Názvy náboženských míst v katechismech z let 1883–1916

AUŠRA RIMKUTĖ

Žemaitijská kolegija

KLÍČOVÁ SLOVA: náboženství, náboženský termín, název náboženského místa, výpůjčky, cizí slova.

Tento článek pojednává o termínech nalezených v katechismech vydaných v letech 1883–1916, které označují různá náboženská místa důležitá pro věřící. Největší pozornost je věnována jejich původu – cílem je ukázat, jaké termíny se používaly v katechismech konce 19. a počátku 20. století. Při rozboru původu názvů náboženských míst se dotýkáme také některých otázek tvoření slov a jejich vyjadřování.

Materiál byl shromážděn ze 70 katechismů (viz Prameny). Celkem v nich bylo nalezeno přibližně 20 900 náboženských termínů, jejich synonym a variant, z toho 995 názvů náboženských míst. Podle významu se náboženské termíny v katechismech z let 1883–1916 dělí na termíny vyznání víry a náboženského života. Do skupiny vyznání víry patří termíny označující základní pravdy křesťanské víry, Boha, zjevení, víru, vyznání, svátosti, různé náboženské činitele (včetně nadpřirozených), symboly víry, náboženské knihy a texty, bez nichž by neexistoval základ víry. Tvoří 52,1% náboženských termínů v katechismech. Skupina náboženského života je o něco menší – zahrnuje 47,9% termínů. Do této skupiny se řadí názvy liturgických úkonů církve, potřeb, ctností, hříchů a neřestí, Boží milosti a přikázání, jejich plnění, svátků, slavnostních dnů a dalších časových pojmů významných pro náboženství, modliteb, náboženských míst, církevních oděvů a jejich částí.

V katechismech je nejvíce termínů označujících náboženské a nadpřirozené činitele – 21,2% (graf 1); četné jsou také náboženské termíny označující základní pravdy křesťanské víry – 17,6%, a hříchy a neřesti – 17,5%. Nejmenší skupinu tvoří názvy církevních oděvů a jejich částí (přibližně 0,3%). 7,6% náboženských termínů tvoří názvy svátostí a 7,8% názvy ctností. Svátky, slavnostní dny a další časové pojmy významné pro náboženství a náboženská místa označuje po 4,8% termínů. Z toho,

Terminologija | 2012 | 19

125

jak je patrné z grafu 1, názvy náboženských míst tvoří o něco méně než jednu dvacetinu všech náboženských termínů shromážděných z katechismů. Článek se zabývá pouze jednoslovnými názvy náboženských míst (61,6%). Většina z nich funguje jako základní složky víceslovných termínů. Uváděny jsou pouze zajímavější případy užití víceslovných termínů.

1. NÁZVY NÁBOŽENSKÝCH MÍST LITEVSKÉHO PŮVODU

Méně než polovina – 44% – jednoslovných názvů náboženských míst v katechismech z let 1883–1916 je litevského původu. Domácími slovy jsou pojmenována nejdůležitější místa stvořená Bohem, počínaje zemí „planetou, světem“ či světem, nebem, které je místem pobytu Pána, andělů a svatých, a konče peklem – místem věčného odloučení.

Kaip rašoma Pradžios knygoje, „pradžioje Dievas sukūrė dangų ir žemę“ (ŠR 2009: 27). Rasti tokie termino žemė rašybos variantai¹: žiame SPP 1909 53, Žemė MK 1898 21, DK 1899 12, žemė RKDK 1904 3, žemė TFK 1901 7, TRKK 1902 5, KP 1903 3, MKV 1905 5, 1907 36, 1914 36, VAL 1906 3, MK 1906 3, PK 1908 8, ŠIK 1909 3, TKV 1911 8, AMK 1912 9, TK 1913 5, TP 1916 3, TM 1916 5, MKP 1916 9, žiame WD 1887 8.

Celá země je označována slovem svět TFK 1901 15, 1904 17, 1905 15, 1907 15, 1913 15, KP 1903 10, 1906 63, PKMV 1905 11, TRKK 1906 17, PK 1908 8, ŠIK 1909 100, AVK 1914 18, TM 1916 16. V knížce kněze Martyna Sederavičiuse Modlitby, skutky a další nejpotřebnější věci, které musí křesťan znát se synonymicky užívá morfologická varianta svět a cizí slovo: svět (×svietas)² PA 1898 4.

Příbytek Boha (a také bohů), andělů, svatých a duší dobrých lidí po smrti se nazývá nebe: Nebe KK 1883 15, MK 1886 6, 1883 9, 1898 5, 1906 8, WD 1887 8, SZT 1888 4, TK 1889 28, 1895 28, 1897 28, TKK 1892 5, HK 1895 8, DK 1899 12, KP 1903 6, TFK 1904 13, 1905 12, 1907 12, 1913 12, PKMV 1905 7, MKV 1905 9, 1907 93, TRKK 1906 10, PKVK 1911 5 atd. Termíny nebe a země označují vše, co existuje, celé stvoření. Užívá se také množné číslo nebesa PKMV 1905 3, TRKK 1907 6, TK 1913 5, KMV 1914 5, NTK 1914 3. Boží příbytek se nazývá také otcovství TKDJ 1905 16 a otcovstvím PKMV 1905 18, KP 1907 96.

¹ V katechismech jsou společně uváděny varianty hláskoslovné a pravopisné (např. s krátkými a dlouhými samohláskami, s velkými a malými písmeny atd.), jakož i morfologické (např. rodu atd.).

² V článku označuje znak „ד slova, která se v současné spisovné litevštině neužívají.

126

Aušra Rimkutė | 1883–1916 metų katekizmų religinių vietų pavadinimai

1. diagram. Rozložení náboženských termínů podle významu (%)

Místo, kde blaženě žijí duše věřících, je označováno nejen přejatým slovem ráj, ale také litevským termínem sad³ WD 1887 16, VAL 1906 4 (srov. krásný sad PK 1908 12). Byly nalezeny případy, kdy se litevské náboženské termíny synonymicky užívají spolu s přejatými slovy: zahrada nebo ráj MRK 1888 61, 1900 164, nejkrásnější sad nebo ráj TK 1892 11, krásný sad nebo ráj MVK 1913 8.

Místo věčných muk a posmrtného trestu se označuje litevským slovem peklo WD 1887 15, MRK 1888 42, SZT 1888 8, TK 1889 55, 1892 10, 1895 55, 1897 55, 1904 10, 1905 10, PA 1898 9, TFK 1901 13, 1904 18, 1905 15, 1907 15, TRKK 1902 7, 1907 12, RKDK 1904 30, PKMV 1905 10, VDMK 1905 44, TKDJ 1905 15, TKŽV 1905 4, MKV 1905 24,

³ Sodas – žemiškojo ir dangiškojo rojaus simbolis (KIŽ 1997: 286).

Terminologija | 2012 | 19

1 2 7

1907 13, KP 1906 71, VAL 1906 6, MK 1906 15, KP 1907 6, PK 1908 20, KERTV 1909 7, 1916 7, ŠIK 1909 95, PPK 1910 10, TKV 1911 16, AMK 1912 6⁴ a další. Podle křesťanské víry je peklo jakýmsi stavem věčného odloučení od Boha. Užívá se také plurálový termín pragarai RKM 1912 6, TP 1916 4, TM 1916 6, označující místo, kam Ježíš Kristus sestoupil, když zemřel a byl pohřben. Představuje se, že v pekle panuje nesnesitelné horko a oheň, že zatracení hoří ve věčných plamenech, proto se toto místo někdy označuje také dvouslovným termínem amžina ugnis TRKK 1902 11, KP 1903 11, 1907 24, RKDK 1904 54, MKV 1905 46, PK 1908 13, TK 1913 15, 1916 18, NTK 1914 36, MKP 1916 77, TP 1916 15, ugnis amžina TRKK 1902 38 nebo amžinoji ugnis MKV 1907 38, 1914 38, TM 1916 61, dále také termíny tamsybių bedugnės PPK 1910 97 a pragariškos tamsybės KP 1907 71. Synonymicky se užívají litevské termíny pragaras arba tamsybė TRKK 1906 23, stejně jako domácí termín a cizí slovo: pragarai (×atklaniai) K 1912 93, pragaras (×pekla) MRK 1888 144, TRKK 1902 38, Pragaras (×Pekla) TK 1889 28, 1895 28, 1897 28, TRKK 1902 50, pragaras (×pekla) TKD] 1905 7, TRKK 1906 4, ŠIK 1909 100, TKS 1913 8, NTK 1914 15, TK 1916 8, TATKT 1916 63, pragaras arba ×pekla MKV 1905 24, AVK 1914 66, Pragaras arba ×Pekla TRKK 1902 40 a další. Jak je vidět z příkladů, ve většině případů se dává přednost litevskému termínu.

