ALISA STUNŽAITĖ

Ústav litevského jazyka

ORCID id: orcid.org/0000-0002-4816-2629

Oblasti výzkumu: toponomastika, kognitivní onomastika, kognitivní sémantika.

DOI: doi.org/10.35321/all89–11

ODHALENÍ DRYMONYMIE VILNIUSKÉHO OKRESU: PŘÍPAD METONYMIE

Analýza drimonymie vilniuského okresu: případ metonymie

ANOTACE

Hlavním cílem této studie je poskytnout vhled do metonymických vzorců, které vykazují drymonyma v dnešním Vilniuském okrese. Výzkum se zaměřuje na výběr 696 názvů získaných z celkového počtu 787 oficiálně užívaných drymonym nacházejících se na území Vilniuského okresu. Údaje pro studii byly shromážděny z různých zdrojů, včetně tištěných materiálů, elektronických zdrojů a interaktivních map. Výsledky výzkumu zdůrazňují převahu metonymického myšlení při tvorbě drymonym. Analýza odhalila tři odlišné metonymické modely: MÍSTO ZA MÍSTO, VÝRAZNÝ RYS ZA MÍSTO a OSOBA ZA MÍSTO. Model MÍSTO ZA MÍSTO se ukázal jako vysoce produktivní a vytvořil 570 drymonym. Model VÝRAZNÝ RYS ZA MÍSTO byl spojen se 100 drymonymy. Model OSOBA ZA MÍSTO ovlivnil pojmenování 26 drymonym.

KLÍČOVÁ SLOVA: Vilniuský okres, drymonyma, metonymie, metonymické modely, kognitivní onomastika.

ANOTACE

Cílem této studie je zjistit, které metonymické modely dominují v drimonymii Vilniuského okresu. Z písemných a elektronických zdrojů a interaktivních map bylo pro výzkum shromážděno 787 drymonym fungujících v dnešním Vilniuském okrese. Výsledky výzkumu odhalily metonymickou povahu 696 drymonym Vilniuského okresu. Uvedené

236

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Unraveling Vilnius County Drymonymy: the Case of Metonymy

názvy souvisejí s těmito metonymickými modely: MÍSTO ZA MÍSTO, VÝRAZNÝ RYS ZA MÍSTO a ČLOVĚK ZA MÍSTO. Vysoce produktivní model, podle něhož vzniklo 570 drymonym, je MÍSTO ZA MÍSTO. Metonymický model VÝRAZNÝ RYS ZA MÍSTO souvisí se 100 drymonymy. Podle modelu ČLOVĚK ZA MÍSTO bylo pojmenováno 26 lesů Vilniuského okresu.

KLÍČOVÁ SLOVA: Vilniuský okres, drymonyma, metonymie, metonymické modely, kognitivní onomastika.

ÚVOD

Vlastní jména, resp. toponyma, tvoří nedílnou součást jazyka stejně jako všechny ostatní lexikální jednotky. Na rozdíl od běžných slov jsou jména naplněna odlišnými konotacemi a sémantickými implikacemi. Ačkoli se některá vlastní jména mohou zpočátku jevit jako jména sloužící čistě referenčním funkcím, zkoumání prizmatem kognitivní onomastiky odhaluje jejich vnitřní narativní význam. Taková označení vznikají vzájemným působením jednotlivců a konkrétních míst, čímž získávají věcný význam, zejména pro své uživatele (Ainiala, Östman 2017: 5). Jména skutečně dokážou vyvolávat vzpomínky, fantazie, jazykové kompetence a emocionální reakce (Nyström 2016: 40). Kromě toho mají schopnost vyvolávat specifické kognitivní procesy tím, že rozšiřují obsah toponyma (Berezovič 1991: 75; Langendonck 2013). Jména tedy přesahují pouhé nálepky; naopak nesou hluboký kulturní význam a zvyšují celkovou hodnotu jazyka, který je užívá.

Podle postulátů kognitivní lingvistiky význam onym nevzniká izolovaně, nýbrž se konstruuje. Jinými slovy, řídí se procesem konceptualizace, který zahrnuje nesčetné množství faktorů přesahujících již známé koncepty a jedinečné osobní zkušenosti jednotlivce (Langacker 2006: 30; Boldyrev 2016: 32). Koncept je mnohorozměrný a lze jej připodobnit k obrazu charakterizovanému nejasnými hranicemi (Lakoff, Johnson 1980: 3; Gudavičius 2011: 109, 112–113). Existuje však možné nesprávné chápání ekvivalence konceptu a významu slova (Kerevičienė 2009: 5). Lexikální význam je výchozím bodem dešifrování konceptu. Nemělo by se však přehlížet, že koncepty jsou abstraktní entity. Vyžadují způsob manifestace a v tomto bodě slouží jazyk jako primární prostředek jejich vyjádření. Stejně jako jsou významy slov uloženy ve slovnících, nacházejí koncepty své místo v mentálním lexikonu. V tomto kognitivním úložišti jsou po celý život jednotlivce uchovávány veškeré nahromaděné znalosti. V důsledku toho lze přesně vymezit a následně prostřednictvím jazyka vyjádřit veškeré myslitelné překážky

Straipsniai / Articles

237

ALISA STUNŽAITĖ

které brání porozumění; to se následně artikuluje prostřednictvím jazyka, v němž konceptuální obsah odpovídá významům spojeným s konkrétními slovy (Karpenko, Golubenko 2015: 286; Nyström 2016: 43).

Proces konceptualizace se uskutečňuje prostřednictvím různých mechanismů myšlení. Jedním z takových mechanismů, o němž se v posledním desetiletí rozsáhle diskutuje, je teorie konceptuální metafory (Gibbs 1994: 123–124; Croft 2000: 197; Lakoff, Johnson 1980: 4), která přesahuje rámec tohoto článku. Tento výzkum se místo toho zaměří na projevy metonymického myšlení patrné v toponymii, resp. drymonymii. Nejprve je nezbytné vyjasnit samotný koncept metonymie.

Metonymické myšlení představuje významný aspekt lidského poznávání a osvětluje složitosti užívání jazyka, porozumění i různých kognitivních interakcí (Gibbs 1999: 61, 66). Metonymie v podstatě slouží jako kognitivní a jazykový nástroj k reprezentaci univerzálních kategorií přítomných v lidské mysli; jde o způsob chápání jednoho objektu prostřednictvím jeho asociace s jiným, zejména když oba objekty koexistují v téže doméně (Kövecses, Günter 1999: 21; Kerevičienė 2009: 14–15). To znamená, že se široce zohledňuje blízkost a propojenost objektu. K přenosu názvů dochází mezi objekty, které jsou spojeny různými způsoby: prostorově, situačně, strukturálně, historicky a dalšími způsoby. Podle Jurije Karpenka (1980: 49) je každá toponymická oblast ze své podstaty náchylná přesahovat vlastní hranice, především migrací vlastních jmen, analogickými formacemi a dalšími jemnějšími toponymickými procesy.

Na základě předpokladu, že onymy lze analyzovat prizmatem jiných názvů, se vědecké výzkumy zaměřily na objasnění převládajících modelů metonymického pojmenovávání. Představitelé kognitivní onomastiky dnes nepochybují, že metonymie je skutečně jedním z klíčových prostředků tvorby jmen (Langendონck 2007: 4; Rapa 2019: 38). V této souvislosti Katalin Reszegi (2022) identifikovala několik modelů získaných ze sbírek toponym na úrovni jednotlivých zemí. Tyto modely zahrnují schéma MÍSTO ZA MÍSTO založené na prostorových vztazích a také další schémata, jako OSOBA ZA MÍSTO, VEGETACE ZA MÍSTO, ZVÍŘE ZA MÍSTO atd. Pierre Arnaud (2022) dospěl k obdobným zjištěním; zvolil však obecnější označení, totiž VÝRAZNÝ RYS ZA MÍSTO, které zahrnuje specifické vzorce pozorované při metonymickém pojmenovávání. Vzhledem k tomu, že metonymie je považována za potenciálně produktivní zdroj v toponymické oblasti, bylo rozhodnuto podrobně prozkoumat litevský toponymický systém se zaměřením na třídu drymonym ve Vilniuském okrese.

