LIETUVIŲ KALBOS GRAMATIKOS TYRINĖJIMAI

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

VÝZNAMY A UŽÍVÁNÍ SLOŽENÝCH PERFEKTNÍCH SLOVESNÝCH ČASŮ

N. SLIŽIENĖ

Složené perfektivní slovesné tvary mají specifický význam, který se liší od významu jednoduchých tvarů. Je pravda, že do oblasti užívání některých složených perfektivních tvarů, například přítomného a minulého prostého času, vytrvale pronikají jednoduché tvary minulého prostého času, avšak složené tvary jsou přesto stále poměrně hojné a široce užívané.

Cílem tohoto článku je objasnit užívání složených perfektivních slovesných tvarů. Protože o významech a užívání perfektivních tvarů podmiňovacího způsobu již bylo napsáno¹ a tvary rozkazovacího a přacího způsobu jsou poměrně vzácné, omezíme se zde pouze na perfektivní tvary oznamovacího způsobu.

Protože se příčestí minulé často užívají ve stejném významu jako složené perfektivní tvary, budou v určitých případech uvedeny i jejich příklady².

§ 1. Složené perfektivní slovesné tvary vyjadřují rezultativní stav dosažený předchozím dějem, který trvá v určitém okamžiku přítomnosti, minulosti nebo budoucnosti.

Složené perfektivní tvary se od jednoduchých slovesných tvarů liší svým relativně-rezultativním významem. Děje vyjádřené perfektivními tvary jsou spojeny se dvěma časovými rovinami: k dřívější časové rovině náleží průběh děje, k pozdější pak rezultativní stav dosažený tímto dějem. Děje vyjádřené jednoduchými tvary zpravidla náleží pouze k jedné časové rovině. Jednoduchými tvary se vyjadřuje děj, který probíhá, probíhal nebo proběhl, bude probíhat nebo proběhne, zatímco perfektivními tvary se vyjadřuje děj, který již proběhl nebo probíhal dříve, ale již neprobíhá; v okamžiku promluvy nebo v jiném okamžiku zvoleném mluvčím přetrvává pouze rezultativní stav dosažený tímto dějem. Tento rozdíl ve významu jednoduchých a složených perfektivních tvarů lze považovat za vidový, chápeme-li vid

¹ Žr. N. Sližienė, Tariamosios nuosakos sudurtinių atliktinių formų reikšmės ir vartojimas, „Kalbos kultūra“, 11, Vilnius, 1966, p. 40—45.

² Apie būtojo laiko dalyvius, vartojamus sudurtinių atliktinių formų reikšme, žr. N. Sližienė, Lietuvių literatūrinės kalbos sudurtinių veiksmažodžio formų struktūra, kn.: Lietuvių kalbos gramatinė sandara, Vilnius, 1967, p. 78—79.

2 Lietuvių kalbos gramatikos tyrinėjimai

17

v širokém smyslu³. Tento rozdíl nemá nic společného s průběhovým a dokonavým videm litevských sloves, proto mají složené perfektivní formy stejně jako jednoduché formy jak slovesa průběhového, tak dokonavého vidu.

Jsou-li vedle sebe užity jednoduché a složené perfektivní formy, označují ty druhé děj dřívější než ty první. Perfektivní formy neoznačují pouze to, že děj byl vykonán a již neprobíhá (tj. mají určitý význam vidu chápaného v širokém smyslu), ale zároveň vyjadřují i časové vztahy mezi ději. Velmi často se užívají k vyjádření časových vztahů mezi ději ve větě hlavní a vedlejší. V takových případech se projevuje jejich relativní časový význam.

§ 2. Složené perfektivní formy indikativu vyjadřují přímo zakoušený výsledný stav, který nastává, nastal nebo nastane. Svým modálním významem se neliší od jednoduchých forem indikativu.

Složené perfektivní formy indikativu mají stejně jako jednoduché formy čtyři časy: přítomný, minulý jednorázový, minulý opakovací a budoucí. Z nich se nejčastěji užívají perfektivní formy přítomného a minulého jednorázového času.

Přítomný čas

§ 3. Složené perfektivní formy přítomného času vyjadřují výsledný stav dosažený předchozím dějem, který trvá v okamžiku promluvy.

Perfektivní formy přítomného času sloves dokonavého vidu nejčastěji vyjadřují konkrétní výsledný stav, který trvá v okamžiku promluvy a byl dosažen předchozím dějem vnímaným jako konkrétní jednoduchý akt.

Kde stávaly chlévy, tam se nyní tyčí zdi; z těch zdí vane zápach: mnoho živých tvorů zde uhořelo. SimonR I 151. Ten chlapeček přijel na koni přes rovné políčko. JD 101. Vždyť se už vytvořil určitý názor: kam přijde Muštokas, tam se stane neštěstí. SimonVK II 25–26. – A jaké slovo jsi jim dal? – zeptal se ho druhý kněz. BalčHP₁ 25. Už na tu válku vydali čtyři sta tisíc liber, a žádný zisk prý stále není vidět. SimonVK I 75. Nepohádali se snad někdy kvůli něčemu? MairRR II 96. Jsem tak unavený, Maryne, naše šedivá dnes v noci porodila. SimonVK I 305. – Tak už ses definitivně rozhodl? – zeptala se muže paní Kukienė, když syn vyšel z chalupy. KrėvRg 124.

Ta pohádka je napsána pro ty lidi, kteří si vymysleli nepravdivé důvody a zabíjejí nevinné lidi. DaukRR 293. Jsem vyslán naším vůdcem, velmistrem, k vládci tohoto hradu. KrėvP 216. Pane, jste zatčen! VienR V 328. Podívej, kolik klubek látky je nacpáno v podkroví… ŽemR I 377.

Význam konkrétního výsledného stavu je u forem sloves průběhového vidu málo obvyklý.

³ J. Maslov při pojednání o vidu v bulharštině poznamenal, že rozdíly ve významu mezi aoristem a imperfektem a mezi perfektem a neperfektem jsou rovněž vidové, pokud se vid chápe v širokém smyslu, viz Ю. С. Маслов, Глагольный вид в современном болгарском литературном языке, kn.: Вопросы грамматики болгарского литературного языка, Москва, 1959, p. 157–158, 162, 164–165. V jazycích, které nemají formy průběhového a dokonavého vidu, považují někteří lingvisté perfektum, plusquamperfektum a podobné složené slovesné formy jednoduše za vidové, srov. И. П. Иванова, Вид и время в современном английском языке, Изд-во ЛГУ, 1961, p. 106–143.

18

Kdosi dnes v noci přespal v jeteli — zanechal tam ležení. Plt (LKŽ III 714). Ve tvých slovech je mnoho odvahy, kterou jsem od někoho, jako jsi ty, nečekal, proto jsem se nerozzlobil a odpovím ti. KrėvP 202.

Perfektivní formy přítomného času obvykle vyjadřují děj, který předchází časovému rámci přítomnosti, tj. jiným dějům probíhajícím v přítomnosti. Časové určení uvedené ve větě však může ukazovat i jeho přesný nebo alespoň přibližný čas.

Gugis si chce vzpomenout, co špatného za celý rok udělal, ale na nic si vzpomenout nemůže, kromě toho, že byl opilý. KrėvRg 234–235. Racci mají na svých skalách značky, které ukazují, že Žemaitské moře za 1000 let ustoupilo o několik loktů. DaukRR 156. Nitě se při předení zamotaly do klubek. Lk LKŽ III 752). Možná se je [Gugis] (modlitbičky) kdysi i naučil, ale už dávno všechno zapomněl. KrėvRg 231.

§ 4. Perfektivní formy přítomného času sloves průběhového vidu nejčastěji vyjadřují zobecněný rezultativní stav, dosažený dějem v neurčité minulosti. Tento minulý děj je obvykle zobecněný; mohl se opakovat, nebo nemusel nastat ani jednou.

Jak Šimonův otec, tak i otcův otec — po generace zpátky tohle opakovali svým dětem.

SimonR I 32. Kdysi údolí Kistyno mezi horami zažilo i šťastné časy — a dokonce velmi šťastné. VienR I 12. — A tvůj dědeček, slyšel jsem, říká něco docela jiného: kdyby nebyli Němci, neměli bychom dnes ani silnice, ani železnice, ani kostely, ani školy, — připomíná Anskis Martynovi Vilkovi. SimonVK I 90. — Copak jsi, drahá, viděla rysa? — Geišė se už vážně podivil. VaižgDD 34. Matka mi říkávala: „Dávej pozor, děťátko!“ ŽemR I 109.

Tu jsem už několikrát nechal roztančit. Krš (DAK).

Velmi často se v tomto významu užívají záporné perfektivní formy přítomného času.

Ať zahyneme, nebo zvítězíme, naše čest bude největší a nejkrásnější pěvci o nás složí písně, jaké naši otcové ještě neslyšeli a jakým naši předkové ještě nenaslouchali. KrėvP 210. Ale zbabělého Litevce, zdá se, ještě nikdo neviděl — nu, tak buďme raději duby. SimonVK I 338. [Joniukas] by chtěl požádat Antanase, ale neodvažuje se: vždyť se ještě ani jednou nesvezl. BilR I 161.

Význam zobecněného rezultativního stavu vyjadřují také perfektivní formy přítomného času sloves dokonavého vidu, jen mnohem méně často.

„Mně je to, řekněme, jedno,“ řekl hrozný Mikas, „už jsem nejednomu takovému pomohl dostat se z nesnází a pomohu i tobě.“ BalčHP, 265. Ach! Řekla matce taková slova, která by jí nejspíš žádná matka nemohla odpustit. SimonVK II 229. Stalo se ti někdy, že jsi zmeškal nějakou výpravu (neštěstí)? Pln (LKŽ I 143).

Bylo zjištěno, že třením dvou těles o sebe se jedno nabije elektřinou jednoho druhu a druhé elektřinou druhého druhu. BaršF 5. I já jsem byla okradena, protože bydlím na samotě. Šts (LKŽ V 368).

Ve všech těchto případech perfektivní formy přítomného času velmi jasně vyjadřují děj v neurčité minulosti a jen velmi slabě rezultativní stav, kterého jím bylo dosaženo. V mnoha případech je význam stavu tak nezřetelný, že lze říci, že perfektivní formy přítomného času vyjadřují děj v neurčité minulosti, který je aktuální v okamžiku promluvy. Proto zřejmě J. Jablonskis při probírání tohoto významu ve své gramatice z roku 1901 rezultativní stav vůbec nezmínil. Napsal: „Přechodný perfektivní čas, složený—

2*

19

To, že se skládá z minulého slovesa a spojovacího slova esu, esmi, dále ukazuje, že děj se někdy, možná i několikrát, odehrál; člověk, když vypráví o takových událostech, nemluví o jedné konkrétní, jemu známé události, nýbrž naznačuje, že takových událostí mohlo být v jeho životě několik, anebo k nim nikdy nemuselo dojít⁴.