Místo, kde duše zemřelých činí pokání, dokud se nedostanou do nebe, se nazývá skaistykla TK 1913 22, KMV 1914 32, AVK 1914 42, TM 1916 89, také šveitykla TP 1916 14. Byly nalezeny příklady synonymního užití domácího slova a cizího výrazu: skaistykla (×čyščius) PPK 1910 49, KMV 1914 32, K 1912 37, TATKT 1916 13, skaistykla arba ×čyščius AVK 1914 66.

Místem shromažďování všech věřících a modlitby na zemi je kostel. V litevštině se označuje termíny šventnamis TM 1916 30 a šventykla TM 1916 110. Budova, v níž žijí mniši, se nazývá vienuolynas KP 1906 330, 1907 49, PPK 1910 59, PBK 1914 66.

⁴ Pranas Skardžius v roce 1938 Gimtojoje kalboje napsal, že „pragaras ‚pekla‘ měl původně zcela jiný význam. Z hlediska svého tvoření je to složené slovo – pra-garas, jehož druhá část – garas – je příbuzná slovům gérti, gìrtas, džiūkų pra-gorė ‚propast‘ aj., proto starší význam nepochybně dosud ukazuje východolitevské prāgaras ‚velký jedlík, nenasyta, Vielfrass, обжора‘ (srov. ta merga yra tikras pragaras! [ta dívka je hotový nenasyta!]). Zpočátku tedy mohlo být výrazem pragaru označováno místo, kde, řečeno primitivně, byly ‚pohlcovány, vysávány‘ nehodné duše zemřelých, tj. peklo, něm. Hölle; srov. polské odchłań ‚propast, hlubina, otvor‘ a chłonąć ‚pohltit‘ (Skardžius 1938: 148).

128

Aušra Rimkutė | 1883–1916 metų katekizmų religinių vietų pavadinimai

Hlavním místem v Božím domě je oltář. Označuje se domácím slovem aukkuras⁵ PPK 1910 116, aukur as KP 1906 14, TM 1916 124, srov. aukuras Dievo PA 1898 103. Litevský název místa se synonymicky užívá spolu s neslovanským výrazem: aukur as (altorius) ŠIK 1909 110.

Místo zřízené v kostele (zpravidla dřevěné sedadlo pro duchovního, ze všech stran ohrazené, s mřížkovanými okénky), určené věřícímu k vykonání zpovědi a zpovědníkovi k jejímu vyslechnutí, je klausykla TM 1916 132, TFK 1916 30, TP 1916 27, NTK 1914 59. Jedním z nejdůležitějších zařízení křesťanského kostela je sakykl a KP 1906 304, odkud se pronášejí kázání a čtou liturgické texty.

Poušť, kde byl Ježíš pokoušen ďáblem, se označuje litevskými termíny dykavietė MKV 1907 21, 1914 21 nebo dykynė NTK 1914 23, srov. také dykynė (×pūstynė) NTK 1914 23, tiras⁶ (×pustynia) RKDK 1904 46.

Místo, kde se pohřbívají zemřelí, se označuje termínem kapas MRK 1888 140, PA 1898 41, TRKK 1902 48, TK 1904 83, TIA 1905 34, KP 1906 15, 1907 35, PK 1908 337, PPK 1910 116, TM 1916 59⁷, zatímco místo s mnoha hroby se označuje termíny kapinynas RKDK 1904 72 a kapinės KP 1907 58.

Jasle, v nichž ležel malý Ježíšek, se ve starších písemnostech (Mikuláše Daukši, Konstantina Sirvyda, Jonase Bretkūnase aj.) označují užívanými slovy prakartas TM 1916 44, prakartė K 1912 77, prakartėlė TKS 1913 14, TK 1916 14. Byly nalezeny také synonymní jednoslovné náboženské termíny: prakartas (ėdžios) TM 1916 44, prakartė (ėdžios) ŠIK 1909 54.

Místo, kde se narodil Boží Syn, se označuje termínem tvartelis ŠIK 1909 54. V Naujame trumpame katekizme kněze Antanase Tyrylyse se tento domácí název náboženského místa užívá synonymicky s hybridním výrazem: tvartelis (×stainelė)⁸ NTK 1914 20.

2. NÁZVY NÁBOŽENSKÝCH MÍST NELITEVSKÉHO PŮVODU

Polovina (50%) náboženských termínů označujících náboženské místo v katechismech z let 1883–1916 jsou výpůjčky. Jde o internacionalismy (8%), vlastní výpůjčky (12%) a cizí slova (30%).

⁵Lingvista Kazimieras Būga navrhoval psát toto slovo takto z etymologických důvodů, tj. se dvěma písmeny k (Būga 1958: 48). Aukuras je považováno za novotvar Simona Daukantase (Palionis 1979: 161, Jonikas 1987: 203).

⁶ Zde se slovo tyras používá ve významu „rozsáhlých neobydlených ploch, stepi, pouště“, viz tyrai LKŽ.

⁷ Srov. lotyš. kaps. Slovo kapas (kapai) se používá již v prvním slovníku K. Sirvydase (kolem roku 1620).

⁸ Srov. stainė „koňská stáj“, srov. bělorus. стайня, pol. stajnia LKŽ.

Terminologija | 2012 | 19

129

2.1. Internacionalismy

Mezinárodní názvy náboženských míst⁹ pocházejí ze starých klasických náboženských jazyků – řečtiny a latiny katolické církve. Z latiny se katechismy, modlitební knihy, zpěvníky a další náboženské texty překládaly do národních jazyků. Mezinárodní názvy se tedy vyznačují tím, že označují skutečnosti důležité pro náboženství, pro něž litevština většinou nemá vhodná pojmenování¹⁰. Lze je zařadit k nejstarší vrstvě litevské náboženské terminologie.

2.1.1. MEZINÁRODNÍ TERMÍNY LATINSKÉHO PŮVODU

Jak již bylo zmíněno, hlavním místem v Božím domě je oltář PA 1898 94, DK 1899 122, K 1912 30, oltář WD 1887 90, SZT 1888 46, MRK 1888 176, PA 1898 107, RKDK 1904 144, TK 1904 84, 1905 33, VDMK 1905 81, TIA 1905 7, MKV 1905 95, 1907 94, 1914 94, PKMV 1905 33, TRKK 1906 55, KP 1906 24, 1907 35, PK 1908 95, PPK 1910 42, TKV 1911 12, AMK 1912 28, K 1912 64, RKM 1912 81, NTK 1914 26, KMV 1914 69, KASS 1915 13, KMK 1915 89, TM 1916 110, MKP 1916 86 („místo konání obřadů; určitý stůl (mensa), u něhož duchovní slouží bohoslužbu“, lat. altare „oltář“; lat. altus „vysoký“, srov. altaria „obětní hranice; obětní oltář“)¹¹. Při slavení eucharistie se na něm zpřítomňují oběť Ježíše Krista na kříži a Vzkříšení. Oltář je také stolem, k němuž je svoláván Boží lid.

Bylo nalezeno i více názvů míst náboženského charakteru latinského původu. Jsou to lim-bas KP 1906 267 („duší, které nevešly do nebe, ale nebyly odsouzeny odejít do

⁹Mezinárodní slova zaujímají velmi důležité místo. Jsou to „výpůjčky přijaté do obecného jazyka (nepovažované za barbarismy), jejichž cizí původ jasně potvrzuje alespoň část nejvýznamnějších jazyků mezinárodní komunikace (případně i klasických jazyků) a které nenesou nepochybné stopy výpůjčky z některého sousedního jazyka. <…>. Mezinárodní slova se obvykle třídí nikoli podle nejbližšího zdroje (jak se postupuje u jiných výpůjček), nýbrž podle původního zdroje, protože z formy, významu a chronologie mezinárodního slova často nelze určit, přes které jazyky se šířilo“ (LKE 1999: 641).

¹⁰Podle Jona Klimavičiuse jsou mezinárodní slova „slova obecných jazyků vyjadřující pojmy světové kultury, civilizace, vědy, techniky a umění, obvykle termíny (nebo jejich složky), která pocházejí z jednoho jazyka a byla přejata několika jazyky podobného kulturního vývoje (alespoň 2–3 jazykových rodin, 3–5 jazyků, především světových), užívají se v týchž nebo rozpoznatelně podobných podobách (především psaných) a významech“ (Klimavičius 2010: 8).

¹¹ A. Sabaliauskas (1990: 253), Pr. Skardžius (IV 1998: 86), J. Kruopas (1998: 36), J. Kabelka (1964: 24) ir E. Frenkelis (1965: 8) nurodo, kad katekizmuose vartojamas žodis į lietuvių kalbą atėjo per slavų (t. y. lenkų ar baltarusių) kalbas. Žodis altorius (ir forma altarius) vartojamas M. Mažvydo (Urbas 1998: 15), M. Daukšos, K. Sirvydo (LKŽe), J. Bretkūno, M. Petkevičiaus, S. B. Chylinskio (Sabaliauskas 1990: 253) ir kt. raštuose.

