LIETUVIŲ KALBOS MORFOLOGINĖ SANDARA IR JOS RAIDA

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

SLOŽENÉ ČÁSTICE V LITEVŠTINĚ

V. LABUTIS

§ 1. Mnohé částice litevského jazyka jsou jednoslabičná, slovotvorně nerozložitelná slova (např.: ar, be, gi, juk, ne, nė, tik, vis, jos aj.). Vedle nich existuje také několik částic, které lze rozdělit na jednotlivé části (např.: argi, bene, kone, nebe, negi, tiktai, ko tik, tik tik aj.), odpovídající jednoduchým částicím. Vztahy mezi složkami těchto částic se většinou podobají vztahům mezi členy některých samostatných složených slov. Například vztah mezi složkami částice bene a samostatnými slovy be a ne je podobný například vztahu mezi složkami zájmena kiekvienas a slovy kiek a vienas; nebo například částice ko tik „sotva“ je složený celek podobné stavby jako zájmena tas pats, šis tas aj. Částice složené z několika částí lze tedy považovat za zvláštní druh složených slov, která se od samostatných složených slov liší v podstatě pouze kvantitativními znaky: slabým sémantickým zatížením členů a jejich volným vzájemným spojením. Proto zde bude struktura a tvoření částic zkoumáno s využitím stejných metod, které se běžně uplatňují při analýze tvoření samostatných slov.

§ 2. Podle míry srůstání složek lze složené částice rozdělit na srůstající a víceslovné. Mezi víceslovnými a srůstajícími částicemi samozřejmě neexistují ostré hranice, neboť míra srůstání jejich složek není vždy jasná. Někdy je zde důležitý dokonce i pravopis. Řekněme, že kdyby se částice kadgi, dargi, netgi aj. psaly jako dvě slova, bezpochyby by byly víceslovné; nyní je však praktičtější považovat je za srůstající, ačkoli jejich složky jsou méně srostlé než například složky částic bene, argi, negi, tiktai.

Srůstající částice

§ 3. Srůstající částice se skládají ze dvou (někdy ze tří) složek, které zcela splynuly v jedno slovo. Jinými slovy, jde o zvláštní složená slova, jejichž složkami jsou někdejší samostatné částice.

119

Mnohé srůstající částice mají stejnou první nebo druhou složku. Podle toho se rozdělují do určitých skupin.

§ 4. Podle první složky lze rozlišit následující skupiny srůstajících částic¹:

ar-: ar-gi, ar-gu; srov. spoj. ar-ba;

be-: be-gu, be-ne;

ne-: ne-be, ne-bent, ne-gi, ne-jau (gi); srov. spoj. ne-gu;

te-: te-gi, te-gu(l).

§ 5. Složka ar- je tázací částice ar, která obvykle určuje i význam celé srůstající částice. Srov. významy slov ar, argi, argu:

Byl jsi u doktora? SimBT 66. My si rozdělíme podíly, abychom se neshodli? PP 106.

Neznáš práci Petra Kurmelise? ŽemRR 199. Vždyť jsi tam byl ty? Srj. Od tebe samého ti to o mně řekli, nebo snad argu? DP 164 (LKŽ I 242). Snad ti neodpustí. JV 169 (LKŽ I 242).

Tázací částice argu se v současné litevštině spisovně nepoužívá; známe ji pouze ze starých písemných památek. V dialektech jihozápadních aukštaitských nářečí se někdy užívá při opravě toho, co mluvčí právě řekl, např.:

Cent obilí tehdy stál šestnáct, argu (=ne) osmnáct litů. Vrb (LKŽ I 242). Juozai, argu Vincai, dojdi pro vodu. Dkš.

Tedy zde je význam částice argu ve složce ar- bližší vylučovací spojce ar a složce arba složené spojky ar- než tázací částici ar².

§ 6. Složka be-, odpovídající tázací částici be, určuje význam složených částic beg(u), bene, např.:

Ty jsi nesnil nebo neměl vidění? — odpověděla sama. ŽemR II 239. Ty odejdeš, aniž bys byl potrestán? Kp (LKŽ I 572).

Byl jsi na zahrádce, nebo jsi trhal routičky, nejsou snad tvé slzičky na zelených routičkách? Pnd....po příchodu ses stačil i rozhlédnout, begu jen ses trefil do své chalupy. VaizgV 197. — Že by Adam zase podal žalobu kvůli prknům? — náhle napadlo strýčka. VienR I 281. Dostal se ten Jatulis snad teď hajným? Skn.

Částice bene má nejen tázací odstín, který jí dodává složka be-, ale také odstín nejistoty a domněnky, který vyplývá ze vzájemného působení záporu a otázky (srov. Ty jsi nesnil..? a Že by zase podal žalobu..?). Někdy je tento odstín domněnky dokonce výraznější než tázací. V takovém případě je samozřejmě i tázací význam složky be- zcela setřen. Např.:

¹ Existují složené částice, jejichž první složka je zcela neproduktivní a podle níž netvoří skupiny, např.: ne-maž, net-gi, jau-gi aj.

² Vylučovací spojka ar je svým původem neoddělitelná od tázací částice ar, viz E. Fraenkel, Litauisches etymologisches Wörterbuch, Göttingen (dále: Lit. et. Wb.), s. 15. Proto lze i spojku arba z hlediska tvoření slov srovnávat s částicemi argi, argu.

120

Už bylo snad načase, aby Šalteikiai vymřeli. SimVK I 16. Autor sbírky jako snad první ze všech sovětských kritiků věnoval poněkud větší pozornost literaturám pobaltských národů... KorsLD I 124.