Kontext někdy ukazuje, že děj vyjádřený obecně složenými formami prézentního perfekta se odehrál v nedávné minulosti.

Už zapomněl, co se dnes stalo, co dělal, co, kam a odkud převážel, kdo pomohl, přišel nebo vydával rozkazy, kolikrát na něj křikl pán: „Mykoliuku, běž!“ VaižgDD 9.

Ve významu zobecněného rezultativního stavu se nejčastěji užívají aktivní formy prézentního perfekta. Pasivní formy (většinou neosobní) se vyskytují zřídka.

§ 5. Participia minulého času užitá ve významu složených forem prézentního perfekta nejčastěji vyjadřují konkrétní rezultativní stav.

Severja začala vyhlížet příležitost, aby se mu omluvila, jen nevěděla, za co, čím se provinila. VaižgDD 53. Slyšíš, jak o nás mají starost dobří lidé? LzPR I 399. Jinak knihu otoč: nedržel jsi ji tak. Grž (LKŽ I 135).

Ptali se, maminko: – Kde jsou ušité kožíšky? JD 481. Tady je každý náš kůl zaražen, každý díl plotu ohrazen, každá chalupa vlastníma rukama z nového materiálu otesána… VaižgDD 83.

Taková participia jen zřídka vyjadřují zobecněný rezultativní stav dosažený dějem v neurčité minulosti.

Asi byl i náš pán kdysi takovým sluhou na královském dvoře v cizině. LzPR II 90.

Roky ubíhaly, staletí plynula; mnoho ran se zahojilo! Ani lidé největšího viníka už na křivdy nevzpomínají. MairRR I 171.

Ve významu zobecněného rezultativního stavu se o něco častěji užívají neutra pasivních participií minulého času, zvláště ta, která nemají pasivní význam.

Ale to není zajímavé; zajímavé je, že tudy chodil onen člověk, který nyní patří jiné, a té druhé přišla Ilžė pomoci. SimonVK II 122. Stále se mi zjevují milé kraje, kde jsme pásli, kde orali. GirR II 287.

V některých případech se participia minulého času s významem perfekta užívají častěji než složené formy prézentního perfekta. Například při vytváření uměleckého obrazu přítomnosti se nejčastěji užívají pouze participia minulého času.

Jonas leží natažený na břiše u kamen na lavici; místa má málo, proto má nohy až ke kolenům zvednuté podél zdi; hlava na druhém konci přesahuje lavici. ŽemR I 86. Tady jsou lišky rozeseté po lese, tu se ježí pýchavky jako hrbolatá louka, pod smrky tu vyrůstají v rodinkách hnědé houby, v borovém lese z mrazové půdy vyrůstají zelené ryzce, tu se krčí načervenalé, namodralé i šedé holubinky, pěkně rostou, nic je netrápí. BaranAŠ 5. Chalupy bez oken a bez dveří; jiným strženy střechy, stěny prorážené dělovými střelami, trámy roztrhané, po plotech nezůstala ani stopa. VienR I 293.

⁴ Žr. J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, t. I, Vilnius, 1957, p. 102.

20

V těchto případech příčestí minulá velmi zřetelně vyjadřují rezultativní stav.

§ 6. Perfektivní formy přítomného času tvořené tvary přítomného času pomocného slovesa esti, būna, būva obvykle vyjadřují rezultativní stav dosažený jednorázovým dějem nebo stav pravidelně se opakující.

Přiletěvší hejna jsou již rozdělena do dvojic a tyto dvojice se brzy rozletí. IvanLP II 75. Ženy, pravdu řečeno, tu bývají velmi parádivé: do kostela chodívají oděné ve štrupkách, s kolem dokola nařasenými oděvy, v pestrých sukních, velmi vysokých. ValPJ 26. Jasan ztepilý bývá nejčastěji vyrostlý v houštině. Grk (LKŽ III 575).

V případech akutního trachomu bývá někdy celý povrch rohovky hustě poset drobnými zákalky. AvižATD 19. Staří autoři uvádějí, že když je hnízdo postaveno na vysokém stromě, samice snese mláďata na zem a uchopí je do zobáku. IvanLP II 71.

V kontextu zobecněného přítomného času je tento význam možný také tehdy, když se užívají tvary pomocného slovesa esu, esi, yra…

Ale když je třeba, když jsi v nesnázích, máš všechno zapomenuto a bloumej si vesele až do rozednění… A když kohout zakokrhá a ty se vzpamatuješ, býváš většinou už nedaleko svého domu; ukáže se, že jsi celou noc bloudil za vraty. Někdy jsi zaveden i na hřbitov. SimonR I 93. Dokud proud prochází tyčinkou spojující vodiče elektrického stroje a jeden vodič je nabit kladnou elektřinou, zatímco druhý zápornou. BaršF 29.

§ 7. S relativně-rezultativním významem jsou složené perfektivní formy přítomného času obvykle ve vztahu k jednoduchým formám přítomného času (a také k opisným pasivním formám vyjadřujícím děj v přítomnosti): perfektivní formy označují děj předcházející všem dějům probíhajícím v okamžiku promluvy, zatímco rezultativní stav dosažený tímto dějem s nimi probíhá současně.

Celé okolí Aužbiků ještě spí nebo ještě nevyšlo na pole. VaizgDD 59.

Nemohu pomoci, sám z domova nic nedostávám, ze školy jsem byl vyhozen a teď se sotva budu moci uživit, a k tomu ještě dluhy, žádní známí. BilR I 90.

Perfektivní formy přítomného času se stejně jako formy ostatních časů poměrně často užívají k vyjádření časových vztahů mezi ději v hlavní a vedlejší větě.

– Strýc Tautrimas říkal… – Ale Anskis už buď neví, nebo nechce vysvětlit, co strýc Tautrimas řekl. SimonVK I 89. Slepice kvoká, když snesla vejce. Rg (LKŽ V 42). Nuže, vezmi nářadí, které k tomu bylo vyrobeno, a rychle a s chutí se pusť do hnoje. DonR 49.

Asi se pořádně opil, když jde vrávoravě. Vyr (LKŽ V 448).

V určitých případech se perfektivní formy přítomného času užívají ve vedlejších větách i tehdy, když je v hlavní větě jednoduchá forma jiného než přítomného času, tedy minulého nebo budoucího.

Když jsem se však začal rozhlížet na novém místě, zjistil jsem, že knoflíky tu už byly. BaltPV₁ I 36. Brzy dostal Mykolas zprávu, že jeho matka nebyla ponechána svému osudu, že je tu někdo, kdo o ni pečuje, a to ho zcela uklidnilo. VienR V 197. Vždy mu vyprávěla mnoho o jeho zesnulé matce a o tom, kolik dobra mu prokázala. BalčHP₁ 230. Kolik raněných jsi posbírala, zeptá se tě vlast. SNėrP₁ 309.

21

V takových případech jsou přísudkem hlavní věty slovesa označující mluvení, myšlení, psychické stavy či tělesné vjemy (řekl, myslel, věděl, znepokojoval se, cítil, viděl apod.), nebo skupiny slov, které je zastupují (šlo o řeči, dostal zprávu, napadlo ho apod.). Význam těchto slov umožňuje vypravěči vymezit čas děje nikoli podle svého, nýbrž podle okamžiku promluvy postavy. Okamžik promluvy se zde přesouvá do minulosti nebo budoucnosti, takže perfektivní formy přítomného času se užívají v přeneseném významu. Podobně se užívají i jednoduché slovesné formy přítomného času (např.: Myslel jsem si, že spí)⁵.

Někdy jsou perfektivní formy přítomného času užity jak v hlavní větě, tak ve vedlejší větě, která je k ní připojena. V takových případech samy perfektivní formy časový vztah dějů nevyjadřují; ten vyplývá teprve z významu celé věty.

Grėtė mlčí, nic nevysvětluje, že kdyby tu byla bývala, byla by dala i peníze i koně na odvoz do nemocnice; ne, nechlubí se, vždyť za celý svůj život se nikdy nechlubila ani tím, co dobrého opravdu udělala. SimonVK II 395. Říkal jsem vám snad, že jsem našel velkou houbu? Lnkv (DAK).

§ 8. Perfektivní formy přítomného času se nejčastěji užívají objektivně, tj. obvykle označují takový rezultativní stav, který ve skutečnosti trvá v okamžiku promluvy (viz všechny výše uvedené příklady). Někdy však rezultativní stav vyjádřený perfektivními formami přítomného času v okamžiku promluvy ve skutečnosti netrvá. Jde o subjektivní užití perfektivních forem přítomného času.

V některých případech, nejčastěji při varování před možnými budoucími nepříjemnostmi, se perfektivními formami přítomného času označuje takový rezultativní stav, který v okamžiku promluvy ještě neexistuje, ale předpokládá se v budoucnosti. Aby mluvčí zdůraznil své přesvědčení, že předpokládaný rezultativní stav určitě nastane, podává jej jako fakt přítomnosti, a proto užívá perfektivní formy přítomného času. V těchto případech se nejčastěji užívají příčestí minulá bez pomocného slovesa, která mají význam složených perfektivních forem přítomného času.

Jen se rozhlédni, říkám, rozhlédni se! Vždyť stačí, aby na střechu dopadla jediná jiskřička, a jsme ztraceni! SimonR I 157. Dostaneš-li se jim do spárů — jsi ztracen. Jrb (LKŽ II 386). Nedej bože, aby sis vzal hašteřivou ženu — jsi ztracen! Užv (LKŽ I 263). S člověkem se můžeš potkávat každý den, ale přízeň pána až k bráně… ani se nenaděješ — a letíš… pán tě vyžene z velké dobroty… ŽemR II 69. Koho její jazyk zasáhne, ten je už ztracen, ten je už mrtev. Mávají krvavými jazyky i meči: — kdo je na cestě — je mrtev! Kroutí se v kruzích. — Rozdělej si ohýnek, radí jí ta, — hoď do něj přadeno, — a je po neštěstí! SNėrP₁ 452.

Perfektivní formy přítomného času zde mají svůj obvyklý morfologický význam, pouze si mluvčí na okamžik představuje, jako by budoucí situace již nastala v přítomnosti.

Děj vyjádřený perfektivními formami přítomného času je obvykle ukončen před okamžikem promluvy a zanechal po sobě jen svůj důsledek — rezultativní stav. Někdy je však z kontextu patrné, že stále trvá i v okamžiku promluvy.

— Ale podruhé, když přijeli, kdo koho neproklíná! — chce se omlouvat Lėnė. — Měšťan proklíná sedláka, sedlák měšťana. Tak tomu, myslím, bylo už odedávna. SimonVK

⁵ Plg. Z. M. Думаюте, Význam a užití jednoduchého přítomného času slovesa v současném litevském spisovném jazyce, autoreferát kandidátské disertace, Vilnius, 1961, s. 5–6.