130 Aušra Rimkutė | 1883–1916 metų katekizmų religinių vietų pavadinimai

pekla či očistce, příbytek“; lat. limbus¹², loď TIA 1905 5 („část kostela mezi presbytářem a kruchtou (ženskou předsíní), určená věřícím“; lat. navis), portikus TIA 1905 21 („otevřená předsíň se sloupy“; lat. porticus), seminář TIA 1905 20, PPK 1910 62, K 1912 5 („škola pro přípravu duchovních“; lat. seminarium).

Podzemní hřbitovy, v nichž byli pohřbíváni křesťané, se nazývají mezinárodním termínem latinského původu: katakomby TIA 1905 35, katakumby KP 1907 35 („podzemní hřbitovy“; it. catacombe < lat. catacumbae TŽŽ 2001)¹³. Z variant termínu je patrné, že katakomby byly převzaty z italštiny, zatímco katakumby z latiny. V katechismu kněze Dionyza Bončkovského byly nalezeny vedle sebe užívané synonyma: podzemí (katakomba) TIA 1905 15.

2.1.2. MEZINÁRODNÍ TERMÍNY ŘECKÉHO PŮVODU

Termínem chór KASS 1915 16 („část kostela před hlavním oltářem“, řec. choros) se označuje místo v kostele, někdy nazývané také presbytář TIA 1905 6, KASS 1915 12, termínem řeckého původu převzatým z pozdní latiny („část křesťanského kostela, v níž se nachází hlavní oltář“, pozdně lat. presbyterium < řec. presbyterion).

V katechismech z let 1883–1916 byly nalezeny termíny řeckého původu převzaté z latiny, které označují budovy: bazilika TIA 1905 5 („katolický kostel podlouhlého obdélníkového půdorysu, nejčastěji se třemi loděmi“, lat. basilica < řec. basilikē), katedrála TIA 1905 5 („hlavní kostel každé diecéze, u něhož žije biskup s kapitulou“, pozdně lat. cathedra < řec. kathedra).

2.1.3. MEZINÁRODNÍ TERMÍN ITALSKÉHO PŮVODU

V katechismech se náboženské místo, kde duchovní vyslechne zpověď klečícího věřícího, označuje slovem italského původu konfesionalas TIA 1905 19, VDMK 1905 67, konfesyonolas TKDĮ 1905 11 („zpovědnice v kostele“,

¹² Ši reikšmė pateikiama tik VaitkTŽŽ 2003. Kun. J. Rymeikio Kateketiškų pamokymų pirmoje dalyje apie tai, kas yra limbas, rašoma plačiau: „Visų-pirmu „pragaru“ vadiname abelnai „mirusiųjų karalystę“, lotyniškai „Inferi“ vėl „Infernus“. Retkarčiais vartojama prasmėje „grab as“; kur mūsų kūnas pavirsta į dulkių žiupsnį. „Nepaliksi mano vėlės pragare, ir neduosi tavo šventajam regėti supuvimą“. (Ps. 15, 10). Paprastai pekla vadiname amžiną pragarą, kur prakeiktieji kenčia amžinas kančias. Pekla vadiname „Čysčiu“, kur ugnis švenčia žmogaus vėlę, kol atsilyginusi Dievo teisybei, galės įeiti Dievo rūman. Pagalios pekla vadiname „Abraomo gyvenimą“, lotyniškai „Limbus“, lenkiškai „otchłan“, kur teisingųjų vėlės laukė Išganytojo ateinant. <...>. Teisingieji „Limbe“ nekentėjo nei jokių čyščiaus kančių. Tiesa, sunku laukti, dar sunkiau laukus nesulaukti, teisingieji ir to kartaus jausmo nepatyrė, nes žinojo sulauksią, nes šventa išganymo viltis nuolat kurstė jų vėlėje šv. giedrą ir ramybę. Tečiaus lyg šventu snauduliu snausdami, visgi nepatyrė Limbe dangaus linksmybių“ (KP 1906 266–267).

¹³ Srov. VaitkTŽŽ 2003 – it. catacombe (mn. č.) < lat. catacumbae < řec. kata kymbas.

Terminologija | 2012 | 19

131

pol. konfesjonal < it. confessionale)¹⁴. V Krátkém katechismu se slovo italského původu užívá synonymně s polonismem: konfesionalas (×spavednyčia) TIA 1905 19.

2.2. Původní přejatá slova

Jde o nejstarší část litevské náboženské terminologie, pro niž nejsou k dispozici domácí názvy. Původní přejatá slova se na rozdíl od mezinárodních termínů třídí podle nejbližšího zdroje původu, protože důležitější je, z kterého jazyka bylo slovo převzato, než z kterého se začalo šířit. Názvy náboženských míst v této skupině vykazují zřetelné známky zprostředkování slovanskými jazyky.

2.2.1. PŮVODNÍ PŘEJATÁ SLOVA LATINSKÉHO PŮVODU PŘEVZATÁ PROSTŘEDNICTVÍM SLOVANSKÝCH JAZYKŮ

V katechismech sledovaného období nacházíme název náboženského místa koplyčia: Kopliczia LL 1894 14, kopliczia MRK 1888 401, koplyczia PA 1898 70, koplyčia TK 1904 42, PKMV 1905 28, TIA 1905 5, KP 1907 33 („malý kostel; samostatná část velkého kostela nebo jiné budovy, kde se mohou konat bohoslužby“, pol. kaplica < č. < něm. Kapelle < střlat. cappella: lat. cappa). Pokus nahradit tuto výpůjčku slovem kapela je neúspěšný; navíc jeho nahrazení nedovoluje jazykový systém, srov. koplytstulpis, koplyt-kalnis (Klimavičius 1998: 11). Kapličku nacházíme již v prvním slovníku K. Sirvydase (kolem roku 1620) a v překladu Bible J. Bretkūnase.

Uzavřené posvěcené místo (území) kolem kostela, stejně jako jeho dvůr, se označuje starou výpůjčkou šventorius PA 1898 41, šventorius TK 1904 52, PPK 1910 116. Slovník LKŽe uvádí dva významy tohoto slova: 1. „ohrazené místo kolem kostela (s hroby nebo bez hrobů)“; 2. „hřbitov“ (Bible J. Bretkūnase, slovníky M. Miežinise a J. Ryterise), a také údaje o původu – bělorus. цвинтар, pol. nář. świntarz < pol. cmentarz. Jak píše J. Klimavičius, „pol. nář. świntarz je přetvořením pol. cmentar ‚hřbitov‘ (zatímco ‚kostelní dvůr‘ je podwórze kościelne), a to je výpůjčka z lat. coemeterium, které zase pochází z řec. koimētērion (srov. řec. koimaomai ‚ležet, odpočívat‘, koiman ‚uspávat‘, koimēsis ‚spánek‘; podobnou motivaci má něm. Friedhof ‚hřbitov‘ – ‚dvůr klidu‘). Latinského původu jsou franc. cimetière ‚hřbitov‘, angl. cemetery ‚hřbitov‘ („hřbitov u kostela“ – churchyard), něm. Zömeterium, lotyš. Coemeterium 1. ‚hřbitov u kostela‘ (a ekvivalent –

¹⁴ Bez konfesionalas by se dalo obejít – místo něj máme litevské slovo klausykla.

132 Aušra Rimkutė | 1883–1916 metų katekizmų religinių vietų pavadinimai

Kirchhof, 2. „katakomby“: Takže hřbitov nepochází od svatosti, nýbrž od pohřebišť (která dříve bývala pouze u kostelů)“ (Klimavičius 1998: 11).

Ve zkoumaných pramenech bylo nalezeno také skutečné přejaté slovo latinského původu, přejaté prostřednictvím polštiny: zakrastija PKMV 1905 33, TK 1905 33, VDMK 1905 81, TIA 1905 14, zakristija MRK 1888 309, TIA 1905 27, RKM 1912 81, PPK 1910 163 („místnost v kostele určená k uchovávání bohoslužebných předmětů a přípravě obřadů“, pol. zakrystja < středolat. sacristia < sacer).

2.2.2. SKUTEČNÉ PŘEJATÉ SLOVO SANSKRITSKÉHO PŮVODU, PŘEJATÉ PROSTŘEDNICTVÍM SLOVANSKÝCH JAZYKŮ

Ve všech katechismech z let 1883–1916 se užívá přejaté slovo Rojus WD 1887 16, TK 1889 35, 1895 35, 1897 35, TKK 1892 10, LL 1894 25, HK 1895 7, TFK 1901 16, 1904 18, 1905 16, 1907 16, TRKK 1902 21, PKMV 1905 11, MKV 1905 19, 1907 8, TRKK 1906 20, KP 1907 134, IK 1909 118 aj., rojus SZT 1888 9, KK 1892 11, 1903 11, PA 1898 29, KP 1903 9, RKDK 1904 39, TKDJ 1905 9, TIA 1905 3, MK 1906 12 aj. („příbytek prvních biblických lidí; příbytek duší věřících po smrti“, bělorus. рау, pol. raj < skr. Rayih). Slovo bylo přejato prostřednictvím slovanských jazyků a užívá se ve starých písemných památkách (M. Mažvydase, M. Daukši, M. Petkevičiuse, S. B. Chylinského aj.).

