nám provádí hodinu, provedl hodinu v takovém významu: „Když říkáme „učitel vede hodinu“, máme na mysli proces; „vedl hodinu“ znamená, že ji nedokončil, zatímco „provedl hodinu“ znamená, že ji vedl a dokončil“ (s. 18). Sloveso provést však nemusí nutně souviset s vedením a dokončením hodiny – může znamenat také naučení se, například: vypracovat domácí úkoly, úlohy. Možná by tedy „provedl hodinu“ mohlo být chápáno i jako „byl na hodinách“ nebo „naučil se látku“.

Na závěr je třeba říci, že tyto poznámky nijak nesnižují vědeckou a normativní hodnotu slovníku. Tato publikace podněcuje zájem o pedagogickou vědu a její další rozvoj i o její litevskou terminologii.

Nijolė Banevičienė

SLOVNÍK PSYCHOLOGIE

Vydání každého nového terminologického slovníku je významnou událostí jak pro daný vědní obor, tak pro terminologii obecně. Tím spíše, jde-li o první slovník, neboť může rozhodnout o podobě terminologie daného oboru a zároveň ukazuje zaměření samotné vědy i alespoň část jejího dalšího vývoje.

Zájem o psychologii a tvorba její terminologie se datují již do předválečné Litvy. Ve slovníčcích filozofie a pedagogiky sestavených St. Šalkauskisem (ten druhý tehdy, pravda, nakonec vydán nebyl) najdeme také poměrně mnoho psychologických termínů (názor, vědomí aj.). Později se na psychologii rovněž nezapomínalo: vycházely články a knihy (i když jich možná nebylo dost), v nichž se samozřejmě nebylo možné obejít bez termínů z tohoto oboru. První slovník se však objevil až v roce 1993. Jde o „Psychologický slovník“ vydaný nakladatelstvím Vědy a encyklopedií¹. Podle samotných sestavovatelů slovníku je určen jak psychologům, tak odborníkům z jiných oborů i lidem, kteří se o psychologii zajímají pro vlastní vzdělávání. Z tohoto důvodu by měl být slovník připraven obzvlášť pečlivě. Není mnoho

¹ Psichologijos žodynas. V: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1993. 368 p.

102

odborníků z jiných oborů, kteří kupují a čtou slovníky fyzikální či matematické terminologie, zatímco psychologické poznatky a její terminologie jsou potřebné téměř všem představitelům společenských a humanitních věd; vliv slovníku na jazyk společnosti proto bude v každém případě větší.

„Psychologický slovník“ není rozsáhlý (368 stran), ale pro začátek to zcela postačuje. Nelze příliš kritizovat ani polygrafickou kvalitu (zejména ve srovnání s jinými slovníky vydanými v poslední době). Formát je malý, ale pro čtenáře praktický.

Sestavovatelé slovníku vycházeli z rusky vydaného „Stručného psychologického slovníku“ (Краткий психологический словарь/ Под общей редакцией А.В. Петровского и М.Г. Ярошевского. М., 1985) a z materiálů poskytnutých litevskými vědci. Vedle litevských heslových termínů jsou uvedeny ruské a anglické ekvivalenty; na konci slovníku jsou rejstříky termínů v těchto jazycích a stručné životopisy významných psychologů.

Lze pochybovat, zda stačí pouze ruské a anglické ekvivalenty. Pokud nebylo možné uvést francouzské ekvivalenty, bylo třeba uvést alespoň německé. Vždyť mnoho slavných psychologů byli Němci nebo Rakušané. Kromě toho by sestavovatelé měli srovnáním ekvivalentů ve více než dvou jazycích snazší rozhodování o tom, zda jimi navrhovaný termín je rozšířený i v jiných jazycích (v tomto případě by také velmi pomohla němčina, která nemá ráda cizí výrazy).

Drobnou výtkou vůči sestavovatelům by mohlo být také to, že prakticky neuvádějí žádné pokyny k používání slovníku. Čtenáři nezbývá než podle slov samotných psychologů postupovat metodou pokusů a omylů (viz článek metoda pokusů a omylů na s. 166). Není jasné, které termíny se doporučuje používat a které jsou uvedeny pouze jako existující (a nejsou snad některé z nich používané, ale nahraditelné mnohem lepšími?). Existují používaná, avšak nedoporučená slova? Z tohoto důvodu je poněkud obtížnější slovník dostatečně důkladně a hloubkově zkoumat, a lze tedy říci pouze to, co čtenáři při jeho prolistování nevyhnutelně padne do oka.

