Mezinárodní vědecká konference

Od slova ke slovníku

ANITA BUTĀNE

Ústav lotyšského jazyka LU

AUŠRA RIMKUTĖ

Ústav litevského jazyka

Ve dnech 22.–23. února 2010 se v Rize konala mezinárodní vědecká konference No vārda līdz vārdnīcai (Od slova ke slovníku), která připomněla 137. výročí narození jazykovědce Jānise Endzelīnse. Ústav lotyšského jazyka Lotyšské univerzity, který je agenturou Lotyšské univerzity, pořádá konferenci věnovanou tomuto akademikovi každoročně. Na konferenci se nejvíce diskutovalo o lexikografii a terminografii a účastníci si vyměňovali zkušenosti s tvorbou slovníků. Příspěvky zazněly v lotyštině, litevštině a ruštině. Byl vydán sborník tezí konference.

Konferenci zahájil a účastníky pozdravil rektor Lotyšské univerzity Mārcis Auziņš (Mārcis Auziņš). Ředitelka Ústavu lotyšského jazyka Ilga Jansone (Ilga Jansone) zhodnotila práce z lotyšské jazykovědy vydané v roce 2009 a představila nejnovější slovníky.

Příspěvek Sarmy Kļaviņové (Sarma Kļaviņa, Riga) se věnoval rukopisnému Slovníku lotyšského jazyka Kārlise Mīlenbahse, který redigoval a doplnil Jānis Endzelīns.

Ieva Zuicena (Riga) hovořila o zásluhách člena korespondenta Lotyšské akademie věd, profesora Laimdotse Ceplītise (Laimdots Ceplītis, 1930–1992), pro lotyšskou jazykovědu a stručně představila jeho nejvýznamnější práce. Tento jazykovědec věnoval lexikografii největší část své vědecké kariéry – celých 28 let – a pracoval na prvním velkém slovníku lotyšského jazyka. Až do své smrti byl odpovědným redaktorem Slovníku spisovného lotyšského jazyka (Latviešu literārās valodas vārdnīcas) (od prvního do osmého dílu). Přednášející také informovala o tom, jak slovník vznikal, jaká je jeho struktura a kvalita.

178

A. Butāne, A. Rimkutė | Tarptautinė mokslinė konferencija No vārda līdz...

Renatė Silinia-Pinikė (Renātė Siliņa-Piņķe, Riga) pojednala o jménech vidzemských rolníků z první poloviny 17. století. Příspěvky Gity Elksnytė (Gita Elksnīte, Liepāja) a Elgy Skrūzmanė (Elga Skrūzmane, Riga) se věnovaly jazyku písemností 17. století, který je doložen ve slovníku G. Mancelise (G. Mancelis) „Lettus“ (1638) a ve sbírce kázání „Postilla“ (1654). Mirosław Jankowiak (Varšava) zkoumal lexikum díla Poláka Jana Kunovského Ekspedycyja inflantska 1621 roku.

Liene Markus-Narvila (Liepāja) pojednala o tom, jaké typy nářečních slovníků byly v Lotyšsku vydány. Litovala, že jich není mnoho a že nejsou podrobné, a uznala, že by bylo třeba se jim v nejbližší době věnovat; bylo by možné například připravit slovníky rodinné mluvy, městské mluvy apod. Podle referentky by se o tuto oblast měli zajímat také sociolingvisté. O nářečních otázkách hovořila také Brigita Bušmane (Riga).

Různými dalšími aspekty lotyšského jazyka se zabývaly Ilze Štrausa (Riga), Dace Strelēvica-Ošiņa (Riga), Vineta Ernstsone (Riga), Maija Brēde (Riga) a Daiga Straupeniece (Liepāja). Baiba Bankava a Ojārs Bušs (Riga) přednesli příspěvek o eponymech. Příspěvek Ilgy Migly (Riga) se zabýval frazeologismy, přirovnáními a příslovími se slovy koks „strom“ a zars „větev“, které se vyskytují ve slovnících z různých období. Laimdota Oldere (Riga) pojednala o sémantice přídavného jména labs „dobrý“, zatímco Ārija Ozola (Riga) analyzovala přídavné jméno dižs „veliký“. Anitra Roze (Riga) se ve svém příspěvku zabývala sémantikou a užíváním slov bēš, blonds, brunets, šatens, která označují určitý odstín hnědé barvy, v lotyštině. Vineta Poriņa (Riga) se věnovala problémům bilingvismu v Lotyšsku v prvním desetiletí 21. století a Jānis Sīlis (Ventspils) zdůraznil nezbytnost znalosti angličtiny jako lingua franca a pojednal o obtížích při sestavování lotyšsko-anglických konverzačních příruček ve 21. století. Referent se zmínil také o zesíleném vlivu angličtiny na lotyštinu, zejména na začátku 21. století.

Společný příspěvek Viesturse Šulcse (Viesturs Šulcs, Riga) a Inese Ēdelmane (Riga) pojednával o databázi lotyšské národní botanické nomenklatury – její struktuře, prvcích a rozsahu. Podle referentů taková databáze botanické nomenklatury usnadňuje analýzu termínů.

Terminologija | 2010 | 17 179

Juris Baldunčiks (Ventspils) upozornil na to, že život bez internetu je stále méně představitelný, a proto je zapotřebí elektronický lexikografický zdroj, který by obsahoval nejen výklady slov, ale i podrobné jazykové informace. Takovou databázi lotyšského jazyka (Leksipēdija) lze podle referenta vytvořit po vzoru Vikipedijos (při uplatnění principu demokratické spolupráce a zajištění vědecké kontroly). Eduards Cauna (Riga) ve svém příspěvku zdůraznil, že novináři, překladatelé, redaktoři a korektoři často narážejí na problém, že neexistuje jediný elektronický zdroj, o který by se mohli opřít a v němž by našli potřebné slovo, zjistili, jak se píše, našli synonyma a ekvivalenty v jiných jazycích a také komunikovali s dalšími uživateli jazyka a odborníky. Prototypem takového slovníku je Leksikonas (www.leksikons.lv).

