akademija na Naukite.

142

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Nomina Geographica Europaea. Bibliographische Sammlung zu europäischen Orts-, Flurund Gewässernamen

Nomina Geographica Europaea. Bibliografická sbírka evropských místních, pomístních a vodních jmen

S H R N U T Í

Tento článek analyzuje sbírku zeměpisných jmen sestávající přibližně ze 450 000 jmen, která je již několik měsíců volně přístupná na internetu. Název sbírky zní –

Nomina Geographica Europaea. Bibliographische Sammlung zu europäischen Orts-, Flurund Gewässernamen.

Lze ji najít na této adrese: https://adw-verwaltung.uni-goettingen.de/ortsnames/images_lightbox.php. V článku je sbírka popsána podrobněji. Podrobněji je nastíněn její vznik, principy uspořádání a struktura. Zdůrazňuje se také, že její využívání je zcela bezplatné a přístup je otevřen všem zájemcům.

Druhá část článku na příkladu migrace slovanských kmenů na Balkán ukazuje, jak lze tuto sbírku s jejím velkým množstvím údajů využít – informace shromážděné ve sbírce zeměpisných jmen umožňují vytvářet mapy, které jsou důležité pro otázku, jakými cestami se slovanské kmeny vydaly na jih.

Do redakce: 5. listopadu 2021.

JŪRGEN UDOLPH

Centrum pro výzkum jmen – Göttingen / Rosdorf, Steinbreite 9, D–37124 Rosdorf u Göttingenu Akademie věd v Göttingenu

Pracoviště místních jmen mezi Rýnem a Labem – onomastika v evropském prostoru Robert-Koch-Str. 29, D–48149 Münster [email protected]

Straipsniai / Articles

143