IRENA DUKAVIČIENĖ

Institut litevského jazyka

Obory vědeckého výzkumu: pruský, resp. baltské jazyky, antroponomastika.

PRUSKÁ OSOBNÍ JMÉNA 13. STOLETÍ V PRUSKÉM REGISTRU

Osobní jména Prusů ze 13^th. století v Pruském registru

ANOTACE

Článek přehledově představuje pruská osobní jména ze 13. století z historického pramene Preussische Regesten bis zum Ausgange des dreizehnten Jahrhunderts („Pruský registr do konce 13. století“) a snaží se odhalit historický kontext, v němž pruská osobní jména žila. Zabývá se také tvořením některých osobních jmen a objasňuje jejich původ i vliv němčiny na jejich proměny.

Význam pruských osobních jmen pro výzkum baltského jmenného fondu je nepochybný. Nelze přehlížet skutečnost, že pruská, resp. baltská vlastní jména patří k nejstarším doloženým faktům baltských jazyků.

KLÍČOVÁ SLOVA: Prusové, osobní jméno, jmenný fond, příbuzenské vztahy, Max Perlbach, Preussische Regesten.

ANNOTACE

Článek pojednává o pruských osobních jménech ze 13^th. století, zaznamenaných v historickém prameni Preussische Regesten bis zum Ausgange des dreizehnten Jahrhunderts (Pruské regesty do konce 13^th. století), aby objasnil historický kontext existence pruských osobních jmen. Zabývá se také tvorbou některých osobních jmen, objasňuje jejich původ a vliv německého jazyka na proměny osobních jmen.

Straipsniai / Articles

221

IRENA DUKAVIČIENĖ

Význam pruských osobních jmen pro výzkum vlastních jmen v baltských jazycích je nesporný. Je třeba poznamenat, že pruská (tj. baltská) vlastní jména jsou nejstaršími zaznamenanými doklady baltských jazyků.

KLÍČOVÁ SLOVA: Prusové, osobní jméno, vlastní jména, rodinné vazby, Max Perlbach, Preussische Regesten.

ÚVOD

Výzkum vlastních jmen – jedné z nejstálejších vrstev slovní zásoby – poskytuje důležité poznatky o fonetických, lexikálních a morfologických rysech již zaniklého jazyka, které jsou zaznamenány ve vlastních jménech, ale mohou být z apelativní slovní zásoby vymizelé. Právě takový výzkum umožňuje dozvídat se stále více o zaniklém pruském národě. Z mnoha pramenů byl vybrán registr Preussische Regesten bis zum Ausgange des dreizehnten Jahrhunderts (dále jen PrR), sestavený Maxem Perlbachem a vydaný roku 1876 v Královci.

M. Perlbach byl německý historik a knihovník, znalec dějin Řádu německých rytířů a badatel středověkého Východního Pruska a Polska (Mentzel-Reuters 2007: 39–53)¹. Jelikož se v litevském tisku téměř nenacházejí informace o M. Perlbachovi (narodil se 4. listopadu 1848 v Gdaňsku, zemřel 18. února 1921 v Berlíně), chceme stručně představit také jeho životopis. Budoucí vědec studoval v letech 1860–1868 na Královském Friedrichově gymnáziu, kde se seznámil s Colmarem Grünhagenem², který později spolupracoval s Wilhelmem Wattenbachem³. Po absolvování gymnázia začal M. Perlbach studovat historii na Vratislavské univerzitě, kde W. Wattenbach působil jako zemský archivář. Když se W. Wattenbach roku 1862 stal profesorem v Heidelbergu, M. Perlbach se tam také vydal.

¹ Toto je hlavní pramen o M. Perlbachovi, který se podařilo najít.

² C. Grünhagen (narodil se 2. dubna 1828 v Trebnitzu, zemřel 27. července 1911 v Breslau) byl německý archivář a historik. Pracoval na Královském Friedrichově gymnáziu, vyučoval dějepis na Vratislavské univerzitě a byl ředitelem slezských zemských archivů. Od roku 1866 působil jako profesor historie na Vratislavské univerzitě. V letech 1864–1905 byl redaktorem časopisu pro slezské dějiny (DB, citováno 10. 11. 2014).