Příspěvek Mārise Baltiņše (Riga) byl věnován dějinám lotyšské terminologie na počátku 20. století. Referent uvedl, že na jaře roku 1915 kvůli válce opustila svou vlast velká část lotyšského národa – jeho vzdělanci odešli z Rigy do Moskvy a Petrohradu. Mnozí kulturní pracovníci publikovali své práce v novinách Dzimtenes Atbalss (Tēvynes aidas), které vycházely v Moskvě (1915–1918). V těchto pro lotyšský národ významných novinách se diskutovalo o potřebě vlastní terminologie, zejména v oblasti školství, a o nutnosti používat lotyšské termíny. Tyto diskuse ideově připravily společnost na ustavení Terminologické komise v roce 1919.

Akademička Valentīna Skujiņa (Riga) pojednala o pojetí a užívání neologismů v článcích 21. století. Vymezila, co je neologismus, a zabývala se synonymně užívaným termínem neologizmas.

Konference se zúčastnil také početný tým lingvistů z Ústavu litevského jazyka. Profesorka Grasil da Blažienė představila pruskou onomastickou látku z díla lotyšského lingvisty J. Endzelīna Senprūšu valoda. Ievads, gramatika un leksika (1943).

Danutė Liutkevičienė přednesla příspěvek o Bendrinės lietuvių kalbos žodyną, který připravuje Lexikografické centrum Ústavu litevského jazyka. Tento slovník bude normativní publikací určenou veřejnosti, jejímž hlavním cílem je zachytit správné užívání slov současného spisovného jazyka. Jeho tvůrci usilují o co nejvyšší míru systematičnosti. V souladu s tradicemi tvorby slovníků současného litevského jazyka se snaží Bendrinės

180

A. Butāne, A. Rimkute | Tarptautinė mokslinė konferencija No vārda līdz...

slovníku litevského jazyka postupně modernizovat a orientovat se na současnou lexikografii jiných jazyků. Dokončuje se také tvorba databáze tohoto slovníku.

Vilija Sakalauskienė pojednala o slovnících litevských nářečí a zásadách jejich sestavování. Podle badatelky je hlavním cílem sestavování nářečních slovníků zachytit slovní poklad starší generace, který by umožnil podrobně prozkoumat nářeční lexikum, představit jeho systém a fungování nářečních slov. Hlavním pramenem slovníku konkrétního nářečí by tedy měl být živý jazyk a nářeční materiál, v jednotlivých případech, kdy jsou zaznamenávány skutečnosti zanikajících okrajových nářečí, také tištěné texty. Beletristická díla by neměla být pramenem nářečního slovníku.

Rima Bacevičiūtė rovněž hovořila o nářečních slovnících. Ve svém příspěvku se zaměřila především na zásady a problémy prezentace fonetických rysů nářečních slovníků (kvantity samohlásek, kvalitativních variant samohlásek, pozičních variant dvojhlásek, měkkosti souhlásek, procesů koartikulace a prvků prozodie). Po přehledu toho, jak se uvedené rysy odrážejí ve slovnících, dospěla lingvistka k závěru, že autoři je uvádějí s různou mírou podrobnosti; tuto rozdílnost určují především faktory související se strukturou nářečí, účelem textu a jeho adresátem, jakož i praktické možnosti tisku.

Vidmantas Kuprevičius ve svém příspěvku Rukopisný slovník východních aukštaitských nářečí (RtŽ) – lexikální pramen akademického „Slovníku litevského jazyka“ rozebíral některé otázky významu a původu slov, která se z Rukopisného slovníku východních aukštaitských nářečí dostala do Slovníku litevského jazyka.

Aušra Rimkutė přednesla příspěvek o náboženských termínech v Malém katechismu pro děti kněze Juoza Laukaiče. Ve třech vydáních tohoto katechismu se používají nejen litevské náboženské termíny, ale také cizí výrazy. V katechismech se většina náboženských termínů používá synonymicky a přednost se zpravidla dává litevskému termínu.

Regina Kvašytė (Šiauliai) na příkladu litevštiny a lotyštiny vysvětlila, co je bezekvivalentní lexikum, často označované jednoduše jako národní reálie. Podle přednášející jde o jedinečné prvky hmotné a duchovní kultury, typické pro určitý národ, zemi či světový region, které obvykle nemají protějšky (ekvivalenty) v jiných kulturách a jazycích. Zajímavé je, že tato vrstva lexika je specifická a ne všichni příslušníci vlastního jazykového společenství ji znají stejně dobře.

Terminologija | 2010 | 17

181

Během dvoudenní konference se nejvíce hovořilo a diskutovalo o problémech lexikografie litevštiny a lotyštiny, účastníci si vyměňovali zkušenosti se sestavováním slovníků, zejména nářečních, a s počítačovou správou terminologie a představili různé databáze. Neopomněly se ani jazykové nešvary 21. století.

Další konference věnovaná akademikovi Janisi Endzelīnsovi se uskuteční v roce 2011.

Obdrženo 2010–09–14

Anita Butāne Terminologická komise LMA, Ústav lotyšského jazyka LU E-mail: [email protected]

Aušra Rimkutė Ústav litevského jazyka P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E-mail: [email protected]

182

A. Butāne, A. Rimkutė | Tarptautinė mokslinė konferencija No vārda līdz...