Ve východních aukštaitských nářečích (a občas i v písemných textech) se vyskytuje částice bag, která má stejný význam a způsob tvoření jako beg(u), pouze místo složky be- má ba-. Existuje také samostatná tázací částice ba³. Např.:

Bag nebyla ještě v zahrádce, bag nesklidili routičky? Skp. On už teď sám, sešlý stářím, sotva dýchá, bag ani čtyři roky ještě neleží v posteli. BaltPV I 179. Ba tu spadla jehla? LKŽ I 440. Podívejte se na suché proutky, ba zelenají se, ba raší? JD 576.

Sem patří také tázací částice bes (bės), bei, vyskytující se ve starých písemných památkách a někdy v nářečích, které mají stejnou složku be-. Např.:

Bes přenesou i mě přes řeku? Ds (LKŽ I 635). Bes asch jus ir jusu waikus docziau eiti? BB II Moz X 10. A hle, bės přinese ovoce, a když ne, vytrhám je. LKŽ I 635. Bei dostaneš od něho? Klp (LKŽ I 598). Kdo ví, bei jsi už někdy viděl? Vvr (LKŽ I 635).

§ 7. Složka ne-. Záporný význam této složky si jasně zachovává pouze částice nebe(-), zatímco u částic nebent, nejau(gi), negi je záporný význam složky ne- sotva postřehnutelný, např.:

Ne všechno je pro děti užitečné vědět. BalcAP 29. Dvě hlavy — to není jedna. PP 177. Ne věda ho teď zajímá. JablRR I 335.

Tehdy už nebude čas pobíhat, když už nezbude vůbec nic. ŽemRR 200. Už mě nezajímají pohádky, už jsem zapomněl. Skb.

A co si od nás vezmou? Snad tu poslední kravičku. VenclR III 280. Snad by se to ještě dalo zkusit nechat dozrát v sušárně. Ty snad neznáš takovou maličkost? Šil. Tak snad se takhle budeš pást den co den? VienR V 264. Krmivo dochází, snad zvíře ve chlévě pojde? Myk-PutS I 96. To snad v takovém věku odeženeme dítě od sebe?! BaltPV I 29.

§ 8. Složka te-. Složená částice tegu(l) a ve starých písemných památkách se vyskytující tegi mají stejný žádací či dovolovací význam jako částice te., která odpovídá první složce te-. Porovnejme příklady jejich užití:

Ať jede někdo jiný. Vs. — Ať kráká! — řekl jednou člověk, jako by ho litoval. CvR II 30. Ať jde sekat seno. Žl. Ať takové zůstanou pro pozdější houbaře. VaižgV 48. Ať nenávistí proměněný popel spálí jim ruce až po lokty. JstMarcKP 98. Tėgi parod mumus atskatinis jei ką tokio szitoie teip szwentojai ir nauiei pataisitoi bažniczioi sawoikada nor padare. DP 19₅₁.

³ Částice be, ba (a v současné litevštině již neužívaná bo) mají společný původ, viz J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, Rīgā, 1951 (dále: Latv. val. gr.), s. 702; E. Hermann, Litauische Studien, eine historische Untersuchung schwachbetonter Wörter im Litauischen, Berlin, 1926 (dále: Lit. St.), s. 347—348. Historicky mohla mít stejnou složku ba- také částice ba-u, viz tamtéž, s. 342; E. Fraenkel, Lit. et. Wb., s. 36.

121

§ 9. Typy složených částic vymezené podle prvního členu nejsou příliš rozmanité a je jich velmi málo. Jde o zcela neproduktivní a neplodné způsoby tvoření částic. Zvláštní výjimkou je člen ne-, s nímž bylo vytvořeno více částic a který může sloužit jako předpona mnoha dalších slov.

§ 10. Podle druhého členu lze rozlišit tyto skupiny složených částic:

-be: ne-be(-), te-be atd.;

-gi: ar-gi, dar-gi, kad-gi, na-gi, ne-gi, nejau-gi, net-gi, va-gi, vis-gi atd.;

-gu: ar-gu, be-gu, srov. nář.: jei-gu, ne-gu a pod. te-gu(l);

-ne: be-ne, beg-ne, ko-ne, kuo-ne, maž-ne;

-vis: srov. zast.: per-vis, su-vis, už-vis.

§ 11. Člen -be(-) sémanticky souvisí s předponou be- vyjadřující trvání děje nebo stavu a možná také s citoslovnou částicí be⁴, např.:

Ani ona nešla, ani ona beis — už není mládí. Skn. Tady jsem chraptěl, když jsem byl, hlas mi přestal znít jasně. BalčAP 310. Zelená routa, zelená routa stále ještě zelená... JD 465. Jaká je z tebe bedarbininkė. Pn.

Etymologicky lze zde srovnávat také afix -b, nacházející se ve slovech starých písemných památek nebo nářečí jėib⁵ „jestliže“ (bylo by mu bývalo lépe, kdyby se ten nenarodil. WP 133¹³), jėb „ale kdyby, ach kdyby!“ (Kdybych odešel, tohle by se nestalo. Dkš), a také -ba ve slově arba.

§ 12. Člen -gi je důrazová částice gi⁶, která se enkliticky připojila k jinému slovu. Tento člen je poměrně produktivní a plodný: lze jej připojit téměř ke každé jednoduché částici a také k mnoha příslovcím, spojkám a jiným slovům⁷. Důrazový význam si -gi zachovává u mnoha částic (argi, dargi, kadgi, netgi, visgi...), tím spíše u příslovcí (čiagi, tengi, kaipgi, kurgi...), spojek (norsgi, betgi, beigi...), citoslovcí (ėgi, ogi, ugi...) apod. U některých slov však již důrazový význam -gi není pociťován⁸, např.: irgi „také“

⁴ Etymologicky spolu patrně souvisejí také citoslovná částice be a členy be-, -be; srov. J. Otrębski, Gramatyka języka litewskiego, III, Warszawa, 1956 (dále: Gram.), s. 359.

⁵ Po -b mohlo zde vypadnout -e nebo -a, srov. E. Hermann, Lit. St., s. 347.