22

1167. Vy, šaltaiškiai, jste vždy byli rozumní lidé; o vašem rozumu a moudrosti ví dokonce i sama vláda. A ta také ví, že vám nikdo jen tak snadno hlavu nepoplete. Simon VK I 70. Ačkoli se lidé každoročně znovu a znovu usazují na téže zemi, svět přesto zůstává stejně plný jako odedávna. ŽemR I 149.

To, že děj trvá v okamžiku promluvy, považuje mluvčí za skutečnost, kterou už partner v rozhovoru zná; chce pouze zdůraznit, že tento děj probíhal vždy a také dříve, aby partner mohl usoudit, že jestliže tomu tak bylo až dosud, musí tomu tak být i nyní. I zde se tedy především vyzdvihuje předchozí děj, jehož důsledky jsou aktuální v okamžiku promluvy.

Záporné perfektivní formy prézentu se často užívají, aby se zdůraznila výjimečnost současného děje a celé situace.

Jaká šťastná tvář! Takovou Grétinu tvář Královna ještě nikdy neviděla. SimonVK II 175. Ach, hochu, jaká jsou to slova! Taková jsem ještě nikdy neslyšela. KrėvP 120. Ale Joniukas je veselý a šťastný; celý den se vozí a celý den ze všech sil zpívá svou píseň, ačkoli brázda jím bez přestání hází, třese mu tělem i plícemi v hrudi, ačkoli ho bolí v krku a chraptí. Ale zpívá, aby ho jen vozili ještě déle, protože vždyť se ještě nikdy nevozil. BiiR I 162. [Jasius] (podává) Tady máš dopis. [Petras] Dopis? Mně? [Jasius] Vždyť vidíš… [Petras] (vezme obálku, drží ji a dívá se na ni) Ještě nikdy jsem nedostal dopis… BinkRn 342.

Zápornými perfektivními formami mluvčí říká, že děj dříve nikdy neprobíhal; to znamená, že skutečnost, že probíhá nyní, je neobvyklá a výjimečná. I v tomto případě se zdůrazňuje nepřítomnost (neprobíhání) děje v minulosti, která je aktuální v okamžiku promluvy.

Stejně jako jednoduché formy prézentu se i složené perfektivní formy prézentu užívají při živém vyprávění minulých událostí. Výsledný stav, který trval v minulosti, se líčí tak, jako by trval právě v okamžiku promluvy. Nejčastěji se v těchto případech užívají příčestí minulá bez pomocného slovesa.

Petras mával kosou, jako by to bylo pírko, a šel daleko přede všemi… Hospodář za ním poskakoval a pobíhal. Petr už vysekal řádek, stojí na konci úhoru, zatímco hospodář se teprve napůl rozmáchnul… BaltPV I 103–104. Varhany tiše zaduněly a z mnoha úst zazněl zpěv. Grėtė už zase sklopila oči, jako by na ni doléhala veliká tíha. SimonVK I 258. Královna sebou trhla: někdo se jí dotkl ramene. Ale ne, nikdo. Ani jedno z dětí se ještě nepohnulo ze svého místa. Jen Vilius se otočil a velkýma očima se dívá na ni a potom na nemocného. Marikė už tiše usedla u konce postele. Martynas stále klečí… Dveře pokoje zašramotily a lehce se otevřely. SimonVK I 154. Dítě už neplakalo, jen sténalo jako dospělý člověk, který trpí velkými vnitřními bolestmi. Všechno už bylo vyzkoušeno, byly podány všechny možné i nemožné léky, a nic, vůbec nic nepomáhá. SimonVK II 101.

§ 9. Složené perfektivní formy prézentu jsou svým významem poněkud blízké jednoduchým formám préterita, neboť obě vyjadřují minulý děj. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že děj vyjádřený jednoduchými formami préterita zpravidla patří pouze do minulosti a nesouvisí s přítomností, zatímco složené perfektivní formy prézentu vyjadřují takový minulý děj, který souvisí s přítomností a jehož výsledný stav je součástí časového plánu přítomnosti. Jednoduchými formami se vyprávějí minulé události, které probíhaly postupně jedna po druhé nebo současně; všechny tvoří minulou situaci a ne-

23

přesahuje její hranice. Vyprávěcí funkce není složeným perfektivním formám vlastní. Označují děj v minulosti, jako by byl vytržen z časového plánu minulosti, izolován od ostatních minulých událostí a spojen s přítomností. Srov.:

Anskis se po obědě nehnal ven běhat jako Vilius s Marčiukem. Odešel do velké světnice dodělat školní úkoly. Posadil se, zacpal si uši, zavřel oči a několikrát, občas pohlédnuv do knihy, přečetl něco německy. „Už umím,“ vykřikl konečně spokojeně. Zastrčil knihy zpátky do tašky, pověsil tašku na nohu postele a vstal s protažením. SimonVK I 83.

Hle, plevel zůstává zelený i na podzim. Z lenosti? Ó! Opuštěný sám sobě, „neopatrovaný“ nerozumným či neobratným člověkem — je třeba chápat: nerušeně už dávno vyvedl po dvou potomcích a právě začal i třetí. To je něco úplně jiného! Ani trochu nelituje, že se už nerozmnoží: svůj úkol splnil dvojnásob, budoucnost svého druhu zabezpečil dokonce až příliš dobře, aby nevymřel. VaižgDD 60.

Jednoduché tvary minulého času prostého se obvykle užívají v kontextu minulosti, zatímco složené perfektivní tvary přítomného času v kontextu přítomnosti.

§ 10. Užity v určité jazykové situaci nebo kontextu mohou i jednoduché tvary minulého času prostého označovat minulý děj spojený s přítomností. Vazba na přítomnost je nejvýraznější tehdy, když se zachovaly nějaké následky daného děje; proto tuto významovou hodnotu nejčastěji mají jednoduché tvary výsledkových sloves.

Odkud ses, bratře, naučil tak mluvit a získal tolik odvahy? Když jsi byl naživu, zdálo se, že nestojíš ani za tři groše, a teď mluvíš, jako bys chroupal řepu. KrėvRg 273. Ale jen si pomyslete, co vaše Anė! Řekněte, čím se stala? Už vůbec není dcerou Šalteikiů. SimonVK I 30. Tak už ji rovnou zabijí?! Za co? Nic špatného jsme mu neudělali… ani nic nevíme… BaltPV₁ I 67.

Vztah minulého děje označeného jednoduchými tvary ostatních sloves k přítomnosti se chápe obtížněji.

Nenabádej ho, hochu, tvůj otec nebude pít ze skleničky, ze které pili čarodějové. KrėvRg 78. — Zítra bude jasno a ještě dlouho jasno bude. — Odkud to můžeš vědět? Radil ses s bohem? — zasmál se Pikči lingis. KrėvRg 110. Nezapomeň na Lakštingalu, kdyby se něco stalo. Od včerejška chudinka… CvR III 218.

Ačkoli je význam jednoduchých tvarů minulého času prostého v takových případech velmi blízký významu složených perfektivních tvarů přítomného času, přesto se vždy liší určitým odstínem: ve srovnání se složenými tvary vyjadřují jednoduché tvary mnohem slaběji vztah minulého děje k přítomnosti. Střídáním jednoduchých tvarů minulého času prostého s perfektivními tvary přítomného času lze některé minulé děje spojovat s přítomností méně, jiné naopak více.

— Vejce slepici učit nemůže, a ty mě taky neuč, — odsekl muž hrubě. — Když jsem se rozhodl, pak jsem si všechno s Boží pomocí dobře promyslel. KrėvRg 120. — Už jsme se s Kuogio Kazim domluvili, — trval na svém syn. — Když jsem řekl, že je třeba otce poslechnout bez odmlouvání, — vykřikl Kukis. — A s kým jste se domluvili, aniž jste se mě zeptali, to mě nezajímá. KrėvRg 123–124.

Vztah minulých dějů označených jednoduchými tvary minulého času prostého k přítomnosti je přesto často natolik výrazný, že by je bylo možné podle potřeby nahradit složenými perfektivními tvary přítomného času. Srov. jednoduché tvary minulého času prostého a složené perfektivní tvary přítomného času v těchto příkladech:

24

– Jak vidím, dnes sis buď půjčila tlamu od feny, nebo sis snad potřela tvář blínem! – mávl muž rukou a odešel do stodol. KrėvRg 67.

Přátelé, co to s vámi je, opravdu?! Zasloužil jsem si snad takovou poctu, já ubožák… CvR IV 295. Mám dost odvahy, abych se střetl s vašimi vládci, a dost i na to, abych vás, kteří jste mě urazili zlým slovem, náležitě potrestal, jak jste si zasloužili. KrėvP 222.

– To si tedy vykračoval, – ozval se v davu ženský hlas. – Opravdový tatíček!.. KrėvRg 217. To je opilý, že jde motavě. Krtn (LKŽ VI 271).

Pouze tehdy, když je třeba zvlášť zdůraznit přetrvávající důsledky minulého děje, užívají se jen složené perfektivní formy přítomného času. Obvykle v takových případech vyjadřují trvalý rezultativní stav a nejčastěji se užívají při vyjadřování vědeckých zákonů a věčných pravd.

Elektrony lze snadno oddělit od atomu; z toho lze samo sebou usuzovat, že jsou soustředěny ve vnější části atomu. BarsF 171. Příkladem emulze může být mléko, v němž jsou rozptýleny tukové kuličky. MatKCh 9. Adsorpční jevy jsou v přírodě i technice nesmírně rozšířené. MatKCh 172. Uvedu vám některá čísla a jsem přesvědčen, že vám nebudou připadat suchá a nudná (tsp).

Pouze složenými perfektivními formami přítomného času se vyjadřuje také opakující se obvyklý rezultativní stav dosažený předchozím dějem.

Na začátku zimy už bývají páry vytvořené. IvanLP II 70. Ochladí se a Rapolienė ukončí hádku téměř modlitbou, jestliže Rapolas v tu dobu bývá pryč. VaizgRR I 133. Když se vylekám, zdá se mi o ohni i ve spánku. Bsg (LKŽ I 462). Její upečené koláče jsou vždycky vykynuté, nadýchané, radost pohledět. Vvr (LKŽ VI 361).

§ 11. Stejně jako složené perfektivní formy přítomného času mohou i jednoduché formy minulého času prostého v určitém kontextu vyjadřovat nejen konkrétní, ale i zobecněný rezultativní stav. Výše zmíněný rozdíl ve významu jednoduchých a složených forem platí i v těchto případech. Srov. obě formy v témže kontextu:

Počkej, kmotřenko, ještě si nestěžuj! Řezník je dobrý člověk, ještě nikomu neublížil. Aspoň jsem o tom neslyšel. KrėvRg 67. – Vy, já vím, říkáte: řezník je čaroděj, – ale jakýpak jsem já čaroděj? Slyšel jsem mnoho starých zkušeností, řídil se jimi a často uhodnu pravdu – a hned je ze mě čaroděj! – A také to, že člověk nedokáže uhodnout vlastní štěstí, a proto se trápí, jsi rovněž slyšel od lidí ze starých časů? – Ne, proč bych lhal, tohle jsem možná slyšel, možná také ne. Nepřemýšlel jsem o tom. KrėvRg 110. Což nás pan vrchní jako otec dost nepoučoval a nezakazoval nám střílet z pušek na panských pozemcích? A kolikrát nám to kněží při mši vytýkali. DonR 100–101.