³ W. Wattenbach (narodil se 22. září 1819 v Rantzau, zemřel 20. září 1897 ve Frankfurtu) byl německý historik a paleograf. Ve Vratislavi působil W. Wattenbach jako zemský archivář, roku 1862 se stal profesorem v Heidelbergu a později v Berlíně (DB, citováno 10. 11. 2014).

222

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

XIII amžiaus prūsų asmenvardžiai prūsų registre

Heidelberg. V Heidelbergu se M. Perlbach seznámil s Georgem Waitzem⁴. Právě C. Grünhagen, W. Wattenbach a G. Waitz měli na M. Perlbacha velmi velký vliv. Studium M. Perlbach dokončil v Göttingenu. Tam pod vedením W. Waitze v roce 1871 obhájil doktorskou disertaci Die ältere Chronik von Oliva („Starší olivská kronika“). Později se M. Perlbach začal věnovat tématům, která ho zajímala více. V letech 1872–1876 pracoval jako knihovník v Královci, roku 1876 v Greifswaldu a roku 1883 v Halle; zde se v roce 1894 stal vrchním knihovníkem a roku 1899 profesorem. Roku 1903 nastoupil do tehdy ještě královské, později státní knihovny v Berlíně, kde byl jmenován ředitelem oddělení. Téhož roku 31. prosince odešel M. Perlbach z aktivní služby.

M. Perlbach se významně zasloužil o výzkum pruských dějin. Psal o dějinách Slezska, které sám nazýval svým druhým domovem, za svůj rodný domov však považoval Prusko, jemuž se věnoval především (Východní a Západní Prusko). Roku 1873 ve svém článku „Die ältesten preußischen Urkunden kritisch untersucht“ („Nejstarší pruské listiny kriticky prozkoumány“) zpochybnil pravost kruschvické smlouvy⁵, která byla důležitá pro Řád německých rytířů. Byl také redaktorem slavného časopisu významného pro pruské dějiny Altpreußische Monatsschrift („Měsíčník starého Pruska“).

Kaip rašo Mentzer-Reuters (2007: 44), M. Perlbachui darbuojantis Karaliaučiuje, Prūsijos istorijos tyrimai išgyveno krizę. Penkiatomis istorijos šaltinių rinkinys Scriptores rerum Prussicarum („Prūsijos retieji raštai“), sudarytas

⁴ G. Waitz (narodil se 9. října 1813 ve Flensburgu, zemřel 24. května 1886 v Berlíně) byl německý právní historik a historik středověku; byl nejvýznamnějším vydavatelem německých dějin. Studoval historii, filozofii, právo a protestantskou teologii. Roku 1842 se W. Waitz stal profesorem historie na univerzitě v Kielu. Roku 1848 založil na univerzitě v Göttingenu katedru historie. Od roku 1860 byl doktorem práv na berlínské univerzitě (DB, navštíveno 10. 11. 2014).

⁵ Kruschvická smlouva – dokument z června 1230, v němž mazovský kníže Konrád bezpodmínečně postupuje Řádu německých rytířů Kulmsko a všechny ostatní dobyté země. Dokument zaznamenaný v PUB I 58–60 zní takto: „1230 Juni. Bei Kruswica. Conrad, Herzog von Masovien, übergiebt dem DOrden das Culmer Land in bestimmten Grenzen und mit allen landesherrlichen Rechten zu freien Besitz gegen das Versprechen des Beistandes im Kampfe wider die heidnischen Preußen, desgleichen alle weiteren Eroberungen“ („Červen 1230. Kruschwitz. Konrád, mazovský kníže, postupuje Řádu kulmskou zemi v určených hranicích a se všemi vrchnostenskými právy do svobodného vlastnictví výměnou za příslib pomoci v boji proti pohanským Prusům, stejně jako všechny další výboje“). Zbytek textu je napsán latinsky. V poznámkách (PUB I 60) se uvádí, že text pravděpodobně není původní. Roku 1873 M. Perlbach v článku „Die ältesten preußischen Urkunden kritisch untersucht“ zpochybnil pravost kruschvické smlouvy. August Seraphim se pokusil dokázat pravost dokumentu. Roku 1980 spor rozhodl Gerard Labuda v neprospěch M. Perlbacha (Mentzel-Reuters 2007: 45, 47; PUB I 58–60).