⁶ O původu částice gi a jejích ekvivalentech v jiných indoevropských jazycích viz: B. Delbrück, Vergleichende Syntax der indogermanischen Sprachen, Bd. 2, Strassburg, 1897, s. 498 a násl.; E. Hermann, Lit. St., s. 323—327 a násl.; J. Endzelīns, Latv. val. gr., s. 699; E. Schwyzer, Griechische Grammatik, Bd. 2, München, 1950, s. 558; K. Būga, Rinktiniai raštai, II, Vilnius, 1959; E. Fraenkel, Lit. et. Wb., s. 126.

⁷ Psaní částice gi zvlášť nebo dohromady s jiným slovem (tj. její převod na člen složeného slova -gi) je věcí dohody. Pravopis zde ne vždy ukazuje míru samostatnosti gi.

⁸ To, že -gi někdy nemá zřetelný důrazový význam, zmínil již také F. Kuršaitis, viz F. Kurschat, Wörterbuch der littauischen Sprache, Erster Theil, B. I, Halle, 1870, s. 121.

122

pat“, protože, tedy. Takový význam nemá ani složka -gi ve složené tázací částici negi.

Afix -gi se může zkrátit na -g. Ve starých písemných památkách byly příbuzné afixy -gi, -ge, -g mnohem častější než v současném jazyce — hojně se vyskytují u sloves, zájmen a dalších slov, např.: Weizedeg DP 15₁₄, Imkiteg DP 387, Wienoig DP 11₃₈, Kągi DP 14₂₅, kasge BB 1, Kor 3₅ atd.⁹ Podobný afix -g(i) byl ve starých písemných památkách poměrně častý i po předložkách. Je možné, že -g(i) ve slovech ingi, išgi, nuogi, pergi měl také jistý zdůrazňovací (emfatický) význam¹⁰.

Afix -gi (nebo -ge, -g), etymologicky blízce příbuzný částici gi, lze spatřit také ve slovech jog, jogei¹¹.

§ 13. Složka -gu se v současném jazyce zachovala pouze v částicích argu, begu a ve spojkách jeigu, negu.

Ve starých písemných památkách se částice gu užívá dvojím způsobem: 1) jako samostatná částice gu (méně často) a jako volný postpoziční afix -gu (nejčastěji)¹²; 2) jako neoddělitelná složka složených částic (argu, begu) a spojek (negu, jeigu). Např.:

1) Akis gu tavo pikta yra? Ev (LKŽ III 688). Sākai mān essi gu tu, krikščionis? VoK 4. Jus gu teypag esate dar neiszman eleys? Ch II 34.

2) ...makslų nessimakinna nei waikų ergu schaiminas ta nemakinna. WP 85 (Hermann, Lit. St., 172). ...weisdeti begu dabar giwena. BB 2. Mos 4₁₈ (Hermann, Lit. St., p. 174). ...jeigu smanemus passimekczia, tada tarnas Chaus nebucziu. WP 18 (Hermann, Lit. St., p. 172).

Bez zvláštního výzkumu lze jen těžko s jistotou říci, jaký je význam částice (-)gu v prvním případě a jaký je její sémantický a etymologický vztah ke složce -gu. Částice (-)gu má ve starých písemných památkách nejspíše jak tázací¹³, tak zároveň zdůrazňovací význam, neboť například v Postille M. Daukši se jí nejčastěji překládají polská tázací slova ażės, izali, -li, která mají také zdůrazňovací odstín. Např.:

Zdaž je onen slíbený Mesiáš, který měl přijít? Či máme očekávat někoho jiného?... Zdaž všichni (=Bo izali wszyscy... W 639) mohou být Pranazais? Zdaž všichni kněží? DP 17₄₂ — 18₁ (=A t y ž ė s iest on Messyasz obiecanny ktory miał przyść z y l i kogo inszego czekać mamy? W 27). Nes

⁹ Mnoho příkladů ze starých písemných památek s -gi, -ge, -g uvádí E. Hermann, viz E. Hermann, Lit. St. p. 106—171, 185—211 aj.

¹⁰ Viz Chr. Stang, Die Präpositionen ing(i), prieg(i), nuog(i), išg(i) und der litauischen Lokalkasus, „Scando-Slavica“, t. 1, Copenhagen, 1954, p. 15.

¹¹ Viz E. Fraenkel, Lit. et. Wb., p. 194.

¹² V tomto případě může být oddělení či neoddělení částice gu často pouze pravopisnou záležitostí.

¹³ Částice (-)gu je označována jako tázací také v slovnících Ruigia a Milka, například v posledním z nich: „Gu Particul. interrog. insep.“; viz Ch. G. Mielcke, Littauisch-deutsches Wörterbuch, Königsberg, 1800, p. 88; P. Ruhig, Littauisch-Deutsches Lexicon, Königsberg, 1747, p. 44.

123

Kromě toho je třeba poznamenat, že v M. Daukšově Postile se částice gu(-gu) často užívá střídavě s ar a zejména s argu.

Je možné, že ve starých textech měla složka -gu v částicích argu, begu nejen tázavý, ale také emfázový odstín (srov. vztah mezi ar a argi, viz § 5). Zdá se, že v M. Daukšově Postile odpovídá ar častěji polskému originálu czy, izali, zatímco argu odpovídá že, -li, izali.

V tázacích větách starých textů se někdy užívají také slova negu¹⁴, jeigu, například:

Vždyť nejsou všichni bratři naši (=Bo ažażesmy nie... W 904) a z kamenného stvoření a z kamenného přetvoření a z kamenné duše i těla? Z kamenného stvoření což jeden je (=izali nie jeden... W 904) Otcem nás všech? DP 529₄₃–₄₄. Pane, což dobré semeno jsi rozsypal na svém poli? Ch II 30....přikázal nám, abychom se tě zeptali: jestliže jsi ty ten, který měl přijít (=iesliś ty jest... W 28), či-li (=czyli) máme nyní čekat na jiného? DP 18₄₀–₄₂.