Složené perfektivní formy přítomného času mají výraznější zobecněný význam než jednoduché formy minulého času prostého. Zmiňuje-li se několik neurčitých minulých dějů, z nichž některé jsou zobecněny více, jiné méně nebo jsou jednorázové, první se zpravidla vyjadřují složenými a druhé jednoduchými formami. Srov.:

Teď už nemůžeš nikam odejít, ani na dvorek, ani do zahrádky: „Nešoupej nohama!“ – okřikne tě. A ty utíkej vystrašená… Dělala jsem to snad svým mudrlantům? Učinila jsem někdy nějakému člověku křivdu? SimonR I 379. – Řekni mi, bratře, co dobrého jsi za svého pozemského života učinil pro Pána Ježíše, že chceš nyní vstoupit do nebe? – Co dobrého jsem učinil, ptáš se, svatý apoštole? Dobře jsem pásl zvířátka, miloval jsem všechny lidi, ptáčky, lesíky, sluníčko, zelené loučky a při té lásce jsem uctíval Boha, protože je tak krásné a dobré žít v jeho světě. KrėvRg 274.

25

Mě, starého vlka, nevyděsíš… Za minulé války jsem toho zažil víc než dost. Za svého života jsem viděl krev. VenciR III 356. To se rozumí, budu vyprávět, co jsem sám slyšel. A to, o čem chci vyprávět, se opravdu jednou stalo. BalčHP₁, 245. Nejednou, když jsem ještě bydlel doma, se tu lidé utopili se svými koníky. A já jsem se tu jednou také topil. SimonR I 311. — Vždyť i ty sám jsi tam kdysi, když jsi žil na zemi, pil na jakési svatbě. Nebo jsi zapomněl? — Pít, to je lepší, ale tím jsem nikomu neublížil, jen jsem dopřál potěšení hostitelům a novomanželům. — A já jsem snad při pití někomu ublížil? Pověz, svatý Petře. KrėvRg 266. Teď mi kdosi našeptává do ucha, že jsi kdysi veřejně před všemi jednu Ariju zfackoval, vrazil jsi mu do tváře jen proto, že říkal slova, která vám, biskupům, byla velmi proti srsti. A já jsem nikoho nebil. KrėvRg 271.

Kromě toho se vyskytují případy, kdy se jednoduché tvary préterita užívají vedle složených perfektivních tvarů prézentu, aby se zvlášť zdůraznilo, že děj v neurčité minulosti se skutečně odehrál.

— To se jen říká, ale kdo ví, zda někdo čerta skutečně viděl, — namítal host. — Jak to, že ho nikdo neviděl? — ozvala se sama… — Nejenže ho viděl, ale, vidíš, ještě se k tomu přiznal. ŽemR II 430. Myslíš si, děťátko, že jsem nikdy nebyl mladý, neměl rád děvčata, nemiloval? Ale jak jsem je měl rád! KrėvRg 97. — Řekni mi, bratře, že jsi snad nikdy nikomu neublížil? — zeptal se Kukis znovu, jako by odpovídal na vlastní myšlenky. — Jak že ne⁶, možná jsem ublížil mnohým, ale tehdy jsem na to nemyslel a nemyslím na to ani teď. KrėvRg 259.

Chceme-li tedy vyjádřit minulý děj související s přítomností, užíváme nejen složené perfektivní tvary prézentu, ale také jednoduché tvary préterita. Ačkoli se jejich významy v těchto případech velmi podobají, přesto se liší určitým odstínem: složené perfektivní tvary výrazněji vyjadřují rezultativní stav, zatímco jednoduché tvary préterita výrazněji vyjadřují minulý děj. Protože souvislost minulého děje vyjádřeného jednoduchými tvary s přítomností vyplývá až z kontextu nebo jazykové situace, bývá někdy zřetelnější a jindy méně zřetelná. I význam těchto tvarů se proto v některých případech více přibližuje významu složených perfektivních tvarů, v jiných méně.

Mluvčí často záměrně užívá jeden či druhý tvar, aby někdy více, jindy méně zdůraznil souvislost minulého děje s přítomností. Někdy se však jednoduché tvary užívají namísto složených, aniž by k tomu byl nějaký zřejmý důvod.

Préteritum

§ 12. Složené perfektivní tvary préterita vyjadřují rezultativní stav dosažený předchozím dějem a trvající před okamžikem promluvy. Jimi vyjadřovaný rezultativní stav bývá nejčastěji konkrétní.

Juras se sklonil, aby Monice lépe podložil hlavu, a zachvěl se: chlad už vystoupal po jejích kloubech. CvR VIII 235. Tamošius držel svýma žilnatýma rukama Němce za krk jako kleštěmi a už mu ho málem úplně urval od ramen. LzPR II 117. Norbert odhodil hasičskou lucernu a protáhl se. Kdoví čím

⁶Pomocné sloveso být je zde užito elipticky — bez příčestí.

26

Párkrát ho bodli do zad, ale přes silnou vatovanou vestu ho sotva zasáhli. Gud-Guz KIT 241.

Na voze seděl jakýsi přivandrovalý synáček hospodáře, Jonukas, který, aniž pořádně švihl bičem, poháněl koně násadou a dokonce se při tom nakláněl a křičel na ně: „No, no, no!“ VienR I 284. Podívej, jaké stodoly, v nichž byly naskládány naše poklady, jaké sýpky tu stojí, a přišli jsme o všechno jídlo. DonR 37.

Význam zobecněného rezultativního stavu mají předminulé tvary minulého času prostého méně často než tvary přítomného času; méně výrazně je jim navíc vlastní i význam činu neurčité minulosti.

Ačkoli Prakapas o mořských sviňkách už slyšel, do té doby je však neviděl. CvR III 57. Farář četl ve vědeckých knihách o takových přírodních podivnostech. VenclR III 42. Už dávno spolu takto mluvili. CvR VIII 222. A býval u nás, víte, starý profesor — úplně šedivý, malý, ale měl nás opravdu rád. VenclR III 285. Rapolas za celý život téměř nikdy nepracoval. VaižgDD 83.

Věděli, že se z bojiště nevrátí ani jeden z nich, a snad proto si znovu připomněli to, o čem se už stokrát mluvilo a znovu mluvilo. VienlR III 324.

§ 13. Složené předminulé tvary minulého času prostého se pojí s jednoduchými tvary minulého času prostého (a také s nečinnými složenými tvary vyjadřujícími minulý děj). Předminulými tvary se vyjadřuje děj předcházející minulým dějům označovaným jednoduchými tvary minulého času prostého, zatímco současný s nimi je rezultativní stav dosažený tímto dějem.

Madlikė ani neslyšela, co říkala mladá hospodyně; určitě se zastavila v zametání a na Grėtę úplně zapomněla, protože v pokoji u okna stál Martynas s Einiukasem v náručí. SimonVK II 11. Ohlédl se nejvyšší mnich, který vstal, a užasl: daleko na jihu bylo na několika místech vidět velké požáry a široká rudá záře pokrývala celý obzor. VienR I 32.

Složené předminulé tvary minulého času prostého se velmi často užívají k vyjádření časových vztahů mezi ději v hlavní a vedlejší větě.

Ztlumil hlas, Ignotas začal vyptávat a Kirs­tukienė mu šeptem všechno vypověděla o tom, co se stalo na nádraží se zbožím. Gud-GuzKIT 180. Ženská polovina kapy nabídla, že synáčky doprovodí, protože i je zval hlasatel na slavnost. DonR 66. Pokračovalo se pouze ve zřizování pivovaru, neboť všechny stroje už byly dopraveny. VienR V 403.

Když jsem se otočil, už byl pryč a já už jen zahlédl jeho stín, jak letí podél stěn. BalčHP 1 47. Když jsme se vrátili, už se krásně setmělo. Nmn (LKŽ III 547). Maldutis už našel hledanou myšlenku, když tu se náhle vzadu znovu cosi zakašlalo. VienR I 248.

§ 14. Užívají-li se předminulé tvary minulého času prostého v kontextu přítomného času nebo v přímé řeči, často nabývají zvláštního významového odstínu: vyjadřují rezultativní stav dosažený předchozím dějem, který nějakou dobu trval v minulosti a poté byl přerušen.

Vlastně jsem zapomněla: hle, přikázal ti, abys mu odevzdal tohle stříbro. VaičRn 176. Ukazuje se, že se na našem dvoře zase objevil ten galejník-buntovčík Mykolas Jonaitis… VienR V 344. Baba vyběhla naproti a pochlubila se: — Přišla žatva žita, a tak jsem jí už odevzdala všechen špek a skilandis. Žž (DT). Byl jsi nějak

27.

přispal? SruogR III 414. Když se všichni posadili, Ignotas se začal vyptávat na to a ono o Petriukovi, kde pase a zda se už vrátil, na zdraví domácích, na život, na chléb. Gud-GuzKIT 53. Sám chápeš, že žijeme na sopce. Už nejednou vybuchla a všem nám nahnala nemalý strach. VienR V 496.

Význam perfektivních forem je zde stejný jako v předchozích příkladech: vyjadřují rezultativní stav dosažený předchozím dějem, který trval v určitém okamžiku minulosti. V okamžiku promluvy však rezultativní stav už neexistuje, byl ukončen. Proto se v těchto případech předpokládá děj, který rezultativní stav ukončil: byl přišel, tedy odešel, protože teď už tu není. Někdy je takový děj také výslovně uveden.

Začalo se ochlazovat a vítr se zase obrátil. Gs (LKŽ II 469). Najal jsem si pastýře, ale odešel. Vb (LKŽ II 783). Houby začaly růst, pak zase přestaly. Ėr (LKŽ II 796).

Čím kratší dobu trval v minulosti dosažený rezultativní stav, tím výraznější je význam děje, který jej vytvořil. Často už rezultativní stav téměř nevnímáme a perfektivní formou jednoduše vyjádříme děj, po němž následoval předpokládaný opačný děj. To je zvláště typické pro perfektivní formy takzvaných sloves pohybu.

Perfektivní formy minulého prostého času někdy získávají význam ukončeného rezultativního stavu i v kontextu minulého času.

Na obou březích řeky se jako nakreslené černaly zbytky křovin a keřů — ukazovaly, kam až na jaře vystoupila voda. ŽemR I 133. Juras klapal ve velkých dřevácích, které nechal u učitelky v předsíni. CvR VIII 162. Žádné setkání sedláků se bez nich neobešlo. Proto byli také nejednou z panství vyhnáni. Gud-GuzKIT 109.

V těchto případech trval rezultativní stav vyjádřený perfektivními formami, dosažený předchozím dějem, před minulými ději označenými jednoduchými formami; v době vyprávění už tento stav neexistoval.