2.2.3. SKUTEČNÉ PŘEJATÉ SLOVO PŘEVZATÉ ZE SLOVANSKÝCH JAZYKŮ

Pozemským domem Božím, místem, kde se věřící člověk může setkat nejen s Bohem, ale i s ostatními věřícími, je kostel: bažniczia SPP 1909 64, bažniczia SZT 1888 14, bažnyčia TATKT 1916 20, bažnicza WD 1887 4, bažniczia MRK 1888 24, bažnyczia KK 1892 19, 1903 19, PA 1898 41, TFK 1904 23, bažnyčia TFK 1901 20, 1905 20, 1907 20, 1916 17, KP 1903 4, 1906 9, TK 1904 36, 1916 19, 1906 12, TIA 1905 5, TRKK 1913 19, AVK 1914 36, KMV 1914 26, NTK 1914 26, KASS 1915 3 aj. („modlitebna“, bělorus. божница, pol. bożnica)¹⁵.

¹⁵ Pr. Skardžius ve svém článku Ar vartotinas žodis bažnyčia? napsal, že bažnyčia je „běloruské přejaté slovo, které se dostalo do našeho jazyka spolu s výrazy kalėdomis, velykomis, kūčiomis, krikštu, krikštyti aj.“ (Skardžius V 1999: 691). Podle jazykovědce je slovo bažnyčia natolik vžité, že je obtížné najít za něj litevský ekvivalent: „není to pouze šventykla, šventovė ar maldykla <...>, nýbrž také určitá komunita věřících“ (Skardžius V 1999: 691). O pokusy nahradit slovo bažnyčia již bylo. Jazykovědec J. Jablonskis navrhoval místo bažnyčios užívat výrazy maldykla, šventovė (Piročkinas 1970: 7); v roce 1947 navrhoval arcibiskup metropolita J. Skvireckas místo bažnyčios užívat latinské slovo eklezija, nebo výrazy dievnamis, šventykla, šventovė (Skardžius V 1999: 690, viz také Skardžius V 1999: 739–741, 889–892). Pr. Skardžius s tímto návrhem nesouhlasil.

Terminologija | 2012 | 19

133

2.3. Nespisovné výrazy

Jde o přejatá slova, která jsou v rozporu s normami spisovného jazyka a mají správné ekvivalenty (LKE 1999: 588). Svým původem se nespisovné výrazy nijak neliší od ostatních přejatých slov – lze je rozdělit stejně jako skutečně přejatá slova; proto jsou v článku pojednána jako polonismy a bělorusismy, a pokud není jasné, z kterého slovanského jazyka bylo slovo převzato, jako slavismy. V posuzovaném období byly tyto výrazy velmi rozšířené a lidé je běžně užívali v každodenní řeči, aniž si uvědomovali, že jde o nenormativní slova.

V katechismech z let 1883–1916 tvoří necelou třetinu – 30% – názvů náboženských míst ne-litevského původu nespisovné výrazy; většina z nich byla převzata ze sousedního polského jazyka.

2.3.1. POLONISMY

Polonismy: ×atklanės KK 1892 15, RKDK 1904 51, TATKT 1916 12, ×atklanės KK 1903 15, ×Atklanės KMK 1915 27, ×atklanės MRK 1888 95, ×atklanis TK 1892 16, ×atklonė KP 1906 267, ×atklonis ŠIK 1909 100 („místo, kam odcházejí duše nepokřtěných nemluvňat nebo spravedlivých nekřesťanů“, pol. otchłań), ×bobinčius TIA 1905 6 („kostelní předsíň“, pol. babinec), ×cziszczius WD 1887 17, MRK 1888 63, SZT 1888 23, KK 1892 16, 1903 16, LL 1894 27, ×czyszczius TFK 1901 17, 1904 20, 1905 17, 1907 17, 1913 17, TRKK 1902 14, RKDK 1904 55, ×czyszczus TK 1889 37, 1895 37, 1897 37, SPP 1909 65, ×czyszczus TKK 1892 19, ×čiščius TKD] 1905 7, ×Čyščius KMK 1915 87, KP 1906 348, ×čyščius TK 1892 16, 1905 10, KP 1903 13, 1906 266, VDMK 1905 24, MKV 1905 24, PKMV 1905 13, TRKK 1906 24 („očistec“, pol. czyściec), ×Pekla DK 1899 12, KP 1903 6, ×pekla KK 1892 7, 1903 7, TFK 1901 8, KP 1903 5, RKDK 1904 10, TK 1904 10, MKV 1905 4, MKP 1916 7, ×Pėkla MK 1886 6, 1898 5, ×pekla WD 1887 12, SZT 1888 8, TK 1889 31, 1895 31, 1897 31, LL 1894 11, TFK 1901 13, 1904 12, 1905 11, 1907 11, 1913 11, SPP 1909 54, ×Pekla WD 1887 13, HK 1895 8, TFK 1904 13, 1905 12, 1907 12, 1913 12, ×peklė TKK 1892 19 aj. („peklo“, pol. piekło¹⁶), ×spaviednyczia TK 1889 57, 1895 57, 1897 57, KK 1892 35, 1903 35, TFK 1901 32, 1904 36, 1905 32, 1907 32, 1913 32, ×spavie-

¹⁶ O termínu ×pekla psal kněz J. Laukaitis toto: „pan Būga vědecky dokázal, že žádný Poklius ani Peklius nikdy neexistoval a že slovo „pekla“ bylo živě převzato z polštiny“ (Laukaitis 1909a: 406). Místo peklos je třeba užívat slovo pragaras; nehodí se „ani podzemí, ani podsvětí, protože nevíme, kde byl limbus“ (Laukaitis 1909b: 103).

134 Aušra Rimkutė | 1883–1916 metų katekizmų religinių vietų pavadinimai

dnyčia TK 1904 7, ×spawiednicze SZT 1888 37 („zpovědnice“, pol. spowiednica), ×szietras MRK 1888 423 („oltářík procesí Božího Těla“, pol. szatra).

Náboženská místa jsou označována také polonismy mezinárodního původu: ×Kloštorius DK 1899 54 („klášter“, pol. klasztor < něm. Kloster < lat. clostrum), ×Tronas KP 1907 31 („trůn“, pol. tron < něm. Thron < řec. thronos).

V katechismech byly nalezeny synonymické řady tvořené polonismem a litevským náboženským termínem: ×čyščius (gryninė) TRKK 1906 25, ×čyščius (šveistynė) TK 1905 16, 1905 44, ×čyščius (šveitynė) TK 1905 10, ×čyščius arba pragaras TRKK 1907 18, ×pekla (arba požemiai) ŠIK 1909 100, ×Pekla (Pragaras) TRKK 1902 40, ×Pekla arba Pragaras MKV 1905 9, 1907 X, 1914 X, ×pekla arba žemuma PK 1908 37, ×peklos arba požemiai MKV 1907 26.

2.3.2. BĚLORUSISMY

V katechismech z let 1883–1916 se užívají výpůjčky z běloruštiny: ×Svietas MK 1886 10, 1898 8, DK 1899 7, ×svietas TK 1889 33, 1895 33, 1897 33, KK 1892 9, 1903 9, TFK 1901 13, VDMK 1905 6, TIA 1905 7, MKV 1905 12, TKDJ 1905 15 aj., ×swietas WD 1887 15, SZT 1888 5, MRK 1888 18, ×swiet’s SZT 1888 5 („svět“, bělorus. свет)¹⁷. Bělorusismus se užívá synonymně s litevským termínem: ×soietas (pa-saul-is) TK 1916 13.

Byl nalezen jeden případ, kdy je kostelní galerie (nad dveřmi naproti hlavnímu oltáři) pro varhany a zpěváky označena nářečně užívaným slavismem, tj. výpůjčkou z běloruštiny, i mezinárodním slovem: ×viškos (chorai) TIA 1905 6, srov. bělorus. вышки a lat. chorus < řec. choros.