Zde má složka -gu ve slovech negu, jeigu pravděpodobně také spíše emfázový než tázavý význam, neboť tázací větu může uvozovat i samotná částice ne¹⁵ (např.: Řekneš, není to tvoje práce? Dkš; srov. také částici negi, viz § 7), a ve starých textech někdy také slovo jei¹⁶, např.: Co tedy řekneme? Anebo komu máme připsat odpuštění? A zda k nápravě či lásce, či pokání? DP 48₁₄₁–₄₂ (=lesli wie-rze czyli mitosci czyli pokucie? W 809–810). Řekl učitelům zákona a farizeům: zda je dovoleno uzdravovat v sobotu? DP 33₈₁₀–₁₁ (=Bo-dzili sie w sabat uzdrawiác? W 559).

Lze tedy usuzovat, že složka -gu ve slovech negu, jeigu užívaných v tázacích větách starých textů má nejspíše stejný význam jako částice (-)gu i složka -gu ve slovech argu, begu.

Jiná je otázka významu složky -gu ve spojce negu „když“ a jeigu „jestliže“. Sotva ji lze spojovat s tázacím odstínem částice (-)gu¹⁷. Zde se patrně vytratil pouze emfázový význam -gu. Svědčí o tom mimo jiné i fakultativnost složky -gu: vedle jeigu se ve stejném významu hojně užívá také spojka jei, vedle negu někdy i ne (např.: Na Antażiegė čekali více trávy než na našem. Ds). Pro zdůrazňovací částice je fakultativní užívání obzvláště příznačné (srov. částici (-)gi, viz § 11).

Z toho, co bylo řečeno o částici gu a složce -gu, lze usuzovat,

¹⁴ Slovo negu mezi tázacími částicemi uvádějí také slovníky K. Sirvydase a M. Miežinise, viz Dictionarium trium linguarum... Avctore... Constantino Szyrwid... Quinta editio, Wilnae, 1713 (dále jen SD), s. 30; M. Miežinis, Lietuwiszkai-latviszkai-lenkiszkai-rusiszkas žodynas, Tilžė, 1894, s. 146.

¹⁵ Tázací věty uvozované slovem negu mají v M. Daukšově Postile, nakolik bylo zjištěno, také záporný význam.

¹⁶ Srov. Л. Дротвинас, Условные конструкции (союзные) в Постилле Н. Даукши, „Kalbotyra“, I, Vilnius, 1958, s. 127.

¹⁷ Podobně se domnívá E. Hermanas, viz E. Hermann, Lit. St., s. 259–261.

124

že: a) etymologicky gu (-gu) souvisí s gi (-gi, -ge, -ga, -g)¹⁸, b) sémanticky částici gu a zejména složku -gu s gi (-gi, -g..) nejspíše spojuje emfáze; c) ve starých písemných památkách se tázací a emfázový odstín gu (-gu) prolínají: někdy je výraznější jeden, jindy druhý.

V současné spisovné litevštině se místo částice gu (-gu), která měla tázací odstín, užívají částice ar, be, bene, zatímco místo téže částice s důrazovým odstínem se užívá nejčastěji gi (-gi). Částice (-)gu proto zanikla a složka -gu zůstala pouze ve slovech negu, jeigu, begu (slovo ve spisovném jazyce vzácné), kde její emfázový význam není vůbec nebo téměř vůbec patrný.

§ 14. Samostatnou zmínku si zaslouží žádací částice tegu(l)¹⁹, v níž rovněž upoutává pozornost složka -gu(l). V současné litevštině je to poměrně častá částice, rozšířená téměř ve všech nářečích (méně se vyskytuje v žemaitských nářečích a na samých severních okrajích aukštaitských nářečí, kde ji zastupuje částice lai arba lei). Ve starých písemných památkách je částice tegu(l) podstatně vzácnější (v některých se snad vůbec neužívá²⁰), nelze ji však považovat za novodobý útvar, neboť ji znají M. Daukša, K. Sirvydas a někteří další autoři starých písemných památek; tegul uvádí také gramatika D. Kleina²¹.

Mnozí lingvisté se domnívají, že částice tegul je utvořena z částice te a slovesa guli ve třetí osobě přítomného času²², zatímco tegu vzniklo z útvaru tegul, který se již změnil v částici, vypuštěním jeho koncové hlásky -l. Takové odvozování částice tegul podporují zejména varianty se -gi(-g) — tegigul a tegulig, které se vyskytují ve starých písemných památkách. Někdy se zde tegul (nebo tegulig) užívá ve zvláštním slovesném významu²³, např.:

Wissa taw tegúl už meszlą įdąnt tiek tai to Wiesżpaties malóne įgitum-bei DP 350₁₁–₁₂ (= wszytro sobie miey za gnoy... W 577). Betalg ėei nori

¹⁸ Srov. E. Fraenkel, Lit. et. Wb., s. 126. Zdá se, že podobně smýšlel i K. Būga, viz Rinktiniai raštai, I, Vilnius, s. 442.

¹⁹ V současné psané řeči se, zdá se, častěji užívá částice tegul. V nářečích se tegu i tegul na mnoha místech užívají střídavě, třebaže tegul se snad o něco častěji vyskytuje ve východní Litvě, zatímco tegu v nářečích západní a jižní Litvy. Různě se vyslovuje také koncová hláska tegul, totiž -l: nejčastěji je měkká, ale někteří jižní západní Aukštaité ji vyslovují tvrdě. Jde nejspíše o sekundární jev, srov. ail, sakyt (tvrdé t) z eili, sakyti Dkš.

²⁰ Místo tegu(l) se ve starých písemných památkách obvykle užívá částice te. E. Hermanas uvádí, že tegu v mnoha starých písemných památkách nenalezl, viz E. Hermann, Lit. St., s. 255. Není ani ve slovnících P. Ruigia a K. Milka.