Straipsniai / Articles

223

IRENA DUKAVIČIENĖ

Theodora Hirsche⁶, Maxe Polluxe Toeppena⁷ a Ernsta Strehlkeho⁸ byla na jedné straně dokončena, na druhé straně však byla velmi problematická kvůli rozhodnutím redaktorů. Nejnadanější spolupracovník E. Strehlke zemřel roku 1869. M. Perlbach starší kolegy mírně kritizoval a svou kritiku často skrýval mezi řádky. Říkalo se, že Poláci byli nejvíce zvyklí konzultovat historický výzkum svých pruských archivů v Gdaňsku, kdežto pohled jejich německých kolegů směřoval nikoli do Polska, ale spíše na jih a západ. Při přípravných pracích na první pomeranské listinné knize bylo již od roku 1877 jasné, že bez prozkoumání polských archivů může soubor nejstarších dokumentů zůstat nedokončený.

Kromě historické společnosti pro Východní a Západní Prusko existovala také historická společnost hanzovní a především historická společnost pro Západní Prusko, založená roku 1879. M. Perlbach usiloval o sjednocení rozdělených společností. Z jeho podnětu a z podnětu Karla Heinricha Lohmeyera⁹ se sešel okruh historiků a přátel pruské zemské historické společnosti a bylo rozhodnuto vydat kroniku Simona Grunaua¹⁰, a

⁶ T. Hirsch (narodil se 17. prosince 1806 v Altschottlandu, zemřel 17. února 1881 v Greifswaldu) byl německý historik, který v Berlíně studoval teologii, historii a geografii, pracoval jako učitel na gymnáziu Friedrich-Wilhelm a od roku 1833 vyučoval historii na gymnáziu v Gdaňsku. Roku 1850 se stal ředitelem městského archivu v Gdaňsku a od roku 1865 byl profesorem historie a ředitelem knihovny na univerzitě v Greifswaldu (DB, navštíveno 10. 11. 2014).

⁷ M. P. Toeppen (narodil se 4. dubna 1822 v Královci, zemřel 3. prosince 1893 v Elbingu) byl německý historik, geograf a učitel. Toeppen se zasloužil o pruské dějiny. V Královci studoval starověké jazyky a historii. Později pracoval na různých školách ve Východním Prusku a v Poznani. Roku 1854 byl jmenován ředitelem progymnázia v Hohensteinu (DB, navštíveno 10. 11. 2014).

⁸ E. Strehlke (narodil se 27. září 1834 v Berlíně, zemřel 23. března 1869 v Berlíně) byl německý historik a archivář, který svůj krátký život zasvětil dějinám Řádu německých rytířů. Studoval na berlínské univerzitě Friedricha Wilhelma. Od roku 1860 působil jako archivář (DB, navštíveno 10. 11. 2014).

⁹ K. H. Lohmeyer (narodil se 24. září 1832 v Gumbinnen, zemřel 15. května 1909 v Královci) byl německý historik, který se zasloužil o výzkum pruských dějin. K. H. Lohmeyer spolupracoval na psaní německých dějin. Roku 1857 absolvoval univerzitu v Královci, od roku 1873 byl profesorem (MLE 2003: 680; DB, navštíveno 10. 11. 2014).