238

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Unraveling Vilnius County Drymonymy: the Case of Metonymy

Tato studie prosazuje přijetí komplexního výkladu drymonym v souladu s východoevropskou tradicí. Tento typ toponyma označuje názvy spojené se zalesněnými oblastmi, jako jsou lesy, borové háje a jakékoli jiné plochy pokryté lesy (Nikonov 1966: 124; Superanskaja 1973: 186; Podol’skaja 1988: 57). V regionálním onomastickém výzkumu se běžně používá rovnocenný termín miško vardas, označující forest name, a bude se rovněž používat zaměnitelně s termínem drymonym.

Oblast litevské drymonymie dosud nebyla komplexně projednána. Nepochybně mají zásadní význam rozsáhlé vědecké příspěvky Ilony Mickienė (2001, 2004, 2006, 2011, 2012, 2018, 2019). Téměř dvě desetiletí se její výzkum věnuje zkoumání derivačního aspektu drymonym v severní Litvě. Ačkoli existují některé omezené epizodické analýzy Renaty Endzelytė (2003, 2005), Neriji Bartkutė (2006, 2008) a Dalii Sviderskienė (2006), je třeba zdůraznit, že žádná z těchto studií nepřistupovala k tématu drymonym z perspektivy kognitivní onomastiky. Zavedení alternativního přístupu by však mohlo obohatit paradigma litevských onomastických studií, neboť by mohlo odhalit narativní aspekty, které onymy obsahují. Jinými slovy, kognitivní přístup by mohl objasnit, jak se složité myšlenky a zkušenosti vtiskují do místní toponymie. Dryonyma mají potenciál odhalit zajímavé zvláštnosti myšlení vlastní jejich struktuře. Proto je cílem současného výzkumu identifikovat metonymické modely odrážející se v drymonymech dnešního Vilniuského okresu.

Výzkumný materiál a zdroje zahrnují 696 drymonym založených na metonymii, které tvoří předmět této studie. Tyto konkrétní onymy byly pečlivě vybrány z korpusu 787 drymonym, která se v současnosti oficiálně používají v geografických hranicích Vilniuského okresu. Sběr údajů zahrnoval elektronické i tištěné odkazy a zdroje.^¹ Z výzkumu byla vynechána dryonyma s inherentní nejednoznačností jejich povahy. Tato jména mohla být ovlivněna polysémními apelativy nebo apelativy a/nebo vlastními jmény. Zahrnutí takových případů by mohlo vnést variace ovlivněné metonymickými modely, a tím ovlivnit výsledky studie. Proto bylo rozhodnuto analyzovat dryonyma s jasnou sémantikou. Při objasňování původu drymonym založených na apelativech sloužily jako klíčové zdroje slovníky litevského, polského, ruského a běloruského jazyka.

^¹ Hlavními zdroji shromažďování výzkumného materiálu byly: Portál prostorových informací Litvy (GP), Onomastikon litevských lesů (LMV) a Slovník litevských místních jmen (LVŽ I, II, III, IV), viz také Zdroje a odkazy k drymonymům.

Straipsniai / Articles

239

ALISA STUNŽAITĖ

U drymonym odvozených od osobních jmen byl přijat komplexní přístup, který pro ověření zahrnoval elektronické i tištěné zdroje.^²

Metodologie výzkumu. Současný výzkum se řídí tradicí kognitivní onomastiky, která tvrdí, že všechna jména mají inherentní význam. Analytický rámec pro zkoumání drymonym je adaptován z návrhu Nicoly Dobrić (2010), který spočívá v přezkoumání konceptualizace těchto onym prostřednictvím zdrojových a cílových domén, reprezentovaných jako zdroj → konceptuální struktura → doména. Protože se však zaměřujeme výhradně na zkoumání metonymických modelů, zjednodušujeme model realizace konceptuálního obsahu na zdroj → cíl, čímž zdůrazňujeme přenos konceptu z jedné entity na druhou.

Některé zkoumané případy vyžadují komplexnější vysvětlení, a proto používáme výzkumné modely zavedené Aleksandrasem Vanagasem (1981), Sviderskienė (2016, 2017, 2019, 2022), Ilonou Mickienė a Ritou Baranauskienė (2019), Pavlem Skorupou (2019, 2021, 2021a, 2023) a dalšími. V této studii je analýza drymonym pojímána prostřednictvím tří zastřešujících obecných metonymických modelů: I. MÍSTO ZA MÍSTO, II. VÝRAZNÝ RYS ZA MÍSTO a OSOBA ZA MÍSTO, které se dále dělí na specifičtější modely.

1. METONYMICKÝ MODEL: MÍSTO ZA MÍSTO

Metonymický model MÍSTO ZA MÍSTO je v onomastické oblasti dobře zaveden jako transonymizace, tedy přenos onym z jedné třídy do druhé (Podol’skaja 1988: 87). Tato komplexní definice zahrnuje rozmanité možnosti interakcí mezi vlastními jmény, a zdůrazňuje tak široké chápání podstaty tohoto jevu. Z kognitivního hlediska lze tento typ přechodu klasifikovat jako metonymii. To znamená, že se rozsáhle zohledňuje blízkost a sousedství objektů. Taková jména rovněž přispívají k lepšímu porozumění vztahu mezi různými toponymickými objekty a usnadňují rozpoznání projevu metonymického myšlení (Markert, Nassim 2006: 2; Reszegi 2012: 5). Tento článek navrhuje rozlišovat mezi dvěma dominantními cílovými doménami: sídly a vodními útvary. Tento model je však běžně

^² Viz odkazy.

240

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Unraveling Vilnius County Drymonymy: the Case of Metonymy

spojen s výraznými rysy lokality.^³ Tento článek rozlišuje mezi drymonymy motivovanými jinými onymy, čímž je spojuje s určitým místem, a drymonymy motivovanými apelativními formami, které je spojují s výraznými rysy lokality. Dryonyma spadající do kategorií založených na jiných onymech jsou analyzována níže.

1.1. Sídlo za les

Většina drymonym identifikovaných ve Vilniuském okrese má původ v nedalekých sídlech. Vzhledem k rozsáhlému záběru tohoto výzkumu jsou zde uvedeny pouze nejprototypičtější a nejvýraznější příklady. Celkem 546 drymonym odpovídá tomuto metonymickému vzorci. Podle Reszegi (2022: 209) může vzniknout nový název odkazující na širší prostor; nový název přitom vykazuje úzký vztah k původnímu významu názvu, který jej inspiroval. Vzhledem k syntetické povaze litevského jazyka, v němž lexikální jednotky mění svou podobu prostřednictvím skloňování, se nově vytvořené názvy obvykle vyjadřují přivlastňovacím pádem (lit. Kilmininko linksnis), který může vyjadřovat nesmírné množství různých vztahů včetně držení/vlastnictví (Vaičienė 214: 320). Tato dryonyma mají také další lexikální složku, miškas, která se překládá jako forest. Lze tedy pozorovat tyto metonymie: Avižonys (Šr D) → Avižonių miškas (Šr D), Bagotėliai (El D) → Bagotėlių miškas (El D), Būikos (Šlčn D) → Būikų miškas (Šlčn D), Gelėdnė (Švčnč D) → Gelėdnės miškas (Švčnč D), Girulaičiai (V D) → Girulių miškas (V D), Kakarieka (Ukm D) → Kakariekos miškas (Ukm D), Semeliškės (El D) → Semeliškių miškas (Trak D), a další.