²¹ Žr. D. Klein, Grammatica Litvanica... Regiomonti, 1653, p. 137; SD 179.

²² Viz F. Kurschat, Wörterbuch der littauischen Sprache, Erster Theil, B. 1, Halle, 1870, s. 451, dále F. Kurschat, Grammatik der littauischen Sprache, Halle, 1876, s. 372; E. Hermann, Lit. St., s. 255–259; Chr. S. Stang, Das slavische und baltische Verbum, Oslo, 1942, s. 245; J. Otrębski, Gram., s. 369–370.

²³ Srov. J. Otrębski, Gram., s. 369; E. Hermann, Lit. St., s. 259.

Neuvádíme zde srovnání tegul s žádací částicí tėstą (testo, testow), která se vyskytuje ve starých písemných památkách a v některých dzukských nářečích a odvozuje se od te+stovi (viz J. Otrębski, tamtéž), protože toto vysvětlení jejího původu nelze považovat za zcela jisté.

125

pracovat ne pro užitek, jakou práci chceme mít náležitou: ať je to naše prvořadá a největší starost... DP 333₁₇–₂₀ (= niechayže to będzie... W 551).

Paralelní užívání částice tegu(l) s te a tegi (viz § 8) a analogie s ar: argi: argu; be: begi: begu; ne: negi: negu; jei: jeigu dávají důvod vykládat její funkci i jinak, totiž: částice te+ částice gu+ afix -l²⁴. Ten může původem souviset s částicí lai (lei)²⁵ a postpozitivním afixem -lei (-le, -li, -l), např.: kol ei, namol ei, es le KIG 137 a podobně.

Zajímavé jsou také útvary částice lei (le) se složkou -gu(l), vyskytující se tu a tam v žemaitských nářečích, např.:

Kdyby šel i on, Skd. Kéž by bývali prozkoumali, proč odjel a všechno nechal, Pp. Ať jede, jestli chce vidět. || To je přece pes, Sg.

Může jít o prostou kontaminaci dvou částic tegu(l) a lai užívaných v témže nářečí, anebo je zde složka -gu(l) samostatně připojena k částici lei, stejně jako k te?

§ 15. Složka -ne je částice ne (ne-, srov. § 7). Jako skutečná složka složeného slova není -ne produktivní; mnohem častěji tvoří ne s jinými částicemi spojení, která se definitivně neslila v jedno slovo, např.: ar ne, vos ne aj. (viz § 20).

Složené částice bene, kone, kuone, mažne se složkou -ne nejčastěji připomínají útvary s kopulativním významem. Negativní význam složky -ne je v nich poměrně výrazný. Např.:

Tak jsem se rozčílil, že jsem už začal skoro křičet. DonM 108. Na podzim prší téměř každý den. Krž. Všichni domácí z Dilbů se málem najednou vrhli na Partūny s otázkami. ŽemRR 180.

Další příklady viz §§ 6, 7.

§ 16. Složka -vis, odpovídající částici vis, je vzácná a neproduktivní. Jen s některými předložkami tvoří několik příslovcí blízkých částicím: pervis, suvis, užvis. Jejich význam se někdy blíží spíše významu slov labiausiai, visai, visų, jindy významu částice ypač. Např.:

Břicho lépe ukazuje čas především... ŽemR I 94. Vůbec nic neumí ani se neučí. Žž. Ale pro svou žravost byl nejvíce proslulý. CvR₁ VI 267. Tihle psi, zvláště ti, kteří žijí v palácích, se domnívali, že vyskočí na starší. ValR 388.

§ 17. Zvlášť je třeba zmínit také takové složené částice, jejichž jedna nebo obě složky pocházejí nikoli z částic, nýbrž z jiných slov. Z hlediska současného jazyka mají takový původ zřetelně částice tiktai ir kažin.

²⁴ Srov. A. Bezzenberger KZ XLI, s. 112—113. Podobně patrně uvažoval i K. Būga, viz rukopis jeho dopisu (rukopisné oddělení knihovny Ústavu litevského jazyka a literatury, KB-2, s. 32).

²⁵ Částice lai a lotyšské lai podle názoru K. Būgy nemusí nutně pocházet z imperativu slovesa laist (lit. leisti) laid <*laidi (viz J. Endzelīns, Latv. val. gr. 892 a další lit.), neboť -d zde údajně nemůže vypadnout. Zvláště v pruštině nemůže složka -lai ve výrazech būu-lai, ēi-lai pocházet z *laidas; viz KB-2, s. 31—33.

126

Částice tiktai je utvořena z částice tik a zájmena tai s oslabeným významem. Její vyčleňovací význam je zcela dán první složkou tik. Porovnejme příklady užití tik a tiktai:²⁶²⁷

Za stolem jsou jen páni a kněží. PP 85. Poznávají je jen lidé, kteří vyrostli v lese... BarAS 9. Nic jiného neroste, jen jalovce. Žg. Vládni, komu chceš, jen ne mně. SrR II 18.

S částicí tik již nejsou žádné další složené částice, může však být složkou některých víceslovných částic a jiných slov (viz §§ 20).

Částice kažin je stažena ze zájmena kas a slovesa žino. V nářečích se užívají také ještě více zkrácené varianty částice kažin nebo varianty s různými afixy: kaži, kaž(-), kažne, kažna, kažनो, kažnai, kažnec apod. Částice kažin (a její varianty) má nejistý, pochybovačný tázací význam a ve větě se nejčastěji pojí s jinými tázacími slovy. Např.:

Copak chce kráva pít? Grz. Copak to najdeš? Jrb. Copak, kde je moje babička? JD 733. Copak se mu stalo? Slv.

Složená částice kažin (kaži, kaž...) se může stát složkou zájmen a příslovcí neurčitých, např.: kažin kas, kažin koks, kažkur, kažin kaip aj.

