Internet věcí – humbuk a realita: zásadní otázky týkající se technologie Internetu věcí a „obsahu“ komunikace člověk–stroj

CHRISTIAN GALINSKI

Infoterm (International Information Centre for Terminology)

KLÍČOVÁ SLOVA: Internet věcí (IoT), „věci“, e-aplikace, „chytré“ aplikace, nestrukturovaný a strukturovaný obsah, mikroobsah, mezilidská komunikace (H2H), informační objekt, objekt obsahu vs. význam obsahu, kódování, neverbální reprezentace pojmů, interoperabilita obsahu, metadata, kmenová data, řízený jazyk, řízený slovník, osoby se zdravotním postižením (PwD), augmentativní a alternativní komunikace (AAC)

1. VZTAH MEZI INTERNETEM VĚCÍ A „TERMINOLOGIÍ“ NEBO „STRUKTUROVANÝM OBSAHEM“

Tento příspěvek si klade za cíl zasadit „obsah“ do souvislosti s vývojem, výsledky a výzvami Internetu věcí (IoT), jeho dopady na lidskou společnost a samozřejmě také na mezilidskou komunikaci (H2H), kterou stále více podporují informační a komunikační technologie (ICTs). Obsah může mít mnoho podob, například texty, obsah v jiných než mluvených či psaných modalitách (např. jiné vizuální nebo akustické znaky, a dokonce i informace sdělované hmatovou či haptickou formou). Pokud jde o obsah, tento příspěvek se zaměřuje na strukturovaný obsah na úrovni lexikální sémantiky – označovaný také jako „mikroobsah“. Terminologie jsou nejdůležitějším typem mikroobsahu v odborné komunikaci, ať už v mluvené, nebo psané formě. V mluvené či psané odborné komunikaci jsou však stále více zapotřebí neverbální modality, které se objevují dokonce i v terminologických datech.

Ještě v nedávné minulosti patřily mezi hlavní témata související s výpočetní technikou informační a znalostní společnosti, digitalizace (např. digitální knihovna), automatizace kancelářských prací, mechatronika a podobně. Dnešními módními výrazy jsou umělá inteligence (AI), sémantický web (SemWeb), velká data, cloud computing, robotika (označující kyber-fyzické systémy), Průmysl 4.0 – nemluvě o mnoha aspektech průmyslu a společnosti, k nimž se připojuje přívlastek

6

Christian Galinski

The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

„chytrý“, například chytrá města, chytrá doprava, chytré domácnosti, chytré nemocnice, chytré budovy atd. Část této „chytrosti“ je již do značné míry zavedena v podobě činností s předponou „e“, jako jsou eBusiness a eCommerce, eHealth, eGovernment, eLearning a nové „e-aplikace“, například eAccessibility a eInclusion, eBanking, eProcurement, eInvoicing atd. Může být cokoli z výše uvedeného užitečné bez obsahu?

IoT má potenciál spojit všechny výše zmíněné technologie a aplikace do jednoho rozsáhlého kybernetického vesmíru, v němž data – samozřejmě také v podobě „obsahu“ – vytvářejí nejen lidé a pro lidi, ale také „věci“ a pro „věci“, které se stále častěji používají k účelům, jež si dosud nikdo nepředstavoval. Výrazy často používané v souvislosti s ICTs, a zejména s IoT, proto dosud neoznačují ustálené pojmy.

Dosud se vývoj IoT zaměřuje na technologii, zatímco aspekty komunikace H2H – i když podporované ICT – jsou v příslušné literatuře z velké části opomíjeny.

2. DEFINICE

2.1. Internet věcí (IoT)

IERC (http://www.internet-of-things-research.eu/about_iot.htm), Evropské výzkumné klastrové iniciativy pro IoT) definuje IoT jako „dynamickou globální síťovou infrastrukturu se schopnostmi samočinného nastavení, založenou na standardních a interoperabilních komunikačních protokolech, v níž mají fyzické a virtuální ‚věci‘ vlastní identitu, fyzické atributy a virtuální osobnosti, využívají inteligentní rozhraní a jsou bezproblémově integrovány do informační sítě“ (viz Vermesan e.a. 2011). Jako vize (s jistou mírou humbuku) mohly být rané koncepce IoT čistě technologicky orientovanými futuristickými vizemi, avšak v posledních několika letech stále více vývojových trendů odhaluje rostoucí význam pro trh. Zdá se, že IoT v příštích letech dramaticky změní lidské prostředí na celém světě, pokud jde o dopravu a přepravu, bydlení a způsob života, zdravotnické technologie a služby, vývoj v zemědělství a potravinářském průmyslu, vzdělávání, komunikaci atd. Aspekt „obsahu“ však v diskusích o tomto technickém vývoji bývá častěji než ne opomíjen.

Terminologija | 2017 | 24

7

ITU (ITU-T Y2060:2012, 3.2.2) definuje IoT takto:

„Globální infrastruktura informační společnosti, která umožňuje poskytování pokročilých služeb prostřednictvím propojení (fyzických a virtuálních) věcí na základě stávajících a vyvíjejících se interoperabilních informačních a komunikačních technologií.

POZNÁMKA 1 – Využíváním možností identifikace, sběru dat, zpracování a komunikace IoT plně využívá věci k poskytování služeb všem druhům aplikací a zároveň zajišťuje splnění požadavků na bezpečnost a ochranu soukromí.

POZNÁMKA 2 – Ze širšího hlediska lze IoT vnímat jako vizi s technologickými a společenskými důsledky.“

Podle Davea Evanse (2011 – Cisco Internet Business Solution Group, IBSG) se internet každých 5,32 roku zdvojnásobí. To do jisté míry připomíná Moorův zákon, který předpovídá přibližné zdvojnásobení počtu tranzistorů ve vysoce integrovaných obvodech (polovodičích) každé dva roky. Moorův zákon nakonec vedl k „miniaturizaci“ elektronických součástek – elektronická zařízení vyrobená z těchto polovodičů se tak zmenšovala, zatímco jejich funkčnost neustále rostla. Růst internetu pouze odpovídá potřebě přenášet exponenciálně se zvětšující objemy dat.

Podle D. Evanse (tamtéž), z technologického a obchodního hlediska IBSG, je IoT jednoduše okamžik kolem let 2008/2009, kdy bylo k internetu připojeno více „fyzických věcí“ (například elektronických zařízení) než lidí. Dnes je k internetu nějakým způsobem připojeno více než 75% světové populace. Z výzkumů vyplývá, že počet zařízení (zejména elektronických) připojených k internetu rostl a nadále roste rychleji než počet lidí připojených k internetu prostřednictvím počítačů nebo mobilních telefonů. Je tedy docela možné, že k internetu je dnes připojeno již 25 až 50 miliard zařízení.

K tomu by nikdy nemohlo dojít bez rychlého rozvoje mobilních technologií, a to nejen pro komunikaci H2H podporovanou ICT, ale také pro získávání dat a jejich další využití. Kromě toho vstoupily na scénu jako „zdroje“ dat další „fyzické věci“, například bezpečnostní kamery, senzory pro nejrůznější účely v průmyslu atd. Společnost Ericsson (2016) „konzervativně“ odhaduje počet připojených zařízení na základě konkrétních údajů na téměř 30 miliard v roce 2021, přičemž do tohoto počtu zahrnuje jen něco málo přes 10 miliard zařízení pro komunikaci H2H podporovanou ICT. Ta

8

Christian Galinski

The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

počet roste lineárně, zatímco počet zařízení pro komunikaci M2M roste mnohem rychleji. D. Evans (ibidem) „optimisticky“ odhaduje, že k Internetu je připojeno 50 miliard zařízení.

Internet se dosud, přinejmenším z principiálního hlediska, údajně příliš nezměnil. IoT však lze považovat za první skutečný vývojový krok Internetu. Již umožnil Internetu vnímat okolní prostředí (teplotu, tlak, vibrace, světlo, vlhkost, namáhání), což nám dovoluje být proaktivnější a méně reaktivní.

ITU (ITU-T Y2060:2012, 6.1) uvádí:

„Díky využití možností identifikace, sběru dat, zpracování a komunikace IoT plně využívá „věci“ k poskytování služeb všem druhům aplikací a současně zajišťuje splnění požadavků na bezpečnost a ochranu soukromí.

POZNÁMKA – Očekává se, že IoT ve velké míře propojí přední technologie, jako jsou technologie související s pokročilou komunikací mezi stroji, autonomním síťováním, dolováním dat a rozhodováním, zabezpečením a ochranou soukromí a cloud computingem, s technologiemi pokročilého snímání a ovládání.

Jak ukazuje obrázek 1, IoT přidává k informačním a komunikačním technologiím (ICT), které již zajišťují komunikaci „kdykoli“ a „kdekoli“, rozměr „komunikace s jakoukoli VĚCÍ“.“

To lze znázornit následujícím grafem:

Obrázek 1: Rozšířené dimenze IoT (ITU-T Y2060:2012, 6.1)

Terminologija | 2017 | 24

9

2.2. Internet versus „internet“

Existují – dokonce i mezi odborníky na ICT – mylné představy o „internetu“, jak výslovně uvádí UNESCO (2017):

„Internet: celosvětová veřejná síť počítačových sítí, která poskytuje přístup k řadě komunikačních služeb včetně World Wide Webu (WWW) a přenáší e-maily, zprávy, zábavu a datové soubory.

POZNÁMKA 1: Internet (s velkým „I“) označuje rozsáhlou globální veřejnou síť, na níž funguje také World Wide Web. Jiné internety – rovněž tvořené sítěmi počítačových sítí – se píší s malým „i“.“

Podobně je tomu i u World Wide Webu (WWW, nazývaného také Web nebo The Web), který lze popsat takto (UNESCO, tamtéž):

„nejpopulárnější ze všech internetových služeb a aplikací (často používaný jako synonymum pro Internet), který uživatelům umožňuje – přistupovat k informacím a službám při připojení k Internetu, – zveřejňovat informace a – nabízet služby, k nimž může mít přístup kdokoli jiný na Internetu.