Srovnatelný vztah je patrný u některých drymonym, v nichž druhá lexikální složka nabývá přesnějšího sémantického významu. Pro ilustraci uveďme následující příklady: Barsūniškės (El D) → Barsūniškių eglynas (El D), kde litevské slovo eglynas označuje „jedlový les“, a poskytuje tak konkrétní informaci o rostlinném druhu. V jiném případě Beliōnys (Švčn D) → Belionių šilėlis (Švčn D) druhá složka, lit. šilas, označuje „les vysokých, rovných jehličnanů (zejména borovic) rostoucích na písečných dunách“. Litevská přípona -el^⁴ zde navíc možná vyjadřuje koncept malosti; markerové slovo šilėlis odhaluje převládající vegetační charakteristiku lokality.

^³ Srov. Arnaud 2022.

^⁴ Srov. Urbutis 2009: 330.

Straipsniai / Articles

241

ALISA STUNŽAITĖ

V dalším ilustrativním příkladu transformace toponyma Šešuoliai (Ukm D) → Šešuolių giria (Ukm D) využívá litevské slovo giri̇̀ k vyjádření představy „velkého lesa“, čímž účinně zdůrazňuje rozsáhlé rozměry zalesněné oblasti. Podobně v případě Batėnai (MIt D) → Batėnų girėlė (Ukm D) litevská přípona -elis přidaná k markerovému slovu vyjadřuje libost. Obě druhé lexikální složky těchto drymonym zřetelně odrážejí typ lesa.

V Januvka (V D) → Janūv̇kos raistel̇is (El D) litevské slovo raistel̇is, zdrobnělina slova raistas označující „bažinaté místo porostlé keři nebo stromy, močál“, poskytuje další podrobnosti o krajině. Litevská přípona -el navíc v tomto kontextu vyjadřuje představu malosti nebo libosti.⁵

Zajímavý příklad druhé lexikální složky lze nalézt v Gudėliai (Šlčn D) → Gudėlių kelias (Šlčn D), kde je lit. kelias spojeno s významem road. Při prozkoumání mapy je zřejmé, že tento marker není nijak zvláštní, neboť je patrné, že cesta vedoucí do Gudėliai prochází tímto zalesněným územím.

Další působivý příklad se nachází v Naujienos (Trak D) → Naujienų sala (Trak D), kde lit. salà znamená „území obklopené vodou“. Volbu tohoto konkrétního markeru lze přičíst pozorování, že při bližším zkoumání okolí je patrné, že les obklopují vodní toky, včetně řeky Grãžupis a menších potoků. Obdobný marker salà se rovněž objevuje v Til̇tai (Trak D) → Ti̇ltų salà (Trak D), kde je les rovněž obklopen vodními toky. Je pozoruhodné, že obě tato dryonyma se nacházejí v rámci téhož okresu, což může naznačovat kulturní zvláštnost procesu pojmenovávání, vezmeme-li v úvahu absenci takových markerů v jiných okresech Vilniuského okresu.

Některá dryonyma vykazují použití dvojitých nebo dokonce trojitých markerů, jak dokládá Antakalnis (V D) → Antakalnio šilo miško párkas (V D). V tomto případě toponymum poskytuje dodatečné informace o převládající vegetaci: lit. šilas vyjadřuje představu „lesa vysokých, rovných jehličnanů (zejména borovic) rostoucích na písečných dunách“, zatímco lit. párkas označuje „park“, a tím naznačuje rekreační účel připisovaný lesu.

Pozoruhodně se v městských oblastech jako převládající trend objevuje opakující se konvence pojmenovávání, v níž je druhou lexikální složkou párkas. Je to patrné z četných drymonym na území vilniuského městského okresu, která obsahují tento specifický prvek. Například Bukčiai (V D) → Bukčių miško párkas (V D), Gariūnai (V D) → Gariūnų miško párkas (V D), Fabijoniškės (V D) → Fabijoniškių miško párkas (V D) a několik dalších příkladů tento vzorec dokládá.

⁵ Tamtéž.

242

Acta Linguistica LXXXIX

Unraveling Vilnius County Drymonymy: the Case of Metonymy

Je třeba zdůraznit, že některá dryonyma zahrnují kombinaci více sídel spolu se specifikujícím lexikálním prvkem, zejména miškas (les). Tato složená onymy implikují předpokládaný blízký prostorový vztah k oběma sídlům: Nerāvai (V D), Grigiškės (V D) → Nerāvų-Grigiškių miškas (V D), Vaišėtai (Šlčn D), Trėbuškės (Šlčn D) → Vaišėtų-Trėbuškių miškas (Šlčn D). V této souvislosti stojí za zmínku přítomnost drymonym s více markery, podobně jako u dříve diskutovaných modelů. Příklady takových dvojitých markerů, jako je miško párkas, lze nalézt v názvech lesů, jako jsou Višoriai (V D), Bajõrai (V D) → Višõrių-Bajõrų miško párkas (V D).

Naproti tomu některá dryonyma obsahují název sídla bez příslušného markeru. V takových případech dryonyma fungují jako sjednocující prvky prostoru a naznačují společnou vazbu k oběma obydleným oblastem. Tento jev lze ilustrovat následujícími příklady: Mažosios Sėlos (Šlčn D), Didžiosios Sėlos (Šlčn D) → Sėlių miškas (Šlčn D), Naujosios Rakliškės (Šlčn D), Senosios Rakliškės (Šlčn D) → Rakliškių miškas (Šlčn D).

Metonymická korelace spojující sídlo a les se projevuje v dryonymech, která používají litevskou předponu pa-. Tato předpona běžně propůjčuje předmětu označenému základním termínem význam blízkosti (LKG I 424). V důsledku toho tato dryonyma implikují umístění na okraji obydlené oblasti. Následující příklady tento jev ilustrují: Lentvaris (V D) → Palentvario miškas (V D), Dailidžiai (Šr D) → Padailidžių miškas (Šr D).

Použitím metonymického modelu SÍDLO ZA LES lze získat vhled do historického vývoje země. Lze očekávat, že některá sídla získají na významu, zatímco jiná budou postupně zanikat. Sídla, která zmizela z geografických map Vilniuského okresu, přetrvávají prostřednictvím drymonym, jež kdysi motivovala. Tato sídla mohla projít změnami svých úředních názvů, jak dokládá případ Gailiškė (Švčn D) → Gailiškės miškas (Švčn D), Ivučizna ^{(Trak D)⁶} → Ivučiznos miškas (Trak D), nebo byly zrušeny, jako Plačiavėlė (Ukm D) → Plačiavėlės miškas (Ukm D).

Zajímavý případ tohoto metonymického modelu lze pozorovat na příkladu Šveičārai (V D) → Šveičārijos miškas (V D). V tomto konkrétním příkladu je toponymum sídla Šveičārai odvozeno od názvu národa, the Swiss. Naproti tomu dryonymum Šveičārijos miškas vychází z názvu země – Switzerland. Tento příklad

^⁶ Nyní Barbõriškės (Trak D).

Straipsniai / Articles

243

ALISA STUNŽAITĖ

vyvolává zajímavé úvahy, jejichž kořeny mohou spočívat v analogii krajiny. Je důležité připomenout, že Švýcarsko je proslulé svou hornatou topografií, což je rys odlišující se od Litvy, která postrádá výrazná horská pásma. Zkoumaná zalesněná oblast se však nachází ve zvlněném terénu, který rezonuje s místními urbanonymy, jako je Aukštōji str., konotujícím High Street.

Po pečlivém prozkoumání je zřejmé, že metonymie založená na osídlení je plodným zdrojem motivace litevských názvů lesů. Pomocí modelu OSÍDLENÍ PRO LES je možné rozluštit prostorové korelace mezi topografickými prvky a odhalit nuancované způsoby, jimiž jednotlivé ukazatele poskytují cenné informace o vlastnostech lesa a jedinečných rysech krajiny. Názvy lesů, které mají původ v sídlech, plní jedinečnou úlohu jako nositelé historické paměti. Označují existenci kdysi obydlených oblastí a zachycují podstatu těchto zaniklých míst. Tento jev podtrhuje složité prolínání jazykového vyjádření s kulturními a geografickými dějinami regionu a osvětluje složité vrstvy významu obsažené v toponymech.