¹⁷ O cizím slově ×swietas psal kněz J. Laukaitis v roce 1909 v 8. čísle Vadovo: „Slovo pasaulis je chybně užito místo svietas, protože pasaulis podle etymologie a chápání lidí znamená pouze místo nebo věc pod sluncem, tedy naši zemi (srov. pakraučius, pakaušis, pakinkis, pastogė, padangė, pakalnė, pažandė, panosė atd.). Lidé říkají: ke svatému Otci se z celého světa schází mnoho svieta; ten pán procestoval celý svět a viděl mnoho svieta; během slavností se do kostela schází mnoho svieta; celý svietas zná jeho činy; nesvietiškai ošklivý člověk. Ale nikdo neřekne: do kostela se schází mnoho pasaulis. Litevské pasaulis má tedy mnohem užší význam, <...>. O litevském původu slova svietas podle mého názoru nemůže být pochyb: má stejný společný původ jako sniegas, sėmens, stiklas, sėdėti, sietas, sakalas, sabalas, saldus atd.“ (Laukaitis 1909ₐ: 403). Jak je vidět, toto vysvětlení není správné. Z uvedených příkladů mají stiklas, sakalas a sabalas slovanský původ. Jde o výpůjčky, zatímco svietas je cizí slovo, bez něhož se litevština obejde. Ostatní slova se považují za indoevropská nebo společná Baltům a Slovanům.

Terminologija | 2012 | 19

135

Kromě probraných cizích slov lze zmínit ještě několik slavismů, u nichž není jasné, z kterého slovanského jazyka bylo slovo přejato: ×bonia TIA 1905 8 („věž“, pol. bania, rus. баня), ×pustynė RKDK 1904 46, ×pūstynė MKV 1905 31 („poušť“, pol. pustynia, bělorus. пустыня).

3. NÁZVY NÁBOŽENSKÝCH MÍST POLOVIČNĚ LITEVSKÉHO PŮVODU

O něco více než dvacetina (6%) názvů náboženských míst v katechismech z let 1883–1916 tvoří hybridní termíny. Skládají se z domácích a přejatých slovotvorných částí. Nejčastěji se vyskytují hybridní deriváty s příponou -ystė: karaliste¹⁸ WD 1887 8, karalystė TFK 1901 7, KP 1903 3, TKDJ 1905 3, PKMV 1905 3, TRKK 1906 3, 1907 5, KAA 1906 4, NTK 1914 3, KMV 1914 5, TK 1916 3, TM 1916 5, Kungaikštystė TRKK 1906 18, Kunigajksztiste SZT 1888 7, Kunigaikszystė KK 1892 10, Kunigaikszystė KK 1903 10, vyskupystė RKDK 1904 61, vyskupystė TRKK 1902 32, TIA 1905 5, Wiskupistė MRK 1888 118, Wyskupystė TKK 1892 18, a také deriváty s příponou -ija: Vyskupija KASS 1915 17, vyskupija KP 1907 111, PK 1908 160, PPK 1910 102, K 1912 26, RKM 1912 7, AVK 1914 24 aj. Jak je patrné, všechny tyto deriváty jsou utvořeny z podstatných jmen označujících osoby: z přejatých slov karalius¹⁹ a vyskupas²⁰ a z germanismu kunigaikštis²¹. Byl nalezen také derivát utvořený z termínu latinského původu, přejatého prostřednictvím slovanských jazyků, a deminutivní přípony -ėlis: altorėlis TIA 1905 29, altorėlis MRK 1888 424.

V katechismech se užívají i hybridní názvy náboženských míst, které se v litevském spisovném jazyce neustálily. Jde o hybridní deriváty cizí přípony -(in)yčia ×išpažintinyčia ŠIK 1909 122 („zpovědnice“) a ×klausinyczia RKDK 1904 191 („zpovědnice“), dále derivát s příponou -ka (-kė) ×klaupkė KASS 1915 13. Hybridní derivát s příponou -ija

¹⁸ Podle S. Ambraze jsou názvy míst s příponou -ystė „přeloženy po jednotlivých morfémech ze slovanských jazyků“ (Ambrazas 2000: 70). V gramatice litevského jazyka se o slovanském původu přípony nehovoří (LKG 1965: 310–311, 402).

¹⁹ „Vládce, Bůh“; bělorus. кароль, rus. король, pol. Król < srov. východní hornoněm. Karal, Karl.

²⁰ „Křesťanský duchovní s nejvyšším svěcením“; pol. biskup, wiskup < znovu lat. episcopus < řec. episkopos.

²¹ K. Alminauskis odvozuje kunigaikštį od slova kunigas a považuje jej za germanismus (Alminauskis 1931: 75). A. Rubinas v článku Názvy duchovních a jejich historie píše, že kunigaikštis vzniklo ze slova kunigas „král“ pomocí přípony -aikštis (Rubinas 2001: 191; srov. také Kabelka 1964: 120, Būga 1958: 546). Kunigaikštis se užívá v textech M. Mažvydase (Urbas 1998).

136

Aušra Rimkutė | 1883–1916 metų katekizmų religinių vietų pavadinimai

Označení místa ×atkelanija NTK 1914 28 označuje místo, kam odcházejí duše nepokřtěných nemluvňat nebo ctnostných nekřesťanů. Místo před peklem, předsíň pekla, se označuje hybridním termínem ×Prieszpeklė TKK 1892 15.

Samostatně lze zmínit synonymně užívaný hybrid a polonismus: ×išpažintinyčia (×spowiednyčia) TRKK 1906 44; dále hybrid a internacionalismus: vyskupija, arba dijecenzija²² PK 1908 151.

4. ZÁVĚRY

1. Názvy náboženských míst v katechismech vydaných v letech 1883–1916 jsou významnou součástí náboženské terminologie katechismů a tvoří necelou dvacetinu (4,8%) náboženských termínů. Označují liturgická místa, významná pro věřící a sjednocující je v modlitbě a uctívání. Jde o různé sakrální stavby (bažnyčia, katedra, šventykla), jejich nejdůležitější místa, prostory a části (altorius, aukuras, choras, klausykla, koplyčia, sakykla, zakristija), pohřebiště věřících (kapinės, katakombos), dále místa posmrtného života (dangus, rojus), zázračných či významných náboženských událostí, např. zjevení (dykynė), odčinění viny (pragaras, skaistykla) atd.

2. Podle původu lze názvy náboženských míst v katechismech z let 1883–1916 rozdělit na litevské (44%, aukuras, dangus, pragaras, klausykla, sakykla, skaistykla, šveitykla, šventykla, vienuolynas, tėvainystė), nelitevské: a) internacionalismy (8%, altorius, konfesionalas, presbiterija), b) vlastní výpůjčky (12%, bažnyčia, koplyčia, rojus, zakristija), c) cizí výrazy (30%, atklanes, čyščius, pekla, svietas), a pololitevské názvy (6%, altorėlis, karalystė, vyskupija).

3. V katechismech z let 1883–1916 se užívání názvů náboženských míst lišilo. Totéž místo mohlo být označeno nejen jedním, ale i dvěma (nebo několika) různými slovy téhož či cizího jazyka; například v katechismu kněze Juoze Laukaičiuse Mažasis katekizmas vaikeliams, vydaném v roce 1905, se pro označení místa věčných muk po smrti užívá polonismus pekla MKV 1905 13 a také litevské slovo pragaras MKV 1905 24; uvádějí se také vedle sebe – pragaras arba pekla MKV 1905 24. Nejčastěji se upřednostňuje buď litevský termín, nebo termín cizího původu, který nemá litevský ekvivalent. Volba jednoho ze synonymních termínů k užívání je výsledkem standardizace náboženské terminologie, která probíhala od konce 19. do počátku 20. století.

²² Dabar rašoma diecezija, plg. lot. dioecesis < gr. dioikēsis VaitkTŽŽ 2003.

Terminologija | 2012 | 19

137

ŠALTINIAI

KK 1883 – Katalikiškas katekizmas su pridėjimu trumpo suglaudimo nusidavimų šwento Rašto seno ir naujo Testamento ir kelu reikalingu maldu / išduotas per A. Schwark, kleboną Klaipėdoj. Iš naujo perweizdetas ir antrą kartą išspaustas. Braunsberg [i. e. Branevas]²³: Warmiskoje sp. [i. e. Varmijos vyskupijos (J. A. Vicherto) sp.], 1883. – 119 p.

MK 1883 – Dr. Mertino Liutėriaus Mažasis katgismas draug su trumpu izguldimu: (Trumpas Suglaudimas tū Knygeliū, kurios wadinamos: „Dr. Mertino Liutėriaus mažasis Katgismas, taip dawadney izguldytas, jog jame wisas Pamokslas apie krikszczioniszką Wierą randasi“.). Königsberg: Druck und Verlag der Hartungschen Buchdruckerei, 1883. – 52 p.

MK 1886 – Dr. Mertino Liuteraus Mažasis Katgismas, trumpay išguldytas. Iš vokiškos kalbos lietuviškai perstatytas per C. W. O. Glogau, Tilžės Vyskupą (Wienuliktą kart kaštais išspaustas ir wel perweizdetas.). Tilžėje: Kaštais išspaustas prie J. Reylenderio bey Sunaus, 1886. – 57 p.

