DAIVA ALIŪKAITĖ

Kaunská humanitní fakulta Vilniuské univerzity, Ústav litevského jazyka

Oblasti výzkumu: geolingvistika, sociolingvistika, percepční dialektologie, kognitivní lingvistika.

VARIABILITA JAZYKA OČIMA DOSPÍVAJÍCÍCH: PROMĚNNÁ POHLAV͹

Variabilita jazyka očima dospívajících: proměnná pohlaví

A N O T A C E

Článek analyzuje materiál experimentů z vědeckého projektu Litevský jazyk: ideály, ideologie a zlomy identity. Výzkumná otázka článku zní, zda je proměnná pohlaví významným faktorem, který diferencuje jazykové ideály mladé generace Litevců.

Údaje z experimentů zaměřených na vědomé i nevědomé postoje umožňují diskutovat také o dalších otázkách hodnot jazykové variability. Při analýze materiálu experimentů provedených v okolí 7 největších regionálních měst Litvy a ve Vilniusu (celkový počet účastníků experimentu činil 1451 žáků devátých a desátých tříd z 23 litevských škol) jsou načrtnuty sociolingvistické portréty mluvčích rodného jazyka, jazyka velkoměsta a spisovného jazyka.

A N N O T A C E

Článek analyzuje materiál z experimentů uskutečněných v rámci výzkumného projektu „Litevský jazyk: ideály, ideologie a proměny identity“. Výzkumnou otázkou je, zda je proměnná pohlaví významným faktorem, který odlišuje jazykové ideály mladé generace.

¹ Výzkum byl proveden v rámci projektu Litevský jazyk: ideály, ideologie a proměny identity, 2010–2013 (realizuje Institut litevského jazyka, vedoucí Loreta Vaicekauskienė, podporuje Litevská rada pro vědu, smlouva č. VAT-14/2010).

K L Í Č O V Á S L O V A: sociolingvistika, proměnná pohlaví, vědomé postoje, nevědomé postoje, sociolingvistický portrét.

K L Í Č O V Á S L O V A: sociolingvistika, proměnná pohlaví, vědomé postoje, nevědomé postoje, sociolingvistický portrét.

Straipsniai / Articles

219

DAIVA ALIŪKAITĖ

Kombinace experimentů zkoumajících vědomé a nevědomé postoje nám umožňuje zabývat se dalšími otázkami hodnocení ve vztahu k jazykové variabilitě. Analýza dat z experimentů provedených v okolí 7 největších regionálních měst Litvy a Vilniusu (celkový vzorek účastníků experimentu – 1451 žáků devátých a desátých tříd z 23 litevských škol) umožňuje načrtnout sociolingvistické portréty představitelů jazykové vlasti, jazyka velkoměsta a spisovného jazyka.

1. ÚVODNÍ POZNÁMKY: PROMĚNNÁ POHLAVÍ V SOCIOLINGVISTICKÉ PERSPEKTIVĚ

Sociolingvistická perspektiva, která za určující jednotku považuje sociální proměnnou pohlaví, má dvě roviny.

První rovina v zásadě souvisí s výzkumnou tradicí variační sociolingvistiky (angl. variationist sociolinguistics), jinak též kvantitativní sociolingvistiky (angl. quantitative sociolinguistics) (viz Labov 2004: 6–21). Toto paradigma je nejčastěji spojováno se jménem Williama Labova. Právě Labov jako první výslovně formuloval myšlenku, že variabilita je přirozenou charakteristikou jazyka (viz Labov 1969: 728). Lze tvrdit, že právě tento badatelův postřeh se stal základním principem variační sociolingvistiky (srov. Tagliamonte 2012: 2).

Již v prvních pracích variační sociolingvistiky bylo pohlaví považováno za významný faktor ovlivňující variabilitu v jazykovém společenství². V roce 1958 John L. Fisher, který v jedné vesnici Nové Anglie (USA) zkoumal užívání -in a -ing (srov. fishin’ a fishing)³ a označil tyto jazykové varianty za sociálně podmíněné varianty (angl. socially conditioned variant) neboli sociálně-symbolické varianty (angl. socio-symbolic variants), konstatuje, že varianta -ing je typičtější pro dívky (více o výzkumu a distribuci dalších proměnných viz Fisher 1964 (¹1958): 483–489). Fisherův výzkum v zásadě legitimizoval binární pojetí proměnné pohlaví – badatel při plánování výzkumu záměrně počítal s informanty obou pohlaví. Taková strategie byla v tradici dialektologického výzkumu nová. Zde je důležité dodat, že Fishe

² Je třeba poznamenat, že kategorie jazykové společenství v tomto článku odpovídá definici speech community, nikoli language community. Pouze z důvodu úzu se nepřechází k označení řečové nebo řečové společenství (více o tomto rozlišení viz Aliūkaitė 2007: 16–18; Vaicekauskienė, Sausverde 2012: 7).

³ Výzkumný soubor tvořilo 24 dětí, stejný počet chlapců a dívek. Informanti patřili do dvou věkových skupin, tj. ve věku 3–6 let a 7–10 let. Výzkumný materiál tvořily tři typy jazykových dat: takzvané apercepční testy (tj. texty, které děti skládaly podle krátkých úvodních vět předložených výzkumníky); odpovědi na formální dotazník (pouze starších informantů); neformální rozhovory o jejich činnosti (s několika staršími informanty) (Fisher 1964 (¹1958): 483).

220

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

…riova studie vyrůstala z dialektologických základů⁴ a sám vědec při představování své práce uvažoval, zda by takové studie nebylo možné považovat za srovnávací ideolektologii (angl. comparative ideolectology) (Fisher 1964 (¹1958): 487).

Ve zvláště významné studii pro tradici výzkumu kvantitativní sociolingvistiky, kterou Labov věnoval výslovnosti obyvatel New Yorku⁵, se výzkumníkovi na základě analýzy distribuce proměnných r (po samohláskách, například bar) a th (například thing) podařilo vysvětlit — přesněji řečeno, prokázat —, že jazykovou změnu lze zkoumat systematicky; pozornost se věnuje také proměnné pohlaví jako významné veličině. Volné varianty (angl. free variation) jsou ve skutečnosti fikcí, protože všechny proměnné v zásadě souvisejí s jednotkami sociální struktury – sociální třídou, povoláním, pohlavím, věkem apod. Labov ukázal, že vzorce jazykové variace (angl. patterns of variation) lze určit i v komplexním jazykovém společenství velkoměsta (více viz Labov 2006 (¹1966): viii, 30–33; Mesthrie 2001: 377–381).

Aniž bychom se podrobněji zabývali významem tradice variační sociolingvistiky pro vývoj sociolingvistického výzkumu obecně, lze říci, že některá zjištění formulovaná představiteli těchto úplně prvních tradic jsou důležitá i pro výzkum představený v tomto článku. Údaje z Fisherových i Labovových výzkumů tedy ukazují, že dívky (pouze ve Fisherově výzkumu) a/nebo ženy užívají méně příznakových proměnných, tj. jejich jazykový projev se více blíží standardu a jsou pro ně typičtější prestižní formy (více viz Fisher 1964 (¹1958): 484; Labov 1972: 243; Swann 2003: 221–222).

Rozsáhlejších i drobnějších sociolingvistických studií, které tak či onak věnují pozornost proměnné pohlaví, je mnoho jak v americké, tak v kontinentální sociolingvistické tradici (srov. Eckert 1989: 245–267; Cheshire 2002: 423–443; Romaine 2003: 98–118; Tagliamonte 2012: 32–34 aj.).

V roce 1990 Labov na základě více než 30 let výzkumných zkušeností formuloval principy⁶ shrnující rozdíly mezi mužskou a ženskou mluvou…

⁴ V letech 1954–1955 sbíral John L. Fisher spolu se svou ženou jazykový materiál; po jeho přepisu byla věnována pozornost realizaci -in a -ing, což výzkumníka podnítilo k provedení experimentální studie (viz Fisher 1964 (¹1958): 483).

⁵ Je třeba dodat, že počátek výzkumu variační či kvantitativní sociolingvistiky se nejčastěji spojuje se studiem změny hlásek (angl. a sound change), které William Labov provedl v roce 1963 na ostrově Martha’s Vineyard (angl. Martha’s Vineyard) ve státě Massachusetts. Výzkumník uplatnil principy přímého pozorování a zkoumal realizaci jazykových proměnných (angl. linguistic variable) /ay/ a /aw/. Průkopník kvantitativní sociolingvistiky poznamenal, že zkoumáním četnosti a distribuce fonetických variant /ay/ a /aw/ mezi představiteli různých věkových skupin, povolání, etnických skupin aj. bude možné vysvětlit změnu hlásek (více viz Labov 1972: 7–41). Výzkum výslovnosti obyvatel New Yorku však měl na vývoj tohoto směru samozřejmě větší vliv. Je třeba dodat, že v citované publikaci Sociolinguistic Patterns (Labov 1972) je znovu otištěna studie publikovaná v roce 1963.

⁶ I. princip. Při stabilním sociolingvistickém rozvrstvení je četnost užívání nestandardních forem u mužů vyšší než u žen. Princip Ia. Při změně shora (angl. change from above) jsou ženy ochotnější než muži přejímat prestižní formy. II. princip. Při změně zdola (angl. change from below) jsou ženy nejčastěji inovátorkami.

Straipsniai / Articles

221

DAIVA ALIŪKAITĖ

…dely. Proměnná pohlaví se nehodnotí absolutizujícím způsobem. Její vliv se projevuje ve vnitřní struktuře sociální hierarchie, tj. v každé třídě lze konstatovat, že členky jazykového společenství usilují o prestižní normy, na druhou stranu jsou také vnímavější k inovacím (viz Labov 1990: 210, 213, 215, cit. podle Cheshire 2002: 425–426; viz také Mesthrie 2003: 106–107).

Je důležité dodat, že závěry, k nimž dospěli badatelé zabývající se variační sociolingvistikou, shrnují aktivní jazykovou činnost.

Druhé pojetí v sociolingvistickém paradigmatu, které považuje proměnnou pohlaví za významný faktor, souvisí s výzkumem jazykových postojů.

Jazykové koncepty nebo jakýkoli konkrétní projev mohou hodnotit respondenti-výzkumné subjekty obou pohlaví; rozdíly ve vnímání a hodnocení, které se tak projeví, tedy mohou souviset také s pohlavím členů jazykového společenství.

V souvislosti s výzkumem jazykových postojů je důležité rozlišovat mezi přímými (angl. direct) a nepřímými (angl. indirect) výzkumy. Výzkumy první kategorie jsou založeny na dotaznících, v nichž respondenti odpovídají na otázky týkající se hodnocení užívání jazyka, jazyků, jazykových variet apod.; nepřímé metody výzkumný objekt maskují. Metodologické postupy skrývají původní cíl, a podle badatelů tak nepřímé metody zajišťují spontánnější a otevřenější odpovědi (srov. Obiols 2002: 2).

Jak poznamenala Kathryna Campbell-Kibler, základem experimentů zaměřených na postoje jsou stimuly (viz Campbell-Kibler 2013: 142). Nejprve je tedy třeba zmínit metodu kaukės (angl. the matched guise technique⁷, kterou v roce 1960 vytvořili Wallace Lambert a jeho tým (viz Murray 1998: 75–78)⁸. Její podstatou je, že při zkoumání jazykových postojů není respondentům sdělen skutečný cíl výzkumu, aby bylo možné získat nesimulovaná data. Při výzkumu metodou kaukės poslouchají výzkumné subjekty slovní stimuly a hodnotí osobní, sociální a další vlastnosti mluvčích.

Katie Drager (2013), apibendrinusi eksperimentinius metodus sociolingvistikoje, išskyrė kaukės metodą su spontaniškos kalbos stimulais ir tikslingai parengtais stimulais. Ši – spontaniškos kalbos ir parengto stimulo – skirtis yra svarbi ir pristatysimam tyrimui. Taigi kaukės tyrimo esmė yra ta, kad paprastai stimulų garsyne vienas iš kalbėtojų kalba du kartus, vienu atveju neutraliai, kitu atveju atlieka tyrimo organizatorių paskirtąjį kaukės vaidmenį, t. y. realizuoja tiriamąją raišką (tai gali būti tarmiškai ar kaip kitaip žymėtas kalbėjimas). Taip išsiaiškinama, ar kalbėjimo variantas klausytojui-vertintojui tikslina, keičia socialinę kalbėtojo charakteristiką, ar ne. Vadinasi, gauti kalbėtojų įverčiai tampa pagrindu nustatyti atmainos socialinę, kultūrinę vertę. Kaukės metodas yra priskirtinas prie netiesioginių metodologijų.

⁷ Srov. studie založená na metodě masek, která je představena v článku Aurelie Čekuolytė věnovaném analýze toho, jak mladí lidé hodnotí anglická slova v řeči dospělých (Čekuolytė 2010: 323–326).

⁸ Výzkumníci zdůrazňují, že mluvená metoda patří k nejrozšířenějším metodám výzkumu jazykových postojů (Clopper 2013: 156).

222

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

V souvislosti s výzkumem jazykových postojů je neméně důležité paradigma perceptivní dialektologie. Metodologické přístupy k vnímání a hodnocení různých jazykových variet, především nářečních, které Dennis R. Preston vytvořil či shrnul v roce 1981 (Preston 1989; Preston 1999a: xxiii–xl; Preston 1999b: 359–373; Preston 2002: 57–104), byly úspěšně uplatněny v USA, Spojeném království, Japonsku, Maďarsku, Itálii, Francii, Německu, Nizozemsku, Turecku a některých dalších zemích.

Preston popsal čtyři hlavní složky takového výzkumu: účastníci musí splnit úkol mapování (vyznačit do mapy hranice variet, které znají nebo si představují), seřadit variety podle správnosti a atraktivity, posoudit odlišnost variet od jimi samými užívané variety (nebo od jiné srovnávací varianty) a lokalizovat variety na mapě (podrobněji viz Preston 1999a: xxxiv–xxxv).

Ačkoli má výzkumný mechanismus spojitost s Lambertovou metodou, především v tom, že se při výzkumech nejčastěji používají stimuly (méně často se účastníci musí spoléhat na vlastní vzpomínky, představy apod.) a že výsledkem těchto výzkumů, stejně jako u maskové metody, je zjištění postojů k té či oné jazykové varietě⁹, existují mezi těmito metodologiemi také zásadní rozdíly. Především je třeba zdůraznit, že účastníci výzkumů perceptivní dialektologie obvykle vědí, že hodnotí jazyk. Za druhé, některé segmenty výzkumu perceptivní dialektologie mají kořeny v pracích z geolingvistického paradigmatu, srov. úlohy mapování a zjišťování odlišnosti variet (viz Preston 1999: xxv–xxx; Rensink 1999: 3–7; Daan 1999: 9–30; Kremer 1999: 31–36 aj.).

Lze tedy tvrdit, že tradice výzkumu jazykových postojů vycházejí v zásadě ze dvou teoretických perspektiv: ze sociální psychologie, kde se výzkumy týkají především hodnocení různých jazyků¹⁰, a z perceptivní dialektologie, jejíž představitelé se zaměřují na výzkum hodnocení a percepce jazykové variability v rámci jednoho jazyka.

Je třeba říci, že v pracích obou tradic je proměnná pohlaví důležitou součástí analytického aparátu. Tento článek se zaměřuje právě na tento druhý plán sociolingvistického výzkumu: při analýze jazykových postojů k variabilitě se zvažuje, zda je proměnná pohlaví významnou veličinou, která zásadně diferencuje jazykové ideály mladé generace mluvčích litevštiny.

Postoje první perspektivy, tj. variační sociolingvistiky, k proměnné pohlaví se do hlavní analýzy zahrnují pouze jako srovnávací informace, neboť základem prezentovaného výzkumu nejsou údaje o aktivním užívání jazyka, nýbrž údaje o hodnocení a percepci.

⁹ Tyto myšlenkové souvislosti jsou zcela pochopitelné, neboť Preston byl Lambertovým studentem (viz Giles, Billings 2004: 190).

¹⁰ Lambert se svým týmem použil maskovou metodu s cílem posoudit postoje ke kanadským anglicky a francouzsky mluvícím (podrobněji viz Murray 1998: 74–75).

Straipsniai / Articles

223

DAIVA ALIŪKAITĖ

OBR. 1. Zkoumané lokality

Základem této úvahy jsou tedy údaje z experimentů zaměřených na jazykové postoje, které byly provedeny v okolí 7 největších regionálních měst Litvy a ve Vilniusu. Jazykový materiál experimentů tvořily stimuly spisovného jazyka, jazyka města Vilniusu, jazyka města Kaunasu a regionálních, tj. nářečně příznakových, jazykových variet. Celkový počet účastníků experimentu činil 1451 žáků devátých a desátých tříd z 23 litevských škol (zkoumané lokality viz obr. 1). Výzkum byl ve všech lokalitách proveden v roce 2012.

2. METODOLOGICKÁ PLATFORMA:

BINÁRNÍ EXPERIMENT

Experiment zaměřený na jazykové postoje je binární: zkoumají se nevědomé a vědomé postoje. Předem je třeba říci, že takový model výzkumu postojů je v každém případě úspěšnější než pokus zkoumat pouze jednu z jejich stránek. Práce se dvěma typy údajů umožňuje očekávat větší objektivitu

224

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

a spolehlivost. Samozřejmě je třeba uznat, že metajazykový diskurz (a právě ten zajišťuje verbalizovaný materiál o postojích) vždy vyvolává více otázek než zkoumání primárního jazykového materiálu. V tomto případě by však bylo vhodné Labova poněkud parafrázovat: když komentoval kritický postoj některých svých předchůdců k modelům variace ve velkých jazykových společenstvích, údajně, lze-li vůbec hovořit o nějakých modelech, pak by šlo o „model žádného modelu“ (angl. the complete absence of any pattern), zdůraznil, že i velmi nejasné a mlhavé modely variace lze zkoumat systematicky a spojovat se sociálními modely (viz Labov 2006: 24, 30). Pokud tedy jde o přesnost či mylnost metajazykového diskurzu, jinými slovy subjektivních údajů, lze nepochybně očekávat, že bude možné zobecnit určité modely. V tomto případě by šlo o určité modely variace postojů, které pravděpodobně do značné míry souvisejí se sociálním, regionálním a dalším uspořádáním jazykového společenství a ještě pravděpodobněji odrážejí jeho jazykové povědomí. K takovému postoji v zásadě vybízejí poznatky již provedených výzkumů (srov. Kalėdienė 2010: 86; Kliukienė 2010: 104).