1.2. Vodní prvek pro les

Vodní útvary mají v lidské činnosti nesmírný význam, a proto se stávají výraznými prvky geografického regionu. Jejich zásadní úloha při utváření krajiny a ovlivňování lidských sídel z nich činí nedílné součásti místní toponymické struktury. Vodní útvary historicky sloužily jako zdroje obživy, obchodní cesty a místa kulturního významu, a stávaly se tak ohnisky lidského osídlení a činnosti. Tato jména poskytují pocit místa a slouží jako spojnice mezi vodním útvarem a dalšími toponymickými entitami v okolí (Reszegi 2022; Skorupa 2023: 231). V důsledku toho toponymická nomenklatura vytváří sémantickou provázanost, která prohlubuje porozumění prostorovým vztahům a kulturní krajině regionu.

Ačkoli lze namítnout, že řeky, jezera a rybníky často fungují jako výrazné prvky určitého místa, v tomto kontextu stojí za to uvést Vanagase (1981: 35), a to vzhledem k jeho podnětnému pozorování, že řeky mohou mezi různými geografickými prvky fungovat jako charakteristické ukazatele určité lokality, pokud v širším geografickém kontextu vykazují výrazné vlastnosti. Bylo přijato záměrné rozhodnutí zahrnout názvy lesů, které čerpají inspiraci z jiných toponym, do zastřešujícího metonymického rámce MÍSTO PRO MÍSTO, tj. VODNÍ PRVEK PRO LES, namísto

244

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Unraveling Vilnius County Drymonymy: the Case of Metonymy

pouhého spojování těchto názvů lesů s výraznými prvky geografické oblasti, kterou zastupují. Proto se na území Vilniuského kraje 24 názvů lesů zakládá na blízkosti vodních prvků. Je významné zdůraznit, že tyto konkrétní názvy lesů čerpají inspiraci výhradně z hydronym, bez zahrnutí případného vlivu sousedních regionů se stejnými označeními. Uveďme nejvýraznější příklady.

Vzhledem k absenci přilehlých moří v geografickém kontextu Vilniuského kraje se názvy lesů založené na hydronymech obvykle vztahují k vodním útvarům běžně se vyskytujícím v okolí. Názvy lesů motivované jezery, jak dokládají toponyma jako Rašià (Švčn D) → Rašiõs miškas (Švčn D), Skrebỹs (Trak D) → Skrebio miškas (Trak D), Žīrnajai (Ukm D) → Žīrnajų miškas (Ukm D), a ty založené na názvech řek, jako Šalčià (Šlčn D) → Šalčiõs miškas (Šlčn D), Šventėlė (Švčn D) → Šventėlės miškas, Versekà (Šlčn D) → Versekõs miškas (Šlčn D), (Švčn D), se v tomto regionu objevují jako převládající vzorce.

Jak je patrné z výše uvedených příkladů, názvy lesů založené na hydronymech dodržují konvenční strukturu: objevují se v posesivním pádu a obsahují doplňkovou lexikální složku miškas. Podobně jako u pozorovaného jevu v metonymickém modelu OSÍDLENÍ PRO LES je však i zde patrný paralelní trend, kdy některá onyma pozměnila svou podobu, přičemž si zachovala původ ve vodních prvcích. Uveďme například případ Vėrniė (Trak D) → Miškas Pāverknė (Trak D), kde morfologická konstrukce názvu lesa využívá litevskou předponu pa-, která obvykle vyjadřuje představu okrajové polohy.^⁷ Při bližším zkoumání mapy je však zřejmé, že řeka protéká lesem. Sémantická konotace litevské předpony pa by proto mohla souviset s významem „procházet skrze“, neboť v tomto případě řeka protéká lesem.

Dalším pozoruhodným příkladem je název lesa Jūodupės raištas (Ukm D), který je nejspíše odvozen od potonymu Jūodupis (Ukm D). Tento případ je zajímavý z několika důvodů. Zaprvé vykazuje zjevný nesoulad v gramatickém rodě: název lesa zjevně vychází z ženské formy, zatímco potonymum má rod mužský. Tuto neshodu v rodě lze přičíst odlišným jazykovým kontextům, v nichž byla onyma vytvořena, a tedy i rozdílným jazykovým původům. Zadruhé nahrazuje běžně užívaný ukazatel miškas specifičtějším termínem raistas, který lze spojit s významem „lepkavé místo porostlé keři nebo stromy, bažina“ (LKŽe). Tento doplněk

^⁷ Srov. LKG I 424.

Straipsniai / Articles

245

ALISA STUNŽAITĖ

poskytuje další vhled do krajiny dané oblasti. Pozornost si zaslouží také změna podoby v názvu lesa. Zatímco litevština obvykle používá ūpė [řeka], zdrojové hydronymum vychází z alternativní podoby upis [řeka]. Jak podrobně uvádí Vanagas (1981: 51), existuje teoretická možnost, že potonymum původně mohlo vycházet z rodové podoby ūpė. Juōdupis by tedy mohlo znamenat posun v pojmenování. Název lesa by proto mohl souviset s posunem v užívání lexikální podoby. Vodní prvky jako nejstarší složky toponymických entit hrají základní úlohu v motivaci a utváření komplexní krajiny toponymických údajů. Názvy lesů se navzdory své odlišné povaze s tímto trendem shodují. Je však zřejmé, že ačkoli hydronyma v tomto kontextu zaujímají významné místo, nejsou hlavním zdrojem tvorby názvů lesů. Názvy lesů, které skutečně vycházejí z hydronym, se obvykle řídí klasickým rámcem. V tomto konvenčním zobrazení je název vodního útvaru začleněn v posesivním pádu a doplněn dalším ukazatelem označujícím povahu objektu. Tento vzorec je konzistentní, s jen vzácnými výjimkami.

2. METONYMICKÝ MODEL: VÝRAZNÝ PRVEK PRO MÍSTO

Ačkoli metonymie slouží jako plodný zdroj pojmenování, někdy se může s obdobnou výrazností projevovat na všech úrovních onym. Proces tvorby místních názvů často zahrnuje využití apelativních forem. Tento vzorec je obzvláště zřejmý v litevské toponymii a podrobně se jím zabývali badatelé jako Vanagas (1981: 20), Sviderskienė (2016, 2017, 2019, 2022), Mickienė (2018) a Skorupa (2021, 2021a, 2023). Tento článek rozlišuje mezi metonymiemi založenými na onymech, které odpovídají konceptuálnímu modelu MÍSTO PRO MÍSTO, a metonymiemi založenými na apelativech, spojenými s modelem VÝRAZNÉ PRVKY PRO MÍSTO. Tato část se výslovně věnuje analýze druhého přístupu.

2.1. Typ lesa pro les

Reszegi (2022) upozorňuje, že to může souviset s metonymickým modelem MÍSTO PRO MÍSTO, neboť apelativní formy místo popisují a označují. Je skutečně všeobecně uznáváno, že taková toponyma ze své podstaty vyjadřují

246

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Unraveling Vilnius County Drymonymy: the Case of Metonymy

odlišné vlastnosti lokality a objasňují jedinečné charakteristiky lesa. Celkem tato kategorie zahrnuje 36 názvů lesů.

Předchozí výzkum pojednával o motivaci většiny názvů lesů, které spadají do kategorie typu lesa.^⁸ Pro ilustraci metonymického modelu však tento článek analyzuje některé názvy lesů, o nichž se dříve nehovořilo. Jedním z takových případů je název lesa Lužynė (Šr D), který potenciálně pochází z litevského výrazu lūža označujícího „hustý porost propletených stromů a vegetace nebo odlesněnou lesní plochu“ (LKŽe). Tato volba názvu osvětluje stav lesa v době vzniku názvu, poskytuje další vhled do jeho podmínek, a konceptuální struktura je tedy reprezentována takto: lit. lūža → Lužynė (Šr D).