POZNÁMKA 1: World Wide Web je jednou z největších služeb fungujících na Internetu. Množství dalších služeb zavedených prostřednictvím Internetu zahrnuje e-mail, přenos souborů, hlas přes IP (VOIP), digitální televizi, vzdálené ovládání počítačů, diskusní skupiny a online hry. Všechny tyto služby lze zavést na jakémkoli internetu přístupném uživatelům sítě.“

Internet i WWW jsou dnes z velké části založeny na standardech, především na sadě internetových protokolů, která zahrnuje:

/a/ „model počítačových sítí a komunikační protokoly, které kombinují četné technické standardy používané na Internetu a v dalších sítích založených na sadě internetových protokolů

POZNÁMKA 1: Sada internetových protokolů je nejdůležitější soubor protokolů Internetu (souhrnně nazývaný Transmission Control Protocol and Internet Protocol Suite – TCP/IP) a umožňuje rozsáhlým, geograficky rozptýleným počítačovým sítím rychle a hospodárně komunikovat mezi sebou prostřednictvím různých fyzických přenosových médií. Udržuje a rozvíjí ji Internet Engineering Task Force (IETF).“ (UNESCO, tamtéž)

Internet Protocol (IP) lze popsat takto:

„hlavní technický standard pro propojení sítí, na němž je založen Internet a který určuje, jak se jím přenášejí data, a to na základě tří principů: přepojování paketů, komunikace typu end-to-end a odolnosti

POZNÁMKA 1: IP je implementován ve dvou verzích, IPv4 a IPv6, které obě vycházejí z technických standardů, pro něž existují různé implementace. Často

10

Christian Galinski

The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

používá zaměnitelně pro sadu protokolů Transmission Control Protocol and Internet Protocol (TCP/IP), ačkoli IP zahrnuje první – avšak stále nejdůležitější – síťové protokoly definované v TCP/IP.“ (UNESCO ibidem)

Je třeba pochopit rozdíly mezi Internet a WWW – pojmy, které se často používají zaměnitelně. Internet je fyzická vrstva neboli fyzická síť tvořená přepínači, směrovači a dalším vybavením. Jeho hlavní funkcí je rychle, spolehlivě a bezpečně přenášet informace z jednoho místa na druhé. WWW je naproti tomu aplikační vrstva, která funguje nad Internetem. Jejím hlavním úkolem je poskytovat rozhraní, díky němuž lze informace proudící přes Internet využívat. Již poměrně záhy se WWW začala označovat jako „Web věcí“.

2.3. Co jsou „věci“ v IoT?

ITU (ITU-T Y.2060:2012, 3.2.3) defines ‘things’ as follows with regard to the IoT:

„objekt fyzického světa (fyzické věci) nebo informačního světa (virtuální věci), který lze identifikovat a začlenit do komunikačních sítí“.

Věci mají související informace, které mohou být statické nebo dynamické. Ztotožnění „věcí“ s „objekty“ odpovídá tradiční vědecké teorii, zejména ontologii. V terminologické vědě (založené na vědecké teorii) se „objekt fyzického světa“ označuje také jako „hmotný objekt (neboli fyzický objekt, reálný objekt, konkrétní objekt apod.)“. V této souvislosti ITU definuje „zařízení“ jako fyzické objekty, které jsou

/a/ „zařízení s povinnými komunikačními schopnostmi a volitelnými schopnostmi snímání, ovládání, zachycování dat, ukládání dat a zpracování dat“.

V terminologické vědě se „virtuální věc“ označuje jako „nehmotný objekt“ (neboli imaginární objekt, abstraktní objekt apod.). Podle ITU virtuální věci

„existují v informačním světě a lze je ukládat, zpracovávat a zpřístupňovat. Mezi příklady virtuálních věcí patří multimediální obsah a aplikační software.“ (ITU-T Y.2060:2012, 6.1)

Tato definice opomíjí skutečnost, že „obsah“ – zejména mikroobsah – je sám o sobě vesmírem „virtuálních věcí“. Ačkoli software je

Terminologija | 2017 | 24

11

Pokud je třeba s ním nakládat, vznikají závažné problémy s interoperabilitou, je-li obsah zařazen do stejné kategorie jako „aplikační software“ – mimo jiné proto, že obsah a software mají zcela odlišné životní cykly a požadavky na projektové řízení a aspekty kvality, abychom uvedli jen několik příkladů.

Kromě toho vyvstává filozofická otázka, zda jsou všechny „věci“ pouze „informačními objekty“, nebo zda mohou být něčím mnohem více, pokud je považujeme za „vnímané objekty“ (lidmi) či za individuálně „pojmově uchopené objekty“ v lidské realitě. Radikálně redukcionistický pohled, podle něhož z technologického hlediska není všechno ničím jiným než „informačními objekty“, se může ukázat jako velký omyl.

Obsah lze rovněž považovat za „věci“ (viz také podkapitola 2.5). Mikroskopický obsah ve smyslu „obsahových objektů“ spadá do kategorie „fyzických věcí“, zatímco významy obsahových entit do kategorie „virtuálních věcí“. Obě kategorie vyžadují metadata pro popis a identifikaci.

2.4. Mezilidská komunikace

Každý obsah musí být nakonec lidmi pochopen nebo přinejmenším potenciálně pochopitelný.

Mezilidská komunikace (H2H) se vyznačuje jedinečným rozsáhlým využíváním „jazyka“ – ve všech jeho významech, od francouzského „langage“ přes „langue“ až po „parole“, podle myšlenek Ferdinanda de Saussura. Jazyk a jazyky však nejsou jedinými prostředky komunikace a komunikace se neomezuje pouze na mluvenou a psanou podobu jazyka. Kanály (nebo modality) mezilidské komunikace mohou být vizuální, sluchové, hmatové (například Braillovo písmo) a taktilní, čichové, elektromagnetické či biochemické. Komunikace může navíc probíhat na vědomé i nevědomé úrovni. Obecně ji lze definovat takto:

„akt předávání zamýšlených významů od jedné entity či skupiny k jiné prostřednictvím vzájemně srozumitelných znaků a sémiotických pravidel“. (Wikipedia – https://en.wikipedia.org/wiki/Communication)

Podstatné prvky této definice z hlediska komunikace H2H jsou:

zamýšlené významy,

předávané mezi lidmi (ať už jednotlivci, nebo skupinami),

vzájemně srozumitelné znaky/symboly a pravidla.

12

Christian Galinski

The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

Jiní naproti tomu zdůrazňují aspekt sociální interakce:

„Komunikace je podstatou lidské interakce a učení. Povaha komunikace závisí na interakci mezi dvěma či více jednotlivci a porozumění se utváří prostřednictvím této interakce.“ (ISAAC – https://www.isaac-online.org/english/what-is-aac/what-is-communication/)

ISAAC pokračuje:

„Komunikace je základním lidským právem a nezbytnou součástí kvality našeho života jakožto společenského druhu. Jako lidé používáme komunikaci k tomu, abychom navazovali vztahy s ostatními, společensky se propojovali, zdravili, upoutávali pozornost, sdíleli pocity, vyjadřovali názor, souhlasili, nesouhlasili, vysvětlovali, sdíleli informace, kladli otázky, odpovídali, žertovali, smlouvali, vyjednávali, hádali se, manipulovali, skládali komplimenty, komentovali, protestovali, stěžovali si, popisovali, povzbuzovali, instruovali, poskytovali zpětnou vazbu, projevovali smysl pro humor, diskutovali o zájmech, chovali se zdvořile, navazovali přátelství, vyjadřovali zájem či nezájem atd.“

Pro výše uvedené účely a s přihlédnutím k sociálním a interakčním aspektům komunikace je dobře známo, že neverbální komunikace představuje hlavní komunikační prostředek, který podporuje jazyk v mezilidské komunikaci, nebo jej při určitých komunikačních aktech dokonce nahrazuje. Odhaduje se, že tvoří dvě třetiny veškeré komunikace a zahrnuje vědomé i nevědomé procesy kódování a dekódování (sdělovaných významů/zpráv). Může zahrnovat vizuální signály, například řeč těla (např. postoje), gesta a mimiku, sluchové signály hlasu v řeči (parajazyk), například kvalitu hlasu, tempo, výšku, hlasitost a styl řeči, jakož i prozodické rysy, například rytmus, intonaci a přízvuk. Není třeba zdůrazňovat, že mnohé z toho může být výrazně podmíněno kulturou a jazykem. (Viz Wikipedia – https://en.wikipedia.org/wiki/Communication)

Velká část výzkumu neverbální komunikace se zaměřovala na interakci mezi jednotlivci, v jejímž rámci lze rozlišit tři hlavní oblasti: podmínky prostředí, v němž komunikace probíhá, fyzické charakteristiky komunikujících osob a jejich chování během interakce. I písemná komunikace – zejména z hlediska „lokalizace“ (L10N), například při překladu a tvorbě technických textů či dokumentace – může obsahovat neverbální prvky: (a) jazykové, jako je osobní styl, a (b) nejazykové, jako jsou fotografie, obrázky, kresby, grafy, diagramy, vložené akustické značky (např. v e-knihách) atd. Není třeba zdůrazňovat, že mnohé z toho může být výrazně podmíněno kulturou a jazykem, a dokonce také sociální skupinou či jazykovým registrem.

Terminologija | 2017 | 24

13

S ohledem na výše uvedené komunikační kanály je třeba tradiční definice komunikace H2H rozšířit, neboť se z velké části zaměřovaly na „jazyk“ v úzkém smyslu. V oblasti výchovy dětí a vzdělávání, stejně jako v augmentativní a alternativní komunikaci (AAC) pro osoby s poruchami komunikace různého druhu či původu, se „jazyk“ a komunikace H2H používají a musí používat v mnohem širším smyslu. Nástroje pro e-learning a asistenční technologie s tím počítají – často proto vyvíjejí aplikace či nástroje užitečné pro každého.

Všechny výše uvedené aspekty mezilidské komunikace jsou stále častěji podporovány ICT. V konečném důsledku bude třeba „věci“ v IoT lidem představit, případně – bude-li to zapotřebí – je k tomu bude nutné přimět. Zanedbání složitosti povahy komunikace H2H proto nejen omezí účinnost a efektivitu použitých technologií, ale povede také k problémům s kvalitou informací, odpovědností za nesprávně prezentované informace (určitým cílovým skupinám nebo obecně), společenskou odpovědností podniků (CSR), právní odpovědností všeho druhu atd.