2.1. Model výzkumu nevědomých postojů

Základem výzkumu nevědomých postojů je experiment se stimuly. Prototyp experimentu představuje metodologická platforma mezinárodního projektu LANCHART (podrobněji viz Kristiansen 2009: 173–178, zejména tabulka 1 na s. 174). Ke zjištění nevědomých postojů byl použit takzvaný test hodnocení mluvčího (angl. speaker evaluation experiment) (viz Kristiansen 2010: 544). Metodologický základ výzkumu tedy v podstatě souvisí jak s Lambertovou metodou masky, tak s technikou výzkumu perceptivní dialektologie Prestona.

V experimentu byla použita typická sedmibodová škála sémantického diferenciálu (více o použití škály sémantického diferenciálu ve výzkumech lingvistů viz Wray, Trott, Bloomer, Reay, Butler 2005: 174–176; Kristiansen 2010: 545) (viz obr. 2).

Antonymní přídavná jména (nebo konstrukce jiných slovních druhů) označující určité charakteristiky, které se obvykle používají v rámci sémantického diferenciálu, souvisejí se dvěma dimenzemi, tj. statusem a solidaritou (srov. Ryan, Giles, Sebastian 1982, cit. podle Kristiansen 2010: 545), nebo dominancí a atraktivitou a dynamikou (srov. Zahn, Hopper 1985, cit. podle Kristiansen 2010: 545). Hodnoty těchto dimenzí utvářejí sociolingvistický portrét mluvčího (viz tabulka 1). Údaje z výzkumu tedy umožní alespoň načrtnout sociolingvistické portréty představitelů spisovného jazyka, jazyka města Vilniusu a nářečně příznakové jazykové variety.

Mluvčí ve všech stimulech rozvíjeli stejné téma – vyjadřovali svůj názor na dobrého učitele. Je třeba dodat, že téměř ve všech stimulech se opakují významové

Straipsniai / Articles

225

DAIVA ALIŪKAITĖ

OBR. 2. Hodnoticí škála

slova související s tématem (např.: dobrý učitel, žák, hodina, metody, téma hodiny apod.), takže si účastníci oprávněně mohli vytvořit dojem, že výzkum souvisí s nějakým pedagogickým problémem. V tomto ohledu experiment odpovídá výzkumům založeným na technice maskování.

Soubor 12 stimulů tvořilo 8 stálých a 4 proměnlivé stimuly. V každém případě účastníci hodnotili 4 představitele spisovného jazyka (2 dívky a 2 chlapce) a 4 představitele vilniuského jazykového útvaru (2 dívky a 2 chlapce). Zbývající 4 mluvčí stimulů (2 dívky a 2 chlapci) reprezentují regiolektové projevy nebo jazyk mládeže jiného velkoměsta (tj. Kaunasu).

Stimuly použité ve výzkumných lokalitách telšské skupiny (Žemaičių Kalvarija, Sedě a Alsėdžiai)¹¹ lze považovat za regiolektové jednotky žemaitského nářečí; stimuly použité ve výzkumných lokalitách mariampolské skupiny lze považovat za regiolektové jednotky západní aukštaitštiny kaunaského typu; stimuly použité ve výzkumných lokalitách šiaulské skupiny lze považovat za regiolektové jednotky západní aukštaitštiny šiaulského typu; stimuly použité ve výzkumných lokalitách panevėžské skupiny lze považovat

¹¹ Výzkumné lokality ostatních skupin viz na obrázku 1.

226

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

za regiolektové jednotky východní aukštaitštiny panevėžyského typu; stimuly použité ve výzkumných lokalitách utenaské skupiny lze považovat za regiolektové jednotky východní aukštaitštiny utenaského typu; stimuly použité ve výzkumných lokalitách alytuské skupiny lze považovat za regiolektové jednotky jižní aukštaitštiny.

Regiolektová jednotka je chápána jako mezivarianta mezi tradičním nářečím¹² a spisovným jazykem, která odráží složité vztahy mezi nářečím a spisovným jazykem. Kategorie regiolektové jednotky – regiolektu – užil patrně jako první Cornelius A. J. Hoppenbrouwers, který tímto termínem označil variantu vznikající smísením a sbližováním spisovného jazyka a nářečí, jež se vzájemně vyrovnávají (směr: nářečí → spisovný jazyk) (viz Hoppenbrouwers 1983: 1). V užívání jiných autorů se termín regiolekt používá také pro označení útvaru vzniklého sbližováním, mísením a překrýváním několika dialektů (podrobněji viz Aliūkaitė, Merkytė-Švarcienė 2012: 161–162; Aliūkaitė 2013: 5–6).

Všechny stimuly byly připraveny z několikaminutových nahrávek pořízených během rozhovorů volného typu na téma „Dobrý učitel“ se žáky z příslušných měst (viz obr. 1). V každé lokalitě bylo shromážděno nejméně 30 rozhovorů; informátoři byli vybíráni podle předem stanovených kritérií, konkrétně: 1) pohlaví – bylo třeba shromáždit materiál od informátorů obou pohlaví, aby bylo možné vytvořit stimuly; 2) věk – informátoři měli být žáky 11.–12. ročníku; 3) trvalé usazení – informátoři se měli ve zkoumané lokalitě narodit a vyrůstat (tj. v Šiauliai, Marijampolė atd., viz obr. 1). Pomocí programu Audacity byly připraveny stimuly o délce 13–16 sekund, které zachycují jazyk mladých lidí z dané výzkumné lokality. Z rozhovorového materiálu byly vybrány reprezentativní úryvky pro tvorbu stimulů, odstraněn šum, vystřiženy pauzy, zesílena hlasitost textu atd.

Při přípravě stimulů regionálních projevů bylo dodrženo kritérium geolingvistické reprezentativnosti stimulů, tedy snaha, aby regionální stimuly byly nářečně příznakové (například regiolektové stimuly žemaitského nářečí se vyznačují žemaitským posunem přízvuku a nedůslednou o diftongizací; regiolektové stimuly východní aukštaitštiny utenaského typu se vyznačují výslovností o (s výrazným zabarvením a) apod.). Je třeba zdůraznit, že tato strategie přípravy stimulů byla použita s cílem ověřit, zda nářečně příznakový projev z hlediska mladých členů jazykového společenství soupeří ve své hodnotě se spisovným jazykem. Nepochybně je variabilita projevů v kontinuu mezi nářečím a spisovným jazykem mnohem pestřejší, než lze zachytit souborem 4 stimulů. Experiment přesto představuje několik modelů nářeční variace; hodnocení mluvčích proto lze chápat jako hodnocení představitelů regionálních projevů a především je porovnat s údaji o představitelích městského jazyka Vilniusu a spisovného jazyka. Zjištěná hodnocení samozřejmě nelze považovat za univerzální, o tendencích však hovořit lze.

¹² Jejím patrně nejzřetelnějším kritériem je rozšíření rozlišovacích rysů ve variantě.

Straipsniai / Articles

227

DAIVA ALIŪKAITĖ

Za zmínku stojí ještě jedna důležitá věc: při vytváření experimentálních skupin v regionech (viz obr. 1) se nevycházelo z kritéria hranic nářečí (či podnářečí), tj. do zkoumané skupiny, která je ve všech případech podmíněně pojmenována podle města, v němž byl nahráván stimulační materiál, například šiauliaiská skupina, kaunaská skupina, utenaská skupina atd., byly zařazeny experimentální lokality nacházející se nejen v areálech téhož nářečí (či podnářečí), ale i různých nářečí (či podnářečí). Nejdůležitější je vzdálenost lokalit od města, jehož modely nářeční variace stimuly představují (více viz část 3.1 článku). Nepochybně je geografická blízkost důležitou podmínkou možnosti jazykové zkušenosti.

Stimuly nahrané v Kaunasu a Vilniusu¹³ v tomto výzkumu zastupují jazykové varianty mládeže velkoměst. Stejně jako v případě regionálních experimentů jsou soubory stimulů (2 dívčí a 2 chlapecké) hodnoceny souhrnně jako prototyp jazyka velkoměstské mládeže.

Čtyři stimuly spisovného jazyka byly připraveny podle požadavků ortoepického stylu. Lze tedy říci, že jde o stimuly cíleně připravené z hlediska výslovného projevu tak, aby ukázaly výslovnost odpovídající normám spisovné výslovnosti a přízvuku.

Koncepce zvukových souborů stimulů použitých při experimentech spočívá v tom, že mají představit variabilitu jazykových variant, což vytváří předpoklad pro úvahy o postojích k variantám litevštiny, které do určité míry ukazují na vztahy mezi jazykovými variantami v užívání. Hodnocené zvukové soubory samozřejmě reprezentují pouze určité varianty litevštiny, avšak trojčlenná struktura zvukových souborů – stimuly spisovného jazyka, stimuly vilniuské mluvy a regiolektální stimuly¹⁴ – umožňuje formulovat obecnější poznatky.

Je třeba dodat, že metodologickou slabinou dat získaných experimenty na postoje je skutečnost, že hodnocení respondentů může být ovlivněno nejen slyšenou jazykovou variantou, ale i dalšími faktory. K tomuto poznatku vedou především práce badatelů perceptivní dialektologie. Zástupci perceptivní dialektologie obvykle při výzkumu úloh s nářečními stimuly nebo mentálními mapami hledají společné jmenovatele, aby zobecnili znaky, které respondenti uvádějí. Například Daniel Long při zobecňování rysů uváděných respondenty označuje určité soubory rysů jako paralingvistické rysy (angl. paralinguistic) (např.: mumlavá řeč, rychlé mluvení, zvučná či zpěvavá řeč) (více viz Long 1999: 192–193; viz také Aliūkaitė 2007: 58). Je třeba připomenout, že metodologickým principem perceptivní dialektologie je, že respondenti vědí, že mají hodnotit variantu, nikoli mluvčího, na rozdíl od představeného výzkumu; ani v tomto výzkumu však nelze faktor paralingvistických rysů zcela pominout. Stejně tak není namístě jednoznačně přenášet hodnocení mluvčího na variantu. Právě takové sporné aspekty jsou však základem vědecké diskuse.

¹³ Shromažďování stimulačního materiálu bylo organizováno podle stejných kritérií jako v regionech.

¹⁴ V případě kaunaské skupiny jde o stimuly jazykových variant mládeže z Kaunasu.

228

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

2.2. Model výzkumu vědomých postojů

Druhou etapou výzkumu je zkoumání vědomých postojů. Základem zkoumání vědomých postojů jsou žebříčky mluvených variet (viz Aliūkaitė 2011: 211–214; Aliūkaitė 2013). V úloze připravené pro respondenty měli podle subjektivního kritéria – nejvíce se mi líbí... nejméně se mi líbí – seřadit po 12 varietách; respondenti z telšské skupiny dostali k seřazení seznam 16 variet a respondenti z města Vilniusu seznam 10 variet.

Seznamy variet předkládané jednotlivým skupinám respondentů byly sestaveny ze dvou částí: ze stálé části, která zahrnovala tyto variety: spisovný jazyk, vilniuská mluva, kaunaská mluva, klaipėdská mluva, alytuská mluva, marijampolská mluva, utenaská mluva, panevėžyská mluva, šiauliaiská mluva a telšská mluva; a z proměnlivé části, která v každém případě zahrnovala dvě další mluvy. Stálý seznam mluv zahrnoval mluvy všech zkoumaných regionálních center a tří velkoměst (Vilniusu, Kaunasu a Klaipėdy). Proměnlivá část zahrnovala mluvy nejbližšího okolí zkoumaných lokalit (všechny seznamy viz tabulka 2).

V seznamu předloženém telšské skupině byla navíc zařazena aukštaitská, žemaitská, dzūkijská a suvalkijská nářečí. Jak je vidět, geolingvistická dvoučlenná klasifikace nářečí (aukštaitská a žemaitská) byla v experimentu zaměřeném na vědomé postoje (v úlohách pro respondenty) rozšířena na čtyřčlennou. Tento postup vycházel z údajů získaných v přípravných výzkumech projektu (viz Aliūkaitė 2013: 12–13). Běžní členové jazykového společenství doplnili dvoučlennou klasifikaci litevských nářečí o dzūkijská a suvalkijská nářečí. Lze předpokládat, že zařazení dzūkijských a suvalkijských nářečí do systému nářečí odráží znalosti respondentů o etnografickém členění Litvy. Při zkoumání postojů běžných členů jazykového společenství je tedy smysluplné přihlížet k lidové taxonomii, což umožňuje očekávat větší přesnost.

Je třeba upozornit na jistou podmíněnost termínu mluva. Výzkum se nedrží přísné dialektologické definice, podle níž je mluva jazyková jednotka zabírající menší území než nářečí (srov. Kvašytė 2005: 113). Tento termín byl zvolen proto, že je jednodušší a běžným členům jazykového společenství srozumitelnější; označuje určitou podobu mluvení typickou pro území X (srov. v Kaunasu, Uteně aj.) namísto odborně přesnějších termínů varieta či varianta. Je třeba dodat, že samotné koncepty, například šiauliaiská mluva, utenaská mluva, kaunaská mluva atd., jsou značně abstraktní. Taková označení v podstatě eliminují variabilitu, pokud je posuzujeme přísně z hlediska variační sociolingvistiky. Přesnější by bylo hovořit o mluvě města Šiauliai (či variantách) atd., protože systém městských variant v podstatě odpovídá demografické, sociální, a dokonce i regionální struktuře města. Nepochybně právě ve městech probíhají nejintenzivněji procesy pidžinizace a kreolizace. Samozřejmě se zde míní mírné scénáře pidžinizace a kreolizace, kdy dochází k procesům konvergence a nivelizace nářečí, které jsou nevyhnutelné vzhledem k regionální a sociální struktuře měst. Zde je třeba připomenout také již zmíněný Labovův

Straipsniai / Articles

229

DAIVA ALIŪKAITĖ

variacijos modelių koncepciją (žr. Labov 2006: viii, 30–33). Kita vertus, atliktas tyrimas orientuotas į nuostatas, taigi pirmiausia dėmesys skiriamas sociokultūriniam lygmeniui. Vadinasi, kaip atskiri kalbos idealai, tam tikri vaizdiniai yra galimi ir tokie apibendrinti konceptai – Šiaulių šnekta, Vilniaus šnekta ir kt. Žinoma, neabejotina, kad ir apibendrinti vaizdiniai integruoja skiriamąsias charakteristikas, pavyzdžiui, indikatorius (angl. indicators) (žr. Labov 1972: 273), kuriais iš esmės ir pagrįstas pirmojo eksperimento (nesąmoningųjų nuostatų tyrimo) stimulų formavimas. Antras dalykas, kurį dera paminėti, yra tai, kad šio pagrindinio atmainų sąrašo dalies vienetai nėra vienos vertės geolingvistinės informacijos požiūriu. Žinoma, negalima teigti, kad paprasti kalbos bendruomenės nariai Utenos šnektą neabejotinai suplakė su rytų aukštaičių uteniškių patarme ar Panevėžio šnektą – su rytų aukštaičiais panevėžiškiais, tačiau manytina, kad kai kurie šnektų sąrašo vienetai tiriamiesiems galėjo kelti stereotipinių asociacijų, be to, kai kurie miestai, kaip rodo tyrimai, laikytini tarmių prototipiniais miestais (plg. Aliūkaitė 2007: 182). Tvirtai teigti, kad toks žinojimas galėjo veikti įvertį, negalima, kita vertus, grįžtant prie pagrindinio tyrimo tikslo, reikia pasakyti, kad tokia duomenų slinktis netgi būtų reikšminga – ji parodytų diferencijuotą dialektų (apskritai atmainų) vertinimą.

3. ÚDAJE O NEUVĚDOMÝCH POSTOJÍCH A PROMĚNNÁ POHLAVÍ

Při zahájení analýzy údajů z experimentu zaměřeného na neuvědomované postoje jsou relevantní již citované Labovovy postřehy o činnosti členů aktivního jazykového společenství (viz Labov 1990: 210, 213, 215, cit. podle Cheshire 2002: 425–426). Principy formulované badatelem jsou pevným předpokladem pro očekávání vzorců variace postojů také mezi zkoumanými osobami různého pohlaví.

Mohli bychom tvrdit, že v tomto případě je proměnná pohlaví měřítkem druhého řádu, které určuje rozdělení údajů. Na prvním místě je samozřejmě bydliště zkoumaných osob, možná ještě obecněji region. Z paradigmatu percepční dialektologie je tedy namístě uplatnit zde koncept jazykového domova (angl. linguistic homeland) (viz Diercks 2002: 51–52). Takto jsou pojednány i modely neuvědomovaných postojů. Nejprve je hodnocen sociolingvistický portrét představitele jazykového domova, poté následuje sociolingvistický portrét představitele spisovného jazyka. Sociolingvistický portrét představitele vilniuské mluvy je analyzován souběžně s portrétem představitele spisovného jazyka. Je třeba dodat, že kategorie sociolingvistického portrétu je ve výzkumu užívána poněkud volněji, než bývá v sociolingvistických studiích obvyklé. Komentovány jsou pouze vlastnosti mluvčích v dimenzích statusu a solidarity, nadřazenosti a přitažlivosti (viz tabulka 1). Podle metodologického modelu výzkumu odhady vlastností uvedených dimenzí v sociolingvistickém portrétu odhalují postoje k slyšené varietě.