§ 18. Přízvukování složených částic. Přízvukování složených částic není ustálené a v nářečích se velmi liší. Z hlediska přízvuku je snazší třídit částice podle druhé složky.

Ve spisovné litevštině se přízvukuje nejčastěji druhá složka složených částic; u částic s druhou složkou -be nebo -gi se však přízvuk klade spíše na první složku. V nářečích se přízvukuje první složka mnohem častěji a místy má takový přízvuk téměř každá složená částice.

Podobně jako částice se přízvukují také některé složené spojky nebo příslovce, které mají tytéž složky.

Ve spisovném jazyce lze rozlišit tyto skupiny přízvukování složených částic (vedle nich jsou v závorkách uvedeny nářeční varianty přízvuku):

nèbe (nebė), tèbe (tebė);

ar̃gi (argi), baũgi (báugi, baugi), dárgi (dargi), ìrgi, kàdgi (kadgi), vìsgi (visgi)...;

begù (bègu), negù (nègu), tegù (tègu), tegùl (tegul, tègul), bet argù (argù), jéigu (jeigù);

26 Ve starých písemných památkách a v nářečích se často vyskytuje také tikt, proto K. Jaunius považuje slovo tiktai za utvořené z tikt a zdůrazňovací částice -ai (srov. tas-ai, kurs-ai apod.); viz K. Jaunius, Lietuvių kalbos gramatika, Petrapilis, 1908–1916, s. 107.

27 Srov. J. Otrębski, Gram., s. 298. Částice tik je původem pravděpodobně spojena s tiek; viz J. Endzelīns, Latv. val. gr., s. 609, E. Fraenkel, Lit. et. Wb., s. 1087–1088. V Postile M. Daukši se ve stejném významu (polsky tylko) užívá také tiktai DP 10₁₇ i tiktai DP 10₂₈.

127

benè (bène), konè (kóne), kuonè (kuõne), kažnè (kãžne), mažnè (mãžne).

V nářečích, a nezřídka i v písemných pramenech, se zvlášť výrazně liší přízvukování složených částic a spojek se složkou -gu. Např.: argu Brt, Dkš, Gs, Mrj, Rdm, Vrb... DP 11₁, 13₂₁₅, 48₁₄₁, LKŽ I 242... a argu (vedle argų) DP 424₂₅, 425₂₈, JV 169... bėgu VoK 48 a begù Krkl, Tv, Rt, Pc, Srv, K 43, JV 240, nėgu²⁸ Dkš, Gs..., a negù Als, Plv, Rm, Vks, DLKŽ 489, jėigu Als, Dkš, Gs, Lp, Rm, Slm, Škn, Vkv, DLKŽ 289 a jėigu Trgn, Slm, Vks; tėgi²⁹ Al, Brš, Dkš, Dkšt, Drsk, Grš, Gs, Jd, Jrb, Kpč, Krm, Krk, KzR, Lkč, Lp, Nm, Rsn, Rmš, Sdr, Sūsn, Št, Skn, Tršk, Vl, Vkv, Zp, Zm... a tėgu³⁰ Als, Bb, Dt, Grk, Gs, Klm, Krkn, Nd, Sdb, Škt, Sln, Šlv, Tt, Vg, Vgr, Vnd..., přízvukují s přízvukem na první složce tėgul nebo tegùl³¹ Alks, Alz, Antz, Ant, Auk, Brė, Db, Krs, Kps, Ker, Krn, Onš, Pin, Pbr, Rk, Raud, Sb, Skp, Slm, Šmn, Ukm, Žl, Žsl... a tegul Als, Btr, Dkš, Jzv, Kv, Lnkm, Lp, Nmj, Prn, Rtn, Smal, Slnt, Škn, Šr, Tj...

Druhá složka se v spisovném jazyce přízvukuje také u částic kažin, kažì, tiktai, beveik, bemãž, ačkoli v nářečích nejsou neobvyklé ani jiné případy jejich přízvukování: kažin, kažì, kažìn, tiktai, bemãž atd.

Obecně mají složené částice sklon zachovávat si samostatný přízvuk, třebaže se v rychlé řeči mohou přiklánět k jiným přízvučným slovům.

Složené částice a spojení částic

§ 19. Za složené částice považujeme částice, které strukturálně ještě zcela nesrostly, ale sémanticky jsou již nerozlišitelné a tvoří lexikální jednotku. Jednou složkou těchto částic bývá často nějaké zájmeno, příslovce nebo spojka, druhou pak částice, velmi často částice tik (obě složky mohou být také částicemi), např.: ko tik „sotva“, ką tik „sotva“, tik ką „sotva“, kaip ir „jako by, zdánlivě“, bet tik (tiktai) „jen tak, stejně“, ne bet „ne jen tak“, tik tik „sotva sotva“, vos vos „sotva, jakž takž“ a další. Např.:

Juozui ty dary nepřipadly lacino: co jen životů obětoval při záchraně pánů, když se topili. LzPR II 12. Když jsem si odpočinul, právě jsem dokončil nakládání vozu. Je právě teplý. Ds. Ten voják se chystá utéct od toho druhého, jako by. Nám by stačilo jen posedět v teplém místečku... VienR III 50. On není jen tak ledajaký muž — stojí za podívanou! Jnšk (LKŽ I 642). Nerimaičienė při setkání všem hlásila, že se její bratr stal už málem generálem. VaižgR II 26. Jemná písnička sotva sotva zněla. SNNerP II 34.

V hovorové řeči taková spojení často splývají v jedno slovo, např.:

²⁸ Že se na týchž místech přízvukuje jak nėgu, tak negù, viz J. Senkus, Kapsų ir zanavykų tarmių jungtukas, jaustukas ir ištiktukas, „Lietuvos TSR MA Darbai“, Serija A, 1(10), 1961, p. 109.