Existuje řada norem založená na mimořádně obsáhlém, byť zhuštěném spojení základních teorií mezilidské komunikace a chování, vycházející z: ITU-T X.1081:2011 The telebiometric multimodal model – A framework for the specification of security and safety Aspects of telebiometrics. Odborníci na komunikaci H2H pravděpodobně nenajdou souvislost s ITU-T X.1081:2011 a souvisejícími normami, protože názvy těchto norem a názvy komisí, které na nich pracují, zřejmě s komunikací H2H nijak nesouvisejí. Odborníky na biometrii by sotva napadly obsah komunikace H2H a její sémantické, sociální a kulturní rozměry – ledaže by byly nějakým způsobem „výpočetně zpracovatelné“. Dnes je však téměř všechno, co se týká mezilidské komunikace, podporováno ICT, případně se takovým brzy stane.

Na doporučení ITU-T navázala norma IEC 80000-14:2014 Telebiometrics related to physiology jako součást harmonizované řady ISO a IEC 80000 a doporučení ITU-T X.1082:2010 Telebiometrics related to human physiology. Práce na harmonizované řadě ISO a IEC 80000 je rozdělena mezi ISO/TC 12 a IEC/TC 25, obě nazvané Quantities and units, zatímco souvisejícími tématy se zabývá několik dalších komisí v ISO/IEC-JTC 1 Information technology a ISO/TC 68 Financial services, jakož i několik dalších organizací vyvíjejících normy či-

14

Christian Galinski

The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

organizací (SDOs), jako jsou OASIS, ICAO, Interpol atd. – nemluvě o četných amerických agenturách. ITU-T X.1081:2011 připravila cestu k interdisciplinárnímu přístupu ke standardizaci také aspektů komunikace H2H (včetně příslušných metodik a případně i souvisejících úložišť obsahu).

V rámci nových perspektiv nastíněných výše se části souboru norem ISO/IEC 80000 mohou v budoucnu stát velmi užitečnými pro aspekty komunikace H2H a obsahu podporované ICT v rámci IoT.

2.5. Obsah

I z hlediska normalizace se pojmy data, informace a obsah používají častěji než ne jako zaměnitelné. Teorie zpracování informací tvrdí, že fyzický svět je tvořen samotnými informacemi. Podle této definice jsou „data“ buď tvořena fyzickými informacemi, nebo jsou s nimi synonymní. Data jako abstraktní koncept lze chápat jako nejnižší úroveň abstrakce, z níž se odvozují informace a poté znalosti. „Informace se obvykle definují pomocí dat, znalosti pomocí informací a moudrost pomocí znalostí.“ (Rowley 2007: 163)

Obecně řečeno, informace a data mají mnoho společného a v příslušné literatuře se často používají jako synonyma. V normách ISO jsou „data“ definována ve vztahu k informacím a „informace“ ve vztahu k datům – jde o typický případ kruhových definic. Bob Boiko (2004: 5) dochází k závěru:

„Z pohledu uživatele jsou informace veškerý obsah, zatímco z pohledu počítačového programátora jsou to veškerá data.“

V průběhu vývoje e-aplikací se „obsah“ stal poměrně nejednoznačným pojmem. V mezinárodních normách je mimo jiné definován následovně:

• ISO/IEC 15938-5:2003 (3.3.2.9): reprezentace informací obsažených v multimediálních datech nebo s nimi souvisejících, vyjádřená formalizovaným způsobem vhodným pro interpretaci člověkem. Obsah se vztahuje k datům a metadatům;

• ISO/IEC 24800-3:2010 (3.1.5): data a přidružená metadata;

• ISO 24531:2013 (4.11): <XML> veškerá data mezi počáteční a koncovou značkou prvku.

Terminologija | 2017 | 24

15

Výše uvedené ukazuje, že obsah a metadata spolu úzce souvisejí. Metadata, která se uplatňují nebo je třeba uplatnit, se v žádném případě neomezují na jazykový obsah, ať už mluvený, nebo psaný. Vzhledem k rostoucí všudypřítomnosti a pronikání ICT nabývají na významu aspekty komunikace H2H přesahující „jazyk“ – což se odráží také v požadavcích na „interoperabilitu obsahu“.

ISO 9241-151:2008 definuje „obsah“ (ve smyslu webového obsahu vztahujícího se k webovému uživatelskému rozhraní) jako „soubor obsahových objektů“ (bod 3.4) a „obsahový objekt“ jako „interaktivní nebo neinteraktivní objekt obsahující informace reprezentované textem, obrazem, videem, zvukem nebo jinými typy médií“ (bod 3.5). Z technického hlediska tedy správa obsahu chápe obsah jako „obsahové objekty“ podle médií, která vyžadují, například:

text (tj. textová data včetně všech druhů alfanumerických dat),

obraz (grafická data),

video (včetně multimediálních dat?),

zvuk (zvuková data),

jiné typy médií.

„Jiné typy médií“ naznačují, že nejsou vyloučeny ani jiné „modalitiy“ (definované v ISO 5492:2008, 2.11, jako „počitty zprostředkované kterýmkoli ze smyslových systémů, například sluchovou, chuťovou, čichovou, hmatovou, somestetickou nebo zrakovou modalitou“). Text, obraz a video (bez zvuku) se na jedné straně vztahují ke zrakové modalitě; na druhé straně se dnes mohou různé modality vyskytovat vložené do textů nebo dokumentů, například v elektronických knihách. To ukazuje, že obsah není uspokojivě definován, pokud na něj nahlížíme pouze z technického hlediska. Z hlediska sémantiky jsou výše uvedené definice nedostatečné.

ISO/IEC 12785-1:2009 definuje „obsah“ (bod 3.7, ve smyslu „obsahu LET“ z hlediska vzdělávacích technologií a balení obsahu) jako „logickou jednotku pro formální reprezentaci použitelných (a opakovaně použitelných) informací obsažených v datech LET (učení, vzdělávání a odborné přípravy) nebo s nimi souvisejících, která je vhodná k interpretaci člověkem“. Dále je to vysvětleno „PŘÍKLADEM: V kontextu výuky může být obsahem výukový materiál založený na webu“. Obsahová entita je tedy na jedné straně logickou jednotkou reprezentující použitelné (a opakovaně použitelné) informace, které mohou být obsaženy ve větších entitách. Na druhé straně „data ve for-

16

Christian Galinski

The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

„malizovaným způsobem vhodným k interpretaci lidskými prostředky“ odhaluje, že obsah „představuje informace“, které musí být nakonec „vhodné k interpretaci lidskými prostředky“.

Z definic v současných normách a z diskusí v příslušné odborné literatuře lze vyvodit, že

data potřebují další metadata, aby se stala informacemi,

informace potřebují další metadata, aby se staly obsahem.

Vztah mezi daty, informacemi a obsahem lze shrnout a znázornit takto:

Obrázek 2: Vztah mezi daty, informacemi a obsahem

V této souvislosti se obvykle přehlíží, že soubor metadat potřebný pro strukturovaný obsah se značně liší od souboru potřebného pro nestrukturovaný obsah, ačkoli se oba soubory do jisté míry překrývají. Kromě toho metadata – i když jsou odborně používána a vycházejí z norem – ještě nezaručují interoperabilitu. Právě zde spočívá důvod potřeby „interoperability obsahu“. (Viz kapitola 4)

Standardizace metod pro správu různých druhů mikroobsahu je klíčem k interoperabilitě. To platí také pro metadata, která jsou, formálně vzato, rovněž druhem mikroobsahu. K dosažení „interoperability obsahu“ jsou však zapotřebí také víceméně standardizované „osvědčené postupy“, které s interoperabilitou počítají.

Terminologija | 2017 | 24

17

Z výše uvedeného je zřejmé, že „data, informace a obsah“ vyjadřují různé – byť úzce související a překrývající se – významy, přestože se běžně používají zaměnitelně. Jestliže „informace jsou data zpracovaná tak, aby měla význam pro osobu, která je přijímá“ (Riley 2012: s.p.), pak se „obsah“ stává „znázorněním informace, které má význam pro osobu, která ji přijímá“. To zahrnuje také komunikační aspekt – jak z hlediska technické komunikace, tak komunikace H2H –, který je obzvláště důležitý v e-learningu a AAC. Jim Riley (ibidem) pokračuje: „Všimněte si těchto dvou slov [...] zpracovaná a smysluplná. Nestačí, aby se data pouze zpracovala. Musí být někomu užitečná – jinak proč se tím vůbec zabývat?!“

3. OBSAH Z TERMINOLOGICKÉ PERSPEKTIVY

3.1. Mnohostranná povaha obsahu

„Obsah se množí – nejen na Internetu /všeobecně/, ale také na úrovni organizací [...] Podniky proto usilují o integraci zdrojů obsahu, nebo přinejmenším o jejich interoperabilitu. V souladu s tímto procesem by měl být obsah analyzován a měl by být identifikován obsah nízké kvality, který je třeba odstranit nebo vylepšit. Do značné míry se to týká také strukturovaného obsahu – zde jde o obsahové jednotky na úrovni lexikální sémantiky, tedy mikroobsah zahrnující jazyková i nejazyková znázornění pojmů.“ (Galinski & Giraldo Perez 2014: 405)

„Obsah“ získal v rámci pojetí „eContent“ nové významy a rozměry. eContent, původně odvozený od „electronic content“ (elektronický obsah), je definován jako „digitální obsah“, který lze přenášet prostřednictvím počítačové sítě, například Internetu. (The Computer Language Company Inc. 2017-09-03) Tato definice postrádá „účel“ (např. zamýšlené použití), neboť vývoj eContentu není cílem sám o sobě (ani při využití ve výtvarném umění). Definice každopádně předpokládá, že eContent vzniká za pomoci počítače (což nevylučuje konvenční výstup), a proto musí splňovat minimální soubor standardů, aby jej bylo možné přenášet prostřednictvím Webu.

Kromě toho nabývají v souvislosti se stále častějším využíváním eContentu jako komodity na významu obchodní a právní aspekty (inter alia digitální práva).