230

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

3.1. Sociolingvistický portrét představitele jazykového domova

Jazykové domovy účastníků výzkumu lze rozdělit podle možnosti šíření dialektálních prvků v nich (viz obr. 3; viz také obr. 1).

V jazykovém domově některých zkoumaných osob lze zkušenost s dialektálními kódy očekávat spíše než u jiných. K prvnímu typu by náležely zkoumané osoby ze skupiny Marijampolė (Kalvarija, Vilkaviškis, Pilviškiai), skupiny Telšiai (Žemaičių Kalvarija, Seda a Alsėdžiai), skupiny Utena (Svedasai, Užpaliai a Alanta), skupiny Šiauliai (Gruzdžiai, Kuršėnai, Radviliškis), skupiny Alytus (Daugai, Butrimonys a Simnas), skupiny Panevėžys (Ramygala, Krekenava, Pumpėnai) a skupiny Kaunas (Kruonis, Babtai, Vilkija). Téměř všechny lokality těchto skupin, v jejichž školách probíhaly experimenty, jsou body Litevského jazykového atlasu (např.: Kalvarija – bod 639 Lietuvių kalbos atlaso; Vilkaviškis – 584, Pilviškiai – 566, Žemaičių Kalvarija – 66, Seda – 43, Alsėdžiai – 96 atd. (viz Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija 2004: 299–318). K druhému typu náležejí pouze zkoumané osoby ze skupiny Vilnius (ze střední školy Mikaloje Daukšy a střední školy Abraomase Kulvietise).

OBR. 3. Klasifikace účastníků experimentu (hodnotitelů stimulů)

Straipsniai / Articles

231

DAIVA ALIŪKAITĖ

Je třeba uznat, že takové rozdělení zkoumaných osob může působit značně relativně, ba dokonce trochu stereotypně. Může vzniknout dojem, že toto rozdělení vychází z předpokladu, že regiony jsou a priori spojovány s dialektálními, přinejmenším regiolektálními kódy, zatímco velkoměsto se zónou užívání spisovného jazyka. Tak tomu rozhodně není, protože horizontální rozdělení by odporovalo nejen axiomu sociolingvistiky, totiž pojetí jazykové variability, ale také zásadám geolingvistiky, které v dialektologii legitimizovaly pojetí dynamického prostoru (angl. dynamic space) (viz Hernández-Campoy 1999: 78, 80). Kromě toho výzkumy jazykových postojů provedené i v litevských velkoměstech odhalují dobrou dialektální kompetenci jejich obyvatel (viz Kliukienė 2010: 95, 99), takže velkoměsto nelze striktně považovat za jazykový domov bez dialektálního podloží.

Mezi všemi ostatními skupinami zkoumaných osob a skupinou zkoumaných osob z města Vilnius je přesto zásadní rozdíl, který takové rozdělení účastníků experimentu odůvodňuje. V regionálních lokalitách lze přinejmenším očekávat regiolektální homogenitu: například v Daugai lze očekávat jazykový domov s podložím jihovýchodního aukštaitského nářečí, v Sedě s podložím žemaitského nářečí a podobně. To lze považovat za pevný předpoklad, že běžný člen jazykového společenství má představu o určité varietě s jasně vymezenými rysy (alespoň podle svého subjektivního hodnocení), která mu nemusí být nutně blízká a přitažlivá (srov. Inoue 1999b: 174). Tato představa v jeho vědomí (či podvědomí) funguje jako určitý prototyp, jenž pomáhá rozlišovat své a cizí. Další vývoj závisí na tom, zda jsou ti, kdo byli jazykově rozpoznáni jako vlastní, považováni za své; jinými slovy, zda je regiolektální jednotka, kterou lze objektivně rozpoznat jako kód jazykového domova z více či méně blízkého okolí, vlastní samotnému hodnotiteli, zda je vhodná pro jeho sebevyjádření a život. Vše tedy závisí na tom, jakou (sebe)hodnotu má kód jazykového domova z pohledu člena jazykového společenství.

Je třeba dodat, že to, jak je určitá věc hodnocena, nemusí nutně přímo souviset s užíváním, tedy s kódem, který sám člen jazykového společenství používá. Reflexe kódu jazykového domova a aktivní jazykové jednání se často mohou diametrálně rozcházet. Ne náhodou jeden z takzvaných jazykových mýtů neboli mýtů o jazyce právě tuto odlišnost pojmenovává – rozdíl mezi sebepozorováním a percepcí¹⁵. Všichni mluví s přízvukem, kromě mě (angl. Everyone Has an Accent Except Me) – tak zní dvacátý mýtus¹⁶, který jasně shrnuje téměř typický postoj běžného člena jazykového společenství; jinak by badatelé tuto kolizi nezařadili mezi dvacet jazykových mýtů.

¹⁵ Mimochodem, v některých případech bychom patrně neměli vylučovat ani jev simulace, protože postoje, které zkoumané osoby vyjadřují, tedy jejich „otevření se“ během výzkumu, nemusejí odpovídat jejich skutečným postojům.

¹⁶ Toto pořadí mýtů stanovili Laurie Bauer a Peter Trudgill ve studii Language Myths (1998). Tento mýtus se snaží vyvrátit John H. Esling (viz Esling 1998: 169–175). To je však samozřejmě pouze vědecká perspektiva; argumenty jsou důležité pro výzkum, nikoli pro uživatele, kteří jazyk potřebují k běžnému životu.

232

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

O výzkumných účastnících z města Vilniusu nelze hovořit jako o loajálních vůči nářečnímu kódu, a to z několika důvodů. O rozmanitosti regionální struktury této metropole, která je centrem kulturní, urbanistické, sociální a podobné přitažlivosti a která je předpokladem také nářeční variability, nelze pochybovat. K takovému rozdělení dat (viz obr. 3) přispívá také charakteristika vícejazyčného města (viz Gudavičienė 2010: 207–229).

Je tedy třeba navzdory sporným aspektům uznat, že představu obyvatel metropole o jejich jazykovém domově nelze spojovat s nářečním projevem jakožto prototypem jazykového domova. Tato skupina účastníků výzkumu se tak stává jakýmsi lakmusovým papírkem, který má ověřit, zda tendence při hodnocení dvou variant (tj. spisovného jazyka a jazyka Vilniusu), když tertium non datur, odpovídají stejným tendencím jako v regionech, tj. zda se při výběru ze tří variant (v regionech) a pouze ze dvou (v metropoli) rýsují titíž nejpřitažlivější mluvčí (tj. jazykové ideály).

Je samozřejmě snazší seřadit tři varianty podle pořadí než dvě; právě v tom však spočívá skrytý cíl experimentů – ověřit, nakolik se podobá a nakolik se liší systém představ o jazykových ideálech mladého člověka z regionu a mladého člověka z metropole, případně zda existují společné ideály.

Který jazykový domov je tedy přitažlivější – ten, který je neoddělitelný od výraznější či méně výrazné míry nářečnosti, nebo ten, který je spojován s nelokalizovatelným (anebo snad naopak lokalizovatelným, dokonce velmi konkrétně lokalizovaným; srov. Čičirkaitė, Vaicekauskienė 2011: 57–76; Aliūkaitė, Merkytė-Švarcienė 2012: 167–173) projevem? Sociolingvistický portrét představitele kterého jazykového domova je přitažlivější a podobně? A především: načrtávají dívky a chlapci stejný sociolingvistický portrét představitele svého jazykového domova?

Z údajů z experimentů se zkoumáním nevědomých postojů vyplývá, že členové jazykové komunity mladé generace ve všech regionálních lokalitách vykreslili sociolingvistický portrét představitele jazykového domova (regiolektního projevu) spíše jako nepřitažlivý než přitažlivý, srovnáme-li jej s portrétem představitele spisovného jazyka nebo jazyka Vilniusu. Z toho plyne, že regiolektní jazykové varianty jsou ve všech skupinách účastníků hodnoceny hůře než spisovný jazyk nebo jazyk Vilniusu. Je třeba dodat, že toto tvrzení platí, budeme-li všechny čtyři mluvčí každé varianty hodnotit holisticky jako reprezentanty určité variability, neboť hodnocení jednotlivých podnětů narušují, byť jen velmi nepatrně, téměř souvislou hierarchii hodnot jazykové variability.

Při spojení proměnné pohlaví s hodnocením trojčlenné variability – spisovného jazyka, jazyka Vilniusu a regiolektní varianty – se v jednotlivých skupinách projevují jisté rozdíly.

Při hodnocení kódů představitele jazykového domova byli účastníci z mariampolské skupiny, dívky i chlapci, důslední. Mladí účastníci a účastnice z Kalvarije, Vilkaviškisu a Pilviškiai vytvořili velmi podobný sociolingvistický portrét představitele jazykového domova (viz tabulka 3). Statisticky významné rozdíly v podstatě nejsou (viz tabulka 4–

Straipsniai / Articles

233

DAIVA ALIŪKAITĖ

ce). Statisticky významně se postoje dívek a chlapců liší pouze u jednoho rysu mluvčího MarB (6): představitel tohoto podnětu připadá dívkám příjemnější. Celkové hodnocení tohoto rysu dimenze solidarity je nízké (pouze 7,56; pro srovnání, hodnocení tohoto rysu u představitelů spisovného jazyka mezi účastníky mariampolské skupiny jsou 4,82; 5,52; 5,80), lze tedy předpokládat, že tento rozdíl není třeba přeceňovat, protože hodnocení mluvčího MarB (6) se u dívek a chlapců podle ostatních parametrů neliší. Lze tedy obecně konstatovat, že míra solidarity s kódem jazykového domova je u dívek a chlapců stejná. To, že není vysoká, dokládají mnohem příznivěji vykreslované sociolingvistické portréty představitelů spisovného jazyka a jazyka Vilniusu.¹⁷

Takové údaje vedou k hypotéze o takzvaném komplexu méněcennosti dialektu (angl. dialect inferiority complex) (viz Sibata 1958, cit. podle Inoue 1999a: 148). Výzkumy percepční dialektologie ukazují (srov. Evans 2002: 71–93), že odklon od projevu jazykového domova a příklon k jiným projevům jsou typické pro taková společenství, která z různých důvodů nepovažují nářeční kód svého blízkého okolí za rovnocenný, především pokud jde o kódy veřejné sféry.

Příčiny komplexu méněcennosti dialektu výstižně vysvětluje Fumio Inoue při představování koncepce obrazu dialektu (angl. dialect image). Badatel tvrdí, že obraz dialektu utváří jak samotný dialekt, tak stereotypní představy o místě a jeho obyvatelích (mohli bychom dodat – stereotypy). Obraz může podle něj ovlivňovat změny dialektů i šíření nářečních kódů obecně, hovoříme-li o aspektech, které zajímají lingvisty. Zároveň je však obraz dialektu také příčinou komplexu méněcennosti dialektu – podle Inoueho již jde o oblast zájmu badatelů v sociální psychologii (více viz Inoue 1999a: 147–159¹⁸; Inoue 1999b: 174).

Z toho, co bylo řečeno, lze tedy vyvodit, že obraz dialektu mladých účastníků z Kalvarije, Vilkaviškisu a Pilviškiai (dívek i chlapců), konkrétně v tomto případě obraz regiolektního kódu kapsů, tedy západních aukštaitských mluvčích z okolí Kaunasu (viz Bacevičiūtė, Mikulėnienė, Salienė 2005: 93–95), vyvolává přinejmenším slabý komplex méněcennosti dialektu.

Nabízí se otázka, zda je takové vysvětlení sociolingvistického portrétu představitele jazykového domova jediné možné. Patrně nikoli, jiná perspektiva však bude představena při hledání logiky styčných bodů a rozdílů mezi nevědomými a vědomými postoji. Nyní se krátce zaměříme na údaje z experimentu s nevědomými postoji v dalších skupinách.

Účastníci a účastnice šiauliaiské skupiny (Gruzdžiai, Kuršėnai, Radviliškis) při hodnocení variability podnětů ze Šiauliai v zásadě projevují velmi podobné nevědomé postoje. Regiolektnímu projevu nepřisuzují vysoké hodnocení (viz tabulka 5).

¹⁷ Význam písmen a dalších značek u podnětů: Mar – podněty z Marijampolė; M – dívka, B – chlapec; (x) – číslo označuje pořadové číslo podnětu.

¹⁸ Zejména schéma 11.7 na s. 158.

234

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

Jen o něco příznivější jsou při načrtávání sociolingvistického portrétu představitele regiolektálního vyjadřování chlapci. Hodnocení mluvčích ŠiaulM (3)¹⁹ vážnosti vs. lehkomyslnosti se mezi chlapci a dívkami významně liší. Mluvčí ŠiaulAuM (3) i mluvčí ŠiaulAuB (12) jim připadali spíše vážní než lehkomyslní (viz tabulku 6). Samozřejmě nelze opomíjet ani vliv diskurzu. Je možné, že právě názor těchto mluvčích na dobrého učitele připadal respondentům nejpřijatelnější a vážně zdůvodněný.

Obecně je větší příklon chlapců k regiolektálnímu vyjadřování spíše očekávatelný než překvapivý. Odpovídá to také modelu užívání shrnutému v sociolingvistických výzkumech (viz citovaný Labovův princip I v části 1 tohoto článku. Úvodní poznámky: proměnná pohlaví v sociolingvistické perspektivě). Je však třeba přiznat, že tato podmínka není splněna. Sociolingvistický portrét představitele regiolektálního vyjadřování, který vyplývá z nevědomých postojů, neukazuje, že takové vyjadřování představuje model užívání podporovaný chlapci.

Postoje respondentů z další skupiny – etnografického regionu Dzūkija, tedy žáků z Daugů, Butrimonys a Simnas – ke jazykové vlasti se odlišují. V této skupině má proměnná pohlaví schopnost postoje diferencovat. Postoje chlapců a dívek ke všem čtyřem mluvčím se významně liší. Míra významnosti se v jednotlivých případech liší (viz tabulku 8).

Při hodnocení mluvčí AlM (3)²⁰ tedy zkoumané dívky z této skupiny vyjadřují příznivější postoje k její vážnosti, sebevědomí, inteligenci a příjemnosti. Při hodnocení mluvčí AlM (9) hodnotí zkoumané dívky ve srovnání s chlapci příznivěji její vážnost, příjemnost, důvěryhodnost, zajímavost a inteligenci. Ve všech případech se na úrovni nevědomých postojů mezi dívkami a chlapci ukazují statisticky významné nebo vysoce významné rozdíly. Obě mluvčí byly nejčastěji hodnoceny jako vážné. Lze si položit otázku, zda takové postoje svědčí o solidaritě s mluvčími téhož pohlaví. Pravděpodobně ne. Takové tvrzení by bylo možné, kdyby dívky hodnotily mluvčí-chlapce méně příznivě než mluvčí-dívky. Ačkoli celková hodnocení všech dimenzí (srov. tabulku 1) nejsou příliš vysoká a statisticky významně se liší od hodnocení představitelů spisovného jazyka a vilniuské mluvy, sociolingvistický portrét představitele (stejně jako představitelky) jazykové domoviny načrtnutý dívkami přesto umožňuje tvrdit, že mladík či dívka promlouvající regiolektálním kódem (s vrstvou jižní aukštaitské subdialektální variety aukštaitského nářečí) se nestává zcela cizím či podezřelým člověkem, o jehož osobnosti lze pochybovat (viz tabulku 7). Dív-

¹⁹ Význam písmen a dalších znaků ve stimulu: Šiaul – stimuly ze Šiauliai; M – dívka, B – chlapec; (x) – číslo označuje pořadové číslo stimulu.

²⁰ Význam písmen a dalších znaků ve stimulu: Al – stimuly z Alytusu; M – dívka, B – chlapec; (x) – číslo označuje pořadové číslo stimulu.

Straipsniai / Articles

235

DAIVA ALIŪKAITĖ

dívky mají sklon se domnívat, že A1B (6) je inteligentní, sebevědomý, příjemný, cílevědomý a důvěryhodný a dokonce drsný. Také postoje dívek k příjemnosti, sebevědomí, důvěryhodnosti, vážnosti, inteligenci a drsnosti mluvčího A1B (12) se statisticky významně nebo vysoce významně liší.

Shrneme-li rozdíly ve vzájemných hodnoceních chlapců a dívek (které jsou statisticky významné a dokonce vysoce významné (viz charakteristiky označené *** v tabulce 8)), lze konstatovat, že sociolingvistický portrét představitele jazykové domoviny vytvořený dívkami z této skupiny je pozitivní. To znamená, že zkoumané dívky v zásadě uznávají hodnotu kódu jazykové domoviny. Na základě údajů z experimentu s nevědomými postoji lze tvrdit, že dívky jsou loajálnější vůči jazykové domovině a solidarizují se s regionem. V případě této skupiny lze hovořit pouze o určitém stupni komplexu méněcennosti vůči dialektu u chlapců. Opět je třeba dodat, že tato tendence odporuje modelům užívání u chlapců a dívek shrnutým v sociolingvistickém diskurzu (viz citovaný Labovův princip I v části 1 tohoto článku. Úvodní poznámky: proměnná pohlaví v sociolingvistické perspektivě).

Sociolingvistické portréty představitelů regiolektálního vyjadřování vytvářené zkoumanými příslušníky dvou skupin z východoaukštaitského jazykového prostředí (Panevėžys a Utena, viz obr. 1) se rovněž nijak nevymykají (viz tabulky 9 a 11). Je však třeba poznamenat, že vzhledem k životaschopnosti panevėžyského a uteniského subdialektu východoaukštaitského nářečí (srov. Mikulėnienė 2012: 6–7) se očekávalo, že zkoumaní z těchto skupin vytvoří výraznější sociolingvistické portréty, tedy že příznivě ohodnotí slyšené regiolektální varianty.