²⁹ Vychází se z kartotéky „Atlasu litevských nářečí“.

³⁰ V severolitevských nářečích je zde nejspíše přízvuk stažen.

³¹ V jižní a východní Litvě se zde přízvučné u musí prodlužovat.

128

Je mi k a p i (=jako by) někde viděný. Dkš. Jakou tu má ještě práci, pracuje b ě t i k. Kp (LKŽ I 643).

Význam některých víceslovných částic (např.: ale jen, ne ale) je značně zvláštní — blíží se příslovcím. Taková spojení jako ką tik „nedávno“ (Z popela smeteného z pece k ą t i k na lavice rozházeného... ŽemRR 211), kaip tik „právě to, jak náleží“ (Ve dne je to nepříjemné, ale v noci — k a i p t i k. VienR VI 172), vos-ne-vos (Sotva se vyprostil, vlk běžel do lesa. BasRP 301) apod. lze už považovat za příslovce.

§ 20. Víceslovných částic není mnoho. Mnohem častěji dvě (nebo několik) částic, obvykle užívaných vedle sebe, doplňují význam jedna druhé a jsou poněkud spojeny intonačními vazbami, přesto si však zachovávají minimální sémantickou zátěž a strukturální samostatnost. Z takových spojení částic lze uvést tato: ar ne, bau ne, dar ir, dar ne, dar tik, ir jau, jau jau, jau ir, jau kad, kad bent, kad ir, kad nors, kad tik, lyg ir, lyg kad, lyg tartum, net ir, nors ir, štai jau ir, tai kad, tik ir, vien tik, vis dar, vos ne, vos tik. Např.:

Zda je můj domeček — anebo dvoreček. JD 593. Ty přece víš něco o nich. Mrs. Byla ještě dcera Ona. VencIR III 132. Ještě dnes bude vrána jezdit v kruzích. PP 322....Vincelis teprve nosil první kalhoty. CvR I 3. Trápíme se už také. Vlk. Už je slyšet písně, už už se blíží, už je vidět všechnu tu krásu... ŽemRR 423. Jen ať budu dítě kárat, tak ho budu kárat, až se vrátí celý vyčerpaný! Slm (LKŽ IV 294). Kéž by ty mrazy už konečně jednou přestaly... ŽemR II 58. Sami by ani nejedli parjogu. Mžš. Sám je zničený a zničí i děti! Kéž by nám ty peníze byly už aspoň tolik zapotřebí!... KrėvRg 173. Vám jen déle stát a vrtět ocasy... VaižgV 64. V těch vozech jako by někdo seděl... SimBT 196. Kdyby mi ta mechová včela byla ukázala cestu: zavřu knihu. CvR II 7. Jako by tu sama žaltienė oplakávala. BarAŠ 8. Dědeček se už nedokázal zvednout z postele a ani doma už ničím nepomáhal... Gud-GuzKIT 42. Dokonce se pousmála i úsměvem zoufalství. SimVK II 71. Tak už i žito dozrálo. MašAMB 30. Tak se tedy domohl: od jehly se dostal. PP 66. A v oněch dobách se gruzíni jen rodili. VienR I 22. Všem se dělalo zle jen při pohledu na takové vlasy. Jst Marc KP 50. Bělovlasý stařec stále ještě seděl na tomtéž místě. BalčAP 272. A právě on začal každého ráno budit už od prvního zakokrhání. BaltPV I 44. Parnūrė zůstal pozadu, povoz se zavazadly, koně jen sotva popoběhli. ŽemRR 60.

Nejčastěji taková spojení vznikají tím, že částice ir, tik, ne se připojují k jiné částici.

Uvedená spojení ukazují sklon částic sdružovat se do určitých dvojic, jakousi zvláštní vzájemnou přitažlivost částic. Jejich složky jsou však méně těsně spjaty a lze je snáze oddělit než u víceslovných částic. Mezi víceslovnými částicemi a spojeními částic samozřejmě neexistují jasné hranice. Nelze ani přesněji říci, kolik je skutečně víceslovných částic a kolik spojení částic. Utváření částic a jejich sbližování v jedinou složenou lexikální jednotku je živým, stále probíhajícím jazykovým jevem.

9. Lietuvių kalbos morfologinė sandara ir jos raida

129

ZKRATKY³²

BalčAP — H. K. Andersenas, Pasakos, vertė J. Balčikonis, Vilnius, 1957.

BaltPV — J. Baltušis, Parduotos vasaros, I, Vilnius, 1958.

BarAŠ — A. Baranauskas, Anykščių šilelis, Vilnius, 1954.

BasRP — J. Basanavičius, Rinktinės pasakos, Vilnius, 1948.

BB — (s odkazy na biblický text) Biblia tatai esti Wissas Schwentas Raschtas, Lietuwischkai pergulditas per Janą Bretkūną Lietuvos Plebona Karaliaucziuie (1579—1590).

Ch — Litevská bible Chylinského, Nový zákon, svazek II — Text, vyd. Cz. Kudzinowski — J. Otrębski, Poznań, 1958.

CvR — P. Cvirka, Spisy, I—XIII, Vilnius, 1949—1957.

CvR₁ — P. Cvirka, Raštai, I—VIII, Vilnius, 1959.

DonM — K. Donelaitis, Metai, Vilnius, 1956.

DP — Daukšova postila, faksimilové vydání, Kaunas, 1926.

Ev — Ewangelie Polskie y Litewskie... Wilnae..., 1690.

Gud-GuzKIT — A. Gudaitis-Guzevičius, Kalvio Ig noto teisybė, Vilnius, 1952.

JD — A. Juška, Litevské písně, I—III, Vilnius, 1954 (Číslice za zkratkou označují číslo písně).

JstMarcKP — Just. Marcinkevičius, Kraujas ir pelenai, Vilnius, 1960.