¹⁰ S. Grunau (narodil se kolem roku 1470 v Tolkemit (Východní Prusko), zemřel kolem let 1530–1537 v Gdaňsku (?)) byl pruský kronikář, etnograf a dominikánský mnich. Žil v klášterech v Elbingu a Gdaňsku. Kolem let 1510–1526 napsal pruskou kroniku Cronica und beschreibung allerlüstichen, nützlichen und waren historien des namkundingen landes zu Preussen („Kronika a popis nejzábavnějších, nejužitečnějších a pravdivých dějin známé země Prusko“). Vycházel z kronik psaných latinsky, mezi nimi i z nedochované kroniky pruského biskupa Kristiána. Popsal pruskou zemi od 4.–6. století do roku 1529. Uvedl mnoho cenných etnografických a historických poznatků i poznatků o mytologii Prusů a Litevců. Popsal původ Prusů, jejich vzhled, způsob života, stravu, oděv a víru.

224

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

XIII amžiaus prūsų asmenvardžiai prūsų registre

M. P. Toeppen začal vydávat Acten der Ständetage Preussens unter der Herrschaft des Deutschen Ordens („Knihy aktů pruských stavovských shromáždění za vlády Řádu německých rytířů“). Podle názoru meklenburských archivářů měly být staré pruské dokumenty popsány podle biskupství a zemí ovládaných řádem (takzvaný elbląžský plán z roku 1880). Měla vzniknout nová čtyřdílná kniha pruských dokumentů: politické dokumenty, dokumenty biskupství a klášterů, komturství a měst. M. Perlbach si uvědomil, že tímto způsobem byla činnost řádu a vládců země odsunuta do pozadí. Staré dějiny Pruska mohly být podle M. Perlbacha spojeny pouze s obdobím bojů proti Řádu německých rytířů. Tento kontext odrážejí řádové statuty, které jsou považovány za vzorové. M. Perlbachovi nebylo dovoleno seznámit se s rukopisnými pruskými dokumenty, neboť stanovisko archivní rady bylo takové, že neumožní přístup k nepublikovaným dokumentům königsberského archivu.

M. Perlbach napsal řadu článků a knih. Jeho činnost výborně zachycuje bibliografie, kterou sestavil Arno Mentzel-Reuters (2007: 49–53). Kromě pojednávaného díla stojí za zmínku také další díla M. Perlbacha, například: Die ältere Chronik von Oliva („Starší kronika Olivy“), Zur Geschichte der ältesten preußischen Bischöfe („K dějinám nejstarších pruských biskupů“), Grunau, Simon: Simon Grunau’s preußische Chronik („Simon Grunau: Pruská kronika Simona Grunaua“) a další.

V předmluvě k pojednávanému dílu M. Perlbach zmiňuje Johannese Voigta¹¹, který je považován za zakladatele výzkumu pruských dějin. Jeho velkou, nikdy náležitě doceněnou zásluhou je, že jako první četl dokumenty königsberského archivu a vydal Codex diplomaticus Prussicus („Diplomatický kodex Pruska“). J. Voigt se omezil na vydávání nepublikovaných dokumentů, a do své práce tak nezahrnul všechny dokumenty uvedené pouze v textech pozdějších vydání, například Ermländische Urkundenbuch („Kniha varmijských listin“), jejíž cenné fragmenty již byly publikovány.

Aby dokázal, že se Prusové a Litevci liší od Němců, vložil do kroniky slovníček 100 pruských slov a pruskou modlitbu Otče náš (MLE 2000: 527; DB, nahlédnuto 2014-11-10).

¹¹ J. Voigt (narodil se 27. srpna 1786 v Bettenhausenu, zemřel 23. září 1863 v Königsbergu) byl německý historik, který se zasloužil o výzkum pruských dějin. Studoval teologii, později historii a filologii na univerzitě v Jeně. Pracoval jako učitel v Královském pedagogiu Franckeho nadace v Halle, kde později také přednášel. Od roku 1817 byl profesorem historie na königsberské univerzitě, v letech 1830–1847 jejím rektorem a děkanem Filozofické fakulty. J. Voigt napsal velké množství článků. Za zmínku stojí článek vydaný v roce 1860 Einige Beiträge über altpreußische Personen- und geographische Localnamen („O pruských osobních jménech a místních názvech“). Shromáždil více než 300 pruských osobních jmen. J. Voigt zjistil, že všechna pruská osobní jména jsou víceslabičná, že dokumenty zaznamenávají příbuzenské vztahy a že se občas vyskytují i pojmenování dvěma jmény (DB, nahlédnuto 2014-11-10; Blažienė 2011: 467).