Při přehledu údajů ze skupiny z Panevėžys (Ramygalos, Krekenavos, Pumpėnų) lze konstatovat, že na úrovni nevědomých postojů nebyly při hodnocení projevu mluvčího PanM (9)²¹ zaznamenány statisticky významné rozdíly mezi respondenty a respondentkami. Mluvčí PanM (3) připadá respondentkám důvěryhodnější, zatímco mluvčí PanB (12) respondentům. Lze se domnívat, že taková solidarita s mluvčím téhož pohlaví není příliš významná, protože při hodnocení dalších osobních vlastností těchto mluvčích se rozdíly neprojevují. Další mluvčí – ze stimulu PanB (6) – působí na respondentky sebevědoměji. sebevědomě.

Mluvčí z uteniských stimulů jsou podle všech parametrů hodnoceni dívkami i chlapci podobně; rozdíly nejsou statisticky významné. Za zmínku stojí pouze hodnocení mluvčí UtM (3)²². Žákyně ze Švedasai, Užpaliai a Alanty hodnotí drsnost, vážnost a příjemnost mluvčí UtM (3) příznivěji než chlapci (viz tabulku 12).

²¹ Význam písmen a dalších znaků ve stimulu: Pan – stimuly z Panevėžys; M – dívka, B – chlapec; (x) – číslo označuje pořadové číslo stimulu.

²² Význam písmen a dalších znaků ve stimulu: Ut – stimuly z Uteny; M – dívka, B – chlapec; (x) – číslo označuje pořadové číslo stimulu.

236

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variant(i)škumas paauglių akimis: lyties kintamasis

Obecně řečeno, při hodnocení sociolingvistických portrétů představitelů regiolektního projevu, které tyto skupiny načrtávají, bychom neměli považovat genderovou proměnnou za významnou a určující pro portréty různých osobnostních vlastností.

Ani u sociolingvistického portrétu představitele jazykové domoviny, který vytvářejí mladí Žemaité (žáci ze Žemaitské Kalvarije, Sedy a Alsėdžů; viz tabulka 13), není pohlaví respondentů rozhodujícím faktorem. Statisticky významné rozdíly na úrovni nevědomých postojů se projevují při hodnocení dvou ze čtyř mluvčích, tj. mluvčího TelšM (3)²³ mají dívky tendenci považovat za poněkud vážnějšího než chlapci, zatímco mluvčí TelšB (6) působil na respondentky sebevědoměji (viz tabulka 14).

Stručně shrneme-li výsledky skupin z tohoto regionu, lze říci, že větší příklon dívek k regiolektním projevům jazykové domoviny, přestože neodpovídá zobecněným modelům užívání (viz odkazovaný Labovův princip I v části 1 tohoto článku, Úvodní poznámky: genderová proměnná v sociolingvistické perspektivě), není zcela neočekávaný. Podobné výsledky někdy získávají i výzkumníci v jiných zemích²⁴.

Než představíme údaje respondentů z kaunaské skupiny (Kruonis, Babtai, Vilkija), je třeba připomenout, že tito respondenti vyslechli soubor 12 stimulů, z nichž 8 reprezentuje kódy velkých měst. Čtyři stimuly byly vytvořeny z materiálu rozhovorů se žáky z města Kaunasu, a proto by nebylo zcela správné tvrdit, že tyto kódy mohou respondentům připomínat prototyp kódu jejich jazykové domoviny.

Kruonis (bod 554 Atlasu litevského jazyka) spadá z geolingvistického hlediska do areálu západních aukštaitských přiedzūkijských nářečí (viz Bacevičiūtė, Mikulėnienė, Salienė 2005: 114–116), Vilkija (bod 495 Atlasu litevského jazyka) spadá do severního areálu západních aukštaitských nářečí²⁵. Babtai patří k bodu Vareikoniai Atlasu litevského jazyka (tento bod (470) leží v areálu západních aukštaitských šiauliškijských nářečí); přes Babtai prochází hranice západních aukštaitských kauniškijských nářečí (viz Kazlauskaitė, Lapinskienė, Bacevičiūtė 2007: 24–25). Je tedy pravděpodobné, že účastníci experimentu mohou mít zkušenosti se západními aukštaitskými kauniškijskými (případně i šiauliškijskými) nářečími nebo alespoň s jejich regiolektními rysy. Kaunaské stimuly proto nelze považovat za příklady jejich jazykové domoviny.

To ovšem samozřejmě neznamená, že jsou kaunaské varianty mladých respondentům neznámé. Obyvatele těchto míst přitahují jak průmyslové, tak kulturní atrakce města Kaunasu

²³ Význam písmen a dalších označení u stimulů: Telš – telšiaiské stimuly; M – dívka, B – chlapec; (x) – číslo označuje pořadové číslo stimulu.

²⁴ Srov.: údaje Caroline L’Eplattenier-Saugy, která prováděla výzkum založený na metodice percepční dialektologie ve francouzsky mluvící části Švýcarska, ukázaly, že ženy jsou při hodnocení nestandardních variant méně přísné jak z hlediska správnosti, tak z hlediska atraktivity, ačkoli výzkumnice před výzkumem formulovala opačnou hypotézu (viz L’Eplattenier-Saugy 2002: 354, 360–361).

²⁵ Severně od Nemunu – takto označují tento areál Rima Bacevičiūtė, Danguolė Mikulėnienė a Vilija Salienė při výkladu vnitřní diferenciace západních aukštaitských kauniškijských nářečí (viz Bacevičiūtė, Mikulėnienė, Salienė 2005: 82–84).

Straipsniai / Articles

237

DAIVA ALIŪKAITĖ

služby. Je tedy nepochybné, že Kaunas není mladým lidem zkoumaných lokalit cizí. Ani jazykový Kaunas. Přesto nelze tvrdit, že účastníci výzkumu z této skupiny rozpoznali mluvčí kaunaských stimulů jako mladé lidi z Kaunasu a že to ovlivnilo jejich hodnocení.

Je třeba říci, že během experimentu dostali účastníci výzkumu po hodnocení osobních vlastností mluvčích ještě jeden úkol – určit, z jakého města mluvčí pochází. Údaje z tohoto úkolu tedy interpretaci poněkud upřesňují. Mluvčího KaunB (12)²⁶ přiřadilo ke Kaunasu 35% účastníků a k Vilniusu 45%; KaunM (3) – 38% ke Kaunasu a 44% k Vilniusu; KaunM (9) – 42% ke Kaunasu a 44% k Vilniusu; KaunB (6) – 41% ke Kaunasu a 37% k Vilniusu. Ať tak či onak, sociolingvistický portrét mluvčího modelovaný prostřednictvím těchto vlastností nebyl spojován pouze s městem Kaunas. Lze předpokládat, že hlavním asociátem bylo něco obecnějšího – velkoměsto.

A přestože byly osobní vlastnosti mluvčích kaunaských stimulů (stejně jako v jiných případech regiolektových stimulů) hodnoceny méně příznivě než osobní vlastnosti mluvčích vilniuských jazykových stimulů a stimulů spisovného jazyka (viz tabulku 15), účastníkům výzkumu to nebránilo lokalizovat představitele těchto kódů ve Vilniusu²⁷.

Zde je namístě připomenout koncepty Willyho Dierckse vzdálenosti (angl. distance) a aktuální vzdálenosti (angl. actual distance) (viz Diercks 2002: 51), které označují skutečnou, tj. geografickými parametry danou vzdálenost a vzdálenost podmíněnou sociálními, kulturními a stereotypními parametry. K přiblížení představitelů atraktivního kódu nebo naopak vzdálení představitelů neatraktivního kódu se manipuluje aktuální vzdáleností. Takové „vytvářené“ vzdálenosti ukazují vztahy k vlastnímu nebo jinému hodnocenému kódu. V pracích z perceptivní dialektologie bývají vzdálenost a aktuální vzdálenost velmi názorně zachyceny takzvanými mapovými úlohami (srov. Aliūkaitė 2009: 165–166).

Z údajů z experimentů této skupiny vyplývá, že aktuální vzdálenost ovlivňuje představa velkoměsta, zřejmě jako konkrétní výraz pro sociolingvistiku typické opozice město vs. venkov.

Při zkoumání hodnocení účastníků výzkumu z kaunaské skupiny (Kruonis, Babtai, Vilkija) z hlediska proměnné pohlaví účastníků lze říci, že při hodnocení mluvčího textového stimulu KaunB (6) se mezi dívkami a chlapci nevyskytly statisticky významné rozdíly v postojích. U mluvčích KaunM (9) a KaunB (12) byly mezi dívkami a chlapci statisticky vysoce významné rozdíly v postojích pouze v hodnocení rytmickosti mluvčích. Je třeba

²⁶ Významy písmen a dalších znaků ve stimulu: Kaun – kaunaské stimuly; M – dívka, B – chlapec; (x) – číslo označuje pořadové číslo stimulu.

²⁷ Lze jen dodat, že i představitelé vilniuského jazyka byli přiřazováni k oběma velkoměstům v podobném poměru, srov.: mluvčího VilnB (2) přiřadilo 46% účastníků výzkumu ke Kaunasu a 48% k Vilniusu; VilnM (5) – 58% ke Kaunasu a 32% k Vilniusu; VilnB (8) – 37% ke Kaunasu a 46% k Vilniusu; VilnM (11) – 44% ke Kaunasu a 44% k Vilniusu.

238

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

lze říci, že v obou případech dávají mluvčím příznivější hodnocení dívky (viz tabulku 16). Proměnná pohlaví poněkud rozrůzňuje postoje také k mluvčí KaunM (3). Dívky hodnotí příznivěji její zajímavost, inteligenci a drsnost.

Zkoumaní z vilniuských škol nejsou z hlediska proměnné pohlaví příliš originální. Mluvčí stimulu VilnB (8)²⁸ získal od dívek i chlapců hodnocení bez statisticky významných rozdílů. Sociolingvistické portréty dalších tří mluvčích dívky a chlapci vykreslují poněkud odlišně.

Nejvíce se liší hodnocení osobních vlastností mluvčí VilnM (4). Dívky příznivěji hodnotí její inteligenci, laskavost, zajímavost a důvěryhodnost. Dívky také tuto mluvčí lépe hodnotí z hlediska vlastnosti dimenze dominance – cílevědomosti. Další představitelka vilniuské mluvy, účastnice experimentu VilnM (6), připadá dívkám více zajímavá, sebevědomá a drsná. Chlapci jsou k této mluvčí kritičtější, jejich hodnocení jsou statisticky významně nižší. Z výsledků experimentu nelze konstatovat, že dívky dávají mluvčím ženského pohlaví příznivější hodnocení, neboť tvůrce stimulu VilnB (2) získal od zkoumaných také příznivější hodnocení. Zástupce tohoto stimulu připadá zkoumaným dívkám oproti chlapcům více inteligentní a zajímavý (viz tabulky 17 a 18).

3.2. Sociolingvistické portréty představitelů spisovného jazyka a vilniuské mluvy

V souboru všech 12 stimulů každé skupiny (ve vilniuské skupině 8 stimulů) byly k hodnocení předloženy 4 stimuly spisovného jazyka a 4 stimuly vilniuské mluvy.

Shrneme-li získaná data, je třeba říci, že zkoumaní ze všech skupin vytvořili atraktivní sociolingvistické portréty představitelů spisovného jazyka i vilniuské mluvy. Hodnocení dívek a chlapců se statisticky významně (nebo dokonce vysoce významně) liší (viz tabulku 19).

Je třeba poznamenat, že získaná data, tj. vyšší hodnocení osobních vlastností představitelů stimulů spisovného jazyka ze strany dívek, odpovídají zobecněným tendencím v užívání jazyka popsaným sociolingvisty (srov. Labovův princip I).

Nejvíce se odlišují hodnocení zkoumaných ze skupiny Marijampolė (Kalvarija, Vilkaviškis, Pilviškiai) a ze skupiny Alytus (Daugai, Butrimonys, Simnas). Účastnice experimentů zjišťujících nevědomé postoje v těchto skupinách vytvářejí obzvláště pozitivní portréty představitelů spisovného jazyka (vlastnosti dimenze sociální atraktivity i dimenze statusu). Jak ukazuje tabulka 19, pohlaví mluvčího není pro zkoumané dívky důležité.

²⁸ Význam písmen a dalších znaků ve stimulačních kódech: Viln – vilniuské stimuly; M – dívka, B – chlapec; (x) – číslo označuje pořadové číslo stimulu.

Straipsniai / Articles

239

DAIVA ALIŪKAITĖ

Účastnice experimentu z ostatních skupin (snad s výjimkou skupiny z Telšiai) v zásadě neprojevují větší přízeň než účastníci vůči podnětům s chlapci hovořícími spisovným jazykem. Takové rozdíly mohou značit ztotožnění dívek s mluvčími vlastního pohlaví. Vysoká hodnocení ukazují, že kód spisovného jazyka je připoutáván (srov. výše zmíněný Diercksův koncept aktuální vzdálenosti). Z údajů lze tedy odvodit zcela logický model hodnocení – dívky nejprve projevují ztotožnění s mluvčími–dívkami, nikoli s mluvčími–chlapci.

Obecně lze při korelaci rozdílů mezi hodnocením chlapců a dívek s vlastnostmi mluvčích říci, že statisticky významné nebo vysoce významné rozdíly se vyskytují při hodnocení vlastností dimenzí solidarity i statusu. Dívky nejčastěji přisuzují mluvčím vyšší hodnocení, když posuzují důvěryhodnost a příjemnost mluvčího (vlastnosti dimenze solidarity) a sebevědomí a inteligenci (vlastnosti dimenze statusu).

Sociolingvistický portrét mluvčího vilniuské variety v některých charakteristikách konkuruje sociolingvistickému portrétu mluvčího spisovného jazyka. Zajímá nás, zda tento portrét zpřesňuje proměnná pohlaví. Je třeba dodat, že sociolingvistický portrét mluvčího vilniuské variety, který vytvářejí sami respondenti z vilniuské skupiny, je v podstatě portrétem mluvčího jejich jazykové domoviny (viz tabulky 17 a 18), takže rozdíly v jejich hodnocení zde nejsou předmětem úvah.

Je třeba říci, že proměnná pohlaví významně ovlivňuje parametry sociolingvistického portrétu mluvčího vilniuské variety. Lze tvrdit, že ve všech skupinách respondentů hodnocení dívek dokonce značně určuje místo podnětů vilniuské variety v pořadí podnětů všech variet. Sociolingvistický portrét mluvčího vilniuské variety, který načrtávají dívky, je stejně jako sociolingvistický portrét mluvčího spisovného jazyka pozitivnější než portrét chlapců. Na druhou stranu dívky hodnotily příznivěji než chlapci i některé vlastnosti mluvčích jejich jazykové domoviny příznivěji (viz předchozí oddíl článku). S jistou výhradou, neboť sociolingvistické portréty mluvčích jazykové domoviny jsou poměrně obecné, lze tvrdit, že dívky při hodnocení obecně zachovávají odstup, nejsou tak kategorické a zaujímají tolerantnější postoj než chlapci. Pokud jde o hodnocení podnětů vilniuské variety, je třeba poznamenat, že větší přízeň dívek vůči podnětům této variety souvisí s faktorem otevřeného prestiže. Je málo pravděpodobné, že běžný člen jazykového společenství velmi jasně rozlišuje podněty vilniuské variety od podnětů spisovného jazyka²⁹. Při hodnocení tedy působí tentýž systém představ a prototypů správného jazyka.

²⁹ Podněty vilniuské variety jsou jen nezřetelně příznakové; od podnětů spisovného jazyka je odlišuje pouze například prodlužování krátkých samohlásek, zkracování dlouhých samohlásek v nepřízvučných pozicích, monoftongizace dvojhlásek ie a uo, posun přízvuku a podobně. Srov.: v podnětu VilnM (4) se [iː] zkracuje ve 3 ze 4 pozic; [uː] se zkracuje v 1 z 1 pozic; v podnětu VilnM (8) se monoftongizují [ie] (1 z 1) a [uo] (rovněž 1 z 1) a podobně.

240

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiskumas paauglių akimis: lyties kintamasis

Nejméně statisticky významných či vysoce významných rozdílů v hodnocení se vyskytuje ve skupinách z Uteny a Šiauliai. Největší přízeň vůči mluvčím zastupujícím podněty vilniuské variety projevují dívky ze skupin z Alytusu a Telšiai (viz tabulka 19). Je třeba připomenout, že i portrét mluvčího jazykové domoviny, který načrtávají dívky ze skupiny z Alytusu, je pozitivnější než portrét chlapců; lze tedy předpokládat, že takové rozdíly v hodnocení odrážejí obecné jazykové povědomí dívek a jejich tolerantní postoj k jazykové variabilitě obecně.

Při spojení rozdílů mezi hodnocením chlapců a dívek s vlastnostmi mluvčích se ukazují stejné tendence jako při hodnocení mluvčích spisovného jazyka. Statisticky významné nebo vysoce významné rozdíly se vyskytují při hodnocení vlastností mluvčích jak v dimenzi solidarity, tak v dimenzi statusu.

Dívky nejčastěji přisuzují mluvčím vyšší hodnocení, když posuzují příjemnost a zajímavost mluvčího (vlastnosti dimenze solidarity) a sebevědomí a inteligenci (vlastnosti dimenze statusu). Z výzkumných údajů vyplývá, že sociolingvistický portrét mluvčího vilniuské variety, který vytvářejí dívky a chlapci, se nejvíce shoduje v hodnocení vlastnosti tvrdosti.