WD 1887 – Wartaj dangaus, arba Rima-Katalikiskas Mokslas su istorijomis. Dalis pirma. Wilniuje: kasztu ir spaustuwjeje Juzupa Zawadzkia [Tilžė: E. Vejerio ir L. Arnolto sp.], 1864 [1887]. – 104 p.

SZT 1888 – Szwiesibė tikėjimo arba Trumpas izguldimas reikalingiausiu Rimo-Katalikiszko tikėjimo daliku. Wilniuje: kasztu ir spaustuvė Juozapa Zawadskia [Tilžė: O. von Mauderodės sp.], 1860 [1888]. – 60 p.

MRK 1888 – Mokslas Rimo Kataliku. Naujei perweizetas, pertajsitas ir antra karta atspaustas. Wilniuje: Kasztu ir spaustuvieje Juzapa Zawadzkia [Tilžė: E. Vejerio ir L. Arnolto sp.], 1879 [1888]. – 440 p.

TK 1889 – Trumpas katekizmas pagal kunigo Pilakauskio izguldimo su nekureis naudingais pridėjimais. Wilniuje: Kasztu ir spaustuvė Juozapo Zawadskio [Tilžė: Lietuvos sūnų draugija: O. von. Mauderodės sp.], 1860 [1889]. – 84 p.

TK 1892 – Трумпас катекизмас парашитас дел мокитиню-каталику. Антрас спаудимас. Спаустувеје Варшавое метүсе 1892 [1891]. – 79 p.

KK 1892 – Katakizmai katalikiszkì visureikalingiausi dėl vaikų ir žmonių praszčiokų su lementoriu ir ministranturu. Parasizti kuningo Žalvario [Petras Legeckas]. Vilniuje: Spaustuvėje Juozapo Zawadskio [Tilžė: M. Jankaus sp.], 1864 [1892]. – 58 p.

TKK 1892 – Trumpas katalikiškas katekizmas. Wilniuje: Kasztu S. Neumanno [Tilžė: Lietuvos sūnų draugija: O. von. Mauderodės sp.], 1859 [1892]. – 56 p.

LL 1894 – Lietuwiszkas lementorius dėl mažų waikelių, o labiausei dėl augusiuju. Par K. L. S. [kunigas Lukas Staugaitis] Naujei iszduotas ir aiszkei parweizetas. Wilniuje: spaustuwė Juzapo Zawadzkio [Tilžė: O. von Mauderodės sp.], 1879 [1894]. – 32 p.

TK 1895 – Trumpas katekizmas pagal kunigo Filochowski’o iszpuldimo su nekureis naudingais pridėjimais. Wilniuje: kasztu ir spaustuvė Juozapo Zawadskio [Tilžė: J. Šenkės lėšos ir sp.], 1860 [1895]. – 84 p.

HK 1895 – Heidelbergska Katekizmas sustatitas nūg mokitu Bažnyczios Wyru Z. Ursyno ir K. Olewiano pirmu kartu drukawotas Mieste Heidelberge 1563 m. Priimtas Ewangeliszkoje Reformatskoje Bažnyczioje. Letuwiszkòje Kalboje isz naujo iszdūtas 1857 m. – 16 p.

TK 1897 – Trumpas katekizmas pagal kunigo Filochowski’o iszpuldimo su nekureis naudingais pridėjimais. Wilniuje. Kasztu ir spaustuvė Jūzapo Zawadskio [Tilžė: O. von. Mauderodės sp.], 1860 [1897]. – 80 p.

PA 1898 – Poterei, Aktai ir kiti reikalingiausi daiktai, kurius turi žinoti krikszczionis Rymo-Katalikų tikėjimo. Parazse kunigas M. S. [Martynas Sederavičius]. Tilžė: J. Šenkės sp., 1898. – 110 p.

MK 1898 – Dr. Mertino Liutėriaus Mažasis katgismas draug su trumpu izguldimu: (Trumpas Suglaudimas tū Knygeliū, kurios wadinamos: „Dr. Mertino Liutėriaus mažasis Katgismas, taip dawadney izguldytas, jog jame wisas Pamokslas apie krikszczioniszką Wierą randasi“.). Königsberg: Druck und Verlag der Hartungschen Buchdruckerei, 1898. – 52 p.

DK 1899 – Dr. Mertyno Liuteriaus Didysis Katgismas. Lietuviškay išverstas. Tilžėje 1899. Druck von Otto v. Mauderode. – 158 p.

MRK 1900 – Mokslas Rima-Kataliku: surasiztas ir iszspausdas diel pagausiu žmoniu. Wilnuoje: spaustuviei P. Juzupa Zawadzkie [Tilžė: J. Šenkės sp.], 1863 [apie 1900]. – 332 p.

²³ Laužtiniuose skliaustuose nurodyti tikrieji išleidimo duomens. Nurodant remiamasi bibliografijų duomenimis.

138 Aušra Rimkutė | 1883–1916 metų katekizmų religinių vietų pavadinimai

TFK 1901 – Trumpasis kun. Filochowskio katekizmas Vaiszganto verstas. Antrą kartą išleistas, pataisytas. Vilniuje: Juozapo Zawadzkio spaudą ir kasztu [Tilžė: J. Šenkės lėšos ir sp.], 1863 [1901]. – 43 p.

TRKK 1902 – Trumpi Rymo-Katalikų Katekizmai: aiszkiai iszguldyti dėl pamokymo vaikų prie pirmosios Spa-vėdnės ir S. Komunijos. D. 1. [Tilžė: O. von Mauderodės sp.], 1862 [1902]. – 71 p.

KK 1903 – Katekizmai katalikiszkė: visureikalingiausi dėl vaikų ir žmonių praszciokų, su lementoriu ir ministranturu. Vilniuje: s. n. [Bitėnai: M. Jankaus sp.], 1864 [1903]. – 56 p.

KP 1903 – Katekizmo Pirmamokslis arba Trumpas Suglaudimas visureikalingiausių mokslų švento katalikų Tikėjimo. Parašė A. Kurietis [Antanas Alekna]. Tilžėje: spausdinta pas J. Schoenkę, 1903. – 16 p.

TK 1904 – Trumpas Katekizmas arba Vadovėlis į gerą Spaviednę ir Šv. Komuniją. Kun. Kazimiero Skrodzkio, Kulių Klebono, parašytas 1850 m. Naujai išduotas iškasčiais ir rupesniu „Kryžiaus Redakcijos“. Tilžė: Spausdintas pas J. Schoenkę, 1904. – 113 p.

RKDK 1904 – Kun. Deharbe, D. J. Rymo=Katalikiszkas didesnysis katekizmas dėl lietuviszkų mokslainiu Amerikoje. Chicago, Ill. Turtu ir spauda „Kataliko“, 3244 So. Morgan St., 1904. – 199 p.

TFK 1904 – Trumpasis katekizmas kun. Filochowskio, Vaiszganto verstas. Trečią kartą išleistas, pataisytas. Vilniuje: kasztu ir spauda J. Zawadzkio [Tilžė: O. von Mauderodės sp.], 1863 [1904]. – 48 p.

MKV 1905 – Mažasis katekizmas vaikeliams, prisiruošiantiems į pirmą išpažintį ir šventą Komuniją. Išdavė kun. J. Laukaitis. Vilnius: Juozapo Zavadzkio spaustuvė, 1905 (ant viršelio, o ant antraštinio lapo 1904. – 105 p.

PKMV 1905 – Poteriai ir katekizmas mažiems vaikams arba trumpas išguldymas to, ką katalikų vaikas privalo mokėti. Įrankis pradiniam tikėjimo Rymo-Katalikų Bažnyčios mokslui sudėjo Kun. D. Bončkovskis. Lietuviškai sutaisė Kun. J. Jasienskis. Vilnius: «Vilniaus Žinių» spaustuvė, 1905. – 31 p.

TK 1905 – Trumpas katekizmas arba Prisigarinimas atbuvimui Išpažinties ir priėmimui Komunijos šv. Rankvedis išguldymui tikėjimo Rymo-Katalikų Bažnyčios. Jaunūmenei vartoti sudėjo Kun. D. Bončkovskis. Mag. Šv. Th. Kijevos Mokyklų Kapelionas. Lietuviškai sutaisė Kun. Julijonas Jasienskis. Mag. Šv. Th. Palangos Mokyklų Kapelionas. Vilnius: «Vilniaus Žinių» spaustuvė, 1905. – 48 p.

TFK 1905 – Trumpasis kun. Filochowskio katekizmas, Vaiszganto verstas. Antrą kartą išsleistas ir pataisytas. Tilžėje: kasztu ir spaustuvė pas J. Schoenkę, 1905. – 43 p.

TKDJ 1905 – Trumpas katekizmas dėl jaunumenės. Vilnius: kaštu ir spaustuvėje Juozapo Zavadzkio, 1905. – 16 p.