Další zajímavý příklad v kategorii názvů lesů souvisejících s typem lesa se nachází v Margai (Šr D). Toto onymum pravděpodobně čerpá motivaci z lit. márgas, -à, které znamená „rozmanitý, smíšený, heterogenní“ (LKŽe). Tato volba názvu proto vyjadřuje představu, že les se skládá z různých druhů stromů. Během výzkumu vyšlo najevo, že vegetace lesa je rozmanitá a zahrnuje listnaté i jehličnaté stromy. Konceptuální strukturu lze tedy načrtnout takto: lit. margai → Margai (Šr D). Je však možný i jiný zdroj motivace, neboť název lesa mohl být ovlivněn lit. márgas ve významu „jednotka pozemkové míry“ (LKŽe), čímž by se daný název lesa spojoval s praktikami měření půdy. Konceptuální rámec zůstává stejný: lit. margai → Margai (Šr D).

2.2. Prvek krajiny pro les

Tato kategorie zobrazuje les zasazením do kontextu okolní krajiny, čímž jej označuje za výrazný atribut dané oblasti. V důsledku toho je zřejmé, že názvy lesů mohou vyjadřovat informace o povaze terénu a naznačovat, zda je bažinatý, rovný, posetý písečnými dunami nebo charakterizovaný jinými topografickými nepravidelnostmi. Taková toponyma transparentně zobrazují primární vrstvu konceptu. Zároveň lze tato jména spojit s procesem kategorizace. Lidé se přirozeně snažili orientovat ve svém prostředí tím, že identifikovali jeho určující prvky a připisovali krajině význam. Vilniuský kraj má 35 názvů lesů založených na konceptu krajiny.

^⁸ Srov. Stunžaitė 2022.

Straipsniai / Articles

247

ALISA STUNŽAITĖ

Nejúčinnější metodou, jak vyjádřit charakteristické rysy krajiny, je pojmenovat výrazný blízký prvek na základě jeho vlastností. Tato logika je patrná u názvu největšího a nejstaršího parku ve Vilniusu, známého jako Vingis (V D), který odvozuje své jméno od zákrutu řeky Neris. Výraz vingis se do angličtiny překládá jako loop. Park je pozoruhodně ze tří stran ohraničen proudem řeky Neris, což dokládá jasnou konceptuální shodu: lit. vingis → Vingis (V D).

Topografické vlastnosti regionu jsou zachyceny v názvu lesa Kapinių miškas (ŠĮčn D), jehož motivací je litevský termín kāpinės znamenající cemetery. Toto spojení je opodstatněné, neboť přibližně 700 metrů od daného místa se nachází hřbitov. Podle úředních záznamů obce Šalčininkai^⁹ však byl sousední hřbitov založen až v roce 2009. Vzhledem k tomu, že lesní prvek patří ke starší vrstvě toponymických údajů, je přesto možné, že se v blízkosti v určité době hřbitov nacházel. Charakteristika krajiny se tedy promítá do názvu lesa: lit. kāpinės → Kapinių miškas (ŠĮčn D).

2.3. Vegetace pro les

V těchto názvech lesů nabývá významu představa převládající vegetace. Převládající druh často nejen charakterizuje dané místo, ale také naznačuje možný zdroj dřeva, surovin nebo jiných materiálů, které z něj lze získat. Taková jména mohou mít i kulturní konotace. Význam bříz a lip v litevské kultuře je například nepopiratelný. Tyto druhy stromů byly spojovány s mystickými silami: lípy byly považovány za posvátné, zatímco březová míza měla podle přesvědčení léčivé či magické vlastnosti (Klimka 2011: 26–29). Lesy, v nichž tyto stromy měly kulturní význam, mohly proto zdůrazňovat jejich klíčovou úlohu ve společenství. Symbolický význam těchto stromů tak mohl zprostředkovat spojení mezi kulturními tradicemi a samotným lesním prostředím. Celkem 24 názvů lesů podtrhuje metonymický model VEGETACE PRO MÍSTO.

Zmínka o břízách je zvláště pozoruhodná, neboť může překvapit, že ve Vilniuském kraji odvozuje své názvy od lit. bērzas ve významu birch nejméně 7 lesů. Mezi tyto názvy lesů patří Beržynas (ŠĮčn D, Ukм D, Ukм D), Beržynė (Švnč D), Beržynėlis (Šr D), Beržytė (Ukм

^⁹ Srov. https://www.salcininkai.lt/data/public/uploads/2023/01/kopija-kapines-sarasas.pdf.

248

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Unraveling Vilnius County Drymonymy: the Case of Metonymy

D) a Berželiai (Ukm D). Ačkoli tyto formy vykazují rozdíly ve flexi, tyto rozdíly nemají vliv na jejich konceptuální reprezentaci. Poskytují pouze doplňující informace.¹⁰ Všechny zachycují převládající vegetaci, která v tomto případě označuje břízy: lit. beržas → Beržynas (Šlčn D, Ukm D, Ukm D), Beržynė (Švčn D), Beržynėlis (Šr D), Beržytė (Ukm D), Berželiai (Ukm D).

Obecně je v litevských názvech lesů převládající tendencí odrážet převládající druh vegetace, jak ukazují příklady lit. liepynas [lipový les] → Liepynas (El D), lit. bruknynė [místo, kde rostou brusinky] → Bruknynė (Šlčn D), lit. eglȳnas [jedlový les] → Eglynėlis (Švčn D) a podobné případy.

2.4. Fauna pro les

Názvy lesů tohoto metonymického modelu obsahují především zoonyma, která označují převládání konkrétních živočišných druhů v příslušných oblastech. V podstatě propůjčují význam konceptu fauny. Kromě toho mohou tato onyma vyjadřovat i další implikace. Lesy historicky nebyly pouze místy odpočinku a čerstvého vzduchu, ale také aktivními místy hospodářské činnosti a získávání obživy. Zvířata lovená v těchto lesích poskytovala potravu, kožešiny a různé zdroje. Tato jména proto nabízejí cenné poznatky o zdrojovém potenciálu lesa. Do této kategorie spadají pouze 4 názvy lesů.

Uvažujme příklad názvu lesa, který může plnit dvojí účel: na jedné straně působí jako varovný ukazatel, na druhé straně představuje koncentraci zvířat v dané oblasti. Jde o Gyvatynė (V D), odvozené od lit. gyvatynas, gyvatynė „místo plné hadů“ (LVŽ III 216). Tento název lesa proto varuje před vysokou pravděpodobností výskytu hadů. Hadi historicky sloužili k různým účelům; smažili se, vařili, sušili a využívali se i k léčebným účelům (TLE I 629). Nelze opomenout, že litevská mytologie se rovněž soustředí kolem hadů, zejména kolem Žaltyse [užovka], který byl vnímán jako představitel podzemních a životodárných sil a jako laskavý domácí duch a ochránce (VLEe). Konceptuální reprezentaci metonymického přenosu lze znázornit takto: lit. gyvatynė → Gyvatynė (V D).

¹⁰ Viz Stunžaitė 2022.

Straipsniai / Articles

249

ALISA STUNŽAITĖ

2.5. Účel pro les

Tato kategorie vykazuje určitou míru nejednoznačnosti, neboť je obtížné stanovit přesný metonymický model, který by zachytil podstatu názvů lesů do ní spadajících. Nejednoznačnost spočívá v motivujícím konceptu. Není překvapivé, že lesy historicky i v současnosti slouží jako místa sběru bobulí a hub a získávání různých zdrojů. Lov byl mezi Litevci dlouho oblíbenou činností, zpočátku provozovanou za účelem obživy a později proměněnou v rekreační aktivitu. Jeden z názvů lesů ve Vilniuském kraji tento koncept ztělesňuje a potenciálně odpovídá metonymickému modelu FAUNA PRO LES. Důvodem je, že za přítomnosti zvířat by v lese probíhal lov. Jelikož však tento konkrétní název lesa, Medžiōklės miškas (Trak D), neobsahuje zoolexém, byl zařazen do samostatné kategorie, která přesněji vystihuje jeho podstatu. Tento název lesa je odvozen od lit. medžiōklė ve významu hunting, je užit v posesivním pádu, což se odráží v litevské koncovce -ės, jako by ukazoval účel tohoto lesa, a vyjadřuje následující konceptuální přenos: lit. medžiōklė → Medžiōklės miškas (Trak D).