Souhrnně lze říci, že nevědomé postoje dívek a chlapců ke spisovnému jazyku a vilniuské varietě jsou velmi podobné. Lze se domnívat, že podobnost hodnocení souvisí s ne zcela jasnou představou spisovného jazyka mezi mladými členy jazykového společenství. V systému představ respondentů není soustava rozlišovacích znaků spisovného jazyka pevná a jasná, takže podobné kódy bez zřetelných regiolektálních rysů jsou posuzovány podle téhož dostupného prototypu spisovného jazyka, což vede k vysokým hodnocením vlastností mluvčích této variety. Výsledkem jsou velmi pozitivní sociolingvistické portréty mluvčích.

4. ÚDAJE O VĚDOMÝCH POSTOJÍCH A PROMĚNNÁ POHLAVÍ

Vědomé postoje respondentů ukazují žebříčky nářečí. Jak se dalo očekávat, údaje z experimentu zaměřeného na vědomé postoje neodpovídají nevědomým postojům. Údaje z této části experimentu v zásadě umožňují konstatovat, že mladou generaci charakterizuje loajalita k rodnému regionu.

Respondenti z města Vilniusu, skupiny z Kaunasu, skupiny z Alytusu, skupiny z Panevėžysu, skupiny z Uteny a skupiny z Telšiai otevřeně deklarují věrnost variantám své jazykové domoviny. Pouze respondenti ze skupiny ze Šiauliai a skupiny z Marijampolė mají příznivější vztah k vilniuskému nářečí (viz tabulku 20). Údaje z experimentu zaměřeného na vědomé postoje však nedoplňují údaje z experimentu zaměřeného na nevědomé postoje, které vedly k poznatkům o známkách komplexu méněcennosti nářečí v regionech.

Straipsniai / Articles

241

DAIVA ALIŪKAITĖ

Z výsledků experimentu zaměřeného na vědomé postoje obecně vyplývá, že systém prototypů atraktivního vyjadřování v regionech je vícevrstevnatý. Lze shrnout dva hlavní modely, které uspořádávají představy o jazykové variabilitě: nejatraktivnější varianta vs. méně atraktivní vs. ještě méně atraktivní atd.

První model by vypadal takto: prototypem nejvíce oblíbeného vyjadřování je varianta jazykového domova; méně atraktivní je spisovný jazyk a/nebo jazyk velkých měst; ostatní varianty se hierarchizují podle skutečné vzdálenosti od jazykového domova. Tento model, s určitými upřesněními, je typický pro respondenty ze skupiny z Kaunasu, skupiny z Telšiai a skupiny z Alytusu.

Zvláště reprezentativním a přesným odrazem tohoto modelu jsou postoje respondentů ze skupiny z Alytusu. Nejprve je hodnocena varianta jazykového domova, na druhém místě se umisťují spisovný jazyk a varianty jazyka velkých měst – takový systém představ implikuje rozlišení soukromého a veřejného. Umístění nářečí Druskininkai a Varėny v žebříčku nářečí ještě více posiluje loajalitu k rodnému regionu.

Model představ respondentů ze skupiny z Kaunasu lze upřesnit jen mírně. Předpokládá se, že umístění nářečí Marijampolė a Šakiai v žebříčku může vysvětlit již zmíněný koncept aktuální vzdálenosti.

Prototyp nejvíce oblíbeného vyjadřování respondentů z ostatních skupin je heterogenní, tj. rozdíly mezi atraktivitou varianty jazykového domova, spisovného jazyka a jazyka velkých měst (Kaunasu, Vilniusu) nejsou statisticky významné, zatímco ostatní varianty se hierarchizují podle skutečné vzdálenosti (více či méně) od jazykového domova. To znamená, že vyjadřování jazykového domova není hodnoceno příznivěji než varianta spisovného jazyka či jazyka velkých měst (zejména Vilniusu).

Tento model je typický pro respondenty ze skupiny z Panevėžysu, skupiny ze Šiauliai, skupiny z Uteny a skupiny z Marijampolė. Dalo by se tvrdit, že ze všech respondentů se skupina z Marijampolė vyznačuje největší neloajalitou k vyjadřování jazykového domova, avšak zdá se, že v systému představ o jazykovém domově zaujímá místo Marijampolė nářečí Vilkaviškis (jeden z experimentů této skupiny proběhl ve Vilkaviškisu).

Při shrnutí žebříčků nářečí respondentů z Vilniusu a po zohlednění statisticky významných rozdílů v hodnoceních je třeba poznamenat, že respondenti této skupiny vyzdvihují zejména vilniuské nářečí; hodnocení spisovného jazyka, který se umístil na druhém místě, se od něj statisticky významně liší.

Po zahrnutí proměnné pohlaví do analýzy žebříčků nářečí se na rozdíl od údajů z experimentu zaměřeného na nevědomé postoje ukazuje řada rozdílů. Lze tvrdit, že kdyby byli zkoumáni pouze členové jazykové komunity jednoho pohlaví, výsledné žebříčky nářečí by byly jiné. To nelze říci pouze o respondentech z Vilniusu a v zásadě také z Alytusu. Jazykový vkus dívek a chlapců ze skupiny z Alytusu se rozchází pouze v hodnocení vilniuského nářečí – dívkám se vilniuské nářečí líbí více než chlapcům. Ostatní varianty respondenti této skupiny řadí stejně.

242

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

Poměrně konzistentní je také postoj mladých Žemaitů. Jak ukazuje tabulka 20, měli seřadit 16 variet, avšak zařazení nářečí do seznamů variet určených k seřazení konečné výsledky v zásadě nezměnilo. Statisticky velmi významně (**=p<.01)³⁰ se liší pouze hodnocení klaipėdského nářečí. Toto nářečí se líbí více dívkám než chlapcům. Lze uvažovat o tom, zda mají pro toto hodnocení rozhodující význam jazykové, nebo nejazykové faktory. Klaipėda je jedním z velkých měst, a proto může příznivější postoj k varietě souviset i s tímto faktorem. Statisticky významně (*=p<.05) se liší také hodnocení spisovného jazyka. Dívky hodnotí spisovný jazyk příznivěji než chlapci a přidělují mu vyšší pozice v pořadí. Je třeba říci, že kdyby se experimentu účastnili pouze chlapci, jejich čtveřice nejvýše hodnocených variet by patrně nejvýrazněji dokládala podporu žemaitské identity: žemaitské nářečí, telšské nářečí, plunžské nářečí, klaipėdské nářečí. Vědomé postoje dívek tento rozdíl vyvažují – dívky řadí spisovný jazyk na druhé místo v pořadí variet.

Účastníci z kaunaské skupiny jednomyslně přisuzují status nejvíce oblíbeného nářečí kaunaské varietě, ostatní variety však řadí odlišně. Na úrovni vědomých postojů vyjadřují chlapci z kaunaské skupiny větší přízeň vilniuskému nářečí než spisovnému jazyku. Rozdíly v hodnocení chlapců a dívek se liší velmi významně (**=p<.01). Významně (*=p<.05) se liší také hodnocení ostatních variet. Průměrné hodnocení šiauliaiské, panevėžyské, šakiajské, marijampolské a telšské variety ukazuje, že chlapci těmto varietám v pořadí nářečí přidělují vyšší místa častěji než dívky.

Jazykové ideály chlapců a dívek z marijampolské skupiny se na úrovni vědomých postojů liší patrně nejvíce ze všech skupin. První tři místa v pořadí chlapců zaujímají vilkavišké nářečí, spisovný jazyk, marijampolské nářečí, zatímco první tři místa v pořadí dívek zaujímají vilniuské nářečí, kaunaské nářečí, spisovný jazyk. Statisticky velmi významné (***=p<.001) rozdíly se projevují při řazení vilniuského a kaunaského nářečí a také marijampolského a vilkaviškého nářečí. Variety velkých měst řadí dívky výrazně častěji než chlapci na vyšší místa, zatímco nářečí jazykové domoviny jako nejvíce oblíbená častěji hodnotí chlapci. Takové řazení v zásadě ukazuje, že proměnná pohlaví určuje dva odlišné systémy prototypů nejvíce oblíbeného vyjadřování.

Podobně proměnná pohlaví diferencuje údaje o pořadí nářečí i v dalších skupinách účastníků.

³⁰ Významnost rozdílů byla vypočtena pomocí Wilcoxonova párového testu (angl. Wilcoxon Signed Pair test). Tímto testem se ověřuje, zda se rozdíly v hodnocení chlapců a dívek liší významně, nebo nevýznamně, což poskytuje základ pro diskusi o rozdílech v postojích. K rozlišení údajů bylo zvoleno několik hladin významnosti: hodnocení se významně liší... hodnocení se liší velmi významně, tj. *=p<.05; **=p<.01; ***=p<.001.

Straipsniai / Articles

243

DAIVA ALIŪKAITĖ

Výraznější loajalitu k varietám jazykové domoviny projevují chlapci ze šiauliaiské a panevėžyské skupiny. Podle hodnocení samotných chlapců by šiauliaiské a panevėžyské nářečí zaujímaly první místa v pořadí variet; podle hodnocení samotných dívek by obě nářečí zaujímala třetí místo. Údaje o pořadí vilniuského nářečí se v těchto skupinách také liší velmi významně (**=p<.01). Podle hodnocení samotných chlapců by toto nářečí zaujímalo v pořadí variet těchto skupin druhé místo, podle hodnocení samotných dívek první místo. Vědomé postoje ke spisovnému jazyku rovněž korelují s proměnnou pohlaví. Ze sociolingvistického hlediska je zákonité, že příznivější postoj k této varietě mají dívky.

Chlapci ze šiauliaiské skupiny přidělují v pořadí variet vyšší pozici než dívky také šiauliaiskému nářečí. Rozdíly v hodnocení jsou statisticky velmi významné (**=p<.01). Lze předpokládat, že toto hodnocení může souviset s příznivým postojem k regionálním variantám nebo s větší solidaritou se sousedy v regionu. Město Panevėžys je stereotypně vnímáno jako město nestandardního kódu, takže takový posun v hodnocení chlapců, který vyjadřuje loajalitu ke kódu jejich jazykové domoviny, je zcela zákonitý.

Celkové pořadí nářečí účastníků z utenaské skupiny nejvíce diferencuje hodnocení spisovného jazyka. Pro dívky je spisovný jazyk nejvíce oblíbenou varietou (této varietě se v pořadí nejčastěji přidělují nejvyšší místa), zatímco podle hodnocení chlapců spisovnému jazyku náleží v seznamu oblíbených variet pouze třetí místo. Rozdíly v hodnocení jsou statisticky velmi významné (***=p<.001). Rozcházejí se postoje chlapců a dívek ke klaipėdskému a šiauliaiskému nářečí, tyto rozdíly v hodnocení však nelze pokládat za příliš důležité, protože obě variety se nacházejí až ve druhé pětici pořadí.

5. DISKUSE A SHRNUTÍ

Po prozkoumání údajů z experimentu zaměřeného na vědomé a nevědomé postoje lze formulovat několik shrnutí a úvah.

Údaje o hodnocení nářečí ukazují, že pohlaví respondentů je důležitou proměnnou, která způsobuje rozdílné odhady atraktivity jednotlivých variet u dívek a chlapců a v některých případech i rozdílné systémy prototypů nejatraktivnějšího vyjadřování. Byl zaznamenán trend, podle něhož hodnocení nářečí chlapci svědčí o větší loajalitě k jazykovému domovu (nebo obecněji k regiolektovým) varietám (údaje ze skupin Marijampolė, Šiauliai, Utena, Panevėžys a Telšiai), zatímco hodnocení nářečí dívkami svědčí o příznivějším hodnocení standardního jazyka (údaje ze skupin Utena, Telšiai, Panevėžys a Marijampolė).

Výsledky výzkumu nevědomých postojů umožňují obecně konstatovat, že regiolektové jazykové variety jsou ve všech skupinách respondentů hodnoceny hůře než standardní jazyk nebo jazyk Vilniusu. To lze tvrdit, budeme-li všechny čtyři mluvčí každé variety posuzovat holisticky jako představitele určité jazykové variability, protože hodnocení jednotlivých podnětů narušují, byť jen velmi zanedbatelně, téměř důslednou hierarchii hodnot jazykové variability.

244

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

jednotlivých podnětů totiž rozrušují, byť jen velmi zanedbatelně, téměř důslednou hierarchii hodnot jazykové variability.

Lze konstatovat, že pohlavní proměnnou není vhodné příliš spojovat s trojčlennou variabilitou (tj. standardní jazyk, jazyk Vilniusu, regiolektová varieta). Údaje ukazují, že pohlavní proměnná je významná nikoli z hlediska hodnocení variet. Statisticky významné nebo velmi významné rozdíly v hodnocení mezi chlapci a dívkami, které se projevily na úrovni nevědomých postojů, ukazují, že respondentky zaujímají příznivější postoj v případech jakékoli variability. Při hodnocení mluvčích všech variet mají dívky sklon vytvářet pozitivnější sociolingvistické portréty než chlapci; pohlavní proměnná však zpřesňuje sociolingvistické portréty představitelů jazykového domova výrazně méně často než portrét představitele standardního jazyka nebo jazyka Vilniusu.

Lze konstatovat, že byl zaznamenán trend, podle něhož se dívky ztotožňují s mluvčími dívkami, nikoli s mluvčími chlapci. Jde o projevy solidarity s příslušníkem vlastního pohlaví. Tento trend je však velmi nevýrazný.

Kaip pažymėjo Tore Kristiansenas (cit. iš Maegaard 2009: 133), nesąmoningosios nuostatos yra tikros (angl. real), būtent jos turi poveikį kalbos kaitai. Vadinasi, toliau plėtojant Kristianseno įžvalgą, galima teigti, kad nesąmoningosios nuostatos atskleidžia tikrąjį vertintojo veidą. Taigi, sąmoningosios nuostatos atskleidžia parodomąjį vertintojo veidą. Tikrojo ir parodomojo veido skirtis yra labai svarbi, nes tampa nuoroda į vaidmenų sistemą – socialinių, taigi ir kalbinių. Kalbant apie nesąmoningąsias nuostatas buvo pabrėžta, kad kalbinės gimtinės atmainų nepalankūs įverčiai (lyginant su bendrinės kalbos ir Vilniaus kalbos įverčiais) skatina įžvalgas dėl dialekto menkavertiškumo komplekso, ir keltas klausimas, ar tik tokia gali būti atmainų hierarchizavimo priežastis. Taigi ieškant logikos ir sąlyčio taškų tarp nesąmoningųjų ir sąmoningųjų nuostatų, išdėstytinas toks pasvarstymas: ar palankios sąmoningosios nuostatos ir nepalankios nesąmoningosios nuostatos kalbinės gimtinės raiškoms bei palankus bendrinės kalbos ir Vilniaus kalbos vertinimas nesąmoningųjų nuostatų lygmeniu negali būti susiję su viešumo ir privatumo perskyra. Čia svarbu prisiminti pri(si)taikymo teoriją (angl. accommodation theory) (žr. Giles, Coupland, Coupland 1991: 1–68), aiškinančią kalbėtojo elgesį, jo kalbinį (ne)prisitaikymą prie aplinkybių, prie pašnekovo ir pan. Taigi formuluojama įžvalga, kad vartotojai pritaiko ne tik kalbą, bet ir nuostatas.

Manipulace s jazykovými prostředky, přizpůsobování jazykového repertoáru a schopnost vhodně z jazykového hlediska reagovat na změnu situace (mění se komunikační partneři, téma, okolnosti) svědčí o dobré sociolingvistické kompetenci³¹ mluvčího; rozdíly mezi vědomými a nevědomými postoji tedy mohou odkazovat nejen k opravdové nepatrnosti kódů—

³¹ Srov. postřehy Giedriuse Tamaševičiuse týkající se veřejného jazyka novinářů a jejich sociolingvistické kompetence (Tamaševičius 2010: 189–198).

Straipsniai / Articles

245

DAIVA ALIŪKAITĖ

variabilitu (srov. regiolektálními projevy – pokud se budeme řídit údaji z experimentu s nevědomými postoji), nebo naopak demonstrativní přeceňování (srov. pokud se budeme řídit údaji o vědomých postojích), které vzniká v důsledku ideologického, kulturního či podobného tlaku. Nemůže být rozpor mezi nevědomými a vědomými postoji reflexí jasně uvědomovaných sociálních rolí a hranic soukromí oproti veřejnosti? Možná mladí členové jazykového společenství dokážou posoudit vhodnost jazykového projevu vzhledem k situaci, a to ovlivňuje hodnocení.

Uvažovat lze takto: přestože se v experimentu s nevědomými postoji od respondentů očekávalo pouze hodnocení mluvčích, obsah podnětů (úvahy kdo je dobrý učitel) respondenty „přenesl“ do veřejné domény, která je setrvačně a bez většího přemýšlení spojována se spisovným jazykem (nebo s varietou, jež se od spisovného jazyka liší jen velmi málo), neboť dosavadní zkušenost z veřejného života, především role žáka, je spojena se spisovným jazykem. Výchozí bod hodnocení je tedy jasný. Navíc i první podnět představoval spisovný jazyk.

Prototypem jazykového projevu ve veřejné doméně, jazykovým ideálem je spisovný jazyk (nebo jemu blízký projev), proto se na úrovni nevědomých postojů zdá zcela zákonité znehodnocování variet jazykového domova. Zástupci projevů jazykového domova jsou hodnoceni jako ti, kteří se nedokázali přizpůsobit veřejné doméně.

Na druhou stranu loajalita k projevům jazykového domova (a obecně regiolektálním projevům), která se projevila na úrovni vědomých postojů, v žádném případě neznamená, že takový postoj musí být vždy a všude doprovázen důsledným užíváním regiolektální variety. Lze se domnívat, že se v každém případě posuzuje komunikační situace. Právě to se stalo v experimentu s nevědomými postoji. Při zjišťování, které variety se na úrovni vědomých postojů líbí nejvíce, se neptalo, kdy, kde a s kým se hodí atd., proto byl získán pouze model, který nepochybně zahrnuje situace veřejné i soukromé domény – není náhodou, že se v žebříčcích místních mluv se vedle sebe umisťují varieta jazykového domova, spisovný jazyk a vilniuská mluva. V experimentu s nevědomými postoji se hodnotily konkrétní případy. Společné téma (jaký je dobrý učitel) mohlo implikovat otázku – zda kód odpovídá diskurzu. Nebylo tedy možné očekávat, že hodnocení konkrétních situací bude odpovídat modelu.