18 Christian Galinski | Internet věcí – humbuk a realita: zásadní otázky týkající se technologie Internetu věcí a „obsahu“ komunikace člověk–stroj

stále důležitější pro distribuci a využívání eContentu. Na mezinárodní, regionální i národní úrovni byly vypracovány příslušné technické standardy i právní normy – nemluvě o nových metodických standardech, které zohledňují obchodní a právní požadavky v datových modelech pro eContent. Protože téměř jakýkoli tradiční obsah lze technickými prostředky digitalizovat a proměnit v eContent, označuje dnes „obsah“ jak tradiční, tak moderní digitální obsah a v tomto příspěvku je používán v tomto smyslu. (Viz také Galinski & Giraldo Perez ibidem)

Výše zmíněné množení obsahu – zejména na úrovni organizací – může vést k velmi vysokým nákladům, pokud obsah není integrován jak z hlediska integrace systémů, tak z hlediska integrace obsahu. Pokud je obsah integrován ve velkých organizacích, aniž by byl plně interoperabilní, a poté zpřístupněn na WWW, přispívá ke vzniku „big data“, tedy obrovského množství nestrukturovaného i strukturovaného obsahu. V tomto ohledu lze WWW považovat za největší zdroj big data. Webopedia (s.a.) označuje „big data“ jako „módní slovo či ustálené slovní spojení používané k popisu obrovského objemu strukturovaných i nestrukturovaných dat, který je tak velký, že jej lze jen obtížně zpracovávat tradičními databázovými a softwarovými technikami“. IoT se svou kombinací eAplikací a chytrých aplikací, závislých na vysoce spolehlivém obsahu, nemůže fungovat na základě big data.

IoT, považovaný za první skutečný vývojový krok Internetu, bude každopádně vytvářet a využívat více obsahu než jakýkoli předchozí rozvoj. Mohou vznikat nové formy obsahu a jeho objem poroste exponenciálně. Vždy je však třeba mít na paměti slova J. Rileyho (2012: s.p.): „Nestačí, aby se data pouze zpracovala. Musí být někomu užitečná – jinak proč se tím vůbec zabývat?!“

3.2. Různé typy obsahu

Jak bylo vysvětleno výše, obsah má mnoho podob. Ať už je strukturovaný, či nestrukturovaný, může představovat obecné znalosti (neboli znalosti o světě) nebo odborné znalosti (tj. znalosti specifické pro danou oblast či předmět), mezi těmito dvěma kategoriemi však neexistuje jednoznačná hranice. Některé druhy obsahu mohou být závislé na jazyce a téměř všechny druhy obsahu jsou nebo mohou být závislé na kultuře.

Terminologija | 2017 | 24

19

Brzy lze rozpoznat, že existují:

různé druhy nestrukturovaných obsahových entit všech velikostí, od malých po velmi velké:

jazykové, nejazykové nebo kombinované jazykově-nejazykové entity,

entity strukturovaného obsahu výslovně zahrnuté nebo vložené do nestrukturovaného obsahu;

různé druhy strukturovaného obsahu – nebo přesněji entity mikroobsahu – s různou mírou podrobnosti v závislosti na počtu metadat odkazujících k „významu“ (tj. sémantice) nebo na množství přidaného „kontextu“ (či spíše „kotextu“):

jazykové, nejazykové nebo kombinované jazykově-nejazykové entity,

systematicky nebo nesystematicky strukturované entity,

entity schopné samostatně fungovat jako srozumitelné „jednotky znalostí“, nebo entity nesrozumitelné, jsou-li vyňaty z „kontextu“,

entity zahrnující prvky nestrukturovaného obsahu,

vhodné či nevhodné k výslovnému použití v nestrukturovaném obsahu nebo ke zlepšení jeho použitelnosti a opětovné použitelnosti, zpracovatelnosti, spravovatelnosti atd.,

entity plnící různé role v rámci souboru strukturovaného obsahu nebo v kombinaci shromážděných zdrojů strukturovaného obsahu

pro strukturování souborů strukturovaného obsahu,

ke zlepšení přístupu k informacím v nestrukturovaném obsahu;

mnoho způsobů – mimo jiné díky rychle se rozvíjejícím jazykovým technologiím – jak kombinovat různé druhy strukturovaného a nestrukturovaného obsahu uvnitř nich samotných i navzájem.

Vzhledem k významu obsahu, který se používá na internetu a jeho prostřednictvím, vydal Infoterm „Recommendation on software and content development principles 2010“, která jako základní požadavky na tvorbu základních metodologických norem týkajících se sémantické interoperability definuje způsobilost pro:

vícejazyčnost (zahrnující také kulturní rozmanitost),

vícemodálnost a multimédia,

eInclusion a eAccessibility,

prezentace prostřednictvím více kanálů,

20

Christian Galinski

The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

které je třeba zohlednit v nejranější fázi:

procesu návrhu softwaru a

modelování dat (včetně definice metadat),

and hereafter throughout all the iterative development cycles. (MoU/MG 2012)

„Výše uvedené doporučení nevyhnutelně vyžaduje vyšší míru strukturální složitosti, s níž je třeba se vypořádat vyšší mírou granularity datového modelu. Může vyžadovat další URI pro různé jazykové části jednotlivých položek strukturovaného obsahu. V konečném důsledku bude třeba rozšířit dlouholetý princip autonomie termínu na autonomii reprezentace v oblasti správy terminologie. To je ostatně nezbytné při opětovném využití entit strukturovaného obsahu, například pro účely eLearningu. Vzhledem k zásadnímu jevu kvaziekvivalence pojmů mezi jazyky budou nezbytné vazby mezi částmi položek, nebo dokonce mezi určitými poli v dané položce a jinými položkami (nebo jejich částmi). Jak ukazují zkušenosti s lokalizací (například v oblasti technické dokumentace), výše uvedené se v důsledku faktorů kulturní rozmanitosti týká také nelingvistických reprezentací.“ (Galinski & Giraldo Perez 2014: 415)

3.3. Metadata pro obsah

Pro každou oblast použití existují různé standardy metadat (např. muzejní sbírky, digitální zvukové soubory, webové stránky atd.). Popis obsahu a kontextu dat nebo datových souborů zvyšuje jejich užitečnost. Z hlediska obsahu – zejména pokud jde o strukturovaný obsah – je však třeba mít na paměti, že soubor metadat potřebných pro entity strukturovaného obsahu a entity nestrukturovaného obsahu se může značně lišit, přestože se do určité míry překrývají:

V případě nestrukturovaného obsahu – považovaného za „zdroj obsahu“ – zahrnují metadata údaje týkající se:

formálního popisu a identifikace každého „objektu obsahu“ (včetně popisu a identifikace zdroje),

správy dat „objektů obsahu“,

úrovně znalostí „objektu obsahu“, která zahrnuje

klasifikaci, typologii, taxonomii a podobné způsoby kategorizace,

deskriptory dokumentačních tezaurů nebo jiných druhů „řízených slovníků“,

metody volného indexování,

(nebo kombinace výše uvedeného);

Terminologija | 2017 | 24

2 1

V případě strukturovaného obsahu – považovaného za základní sémantické entity – by metadata zahrnovala údaje týkající se:

formálního popisu a identifikace každé entity mikrozprávy (včetně popisu a identifikace zdroje),

správy dat entity mikrozprávy,

znalostní úrovně „objektů mikrozpráv“ podobných nestrukturovaným objektům,

„sémantiky“ entity mikrozprávy, která zahrnuje

lingvistické a nelingvistické informace,

vysvětlení, definice či jiné druhy pojmenování,

nejrůznější aspekty použití,

údaje o kvalitě/spolehlivosti atd.

Soubory metadat pro různé druhy zdrojů strukturovaného či nestrukturovaného obsahu se navíc liší, ačkoli obvykle mají některá metadata společná (např. informace o zdroji). Každý druh obsahu má specifickou minimální (avšak rozšiřitelnou) sadu metadat, která umožňuje obsah zpracovávat, používat, znovu používat a využívat k jiným účelům. Pokud se nerespektují byť jen drobné rozdíly mezi sadami metadat, mohou vzniknout problémy s interoperabilitou.

V této souvislosti lze obecnou složitost obsahové entity určit podle:

množství obsažených informací,

granularity použitých metadat,

množství poskytnutého explicitního kontextu a kotextu,

počtu zahrnutých typů obsahu,

míry požadovaného kognitivního zpracování atd.

Používaná metadata se – přinejmenším v minulosti – vztahovala převážně k formálním aspektům, tj. k syntaktickému strukturování, nikoli k „sémantickému strukturování“. (Viz také: OASIS s.a.) Čím více informací o „významu“ je zapotřebí, tím více metadat souvisejících se sémantikou je nutných – zejména u mikroobsahu všeho druhu s vysvětleními, definicemi, základními konceptuálními strukturami atd. – například u terminologických dat. Výše uvedené podporují také Ben Steichen & Vincent Wade (2010: 5):

„Různorodý podpůrný obsah dostupný pro softwarové produkty je třeba transformovat do sémanticky bohatší podoby, aby bylo možné nad ním provádět usuzování, přizpůsobování a personalizaci. <...> Technologie sémantického Webu, jako jsou ontologie, představují příležitost, o niž lze takové strukturování opřít a

22

Christian Galinski | The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

značkování. Jednotlivé typy obsahu lze obecně rozdělit podle množství existujících metadat a míry strukturovanosti. Z každého typu lze následně odvodit jiné možnosti využití: zatímco vysoce strukturovaný obsah (například technická dokumentace) lze využít k odvození ontologie znalostní domény, nestrukturovaný obsah (například příspěvky na fórech) lze opatřit značkami, a poskytnout tak uživatelům provádějícím dotazy širší škálu řešení problémů.“

V této souvislosti poukázali Sabine Zumpe & Warner Esswein (2002: 246) na paradox vycházející ze skutečnosti, že vysoká míra strukturální složitosti v podobě vyšší granularity, daná větším množstvím metadat (včetně více různých druhů metadat), ve skutečnosti snižuje složitost z hlediska zpracování informací:

„Vysoce strukturované znalostní báze umožňují informačnímu systému zvládat nízkou míru složitosti. Naproti tomu je míra složitosti ve slabě strukturovaných znalostních bázích velmi vysoká, přičemž uživatel potřebuje jen malé množství informací o metastruktuře.“

Samotné vhodné používání přístupů založených na metadatech ještě nezaručuje interoperabilitu obsahu. Metadata se začala používat v době, kdy bylo třeba navrhovat databáze. Původní definici „data o datech“ (ISO 19115:2003, 4.8) lze stále nalézt v několika normách. Pozdější definice zní: „data [informace], která poskytují informace o datech“ (Merriam-Webster) nebo „informace o zdroji“ (ISO 19115-1:2014, 4.10). Definic metadat existuje celá řada.

Pro použití ICT při zpracování a správě jakéhokoli mikroobsahu rozlišuje J. Riley (2017: 6) čtyři typy metadat:

• popisná metadata (k označení role či funkce entity mikroobsahu a také k uvedení vyhledávacích slov/výrazů, které usnadňují její vyhledávání),

• administrativní metadata (včetně technických metadat pro dekódování a vykreslování souborů, metadat pro dlouhodobou správu souborů a metadat práv týkajících se práv duševního vlastnictví vztahujících se k obsahu),

• strukturální metadata (vztahy mezi entitami mikroobsahu, mezi prvky entit mikroobsahu, mezi různými zdroji mikroobsahu atd.),

• značkovací jazyky a harmonizované přístupy k modelování dat (na podporu jednotné metodiky, která zohledňuje interoperabilitu obsahu).

Terminologija | 2017 | 24

23

Tyto různé kategorie metadat podporují v informačních systémech různé cílové způsoby použití. Jak je patrné, sémantické aspekty jsou zmíněny, avšak pouze okrajově.

Metadata lze ukládat a spravovat v databázi, často nazývané registr metadat nebo úložiště metadat. Bez kontextu a referenčního bodu však může být nemožné metadata rozpoznat pouhým pohledem. (Wikipedia – https://en.wikipedia.org/wiki/Metadata) Protože popis metadat vyžaduje opět metadata, metadata jako taková se neliší od obecného mikroskopického obsahu – pouze jejich zvláštní role či funkce pro určitá použití musí být označena a respektována.

3.4. Kmenová data

Rostoucí potřeba výměny informací prostřednictvím Internetu si vyžádala standardy, které harmonizují minimální soubory metadat pro různé elektronické aplikace, například Dublin Core (dnes ISO 15836:2009) pro knihovny nebo datové kategorie pro terminologická data (ISO 16642:2003).

V elektronickém podnikání a elektronickém obchodování se takové harmonizované soubory metadat dnes často nazývají kmenová data (např. údaje o zákaznících či produktech); používají se také ke kombinování různých druhů datových kategorií pro určité transakce a případně i dalších metadat, faktických údajů a souvisejících postupů (např. výpočtu ceny).

Podobné úsilí probíhá ve stále větším počtu oblastí standardizace. Počet nových standardů týkajících se obsahu proto exponenciálně roste. Tyto standardy se mohou vztahovat ke standardizaci:

• samotných entit mikroskopického obsahu (např. standardizovaných terminologií, veličin a jednotek, nejrůznějších symbolů, kódů zemí, přístavů, letišť, kontejnerů, měn atd.),

• metadat vztahujících se k entitám mikroskopického obsahu,

• kmenových dat vztahujících se k objektům fyzického světa (fyzickým věcem) nebo informačního světa (virtuálním věcem),

• odkazů na příslušné registry nebo úložiště metadat a kmenových dat.

Mezi odborníky v této oblasti se ustálilo přesvědčení, že „standardizace obsahu snižuje složitost podnikových procesů“.

Existuje však mnoho standardů a standardizovaných přístupů týkajících se metadat a kmenových dat v různých elektronických aplikacích, které jsou

24

Christian Galinski

The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

překážkou „interoperability obsahu“. Přestože harmonizační úsilí již probíhá, je naléhavě zapotřebí harmonizaci zintenzivnit a prosazovat. S cílem přispět ke zlepšení této situace zahájil Infoterm ve spolupráci s Evropskou asociací pro rozvoj asistivních technologií (AAATE) iniciativu „Recommendation 2016 concerning standards on eAccessibility and eInclusion“. (Viz PŘÍLOHA)

4. ÚLOHA NOREM

4.1. Povaha norem a normalizace

Míra přijímání norem se v různých vědeckých a technických komunitách značně liší. Inženýři a další techničtí odborníci například považují normalizaci za základ efektivity, účinnosti a inovací v průmyslu a obchodu. (ETSI 2017-09-03: http://www.etsi.org/standards/why-we-need-standards)

„Normy poskytují

• Bezpečnost a spolehlivost

• Podpora vládních politik a právních předpisů

• Interoperabilita^* /viz 4.3/

• Přínosy pro podnikání, například:

○ Otevírají přístup na trh;

○ Umožňují dosahovat úspor z rozsahu;

○ Podporují inovace;

○ Zvyšují povědomí o technickém vývoji a iniciativách.

• Možnost volby spotřebitele

Zamysleme se, jaký by byl svět bez norem:

• Výrobky by nemusely fungovat podle očekávání;

• Mohou mít nižší kvalitu;

• Mohou být nekompatibilní s jiným zařízením – ve skutečnosti se k němu nemusí ani připojit;

• V krajních případech mohou být nestandardizované výrobky nebezpečné;

• Zákazníci by byli odkázáni na jediného výrobce nebo dodavatele;

• Výrobci by byli nuceni vymýšlet vlastní individuální řešení i pro ty nejjednodušší potřeby, přičemž by měli jen omezené možnosti konkurovat ostatním.“ (ETSI ibidem)

Terminologija | 2017 | 24

25

ETSI uzavírá: „Společnost potřebuje normy“. Z pohledu inženýrů a techniků je to skutečně pravda; ostatní vědecké kruhy a lidé, kteří normy neznají, si to však nemusí nutně uvědomovat ani připouštět.

Normalizace probíhá v komplexním systému:

• Oficiální normalizační orgány vytvářejí „formální normy“ neboli „normy de jure“ na národní, regionální a mezinárodní úrovni a jsou mezi nimi zavedeny mechanismy spolupráce;

• Jiné organizace pro tvorbu norem (SDO) – zejména ty z průmyslu – vytvářejí „normy de facto“ neboli „průmyslové normy“.

Tradičně je tvorba norem úzce spojena s terminologickou normalizací. Mnohé větší SDO mají ve svých databázích více než 100 000 normalizovaných terminologických záznamů, některé i několik set tisíc. Jak již bylo vysvětleno, stále častěji se normalizují i jiné druhy mikrosdělení. Kromě toho existuje řada metodických norem, které stanovují, jak nakládat s mikrosděleními v jejich různých podobách.

„Recommendation 2016“ (viz ANNEX) bylo připraveno s ohledem na skutečnost, že IoT nemůže fungovat účinně a efektivně bez obsahu a že normy mají zásadní význam pro „interoperabilitu obsahu“ ve všech jejích aspektech.

4.2. Technické normy, právní předpisy a certifikace

„Zatímco ‚právní normy vydané státem (nebo jiným druhem právního) orgánu jsou obecně závaznými pravidly chování‘, technické normy vymezují stav vědeckého, technického nebo metodického vývoje. Pouze pokud jsou uvedeny v zákoně nebo jiném právním předpisu, mohou se stát součástí příslušné právní normy.“ (IN LIFE D9.8 2017: 48)

Zatímco právní normy vydává státní (nebo jiný druh právního) orgánu, technické normy vydávají normalizační orgány (nebo normalizační organizace či organizace pro tvorbu norem, SDOs) na mezinárodní, regionální nebo národní úrovni, podobně jako v právním systému. V některých zemích jsou normalizační orgány národními orgány, jejichž technické normy se považují za právní normy. V evropských zemích působí normalizační orgány formálně v soukromém sektoru – obvykle na základě vnitrostátního zákona, který se vztahuje k technické normalizaci. Shrnutí:

26

Christian Galinski

The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

• Normy samy o sobě nejsou [v právním smyslu] regulační povahy a jejich uplatňování je běžně dobrovolné. Ačkoli jsou normy „pouze“ [silnými] doporučeními, jsou široce využívány díky přínosům, které přinášejí, a protože obsahují soustředěné odborné technické informace.

• Normy se stávají [právně] závaznými pouze tehdy, jsou-li uvedeny v soukromých smlouvách či dohodách nebo v zákonech či předpisech a je-li jejich použití stanoveno jako požadavek. Normy mohou předcházet právním sporům, protože stanovují jednoznačné specifikace.

• V praxi se normy – především v jurisdikci – považují za podřízené zákonům.

Certifikace – zejména pokud je založena na normách – může zajistit účinné prosazování norem. Certifikaci lze uplatnit na:

• Výrobky.

• Software/nástroje (např. s ohledem na interoperabilitu).

• Procesy.

• Služby.

• Lidské zdroje:

○ certifikace pracovníků,

○ kompetence a dovednosti.

• Školení:

○ školicí organizace,

○ školitelé,

○ školicí materiály a nástroje.

Certifikace se stále častěji uplatňuje také na obsahové zdroje z hlediska kvality obsahu a interoperability. Týká se rovněž softwaru a nástrojů pro správu obsahu, příslušných služeb a dalších služeb, které obsahové zdroje znovu využívají, organizačních požadavků na správu obsahových zdrojů a požadavků na kompetence a dovednosti lidských zdrojů zapojených do správy obsahových zdrojů.

Vzhledem k tomu, že některé z nejdůležitějších průřezových aspektů, citlivých jak ze společenského, tak politického hlediska, zůstávají zdaleka nevyřešeny, budou právní a technické předpisy hrát důležitou roli v dalším rozvoji IoT. Mezi tyto aspekty patří zejména: bezpečnost, soukromí, ochrana, integrita, důvěra, spolehlivost, transparentnost, anonymita, etika a v širším pojetí také interoperabilita, spotřeba energie a kyberkriminalita. (Vermesan & Friess 2014: 31)

Terminologija | 2017 | 24

27

4.3. Standardizace a interoperabilita

Následující tvrzení, které se vztahuje spíše na objekty mikro-učení než na „obsah“ obecně, stále platí:

„Na jedné straně dochází k rozmachu webových obsahových platforem, které uživatelům nabízejí jeden nebo více zdrojů, zatímco na jedné straně chybí teoreticko-metodologické základy a na druhé straně přinejlepším chybí orientace na osvědčené postupy interoperability obsahu. /Skutečnost, že stále více zdrojů vzniká a je spravováno také prostřednictvím často nedostatečných webových kooperativních/participativních a distribuovaných metod, tento rozmach ještě posílí./ Proto je k zajištění kvality – tedy především spolehlivosti – strukturovaného obsahu nutná kombinace prostředků, jako jsou standardy, vhodný software /informační a komunikační technologie/, certifikační systémy apod.“ (Galinski & Giraldo Perez: 2011)

Již výše bylo vysvětleno, že „technická interoperabilita“ nemusí zaručovat „interoperabilitu obsahu“. Interoperabilita (IOp) v citaci z portálu ETSI byla zjevně použita v úzkém smyslu „technické interoperability“. Stále více se však uznává, že sémantická IOp má více rozměrů, než se očekávalo, a že kvalita dat silně závisí na IOp obsahu. Kvalita dat zase do značné míry závisí na kvalitě metadat a IOp obsahu do značné míry závisí na interoperabilitě datových modelů a ontologií (například podle projektu monitorování kvality dat otevřených dat ADEQUATe (2015)).

Při porovnání standardizovaných terminologických záznamů pro pojem „interoperabilita“ lze v oblasti ICT nalézt následující definici (technické) interoperability:

„4.17 schopnost interoperability schopnost komunikovat, spouštět programy nebo přenášet data mezi různými funkčními jednotkami způsobem, který vyžaduje, aby uživatel měl jen malé nebo žádné znalosti o jedinečných vlastnostech těchto jednotek“ (ISO/TS 19101-2:2008, 4.17).

Stále častěji se uznává, že tato definice nepostačuje, pokud jde o roli uživatele, jak ukazuje:

„3.11 interoperabilita míra nebo rozsah, v jakém jsou různorodá prostředí (hardware a software) schopna vyměňovat si informace bez ztráty obsahu a způsobem, který je pro uživatele transparentní“ (ISO/TS 22224:2009, 3.11).

Uznává se však také, že technická interoperabilita nemusí být skutečně interoperabilní bez „organizační interoperability“ – a dále „sémantické interoperability“ (semIOp), která je definována takto:

28

Christian Galinski

The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

„2.34 sémantická interoperabilita: schopnost systémů sdílet data, kterým lze porozumět na úrovni plně definovaných doménových konceptů“ (ISO 11354-2:2015, 2.34).

V této souvislosti se syntaktická interoperabilita – která se týká mechanismů pro balení a přenos dat – považuje za předpoklad sémantické interoperability. (Wikipedia – https://en.wikipedia.org/wiki/Semantic_interoperability) Programátorská praxe však běžně počítá pouze s jednojazyčnými a jednomodálními aplikacemi, což rozhodně nestačí k tomu, aby se vypořádala s různými aspekty mezilidské komunikace.

Lingvisté by „sémantickou interoperabilitu“ – která je dosud z velké části na lexikální úrovni neboli na úrovni slovní zásoby – rozdělili na:

lexikální IOp (zahrnující určitou míru syntaktické IOp v lingvistickém smyslu),

konceptuální IOp,

pragmatická IOp.

Ve všech výše uvedených případech nebyla dostatečně zohledněna interoperabilita položek obsahu/komunikace v různých modalitách napříč systémy a aplikacemi. „Obsahová IOp“ jde o krok dál než „sémantická IOp“, neboť zahrnuje (ve smyslu mezilidské komunikace) lexikální, konceptuální a pragmatickou interoperabilitu. ISO/TC 37 „Jazyk a terminologie“ se zaměřuje na „strukturovaný obsah na úrovni lexikální sémantiky“, který zahrnuje terminologie a další jazykové zdroje, jakož i nelingvistické/neverbalní zdroje – takzvaný „mikroobsah“. Výbor uznává nelingvistické/neverbalní zdroje mikroobsahu jako důležité „další zdroje obsahu“ (ve smyslu „jiných druhů komunikace“ <na úrovni lexikální sémantiky>). Proto používá termín „obsahová IOp“, který přesahuje „interoperabilitu obsahu“ ve smyslu užívaném ve světě EPUB (tedy stejné rozvržení a také vzhled a dojem z obsahu používaného na různých čtecích zařízeních, jako jsou e-knihy, čtečky, iPad atd.). ISO/TC 37 si začíná uvědomovat, že možná bude muset zahájit normalizační činnosti týkající se otázek spojených s tímto širším pojetím obsahové IOp.

The EU project universAAL (2012: 16-17) refers to further facets of interoperability including:

„Protokolová interoperabilita: schopnost sdílet bity a bajty prostřednictvím sítě;

Terminologija | 2017 | 24

29

Interoperabilita služeb: schopnost vyměňovat si zprávy v přesně definovaném formátu;

Interoperabilita aplikací: schopnost jednotně interpretovat vyměňovaná data;

Interoperabilita vnímaná uživatelem: schopnost komponent systému účinně komunikovat, přesně předávat informace a poskytovat služby, které uživatel očekává.”

„Čtyři různé třídy na sobě navzájem závisí. Interoperabilita z pohledu lidského uživatele je možná pouze tehdy, jsou-li interoperabilní aplikační systémy a aplikace, které používá. To zase vyžaduje, aby byly interoperabilní síťové služby, jež tyto aplikace využívají k výměně zpráv, příkazů, souborů, obrázků a zvuků. Dále to vyžaduje interoperabilitu samotné výměny nezpracovaných dat („bitů a bajtů“), která je možná pouze tehdy, jsou-li interoperabilní elektrické a elektronické komponenty (konektory a kabely) nebo bezdrátové komponenty.”

V souvislosti se třemi formami spolupráce systémů — kompatibilitou, interakcemi s faktickými standardy a interoperabilitou prostřednictvím standardů — universAAL (2012: 15) upozornil: „K tomu je obvykle nutné dodržovat společné normy a standardy.“ Totéž platí také pro interoperabilitu obsahu, která v terminologickém managementu vyžaduje standardy metodiky týkající se

Kategorie dat (ne zcela totožné s metadaty) používané při koncepčním návrhu položek strukturovaného obsahu;

Datové modely a metody modelování dat;

Metamodely umožňující interoperabilitu konkurenčních datových modelů.

Tyto standardy by se měly uplatňovat důsledně a přísně — což vyžaduje interoperabilitu metod, které stanovují. Lze to označit jako „metodologickou interoperabilitu“ a dokonce jako „interoperabilitu standardů“. Teprve potom lze dosáhnout interoperability obsahu, která také usnadňuje zajištění kvality mikroobsahu. To znamená, že stále potřebujeme více standardů — a „lepších“ z hlediska interoperability, jež je jedním z předpokladů udržitelnosti v této oblasti.

Výše uvedené platí zejména také pro „řízenou komunikaci“. Dnešní počítače si z hlediska plnohodnotné sémantické interoperability stále nedokážou poradit s celou škálou jazykových variací (tj. pragmatikou — včetně „spontánních variací“), natož pokud je interoperabilita

30

Christian Galinski

The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

potřebné v neverbální komunikaci mezi osobami se zdravotním postižením (PwD) a s nimi. Neomezený potenciál variant proto může být třeba nějakým způsobem omezit, například jedním či druhým druhem řízené komunikace – rozšířením běžně známého „řízeného jazyka“ všeho druhu. Také řízená komunikace se skládá z entit mikrosdělení nebo je zahrnuje. V e-aplikacích se hojně vyskytují standardizovaná, či dokonce harmonizovaná kódování (obsahových položek) – lze je považovat za zvláštní druh řízeného slovníku.

„Doporučení k zásadám vývoje softwaru a obsahu 2010“ (MoU/MG 2012) ve skutečnosti usiluje o „interoperabilitu obsahu“ – zejména s ohledem na mikrosdělení. Navíc se zdá, že skutečné interoperability obsahu lze snáze dosáhnout u mikrosdělení než u nestrukturovaného obsahu, protože jeho metadata se z velké části vztahují k „významu“, nikoli pouze k „informačnímu objektu“ obsahu jako celku.

5. PŘÍNOS TERMINOLOGICKÉ VĚDY A JEJÍCH APLIKACÍ

Christian Galinski & Blanca Stella Giraldo Perez (2012: 8) stated:

„[...] mohou existovat také akustické/slyšitelné symboly, haptické/taktilní symboly a další, které se v terminologickém managementu mohou vyskytovat jako označení nebo dokonce jako popisy pojmů (například neverbální reprezentace [ISO 10241-1:2011]). Pro systematický přístup k řízení strukturovaného obsahu ve velkém měřítku mohou být zapotřebí další informace – a příslušné datové kategorie.“

Byla představena řada příkladů nelingvistických reprezentací pojmů nebo smíšených lingvisticko-nelingvistických reprezentací, které měly dokázat, že pojem „mikrosdělení“ zahrnuje mnoho druhů strukturovaného obsahu na úrovni lexikální sémantiky, jež byly dosud považovány za zcela odlišné druhy dat vyžadující odlišné metodiky, například:

• Lexikografická data, například:

○ slovní jednotky (včetně složenin atd.),

○ morfémy (morfologie),

○ kolokace, metafory a jiné slovní kombinace;

• Terminologie a podobné druhy jazykových zdrojů i další obsahové zdroje, například:

○ nomenklatury, taxonomie, typologie, glosáře, slovníky atd.,

○ terminologické morfémy (morfologie),

○ terminologické frazémy (frazeologie),

Terminologija | 2017 | 24

31

○ vlastní jména všeho druhu, jak se používají například jako položky v různých typech adresářů,

○ grafické symboly a jiná neverbální označení,

○ vlastnosti, charakteristiky, atributy (produktů) atd.;

• tezaury, klasifikační schémata (viz také ISO/DIS 22274:2011), klíčová slova a jiné druhy dokumentačních jazyků (neboli řízených slovníků);

• encyklopedická (stručná) lexikální hesla, například v podobě:

○ terminologická hesla obohacená o znalosti,

○ vysvětlená vlastní jména a jiné druhy údajů úzce souvisejících s vlastními jmény,

○ názvosloví (pokud není zahrnuto pod „terminologii“);

• ontologie, tematické mapy a jiné druhy systémů pro strukturování znalostí;

• metadata a datové kategorie (v jiných aplikacích označované jako kmenová data nebo základní komponenty).

Mezi výše uvedenými druhy mikroobsahu mají mimo jiné lexikografická data, terminologická data, řízené slovníky, entity ontologií a metadata každý svou specifickou roli či funkci, kterou je třeba při modelování dat respektovat. V závislosti na složitosti a délce použitého textu mohou encyklopedická (stručná) lexikální hesla představovat nestrukturovaný obsah, nikoli mikroobsah. Stejně jako v terminologii potřebuje každý z výše uvedených druhů mikroobsahu deskriptivní reprezentaci pro účely komunikace, například:

• jeden nebo více jazykových způsobů reprezentace, mluvených, psaných nebo ve znakovém jazyce,

• jednu nebo více grafických a jiných neverbálních deskriptivních reprezentací, například grafické symboly všeho druhu, akustické symboly nebo symboly v jiných modalitách.

Častěji než ne vyžadují deskriptivní reprezentace (nebo alespoň nějaký druh „kontextu“), například

• jednu nebo více verbálních deskriptivních reprezentací, např. definici, popis, vysvětlení či něco podobného (které lze také převést do mluvené podoby nebo do znakového jazyka),

• jednu nebo více neverbálních deskriptivních reprezentací (některé doplňují verbální reprezentaci, jiné jsou vytvořeny jako neverbální reprezentace nezávisle na verbálních).

32

Christian Galinski

The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

Neverbální druhy strukturovaného obsahu mají zvláštní význam v aplikacích, jako je eLearning, a jsou zásadní pro komunikaci H2H:

s osobami s postižením (PwD) a mezi nimi (přímo nebo s podporou zařízení ICT fungujících jako asistenční technologie),

mezi osobami s postižením (PwD) (a jejich pečujícími osobami) a zařízeními, která používají, a

mezi těmito zařízeními.

Protože terminologický přístup je od samého počátku „jazykově nezávislý“ (tj. neomezeně vícejazyčný) a „amodální“ (tj. v zásadě vhodný k zahrnutí jakékoli modality), lze jej použít na jakýkoli druh mikroobsahu – při náležitém respektování různých rolí či funkcí, které mohou různé druhy mikroobsahu zastávat v komunikaci H2H.

Jak již bylo vysvětleno, platí to také pro samotná metadata.

6. Z Á V Ě R Y

Lidé jsou již samotnou podstatou IoT jeho součástí – stejně jako jejich mezilidská komunikace (H2H), ať už písemná, ústní, v jakémkoli jazyce či v jiných komunikačních modalitách. Každý „informační objekt“ v obrovském množství dat vytvářených „věcmi“ v IoT nakonec potřebuje nebo může potřebovat interpretaci, aby se stal informací a znalostí. Interpretace se neobejde bez „významu“ – a pokud jde o odborné informace a komunikaci, nejdůležitějšími základními stavebními kameny „významu“ (tj. sémantiky) jsou pojmy vyjádřené termíny nebo jinými druhy reprezentací pojmů.

V této souvislosti je třeba rozšířit pojetí „terminologie“, jak mu běžně rozumějí odborníci s lingvistickým vzděláním: v terminologických normách, technické dokumentaci (zejména pokud jsou zapojena nová média), e-knihách atd. jsou neverbální reprezentace pojmů zcela běžné. Pro komunikaci H2H v souvislosti s eLearningem a osobami s postižením (PwD) jsou tyto další modality nezbytné.

Je třeba znovu zvážit také různé druhy „terminologických jednotek“. V e-aplikacích existuje mnohem více druhů terminologických jednotek než jen běžně zvažované termíny a zkratky (a možná symboly ve zdánlivě jazykové podobě). Terminologické jednotky jsou v každém případě pro odbornou komunikaci zásadní – bez ohledu na modalitu.

Terminologija | 2017 | 24

3 3

Terminologický přístup založený na pojmech lze použít na jakýkoli druh mikrosdělení – zejména pokud je (byť jen potenciálně) vyžadována vícejazyčnost a multimodalita. V zásadě je od počátku nezávislý na jazyce (a tedy vícejazyčný) a amodální (a tedy multimodální). Tato skutečnost se v učebnicích a normách o terminologických zásadách a metodách stále dostatečně nezohledňuje.

Pro zachycení „významu“ objektů mikrosdělení jsou nezbytná metadata – a ještě restriktivnější používání metadat v podobě základních metadat, kmenových dat či podobných forem. Zejména v oblasti metadat a kmenových dat existuje mnoho standardizovaných přístupů, a to i v ISO a IEC. To naléhavě vyžaduje harmonizaci.

„Konkurenční“ normy jsou velmi škodlivé pro „interoperabilitu“ – a porušují jeden z hlavních cílů normalizace. Pokud jde o různé druhy mikrosdělení, je nejdůležitější harmonizovat obsah příslušných metodických norem. To by příznivě ovlivnilo vývoj všech druhů systémů pro správu informací ve prospěch integrace obsahu a interoperability obsahu.

Jednou z možností, jak tuto situaci zlepšit – která ve skutečnosti vede všude k velmi vysokým nákladům organizací – mohou být iniciativy na zlepšení koordinace mezi normalizačními komisemi s cílem zajistit větší soudržnost obsahu napříč normami i různými oblastmi normalizace; takovou iniciativou je „Recommendation 2016 concerning standards on eAccessibility and eInclusion“. (Viz ANNEX)

Tento příspěvek se snaží propojit řadu zdánlivě nesouvisejících aspektů, upozornit na důležité otázky, které je třeba zohlednit, a připravit tak půdu pro lepší vývoj systémů a účinnější integraci obsahu a interoperabilitu obsahu.

REFERENCES

ADEQUate-Qualität von Datenportalen. Forschungdatenbank Fachhochschule Krems. 2015 (http://www.donau-uni.ac.at/opt/fdb/projects/view/4294968866).

Boiko B. 2004: Defining Data, Information, and Content. – B. Boiko, Content Management Bible, 2nd Edition, Indianapolis: Wiley Publishing Company, 3-12.

The Computer Language Company Inc. (1981-2017). – Computer Desktop Encyclopedia (http://www.computerlanguage.com/).

Evans D. 2011: The Internet of Things. How the next evolution of the Internet is changing everything, IBSG White Paper (CISCO Internet Business Solution Group) (file:///C:/DATEN/daten/Infoterm%20Members/LA/COL%20Workshops/Medellin%202014&2016/CISCO-2011_IoT_IBSG_0411FINAL.pdf).

Ericsson 2016: Ericsson Mobility Report. On the pulse of the networked society, Stockholm (https://www.ericsson.com/res/docs/2016/ericsson-mobility-report-2016.pdf).

34

Christian Galinski

The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

ETSI Portal ETSI 2017-09-03. (http://www.etsi.org/standards/why-we-need-standards).

Galinski Ch. and Giraldo Perez B. S. 2011: The work of today’s TC/37 in the light of ‘content interoperability’: Standardization as an issue of corpus planning taking eLearning as an example. – Proceedings of the IITF Colloquium on Language Policy and Language Planning, Perm, Russia, 22–23 August 2011. – Journal Terminology Science and Research (TSR), vol. 22, 5–19. ISSN 1017–382X (file:///C:/Users/chris/AppData/Local/Microsoft/Windows/INetCache/IE/X8YVWQ2G/Vol22.pdf).

Galinski Ch. and Giraldo Perez B. S. 2012: Content Interoperability: Re-purposing structured content for eLearning seen under a standardization perspective’. International Conference on Terminology: State-of-the-art and the future of terminology methodology and application (TMA 2011), Vilnius, Lithuania, 12–13 October 2011. – Terminologija 19, 6–32.

Galinski Ch. and Giraldo Perez B. S. 2014: Typology of structured content in eApplications. Under a content interoperability, quality and standardization perspective. – Budin G. and Lušicky V. (eds.), Languages for Special Purposes in a Multilingual, Transcultural World. Proceedings of the 19th European Symposium on Languages for Special Purposes, 8–10 July 2013, Vienna, 405–417. ISBN: 978–3–200–03674-1. (Available with Creative Commons Non-Commercial 4.0 International License at: https://lsp2013.univie.ac.at/proceedings).

IERC – http://www.internet-of-things-research.eu/about_iot.htm (IoT European Research Cluster)

IN LIFE. D9.8 – Dissemination & Standardization Plan. 2017 (EU Project: INdependent LIving support Functions for the Elderly).

ISAAC – https://www.isaac-online.org/english/what-is-aac/what-is-communication/ (International Society for Augmentative and Alternative Communication).

Merriam-Webster. – https://www.merriam-webster.com/dictionary/metadata.

MoU/MG (Management Group of the ITU-ISO-IEC-UN/ECE Memorandum of Understanding concerning eBusiness standardization) 2012: Recommendation on software and content development principles 2010. (MoU/MG/12 N 476 Rev.1, 2012) Available at: http://isotc.iso.org/livelink/livelink/fetch/2000/2489/Itf_Home/MoU-MG/Moung500.html.

OASIS (Advancing Open Standards for the Information Society) (s.a.). Retrieved 2013-07-01, from OASIS Unstructured Information Management Architecture (UIMA) TC: https://www.oasis-open.org/committees/uima/charter.php.

Riley J. 2017: Understanding metadata. What is metadata and what is it good for? A Primer Publication of the National Information Standards Organization (NISO). Baltimore: NISO (http://www.niso.org/apps/group_public/download.php/17446/Understanding%20Metadata.pdf).

Riley J. 2012: ICT: The difference between data and information. Study notes: https://www.tutor2u.net/business/reference/the-difference-between-data-and-information retrieved 2017-09-03.

Rowley J. 2007: The wisdom hierarchy: representations of the DIKW hierarchy. – Journal of Information Science 33 (2), 163–180.

Steichen B. and Wade V. 2010: Adaptive Retrieval and Composition of Socio-Semantic Content for Personalised Customer Care. – Federica Cena et al (eds.). Proceedings of the International Workshop on Adaptation in Social and Semantic Web (SASweb – 2010), Hawaii: EEUU, 1–12 (http://ceur-ws.org/Vol-590/).

UNESCO 2017: Infoterm, ICANN. Glossary of the Internet governance terms (IGG), Paris: UNESCO (http://en.unesco.org/sites/default/files/igg2017_en.pdf).

universAAL Consortium. D8.3 2012: Standardization usage plan and contributions.

Vermesan O., Friess P., Guillemin P., Gusmeroli S. et al. (eds.) 2011: Internet of Things. Strategic Research Agenda. Chapter 2: Internet of Things Strategic Research Roadmap, Aalborg (DA): River Publishers. ISBN 978-87-92329-67-7 (http://www.internet-of-things-research.eu/pdf/IoT_Cluster_Strategic_Research_Agenda_2011.pdf).

Vermesan O. and Friess P. 2014: Internet of Things. From research and innovation to market deployment. Aalborg (DA): River Publishers, ISBN 978-87-93102-94-1 / ISBN 978-87-93102-945-8.

Webopedia – http://www.webopedia.com/.

Wikipedia – https://en.wikipedia.org/ all quotations retrieved 2017-09-03.

Zumpe S., Esswein W. 2002: Simplification of Knowledge Discovery using “Structure Classification”. – Gaul W., Ritter G. Classification, Automation, and New Media: Proceedings of the 24th Annual Conference of the Gesellschaft für Klassifikation e.V., University of Passau, March 15–17, 2000, Dresden, Germany: Springer: 245–252. Available from: http://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-642-55991-4_26.

Terminologija | 2017 | 24

35

REFERENCED STANDARDS

IEC 80000-14:2014 Telebiometrics related to physiology as a part of the ISO and IEC 80000 harmonized series.

ISO/IEC 15938-5:2003 Information technology – Multimedia content description interface. – Part 5: Multimedia description schemes.

ISO/IEC 12785-1:2009 Information technology – Learning, education, and training – Content packaging. – Part 1: Information model.

ISO/IEC 24800-3:2010 Information technology – JPSearch. – Part 3: Query format.

ISO 5492:2008 Sensory analysis – Vocabulary.

ISO 9241-151:2008 Ergonomics of human-system interaction. – Part 151: Guidance on World Wide Web user interfaces.

ISO 10241-1:2011 Terminological entries in standards. – Part 1: General requirements and examples of presentation.

ISO 11354-2:2015 Advanced automation technologies and their applications – Requirements for establishing manufacturing enterprise process interoperability. – Part 2: Maturity model for assessing enterprise interoperability (https://www.iso.org/obp/ui/#iso:std:iso:11354:-2:ed-1:v1:en).

ISO 15836:2009 Information and documentation – The Dublin Core metadata element set.

ISO 16642:2003 Computer applications in terminology – Terminological markup framework (TMF).

ISO/TS 19101-2:2008 Geographic information – Reference model. – Part 2: Imagery (https://www.iso.org/obp/ui/#iso:std:iso:ts:19101:-2:ed-1:v1:en).

ISO 19115:2003 (series) Geographic information – Metadata.

ISO 19115-1:2014 Geographic information – Metadata. – Part 1: Fundamentals.

ISO 22274:2013 Systems to manage terminology, knowledge and content – Concept-related aspects for developing and internationalizing classification systems.

ISO/TS 22224:2009 Health informatics – Electronic reporting of adverse drug reactions (https://www.iso.org/obp/ui/#iso:std:iso:ts:22224:ed-1:v1:en).

ISO 24531:2013 (4.11) <XML> all data between the start tag and end tag of an element.

ITU-T Y.2060:2012 Series Y: Global information infrastructure, Internet Protocol aspects and next-generation networks. Next Generation Networks – Frameworks and functional architecture models.

ITU-T X.1081:2011 The telebiometric multimodal model – A framework for the specification of security and safety aspects of telebiometrics.

ITU-T X.1082:2010 Telebiometrics related to human physiology.

ANNEX

Recommendation 2016 concerning standards on eAccessibility and eInclusion

(drafted at the IN LIFE Workshop “Strategic Standardization Issues Concerning eAccessibility & eInclusion” at the 15th International Conference on Computers Helping People with Special Needs – ICCHP 2016, in Linz, Austria, in July 2016)

Purpose:

Increasingly R&D projects and the software industry – especially for mobile technologies – consider the “Recommendation on software and content development principles 2010” whereby

36

Christian Galinski

The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

“decision makers in public as well as private frameworks, software developers, the content industry and developers of pertinent standards /should be/ aware that multilinguality, multimodality, eInclusion and eAccessibility need to be considered from the outset in software and content development. These considerations are required in order to avoid the need for additional or remedial engineering or redesign at the time of adaptation, which tend to be very costly and often prove to be impossible”.

Since 2010, hundreds of standards about eAccessibility and eInclusion were developed or revised by technical committees in standards organisations at international, European, or national level – not to mention many industry standards developed by other standards developing organisations (SDO). In addition, there are possibly thousands of standards that have a bearing on persons with disabilities (PwD). In particular, ‘accessibility’ in a broad sense rarely occurs in the title or in the body of these standards. “Recommendation 2016” addresses critical issues identified in recent conferences, initiatives and projects dealing with eAccessibility and eInclusion and related topics concerning the difficulties faced by system developers, their customers, health care providers and end-users when trying to find and apply pertinent standards.

The organizations endorsing Recommendation 2016 call upon stakeholders of eAccessibility and eInclusion, in particular standards developing organizations (SDOs) to:

➤ develop a more refined classification or keywording approach to identify content in standards with a bearing on eAccessibility and eInclusion

➤ register the potential relevance for eAccessibility & eInclusion of an emerging standard right from the beginning of a standardization activity

➤ cross-reference standards having a bearing on eAccessibility and eInclusion

➤ encourage the formulation and use of consistent vocabulary / terminology

➤ implement search functionalities that ease the use of standards

➤ facilitate the active involvement of PwD as end-users in standardizing activities among others by providing standards documents in an ‘accessible’ format

Implementing the above measures would enhance interoperability of eAccessibility&eInclusion related products and services and thus benefit users of standards and standardization at large.

Terminologija | 2017 | 24

37

Recommendation:

Standards development processes and monitoring in conjunction with standards about eAccessibility and eInclusion and related aspects, should allow the coordination of standardizing activities across technical committees and SDOs, leading to content coherence among standards about similar themes. This would help industry and other organizations to comply with standards’ requirements referring to corporate social responsibility and risk management, as well as with the latest legal regulations on accessibility in eProcurement and public websites.

Supportive measures may be worthwhile pursuing, to (a) promote certification schemes based on standards about eAccessibility and eInclusion, (b) encourage education and training activities regarding such standards, and (c) enhance the positive role that media (both institutional and social) and civil society can play here.

Online endorsement: aaate-endorsed-the-recommendation-2016-concerning-standards-on-eaccessibility-and-einclusion/

DAIKTŲ INTERNETAS – LŪKESČIAI IR REALYBĖ: SVARBIAUSIOS DAIKTŲ INTERNETO TECHNOLOGIJŲ PROBLEMOS IR ŽMOGAUS BEI KOMPIUTERIO SĄVEIKOS TURINYS

Daiktų internetui skirtų mokslinių tyrimų ir technologinės plėtros progresas labai spartus. Daiktų internetas gali technologiškai sujungti daugmaž visas elektroninių paslaugų teikimo sritis, įskaitant e. sveikatos, e. verslo ir prekybos, e. valdymo, net e. švietimo ir kitas paslaugas, o kur dar junginiais su žodžiu „išmanus“ ar „pažangus“ įvardijami projektai (tokie kaip išmanieji miestai, išmanusis transportas, išmaniosios ligoninės). Turint omenyje šiuos dalykus, vis labiau ryškėja žiūrėjimo į sąveikumą pirmiausia per technologijų prizmę (techninis sąveikumas), taip pat tam tikru mastu ir per semantikos prizmę (semantinis sąveikumas) trūkumai. Internetinių turinio platformų, vartotojams siūlančių vieną ar daugelį išteklių, gausa iš pirmo žvilgsnio atrodo pribloškianti. Atidžiau pažiūrėjus į šių išteklių turinio sąveikumą ir kokybę matyti, kad jiems dažnai trūksta teorinio-metodologinio pagrindo. Situacija tampa dar sudėtingesnė, kai turinys – ypač įvairių rūšių mikroturinys – yra kuriamas, prižiūrimas ir siejamas su kitu turiniu interneto naudojimu pagrįstais metodais. Kai daiktų interneto daiktų „sukurti“ duomenys turi būti interpretuojami, kad taptų informacija ir žiniomis, nebepakanka paprasto objektų (fizinio pasaulio objektų ar virtualių dalykų) identifikavimo ir žodinio ar nežodinio vardo priskyrimo, neatsižvelgiant į atitinkamas sąvokas. Kai daiktus turi atspindėti skirtingų kalbų žodžiai ar nežodiniai ženklai esant kitoms jutiminio suvokimo formoms, semantika turi remtis sąvokomis. Kaip viena pamatinė idėja ar sąvoka, pasiekiama per atskirą universalųjį adresą ar pastoviąją nuorodą, apibrėžtas mikroturinys apima daugelį įvairių turinio rūšių – galiausiai net joms apibūdinti naudojamus metaduomenis. Kyla klausimas, ar šios įvairios mikroturinio

38 Christian Galinski The Internet of Things – Hype and reality: Crucial issues about Internet of Things technology and ‘content’ of human-machine communication

rūšys, įskaitant leksikografinius ir terminologinius duomenis (taip pat ir mokslines nomenklatūras), valdomuosius žodynus (tezaurus ir kitas žinių tvarkybos sistemas), žinių struktūrinimo sistemas (ontologijas, temų žemėlapius ir kt.) ir atitinkamus metaduomenis, gali būti plėtojamos ir valdomos, remiantis viena plačios aprėpties metodologija – terminologijos metodologija. Žinoma, reikia atsižvelgti į skirtingų mikroturinio rūšių skirtingus vaidmenis.

Gauta 2017-09-07

Christian Galinski International Information Centre for Terminology (Infoterm) c/o CO-SPACE Gumpendorferstrasse 65/1, 1060 Vienna, Austria E-mail [email protected]

Terminologija | 2017 | 24

39