Straipsniai / Articles

225

IRENA DUKAVIČIENĖ

Historici již nejednou vyjádřili přání shromáždit všechny rozptýlené dokumenty na jednom místě. M. Perlbach začal sbírat materiál pro pruský registr 13. století. V předmluvě k uvedenému dílu se vysvětluje, že při sestavování registrů, pokud se obsah dokumentu vztahoval pouze k provincii, byla věnována zvláštní pozornost úplnosti: jestliže o zařazení do registru rozhodovaly nepředvídané okolnosti, exponáty nebo svědkové, byl výtah podán co nejstručněji. Do registrů byly zahrnuty všechny dokumenty související s dějinami pruských území na pravém břehu Visly; podle M. Perlbacha zůstalo stranou Východní Pomořansko, stejně jako vše ostatní, co se vztahovalo pouze k Řádu německých rytířů. Všechny doklady vztahující se k pruským biskupům nebo jiným významným osobám byly naopak shromážděny pečlivěji. Kromě tištěných dokumentů mohl M. Perlbach volně využívat archivy v Gdaňsku, Elblągu, Toruni a Vratislavi. Cenné informace získal z měst Drážďany a Pelplin, od Karla Herqueta¹² z Idsteinu a od Paula Ewalda Hasseho¹³ z Halle. V königsberském archivu mohl shromažďovat materiál pouze z let 1260–1285. Je vhodné připomenout podporu, kterou poskytl archivní tajemník Rudolf Philippi¹⁴ tím, že pořizoval výpisy z různých dokumentů, k nimž podle archivních pravidel nebyl povolen přístup (PrR III).

Hlavním nedostatkem je, že při zpracování výtahů z dokumentů se nepodařilo vyhnout chybám, které lze vysvětlit povahou použitých pramenů. Dosud nebylo vždy možné doložit dokumenty publikované ve výtazích rukopisy, protože M. Perlbachovi nebylo dovoleno systematicky využívat königsberský archiv. Komentáře k dokumentům, zejména vysvětlení místních názvů, se omezovaly na nejnutnější informace; na druhou stranu byl uveden přehled použitých pramenů a rejstřík osobních jmen. Dílo z roku 1876 Preussische Regesten bis zum Ausgange des dreizehnten Jahrhunderts vytiskla königsberská tiskárna Ferds. Beyera. Registr z Altpreussische Monatsschrift přetiskli Rudolf Reicke a Ernst

¹² K. Herquet (narodil se 5. října 1832 ve Fuldě, zemřel 6. března 1888 v Osnabrücku) byl německý historik a archivář. V letech 1852–1856 studoval historii a filologii v Marburgu a Mnichově. V letech 1869–1873 pracoval v městském archivu v Mühlhausenu (DB, nahlédnuto 2014-11-10).

¹³ P. E. Hasse (narodil se 7. června 1845 v Lübecku, zemřel 30. dubna 1907 v Lübecku) byl německý historik a archivář. Na univerzitě v Göttingenu byl žákem právníka a historika středověku Georga Waitze; od roku 1875 působil jako docent na univerzitě v Kielu a od roku 1880 tamtéž jako profesor. V letech 1876–1889 pracoval jako tajemník Šlesvicko-holštýnské historické společnosti; roku 1889 se přestěhoval do Lübecku, kde působil jako tajemník senátu, a od roku 1892 se stal městským archivářem (DB, nahlédnuto 2014-11-04).