VDMK 1905 – Vidutinis dogmatiškai-morališkasis katekizmas. Rankvedis išguldimui tikėjimo Rymo-Katalikų Bažnyčios. Jaunūmenei vartoti, sudėjo Kun. D. Bončkovskis. Mag. Šv. Th. Kijevos Mokyklų Kapelionas. Lietuviškai sutaisė Kun. Julijonas Jasienskis. Mag. Šv. Th. Palangos Mokyklų Kapelionas. Vilnius: Vilniaus Žinių spaustuvė, 1905. – 95 p.

TKŽV 1905 – Trumpas katekizmas: patvirtintas dėl Žemaičių ir Vilniaus vyskupysczu ir dėl Mohilovos archivyskupystės. 1905 (Vilniuje: Juozapo Zavadzkio sp.). – 23 p.

TIA 1905 – Trumpas išguldymas apeigų Rymo-Katalikų bažnyčios. Sudėjo Kn. D. Bončkovski’s. Lietuviškai išvertė Kn. Julijonas Jasienskis. Vilnius: «Vilniaus Žinių» spaustuvė, 1905. – 48 p.

TRKK 1906 – Trumpas Rymo-Katalikų Katekizmas Vaikeliams išpažintin (spaviedin) prisiruošti. Parašė Kunigas Juozupas Ambraziejus. Vilnius: «Vilniaus Žinių» spaustuvė, 1906. – 56 p.

KAA 1906 – Katekizmas apie alkoholiu. Iš prancūziško verte J. P. Kaštis girtuokliu vuodo. Žvaigždės spaustuvėje, 15 W. Oak St., Shenandoah, Pa., 1906. – 32 p.

MK 1906 – Mažas katekizmas arba Trumpas išguldymas tikėjimo tiesų. Paskirtas vaikeliams prie pirmos šv. Komunijos prisiruošiantiems. Parašė ir išleido dėdė Atanazas. Kaunas. Spaustuvė Sokolovskio ir Estrino, 1906. – 48 p.

KP 1906 – Kun. Juozapas Rymeikis. Katechetiški pamokymai: Iš „Tėve mūsų“, „Sveika Marija“ ir „Tikiu į Dievą Tėvą“: Knyga I. Vilnius: M. Kuktos spaustuvė, 1906. – 361 p.

VAL 1906 – Vadovas amžinon laimėn tikėjimo ir doros keliu, arba trumpas išaiškinantis katekizmas. Perspausdinta iš «Dangaus rakto». Vilnius: «Vilniaus Žinių» spaustuvė, 1906. – 18 p.

TFK 1907 – Trumpasis kun. Filochowskio katekizmas, Vaiszganto verstas. Antrą kartą išleistas ir pataisytas. Tilžėje: kasztu ir spaustuvė pas J. Schoenkę, 1907. – 43 p.

Terminologija | 2012 | 19

139

MKV 1907 – Mažasis katekizmas vaikeliams, prisiruošiantiems į pirmąją išpažintį ir šventąją Komuniją. Išleido kun. J. Laukaitis. Antrasai išleidimas. Seinai: Laukaičio ir B-vės spaustuvėje, 1907. – 115 p.

KP 1907 – Katechetiški pamokymai: Iš dešimts Dievo ir penkių Bažnyčios prisakymų. Iš nuodėmių: septynių didžiųjų, šešių prieš Dvasią šventą, keturių šaukiančių dangun atkeršyjimo, devynių svietimų. Kunigo Juozapo Rymeikio. Knyga II. Tilžė: Otto v. Mauderodės spaustuvė, 1907. – 191 p.

TRKK 1907 – Trumpas Rymo-Katalikų katekizmas. Sutaisė J. B. Krótki Rzymsko-Katolicki katechizm. Ułożyl J. B. Vilnius: «Vilniaus Žinių» spaustuvė, 1907. – 53 p.

PK 1908 – Platesnis katekizmas arba švento Rymo-katalikų bažnyčios mokslo išguldymas, patvirtintas žemaičių ir Vilniaus vyskupijoms. Spaudon parengė Kun. Juozapas Skvireckas šv. T. M. Žemaičių Seminarijos Profesorius. Iš lenkų kalbos vertė Vyskupas Antanas Baranauskas. Kaunas, Saliamono Banačio spaustuvė, 1908. – 363 p.

ŠIK 1909 – Šventoji istorija ir katekizmas. Vaikams vadovėlis. Lenkiškai parašė kunigas S. Kozlovskis, Mogilevo archivyskupas. Lietuvių kalbon vertė L. G. Vilnius: Juozapo Zavadzkio knygynas, 1909. – 128 p.

KERTV 1909 – Katekizmas evangelikų-reformatų tikėjimo vaikams. Su priedais: 1. Trumpa bažnyčios istorija. 2. Apie šventą raštą. 3. Tikėjimų sulyginimas. Vilnius: M. Kuktos spaustuvė, 1909 [Virš. išleid. metai 1910.]. – 91 p.

SPP 1909 – Senowes pripazyntiejiej poterai, kurius pagal senuju kningu padawyma ir senu žmonių kalbiejima surinka, surasze ir išzdrukawodyna senos gadinés kunigas. Wilnius: Juzapa Zawadzkia drukarn[?]ios išzlejymas, 1909. – 79 p.

PPK 1910 – Poteriai, Prisakymai ir Katekizmas pagal Rymo Katalikų mokslo. Parašė Kun. Jurgis-Peliksas Sragys, Saločių kamendorius. Seinai: Laukaičio, Dvaranausko, Narjausko ir B-vės spaustuvėje, 1910. – 182 p.

TKV 1911 – Trumpautis katekizmas vaikeliams: mažą dovanėlę kalėdojant. Sustatė kun. Juozapas Širvys, Ginteliškės klebonas. Seinai: Laukaičio, Dvaranausko, Narjausko ir B-vės spaustuvė, 1911. – 20 p.

PKVK 1911 – Pirmosios komunijos vaikams katekizmas. Ištraukos iš Dekreto Šventosios Kongregacijos S. S. apie Pirmąją Komuniją, rugp. 8, 1910. Sutaisė ir savo kaštu išleido kun. P. Saurusaitis. Philadelphia, PA. „Žvaigždės“ Spaustuvėje, 3654 Richmond st., 1911. – 11 p.

AMK 1912 – Ar moki katekizmą? Mažiems vaikeliams dovanėlė. Parašė Ranka. Seinai: Laukaičio ir B-vės spaustuvėje, 1912. – 31 p.

RKM 1912 – Rymo Katalikų Mokslas Kudikių prie Pirmosios Komunijos Prirengimui Tinkantis. Su Pridėjimu Pirmoje Vietoje Komisijos Pataisytųjų Poterių. Surengė ir Išleido Kun. P. Siaurusaitis, Šv. Juozapo Lietuvių Klebonas. Philadelphia: „Žvaigždės“ spaustuvė, 1912. – 123 p.

K 1912 – Katekistas arba katekizmo mokytojas kudikiu mokykloje ir auklejimo namuose. Lietuviškai sutaisė kun. Petras Saurusaitis, Šv. Juozapo Lietuvių Klebonas. Philadelphia, PA: „Žvaigždės“ spaustuvėje, 1912. – 106 p.

TKS 1913 – Trumpas katekizmas. Sustatė kunigas J. K. [Juozas Katilius]. Vilnius: M. Kuktos spaustuvė, 1913. – 31 p.

TFK 1913 – Trumpasis kun. Filochowskio katekizmas, Vaiszganto verstas. Antrą kartą išleistas ir pataisytas. Tilžėje: kasztu ir spaustuvė pas J. Schoenke, 1913. – 43 p.

MVK 1913 – Kun. J. Liasauskis. Mažiesiems vaikams katekizmas. Kaunas: Saliamono Banačio spaustuvė, 1913. – 23 p.

TK 1913 – Trumpas katekizmas, skiriamas pradinei katekizacijai ir liaudies mokyklai. Parašė Kun. J. D. [Juozas Danielius]. Seinai: Laukaičio ir B-vės spaustuvė, 1913. – 56 p.

AVK 1914 – Kun. J. Liasauskis. Antras vaikams katekizmas. Seinai: Laukaičio, Dvaranausko, Narjausko ir B-vės spaustuvėje, 1914. – 67 p.

MKV 1914 – Mažasis katekizmas vaikeliams, prisiruošiantiems į pirmąją išpažintį ir šventąją Komuniją. Išleido kun. J. Laukaitis. Trečiasai išleidimas. Seinai: Laukaičio ir B-vės spaustuvėje, 1914. – 115 p.

KMV 1914 – Katekizmas Mažiems Vaikams. Sutaisė pagal Kun. R. A. McEacheną Kun. M. Krušas. Dievo Apveizdos parapijos Klebonas. Antroji laida. Ištaisyta Chicagos Kunigų Marijonų. Chicago, Ill. 1914. – 75 p.