Pravděpodobně neexistuje vědní obor, který by se mohl (a chtěl) obejít bez mezinárodních termínů (nebo alespoň termínů za mezinárodní považovaných). Mnozí vědci pokládají tento rys za nezbytnou součást odborného jazyka, avšak rozumět takovému jazyku, v němž litevská slova často tvoří jen

103

spojky, se čtenářům nebo posluchačům ne vždy daří.

Co tedy nabízí „Psychologický slovník“? Vždyť v jazyce často žije jak litevské slovo, tak slovo převzaté z jiného jazyka. Které z nich je doporučeno používat a které je uváděno jako jeho synonymum?

Je třeba říci, že ve většině případů dávají sestavovatelé slovníku přednost litevským termínům, např.: binokulární vidění (jeho synonymem je binokulární vidění), binaurální sluch (binaurální sluch), písmo nevidomých (reliéfní písmo), vybavení (reprodukce), obnovení (rekonstrukce), bdělost (vigilita), odborná hra (profesní hra), psychologie práce (průmyslová psychologie), rychlý spánek (paradoxní spánek), obsedantní stavy (obsese, anankasmy), sugesce (sugesce), němota (mutismus), rovnováha nervové soustavy (rovnováha nervových procesů), patologická úzkost (bazální úzkost), prstová řeč (aktální řeč), sebevyjádření (sebeaktualizace, seberealizace), sebevražda (suicidium), vnímání (percepce), krátkodobá paměť (operativní paměť), představivost (fantazie), vyhýbání (eskapismus) a další.

Je méně případů, kdy se doporučuje používat termín převzatý z jiného jazyka, např.: autokoncepce (obraz Já, sebeobraz), egoismus (sobectví), očekávání (čekání), epilepsie (padoucnice), etnopsychologie (psychologie národa), frigidita (sexuální chladnost), gestalt (celek), ideální Já (žádoucí Já), incest (krvesmilstvo), insight (vhled), inteligence (rozum), kontrapřenos (protipřenos), oligofrenie (mentální zaostalost, slabomyslnost), personifikace (zosobnění), retroaktivní inhibice (zpětná inhibice), selektivita (výběrovost), senzorické procesy (smyslové procesy), zoopsychologie (psychologie zvířat) a další.

Část uvedených příkladů je z hlediska původu smíšená, proto by bylo logičtější mluvit nikoli o výběru celého termínu, ale pouze jeho složky. Někdy se hybridy tvoří zcela zbytečně. Např. pilotní výzkum (synonymem je průzkumný experiment). Pokud jsou již nezbytně potřeba dvě varianty, možná by bylo lepší mít alespoň jednu z nich v litevštině. Přímo se nabízejí zaměnitelné složky těchto termínů (vznikly by průzkumný výzkum a pilotní experiment).

Těžko říci, zda je užívání termínů nelitevského původu vždy dostatečně odůvodněné. To, že se stejné slovo používá také v ru

104

štině a angličtině, ještě nelze považovat za dostatečně závažný argument: vždyť právě z těchto jazyků proniká nejvíce zbytečných cizích slov. Bylo by třeba podívat se i na jiné jazyky.

Je zvláštní, že sestavovatelé slovníku, přestože sami uvádějí litevský termín, dávají přednost slovu převzatému z jiných jazyků dokonce i tehdy, když je litevský výraz podstatně kratší nebo alespoň pohodlnější k vyslovení. Mnozí terminologové přitom považují stručnost a vyslovitelnost termínu za poměrně důležitý požadavek, nebo alespoň za žádoucí vlastnost. Mezi uvedenými příklady je řada případů, kdy je litevský termín kratší (sebeoznačení, výběrovost, padoucnice, zpětná inhibice, vhled, rozum, smyslové procesy, čekání, zosobnění). Vhodnější a mnohem srozumitelnější by byly termíny krvesmilstvo, slabomyslnost. Slovník uvádí krátký a zdá se i poměrně výstižný litevský ekvivalent německého termínu gestalt: celek. Není však jasné, proč se tak bojí toto litevské slovo ukázat: není uvedeno jako synonymum u slova gestalt, ale je zapsáno samostatně s odkazem na toto slovo. Je pochopitelné, že gestalt, který je také součástí mnoha složených termínů, se užívá velmi široce, ale možná by stručnost a jasnost litevského termínu převážily?