Význam ukončeného rezultativního stavu je určitým odstínem relativně-rezultativního významu minulého prostého času, podmíněným komunikační situací nebo kontextem. Je příznačný pouze pro perfektivní formy sloves dokonavého vidu, většinou činné.

Tento významový odstín perfektivních forem minulého prostého času zaznamenal také J. Jablonskis. V gramatice z roku 1901 napsal: „Tento čas se užívá také k vyjádření… takového minulého děje, který se potom změnil, stal se jiným, než se očekávalo“⁷. V pozdějších gramatikách J. Jablonskis tuto definici významu minulého perfektivního času ještě upřesnil: „Označujeme jím také onen minulý výsledek děje (onen minulý ukončený či dokončený děj), který nyní, v okamžiku promluvy, už není, anebo který předcházel jinému minulému ději“⁸.

⁷. J. Jablonskis, cit. dílo, s. 103.

⁸ Tamtéž, s. 426. Podobný významový odstín je příznačný také pro odpovídající slovesné formy některých jiných jazyků, například pro pluskvamperfektum v bulharštině a v běloruštině 15.–16. století, srov. Ю. С. Маслов, Глагольный вид в современном болгарском языке, кн.: Вопросы грамматики болгарского литературного языка, Москва, 1959, с. 280—281; У. В. Аніченка, Формы плюсквамперфекта ў беларускай міленачнай XV—XVI ст. ст., „Учёные записки Мозырского педагогического института“, вып. I, Минск, 1957 (выслейе 1958), с. 174.

28

§ 15. Za podobných kontextových podmínek označují perfektivní tvary préterita imperfektivních sloves minulý děj, který po určitou dobu probíhal, ale později byl přerušen.

Měl jsem v úmyslu nejít na májovou slavnost, ale když už je to tak, určitě půjdu. BinkRn 335. Někdo, například Jaunius kolem roku 1902, se dokonce pokoušel nazývat Zarasai také Ežeriūny. BūgKS 2. Ale jak byli úplně zmateni, že odplašili medvědy, tohle neudělal. ŽemR II 109. Na zpáteční cestě ho poprvé dobře slyšel. A teď už ho vůbec neslyší. VaižgDD 22—23. Teprve za vraty si vzpomněl, že byl u pána, a začal přemýšlet: jít, či už nejít? LzPR II 27.

Protože perfektivní tvary imperfektivních sloves mají poměrně nevýrazný význam rezultativního stavu, v těchto případech tento význam zcela mizí a perfektivními tvary se vyjadřuje pouze minulý děj trvající po určitou dobu. Perfektivní tvary préterita imperfektivních sloves tak za stejných kontextových podmínek nabývají poněkud odlišného významového odstínu než tvary perfektivních sloves.

§ 16. Perfektivní tvary préterita označující přerušený rezultativní stav nebo přerušený minulý děj lze při souvislém vyprávění o minulých událostech užívat vedle jednoduchých tvarů préterita.

Tvary perfektivních sloves:

Balys, aniž dobře zaslechl, vstal a už napřáhl ruku, aby se seznámil s novým německým vědcem, ale policista ho hrubě chytil za loket a vystrčil ze dveří. VienR I 301. Tarutisovi si stačili vyměnit tázavý pohled, neutřeli si ústa, Monika se vrhla schovat talíře, začala: — Bože můj, co mám říct? — a host se objevil ve dveřích. CvR VIII 96. Jonas, ten se zamračil, zkřivil tvář, mávl rukou, ale pak přistoupil k bratrovi, objali se, políbili a pořád si šeptají. VienR V 372. Uplynulo ještě několik dní, Veronika znovu zašla ke kříži, ale vůbec se jí neulevilo a trápení pod srdcem jen rostlo a sílilo. VienR I 177. Prochodil jsem les křížem krážem, došel jsem dokonce až na kraj lesa u Daujotčių — stále jsem hledal Jonův hrob. Ale nikde nebyl. BaltPV₁ I 88.

V těchto případech se perfektivní tvary préterita perfektivních sloves svým významem přibližují jednoduchým tvarům préterita. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že jednoduchými tvary se konstatuje pouze děj, který se odehrál v minulosti, nebo výsledek, jehož bylo tímto dějem dosaženo (jde o obecný morfologický význam préterita), zatímco perfektivní tvary označují také dobu trvání rezultativního stavu dosaženého daným dějem. Tato doba závisí na tom, jak rychle došlo k ději, který rezultativní stav přerušil. Čím kratší dobu rezultativní stav trval, tím menší je rozdíl ve významu složených a jednoduchých tvarů.

Tvary imperfektivních sloves:

Už se chtěl nechat přijmout do vězeňské nemocnice, ale po poradě se mnou a ostatními sousedy se rozhodl ještě počkat — snad se ještě uzdraví. VienR I 100. Čarodějnice přiběhla, poškrábala kopec, pokoušela se na něj vylézt, ale nevylezla; ani se nepokusila běžet kolem. BsP₁ III 20. Znovu se ještě pokoušel začít nedokončenou píseň, ale když před sebou spatřil Jadvygu, její oči plné slz, umlkl jako přistižený zloděj. MairRR II 34. Po několika hodinách spánku jsem se probudil a uslyšel, že u mé hlavy někdo

29

běhá. Hned jsem řekl, že tam budete vy; ale po půdě pobíhalo jen několik lidí a slyšel jsem jejich pokřik a křik. BalčHP 34.

Složená perfektivní forma se od jednoduchých forem minulého času prostého v tomto případě liší jen tím, že zdůrazňuje, že popisovaný děj trval pouze po určitou dobu, srov.:

Chtěl se zastavit a poptat se na rodnou vesnici, na městečko, na známé, ale… hospoda už zůstala za ním. VienR I 142.

§ 17. Perfektivní formy minulého času prostého, užité v souvislém vyprávění o minulých událostech, jsou svým významem v mnoha případech blízké výchozím formám minulého času prostého. Srov.:

Ten všetečný chlapík mě chtěl obelstít, ale nepodařilo se mu to. Grž (LKŽ I 217). Aby na gymnáziu nevznikl rozruch, pan Tįjūnas měl zpočátku v úmyslu o zmizení peněz úplně pomlčet…, ale po poradě se mnou si to rozmyslel. BinkRn 326. – „A tam dole,“ kývl strážný hlavou k věži, „jsou takové sklepy, do nichž když někdo vstoupí, už živý nevyjde,“ začal šeptat, ale když na chodbě zaslechl kroky, zmlkl. VienR I 108.

Gaubį znovu roztřásla zimnice a byl by nejraději něco vykřikl. Vilius však, který nic neviděl a zasmál se, jako by svým vlastním žertům, pobídl koně a rychlým klusem odjel domů. SimonVK II 363. Srdce mi začalo prudce bušit a už bych se byl nejraději posadil, objal ji a, vzav ji za ruku, otevřeně a z celého srdce jí všechno pověděl, ale v tu chvíli sama zvedla mou hlavu, položila si ji na klín a začala mluvit. VienR I 216. – „Nedovolím, abyste bourali dům! Pelkišiukas, pokoj jeho duši, říkal…“ začala stařena. Kazimieras ji však nenechal domluvit. „Uvidíme!“ řekl tvrdě. BaltPV₁ I 348–349.

Významy počínacích a perfektivních forem se přesto poněkud liší. Počínací formy vyjadřují děj náhle, nečekaně přerušený, který snad nějakou dobu trval, nebo byl přerušen ještě dříve, než se stačil pořádně rozběhnout. Perfektivními formami se vyjadřuje děj, který skutečně po nějakou dobu trval a nebyl přerušen tak náhle.

§ 18. Perfektivní minulý čas prostý se často užívá místo perfektivního minulého času opakovaného. Význam posledně uvedeného získává nejčastěji tehdy, když se vyskytuje vedle forem minulého času opakovaného.

A podávala [Rozalija] vdově po zemřelém sušený sýr, který sama dostávala za zázračná uzdravení. BaltPV₁ I 51. Lidi z okolí, kteří se provinili, posílal na sousední statek s lístkem, na němž byl uveden počet ran holí. CvR III 187. Ačkoli byly v jídelně na stolech vyloženy jídelní lístky — lístečky se seznamem jídel —, bylo to jen na oko pro chudé lidi: kněžím a takzvaným „svým“ podávali, co sami uznali za vhodné, bez možnosti výběru, a nikdo nikdy neprotestoval. VienR V 227.

§ 19. Čas od času mluvčí podle vlastního uvážení užije perfektní formy minulého času prostého místo očekávaných perfektivních forem přítomného času.

Zdá se mi, že jsme [len] usušili až příliš, bude třeba trochu sundat, jinak to nevyschne. Šv(LKŽ II 729). Přijde Jonas k pánovi a říká: „Už chci svou mzdu; vzpomeňte si, pane, jak jsme se dohodli…“ BsP₁ III 110. Jonas kupuje Oně sladkosti a limonádu, jak jí to slíbil včera večer. VenclR III 37. Přiváží si domů touhu podělit se se svými krajany o všechno, co sám zažil. Jabl(LKŽ II 168).

30

Podobných případů, kdy byl místo očekávaného perfekta užit plusquamperfektum, si J. Endzelīns povšiml v lotyšských lidových písních⁹.

§ 20. Záporné složené perfektivní formy minulého prostého času (podobně jako i přítomného času, viz § 8) se často užívají s cílem zdůraznit výjimečnost děje, který probíhal v minulosti, a vzniklé situace.

Mladý jezdec užasl, když zaslechl krkavčí hlas: tolik let lovil, tolik dní prožil, a ještě nikdy neslyšel, že by krkavec mluvil a uhodl lidské myšlenky. KrėvP 74. Když procházel dveřmi, pohlédl na ni Aničokas a zaraženě stanul: nikdy ještě neviděl Veroniku tak půvabnou, tak smutnou a sklíčenou. VienR I 192. Takto se Šmitas ještě nikde a nikdy neobjevil. Simon VK II 26.

§ 21. Význam složených perfektivních forem minulého prostého času se liší od významu jednoduchých forem minulého prostého času. Perfektivní formy označují rezultativní stav, který trval v minulosti a byl dosažen předchozím dějem; jejich význam se vztahuje ke dvěma časovým rovinám, zatímco jednoduché formy vyjadřují děj probíhající v minulosti a jejich význam se pojí pouze s jednou časovou rovinou. Jsou-li však jednoduché formy užity v určitém kontextu, mohou se svým významem složeným perfektivním formám velmi blížit. Rozdíl mezi nimi je stejný jako mezi složenými perfektivními formami přítomného času a jednoduchými formami minulého prostého času užitými v takzvaném perfektivním významu: jednoduché formy mají výraznější význam předchozího děje a méně vyjadřují jeho vztah k hlavní, v tomto případě minulé, časové rovině. Srov.:

Požádal jsem, aby mě vyslechli, a bez obav jsem jasně vylíčil všechno, co jsem udělal a co jsem věděl. BalčHP₁ 53–54. Lidé se mu za to odvděčili tím, co dobrého pro ně udělal. BilR I 99.