Metonymický model VÝRAZNÝ PRVEK PRO LES lze dále objasnit zdůrazněním konkrétního prvku, který si zasluhuje pozornost. V této kategorii mají některé názvy lesů jasné a přímočaré sémantické vazby. Zkoumání konceptuálního vývoje od apelativní formy k názvu lesa však může odhalit další poznatky. Tento model v podstatě zdůrazňuje jedinečnou vlastnost lesa a zachycuje ji v názvu lesa. Bezprostřední spojení mezi prvkem a lesem je sice zřejmé, ale sledování cesty od původního popisného termínu ke konečnému názvu lesa může poskytnout hlubší kontextové porozumění. Tento proces osvětluje myšlenkový postup, který vedl k výběru daného prvku pro spojení s lesem, a může odhalit kulturní, historické nebo praktické úvahy.

3. METONYMICKÝ MODEL: OSOBA PRO MÍSTO

Tato jména často zachycují význam jednotlivců při utváření historických, kulturních a identitních aspektů regionu. Slouží jako prostředek k vyjádření pocty a připomínce těch, kteří sehráli zásadní úlohu ve vývoji společnosti. Taková jména mohou uctívat průkopníky, vlastníky území nebo kohokoli, kdo významně přispěl místní komunitě. Původ těchto

250

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Unraveling Vilnius County Drymonymy: the Case of Metonymy

jmen nevyvolává žádné otázky, neboť přímo ukazují na koncentraci lidí v určitých oblastech. Přesto tato jména nabízejí z pohledu kognitivní onomastiky zajímavé poznatky díky své méně zjevné a komplexnější konceptualizaci. Pro pochopení motivací těchto názvů lesů je nezbytné proniknout do základního konceptu, který tato jména zachycují. To vyžaduje pečlivou analýzu každého jednotlivého případu, neboť motivace se mohou výrazně lišit. Co však zůstává společné všem toponymům založeným na antroponymech, je implikace, že určitý jednotlivec nebo skupina jednotlivců měli určitý význam. Jak uvádí například Santa Rapa (2019: 39), jména lesních strážců mohou zůstat zachována v názvech lesů. Tento článek se namísto zkoumání možných důvodů vzniku těchto jmen zaměřuje na přehled názvů lesů založených na osobních jménech. Do této kategorie spadá celkem 26 názvů lesů, které pocházejí výhradně z antroponym a řídí se metonymickým modelem OSOBA PRO LES.

Názvy lesů odrážející nahromadění lidí na jednom místě se běžně vyznačují užitím plurálových forem odvozených od motivujících patronym. Příkladem je Kiškėnų miškas (Švčn D), o němž se předpokládá, že byl inspirován lit. patronymem Kiškėnas (PDBe). Tato souvislost získává na oprávněnosti skutečností, že lit. patronymum Kiškėnas je doloženo v téže geografické oblasti, konkrétně v Kaltanėnai staršovstvu, kde se nachází les Kiškėnų miškas (Švčn D). Přenos patronyma do názvu lesa tedy probíhá takto: lit. Kiškėnas → Kiškėnų miškas (Švčn D). Podobně lze uvést příklad Mikáiliškių miškas (Trak D). Zde byl název lesa založen na polském patronymu Michajło, Michał (SSNO III 448–449), běloruském Міха́йло, Міха́йла Михаил (Biryla 1966: 121) a litevském Mikáilas (PDBe). Lze jej tedy znázornit takto: pol. Michajło, Michał, bělor. Міха́йло, Міха́йла Михаил, lit. Mikáilas → Mikáiliškių miškas (Trak D).

Je však třeba poznamenat, že existují i případy zastoupení v jednotném čísle. Například pol. patronymum Lisowski (SSNO III 270), rus. Лисовский, bělor. Лісоўскі, Лысеўскі (Biryla 1969: 253) bylo převedeno do názvu Lešovskio miškas (Šr D). Tento přechod lze znázornit takto: pol. Lisowski, rus. Лисовский, bělor. Лісоўскі, Лысеўскі → Lešovskio miškas (Šr D).

Toto soustředění názvů lesů v určité lokalitě naznačuje možnou motivaci pojmenování založenou na vztahu dané osoby ke krajině. Tvrdit, že všechny tyto názvy lesů nebo jakákoli jiná toponyma vycházejí výhradně z konceptu vlastnictví, bez další analýzy registrů a jiných dokumentů, by bylo troufalé. Tento výzkum využívá metonymický model OSOBA PRO MÍSTO, aby lépe ilustroval jeho produktivitu a význam a předešel nesprávné interpretaci údajů.

Straipsniai / Articles

251

ALISA STUNŽAITĖ

ZÁVĚRY

Výsledky tohoto výzkumu odhalují několik klíčových bodů:

1. Metonymie, významný kognitivní mechanismus, hraje ústřední úlohu při tvorbě názvů lesů. Je patrná u 696 oficiálně uznaných názvů lesů ve Vilniuském kraji, což představuje značnou část z celkových 787 názvů lesů.

2. Byly identifikovány tři hlavní metonymické vzorce: MÍSTO PRO MÍSTO, VÝRAZNÝ PRVEK PRO MÍSTO a OSOBA PRO MÍSTO.

• Metonymický model MÍSTO PRO MÍSTO lze dále rozdělit na dva odlišné modely: OSÍDLENÍ PRO LES, zahrnující názvy okolních obydlených oblastí, dominuje s 546 případy a představuje nejčastější vzorec v konceptualizaci názvů lesů. Druhý model, VODNÍ PRVEK PRO LES, představuje názvy blízkých vodních útvarů a přispěl ke vzniku 24 názvů lesů.

• Metonymický model VÝRAZNÝ PRVEK PRO MÍSTO lze rozdělit do pěti konkrétních modelů: TYP LESA PRO LES, PRVEK KRAJINY PRO LES, VEGETACE PRO LES, FAUNA PRO LES a ÚČEL PRO LES. Tyto podkategorie zastupuje 36, 35, 24, 4 a 1 název lesa.

• Metonymický model OSOBA PRO MÍSTO byl zpřesněn na model OSOBA PRO LES. Je důležité poznamenat, že to nutně neznamená vlastnictví; spíše to označuje vztah mezi osobou a lesem. Do tohoto modelu spadá celkem 26 názvů lesů.

Celkově tato zjištění osvětlují složité vzájemné působení jazyka, krajiny a lidské činnosti v rámci Vilniuského kraje a ukazují bohatou tapisérii významů obsažených v názvech jeho lesů.

ZKRATKY

Bel. – běloruský; srov. – srovnej; D – okres, El– Elektrėnai; et al. – a další; Lith. – litevský; Mlt. – Molėtai; Pol. – polský; Pref – předpona; Rus. – ruský; Suf – přípona; Šlčn – Šalčininkai; Šr – Širvintos; Švčn – Švenčionys; Trak – Trakai; Ukm – Ukmergė; V – Vilnius.

ZDROJE DRYMONYM

GP – Lietuvos erdvinės informacijos portalas (= Portál prostorových informací Litvy). Dostupné na: https://www.geoportal.lt/geoportal/.

252

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Unraveling Vilnius County Drymonymy: the Case of Metonymy

LMV – Lietuvos miškų vardynas, díl 1, Kaunas: Lietuvos miškininkų sąjunga, 1994.