¹⁴ R. Philippi (1821–1897 nebo 1902) byl tajemníkem königsberského archivu. Od roku 1864 pracoval v archivnictví. Vydal Entwurf einer Preussischen Literärgeschichte Georga Christopha Pisanského („Nástin dějin pruské literatury“) a spolu s M. Perlbachem a P. Wagnerem vydal roku 1889 II. díl Preussische Chronik S. Grunaua („Pruská kronika“). Shromažďoval dokumenty pro publikaci Preussisches Urkundenbuch („Kniha pruských historických pramenů“) (MLE 2006: 560).

226

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

XIII amžiaus prūsų asmenvardžiai prūsų registre

Wichertas. M. Perlbach neprohlížel rukopisné prameny¹⁵, což znamená, že přečtení a zápis jmen závisely na historicích, kteří tato jména shromažďovali a zaznamenávali ve svých dílech. Historikové, kteří vydávají a interpretují dokumenty Řádu, v nichž jsou zaznamenána pruská vlastní jména a jména v pruštině, je ne vždy přesně podali, a ani dnes je nepodávají přesně. Z tohoto důvodu by vlastní jména měli ověřovat jazykovědci, aby je bylo možné zahrnout do vědeckého oběhu. Jak napovídá název díla, registr zaznamenává dokumenty ze 13. století. Jde o dokumenty týkající se úpravy vlastnictví půdy, bourání a zakládání měst, osvobozování rolníků od části povinností, vyměřování dávek, výsad pro kolonisty a část místních obyvatel.

OZNAČOVÁNÍ PRUSŮ

V prameni je zaznamenáno 283 pruských osobních jmen. To, že jde skutečně o pruská osobní jména, upřesňují připojené poznámky. Často je to pouze etnonymum Preusse (Prus) nebo názvy obyvatel oblastí pruského území: Samen (Sambové), Barther (Bartové), Sudauer (Sudovové), Pogesanier (Pogezané), Natanger (Notangové), Schalauer (Skalvové). V roce 1299 je rovněž zaznamenáno mnoho urozených osob, označovaných jako vitingové (Wittinge), které se svými dědici získaly půdu. Jak vysvětlují autoři MLE (2009: 766), vitingové, rikiai byli pruští vojenští služebníci, většinou potomci kmenové šlechty ve státě Řádu německých rytířů. Ve 13.–15. století tvořili část drobných pozemkových vlastníků. Za vojenskou službu a stavbu i opravy hradů drželi vitingové dědičná léna podle pruského a kulmského práva.

V registru převažuje označování osob jediným jménem (1277 Pigant, Waysel, Sthonem, Naschom), objevují se však i označení dvěma jmény. Např.: 1271 Diwan genannt Klekine; 1284 Conrad Kirsin; 1287 Robe, Sangro, Cumdris, Ardange Preussen genannt Cirsini; 1289 Bottohonus Stango; 1290 Dubius, genannt Kirsini; 1296 Schude Grande. Tyto příklady ukazují, že ve 13. století existovalo označování osob jediným jménem a začínalo se objevovat označování dvěma jmény.

Nejstarší záznam, z roku 1216, uvádí několik osobních jmen v kontextu pramene:

¹⁵ M. Perlbachas (1876: V–XIII) išvardijo visus spausdintus istorijos šaltinius, iš kurių rinko medžiagą, pvz.: Acten der Ständetage Ost- und Westpreussens 1874 m. („Rytų ir Vakarų Prūsijos luomų susirinkimų aktų knygos“); Chronicon terrae Prussiae („Prūsijos žemės kronika“); Monumenta historiae Warmiensis („Varmės istorijos paminklai“); Johannes Voigt. Geschichte Preussens von den ältesten Zeiten bis zum Untergange der Herrschaft des deutschen Orden 1827–39 m. („Johannes Voigt. Prūsijos kronika nuo seniausių laikų iki Vokiečių ordino valdymo pabaigos“) ir kt.