Měsíc už vystoupil nad svahy Fredy, na břehu řeky dávno utichla harmonika, jen občas zahoukaly lokomotivy a vlaky duněly přes Zelený most. VienR V 316. [Mykoliukas] hrál na housličky klidně, mužně, pevně; všechny struny hlasitě zněly, celý les se rozléhal ozvěnou, dokonce i kobylky ztichly. VaižgDD 28.

Někdy je z kontextu zřejmé, že výsledek děje vyjádřeného jednoduchými formami minulého prostého času trval v minulosti pouze nějakou dobu a poté ustal. V takových případech se jednoduché formy významem blíží složeným perfektivním formám, které vyjadřují rezultativní stav trvající určitou dobu a poté ukončený (srov. § 14). Liší se tím, že jednoduché formy mají výraznější význam předchozího děje, zatímco složené formy výraznější význam ukončeného rezultativního stavu. Srov.:

Kněze jsem včera přivezl; děvčata ještě volají, abych přivezl doktora. ŽemR I 16. Vždyť tchyně dokonce přivezla člověka, který Einiukase prohlédl, a ona, Gretė, to dovolila. SimonVK II 104.

A nemýlila se: všichni už věděli nejen o jejím neštěstí, ale věděli také, že jí kněz nedal rozhřešení, že jí vynadal, dupal nohama a tahal ji za copy; všichni chápali, jakou mdlobou Veronika o svatodušních svátcích trpěla. VienR I 191. Právě v době žní kůň onemocněl. Ldk (LKŽ I 43).

Jednoduchými formami minulého prostého času lze vyjádřit také děj neurčité minulosti spojený s hlavní minulou časovou rovinou, jen tento vztah nebývá tak

⁹ J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, Rīga, 1951, p. 971.

31

… zřejmé, jakmile se použijí složené perfektivní tvary. Mnohem méně výrazné je také zobecnění děje. Srov.:

Starý vaidila procestoval mnohé kraje, prošel mnohé země, hostoval u stovek vládců, viděl slavné výpravy a odvážné činy a ještě více toho byl slyšel… KrėvP 150. Můj otec také v mládí hodně cestoval a souhlasil, že mě pustí. BalčHP₁43.

§ 22. Vyskytují se i případy, kdy se složené perfektivní tvary minulého jednorázového času užívají ve významu jednoduchých tvarů.

Když jsem se vrátil, nepoznali mě — měl jsem takovou podobu. Kalt (DAK). — Byl jsi rybář? — Býval jsem. Vnt. Jazyk (jeho slovní zásoba) tedy ukazuje, že u Aistů se již od nepaměti oralo, vláčelo a selalo. Ještě nebyli ani Litevci, ani Lotyši, ani Prusové jako samostatné národy s vlastními jazyky, a už to všechno uměli. BūgRR II 8.

Takové případy jsou velmi vzácné, sporadické.

Minulý frekventativní čas

§ 23. Složené perfektivní tvary minulého frekventativního času vyjadřují rezultativní stav dosažený předchozím dějem, který v minulosti trval neurčitý počet opakování.

Sabaliūnas miloval malé děti stejně jako včely; proto býval během medobraní obklopen nejen včelami, ale i dětmi. BūR I 184. Nejspíš se od dlouhé cesty květinou či stéblem trávy křídla [broučka] všelijak pomačkala. SimonVK I 202. Dickové (psi) bývali přes den uvázaní a v noci jednoho pouštěli. Vlkv(DT). Po celých devět měsíců bývali mniši odděleni od celého světa. VienR I 26.

Složené perfektivní tvary minulého frekventativního času významově souvisejí s jednoduchými tvary minulého frekventativního času (nebo se složenými pasivními tvary minulého frekventativního času, které vyjadřují opakovaný minulý děj) a někdy také s jednoduchými tvary minulého jednorázového času, které vyjadřují opakovaný minulý děj. Mohou vyjadřovat časové vztahy mezi ději v hlavní a vedlejší větě.

Vždyť maminka Barbiku také pokaždé svlékala, když byla mokrá, a ukládala ji do postele. SimonVK II 87. Jako malou dobrovolnici Moniku ji hned posazovali na klín, dávali jí do rukou bonbon nebo nějakou drobnost, a když ležela — vytáhli ji z postele. CvR VIII 214. Když pastýř utekl, nebylo pro hospodáře snadné najmout jiného, protože všichni nádeníci už bývali najati. GlKS 176.

§ 24. Perfektivními tvary minulého frekventativního času se vyjadřuje také takový rezultativní stav dosažený předchozím dějem, který v minulosti trval nepřetržitě, ale pro mluvčího byl aktuální jen v jednotlivých minulých okamžicích.

Co se mu asi stalo — vždycky býval vyparáděný, a teď je z něj hotový otrhánek. Kp (LKŽ I 218). Neměl Palmutė rád i proto, že bývala vždycky pěkně nastrojená, vždycky čistá jako lilie, a s ní se nedalo ani pořádně hrát, ani běhat, ani zaběhnout za dětmi čeledínů. VienR V 190. V domě paní Akauzė byl pokoj, který býval pořád zavřený, a Muku nikdy neměl možnost vidět, co v něm je. BalčHP₁ 86—87. Pastviny bývaly většinou daleko, v případě velké vesnice až tři kilometry odsud. Bývaly porostlé křovím. GlKS 203. Starobylé zvyky

32

vždy bývaly utkány z horší příze. Rdm (LKŽ I 412). Sýpky, stejně jako obytné domy, bývaly jedním koncem obráceny do ulice. GIKS 88.

§ 25. Složené perfektivní tvary předminulého frekventativního času se užívají poměrně zřídka. Místo nich se často užívají perfektivní tvary minulého jednorázového času (srov. § 18), někdy, zejména ve vedlejších větách, je nahrazují jednoduché tvary předminulého frekventativního času. Ty se od perfektivních tvarů liší slabším významem rezultativního stavu.

Proto v polovině léta, když roztával sníh na nižších horách a opadávaly ledovcové potoky, navštěvovalo klášter mnoho lidí a přinášeli spoustu peněz a jídla. VienR I 26.

Budoucí čas

§ 26. Složené perfektivní tvary budoucího času vyjadřují rezultativní stav dosažený předchozím dějem, který se předpokládá nebo představuje v budoucnosti.

Stejně jako ostatní perfektivní tvary vyjadřují tvary budoucího času nejčastěji konkrétní rezultativní stav, méně často zobecněný.

„Samozřejmě, nic nevrátíme,“ přitakává jakoby Martynas Viliovi. „Vždyť už všechno pěkně spotřebujeme…“ SimonVK II 310. V takovém horku bude mít za pár dní stěny nemocné. Vvr (LKŽ II 734). Uhoď, budeš mít matku zabitou, ne cizího člověka. SimonVK II 345–346. Nebudeš mít vůbec krk; hlava ti bude srostlá s rameny! BalčHP₁ 142. Jen proboha, nesmát se, jinak budeme navždy ztraceni! BalčHP₁ 17. Ten džbáneček (takovou malou nádobku) už ti na louky nosit nedovolím, už by ho taky rozbili. Ms(LKŽ I 1005). Ale co, Jonasi: já odmítnu a místo tebe už bude pozván někdo jiný — co tomu lidé řeknou: bratři, žijeme pod jednou střechou, a najednou — ani jeden, ani druhý! VienR V 83.

To pochopí jen ti, kdo sami v takové nouzi byli. Grž (LKŽ „k“ s.v. katras).

Na rozdíl od tvarů přítomného a minulých časů, které označují skutečné děje v přítomnosti nebo minulosti, vyjadřují tvary budoucího času děje, které se v budoucnu pouze předpokládají nebo představují. Proto význam jednoduchých i složených perfektivních tvarů budoucího času nejčastěji nabývá různých dodatečných modálních a citových odstínů. Jak ukazují uvedené příklady, perfektivními tvary budoucího času se rezultativní stav dosažený předchozím dějem vyjadřuje jako možný, nutný, nevyhnutelný, někdy jako hrozba nebo varování apod.

Složené perfektivní tvary budoucího času se v kontextu budoucího času užívají poměrně zřídka. Nejčastěji jimi bývá vyjádřen jednotlivý rezultativní stav předpokládaný v budoucnosti.

Ani k nim nechoďme, ani nic, stejně už budou pryč. Vilky (DAK). Jonasovi letos zbylo ještě pokosit poslední řádek, příští rok už bude ženatý. Brt (LKŽ I 783–784). A nešťastný je ten člověk, který si tvář slzou nesmočil: jemu bude nebe zavřeno! MairRR I 107.

Užity v kontextu budoucího času souvisí složené perfektivní tvary budoucího času svým významem s jednoduchými tvary budoucího času: vyjadřují rezultativní stav souběžný s ději označovanými jednoduchými tvary, avšak dosažený předchozím dějem.

Ti se narodí pod hvězdou pravdy, ve znamení dne, který nehasne, — neuslyší ohlušující výbuch, děsivou píseň bombardérů. SNėrP₁ 284. Půjdeme do lázně za muži –

3. Lietuvių kalbos gramatikos tyrinėjimai

33

veškerá lítost bude pryč. Ktk (LKŽ III 30). Až se zeť vrátí, hospodářství bude zpustošeno... SimonVK II 67.

Stejně jako jiné perfektivní formy se i formy budoucího času často užívají k vyjádření časových vztahů mezi ději hlavní a vedlejší věty.

Dobrá, nejdřív ti zazpívám a až si odpočineš, půjdeš vařit oběd, ano? SimonVK II 88. Na našich loukách budou od rána znovu zvonit kosy, všichni, kdo vstanou do práce, budou vesele pracovat, pracovat po jídle. GirR II 257. Pokusíš-li se v takových případech zjistit, jak dlouho nemoc trvala, obvykle dostaneš velmi neurčitou odpověď. AvižATD 5. Jen kdepak už uvidím, budu-li pohřbena, jak říkáš. BaltPV₁ I 188.

Až přijde žňové období, budeme už mít žito svezené. Knv (LKŽ II 793). Až odejdeš, bude už celý hrnec od ní proplakaný slzami. JablRR I 310.

§ 27. Složené perfektivní formy budoucího času se užívají k vyjádření domněnek vztahujících se k přítomnosti. Nejčastěji vyjadřují předpokládaný konkrétní výsledný stav trvající v okamžiku promluvy.

Pastýř popadl bič, aby jím práskl, a teď už někde určitě práskl. Grš(LKŽ II 65). Mezi lidmi se však široce šíří pověst, že upsal duši přímo ďáblu od oné strašné noci, kdy, oklamán podezřením, utopil svou milou. MairRR I 167. Dovol, otče, abych se poprvé proběhl, zda tvá černozemská moudrost nezastřela stíny slunce, které člověka zároveň ozařuje i občerstvuje? SruogR III 499. Už vidím, kdo za to může; pomluvila nás zlá teta! BalčHP₁ 5. A Davidové začali naříkat, kdo jim asi ukradl „humašku“. VaižgDD 123. Ani u oltáře Gailiūnikė neřekla ani „ano“. Ale to bude vymyšlené. SimonVK I 324.