LVŽ I – Lietuvos vietovardžių žodynas 1 (A–B), redakční kolegium L. Balode, V. Blažek, G. Blažienė, V. Kardelis, A. Ragauskaitė, S. Temčinas, J. Udolph, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2008.

LVŽ II – Lietuvos vietovardžių žodynas 2 (C–F), autoři L. Bilkis, G. Blažienė, M. Norkaitienė, M. Razmukaitė, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, odpovědný redaktor L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2014.

LVŽ III – Lietuvos vietovardžių žodynas 3 (G–H), autoři V. Adamonytė, L. Bilkis, G. Blažienė, D. Kačinaitė–Vrubliauskienė, M. Norkaitienė, M. Razmukaitė, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, odpovědný redaktor L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2018.

LVŽ IV – Lietuvos vietovardžių žodynas 4 (I–J), autoři L. Bilkis, G. Blažienė, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, odpovědný redaktor L. Bilkis, Vilnius: Lietuvos kalbos institutas, 2021.

LEXIKOGRAFICKÉ ZDROJE

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (1941–2002), redakční kolegium G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, hlavní redaktorka G. Naktinienė, elektronická verze, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005 (aktualizovaná verze, 2008 & 2018). Dostupné na: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas.

REFERENCES

Ainiala Terhi, Östman Jan–Ola, eds., 2017: Socio–Onomastics. The Pragmatics of Names, Pragmatics & Beyond New Series, 275, Amsterdam: John Benjamins Publishing Company.

Arnaud Pierre 2022: Metaphor, Metonymy and the Nounness of Proper Names. – Lexis. Journal in English Lexicology 20. DOI: doi.org/10.4000/lexis.6617.

Bartkutė Nerija 2006: The Tendencies of Change: Toponymy Derivation in Skaistgyris’ surroundings. – Proceedings of the 4th International Congress of Dialectologists and Geolinguists, Abstracts, July 28 – August 2, Riga: 2003, 56–61.

Bartkutė Nerija 2008: Joniškio rajono teritorijos toponimija: daryba ir raidos polinkiai: daktaro disertacija, Šiauliai: Vytauto Didžiojo universiteto leidykla.

Berezovič Elena L. 1991: Березович, Елена Л. Семантические микросистемы топонимов как факт номинации [Semantičeskie mikrosistemy toponimov kak fakt nominacii]. – Вопросы ономастики [Voprosy onomastiki] 19, 75–90.

Straipsniai / Articles

253

ALISA STUNŽAITĖ

Biryla Nikolaj V. 1966: Бiрыла, Николай В. Беларуская антрапанімія. Уласныя імёны, імёны-мянушкі, імёны па бацьку, прозвішчы [Belaruskaja antrapanimija. Ulasnyja imëny, imëny-mjanuški, imëny pa baćku, prozviščy], Мінск: Навука тэхніка [Minsk: Navuka tèchnika].

Biryla Nikolaj V. 1969: Бiрыла, Николай В. Беларуская антрапанімія [Belaruskaja antrapanimija] 2, Прозвішчы, утвораныя ад апелятыўнай лексікі [Prozviščy, utvoranye ad apeljatyŭnaj leksiki], Мінск: Навука тэхніка [Minsk: Navuka tèchnika].

Boldyrev Nikolaj N. 2016: Болдырев Николай Н. Когнитивная семантика [Kognitivnaja semantika], Москва, Берлин [Moskva, Berlin]: DirectMedia.

Croft William 2000: Cognitive Linguistics, Cambridge: Cambridge University Press.

Dobrić Nicola 2010: Theory of Names and Cognitive Linguistics – the Case of the Metaphor. – Filozofija i društvo 21, 135–147.

Endzelytė Renata 2003: Šiaurės panēvežiškių vietovardžiai. – Žmogus kalbos erdvėje, 566–583.

Endzelytė Renata 2005: Šiaurės vidurio Lietuvos vietovardžiai: daktaro disertacija, Kaunas: Vytauto Didžiojo universiteto leidykla.

Gibbs Raymond 1994: The Poetics of Mind, Cambridge: Cambridge University Press.

Gudavičius Aloyzas 2011: Reikšmė – sąvoka – konceptas ir prasmė. – Res Humanitariae 10, 108–119.

Lakoff George, Johnson Mark 1980: Metaphors we Live By, Chicago: The University of Chicago Press.

Langacker Roland 2006: Introduction to Concept, Image and Symbol. – Cognitive Linguistics: Basic Readings, ed. by D. Geeraerts, New York: Mouton de Gruyter, 29–69.

Langendonk van Willy 2007: Theory and Typology of Proper Names, Berlin, New York: Mouton de Gruyter.

Langendonk van Willy 2013: A Semantic-Pragmatic Theory of Proper Names. – Acta Linguistica Lithuanica 69, 99–130.

LKG I – Lietuvių kalbos gramatika 1: Fonetika ir morfologija (daiktavardis, būdvardis, skaitvardis, įvardis), red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis, 1965.

Karpenko Elena, Golubenko Lidija 2015: Problems of Cognitive Onomastics. – Записки з ономастики [Zapyski z onomastyki] 18, 285–293.

Karpenko Jurij A. 1980: Карпенко, Юрий А. Признаки молодости топонимической системы [Priznaki molodosti toponimičeskoj sistemy]. – Перспективы развития славянской топонимики [Perspektivu razvitija slavjanskoj toponimiki],

254

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Unraveling Vilnius County Drymonymy: the Case of Metonymy

отв. ред. А. В. Суперанская, Н. В. Подольская [otv. red. A. V. Superanskaja, N. V. Podol’skaja], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 48–57.

Kerevičienė Jurgita 2009: Glossary of Cognitive Terms, Kaunas. Available at: https://www.knf.vu.lt/dokumentaifailaikatedrugermanuKereviciene%20%20kognityviniu%20ter minu%20zodynas.pdf.

Klimka Libertas 2011: Medžių mitologizavimas tradicinėje lietuvių kultūroje. – Acta humanitarica universitatis Saulensis 13, 18–39.

Kövecses Zoltán, Günter Radden 1999: Towards a Theory of Metonymy. – Metonymy in Language and Thought, eds. by K.-U. Panther, G. Radden, Amsterdam: John Benjamin Publishing, 17–59.

Markert Katja, Nissim Malvina 2006: Metonymic proper names: A corpus-based account. – Trends in Linguistics Studies and Monographs 171, 1–17.

Mickienė Ilona 2001: Telšių rajono toponimų daryba: daktaro disertacija, Kaunas: Vytauto Didžiojo universiteto leidykla.

Mickienė Ilona 2004: Dėl Lietuvos asmenvardinės kilmės drimonimų darybos. – Baltu filoloģija 13(1), 121–131.

Mickienė Ilona 2011: Sudėtiniai Lietuvos drimonimai: asmenvardiniai, hidroniminiai, toponiminiai. – Valoda dažādu kultūru kontekstā: Zinātnisko rakstu krājums 21, Daugavpils: Saule, 387–395.

Mickienė Ilona 2019: Asmenvardinės kilmės miškų vardai: vakarinių pietų aukštaičių regionas. – Lituanistica 1(115), 30–38.

Mickienė Ilona, Bačiūnaitė-Lužinienė Lina 2013: Onomastikos įžvalgos: mokomoji knyga, Vilnius: Vilniaus universitetas. Prieiga internete: http://www.khf.vu.lt/dokumentai/failai/katedru/lietuviiu/Onomastikos_izvalgos_Mickiene_Baciunaite-Luziniene_2013.pdf.

Mickienė Ilona, Bankauskaitė-Sereikienė Gabija 2012: Labūnavos krašto toponimija: lingvistinės įžvalgos. – Lituanistica 2(58), 161–179.

Mickienė Ilona, Baranauskienė Rita 2019: Pietų Aukštaitijos regiono toponimai, kilę iš asmenų pavadinimų. – Respectus philologicus 36(41), 60–72.

Mickienė Ilona, Bieliauskaitė Rimantė 2018: Radviliškio rajono drimonimų darybos aspektai. – Respectus Philologicus 33(38), 83–92.