Ačkoli se tedy ukázal velmi zřetelný rozdíl mezi vědomými a nevědomými postoji respondentů, je málo pravděpodobné, že vztah mezi vědomým a nevědomým jazykovým ideálem je velmi konfliktní. Zdá se, že příslušníci mladé generace (dívky i chlapci) bez většího úsilí a vědomého záměru jasně přijímají jazykovou variabilitu a intuitivně vnímají (a/nebo znají) sociální pravidla určující, kde a která varieta je přijatelná; vyznačují se dobrou sociolingvistickou kompetencí. Právě dobrá sociolingvistická kompetence vede k rozdílům mezi vědomými a nevědomými postoji. Je samozřejmé, že tato úvaha je diskutabilní, argumenty pro ni však existují.

246

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantíškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

LITERATŪRA

Aliūkaitė Daiva 2007: Tarminis kalbėjimas ir bendrinė kalba: objektyviųjų ir subjektyviųjų skirtumų kultūrinė vertė. Daktaro disertacija [rankraštis]. Vilniaus universitetas.

Aliūkaitė Daiva 2009: Perceptyviniai dialektų tyrimai: mentalinis žemėlapis. – Respectus Philologicus 15(20), 164–179.

Aliūkaitė Daiva 2011: Jaunųjų žemaičių raiškos idealai: sąmoningosios nuostatos. – Respectus Philologicus 20(25), 209–220.

Aliūkaitė Daiva 2013: Horizontalusis ir vertikalusis kalbos kontinuumo skaidumas: XXI amžiaus kalbėjimo variantai paprastojo kalbos vertintojo požiūriu. – Taikomoji kalbotyra 2, 1–22.

Aliūkaitė Daiva, Merkytė-Švarcienė Erika 2012: Bendrinės kalbos regionai jaunųjų lietuvių kalbos bendruomenės narių požiūriu: kompetencija ir vaizdiniai. – Kalbos kultūra 85, 155–177.

Bacevičiūtė Rima, Ivanauskienė Audra, Leskauskaitė Asta, Trumpa Edmundas, sud., 2004: Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Campbell-Kibler Kathryn 2013: Language Attitude Surveys: Speaker Evaluation Studies. – Data Collection in Sociolinguistics: Methods and Applications, ed. by Christine Mallinson, Becky Childs, Gerard Van Herk. London, New York: Routledge, 142–146.

Cheshire Jenny 2002: Sex and Gender in Variationist Research. – The Handbook of Language Variation and Change, ed. by Jack K. Chambers, Peter Trudgill, Natalie Schilling-Estes. Oxford: Blackwell, 423–443.

Clopper Cynthia 2013: Experiments. – Data Collection in Sociolinguistics: Methods and Applications, ed. by Christine Mallinson, Becky Childs, Gerard Van Herk. London, New York: Routledge, 151–161.

Čekuolytė Aurelia 2010: Jaunimo požiūris į angliškus žodžius suaugusiųjų kalboje. – Kalbos kultūra 83, 322–341.

Čičirkaitė Ramunė, Vaicekauskienė Loreta 2011: Vilniaus klausimas bendrinės lietuvių kalbos sampratose: metalingvistinių vilniečių komentarų tyrimas. – Darbai ir dienos 56, 57–76.

Daan Jo C. 1999: Dialects. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, ed. by Dennis R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 9–30.

Diercks Willy 2002: Mental Maps. Linguistic-Geographic Concepts. – Handbook of Perceptual Dialectology 2, ed. by Daniel Long, Dennis R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 51–70.

Straipsniai / Articles

247

DAIVA ALIŪKAITĖ

Drager Katie 2013: Experimental Methods in Sociolinguistics: Matched Guise and Identification tasks. – Research Methods in Sociolinguistics: A Practical Guide, ed. by Janet Holmes, Kirk Hazen. Hoboken, NJ: Wiley-Blackwell.

Eckert Penelope 1989: The Whole Woman: Sex and Gender Differences in Variation. – Language Variation and Change 1(3), 245–267.

Esling John H. 1998: Everyone Has an Accent Except Me. – Language Myths, ed. by Laurie Bauer, Peter Trudgill. London: Penguin Books, 169–175.

Evans Betsy E. 2002: Attitudes of Montreal Students towards Varieties of French. – Handbook of Perceptual Dialectology 2, ed. by Daniel Long, Dennis R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 71–93.

Fischer John L. 1964 (¹1958): Social Influences on the Choice of a Linguistic Variant. Reprinted – Language in Culture and Society, ed. by Dell Hymes. New York: Harper and Row, 483–489.

Giles Howard, Billings Andrew C. 2004: Assessing Language Attitudes: Speaker Evaluation Studies. – The Handbook of Applied Linguistics, ed. by Alan Davies and Catherine Elder. Malden, MA: Blackwell, 187–209.

Giles Howard, Coupland Nikolas, Coupland Justine 1991: Accommodation theory: Communication, Context and Consequence. – Contexts of Accommodation: Developments in Applied sociolinguistics, ed. by Howard Giles, Nikolas Coupland, Justine Coupland. Cambridge: Cambridge University Press, 1–68.

Gudavičienė Eglė 2010: Sociolingvistinis Vilniaus miesto paveikslas. – Miestai ir kalbos, red. Meilutė Ramonienė. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 207–229.

Hernández-Campoy Juan Manuel 1999: Paradigmatic Complementariness in Variation Studies. – Revista Alicantina de Estudios Ingleses 12, 75–89.

Hoppenbrouwers Cor 1983: Het genus in een Brabants regiolect. – TABU, Bulletin voor Nederlandse Taalkunde 13, 1–25.

Inoue Fumio 1999a: Classification of Dialects by Image: English and Japanese. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, ed. by Dennis R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 147–160.

Inoue Fumio 1999b: Subjective Dialect Division in Great Britain. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, ed. by Dennis R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 161–176.

Kalėdienė Laima 2010: Lietuvybės perspektyva Lietuvos miestuose. – Miestai ir kalbos, red. Meilutė Ramonienė. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 71–89.

Kazlauskaitė Rūta, Lapinskienė Lionė, Bacevičiūtė Rima, sud., 2007: Vakarų aukštaičiai šiauliškiai. Tarmės mokyklai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

248

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

Kliukienė Regina 2010: Tarmės mieste: mokėjimas, vartojimas ir kalbinės nuostatos. – Miestai ir kalbos, red. Meilutė Ramonienė. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 91–105.

Kremer Ludger 1999: The Netherlands-German National Border as a Subjective Dialect Boundary. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, ed. by Dennis R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 31–36.

Kristiansen Tore 2009: The Macro-level Social Meanings of Late-modern Danish Accents. – Acta Linguistica Hafniensia 41: 1, 167–192.

Kristiansen Tore 2010: Investigating Language in Space: Experimental Techniques. – Language and Space. An International Handbook of Linguistic Variation. Volume 1: Theories and Methods. HSK Handbücher zur Sprach- und Kommunikationswissenschaft, ed. by Peter Auer, Jürgen Erich Schmidt. Berlin, New York: Walter de Gruyter, 528–549.

Kristiansen Tore 2011: Attitudes, Ideology and awareness. – The SAGE handbook of sociolinguistics, ed. by Ruth Wodak, Barbara Johnstone, Paul Kerswill. London: SAGE Publications, 265–279.

Kvašytė Regina 2005: Lietuvių ir latvių tarmės: terminija ir žodynai. – Baltų kalbų tarmės: rašytinis palikimas, ats. red. Regina Kvašytė, Anna Stafecka. Šiauliai: Discens, 112–123.

L’Eplattenier-Saugy Caroline 2002: A Perceptual Dialect Study of French in Switzerland. – Handbook of Perceptual Dialectology 2, ed. by Daniel Long, Dennis R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 351–365.

Labov William 1969: Contraction, Deletion, and Inherent Variability of the English Copula. – Language 45(4), 715–762.

Labov William 1972: Sociolinguistic Patterns. Philadelphia: University of Pennsylvania Press.

Labov William 2004: Quantitative Analysis of Linguistic Variation / Quantitative Analyse sprachlicher Variation. – Sociolinguistics/ Soziolinguistik. An international handbook of the science of language and society 1, ed. by Klaus Matthheier, Ulrich Ammon, Peter Trudgill. Berlin: De Gruyter, 6–21.

Labov William 2006 (¹1966): The Social Stratification of English in New York City. Cambridge: Cambridge University Press.

Long Daniel 1999: Geographical Perception of Japanese Dialect Regions. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, ed. by Dennis R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 177–198.

Maegaard Marie 2005: Language Attitudes, Norm and Gender. A Presentation of the Method and Results from a Language Attitude Study. – Acta Linguistica Hafniensia 37, 55–80.

Straipsniai / Articles

249

DAIVA ALIŪKAITĖ

Maegaard Marie 2009: How many Standards? Investigating ‘The Double Standard Model’ in the Light of Evaluative Patterns from a Young Urban Community. – Language Attitudes, Standardization and Language Change, ed. by Marie Maegaard, Frans Gregersen, Pia Quist, J. Normann Jørgensen. Oslo: Novus, 131–147.

Mesthrie Rajend 2001: Sociolinguistic Variation. – Concise Encyclopedia of Sociolinguistics, ed. by Rajend Mesthrie. Oxford: Elsevier Science, 377–389.

Mesthrie Rajend 2003: Social Dialectology. – Rajend Mesthrie, Joan Swann, Ana Deumert, William L. Leap Introducing Sociolinguistics. Edinburgh: Edinburgh University Press, 76–113.

Mikulėnienė Danguolė, Bacevičiūtė Rima, Salienė Vilija, sud., 2005: Vakarų aukštaičiai kauniškiai ir Klaipėdos krašto aukštaičiai. Tarmės mokyklai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Mikulėnienė Danguolė 2012: XXI a. pradžios Lietuvos situacija: tarmės transformacija. Geolingvistikos ir sociolingvistikos polilogas XXI amžiuje. Konferencijos tezės. 2012 m. gruodžio 6–7 d., Kaunas 2012, Vilniaus universiteto Kauno humanitarinis fakultetas, 6–7.

Murray Stephen O. 1998: American Sociolinguistics: Theorists and Theory Groups. Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins Publishing Company.

Obiols Solís M. 2002: The Matched Guise Technique: a Critical Approximation to a Classic Test for Formal Measurement of Language Attitudes. – Noves SL. Revista de sociolingüística, 1–6.

Preston Dennis R. 1989: Perceptual Dialectology: Nonlinguists’ Views of Areal Linguistics. Dordrecht: Foris, 51–70.

Preston Dennis R. 1999a: Introduction. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, ed. by Dennis R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, xxiii–xl.

Preston Dennis R. 1999b: A Language Attitude Approach to the Perception of Regional Variety. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, ed. by Dennis R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 359–373.

Preston Dennis R. 2002: Perceptual Dialectology: Aims, Methods, Findings. – Present-day Dialectology. Problems and Findings, ed. by Johannes Bernardus Berns, Jaap van Marle. Berlin, New York: Mouton de Gruyter, 57–104.

Rensink W. G. 1999: Informant Clasification of Dialects. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, ed. by Dennis R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 3–7.

Romaine Suzanne 2003: Variation in Language and Gender. – The Handbook of Language and Gender, ed. by Janet Holmes, Miriam Meyerhoff. Oxford: Blackwell Publishing Ltd.

250

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

Swann Joan 2003: Gender and language use. – Rajend Mesthrie, Joan Swann, Ana Deumert, William L. Leap Introducing Sociolinguistics. Edinburgh: Edinburgh University Press, 216–247.

Tagliamonte Sali A. 2012: Variationist Sociolinguistics: Change, Observation, Interpretation. Malden: Blackwell.

Tamaševičius Gierius 2010: „Bloga“ kalba ir sociolingvistinė kompetencija. – Darbai ir dienos 54, 189–198.

Vaicekauskienė Loreta, Sausverde Erika 2012: Lietuvos tarmių rezervatas: socialiniai ir geografiniai tarmės mobilumo ribojimai tiesioginių tyrimų duomenimis. – Taikomoji kalbotyra 1, 1–27.

Wray Alison, Trott Kate, Bloomer Aileen, Reay Shirley, Butler Chris 2005: Projects in Linguistics. A Practical Guide to Researching Language. London: Replika Press Pvt.

PRIEDAS

1 LENTELĖ. Sociolingvistinio portreto dimensijos: savybių matrica³²

Statusas Solidarumas Viršenybė Patrauklumas ir dinamizmas siekiantis tikslo … neapsisprendęs – + + – patikimas … nepatikimas – + + – rimtas … lengvabūdis + – + – įdomus … nuobodus – + – + pasitikintis savimi … nepasitikintis savimi + – – + protingas … kvailas + – + – malonus … nemalonus – + – + kietas … nevykėlis + – – +

³² Savybių matrica parengta remiantis Kristiansen 2009: 187–189, Kristiansen 2010: 545, Kristiansen 2011: 267, Maegaard 2005: 67–69.

Straipsniai / Articles

251

DAIVA ALIŪKAITĖ

2 LENTELĖ. Šnektų reitingo eksperimento šnektų sąrašai

Vilniaus miesto | Kauno grupės | Marijampolės grupės | Šiaulių grupės | Alytaus grupės | Panevėžio grupės | Utenos grupės | Telšių grupės; Bendrinė kalba | Bendrinė kalba | Bendrinė kalba | Bendrinė kalba | Bendrinė kalba | Bendrinė kalba | Bendrinė kalba | Bendrinė kalba; Didesnių šnečių: Vilniaus šnekta | Vilniaus šnekta | Vilniaus šnekta | Vilniaus šnekta | Vilniaus šnekta | Vilniaus šnekta | Vilniaus šnekta | Vilniaus šnekta; Kauno šnekta | Kauno šnekta | Kauno šnekta | Kauno šnekta | Kauno šnekta | Kauno šnekta | Kauno šnekta | Kauno šnekta; Klaipėdos šnekta | Klaipėdos šnekta | Klaipėdos šnekta | Klaipėdos šnekta | Klaipėdos šnekta | Klaipėdos šnekta | Klaipėdos šnekta | Klaipėdos šnekta; Regionų centrų: Telšių šnekta | Telšių šnekta | Telšių šnekta | Telšių šnekta | Telšių šnekta | Telšių šnekta | Telšių šnekta | Telšių šnekta; Šiaulių šnekta | Šiaulių šnekta | Šiaulių šnekta | Šiaulių šnekta | Šiaulių šnekta | Šiaulių šnekta | Šiaulių šnekta | Šiaulių šnekta; Alytaus šnekta | Alytaus šnekta | Alytaus šnekta | Alytaus šnekta | Alytaus šnekta | Alytaus šnekta | Alytaus šnekta | Alytaus šnekta; Panevėžio šnekta | Panevėžio šnekta | Panevėžio šnekta | Panevėžio šnekta | Panevėžio šnekta | Panevėžio šnekta | Panevėžio šnekta | Panevėžio šnekta; Marijampolės šnekta | Marijampolės šnekta | Marijampolės šnekta | Marijampolės šnekta | Marijampolės šnekta | Marijampolės šnekta | Marijampolės šnekta | Marijampolės šnekta; Utenos šnekta | Utenos šnekta | Utenos šnekta | Utenos šnekta | Utenos šnekta | Utenos šnekta | Utenos šnekta | Utenos šnekta; Artimos kalbinės aplinkos: Jonavos šnekta | Vilkaviškio šnekta | Joniškio šnekta | Varėnos šnekta | Pasvalio šnekta | Ignalinos šnekta | Plungės šnekta; Šakių šnekta | Šakių šnekta | Pakruojo šnekta | Druskininkų šnekta | Kupiškio šnekta | Anykščių šnekta | Kretingos šnekta; Tarmės: Aukštaičių | Žemaičių | Suvalkiečių | Dzūkų

252

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

³ LENTELĖ. Marijampolės grupės tiriamųjų regiolektinės raiškos atstovo sociolingvistinis portretas³³

Siekiantis tikslo (1) – neapsisprendęs (7) (N³⁴=203)

MarM (3)

MarB (6)

MarB (12)

MarM (9)

7,04

7,48

8,43

8,79

Patikimas (1) – nepatikimas (7) (N=202)

MarM (3)

MarB (6)

MarB (12)

MarM (9)

6,69

7,56

8,11

8,75

Rimtas (1) – lengvabūdis (7) (N=203)

MarM (3)

MarB (12)

MarB (6)

MarM (9)

7,29

7,84

7,90

8,19

Įdomus (1) – nuobodus (7) (N=202)

MarM (3)

MarB (6)

MarB (12)

MarM (9)

6,51

7,03

8,23

9,54

Pasitikintis savimi (1) – nepasitikintis (7) (N=189)

MarB (6)

MarM (3)

MarM (9)

MarB (12)

6,85

7,29

9,20

9,29

Protingas (1) – kvailas (7) (N=199)

MarM (3)

MarB (12)

MarB (6)

MarM (9)

6,68

8,34

8,38

8,77

Malonus (1) – nemalonus (7) (N=198)

MarM (3)

MarB (6)

MarB (12)

MarM (9)

6,88

7,56

8,36

9,21

Kietas (1) – nevykėlis (7) (N=203)

MarB (6)

MarM (3)

MarB (12)

MarM (9)

6,44

7,42

7,98

9,18

³³ Lentelėje pateikiami vidutiniai rangai. Kalbėtojai išrūšiuoti pagal vidutinį rangą, jų reikšmių mažėjimo tvarka. Mažesnis vidutinis rangas reiškia, kad kalbėtojui dažniau linkta priskirti semantinio diferencialo poros kairėje pusėje esančią pozityviąją savybę (pavyzdžiui, siekiantis tikslo, patikimas, rimtas ir t. t.). Pažymėtina, kad ir kitų grupių duomenys lentelėse aiškintini taip pat.

³⁴ N – grupės tiriamųjų skaičius. Pažymėtina, kad ir kitų grupių duomenis pateikiančiose lentelėse N žymi tiriamųjų skaičių.

Straipsniai / Articles

253

DAIVA ALIŪKAITĖ

4 L E N T E L Ė. Marijampolės grupės mergaičių ir berniukų vertinimo skirtumai³⁵

Siek. tikslo

Pati-kimas

Rimtas

Įdomus

Pasit. savimi

Pro-tingas

Ma-lonus

Kietas

MarM (3)

chi²

0,080

0,151

0,000

0,147

0,434

0,393

0,011

0,189

p=

0,777

0,697

0,998

0,701

0,510

0,531

0,918

0,664

Berniukų ir mergaičių vertinimo skirtumų nėra

MarM (9)

chi²

1,328

0,028

0,277

1,413

0,247

0,054

0,012

0,100

p=

0,249

0,867

0,598

0,235

0,619

0,816

0,914

0,752

Berniukų ir mergaičių vertinimo skirtumų nėra

MarB (6)

chi²

0,000

2,326

1,768

0,247

0,916

1,579

5,994

0,138

p=

0,984

0,127

0,184

0,619

0,339

0,209

0,014

0,710

*(m>b)

MarB (12)

chi²

0,337

0,000

0,081

0,044

0,198

1,844

3,420

0,089

p=

0,561

0,993

0,776

0,834

0,656

0,174

0,064

0,765

Berniukų ir mergaičių vertinimo skirtumų nėra

Kruskal-Wallis testas: * =p<.05, ** =p<.01, *** =p<.001

5 L E N T E L Ė. Šiaulių grupės tiriamųjų regiolektinės raiškos atstovo sociolingvistinis portretas

Siekiantis tikslo (1) – neapsisprendęs (7) (N=190)

ŠiaulB (6)

ŠiaulB (12)

ŠiaulM (9)

ŠiaulM (3)

6,35

7,03

7,56

8,08

Patikimas (1) – nepatikimas (7) (N=188)

ŠiaulB (6)

ŠiaulB (12)

ŠiaulM (9)

ŠiaulM (3)

6,41

7,17

7,38

7,65

Rimtas (1) – lengvabūdis (7) (N=188)

ŠiaulB (6)

ŠiaulM (3)

ŠiaulB (12)

ŠiaulM (9)

6,12

7,27

7,66

7,95

³⁵ Skirtumo tarp tiriamųjų grupių (berniukų ir mergaičių) vertinimo reikšmingumas patikrintas Kruskalo ir Voliso (angl. Kruskal-Wallis) testu. Chi kvadrato skaičiaus didėjimas rodo skirtumo tarp tiriamųjų grupių vertinimo didėjimą. Duomenims diferencijuoti pasirinkti keli reikšmingumo lygmenys: vertinimai reikšmingai skiriasi... vertinimai labai reikšmingai skiriasi, t. y. *=p<.05; **=p<.01; ***=p<.001. Pažymėtina, kad ir kitų grupių duomenys lentelėse aiškintini taip pat.

254

A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X I X

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

Įdomus (1) – nuobodus (7) (N=189)

ŠiaulB (12) ŠiaulM (3) ŠiaulB (6) ŠiaulM (9)

6,52 6,71 6,82 8,00

Pasitikintis savimi (1) – nepasitikintis (7) (N=186)

ŠiaulB (6) ŠiaulB (12) ŠiaulM (9) ŠiaulM (3)

6,42 7,26 7,63 8,10

Protingas (1) – kvailas (7) (N=191)

ŠiaulB (6) ŠiaulM (9) ŠiaulM (3) ŠiaulB (12)

6,37 7,85 7,86 8,05

Malonus (1) – nemalonus (7) (N=190)

ŠiaulB (6) ŠiaulB (12) ŠiaulM (9) ŠiaulM (3)

6,89 7,28 7,52 8,23

Kietas (1) – nevykėlis (7) (N=190)

ŠiaulB (6) ŠiaulM (3) ŠiaulB (12) ŠiaulM (9)

6,04 6,80 6,96 7,37

6 LENTELĖ. Šiaulių grupės mergaičių ir berniukų vertinimo skirtumai

Siek. tikslo Pati-kimas Rimtas Įdomus Pasit. savimi Pro-tingas Ma-lonus Kietas

ŠiaulM (3) chi² 0,660 1,36 4,551 2,012 1,18 0,338 0,178 0,224

p= 0,416 0,243 0,033 0,156 0,277 0,561 0,673 0,636

*(b>m)

ŠiaulM (9) chi² 1,101 0,921 0,299 1,481 0,648 0,211 0,644 0,87

p= 0,294 0,337 0,585 0,224 0,421 0,646 0,422 0,351

Berniukų ir mergaičių vertinimo skirtumų nėra

ŠiaulB (6) chi² 2,099 2,233 0,226 3,381 0,943 2,672 1,936 0,653

p= 0,147 0,135 0,634 0,066 0,331 0,102 0,164 0,419

Berniukų ir mergaičių vertinimo skirtumų nėra

ŠiaulB (12) chi² 1,085 0,434 4,094 0,016 1,729 0,267 0,399 0,000

p= 0,298 0,510 0,043 0,899 0,188 0,605 0,527 0,988

*(b>m)

Kruskal–Wallis testas: *=p<.05, **=p<.01, ***=p<.001

Straipsniai / Articles

255

DAIVA ALIŪKAITĖ

7 LENTELĖ. Alytaus grupės tiriamųjų regiolektinės raiškos atstovo sociolingvistinis portretas

Siekiantis tikslo (1) – neapsisprendęs (7) (N=163) AlB (12) | AlB (6) | AlM (9) | AlM (3) 7,06 | 7,50 | 7,70 | 8,16 Patikimas (1) – nepatikimas (7) (N=161) AlM (9) | AlB (12) | AlM (3) | AlB (6) 7,53 | 7,53 | 7,63 | 7,73 Rimtas (1) – lengvabūdis (7) (N=159) AlB (12) | AlB (6) | AlM (3) | AlM (9) 6,44 | 7,45 | 8,01 | 8,07 Įdomus (1) – nuobodus (7) (N=163) AlB (6) | AlB (12) | AlM (3) | AlM (9) 6,85 | 7,13 | 7,73 | 8,10 Pasitikintis savimi (1) – nepasitikintis (7) (N=155) AlB (6) | AlB (12) | AlM (3) | AlM (9) 6,82 | 7,25 | 8,54 | 8,57 Protingas (1) – kvailas (7) (N=162) AlB (12) | AlB (6) | AlM (3) | AlM (9) 7,14 | 7,44 | 7,71 | 8,09 Malonus (1) – nemalonus (7) (N=164) AlM (3) | AlB (6) | AlB (12) | AlM (9) 7,02 | 7,17 | 7,65 | 7,84 Kietas (1) – nevykėlis (7) (N=162) AlB (6) | AlB (12) | AlM (3) | AlM (9) 6,16 | 6,57 | 7,71 | 8,11

8 LENTELĖ. Alytaus grupės mergaičių ir berniukų vertinimo skirtumai

Siek. tikslo | Pati-kimas | Rimtas | Įdomus | Pasit. savimi | Protingas | Malonus | Kietas AlM (3) | chi² | 1,304 | 0,728 | 9,623 | 0,611 | 8,349 | 4,656 | 3,929 | 3,2 AlM (3) | p= | 0,254 | 0,394 | 0,002 | 0,434 | 0,004 | 0,031 | 0,047 | 0,074 AlM (3) | **(m>b) | **(m>b) | *(m>b) | *(m>b) AlM (9) | chi² | 1,616 | 3,87 | 7,596 | 4,036 | 3,164 | 5,383 | 10,663 | 1,723 AlM (9) | p= | 0,204 | 0,049 | 0,006 | 0,045 | 0,075 | 0,020 | 0,001 | 0,189 AlM (9) | *(m>b) | **(m>b) | *(m>b) | *(m>b) | **(m>b)

256

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

Siek. tikslo | Pati-kimas | Rimtas | Įdomus | Pasit. savimi | Protingas | Malonus | Kietas AlB (6) | chi² | 4,725 | 5,234 | 1,026 | 2,653 | 9,926 | 18,65 | 8,734 | 6,502 p= | 0,030 | 0,022 | 0,311 | 0,103 | 0,002 | 0,000 | 0,003 | 0,011 *(m>b) | *(m>b) | **(m>b) | ***(m>b) | **(m>b) | *(m>b) AlB (12) | chi² | 0,437 | 4,762 | 4,246 | 2,553 | 10,495 | 5,875 | 15,044 | 5,784 p= | 0,509 | 0,029 | 0,039 | 0,110 | 0,001 | 0,015 | 0,000 | 0,016 *(m>b) | *(m>b) | **(m>b) | *(m>b) | ***(m>b) | *(m>b) Kruskal-Wallis testas: * =p<.05, ** =p<.01, ***=p<.001

9 LENTELĖ. Panevėžio grupės tiriamųjų regiolektinės raiškos atstovo sociolingvistinis portretas

Siekiantis tikslo (1) – neapsisprendęs (7) (N=162) PanM (3) | PanB (6) | PanM (9) | PanB (12) 6,40 | 6,74 | 7,84 | 8,14 Patikimas (1) – nepatikimas (7) (N=161) PanB (6) | PanM (3) | PanB (12) | PanM (9) 6,63 | 6,66 | 7,83 | 8,05 Rimtas (1) – lengvabūdis (7) (N=163) PanM (3) | PanB (6) | PanB (12) | PanM (9) 6,28 | 6,55 | 7,87 | 8,74 Įdomus (1) – nuobodus (7) (N=162) PanB (6) | PanM (3) | PanB (12) | PanM (9) 6,47 | 6,64 | 7,13 | 7,52 Pasitikintis savimi (1) – nepasitikintis (7) (N=154) PanM (3) | PanB (6) | PanM (9) | PanB (12) 5,90 | 6,48 | 6,98 | 7,40 Protingas (1) – kvailas (7) (N=158) PanM (3) | PanB (6) | PanM (9) | PanB (12) 6,01 | 6,81 | 7,93 | 8,34 Malonus (1) – nemalonus (7) (N=162) PanM (3) | PanB (6) | PanB (12) | PanM (9) 5,88 | 7,01 | 8,05 | 8,19 Kietas (1) – nevykėlis (7) (N=161) PanB (6) | PanB (12) | PanM (3) | PanM (9) 6,18 | 6,40 | 6,51 | 7,14

Straipsniai / Articles

257

DAIVA ALIŪKAITĖ

10 LENTELĖ. Panevėžio grupės mergaičių ir berniukų vertinimo skirtumai

Siek. tikslo Patikimas Rimtas Įdomus Pasit. savimi Protin-gas Malo-nus Kietas PanM (3) chi² 0,107 3,995 0,404 2,098 1,042 6,725 2,012 0,789 p= 0,743 0,046 0,525 0,147 0,307 0,010 0,156 0,374 *(m>b) *(m>b) PanM (9) chi² 1,098 0,81 0,964 0,505 2,296 0,025 0,413 1,122 p= 0,295 0,368 0,326 0,477 0,130 0,875 0,521 0,289 Mergaičių ir berniukų vertinimo skirtumų nėra PanB (6) chi² 0,034 0,862 0,058 3,458 4,439 2,166 0,531 0,057 p= 0,853 0,353 0,810 0,063 0,035 0,141 0,466 0,811 *(m>b) PanB (12) chi² 1,061 5,538 1,825 1,429 1,656 0,723 0,064 2,858 p= 0,303 0,019 0,177 0,232 0,198 0,395 0,801 0,091 *(b>m) Kruskal-Wallis testas: *=p<.05, **=p<.01, ***=p<.001

11 LENTELĖ. Utenos grupės tiriamųjų regiolektinės raiškos atstovo sociolingvistinis portretas

Siekiantis tikslo (1) – neapsisprendęs (7) (N=120) UtM (3) UtB (6) UtB (12) UtM (9) 6,52 7,83 8,18 8,21 Patikimas (1) – nepatikimas (7) (N=118) UtM (3) UtB (6) UtB (12) UtM (9) 6,86 7,19 8,08 8,34 Rimtas (1) – lengvabūdis (7) (N=119) UtM (3) UtB (6) UtB (12) UtM (9) 6,63 7,59 8,01 8,48 Įdomus (1) – nuobodus (7) (N=116) UtB (6) UtM (3) UtB (12) UtM (9) 6,94 7,54 7,81 8,99

258

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variant iškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

Pasitikintis savimi (1) – nepasitikintis (7) (N=114) UtM (3) | UtB (6) | UtB (12) | UtM (9) 6,54 | 7,29 | 8,11 | 9,42 Protingas (1) – kvailas (7) (N=116) UtM (3) | UtB (6) | UtB (12) | UtM (9) 6,91 | 7,57 | 8,65 | 9,32 Malonus (1) – nemalonus (7) (N=119) UtM (3) | UtB (6) | UtB (12) | UtM (9) 7,37 | 7,4 | 7,75 | 8,79 Kietas (1) – nevykėlis (7) (N=119) UtM (3) | UtB (6) | UtB (12) | UtM (9) 7,36 | 7,47 | 7,79 | 9,06

12 LENTELĖ. Utenos grupės mergaičių ir berniukų vertinimo skirtumai

Siek. tikslo | Patiki-mas | Rimtas | Įdomus | Pasit. savimi | Pro-tingas | Ma-lonus | Kietas UtM (3) | chi² | 0,030 | 2,186 | 4,416 | 2,172 | 1,339 | 2,24 | 5,194 | 11,412 p= | 0,863 | 0,139 | 0,036 | 0,141 | 0,247 | 0,135 | 0,023 | 0,001 | | | | *(m>b) | | | *(m>b) | **(m>b) UtM (9) | chi² | 0,142 | 0,004 | 1,677 | 0,046 | 0,260 | 0,182 | 1,008 | 0,734 p= | 0,706 | 0,947 | 0,195 | 0,831 | 0,610 | 0,669 | 0,315 | 0,392 Berniukų ir mergaičių vertinimo skirtumų nėra UtB (6) | chi² | 0,828 | 0,679 | 0,037 | 0,016 | 0,472 | 1,767 | 1,829 | 1,104 p= | 0,363 | 0,410 | 0,847 | 0,898 | 0,492 | 0,184 | 0,176 | 0,293 Berniukų ir mergaičių vertinimo skirtumų nėra UtB (12) | chi² | 0,232 | 1,140 | 0,746 | 2,090 | 0,362 | 1,162 | 1,055 | 0,791 p= | 0,630 | 0,286 | 0,388 | 0,148 | 0,547 | 0,281 | 0,304 | 0,374 Berniukų ir mergaičių vertinimo skirtumų nėra

Kruskal-Wallis testas: *=p<.05, **=p<.01, ***=p<.001

Straipsniai / Articles

259

DAIVA ALIŪKAITĖ

13 LENTELĖ. Telšių grupės tiriamųjų regiolektinės raiškos atstovo sociolingvistinis portretas

Siekiantis tikslo (1) – neapsisprendęs (7) (N=170) TelšB (12) TelšB (6) TelšM (3) TelšM (9) 6,31 7,58 7,92 8,11 Patikimas (1) – nepatikimas (7) (N=168) TelšB (12) TelšB (6) TelšM (3) TelšM (9) 6,59 7,42 7,81 8,13 Rimtas (1) – lengvabūdis (7) (N=173) TelšB (12) TelšB (6) TelšM (3) TelšM (9) 6,56 7,48 8,10 8,51 Įdomus (1) – nuobodus (7) (N=170) TelšB (12) TelšB (6) TelšM (9) TelšM (3) 5,14 7,32 7,92 8,22 Pasitikintis savimi (1) – nepasitikintis (7) (N=163) TelšB (12) TelšB (6) TelšM (3) TelšM (9) 5,36 7,31 7,95 8,65 Protingas (1) – kvailas (7) (N=174) TelšB (12) TelšB (6) TelšM (3) TelšM (9) 6,97 7,42 8,18 8,49 Malonus (1) – nemalonus (7) (N=172) TelšB (12) TelšB (6) TelšM (3) TelšM (9) 6,91 7,73 7,79 8,31 Kietas (1) – nevykėlis (7) (N=168) TelšB (12) TelšB (6) TelšM (9) TelšM (3) 4,51 6,43 8,08 8,57

14 LENTELĖ. Telšių grupės mergaičių ir berniukų vertinimo skirtumai

Siek. tikslo Pati-kimas Rimtas Įdomus Pasit. savimi Pro-tingas Malonus Kietas TelšM (3) chi² 0,001 3,185 5,517 1,834 2,438 0,32 1,52 0,291 p = 0,982 0,074 0,019 0,176 0,118 0,572 0,218 0,589 *(m>b) TelšM (9) chi² 0,547 2,340 1,016 2,396 0,532 1,022 2,218 1,701 p = 0,460 0,126 0,313 0,122 0,466 0,312 0,136 0,192 Berniukų ir mergaičių vertinimo skirtumų nėra

260

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variant iškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

Siek. tikslo | Pati-kimas | Rimtas | Įdomus | Pasit. savimi | Pro-tingas | Malonus | Kietas TelšB (6) | chi² | 0,127 | 1,600 | 0,352 | 1,227 | 5,646 | 0,170 | 3,600 | 0,87 p= | 0,722 | 0,206 | 0,553 | 0,268 | 0,017 | 0,680 | 0,058 | 0,351 *(m>b) TelšB (12) | chi² | 2,548 | 3,081 | 1,843 | 0,004 | 0,533 | 0,329 | 0,455 | 0,377 p= | 0,110 | 0,079 | 0,175 | 0,947 | 0,465 | 0,566 | 0,500 | 0,539 Berniukų ir mergaičių vertinimo skirtumų nėra Kruskal-Wallis testas: *=p<.05, **=p<.01, ***=p<.001

15 LENTELĖ. Kauno grupės tiriamųjų Kauno jaunimo atmainos atstovo sociolingvistinis portretas

Siekiantis tikslo (1) – neapsisprendęs (7) (N=189) KaunM (3) | KaunB (12) | KaunM (9) | KaunB (6) 6,02 | 6,81 | 7,67 | 7,76 Patikimas (1) – nepatikimas (7) (N=187) KaunM (3) | KaunB (12) | KaunB (6) | KaunM (9) 6,37 | 6,96 | 7,53 | 7,55 Rimtas (1) – lengvabūdis (7) (N=186) KaunB (12) | KaunM (3) | KaunM (9) | KaunB (6) 5,80 | 6,73 | 7,10 | 7,26 Įdomus (1) – nuobodus (7) (N=182) KaunM (3) | KaunB (12) | KaunM (9) | KaunB (6) 6,03 | 7,16 | 7,36 | 7,57 Pasitikintis savimi (1) – nepasitikintis (7) (N=182) KaunM (3) | KaunB (12) | KaunM (9) | KaunB (6) 6,46 | 6,93 | 7,46 | 7,52 Protingas (1) – kvailas (7) (N=184) KaunM (3) | KaunB (12) | KaunM (9) | KaunB (6) 6,24 | 6,76 | 7,32 | 7,84 Malonus (1) – nemalonus (7) (N=189) KaunM (3) | KaunM (9) | KaunB (6) | KaunB (12) 6,22 | 7,01 | 7,45 | 8,19 Kietas (1) – nevykėlis (7) (N=187) KaunB (12) | KaunM (3) | KaunB (6) | KaunM (9) 6,66 | 6,74 | 7,06 | 7,74

Straipsniai / Articles

261

DAIVA ALIŪKAITĖ

16 LENTELĖ. Kauno grupės mergaičių ir berniukų vertinimo skirtumai

Siek. tikslo Patikimas Rimtas Įdomus Pasit. savimi Pro-tingas Malonus Kietas KaunM (3) chi² 0,083 2,129 1,254 9,341 0,065 4,841 1,949 4,115 p= 0,774 0,145 0,263 0,002 0,799 0,028 0,163 0,043 **(m>b) *(m>b) *(m>b) KaunM (9) chi² 0,024 2,752 11,334 0,600 0,751 0,609 3,491 0,052 p= 0,877 0,097 0,001 0,439 0,386 0,435 0,062 0,820 **(m>b³⁶) KaunB (6) chi² 0,050 0,428 0,422 0,109 0,867 0,000 0,013 0,534 p= 0,823 0,513 0,516 0,741 0,352 0,994 0,908 0,465 Mergaičių ir berniukų vertinimo skirtumų nėra KaunB (12) chi² 0,013 0,067 7,360 0,016 0,759 1,605 1,160 0,095 p= 0,910 0,795 0,007 0,899 0,384 0,205 0,281 0,758 **(m>b) Kruskal-Wallis testas: *=p<.05, **=p<.01, ***=p<.001

17 LENTELĖ. Vilniaus grupės tiriamųjų kalbinės gimtinės atstovo sociolingvistinis portretas

Siekiantis tikslo (1) – neapsisprendęs (7) (N=177) VilnM (6) VilnB (2) VilnB (8) VilnM (4) 4,05 5,09 5,18 5,26 Patikimas (1) – nepatikimas (7) (N=177) VilnM (6) VilnM (4) VilnB (2) VilnB (8) 4,35 4,71 5,08 5,25 Rimtas (1) – lengvabūdis (7) (N=175) VilnM (6) VilnM (4) VilnB (8) VilnB (2) 4,01 4,95 5,23 5,51 Įdomus (1) – nuobodus (7) (N=173) VilnB (2) VilnM (6) VilnM (4) VilnB (8) 4,05 4,15 4,88 4,89

³⁶ Šioje ir kitose priedo lentelėse: m – vertintojos mergaitės, b – vertintojai berniukai.

262

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

Pasitikintis savimi (1) – nepasitikintis (7) (N=169)

VilnM (6) | VilnB (2) | VilnB (8) | VilnM (4)

4,20 | 4,35 | 5,28 | 5,82

Protingas (1) – kvailas (7) (N=176)

VilnB (2) | VilnM (4) | VilnM (6) | VilnB (8)

5,38 | 5,00 | 4,37 | 5,27

Malonus (1) – nemalonus (7) (N=178)

VilnM (4) | VilnM (6) | VilnB (2) | VilnB (8)

4,13 | 4,69 | 4,70 | 5,31

Kietas (1) – nevykėlis (7) (N=178)

VilnB (2) | VilnM (6) | VilnB (8) | VilnM (4)

3,82 | 4,24 | 4,76 | 5,24

18 LENTELĖ. Vilniaus grupės mergaičių ir berniukų vertinimo skirtumai

Siek. tikslo | Patiki-mas | Rim-tas | Įdomus | Pasit. savimi | Protingas | Malonus | Kietas

VilnM (4) | chi² | 4,596 | 5,509 | 1,378 | 5,477 | 0,764 | 9,926 | 7,421 | 2,986

p= | 0,032 | 0,019 | 0,240 | 0,019 | 0,382 | 0,002 | 0,006 | 0,084

*(m>b) | *(m>b) | | *(m>b) | | **(m>b) | **(m>b)

VilnM (6) | chi² | 2,570 | 2,528 | 2,437 | 4,768 | 5,451 | 1,378 | 1,536 | 6,213

p= | 0,109 | 0,112 | 0,119 | 0,029 | 0,020 | 0,240 | 0,215 | 0,013

*(m>b) | *(m>b) | *(m>b)

VilnB (2) | chi² | 0,645 | 1,911 | 1,207 | 5,538 | 0,655 | 4,725 | 1,846 | 0,033

p= | 0,422 | 0,167 | 0,272 | 0,019 | 0,418 | 0,030 | 0,174 | 0,857

*(m>b) | *(m>b)

VilnB (8) | chi² | 0,343 | 0,6 | 0,036 | 0,078 | 1,015 | 1,237 | 2,703 | 0,188

p= | 0,558 | 0,439 | 0,850 | 0,779 | 0,314 | 0,266 | 0,100 | 0,664

Mergaičių ir berniukų vertinimo skirtumų nėra

Kruskal-Wallis testas: * =p<.05, **=p<.01, ***=p<.001

Straipsniai / Articles

263

DAIVA ALIŪKAITĖ

19 LENTELĖ. Bendrinės kalbos ir Vilniaus kalbos atstovo sociolingvistiniai portretai: mergaičių ir berniukų vertinimo skirtumai³⁷

Vilniaus miesto tiriamieji | Kauno grupė | Marijampolės grupė | Šiaulių grupė | Alytaus grupė | Panevėžio grupė | Utenos grupė | Telšių grupė BkM (1): siek. tikslo | *(m>b) | *(m>b) | *(m>b); patikimas | **(m>b) | *(m>b) | ***(m>b) | *(m>b) | ***(m>b) | **(m>b); rimtas | *(m>b) | *(m>b) | ***(m>b) | **(m>b); įdomus | **(m>b) | **(m>b) | **(m>b) | *(m>b) | **(m>b); pasitik. savimi | *(m>b) | ***(m>b) | **(m>b) | **(m>b) | *(m>b) | **(m>b) | *(m>b); protingas | *(m>b) | **(m>b) | ***(m>b) | **(m>b) | *(m>b); malonus | *(m>b) | ***(m>b) | ***(m>b) | ***(m>b) | *(m>b); kietas | *(m>b) | **(m>b) | **(m>b) | **(m>b) BkM (7): siek. tikslo | *(m>b) | ***(m>b); patikimas | *(m>b) | *(m>b) | ***(m>b); rimtas | *(m>b); įdomus | ***(m>b) | *(m>b) | ***(m>b); pasitik. savimi | *(m>b) | *(m>b); protingas | **(m>b) | ***(m>b); malonus | *(m>b) | ***(m>b) | ***(m>b) | *(m>b); kietas | *(m>b) | **(m>b) | *(m>b) BkB (4) / BkB33: siek. tikslo | **(m>b) | **(m>b); patikimas | **(m>b) | *(m>b) | ***(m>b); rimtas | *(m>b) | *(m>b); įdomus; pasitik. savimi | **(m>b); protingas | *(m>b) | **(m>b); malonus | *(m>b) | **(m>b); kietas | *(m>b)

³⁷ Suskaičiuoti eksperimento duomenys patikrinti, taikant Kruskalo ir Voliso testą (taip pat žr. 35 išnašą). Santrumpa Bk – bendrinė kalba. Pažymėtina, kad Vilniaus grupėje teikti vertinti tik 8 stimulai, taigi už pasvirojo brūkšnio (/) nurodyta Vilniaus grupėje vertintų stimulų numeriai.

264

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiskumas paauglių akimis: lyties kintamasis

Vilniaus miesto tiriamieji Kauno grupė Marijampolės grupė Šiaulių grupė Alytaus grupė Panevėžio grupė Utenos grupė Telšių grupė BkB (10) / BkB (5) siek. tikslo **(m>b) patikimas **(m>b) *(m>b) rimtas **(m>b) įdomus **(m>b) **(m>b) *(m>b) pasitik. savimi ***(m>b) **(m>b) **(m>b) protingas ***(m>b) **(m>b) malonus ***(m>b) ***(m>b) ***(m>b) kietas *(m>b) VilnM (5) / VilnM (4) siek. tikslo *(m>b) ***(m>b) patikimas *(m>b) ***(m>b) **(m>b) rimtas *(m>b) **(m>b) įdomus *(m>b) *(m>b) pasitik. savimi *(m>b) protingas **(m>b) ***(m>b) *(m>b) malonus **(m>b) *(m>b) *(m>b) ***(m>b) *(m>b) kietas VilnM (11) / VilnM (6) siek. tikslo *(m>b) *(m>b) *(m>b) *(m>b) **(m>b) patikimas **(m>b) *(m>b) *(m>b) *(m>b) rimtas **(m>b) ***(m>b) **(m>b) įdomus *(m>b) *(m>b) *(m>b) **(m>b) **(m>b) ***(m>b) pasitik. savimi *(m>b) **(m>b) *(m>b) **(m>b) **(m>b) protingas ***(m>b) *(m>b) **(m>b) **(m>b) *(m>b) ***(m>b) malonus **(m>b) *(m>b) *(m>b) **(m>b) ***(m>b) ***(m>b) kietas *(m>b) **(m>b) VilnB (2) siek. tikslo patikimas *(m>b) ***(m>b) *(m>b) rimtas *(m>b) įdomus *(m>b) **(m>b) **(m>b) ***(m>b) *(m>b) pasitik. savimi *(m>b) ***(m>b) *(m>b) *(m>b) *(m>b) protingas ***(m>b) malonus **(m>b) ***(m>b) *(m>b) **(m>b) kietas *(m>b) *(m>b) **(m>b) **(m>b)

Straipsniai / Articles

265

DAIVA ALIŪKAITĖ

Vilniaus miesto tiriamieji | Kauno grupė | Marijampolės grupė | Šiaulių grupė | Alytaus grupė | Panevėžio grupė | Utenos grupė | Telšių grupė; VilnB (8) | siek. tikslo | | | *(m>b) | | **(m>b) | |; patikimas | | | **(m>b) | *(m>b) | **(m>b) | *(m>b) | |; rimtas | | | | | **(m>b) | | | *(m>b); įdomus | | | | *(m>b) | **(m>b) | | | *(m>b); pasitik. savimi | | | | | **(m>b) | | | **(m>b); protingas | | | **(m>b) | *(m>b) | ***(m>b) | *(m>b) | | **(m>b); malonus | | | **(m>b) | **(m>b) | ***(m>b) | | | ***(m>b); kietas | | | *(m>b) | | | | |

20 LENTELĖ. Šnektų reitingai

Vilniaus miesto | Kauno grupės | Marijampolės grupės | Šiaulių grupės | Alytaus grupės | Panevėžio grupės | Utenos grupės | Telšių grupės; Vilniaus šnekta | Kauno šnekta | Vilniaus šnekta | Vilniaus šnekta | Alytaus šnekta | Panevėžio šnekta | Utenos šnekta | Žemaičių; Bendrinė kalba | Bendrinė kalba | Vilkaviškio šnekta | Šiaulių šnekta | Bendrinė kalba | Vilniaus šnekta | Vilniaus šnekta | Telšių šnekta; Klaipėdos šnekta | Vilniaus šnekta | Bendrinė kalba | Bendrinė kalba | Vilniaus šnekta | Bendrinė kalba | Bendrinė kalba | Bendrinė kalba; Utenos šnekta | Klaipėdos šnekta | Kauno šnekta | Kauno šnekta | Kauno šnekta | Kauno šnekta | Anykščių šnekta | Klaipėdos šnekta; Kauno šnekta | Alytaus šnekta | Marijampolės šnekta | Klaipėdos šnekta | Druskininkų šnekta | Klaipėdos šnekta | Kauno šnekta | Plungės šnekta; Alytaus šnekta | Jonavos šnekta | Klaipėdos šnekta | Panevėžio šnekta | Varėnos šnekta | Šiaulių šnekta | Klaipėdos šnekta | Vilniaus šnekta; Šiaulių šnekta | Utenos šnekta | Alytaus šnekta | Joniškio šnekta | Klaipėdos šnekta | Pasvalio šnekta | Panevėžio šnekta | Aukštaičių; Panevėžio šnekta | Šiaulių šnekta | Šakių šnekta | Utenos šnekta | Utenos šnekta | Marijampolės šnekta | Šiaulių šnekta | Kauno šnekta; Marijampolės šnekta | Panevėžio šnekta | Panevėžio šnekta | Marijampolės šnekta | Marijampolės šnekta | Utenos šnekta | Alytaus šnekta | Šiaulių šnekta; Telšių šnekta | Šakių šnekta | Šiaulių šnekta | Telšių šnekta | Panevėžio šnekta | Alytaus šnekta | Marijampolės šnekta | Kretingos šnekta

266

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Kalbos variantiškumas paauglių akimis: lyties kintamasis

Vilniaus miesto

Kauno grupės

Marijampo-lės grupės

Šiaulių grupės

Alytaus grupės

Panevėžio grupės

Utenos grupės

Telšių grupės

Marijampolės šnekta

Utenos šnekta

Alytaus šnekta

Šiaulių šnekta

Kupiškio šnekta

Ignalinos šnekta

Panevėžio šnekta

Telšių šnekta

Telšių šnekta

Pakruojo šnekta

Telšių šnekta

Telšių šnekta

Telšių šnekta

Utenos šnekta

Alytaus šnekta

Marijampolės šnekta

Dzūkų

Suvalkiečių

Variability of Language in the Eyes of Teenagers: The Variable of Gender

S U M M A R Y

The article analyses the data from the research project “Lithuanian language: ideals, ideologies and identity shifts”. The research question is whether the variable of gender is a significant variable differentiating the Lithuanian language ideals of the young generation. Such consideration is based on the data of experiments of linguistic attitudes carried out around 7 largest regional cities of Lithuania and Vilnius. An experiment of linguistic attitudes performed in 23 Lithuanian schools is binary: unconscious and conscious attitudes were analysed.

The experiment of stimuli was the basis for the study of unconscious attitudes. The speech database of 12 stimuli consisted of 8 stable and 4 variable stimuli. In each case the participants evaluated 4 representatives of the standard language (2 girls and to boys) and 4 representatives of the Vilnius language (2 girls and 2 boys). The speakers of the remaining 4 stimuli (2 girls and 2 boys) are attributed to regiolectal expressions. The so called speaker evaluation experiment was applied to identify unconscious attitudes. A standard 7-point semantic differential scale was used in the experiment.

The ratings of sub-dialects formed the basis for the study of conscious attitudes. The participants rated the varieties of the Lithuanian language by the subjective – best...worst – criterion.

In summary of the study of conscious and unconscious linguistic attitudes, several conclusions can be drawn. The data of the ratings of sub-dialects suggest that the gender of participants is an important variable determining different evaluations of attractiveness of individual language varieties among girls and boys or even the prototype systems of the most attractive expression in certain cases. A tendency can be recorded that the ratings of sub-dialects of boys

Straipsniai / Articles

267

DAIVA ALIŪKAITĖ

reveal a greater loyalty to the varieties of linguistic homeland (or regiolectal varieties in general), whereas the ratings of sub-dialects of girls reveal a more favourable evaluation of the standard language. It can be stated that the variable of gender should not be strongly associated with the trinomial (i.e. standard language, Vilnius language, regiolectal variety) variability. The data from the part of experiment dealing with unconscious attitudes show that the variable of gender is significant in respect of evaluation of non-varieties. The statistically significant or highly significant differences in evaluations between boys and girls manifest on the level of unconscious attitudes show that female participants can be characterised by a more favourable disposition in respect of any variability. In evaluating the speakers of all language varieties, girls were prone to creating more positive sociolinguistic portraits than boys; only the sociolinguistic portraits of the representatives of linguistic homeland are corrected by the variable of gender to a far lesser extent compared to a representative of the standard language or the Vilnius language.

Įteikta 2013 m. spalio 7 d.

DAIVA ALIŪKAITĖ

Vilniaus universiteto Kauno humanitarinis fakultetas

Muitinės g. 8, LT-44280 Kaunas, Lietuva

[email protected]

268

Acta Linguistica Lithuanica LXIX