JV — Litevské svatební písně, zapsané Antanem Juškevičėm a vydané Jūnem Juškevičėm, Petropylė, 1883 (Číslice za zkratkou označují číslo písně).

KB-2 — Rukopis dopisu K. Būgy J. Endzelynovi (předpokládanému adresátovi) (knihovna Ústavu litevského jazyka a literatury, sign. KB—2).

KIG — Litovská gramatika... nejprve vydána na světlo M. Danielem Kleinem... Královec... 1653.

KorsLD — K. Korsakas, Literatūrų draugystė, I, Vilnius, 1963.

KrėvRg — V. Krėvė, Raganius, Vilnius, 1958.

KŽ — Časopis pro srovnávací jazykovědu v oblasti indoevropských jazyků, založený A. Kuhnem (vychází od roku 1852).

LKŽ — Slovník litevského jazyka, I—VI, Vilnius, 1941—1962.

LzPR — Lazdynų Pelėda, Spisy, I—VII, Vilnius, 1954—1955.

MašAMB — Pr. Mašiotas, Ir aš mažas buvau, Vilnius, 1956.

Myk-PutS — V. Mykolaitis-Putinas, Sukilėliai, I, Vilnius, 1957.

MP — Litevská postila, to jest prostý výklad evangelií na každou neděli a svátek po celý rok, která se podle starého řádu čte v Božím kostele. Nyní znovu vydána s důkladnou revizí... ve Vilniusu prostřednictvím Jokuba Morkūna... roku... 1600.

PP — Přísloví a pořekadla, Vilnius, 1958.

SD — Dictionarium trium linguarum, In usum Studiosae Iuventutis, Auctore R. P. Constantino Szyrwid... Quinta edito... Wilnae, 1713.

SimBT — I. Simonait y tė...o buvo taip, Vilnius, 1960.

SimVK — I. Simonait y tė, Vilius Karalius, I—II, Vilnius, 1956.

SNėrP — S. Nėris, Poezija, I—II, Kaunas, 1946.

SP — Syrwids, Punktay sakimu (Punkty kazáń), s krátkým gramatickým úvodem vydal F. Specht, Göttingen, 1929.

SrR — B. Sruoga, Raštai, I—VI, Vilnius, 1957.

VaižgRR — Vaižgantas, Vybrané spisy, I—II, Vilnius, 1957.

VaižgV — Vaižgantas, Obrazy, Vilnius, 1947.

ValR — M. Valančius, Raštai, Kaunas, 1931.

VenclR — A. Venclova, Raštai, I—III, Vilnius, 1955.

³² Místní názvy se zkracují tak, jak je uvedeno ve „Slovníku litevského jazyka“.

130

VencIR — A. Venclova, Raštai, I—III, Vilnius, 1955.

VienR — A. Vienuolis, Raštai, I—VII. Vilnius, 1953—1955.

Vlk — Valkininkai.

VoK — Litevský katechismus Daukši, podle vydání z roku 1595, znovu vytištěný a opatřený vysvětlivkami E. Volterem, Petrohrad, 1886.

W — Postille... Przez D. Jakoba Wuyka w Krakowie... 1617 (šėstasis leidimas).

WP — Wolfenbüttelská postila (rukopis Wolfenbüttelské knihovny z roku 1573).

ZemR — Žemaitė, Spisy, I—VI, Vilnius, 1956—1957.

ZemRR — Žemaitė, Vybrané spisy, Kaunas, 1946.

SLOŽITÉ ČÁSTICE V LITEVŠTINĚ

В. ЛАБУТИС

Shrnutí

Kromě jednoduchých, morfologicky nedělitelných částic jsou v litevštině částice, které se podle míry srůstání svých složek dělí do dvou skupin — na složené částice (např.: argi, beгу, bene „zda, zda ne“, kone „skoro, málem“, nebe „ne, už ne“ atd.) a na víceslovné částice neboli spojení částic (např.: ko tik, tik tik „trochu, sotva“, vos tik „jen co, sotva“, vien tik „jen“ atd.).

Složené částice jsou dvě, někdy dokonce tři (např.: nejaugi „zda opravdu“), částice, které zcela splynuly v jedno slovo. Tvoření těchto částic je málo produktivním specifickým způsobem tvoření slov. Za produktivní lze považovat pouze částici-komponent -gi „že“, která se může připojit téměř ke každé jednoduché částici a vytvořit novou složenou částici.

Pozornost poutá komponent -gu. V současné litevštině se -gu jako samostatná částice nepoužívá, vyskytuje se pouze v částicích argи, beгу „zda, opravdu“ a ve spojkách jeigu „jestliže“, negu „než“. Komponent -gu je však poměrně rozšířen ve starých památkách litevského písemnictví (zde se gu vyskytuje i jako samostatná částice). Na základě jednotlivých srovnání „Postily“ M. Daukši (XVI. století) s originálem — „Postilou“ Wujkovou — lze předpokládat, že komponent (a částice) -gu měl emfatičko-tázací nebo v některých případech prostě emfatičký význam. Etymologicky souvisí částice -gu s částicí gi (-gi,-g).

Víceslovné částice, které formálně ještě netvoří jedno slovo, ale již mají společný význam, rovněž nejsou početné ani rozmanité. V litevštině se mnohem častěji dvě částice spojují ve slovní spojení, jejichž složky jsou sémanticky oddělené, ale obvykle se užívají společně, např.: ar ne „zda ne“, lyg kad „jako by“, net ir „dokonce i“, štai ir „a hle“, atd. Taková spojení se tvoří zvláště často s částicemi ir „i“, ne „ne“, tik „jen, pouze“. Přesně určit počet těchto spojení částic, stejně jako odlišit od nich víceslovné částice, je téměř nemožné, neboť tvoření jednoho i druhého odráží živý a navíc dosud neukončený proces přiklánění jedné částice k druhé.

9*

131