Nikonov Vladimir A. 1966: Никонов, Владимир А. Краткий топонимический словарь [Kratkij toponimičeskij slovar’], Москва: Мысль [Moskva: Mysl’].

Straipsniai / Articles

255

ALISA STUNŽAITĖ

Nyström Staffan 2016: Names and Meaning. – The Oxford Handbook of names and naming, Oxford: Oxford University Press.

Podol’skaja Natalija V. 1988: Подольская, Наталия В. Словарь русской ономастической терминологии [Slovar’ russkoj onomastičeskoj terminologii], отв. ред. А. В. Суперанская [otv. red. A. V. Superanskaja], 2-е изд., Москва: Наука [2-е izd., Moskva: Nauka].

Rapa Santa 2019: Metonymy as a Basis of Toponymy. – 4ᵗʰ International Scientific Aleksandras Vanagas’ Conference “Onyms in Space and Space in Onyms”, Abstracts, November 7–9, Vilnius: 2019, 38–39. Available at: http://lki.lt/wp-content/uploads/2019/10/Vanago-konferencijos-prane%C5%A1im%C4%85-TEZ%C4%96S.pdf.

Reszegi Katalin 2012: Cognitive approaches to Hungarian toponymy. – Onoma 47(1), 367–379.

Reszegi Katalin 2022: Metonymic Namegiving from a Cognitive Perspective. – Acta Onomastica 63(1), 206–225.

Skorupa Pavel 2019: Semantic Oppositions in Vilnius County Toponyms. – Acta Linguistica Lithuanica 81, 139–159.

Skorupa Pavel 2021: Footprints of Language Contacts in the Present-day Vilnius County Hydronyms and Oikonyms: the Impact of Slavic Languages on Lithuanian Toponymy. – Acta Linguistica Lithuanica 85, 219–243.

Skorupa Pavel 2021a: Vilnius County Toponyms as Signs of National and Cultural Identity, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Skorupa Pavel 2023: Semantics of Present-Day Vilnius County Toponym Oppositions: Doctoral Dissertation, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

SSNO III – Słownik staropolskich nazw osobowych 3 (Kł–M), red. W. Taszycki, Wrocław: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1971.

Stunžaitė Alisa 2022: Manifestation of Physis in Vilnius County Drymonymy. – Acta Linguistica Lithuanica 87, 155–176.

Superanskaja Aleksandra V. 1973: Суперанская, Александра В. Общая теория имени собственного [Obščaja teorija imeni sobstvennogo], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Sviderskienė Dalia 2006: Marijampolės apskrities drimonimų darybos ir kilmės polinkiai. – Acta Linguistica Lithuanica 54, 49–62.

256

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Unraveling Vilnius County Drymonymy: the Case of Metonymy

Sviderskienė Dalia 2016: Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija, – Acta Linguistica Lituanica 75, 243–273.

Sviderskienė Dalia 2017: Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija, – Acta Linguistica Lituanica 77, 78–102.

Sviderskienė Dalia 2019: Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija. – Acta Linguistica Lituanica 81, 110–140.

Sviderskienė Dalia 2022: Utenos apskrities Anykščių valsčiaus (1935–1937) helonimų motyvacija. – Lituanistica 68, 1(127), 43–65.

TLE I – Tarybų Lietuvos enciklopedija 1 (A–Grūdas), red. J. Matulis, Vilnius: Vyriausioji enciklopedijų redakcija, 1985.

Vaičienė Agnė 2014: Lietuvių kalbos kilmininko semantikos tyrimai: rezultatai ir perspektyvos. – Res Humanitariae 16, 319–339.

Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų semantika. – Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 4–153.

VLEe – Visuotinė lietuvių enciklopedija (= Universal Lithuanian Encyclopedia), e. variantas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, 2001–2020. Available at: https://www.vle.lt.

Vilniaus apskrities drimonimijos analizė: metonimijos atvejis

SANTRAUKA

Šio tyrimo objektas – metonimijos būdu sudaryti Vilniaus apskrities drimonimai. Iš 787 atrinktų dabartinėje Vilniaus apskrityje funkcionuojančių vardų net 696 buvo inspiruoti metoniminio mąstymo būdo. Į tyrimo lauką nepateko drimonimai, kurių motyvacija siejama su motyvuojančių apelatyvų polisemija ir su motyvuojančios sąvokos apelatyvine ir (arba) onomine prigimtimi. Minėti drimonimai, įtraukti į tyrimą, potencialiai galėjo kelti abejonių, ar atitinka nustatytus metoniminius modelius, todėl jų buvo atsisakyta ir apsiribota tik visiškai aiškios semantikos miškų vardų analize.

Atlikus tyrimą nustatyti dominuojantys modeliai: VIETA VIETOJ VIETOS, IŠSKIRTINĖ YPATYBĖ VIETOJ VIETOS IR ŽMOGUS VIETOJ VIETOS. 570 drimonimų yra siejama su metoniminiu modeliu VIETA VIETOJ VIETOS, jį sukonkretinus, paaiškėjo, kad drimonimų susiradymą dažniausiai inspiravo gyvenvietės (546) ir vandens telkiniai (24). 100 miškų vardų motyvacija grindžiama metoniminio modelio IŠSKIRTINĖ YPATYBĖ VIETOJ VIETOS. Minėtinos šios tyrimo patvirtintos išskirtinės ypatybės: miško tipas (36), kraštovaizdis (35), augmenija (24), gyvūnija (4) ir miško

Straipsniai / Articles

257

ALISA STUNŽAITĖ

paskirtis (1). Apie žmonių santalką miškingose vietovėse galima spręsti iš 26 Vilniaus apskrities drimonimų, jie siejami su žmogus vietoj vietos, t. y. žmogus vietoj miško, metoniminiu modeliu.

Kadangi šis tyrimas buvo vykdomas kognityvinės onomastikos lygmeniu, jame laikomasi nuostatos, kad visi vardai turi reikšmę. Analizuotų drimonimų konceptualizavimo modelis buvo atskleistas adaptavus Nikolas Dobričiaus (2010) modelį, pagal kurį autorius siūlo numatyti koncepto kelią per šaltinio ir tikslo sritis, iš kurių šaltinis – apeliatyvas arba tikrinis žodis, o tikslas – onimas, šio tyrimo atveju – drimonimas. Taigi straipsnyje nagrinėjamų vardų konceptai atvaizduojami remiantis šia schema: apeliatyvas / tikrinis žodis → drimonimas. Panašią schemą vykdomuose tyrimuose taiko ir Vengrijos mokslininkė Katalina Reszegi (2022).

Kadangi metonimijos apraiškų randama apeliatyvuose, tikimasi, kad metoniminis mąstymas būdingas ir tikriniams žodžiams. Juk metonimija yra kognityvinė ir lingvistinė priemonė universalioms kategorijoms formuotis žmogaus sąmonėje, kurios vėliau gali būti atspindėtos kalboje. Metonimija apima vieno objekto sampratos modelį susiedama jį su kitu, ypač tada, kai abu objektai egzistuoja toje pačioje paradigmoje (Kövecses, Günter 1999: 21; Kerevičienė 2009: 14–15). Toponimija ir yra būtent ta sritis, kuri parodo, kad objektai koegzistuoja, kad dėl įvairių priežasčių jai būdingas polinkis peržengti savo pačios ribas, iškaitant vardų migraciją tarp objektų klasių bei analogiją pagrįstų darinių (Karpenko 1980: 49). Metoniminiai procesai yra labai svarbūs ir įdomūs, kadangi jie atskleidžia glaudų žmonijos suvokimo, vietovės ypatybių, kalbos bei vardo formavimosi mechanizmų ryšį.

Įteikta 2023 m. rugpjūčio 21 d.

ALISA STUNŽAITĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT–10308 Vilnius, Lietuva

alisa.stunzaitė@vilniustech.lt

258

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX