KALBA IR VISUOMENĖ

RITA MILIŪNAITĖ

Lietuvių kalbos institutas

POSTOJE INTERNETOVÝCH KOMENTÁTORŮ K PÉČI O LITEVŠTINU

V posledních letech je na litevském internetu více diskusí o různých jazykových otázkách než kdy dříve. Nejčastěji je vyvolávají články nebo rozhovory zveřejňované na internetových portálech (někdy převzaté z tištěných či elektronických médií) a doprovodné komentáře čtenářů. Články obvykle odrážejí aktuální otázky jazykové politiky a užívání jazyka, někdy pak člověk, který není jazykovým odborníkem, vyjadřuje svůj názor na jazykové záležitosti, které ho zajímají, i na obtíže, s nimiž se sám při užívání jazyka setkal. Například jen v roce 2009 se až do podzimu na nejpopulárnějších internetových zpravodajských portálech vedly diskuse o ženských příjmeních bez přípony, o zahájení výuky angličtiny jako druhého jazyka, o žemaitštině ve školách v Žemaitsku; zkoumalo se, zda litevštině hrozí úpadek, hovořilo se o litevském pravopisu v elektronickém prostředí, o jménech, která litevští emigranti dávají svým dětem, „aby jim Britové rozuměli“, a podobně.

Časté diskuse o konkrétních jazykových otázkách doplňují také obecnější úvahy: probírá se současný stav litevštiny, smysl a kvalita práce institucí pečujících o jazyk i jazykovědců. Tyto otázky dnes nejvíce znepokojují tu část společnosti, které není jazyková problematika lhostejná, a ukazují, jak společnost reaguje na různé jazykové jevy a oficiální kroky jazykové politiky.

R. MILIŪNAITĖ. Interneto komentuotojų nuostatos dėl lietuvių kalbos priežiūros 149

Přestože se uznává, že úroveň internetových diskusí, ovlivněná anonymitou komentátorů, bývá často poměrně nízká, zveřejňované články i jejich komentáře zřejmě čte nemálo lidí, a to i těch, kteří se do diskusí nezapojují. Lze se tedy domnívat, že souhrn zveřejněných názorů odhaluje jazykové postoje alespoň části litevsky mluvící společnosti – jak v Litvě, tak v emigraci – a ovlivňuje další vývoj těchto postojů. Lze tedy hovořit také o výzkumu jazykových postojů společnosti vyjadřovaných v diskusích. Takový výzkum by měl pomoci lépe naslouchat názorům uživatelů jazyka a objasnit příčiny výrazného a stále se prohlubujícího odstupu mezi společností a jazykovědci, stejně jako nespokojenosti se současnou jazykovou politikou.

Cílem článku je prozkoumat jednu z mnoha internetových diskusí o jazykových otázkách. Ukazuje nejen to, jak internetová komunita reaguje na veřejně dostupné informace o jazyce, ale také odhaluje nedostatky současné jazykové politiky a jazykového vzdělávání veřejnosti. Protože se diskutovalo o péči o jazyk a o oblastech, které by měla zahrnovat, zveřejněné komentáře poskytly vhodný materiál ke zkoumání toho, jak lidé chápou potřebu vědomě regulovat veřejné užívání jazyka a co očekávají od institucí pečujících o jazyk. Cílem článku není přesně statisticky spočítat, které oblasti se zmiňují nejčastěji a které komentátoři považují za nejvíce hodné kontroly – to by lépe umožnil kvantitativní průzkum. Tentokrát jde o odhalení rozdílů v názorech a předkládaných argumentů, které ukazují, jaké postoje k péči o litevštinu se utvářejí v naší společnosti.

1. INTERNETOVÍ KOMENTÁTOŘI A KOMENTÁŘE JAKO PŘEDMĚT VÝZKUMU JAZYKOVÝCH POSTOJŮ

Komentáře na internetu jako zdroj pro výzkum jazykových postojů společnosti začaly v Litvě přitahovat pozornost teprve nedávno (viz Miliūnaitė 2006; Nevinskaitė 2008), přičemž se uznává, že opírat vědecký výzkum o komentáře není příliš bezpečné vzhledem k jejich již zmíněné úrovni, kterou podmiňuje nízká úroveň veřejné kultury společnosti. Fenomén litevských komentářů vyzdvihuje a rozebírá nejeden autor článků na týchž portálech (Dabašinskas 2009; Mitė 2009). Například Stanislovas Kairys píše:

Lze namítnout, že internetoví komentátoři jsou specifické publikum, které příliš neodráží obecné nálady a postoje společnosti. Možná ano. Anebo právě naopak-

150

KALBOS KULTŪRA | 82

…ci? Je otevřeně vyjadřovaná zášť na internetu jen špičkou ledovce, pod níž se skrývá obrovská masa všeobecné nenávisti a nihilismu? (Kairys 2009)

V jazykových diskusích se přesto objevují i zajímavé myšlenky, které umožňují vytvořit si konkrétnější představu o tom, jak společnost vnímá procesy probíhající v jazyce a jazykovou politiku uplatňovanou v Litvě. Analýza komentářů je rychlejší metodou výzkumu než speciální dotazníková šetření či rozhovory, avšak vzhledem ke specifikům spontánního písemného projevu (což bude patrné i z dále uvedených citátů) jsou tyto údaje poměrně nesystematické, obsahují myšlenkové skoky a logické rozpory, a proto jejich zpracování a prozkoumání vyžaduje více času a jiné metody než analýza údajů z kvantitativních a kvalitativních šetření připravených předem za konkrétním účelem.

Názory a nálady kterých společenských vrstev vyjadřují komentující na největších internetových portálech, mohou odhalit pouze sociologické výzkumy. Podle údajů, které uvádí Laima Nevinskaitė (Nevinskaitė 2008: 246), reprezentativní průzkum veřejného mínění provedený na objednávku projektu „Elektronická demokracie“ na začátku roku 2008, v březnu až dubnu, ukázal, že věk a procentuální zastoupení lidí, kteří pravidelně píší komentáře o společenském dění a politice na zpravodajských portálech (jednou týdně nebo častěji), byly následující: 18–29 let – 67,4%, 30–39 let – 10,9%, 40–49 let – 15,2%, ostatní – 6,5%. Lze se tedy do jisté míry orientovat v tom, čí názory v internetových komentářích převažují; zdaleka nejde o dospívající, kteří nejsou schopni nést odpovědnost za své činy, jak se někdy lidé domnívají.

2. JAK VZNIKLA INTERNETOVÁ DISKUSE O JAZYKOVÉ PÉČI?

Zkoumaná diskuse o jazykové péči a jejích způsobech vznikla v důsledku určitého nedorozumění či dokonce drobné provokace. Na internetovém portálu www. atgimimas.lt (Lašienė 2009₁) byl zveřejněn krátký rozhovor Neringy Lašienė s předsedkyní Státní komise pro litevský jazyk Irenou Smetoniene, sestávající z jedenácti otázek a odpovědí, s názvem „Kde telata pijí med“. Jeho novinářský úvod zněl takto:

O tom, že mladí lidé chtějí správný jazyk, jaké jazykové novinky kolují na internetu a o psaní osobních jmen hovoří s předsedkyní Státní komise pro litevský jazyk Irenou Smetoniene Neringa Lašienė.

R. MILIŪNAITĖ. Interneto komentuotojų nuostatos dėl lietuvių kalbos priežiūros

151

Jiný internetový portál www.delfi.lt tento článek převzal (Lašiene 2009₂), zdůraznil však zcela jiné aspekty. Zdejší titulek hlásal: „Za nesprávné vyjadřování pokuty“ a novinářský úvod byl napsán takto:

Jazykovědci žádají Seimas, aby přijal zákon, který by vyžadoval, aby informace zveřejňované na internetu a obecně ve veřejném prostoru byly v litevštině a správné. Za nedodržování pravidel by hrozily pokuty stanovené v Kodexu správních přestupků. O textech na internetu, mladými lidmi údajně nenáviděném litevském jazyce a psaní jmen cizinců a národnostních menšin hovoří předsedkyně Státní komise pro litevský jazyk Irena Smetoniene.

V samotném rozhovoru se útržkovitě zmiňuje řada témat souvisejících s jazykovou kultivací a konkrétními jazykovými jevy. Například se hovoří o psaní příjmení příslušníků jiných národů, o vyučování některých předmětů v cizích jazycích a o nelitevských názvech litevských i zahraničních podniků – cizojazyčné nápisy jsou údajně „čistě důsledkem obchodní politiky“. Otevírají se otázky důležité pro takové oblasti používání a péče o litevský jazyk, jako je výuka litevštiny na všeobecně vzdělávacích školách, média a veřejné informace, krásná literatura a divadlo jako zdroje osvojování spisovného jazyka. Samostatně se hovořilo o internetových médiích:

Problém je v tom, že zákon z roku 1995 o internetových médiích ještě nemluvil a mazaní vydavatelé se také ptají: „Kde je to v zákoně napsáno?“ Proto chceme požádat o nové znění jazykového zákona, které je již zaregistrováno, a doufáme, že bude přijato v tomto volebním období Seimasu. Je v něm uvedeno, že veškeré informace zveřejněné kdekoli ve veřejném prostoru musí být v litevštině a správné. Spolu s novým zněním tohoto zákona budou předloženy i změny Kodexu správních přestupků.

Diskuse na portálu www.delfi.lt tedy vznikla především kvůli otázce, nakolik lze právně zasahovat do jazyka na internetu a obecně do užívání jazyka. Výraz „informace zveřejněné na internetu a obecně ve veřejném prostoru“ nebyl v rozhovoru blíže vysvětlen; byla pouze uvedena výjimka pro komentáře. Na otázku, jak regulovat jazyk komentářů, I. Smetonienė odpověděla: „Komentáře regulovat nelze, to je osobní sféra.“ Ze samotných komentářů k tomuto rozhovoru je však patrné, že řada čtenářů pochopila, že se „sahá“ na jazyk, který sami používají na internetu (včetně komentářů). Diskuse tak odhalila i postoj komentujících k tomu, co by se stalo, kdyby zákony upravovaly jejich svobodný veřejný jazyk¹. Tato diskuse proto poskytuje údaje o tom, jak internetová veřejnost

¹ Dėl sąvokos laisvoji viešoji kalba žr. Miliūnaitė 2009: 38–44.

152 KALBOS KULTŪRA | 82

zastává aktivní jazykovou politiku, kdy se hledají právní prostředky k regulaci správnosti veřejného jazyka.

Ačkoli diskuse někdy odbočuje k jiným tématům nebo se účastníci navzájem napadají kvůli vedlejším záležitostem, její podstatu lze formulovat jako pokus odpovědět na otázku: je třeba zákony usilovat o to, aby jazyk fungující v internetovém prostoru byl správný? Odvozená otázka zní, které oblasti užívání litevského jazyka by takový zákon měl vůbec zahrnovat a které oblasti by měly být kontrolovány jinými způsoby, případně by neměly být kontrolovány vůbec.

3. POVaha DAT A CÍLE VÝZKUMU

Za účelem prozkoumání postojů internetových komentátorů k regulaci jazyka jsou v článku stanoveny tyto cíle:

• určit, kterým oblastem užívání jazyka podléhajícím kontrole dávají komentátoři přednost;

• zjistit, jak komentátoři chápou rozdíly mezi veřejným a soukromým jazykem;

• určit, zda současná jazyková politika týkající se kontroly jazyka podle komentátorů odpovídá očekáváním společnosti.

Zkoumaná internetová diskuse probíhala ve dnech 4.–6. dubna 2009. Na jejím konci bylo zaznamenáno 1288 komentářů, později však redakce zřejmě některé odstranila jako urážlivé a pro všechny ponechala viditelných 1258 komentářů. Z nich bylo jako informativních pro výzkum vybráno 270 komentářů a převedeno do tabulky počítačového programu Excelio, aby bylo možné samostatně vyčlenit oblasti užívání jazyka zmiňované v textu každého komentáře a postoje komentátorů k jejich kontrole a zkoumat data pomocí filtrů tohoto programu.

4. OBLASTI VEŘEJNÉHO UŽÍVÁNÍ LITEVŠTINY A JEJICH DOZOR

Na úrovni státu se obvykle uvádějí tyto oblasti litevštiny, na které se dohlíží a – což je třeba zdůraznit – které se užívají veřejně, a to v mluvené, a zejména písemné podobě (s ohledem na to, že úloha spisovného jazyka, a tedy i dohled nad ním, při postupu seznamem směrem dolů slábne; podrobněji viz Miliūnaitė 2009: 29–30):

R. MILIŪNAITĖ. Interneto komentuotojų nuostatos dėl lietuvių kalbos priežiūros

153

řízení státu a administrativní vztahy,

systém vzdělávání a vědy (škola a výuková literatura, jazyk vědy atd.),

média a veřejné informace,

kultura (beletrie, divadlo atd.),

podnikání, zábava atd.

Zákon o státním jazyce², který „stanoví užívání státního jazyka ve veřejném životě Litvy, ochranu a kontrolu státního jazyka a odpovědnost za porušení zákona o státním jazyce“, pojednává jak o oblastech užívání a dozoru nad státním jazykem, tak o některých subjektech jako uživatelích státního jazyka. Zákon o státním jazyce v zásadě zahrnuje výše uvedené oblasti užívání jazyka, na něž se má dohlížet. Podrobnější popis těchto oblastí je obsažen ve statutu Inspekce státního jazyka³.

5. POJETÍ OBLASTÍ UŽÍVÁNÍ JAZYKA A JEJICH KONTROLY V INTERNETOVÝCH KOMENTÁŘÍCH

V rozhovoru zveřejněném na internetu byly oblasti jazykové péče zmíněny, byť jen útržkovitě, téměř všechny: systém školství a vědy, média (včetně internetových), kultura (krásná literatura, divadlo aj.), podnikání; jednou se hovořilo také o administrativním jazyce. Na některé věci reagují zkoumané komentáře, objevují se však i nové myšlenky. Kromě toho komentující hájí své zájmy jako uživatelů jazyka, které se ne vždy shodují s postojem institucí hájících zájmy státu.

5.1. Obecné postoje komentujících k politice jazykové péče

V komentářích k uvedeným diskusím, stejně jako v mnoha jiných internetových diskusích o jazyce, lidé vyjadřují svůj postoj k jazyku, jeho stavu, práci jazykovědců a politice jazykové péče. Zřetelně se projevují dva protikladné názory:

² Přijato dne 31. ledna 1995 – Žin., 1995, č. 15–344.

³ Žin., 2002, č. 17–670.

154

KALBOS KULTŪRA | 82

1) do vývoje jazyka se vůbec není třeba vměšovat, má se rozvíjet sám a jediným kritériem jeho vhodnosti je to, aby bylo možné se dorozumět:

Nezdravý zájem o jazyk svědčí pouze o jeho nestabilitě a slabosti. „Silný“, zdravý jazyk existuje i bez vnějšího vlivu, umělých pravidel a regulace. Zajímalo by mě, jestli je i jinde takový nesmysl kolem chyb a regulace užívání, nebo jestli je to čistě náš výmysl?

Jazyk se má zdokonalovat a vyvíjet sám. Tady se ho ale snaží uměle řídit a rozhodovat, co dělat a jak mluvit. To je nějaký nesmysl.

Nechte nás mluvit svobodně. Ti jazykovědci lezou na nervy. Jazyk je jedinečný jev, který se sám mění a deformuje a přizpůsobuje se okolnostem a době. Ve středověku nějak nebyla žádná regulace, a přesto se lidé dokázali výborně dorozumět. A co teď? Řekl jsi to špatně; takové slovo neexistuje; říkal jsem ti – vielabraukis...

Mluvíme, jak komu vyhovuje, ať už venkovsky, nebo drsnou řečí z polí a dvorů; jaký je v tom rozdíl, když si navzájem rozumíme.

2) uznává se, že o jazyk je třeba pečovat:

Když se s litevštinou nic neudělá, zdegeneruje. Jako dým. Jistě, do jisté míry se mění přirozeným způsobem, ale to nemá nic společného s jejím przněním. Podívejte se, jak si svůj jazyk chrání třeba Francouzi.

Už dávno se to mělo udělat! Už začínáme „angličtět“! Sovětská éra nás nedokázala poruštit, protože na školách učili litevský jazyk a literaturu neobyčejně dobří a talentovaní učitelé, kteří byli nároční! „Vzali to pevně do rukou“! Mladí jsou dnes negramotní. Nezbývá než toho litovat...

Pokutami samozřejmě ničeho nedosáhneš, stejně jako zákazy. Občané Litvy si neuvědomují, že przněním vlastního jazyka dávají najevo úroveň svého vzdělání, sociální a často i profesní status a škodí sami sobě. Je třeba obecně zvyšovat prestiž jazyka. Člověk nabývá dojmu, že žijeme v zemi samých nevychovanců – ostuda...

Nemálo komentujících se mýlí (pravděpodobně k tomu přispívá i zavádějící název článku) a domnívá se, že zákon zmíněný v rozhovoru má platit i pro soukromou komunikaci. Je proto pochopitelné, že taková „jazyková politika“ vyvolává rozhořčení:

⁴ V citovaných komentářích byly opraveny pouze pravopisné a některé interpunkční chyby; ostatní bylo ponecháno tak, jak bylo na internetu, s výjimkou jednoho zcela autentického komentáře (s. 157), který odhaluje zvláštnosti pravopisu bez litevských diakritických znamének.

R. MILIŪNAITĖ. Interneto komentuotojų nuostatos dėl lietuvių kalbos priežiūros 155

Mluvit a psát by se mělo litevsky a správně, ale trestat někoho za to, že to neumí nebo nedokáže, to už je absurdní. Polovina lidí neovládá správnou litevštinu. Nejvtipnější je dívat se, jak se dva učitelé litevštiny neshodnou na tom, co jsou chyby. Každý z nich dokáže v textu určit jiné chyby.

Z toho plyne, že lidé, kteří se učí litevsky, jsou cizinci nebo mají zdravotní potíže, které jim brání správně litevsky mluvit či psát, anebo jsou celkově méně schopní, by se raději neměli pokoušet předvádět své znalosti litevštiny.

Ojedinělý pokus poukázat na rozpory v samotném článku průběh diskuse neovlivní:

Za co tedy trest – za nesprávný pravopis, nebo za jazyk? Podle názvu článku za jazyk. Text je ale převážně o chybách v psaných článcích. A negramotní nebo netrpěliví lidé, kteří si přečetli jen nadpis, dělají velký povyk. Neprofesionalita novinářky.

Někteří komentující si však uvědomují, že jazyková péče by se měla v určitých případech lišit – soukromé–veřejné, neformální–oficiální:

Když začneš lidi trestat za to, že používají litevštinu, jen je přiměješ litevštinu nenávidět. Neformální jazyk zůstane neformálním. Žargon a novotvary si do litevštiny stejně najdou cestu, protože živý jazyk se stejně jako člověk vyvíjí (mění).

No ano, začněte ještě kontrolovat každou soukromou zprávu – to je omezování mých práv. Požadavek na správnou litevštinu v názvech firem je naprostý absurdní nesmysl. Takové požadavky by se měly vztahovat jen na státní instituce, média a vzdělávání, a na nikoho jiného.

Myslím, že mluveného jazyka bychom se neměli dotýkat, protože je základem vývoje jazyka; jazyk totiž nezůstává stát na místě.

Vstřícnější komentující se snaží vysvětlit, že do soukromého užívání jazyka (které každý chápe jinak) se zvenčí vůbec nemá zasahovat:

Rozlišuj neformální komunikaci od formální. V neformální komunikaci se přece nezakazují ani nářečí, ani žargon, ani koneckonců polovičatá mluva. Řeč je o formální komunikaci. Je zvláštní, že je u nás tolik lidí, kteří si přečtou článek a ani nepochopí, co se v něm píše, a přesto spěchají napsat komentář.

Komunikace se dělí na formální a neformální. Internetový jazyk patří k neformální komunikaci, zatímco jazyk politiků v rozhlase a televizi je formální a je třeba mluvit spisovnou litevštinou.

156

KALBOS KULTŪRA | 82

S prodavačkami nebo trhovkyněmi můžeš mluvit, jak chceš, ale v rozhlase nemluv jako na trhu. A nikdo ti pokutu nedá.

Zvlášť mnoho je komentářů, v nichž se důrazně prohlašuje, že jazyk je osobní záležitostí každého člověka: „jak budu chtít, tak budu mluvit“, a že nikdo nemá právo určovat, jak mluvit, natož trestat za chyby:

Ústava mi zkrátka dovoluje mluvit a psát, jak chci, dokud nepracuji ve státní správě, takže se jděte vycpat, jak chci, tak píšu a tak mluvím.

Banánová republika... Jak chci, tak píšu, a jak chci, tak mluvím. Jestli mi všichni rozumějí, proč mám znovu vynalézat kolo?

Můj jazyk a moje věc. Zatím si jen jazykovědci blbnou z nedostatku jiné práce – musí ospravedlnit svou existenci.

Narodil jsem se na této planetě a je mi jedno, jakým jazykem mluvit a kde žít!!!

V komentářích, jejichž autoři mají sklon uznávat, že péče o jazyk je potřebná, bývá obecný směr této péče někdy chápán jako nutnost zjednodušit samotný jazykový systém a jazyková pravidla:

V dnešní době, kdy je informací velmi mnoho, musí být jazyk zjednodušen, aby předával informace, a ne jazykovou krásu! Inženýr ani programátor literární jazyk nepotřebuje! To by mělo zůstat dobrovolné! Kdo se chce ponořit do jazyka a poznávat ho – tomu patří úcta, ale nutit všechny – to je hloupost!

A my se šťastně držíme za svými hradbami, jako by ą, ę, ū, ų inspirovala naše národní cítění a národní sebeuvědomění; nikdo nemá dost odvahy ani zmínit možnost zjednodušit nebo odstranit tyhle nesmysly.

Myslím, že bychom měli zrušit všechny nosovky a háčky a modernizovat celý pravopis (zejména přízvukování)! Na internetu jsem nikdy nepsal s háčky a nosovkami a nikdo mě k tomu nedonutí! Smysl je jasný, tečka! A kdo potřebuje krásu a umění – ať si čte Maironise!

Při vyjadřování názorů na jazykovou politiku je v komentářích výrazný také obraz jazykovědců jako tvůrců nepovedených neologismů, který se již stal zjevným stereotypem ovlivňujícím mínění (srov. Miliūnaitė 2006: 70–72):

Škoda, že jazykovědci nedokážou normálně tvořit nová slova... Co se dá dělat. Zvláštní lidé...

Jazykovědci – to je banda lidí, kteří nemají co dělat – souhlasím, že některé jejich opravy byly nutné, ale kolik nesmyslů vyplodili na svých zasedáních? Člověk se směje, jen co to uslyší – výsměch slovům.

R. MILIŪNAITĖ. Interneto komentuotojų nuostatos dėl lietuvių kalbos priežiūros 157

Až uděláte pořádnou litevštinu bez slov jako čip, obrazovka, operační paměť a dalších nesmyslů, můžete začít uvažovat o nějakém zákoně... A teď, dokud je litevština čistá houbařská válka, vymýšlejte slovíčka, která nikomu nepřirostou k srdci, a seďte v klidu.

Naopak navrhuji odejmout VLKK veškerá privilegia, přímá i nepřímá, po pečlivém posouzení stávající situace. Ať pracují s vědomím, že společnosti se nic nepodaří vnutit a že bude přijato jen to, co se ujme samo od sebe a co je přitažlivé svou kvalitou („dobré zboží se chválí samo“). Možná teprve pak například začnou vytvářet lidské novotvary přijatelné pro většinu?

Zvažuje se také vztah státního jazyka k ostatním jazykům. V komentářích se objevují poznámky, že by bylo třeba přísněji kontrolovat, kde se na veřejnosti nepoužívá státní jazyk – například ve Vilniusu a vilniuském kraji.

S komisí zcela souhlasím. Možná se konečně podaří donutit slovanské obyvatele Vilenské oblasti, kteří naprosto ignorují jak litevský jazyk, tak samotnou Litvu, aby sklapli.

Dodnes ne všichni vedoucí umějí litevsky, a přitom v Litvě žijí už řadu let, ba celá desetiletí. Jejich podřízení litevsky už vůbec nemluví. Kdo jsou to: tupci, nebo nepřátelé litevského státu? Navštivte „Lietuvos geležinkeliai“, obchody ve Visaginasu, „Mažeikių nafta“ a podniky v Klaipėdě. Váží si inspekce státního jazyka v Lotyšsku. Tam se skutečně přijala opatření – chceš-li pracovat, mluv státním jazykem. A proč dovolujeme, aby se vysmívali našemu státu a jazyku?

Pokud by však byl přijat zákon o chybách v řeči zmíněný v probíraném rozhovoru, podle některých komentujících, kteří nerozlišovali veřejné užívání jazyka od soukromého, by na to doplatili příslušníci jiných národností:

Příslušníkům jiných národností bychom automaticky zakázali mluvit s přízvukem, jako by tím hyzdili náš jazyk.

Protože se v Litvě nářeční užívání dosud nevytratilo ani ze soukromé sféry a v některých případech nebylo zcela vytlačeno ani z veřejného, ba dokonce ani z oficiálního užívání⁵, v komentářích se (v souvislosti s péčí o jazyk) také objasňuje vztah spisovného jazyka a nářečí a vyjadřují se obavy, že na veřejnosti nebude možné komunikovat nářečím:

⁵ Například v roce 2007 rozhodla rada obce Skuodas, že oficiálním jazykem zasedání bude žemaitské nářečí (viz http://www.lrytas.lt/-11831226281183066678-skuodo-savivaldyb%C4%97-pos%C4%97d%C5%BEiaus-%C5%BEemaiti%C5%A1kai.htm).

158

KALBOS KULTŪRA | 82

Už už není co dělat, tak je třeba trestat lidi za jejich jazyk. Člověk promluví žemaitsky, aukštaitsky nebo dzúksky – pokuta několik set litasů. A proč je správné jen suvalkské nářečí?

Žemaitská a aukštaitská nářečí se mohou používat v hovorovém jazyce, ale ve veřejném životě se používá (a má používat) spisovná litevština.

JAK UMÍM, TAK TANČÍM, TAK CO TEĎ – VŠECHNY ŽEMAITY, DZÚKY A SUVALKY OŠKUBEME?

Ach, blázni, co mám dělat, když mluvím jen žemaitsky?

Vaši řeč se sotva naučím, ale zkuste mě potrestat.

Lze tedy říci, že nemálo komentujících sice v zásadě souhlasí s dohledem nad jazykem, zároveň se však obávají, že zákony mohou regulovat i jejich soukromý jazyk. O jazyce samotných komentářů – zda je třeba jej kontrolovat – se diskutuje i konkrétněji (viz 5.2.2).

5.2. Oblasti užívání

Kvantitativní poměr oblastí užívání jazyka zmiňovaných v komentářích byl z velké části dán výše uvedeným úvodem rozhovoru, v němž se zdůrazňuje, že je třeba dohlížet na jazyk internetu, a proto se diskutuje především o kontrole jazyka internetu. Diskuse se navíc týká i dalších oblastí užívání jazyka, které v rozhovoru zmíněny nebyly.

5.2.1. Média

Obecně média jako oblast užívání jazyka, která by měla podléhat dohledu, zmiňuje jen několik málo komentujících, jednotlivým jejím projevům se však věnuje mimořádně velká pozornost. V komentářích se několikrát uvádí, že jazykovou kontrolu potřebují tištěná média (tisk, zejména noviny). Nejvíce se diskutuje o jazyce rozhlasu a televize a téměř všeobecně se uznává, že kontrola této oblasti je nezbytná, přičemž v současnosti je nedostatečná:

Je samozřejmé, že ti, kdo pracují v rozhlase a vystupují v televizním vysílání, MUSÍ mluvit správně.

Jazyk našich médií není špatný, není. Ráno vždy poslouchám Šalkauskasův přehled tisku na LTV. Skvělý jazyk, skvělá výslovnost.

Se Šalkauskasem souhlasím, poslouchám ho také. Výslovnost není špatná, ale má to snadné, protože čte. Zajímavé to začíná být, když novináři začnou mluvit „volně“. A večer začíná hotová fiesta na všech televizních stanicích. Zvlášť všelijaké pořady, které uvádějí v „čisté spisovné litevštině“:))

R. MILIŪNAITĖ. Interneto komentuotojų nuostatos dėl lietuvių kalbos priežiūros

159

Jediným skutečným šiřitelem litevství v Litvě je televizní stanice LRT. Všechny ostatní nejvíce przní jazyk. Jaký příklad dávají litevským dětem?

[...] za dvě věci je třeba ukládat velmi vysoké pokuty. Za prvé za prznění jazyka v televizních pořadech, například jazyk myší v pořadu „Dviračio žinios“ je neodpustitelný. Totéž platí i pro pořady jiných kanálů, kde je jazyk záměrně przněn. Tak se mohou chovat jen naprostí ignoranti a ničím se to nedá omluvit.

Zmiňováni jsou moderátoři některých populárních pořadů, kteří neumějí správně vyslovovat a klást přízvuk, a také moderátorka, „která studovala v zahraničí, a proto mluví s přízvukem“. Snad největší pobouření komentujících vyvolala cizinka moderující jeden z někdejších televizních zábavních pořadů „Kakadu“, která se teprve začínala učit litevsky:

Jaký internet? Stačí se podívat, jak se mluví v nějaké místní, ale v CELOSTÁTNÍ televizi LNK. „Litevština“ BEERNYN – CO TO JE, NE-LI VÝSMĚCH LITEVŠTINĚ? BYL pořad „Kakadu“ POTRESTÁN?

Velmi dobře, snad konečně bude zakázáno všelijakým světovým pobudům (např. Bernin) vysmívat se našemu jazyku v televizních pořadech, protože je děsivé poslouchat, jak se naše rodná litevština na televizních obrazovkách mění v „ptačí“ řeč.

Dalším problémem jazyka mluvených médií, na který poukazuje řada komentujících a který by podle nich měl být kontrolován, jsou vulgarismy a obscénnosti:

KDY ZMIZÍ VULGÁRNÍ SLOVA Z RŮZNÝCH TELEVIZNÍCH KANÁLŮ? ZŮSTALA VŮBEC JEŠTĚ NĚJAKÁ CENZURA?

Dříve tu byl vězeňský žargon, teď je i v televizi.

Televizní kanály chrlí takové rusismy, jaké nebyly ani za sovětských dob – „koročė“, „otkatas“ a spoustu dalších; s rozkoší je vyslovují i ústy známých herců a dalších dobře známých lidí!

Komentující obzvlášť rozčiluje nesprávná konstrukce du tūkstantis, šířená různými kanály mluvených médií:

Jen všechny naučte neříkat „du tūkstantis“, počínaje Seimasem, rozhlasem a televizí.

Trestat je třeba: [...] každému účastníkovi televizního nebo rozhlasového pořadu, který při řeči řekne „du tūkstantis“, uložit pokutu nejméně sto litasů.

160

KALBOS KULTŪRA | 82

5.2.2. Internet

Poměrně mnoho komentujících souhlasí s tím, že jazyk internetových portálů (tj. v podstatě internetových médií) je třeba kontrolovat:

Lingvisté zcela správně žádají Seimas o přijetí zákona, který by požadoval, aby informace zveřejněné na internetu a obecně ve veřejném prostoru byly v litevštině a správné.

Jazyk internetových portálů je rozhodně třeba kontrolovat, už jen na Delfi je těžké najít článek bez elementárních chyb. Možná nějaká ta pokutka naučí novináře psát pozorněji.

Zcela správně. Už dávno nastal čas. Proč noviny a časopisy kontrolují lingvisté, ale internetové portály ne? Všichni, kdo působí na trhu, musí mít rovné podmínky. Portály každopádně jazyku nevěnují žádnou pozornost, píšou, jak jim to vyjde a jak se jim zachce.

Snaží se rozlišovat, kde se na internetu jedná o veřejné a kde o soukromé užívání jazyka:

Jazyk elektronického diskurzu je samostatnou jazykovou varietou, která má prvky psaného i mluveného jazyka. To tvrdí většina významných zahraničních lingvistů. Internet je z hlediska jazykového vyjadřování jedinečný; jazyk tohoto diskurzu by se měl regulovat na základě pravidel užívání této variety.

Myslím, že se nemluví o blozích⁶, ale o médiích. Nevypadá to, že by někdo chtěl stíhat každého, kdo místo slova „dnes“ napíše „snd“. Blogy jsou stejně jako komentáře „osobní sférou“.

P. S. Samotný internet sice možná nikomu nepatří, ale konkrétní stránky ANO, takže je tu i někdo, kdo za ně nese odpovědnost.

Lidem zvlášť bijí do očí různé projevy negramotnosti na internetu a právě v tom vidí první kroky, od nichž by se měla začít kontrola jazyka na internetu:

Nemohli by začít u Delfi, protože elementární pravopisné chyby a naprostá neúcta k litevštině jsou tam na tuny???

Delfi zkrachuje... vždyť polovina novinářů tady je negramotná, už jsem toho viděl až dost: „lysti“, „grįžo“. Je mi za vás hanba.

Média jsou plná elementárních gramatických chyb a internetové stránky, dokonce i státní, se „pyšní“ chybami v gramatice. Hanba, a dost; raději nemluvte o gramotnosti lidí. Zvlášť když si přečtete: kudykis, mergyna, stebŪklai, pazystamas, siūsti – člověk by se nejraději dal na útěk a křičel, držel se přitom za hlavu.

⁶ Jsou míněny internetové deníky – blogy.

R. MILIŪNAITĖ. Interneto komentuotojų nuostatos dėl lietuvių kalbos priežiūros 161

Ve škole učí psát idiotské interpretace, místo aby žáky naučili psát litevsky bez gramatických chyb.

Jsou i tací, kteří pochybují, zda lze jazyk internetového prostoru vůbec kontrolovat:

Snažit se něco ovládnout v internetovém prostoru je jako bojovat s větrnými mlýny. Budou snad teď redaktoři ještě upravovat komentáře na Delfi? A co teprve tisíce osobních stránek? Kdo to všechno bude kontrolovat a co vlastně může udělat tomu, kdo udělal chyby? Zavřou snad člověka, který napsal něco s chybou, do vězení a přinutí ho zaplatit pokutu?

To snad teď budou lidé při psaní blogu nebo při zveřejňování informací na nějaké stránce či veřejně přístupném serveru muset přemýšlet, jak nedostat správní trest?

Další komentující se domnívají, že jakákoli kontrola jazyka na internetu by znamenala potlačování lidských svobod:

No, to už by bylo opravdu příliš. Jsem zvyklá psát litevskými písmeny a správně umisťovat čárky. Lidi ale nemůžeš přinutit, aby jazyk ovládali dokonale. Když ho neumějí, tak by se o to raději vůbec neměli pokoušet? Větší hloupost si sotva lze vymyslet, podle mě... Vždyť je to porušování lidských svobod.

INTERNET NENÍ ničí majetek a nemá žádné území, není závislý na klanu ani na žádné jiné monopolní organizaci zabývající se korupční činností, proto jsou takové „zákony“ proti svobodě lidí komunikovat. Takovými metodami se lidem pokoušejí „zavřít ústa“ v elektronickém prostoru – tedy na internetu.

V internetovém prostoru platí určitý slang, který musí zůstat, stejně jako všude na světě...

Samostatně se diskutuje i o jazyce komentářů: smí do něj někdo zasahovat? Někteří se domnívají, že komentáře jsou čistě osobní záležitostí, při níž není nutné brát ohled na zájmy ostatních lidí ani se přizpůsobovat obecným normám:

Normální komentování musí být svobodné jako vzduch, protože člověk si musí sednout, uvolnit se a psát volně; může si dělat různé vtípky, samozřejmě jen bez nadávek. Většině lidí se to totiž spojuje s trávením volného času.

Připomínají se také lidé jiného mateřského jazyka, kteří píší komentáře litevsky:

Tai dabar rusakalbiai žmonės, kurie moka lietuviškai šnekėti, bet nemoka taisyklingai rašyti, taip išeina, neturės teisės rašyti komentaro internete, idant negautų baudos už blogai išdėstytą sakinį....... Nu viršūnė... jau kvailiau negali užsimanyt......

162

KALBOS KULTŪRA | 82

Tak to zakažte i mluvení. Když nemají co na práci, vymýšlejí si. A jak mohou ruští obyvatelé Vilniusu správně psát litevsky? Nedělejte si legraci.

Jiní chápou, že komentáře patří do veřejné, nikoli soukromé sféry:

Oprávněná, byť opožděná žádost! Bylo by skvělé, kdyby se proměnila v zákon. Internetový prostor neustále znečišťují (možná i záměrně) komentáře lidí, kteří neumějí pořádně psát, a pokud se mezi mnoha komentujícími náhodou objeví někdo, kdo píše normálně litevsky, je třeba vynaložit mnoho úsilí a času, chceme-li s ním udržovat diskusi, protože ho ztratíme z dohledu pod horami prázdného tlachání, které šíří nevychovanci prznící národní jazyk. Pochopení ze strany Seimasu je jedinou nadějí na podporu a zachování litevštiny v internetovém prostoru!

Souhlasím s tím, aby byla litevština správná, bez gramatických chyb, se všemi nosovkami, tečkami a „háčky“. Je to prostě nepříjemné pro oči, když člověk vidí strašně zkomolenou litevštinu, zvlášť v komentářích.

Různost názorů zde pramení především z toho, že je obtížné přesně určit žánr komentářů na škále soukromé–veřejné. Nepochybně jde o jazyk užívaný veřejně, příspěvky jsou viditelné všem, jsou však anonymní a komunikace probíhá podobně jako na ulici nebo na tržišti. Důležitá je proto i další dimenze neformální–oficiální. Prostředí komentářů lze považovat za veřejné neformální užívání jazyka, v němž je mnoho adresátů a nejsou přesně určeni, takže přirozeně vzniká potřeba víceméně dodržovat všeobecně přijímané normy. Zároveň si každý může zachovat svou individualitu a jen na jeho vnitřní kultuře a vzdělání záleží, jakou podobu jazyka a způsob vyjadřování zvolí, jak se přizpůsobí partnerům v rozhovoru, zda jim bude prokazovat úctu, nebo to všechno bude ignorovat. Někteří komentující litují, že „chybí ono krásné a potřebné přesvědčení, že všude je třeba psát správně“, a domnívají se, že takové přesvědčení je třeba pěstovat, ale ne tresty:

V komentářích je nejlepší psát co nejsprávnějším jazykem, protože si myslím, že se tu komunikuje se všemi, nikoli jen s přáteli. A nemyslím si, že by se za takové drobné chyby mělo někdy trestat; člověku to třeba prostě nevyšlo.

Komunikace na internetu nebo na veřejnosti se nesmí změnit v něco podobného psaní rozboru u zkoušky, za jehož nezvládnutí vám uloží pokutu.

Na dvorku mezi vlastní partou si můžeš klidně pustit pusu na špacír a kecat, ale v komentářích je třeba mít na paměti, že nejsi mezi svými.

R. MILIŪNAITĖ. Interneto komentuotojų nuostatos dėl lietuvių kalbos priežiūros 163

Řada komentujících nesnáší pravopis przněný autory některých komentářů⁷:

Myslím, že komentujícím by se mělo zakázat psát nelatinkovou abecedou. Prostě je blokovat, protože je nepochopitelné, jak lze litevštinu prznit ještě víc.

Zvláštní obavy vyvolává šířící se negramotnost mezi mladými. Často se zmiňuje mezi mládeží oblíbený portál www.one.lt a jeho fóra:

Jsem pro to, aby trestali ty „ounininkai“ a jim podobné, kteří litevštinu úmyslně przní. Některé děti už samy nevědí, jak psát, například „šiaip“. Mnohé jsou pevně přesvědčeny, že se má psát „šeip“. Jiní místo „tai“ píšou „taį“. Jsou to přece elementární slova, ale dnešní teenageři je už nedokážou napsat bez chyb.

Samotná internetová komunita do jisté míry reguluje pravopisné normy: nechybí (a nejen v této diskusi) jízlivé poznámky na adresu těch, kdo píší bez litevských písmen. Jako řešení, které by mělo zkrotit negramotné komentující, se navrhuje vytvořit speciální počítačový program, který by nepouštěl na veřejnost nesprávně napsané příspěvky:

Vytvořit takový program, který by blokoval ty, kdo píší nelitevskou abecedou. Jaký je to pravopis bez nosovek, bez š, ž, bez ū? To je specifikum litevštiny, tak buďme laskaví a dodržujme ho.

Protože jich čtu hodně, všiml jsem si zvláštní změny v automatických návycích při psaní. Jde o to, že mladí píšou příšerně (toto slovo by například napsali klaikei). A kvůli tomu se chtě nechtě vykolejíte. Jako programátor bych navrhl každý komentář prohnat nějakým programem na opravu chyb. Pomohlo by to nekazit si návyky těm, kdo píšou dobře, a také naučit psát správně ty, kdo píšou příšerně. Je třeba na ně být přísný:)

Pro takový program se našlo nejednoho zastánce: prý by to „byl první krok k správnému jazyku na internetu“. Komentující obviňovaní z negramotnosti se hájí technickými nedostatky počítačů a mobilních telefonů (jimiž lze také psát na internetu), zejména v zahraničí:

Jenže pak nebudou moci psát komentáře tisíce Litevců žijících v zahraničí, kteří se možná spojili se svými krajany přes internetové kavárny, kde litevský jazyk

⁷ Podle údajů jedné studie provedené na konci roku 2007 psalo v komentářích na portálu www.delfi.lt s litevskými písmeny pouze 40% autorů, zatímco v lotyšské verzi téhož portálu psalo se všemi diakritickými znaménky 78% Lotyšů a v estonské verzi 98% Estonců (Grigas, Pedzevičienė 2008: 15).

164

KALBOS KULTŪRA | 82

Nikdo ti nedovolí si vybrat. Zkusil bys někde v Německu, ve Francii a podobně požádat, aby ti zapnuli litevštinu.

Pravopis velmi kazí psaní SMS zpráv na mobilních telefonech. Objevuje se mnoho zkratek a nakonec už ani jinak nepíšeme.

Specialisté na informační technologie tvrdí, že technické překážky při psaní se všemi litevskými znaky už prakticky zmizely (viz Grigas 2007: 2–8); řešení lze najít i v zahraničí a bez klávesnice s litevskými písmeny.

Mimochodem, správa téhož zpravodajského portálu www.delfi.lt na začátku roku 2009 našla způsob, jak komentujícím připomenout, že se má psát litevskými znaky (viz obrázek). Jen těžko lze říci, nakolik se tímto nápisem řídí a jaký má účinek, protože „ošizených“ příspěvků stále není málo.

Okno pro komentáře zpravodajského internetového portálu www.delfi.lt

Pravda, někdy jde i o hloupou, nebo dokonce zlomyslnou zatvrzelost. Někteří se snaží vysvětlit, jak se vyhnout jazykové kontrole:

Teď už jen zbývá přesunout stránky na zahraniční servery a můžeš jazykové gestapo ukázat pořádně vztyčený prostředníček:)))

Umísti stránku v USA nebo v kterékoli ze starých zemí EU a buď si jistý, že podobné idiotské zákony tam nebudou. Prostě tam takovým žertům nikdo neporozumí. Zkus ve Spojeném království zakázat psát na vývěsních štítech například několika jazyky, a už druhý den budou před parlamentem skandovat tisíce Arabů.

P. S. Mimochodem, protože tuším, že s našimi osly je lepší se nezaplést, zaregistroval jsem stránku své firmy na sebe, zatímco samotná stránka bezpečně leží někde v Oklahoma City.

R. MILIŪNAITĖ. Interneto komentuotojų nuostatos dėl lietuvių kalbos priežiūros 165

Komentující se pohoršují také nad vulgarismy v komentářích:

Komentáře připomínají nápisy na zdech veřejných toalet nebo v ulicích.

Ať mluví nářečím, ať mluví šišlavě, ale ať nenadávají. Když nadávají, začíná to být děsivé. S člověkem pak nelze ani normálně diskutovat a povídat si.

Na internetu je třeba bezpodmínečně filtrovat všechny vulgarismy!

Z probíraných komentářů je patrné, že mnozí jejich autoři nejsou spokojeni se současným postavením litevštiny na internetu a chápou, že v tomto prostředí funguje jazyk různých žánrů, o jehož kultivaci je třeba usilovat různými způsoby.

5.2.3. Jazyk politiků a dalších představitelů moci

Mnozí komentující zmiňují veřejné projevy politiků, které mají být zdaleka nepříkladné a měly by podléhat větší kontrole, protože politici jsou údajně ve společnosti dobře viditelní a jejich jazyk působí na ostatní. Některým komentujícím vadil projev tehdejšího prezidenta Litevské republiky Valdase Adamkuse; navrhuje se začít s jazykovou kontrolou u prezidentské instituce a zároveň se soudí, že poslancům a dalším představitelům moci by neuškodily lekce jazyka:

Začít by se mělo i u nejvyšších státních představitelů! Dokud žvatlají rusky nebo anglicky a przní přitom jazyk, byly by zákony podobného ražení bezcenné!

Jedním z kritérií pro naše politiky by měla být zkouška z jazykové kultury. Vždyť dnes takovou zkoušku skládají všichni pedagogové při získávání kvalifikačního stupně. Není větší ostudy než dnes poslouchat projevy našich politiků, takzvaných politiků – lépe řečeno „politiků“. Takové analfabety bychom museli hledat v jiných společenských vrstvách.

Kromě toho nesmíme přehlížet úroveň úředního administrativního jazyka:

Při korespondenci mezi úřady a při udržování vztahů s jinými státy je nezbytná řádná administrativní agenda a správné vyjadřování.

5.2.4. Škola

Komentující zdůrazňují význam výuky litevského jazyka – na tom, co se děti naučí ve škole, závisí jeho budoucí existence. Proto se navrhuje nejprve pěstovat potřebu kultivovaného jazyka a návyky správného jazykového úzu:

166

KALBOS KULTŪRA | 82

Je nejvyšší čas posílit výuku litevštiny ve školách, dokud není úplně pozdě, protože jinak bude pravopis v háji.

[...] budoucnost litevské identity závisí jen na vzdělávacím systému našich dětí, a ne na hloupém článku, který stejně nebude v praxi realizován.

Choďte do škol a školek a učte mladé, aby naše budoucnost mluvila krásně a správně; místo toho však ve vašich školkách začaly děti učit nějaké menšiny.

5.2.5. Krásná literatura, kultura

Několik komentujících navrhuje přísněji kontrolovat jazyk knih, zejména překladové krásné literatury:

Ta komise by raději měla kontrolovat práci překladatelů knih. Beletrii už nelze normálně číst. Někdy jsou tam jen útržky litevského jazyka.

Existuje názor, že vzdělaní lidé vystupující na veřejnosti by měli automaticky mluvit správně:

Ale i vzdělaní lidé dělají chyby. Někdy člověku vstávají vlasy hrůzou, když poslouchá poslance nebo představitele umění: litevsky vůbec neumějí, používají sice jen litevská slova, ale nedbají na pády ani styl, prostě nevědí, jak se mají skloňovat a shodovat. Například jsem jednou slyšel mluvit tanečníka A. K. Řekl toto: „Co se týče tance, bylo by třeba odpracovat taneční kroky.“ Je tohle litevština? Nemyslím... Je třeba zpřísnit požadavky na znalost litevského jazyka.

Pozornost se věnuje také oblasti, kterou jazykoví odborníci kontrolují příliš málo – litevským textům písní:

Ať opravují texty písní, jinak se stovky lidí naučí nesprávné tvary... Stejně jako v písni Riaubiškytė, kde bylo „aby vyznat svou lásku“, pak to opravili, ale z alb už to nevymažeš. V každém druhém textu jsou závažné jazykové chyby.

5.2.6. Další oblasti

Komentujícím vadí také jazyk používaný v různých oblastech veřejných služeb, protože „ti, kdo komunikují s lidmi, musí umět správně mluvit a psát“:

Podívejte se, kolik chyb dělají doktoři, někteří jsou prostě negramotní. Ve škole je třeba učit krasopis.

R. MILIŪNAITĖ. Interneto komentuotojų nuostatos dėl lietuvių kalbos priežiūros

167

Nejprve přijměte zákon, aby se ve státních podnicích obsluhovalo v národním, a ne v cizím jazyce. Zvlášť když si zavoláte záchranku a zdravotní sestra nedokáže ani říct litevsky dobrý den.

Jazykový inspektorát ať raději prověří názvy registrovaných podniků, u nichž si čert může na cizích slovech zlomit jazyk, a ať se zajímá o to, pod jakými názvy výrobků se vystavují faktury.

Ve skutečnosti se projevuje značná nespokojenost s nelitevskými veřejnými nápisy a názvy podniků:

Při zakládání podniku by měl jeho název schvalovat komise pro litevský jazyk. To by byla určitá součást boje za čistotu litevštiny.

Nejazykovědci to možná nedokážou PŘESNĚ FORMULOVAT, jejich přání je však jasné – aby ze všech veřejných nápisů bylo zřejmé, čí je to země a v jakém státě se nacházíte. Aby si OBČAN ZEMĚ, který nezná cizí jazyk, z nápisu na vývěsním štítu dokázal vyvodit, kam má jít a kam ne. JE TO JEHO ÚSTAVNÍ PRÁVO získávat informace VE STÁTNÍM jazyce!

Správně, OCHRANNÁ ZNÁMKA JE NEDOTKNUTELNÁ, ale může být uvedena jako DODATEČNÝ nápis, jako informace pro ty, pro které je to důležité.

Starostí pánů podnikatelů je vymyslet, co by měli napsat na hlavní – LITEVSKOU – vývěsní tabuli. Vždyť je to ELEMENTÁRNÍ SLUŠNOST a nemohou se tu chovat jako OKUPANTI.

Vadí mi názvy „MaXima“, „Super neto“ a mnoho dalších... Proč je jazyková komise „vpustila“? Vždyť v Litvě máme mluvit litevsky! Dobrá, „Adidas“ nezměníme, ale kdo dovolil litevskému obchodnímu řetězci takový název jako „MaXima“?

S vývěsními štíty je to velmi jednoduché – jestli se ti líbí LITY, KTERÉ PLATÍ LITEVCI, ať se těm Litevcům líbí vyvěšovat litevské nápisy. A pokud je to pro tebe příliš velká oběť, nebo si nemůžeš zaplatit překladatele, který ti to přeloží, jaký jsi pak podnikatel? A jestli je pro tebe tak důležité chlubit se, že jsi snad nějaký „tón“, tak si ten nápis dej někam, kde mi nebude vadit; hlavně napiš velkými písmeny litevsky, co tu je – hospoda, lázně, obchod se zbraněmi nebo s řepou. Jinak budu nosit své lity jinam a nechám je tam, kde mi bude jasné, co se za vývěsním štítem skrývá.

A proč v Klaipėdě vznikne čtvrť Riversaidas? Vždyť ten název není litevský:((((

Při přehledu názorů vyjádřených v internetové diskusi o péči o litevský jazyk je patrné, že autoři komentářů upozorňují na řadu problémů jazykové kultury a odhalují nedostatky. Většina z nich není lhostejná k procesům probíhajícím v současném jazyce ani k prováděné jazykové politice a od institucí dohlížejících na jazyk očekává mnohem aktivnější přístup.

168 KALBOS KULTŪRA | 82

ZÁVĚRY

1. Komentáře k analyzovaným jazykovým diskusím ukazují, že lidé různě chápou význam péče o jazyk a její uplatňování v různých oblastech užívání jazyka. Někteří zcela odmítají zasahování do vývoje jazyka, jiní uznávají, že některé oblasti užívání jazyka by měl kontrolovat stát.

2. Ve zkoumaných internetových komentářích se uvádějí následující oblasti veřejného (oficiálního i neformálního) užívání litevštiny, které vyžadují jazykovou péči a kontrolu (v přibližném pořadí podle důležitosti):

1) média (moderátoři televizních a rozhlasových pořadů, televizní filmy, internetové zpravodajské portály, tisk),

2) veřejná politická sféra (jazyk politiků a dalších představitelů státní moci),

3) veřejné informace a poskytování služeb veřejnosti (veřejné nápisy, názvy společností, webové stránky společností),

4) vzdělávání (mateřské školy, školy),

5) krásná literatura (zejména překlady),

6) individuální internetové stránky (např. blogy) a internetové komentáře.

Očekávání ohledně správného jazyka si tedy veřejnost nejvíce spojuje s médii – mluvenými, tištěnými i internetovými. Má se také za to, že by bylo třeba více kontrolovat veřejné informace a jazyk politiků, aby byly dodržovány obecné kulturní a jazykové normy.

3. Jazyk veřejného internetového prostoru, který nebyl zmíněn v zákoně o státním jazyce z roku 1995, vyvolává mnoho obav kvůli procesům, jež v něm probíhají. Diskuse ukázala, že lidé různě hodnotí informace, které poskytují sami, a ty, které jsou zveřejňovány oficiálně (např. na zpravodajských portálech a webových stránkách institucí). Mnozí souhlasí s názorem, že jazyk internetových zpravodajských portálů je třeba více sledovat.

Mnoho nejasností se týká jazyka veřejných komentářů – zda by měl být kontrolován zvenčí (především pokud jde o pravopis a neslušnou slovní zásobu). Většina lidí v zásadě nesnáší vulgarismy a sprostá slova ve veřejném internetovém prostoru, stejně jako v mluvených médiích. Na druhou stranu reagují citlivě, když jsou dotčeny jejich vlastní zájmy. Přirozeně proto vzniká nespokojenost, byť z mylného pochopení, že bude kontrolován soukromý jazyk. Část komentujících uznává, že jazyk komentářů je veřejný, jde však o jazyk soukromých a anonymních osob. Regulovat jej lze pouze společným úsilím samotných internetových portálů a veřejného mínění, tedy vytvářením takového prostředí, v němž budou jasně stanoveny postoje: hodnotou a cílem je živý, nezdeformovaný jazyk volného stylu.

R. MILIŪNAITĖ. Interneto komentuotojų nuostatos dėl lietuvių kalbos priežiūros

169

4. Jazykové informace určené veřejnosti, ať už oficiální, nebo zprostředkované pracovníky médií, by měly být podávány srozumitelněji a přesněji, aby se předešlo planým diskusím, alespoň části nedorozumění a zbytečnému napětí mezi veřejností a jazykovědci. Při přijímání opatření v oblasti jazykové politiky a jejich veřejném vysvětlování je nutné zohledňovat argumenty a rozmanitost názorů prezentované v podobných jazykových diskusích.

ŠALTINIAI

Lašienė N. 2009₁: Kur geria veršiai medų. – Prieiga per internetą: http://www.atgimimas.lt/articles.php?id=1238061176, kovo 27.

Lašienė N. 2009₂: Kalbantiems netaisyklingai – baudos. – Prieiga per internetą: http://www.delfi.lt/news/daily/lithuania/article.php?id=21323801, balandžio 4.

LITERATŪRA

Dabašinskas G. 2009: Bevardis chamas prie klaviatūros vairo. – Prieiga per internetą: http://www.bernardinai.lt/index.php?url=articles/93520, balandžio 6.

Grigas G. 2007: Lietuviški rašmenys kompiuteryje. – Gimtasis žodis 3, 2–8.

Grigas G., Pedzevičienė S. 2008: Internetiniai komentarai. Ar mokame juos rašyti? – Kompiuterija 1, 15.

Kairys S. 2009: Savaitė bus šilta. Kaip šlykštu! – Prieiga per internetą: http://www.atgimimas.lt/ssi.php?id=1248938441&which=1&f_text=, liepos 31.

Miliūnaitė R. 2006: Internetinė visuomenė ir kalbininkai: pokalbis įmanomas? – Bendrinės kalbos norminimas ir vartojimas [mokslo straipsnių rink.], Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 62–81.

Miliūnaitė R. 2009: Dabartinės lietuvių kalbos vartosenos variantai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Mitė V. 2009: Internetiniai komentarai ir „komentarai“. – Prieiga per internetą: http://www.delfi.lt/news/ringas/lit/article.php?id=21260225, kovo 31; 771 šio straipsnio komentaras.

Nevinskaitė L. 2008: Kalbos politikos vertinimas interneto komentaruose. – Kalbos kultūra 81, 245–265.

Gauta 2009 10 19

170

KALBOS KULTŪRA | 82

ATTITUDES OF INTERNET COMMENTATORS TOWARDS THE SUPERVISION OF THE LITHUANIAN LANGUAGE

Summary

The paper deals with the attitudes of internet commentators towards the supervision of the Lithuanian language. Reference is made to a discussion launched on the internet in April 2009 on the initiative of the Commission of the State Lithuanian Language that the new draft law on the state Lithuanian language should include a provision that the language of the information placed on the internet and in public space in general should be in accordance with the requirements of standard Lithuanian.

The researched commentaries have shown that people differ in their attitudes towards the importance of language supervision and control of different areas of language usage. Some claim that any intrusion into language is unacceptable; others admit that some areas of language usage should be controlled on a national level. The majority of commentary writers are not indifferent towards the processes going on in contemporary Lithuanian and current language policy; they also raise various issues on language supervision and expect that language supervision institutions should be more actively involved in the process.

The commentaries usually refer to the following areas of language usage (official and free) which require supervision and control (given in the order of importance):

1) mass media (television and radio programmes, TV films, news portals on the web and the press);

2) public discourse of politicians (language of politicians and other representatives of public institutions);

3) public information and services (public notices, names of companies, company websites);

4) education (kindergartens and schools);

5) literature (especially translations);

6) private websites (e.g. blogs) and internet commentaries.

The society most often relates its expectations of a well-formed and grammatically correct language with spoken, printed and internet mass media. Public information (public notices, names of companies) and the language of politicians are treated as requiring most control.

The supervision of public speeches on the internet, not included in the Law on State Lithuanian Language of 1995, is treated in different ways. Many people approve of the idea that the language of news portals should be more strictly supervised. However, opinions differ as to the supervision of commentaries and particularly their regulation by fines. Some agree that stricter control should be imposed

R. MILIŪNAITĖ. Interneto komentautojų nuostatos dėl lietuvių kalbos priežiūros 171

on the language of commentaries, especially on spelling and swear words; some authors treat such measures as an attack on human rights.

Before taking measures of language policy and discussing them in public, it would be important to consider the variety of approaches and their arguments. This would help avoid misunderstandings and the tension arising between linguists and the society at large.

RITA MILIŪNAITĖ

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

172

KALBOS KULTŪRA | 82