Méně často vyjadřují perfektivní formy budoucího času předpokládaný zobecněný výsledný stav.

Ty jsi tam, jak se zdá, pracoval. Grž (LKŽ I 994). Ty jsi určitě slyšela, že si Gaidys koupil ji (manželku)? SimonVK I 315. Ve starověku uzdy u Lotyšů byly patrně tvořeny dvěma kmeny křivého dřeva, tj. dvěma sanicemi. BūgKS 19. Ty jsi ji určitě viděl. Prm (DAK).

Domněnkový význam je dán specifickou povahou budoucího času. Protože formy budoucího času označují nikoli to, co se skutečně děje nebo stalo, nýbrž to, co se teprve může stát a je mnohem méně jisté, hodí se i k vyjadřování věcí, které nejsou známy zcela jistě a jsou pouze předpokládány¹⁰.

§ 28. Tu a tam se perfektivními formami budoucího času označuje obvyklý výsledný stav, který se v přítomnosti (a) nebo v minulosti (b) opakuje čas od času.

a) Podívej, lije jako z konve nebo mrzne až praští — Jakub je vždycky čilý. I když si večer pořádně přihnul, stejně přijde (trš). Břízy nejsou ani hrozivé, ani zrádné, jen neposedné svůdkyně. Šep, šep, šep svými drobnými lístky; člověk by řekl, že se nic neděje, a podívej — najednou ses ocitl někde v jiném kraji. VaižgDD 79. Naši muži už se nevyhnou — jednomu to, druhému ono někde určitě prasklo. Vž (LKŽ II 8).

b) Dětem došly potraviny, a tak nemajetná Martynienė musela prodat velký polštář. Za ty peníze nakupovala jídlo. Ráno, když odcházela k tetě, nechávala u Barborina ohně něco povařeného a prosila ji, aby to dětem podala, až vstanou... Barbora byla někdy pryč, jindy, i když byla doma, na děti zapomněla. ŽemR II 406—407.

¹⁰ Odpovídající složené formy budoucího času se k vyjádření domněnky užívají také v některých dalších jazycích, například v lotyštině, němčině, angličtině, francouzštině a bulharštině.

34

V těchto případech se složené perfektivní formy budoucího času užívají ze stylistických důvodů místo složených perfektivních forem přítomného nebo prostého minulého, jakož i opakovacího minulého času¹¹.

§ 29. Někdy se složenými perfektivními formami budoucího času vyjadřuje výsledný stav dosažený předchozím dějem, který ve skutečnosti trvá již v okamžiku promluvy, mluvčí jej však vztahuje k budoucnosti.

— Teď už budu mít viděného i vlka, — řekl Jonas, když vycházel ze zvěřince. JabRR I 317. Teď už si (Mykoliukas) našel nový prostor, v němž se bude znovu usmívat, v němž bude žít a kvůli němuž neuvidí útrapy a těžkosti všedního dne. VaižgDD 29. I ve stáří už budu bývala v Kaunasu. Kvr(DAK). Teď už budu také pokárán. JabRR I 318.

Vztah významu složených perfektivních časů k vidu sloves

§ 30. Složené perfektivní časové tvary mají slovesa imperfektivního i perfektivního vidu, nejčastěji se však užívají tvary sloves perfektivního vidu. Lze to vysvětlit tím, že příčestí minulá, z nichž se složené perfektivní tvary tvoří, se rovněž tvoří převážně ze sloves perfektivního vidu.

Perfektivní tvary sloves imperfektivního vidu mají význam výsledného stavu mnohem slabší než tvary sloves perfektivního vidu, protože děj, který označují, není dokončen a nedosáhl kvalitativní proměny činnosti ani stavu původce děje.

Význam výsledného stavu, který je příznačný pro složené perfektivní tvary, někdy ovlivňuje vidový význam sloves. Například perfektivní tvary sloves, jejichž prosté tvary minulého času mohou mít někdy význam imperfektivního, jindy perfektivního vidu (baigė, lėmė, skyrė, grįžo, virto, pirko, kvietė aj.), se nejčastěji užívají ve významu perfektivního vidu.

Za pár let už máme hotovo — už nám zbývá jen trocha země... TilvU 58. A všichni si Meilūžę zamilovali pro její veselou povahu a dobré srdce, zvláště pak starý tchán Kirklys, jemuž bohové nedopřáli vlastní dceru... KrėvP 33. A protože se nedávno vrátila z nemocnice, přihlédli k jejímu zdravotnímu stavu. SimonVK II 392. Země ležela zmrzlá pod sněhem. A chléb byl ztvrdlý na kámen. TilvU 135. Jen počkej, až ti soudce tohoto světa ukáže pány stejně jako nás, všechny svolá k soudu a každému vyměří mzdu, jakou si zasloužil. DonR 104. Tak levně jsem koupila takovou látku a jaká krásná sukýnka z ní vznikla! Grk (LKŽ I 319). Všichni stateční vojevůdci padli a s nimi vstoupila do hrobu i svoboda vlasti. DaukRR 129. Jestli se věci takto vyvinuly, — pak to tak bylo zřejmě určeno... BinkRn 130. Dřevěný kostel v Ylakiai je probodnutý dvakrát — zepředu i zezadu. Šts (LKŽ II 648). Vyučování na gymnáziu ještě pokračovalo podle svého rozvrhu, ale trimestr už skončil. VienR V 149.

Kromě toho se ve významu perfektivního vidu nejčastěji užívají perfektivní tvary sloves, která jsou jinak imperfektivního vidu, jejich prosté tvary minulého času však mohou mít význam perfektivního vidu (např.: Sel jste letos hodně lnu?).

Moc jsem toho neosel, ale úroda byla dobrá, na chléb to bude stačit. Šmk (LKŽ I 685). A zrovna ten den porazili ovci, takže se dobře najedli. VIkv (DT). On pa-

¹¹K vyjádření obvyklých přítomných a minulých dějů se užívají také prosté tvary budoucího času, viz J. Pikčilingis, Veiksmažodžio laikų vartojimas, „Tarybinė mokykla“, 1958, č. 8, s. 29.

3°

35

domníval se, že je to lupič, uprchlý blázen, a konečně že je to hrabě Drákula, o němž nedávno četl knihu. CvR III 84. Prásk, přímo před nosem utrhl dvě sukně a dva šátky… Ale jaké? Hedvábné, za které se platily tři rubly za kus! ŽemR II 292. Tento koš byl upleten z pružných vrbových proutků. Slnt (LKŽ VI 559). Královna, která zcela nedůvěřovala srozumitelnosti a srdečnosti toho dopisu, protože byl napsán německy, připsala sama vlastní rukou ještě několik slov litevsky. SimonVK I 110.

A někdy mají všechny ostatní určité slovesné tvary význam průběhového vidu, pouze perfektivní tvary mají význam dokonavý.

Zmrzlá je — bude se jezdit po blátě. Ggr (LKŽ III 409). Tisk byl zakázán. Alv (DAK).

Všechny pasivní perfektivní tvary mají nejčastěji význam dokonavého vidu. To zčásti závisí na příčestích minulých, která je tvoří. Trpná příčestí minulá mají poměrně často význam dokonavého vidu, přestože jsou utvořena ze sloves průběhového vidu, např.: sušený chléb, pečená jablka, vařené brambory, spředené nitě, pletená čepice, záplatovaný kožich a podobně.

Užívání složených perfektivních časů v písemných pramenech 16.–17. století

§ 31. Užívání složených perfektivních časů v písemných pramenech 16.–17. století se v podstatě neliší od jejich dnešního užívání. Těmito časy se nejčastěji vyjadřuje konkrétní rezultativní stav dosažený předchozím dějem, který trvá v určitém okamžiku přítomnosti, minulosti nebo budoucnosti.

Tehdy jsme chtěli být svobodní od toho slibu, který jsme ti přísahali. BrB Joz 2,20. Kristus vstal z mrtvých | Podívejte se, kde ležel. Mž 278. Boháč, který nosil purpur a velmi jemné bílé roucho, je pohřben v pekle. SP 55.

Prošel jsem kolem pole líného člověka a kolem vinice hloupého muže, a hle, všude zarostla kopřivami a její povrch pokrývaly bodláky či plevel a kamenná zeď byla zbořena. SP 321. A když slunce zapadlo, přikázal jim, aby ho sňali ze stromu a hodili (svrhli) do jámy, v níž se ukryl. BrB Joz 10, 27.

Až obsadíte město, zapalte je. BrB Joz 8,8. A lidé, kteří budou stvořeni, budou uctívat Hospodina. Mž 474.

Méně často perfektivní tvary vyjadřují zobecněný rezultativní stav dosažený dějem v neurčité minulosti.

Tam uvidíte, jak o něm mluvili. BrP II 4. Kdo byl dříve nazýván jedním jménem křesťan, ten se nyní nazývá luteránem, jiný zwingliánem, další kalvinistou. DP 246. Tehdy se oni … často odchylovali z cesty, po níž jejich otcové kráčeli. BrB Teis 11,39.

§ 32. Pod vlivem jiných jazyků se složené perfektivní časové tvary v písemných pramenech 16.–17. století někdy užívají jinak než dnes.

Složenými perfektivními tvary přítomného času se podobně jako jednoduchými tvary minulého času prostého vyprávějí minulé události, které vůbec nesouvisejí s přítomností.

Bože, kdy jsi přišel před lidi | svůj: a prošel jsi pustou pouští. Země se třásla a nebesa se srážela kvůli | přítomnosti Boha na Sinaji. Mž 288. [Job] měl sedm synů | Kromě toho tři velmi krásné dcery | Které Bůh velmi miloval

36

zdraví, požehnání je věčné. Mž 431. A domníval se, že se to stalo, když seděl s nimi, vzal chléb, požehnal jej a lámal a podával jim, když jej vzal. DP 192. On řekl a stalo se všechno, co řekl, a bylo stvořeno všechno: svým slovem učinil z ničeho všechno. DP 133. Christus přišel pro naše trápení, hladověl, unavil se, spal, činil zázraky, trpěl zlo: zbičován, trnovou korunou korunován, popliván, pohlavky bit, na dřevo pověšen: kopím proboden, do hrobu položen, ale třetího dne vstal z mrtvých. DP 200. A jak před očima všech byl vyzdvižen ze země do výše. Mž 303.

Nejvíce takto užitých perfektivních tvarů přítomného času bylo zaznamenáno v spisech (písních) M. Mažvydase, poněkud se jich vyskytuje v postile M. Daukši a pasivních tvarů také ve spisech dalších autorů. Protože originály většiny písní M. Mažvydase nám nebyly dostupné, je těžké říci, jaké slovesné tvary odpovídají našim perfektivním tvarům přítomného času. S originálem lze porovnat pouze jednu píseň přeloženou z polštiny, v níž jsou takto užity perfektivní tvary.

Z čisté Panny Marie | Narodil se (pol. narodzil się) pravý člověk | A ze své milosti | Nás všechny hříšníky vykoupil | Zemřel (pol. jest ci umarl) na kříži | A své božství zanechal | Z mrtvých vstal (pol. jest wstal). Mž 367—368¹².

Jak vidíme, slovesné tvary užité v jednom a druhém textu se shodují pouze částečně.

V postile M. Daukši odpovídají takto užité aktivní perfektivní tvary přítomného času všude jednoduchým tvarům minulého času v polském originále, při překládání však M. Daukša, jak se zdá, vycházel také z latinského textu (srov.: ir tikôs arba tâpę est’ DP 192, ssâlo sie WjP 407, factum est Luk 24, 30). Je možné, že latina ovlivnila i překlady písní M. Mažvydase. Vliv na ně mohl mít i německý jazyk, v němž je často poměrně obtížné odlišit význam perfektových tvarů od významu préterita¹³.

Určitým podnětem k užívání perfektivních tvarů pro vyjádření dějů v dávné minulosti mohl být i samotný význam perfektivních tvarů přítomného času: vyjadřují-li zobecněný rezultativní stav, mají perfektivní tvary přítomného času velmi výrazný význam děje v neurčité minulosti.

Pasivní perfektivní tvary přítomného času užité při vyprávění o událostech v minulosti se v postile M. Daukši objevily v důsledku doslovného překladu: ve všech případech jsou na odpovídajících místech polského textu užity pasivní tvary vytvořené z minulých pasivních participií s tvary přítomného času pomocného slovesa být, nebo bez nich. Tyto tvary jsou zase doslovně přeloženy z latiny, kde se v těchto případech užívají stejně složené pasivní perfektové tvary (srov.: A tak W. Ježíš, když to pověděl, byl vzat do nebe. DP 225; wžiety jest WjP 379; assumptus est. Mork 16, 19)¹⁴.

¹² Lenkišké tvary jsou citovány podle Chr. Stanga, Die Sprache des litauischen Katechismus von Mažvydas, Oslo, 1929, p. 39.

¹³ Žt. W. Wilmanns, Deutsche Grammatik, Abt. III, Hälfte 1, Strassburg, 1906, p. 189—191.

¹⁴ Pojednává-li P. Kuzněcov o pasivních tvarech stejného složení, užívaných stejným způsobem v písemných památkách ruského jazyka 16.–17. století, také je považuje za vzniklé pod vlivem latiny, viz П. С. Кузнецов, К вопросу о сказуемостном употреблении страдательных причастий в русском литературном языке XVIII и начала XIX века, „Труды института русского языка АН СССР“, т. II, 1950, p. 164—166.

37

§ 33. Při doslovném překladu se pasivní formy předminulého času někdy užívají také k vyjádření výsledného stavu předpokládaného v budoucnosti.

Přijměte Ducha svatého; komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny (= są odpuszczone WjP 429; remittuntur Jon 20, 23), a komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy (= są zátrzymane WjP 429; retenta sunt Jon 20, 23). DP 203. Přijměte Ducha svatého; komu odpustíte hříchy, tomu budou odpuštěny, a komu je zadržíte, tomu budou zadrženy. BnP II 42.

§ 34. Doslovně z polštiny jsou přeloženy také předminulé aktivní tvary sloves moci, mít, muset, užité ve významu minulého děje.

Neboť i on mohl být (= byl mohl WjP 274) se dal přemluvit, stejně jako i naši nevěřící přemlouvači. DP 126. A aby její velikost rozechvívala naše srdce, při poslední večeři, když přišel s beránkem a svými učedníky, měl být (= mial byl WjP 554) na odchodu k Otci onoho světa ustanovil tento svátostný obřad. DP 268. Bylo třeba (= potrzeba bylo WjP 404), aby W. Christus trpěl, a tak aby vstoupil do své slávy. DP 191.

Závěry

1. Základním významem opisných perfektivních slovesných tvarů je relativně-výsledkový význam: perfektivní tvary označují výsledný stav dosažený předchozím dějem, který trvá v určitém okamžiku přítomnosti, minulosti nebo budoucnosti. Všem perfektivním tvarům časů jsou vlastní dva odstíny tohoto významu: konkrétní výsledný stav a zobecněný výsledný stav. Konkrétní výsledný stav nejčastěji vyjadřují tvary sloves dokonavého vidu, zatímco zobecněný stav tvary sloves nedokonavého vidu.

2. Opisné perfektivní tvary se vztahují k odpovídajícím jednoduchým tvarům daného času na jedné straně jako určité odlišné formy vidu chápaného v širším smyslu, a na druhé straně jako formy s relativním a absolutním časovým významem.

3. Perfektivní tvary minulého času prostého mohou mít určitý kontextem podmíněný odstín významu: tvary sloves dokonavého vidu označují přerušený výsledný stav, zatímco tvary sloves nedokonavého vidu přerušený minulý děj.

4. Perfektivní tvary budoucího času se vzhledem ke specifikům budoucího času velmi často užívají v modálním významu domněnky. V těchto případech se svým časovým významem rovnají perfektivním tvarům přítomného času.

5. Relativně-výsledkový význam opisných perfektivních tvarů někdy ovlivňuje slovesný vid, takže perfektivní tvary některých sloves nedokonavého vidu se užívají ve významu dokonavého vidu.

6. Ve významu opisných perfektivních tvarů přítomného a minulého času prostého se poměrně často užívají jednoduché tvary minulého času prostého, ty se však obvykle liší určitým odstínem: ve srovnání s opisnými tvary mají jednoduché tvary výraznější význam předchozího děje a slaběji vyjadřují jeho spojitost s pozdější časovou rovinou. Proto se užívání obou typů tvarů poněkud liší.

7. V textech 16.–17. století se opisné perfektivní tvary užívají podobně jako dnes. Zjištěné rozdíly oproti dnešnímu úzu vznikly vlivem jiných jazyků.

38

VÝZNAMY A UŽÍVÁNÍ SLOŽENÝCH DOKONAVÝCH ČASOVÝCH TVARŮ

Н. СЛИЖЕНЕ

Резюме

Článek pojednává o významech a užívání složených perfektivních časových tvarů oznamovacího způsobu především v současném litevském spisovném jazyce, pro srovnání však využívá také materiál z litevských památek 16.–17. století.

Základní význam složených perfektivních časových tvarů v litevštině je relativně rezultativní: perfektivní tvary označují rezultativní stav dosažený předchozím dějem, který trvá v určitém okamžiku přítomnosti, minulosti nebo budoucnosti. V závislosti na kontextu mohou všechny perfektivní časové tvary označovat buď konkrétní rezultativní stav dosažený konkrétním předchozím dějem, např.: Kur tvartai buvo, dabar riogso mūrai; iš tų mūrų atkvepia kvapas: daug gyvų daiktų yra čia sudegę. — Kde stály chlévy, tam teď trčí kamenné zdi; z těch zdí vane pach: mnoho živých tvorů tu shořelo (dosl.: jsou shořelí) (I. Simonaitýtė), nebo zobecněný rezultativní stav dosažený zobecněným dějem neurčité minulosti, např.: Juk Vilius yra laikęs Ilzę savo glėby, gal jis ją karščiau mylėjo, negu ją — Grėte. — Vždyť Vilius držel Ilzę ve svém náručí; možná ji miloval vroucněji než Grétu (I. Simonaitýtė). První odstín významu nabývají častěji perfektivní tvary dokonavých sloves, zatímco druhý tvary sloves nedokonavých, zejména tvary přítomného času.

Význam složených perfektivních tvarů souvisí s významem jednoduchých tvarů příslušného času, protože děj vyjádřený perfektivními tvary je chápán jako předcházející nejen dosaženému rezultativnímu stavu, ale také všem dějům a stavům, které s ním probíhají současně a jsou vyjádřeny příslušnými jednoduchými časovými tvary. Proto se složené perfektivní tvary často užívají k vyjádření časových vztahů mezi ději hlavní a vedlejší věty. Složené perfektivní tvary se tedy vztahují k jednoduchým časovým tvarům jednak jako tvary s relativním časovým významem, jednak jako tvary s rezultativním významem, tj. v aspektovém plánu, chápeme-li vid v širším smyslu.

Složené perfektivní tvary minulého jednorázového času užité v příslušném kontextu nabývají určitého kontextem podmíněného významového odstínu. Tvary dokonavých sloves označují přerušený rezultativní stav dosažený předchozím dějem, např.: Tu negirdėjai, šiąnakt vėl kažin kas buvo atėjęs avižų vogti. — Neslyšel jsi, tu noc zase někdo přišel krást oves (dosl.: byl přišlý) (A. Vienuolis). Tvary nedokonavých sloves označují přerušený předchozí děj, např.: Jau buvo norėjęs prašytis į

39

kalėjimo ligoninę, bet, pasitaręs su manim ir kitais kaimynais, nusprendė lukterti — gal dar pasitaisysiąs. — Už se chtěl (dosl.: byl chtějící) už hlásit do vězeňské nemocnice, ale po poradě se mnou a s ostatními sousedy se rozhodl počkat — snad se ještě uzdraví (A. Vienuolis). Někdy se v těchto případech význam složených perfektivních tvarů blíží významu složených inchoativních tvarů minulého jednorázového času, srov.: Uožvienė buvo benorinti į turgų važiuoti, bet suleido kelionę. — Tchyně už chtěla jet na trh, ale cestu odložila (I. Simonaitýtė).

Složené perfektivní tvary budoucího času se kromě svého základního relativně rezultativního významu velmi často užívají s modálním významem předpokladu, např.: Juk būsi girdėjusi, kad Gaidys ją (žmoną) nusipirko? – Vždyť jsi to asi slyšela, že si ji (manželku) Gaidys koupil? (I. Simonaitýtė). Jejich časový význam se v takových případech shoduje s významem perfektivních tvarů přítomného času.

Relativně rezultativní význam perfektivních tvarů někdy ovlivňuje slovesný vid. Proto se složené perfektivní tvary některých nedokonavých sloves často užívají ve významu dokonavého vidu.

Jednoduché tvary minulého jednorázového času v příslušném kontextu poměrně často nabývají významu velmi blízkého významu složených perfektivních tvarů přítomného nebo minulého jednorázového času. Význam jednoduchých časových tvarů však v takových případech není totožný s významem složených perfektivních tvarů: jednoduché tvary mají výraznější význam předchozího děje a slaběji vyjadřují jeho souvislost s následujícím časovým plánem. V závislosti na kontextu se tento rozdíl projevuje ve větší či menší míře.

V litevských památkách 16.–17. století se složené perfektivní tvary svým užíváním obvykle neliší od příslušných tvarů současné litevštiny. Některé rozdíly vznikly vlivem jiných jazyků (například polštiny a latiny).

40