Nelze říci, že by se ve slovníku nadměrně zneužívala mezinárodní slova. V mnoha případech se však volí nejsnazší cesta: slovo se pouze přizpůsobí litevštině a uvede jako termín, aniž by se vůbec hledalo vhodné litevské slovo. Je jasné, že samotní lingvisté nová a skutečně vhodná psychologická terminologická označení nevytvoří. Je třeba, aby přemýšleli i sami psychologové. Tak či onak lze předložit několik návrhů: 1) ambidextrie (stejné ovládání obou rukou, levé i pravé) by se mohla nazývat obourukost nebo rovnorukost (srov. leváctví). Tím spíše, že jsou uvedeny ruské a anglické výrazy nejen pro ambidextrii, ale i pro další termíny (rus. двуправорукость, angl. two-handedness); 2) asistování není příliš vhodné, protože samo slovo je dvojznačné (1. působení jako asistent; 2. mazlení). Nejlepší by bylo nahradit toto slovo českým výrazem a jako termín používat mazlení. Protože se toto slovo často užívá jako sloveso, termín mazlit se by byl navíc kratší než asistovat. Také flexibilita (rus. гибкость, angl. flexibility) by se mohla nazývat pružnost, kauzální (atribuce, schéma) – příčinný, kontaminace – smísení, kooperace – spol-

105

spoluprací, longitudinální výzkum – kontinuálním či pokračujícím výzkumem, sukcesivita (opak současnosti) – následností či posloupností, validita (kritérium kvality experimentů a prostředků psychologického měření – jejich vhodnost, adekvátnost) – vhodností.

Kromě těchto poznámek lze zmínit také jistý nedostatek důslednosti. Aniž bychom se zabývali problémy systematičnosti termínů či důslednosti jejich užívání, stačí říci, že sestavovatelé slovníku se nemohou rozhodnout, zda psychologové SSSR ještě existují, nebo ne. Tentýž A. Lurija je na jednom místě označován za psychologa SSSR, jinde (v jednom případě dokonce na téže stránce) za ruského psychologa. Takové nesrovnalosti se však dají velmi snadno odstranit.

Lze předpokládat, že sestavovatelé slovníku při přípravě jeho nových vydání mnohé opraví, včetně zmíněných nedostatků. Možná budou vážněji usilovat také o tvorbu litevské terminologie. Tím spíše, že, jak ukazují uvedené příklady, litevské termíny bývají často jasnější i kratší. Psychologové si přece bezpochyby přejí, aby jim rozumělo a jejich práci četlo co nejvíce lidí.

Birutė LENKTYTĖ

JAK SE NEMAJÍ SESTAVOVAT SLOVNÍKY

V současnosti vychází mnoho různých slovníků, zejména slovníčků. Když se podíváme na čísla, mohli bychom nadšeně vykřikovat jak nad rozsahem práce, tak nad tak početným zástupem lexikografů, sestavovatelů slovníků a vydavatelů. Odedávna je přece známo, že ze všech jazykovědných prací je nejtěžší psát slovníky. A tolik lidí na tom pracuje! Jaké velké lingvistické vzlety, přímo lety! Skutečný zlatý věk lexikografie.

Bohužel, bohužel... Při prohlížení nejednoho nového plodu našeho lexikografického úsilí člověk velmi záhy dochází ke zklamání – mnozí sestavovatelé a vydavatelé příliš snadno doufají, že obohatí litevskou lexikografii. Je tu spousta uspěchané práce, neuvěřitelných zvláštností při přípravě a sběru, zkrátka samé nicotnosti. Ukazuje se, že nejeden sestavovatel a vydavatel nemá ani tu nejmenší představu o tom, jak se mají slovníky psát a vydávat. Jedna z nejdůležitějších, nejplodnějších a nejuznávanějších oblastí práce na litevském jazyce se mění v lexikografický byznys, ve svého druhu jazykovědné Gariūny. Vždyť na první místo

106