140 Aušra Rimkutė | 1883–1916 metų katekizmų religinių vietų pavadinimai

NTK 1914 – Naujas trumpas katekizmas, lengvas vaikeliams rengtis prie pirmosios Šv. Komunijos. Parašė kunigas Antanas Tyrylis, Kvėdarnos klebonas. Seinai: Laukaičio, Dvaranausko, Narijausko ir B-ės spaustuvėje, 1914. – 75 p.

PBK 1914 – Pilnosios Blaivybės Katekizmas. Sulietuvintas arba sudėtas lietuvių kalboje sulyg tėvo J. A. Cullenso S. J. Surengtas ir išleistas lėšomis Kun. Petro Saurusaičio Klebono Šv. Juo-zapo Parapijos. Waterbury conn. Chicago, Ill.: „Draugo“ Spauda, 1914. – 159 p.

KASS 1915 – Katekizmas apie Šutvirtinimo Sakramentą: su maldomis ir apeigomis lotynų ir lietuvių kalboje / iš pranc. k. vertė kun. V. Zacharevyčė. Vilnius: Martyno Kutkos sp., 1915. – 22 p.

KMK 1915 – Krikščioniško mokslo katekizmas. Surengtas ir užgirtas trečiojo Baltimorės Koncilijaus. Pagal Angliško sutaisė kun. F. B. Serafinas. II dalis. „Draugo“ spauda, Chicago, Ill., 1915. – 95 p.

TP 1916 – Tiky bos pirmamokslis, patvirtintas Žemaičių vyskupystei. Kaunas: Saliamono Banačio spaustuvė, 1916. – 31 p.

TFK 1916 – Kun. Piliakauskio. Trumpas katekizmas. Vertė kun. J. S. [Antanas Skinderis?] Maskva: V. Lemano spaustuvė, 1916. – 40 p.

TM 1916 – Tiky bos mokslas (Šv. Istorija ir Katekizmas). Petrapilis: „Lietuvių spaustuvė“ Lietuvių d-jos centro komiteto nukentėjusiems dėl karo šelpti, 1916. – 147 p.

TK 1916 – Trumpas katekizmas. Sutaisė kunigas J. K. [Juozas Katilius]. Vilnius: M. Kuktos spaustuvė, 1916. – 31 p.

MKP 1916 – D. Martyno Liuterio Mažasis Katekizmas ir D. Jono Jokūbo Rambako Pamokslas apie išganymą dadavą pirmą 24 klausimuose trumpai suglau stas potam 237 klausimuose plačiau išguldytas. Petrapilis, „Lietuvių Spaustuvė“, 1916. – 92 p.

KERTV 1916 – Katekizmas evangelikų-reformatų tikėjimo vaikams. Petrapilis: Lietuvių Draugijos n. d. k. š. spaustuvė, 1916. – 80 p.

TAKTK 1916 – Trumpas Aiškinimas Tiesų Katalikų Tikėjimo. Parašė Kunigas Pranciškus Gugis. Chicago, Illinois, 1916. – 67 p.

LITERATŪRA

Alminauskis K. 1931: Die Germanismen des Litauischen 1: Die deutschen Lehnwörter im Litauischen. Kaunas: Šv. Kazimiero draugijos knygynas.

Ambrazas S. 2000: Daiktavardžių darybos raida 2: Lietuvių kalbos vardažodiniai vediniai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Būga K. 1958: Rinktiniai raštai 1. Sudarė Z. Zinkevičius. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

Frenkelis E. 1965: Freankel E. Litauisches etymologisches Wörterbuch 2. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

Jonikas P. 1987: Lietuvių kalba ir tauta amžių būvyje: visuomeniniai lietuvių kalbos bruožai = The Lithuanian language and nation through the ages: outline of a history of Lithuanian in its social context. Čikaga: Lituanistikos institutas.

Kabelka J. 1964: Kristijono Donelaičio raštų leksika. Vilnius: Mintis.

KIŽ 1997: Krikščioniškosios ikonografijos žodynas. Sud. D. Ramonienė. Vilnius: Vilniaus dailės akademijos leidykla.

Klimavičius J. 1998: Keturi talkos kėlinukai. – Gimtoji kalba 10, 10–14.

Klimavičius J. 2010: Tarptautiniai žodžiai lietuvių kalboje. – Mokyklinis tarptautinių žodžių žodynas. Parengė I. Ermanytė, V. Černė, J. Klimavičius, L. Puzinienė. Kaunas: Šviesa, 4–8.

Kruopas J. 1998: Rinktiniai raštai. Sudarė St. Keinys, K. Morkūnas, A. Sabaliauskas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Laukaitis J. 1909ₐ: Kalbos dalykai. – Vadovas 8, 402–406.

Laukaitis J. 1909ᵦ: Kalbos dalykai. – Vadovas 9, 100–106.

LKE 1999: Lietuvių kalbos enciklopedija. Parengė K. Morkūnas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

LKG 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1. Vyr. red. K. Ulvydas. Vilnius: Mintis.

LKŽe: Lietuvių kalbos žodynas (I–XX, 1941–2002), elektroninis variantas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005, – www.lkz.lt.

Palionis J. 1979: Lietuvių literatūrinės kalbos istorija. Vilnius: Mokslas.

Terminologija | 2012 | 19 141

Piročkinas A. 1970: Jono Jablonskio leksiniai taisymai: apybraiža. Kaunas: Šviesa.

Rubinas A. 2001: Dvasininkų pavadinimai ir jų istorija. – Acta Linguistica Lithuanica 44, 189–200.

Sabaliauskas A. 1990: Lietuvių kalbos leksika. Vilnius: Mokslas.

Skardžius Pr. 1938: Verstiniai ir reikšminiai skoliniai. – Gimtoji kalba 10 (60), 145–149.

Skardžius Pr. IV–V 1998–1999: Rinktiniai raštai 4: Moksliniai straipsniai ir studijos; 5: Akcentologija. Bendrinės kalbos kultūra. Publicistika. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

ŠR 2009: Šventasis Raštas: Naujasis ir Senasis Testamentas. Vilnius: Katalikų pasaulio leidiniai.

TŽŽ 2001: Tarptautinių žodžių žodynas. Ats. red. A. Kinderys. Vilnius: Alma littera.

Urbas D. 1998: Martyno Mažvydo raštų žodynas. 2-as leid. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Vaitk TŽŽ 2003: Vaitkevičiūtė V. Tarptautinių žodžių žodynas. Vilnius: Fotonija (e. leidimas).

NAMES OF PLACES RELATED TO RELIGION IN CATECHISMS PUBLISHED IN 1883–1916

Names of places related to religion comprise about five percent of religious terminology used in catechisms published in 1883–1916. These words name various liturgical places important to believers such as buildings (bažnyčia (church), šventykla (church), katedra (cathedral)), their parts and spaces (altorius (altar), aukurAs (altar), choras (choir), klausykla (confessional), koplyčia (chapel), sakyklA (pulpit), zakristija (vestry)), places of burial (kapinės (cemetery), katakombos (catacombs)), afterlife (dangus (heaven), rojus (paradise)), miraculous or important religious events, for instance, visitations (dykynė (wilderness)), punishment or purification (pragaras (hell), skaistykla (purgatory)), and other places.

According to their origin names of places related to religion used in catechisms published in 1883–1916 can be divided into Lithuanian (44 percent; aukurAs (altar), dangus (heaven), pragaras (hell), klausykla (confessional), sakyklA (pulpit), skaistykla (purgatory), šveitykla (purgatory), šventykla (church), vienuolynas (monastery), tėvainystė (heaven)), non-Lithuanian: a) international words (8 percent; altorius (altar), konfesionalas (confessional), presbiterija (presbitery)), b) old borrowings (12 percent; bažnyčia (church), koplyčia (chapel), rojus (paradise), zakristija (sacristy)), c) barbarisms (30 percent; atklanės (hell), pekla (hell), čyščius (purgatory), svietas (world)) and half-Lithuanian words (6 percent; altorėlis (altar), karalystė (kingdom), vyskupija (diocese)).

The usage of names of places related to religion in catechisms of the researched period varied. Sometimes the same place had two or more names of Lithuanian or foreign origin. For instance, in Mažasis katekizmas vaikeliams (Small catechism for children) (1905) prepared by the priest Juozas Laukaitis hell was named using Polonism pekla, the Lithuanian word pragaras or both words – pragaras arba pekla. Most often the priority was given to a Lithuanian word or a word of foreign origin which didn’t have a Lithuanian equivalent. Choosing one word from two or more synonyms was a result of the standardization of religious terminology which took place at the end of 19^th and the beginning of 20^th centuries.

Gauta 2012-10-09

Aušra Rimkutė Žemaitijos kolegija Muziejaus g. 29, LT-87356 Telšiai E. paštas [email protected]

1 4 2 Aušra Rimkutė | 1883–1916 metų katechizmų religinių vietų pavadinimai