Straipsniai / Articles

227

IRENA DUKAVIČIENĖ

1216 a.p. XVIII. XII Cal. Mar. 18. Febr. Lateran. Papež Innocenc III. potvrzuje pruskému biskupovi darování země Lansania Prusa Filipa, dříve Warpoda) a jeho druhů, který byl nedávno pokřtěn u apoštolského stolce. 1216 a.p. XVIII. XII Cal. Mar. 18. Febr. Lateran. Tentýž potvrzuje témuž darování země Lubovia Prusa Pavla, dříve Suavabuno a jeho druhů, který byl nedávno pokřtěn u papežského stolce, shodným zněním.

Z příkladů vyplývá, že již roku 1216 existovali pokřtění Prusové: Warpoda¹⁶ se po křtu stal Philippem, zatímco Suavabuno¹⁷ se stal Paulem.

PUB I, I 7 (Preussisches Urkundenbuch, dále jen PUB) obsahuje poněkud více informací:

[1216] 18. února, v Lateránu. Papež Inocenc III. potvrzuje pruskému biskupovi držbu země Löbau jako dar nově pokřtěného Prusa Survabuna. Ea propter, venerabilis in Christo frater dilecti filiis Pauli Pruteni, qui dim dicebatus Survabuno... (do češtiny je přeložen pouze konec věty: „milý syn, Prus Paulius, kterého nazývali Survabuno...“).

Je třeba věnovat pozornost tvoření a původu obou těchto pruských jmen.

Survabuno Preusse (7)

Snad pr. *Surva-bunā. K prvnímu kmeni srov. litevské příjmení Survas, které Zigmas Zinkevičius pokládá za zkráceninu vytvořenou z prvků kmene I a počátku kmene II (Zinkevičius 2008: 320). Dále srov. litevské příjmení Surwalowa z let 1759–1787 (IAK). K druhému kmeni pr. *bun- srov. litevská příjmení Būnas, Bunáitis (LPŽe), litevská příjmení Būnis, Bunỹs (: bun-iōti „prospívat, bujet“) (Zinkevičius 2012: 192), Bunelis z roku 1598 (IAK), Buniena z let 1729–1771 (IAK), Buniewicz z roku 1785 (IAK), Bunonis z roku 1633 (IAK).

Warpoda Preusse (7)

Pr. *Varp-ād-ā. Reinhold Trautmann zmiňuje pruská osobní jména s kořenem *varp-: Warpote, Warputte, Warpele (TAP 116) a přiklání se k výkladu přípony *-ād-. Srov. litevské příjmení Vārpiotas, které autoři LPŽe spojují s pruským osobním jménem Warpote, litevské příjmení Varpùlis (: várpa „protáhlé květenství nebo plodenství vyrůstající z něj“). Z. Zinkevičius (2008: 127, 156, 257) zmiňuje litevské příjmení Vár-putas, které považuje za dvoukmenové (: litevské příjmení Vāras + pūsti pūto „otékat, nadouvat se“). Dále srov. litevská příjmení Warpiot z roku 1665 (IAK), Warpis z let 1759–1787 (IAK).

¹⁶ Prūsišką asmenvardį Warpoda užfiksavo Wilhelmas Piersonas (1873: 733), Reinholdas Trautmannas (1925: 116).

¹⁷ W. Piersono kodekse (1873: 721) ir M. Perlbacho registre (1876: 19) užfiksuotas to avd. variantas dėl netikslaus užrašymo Suavabuno leidžia daryti prielaidą, kad abu autoriai rinko medžiagą iš tų pačių šaltinių. R. Trautmannas (1925: 101), stropiai rinkęs medžiagą iš Ordino foliantų, perskaitė Survabuno.

228

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

XIII amžiaus prūsų asmenvardžiai prūsų registre

OSOBNÍ JMÉNA DOLOŽENÁ V DOKUMENTU S PŘÍPISKEM PREUSSE

Pramen uvádí, že ten či onen nositel osobního jména byl Prus¹⁸. S přípiskem Preusse bylo nalezeno 89 osobních jmen. Například: 1216...des Preussen Philipp ehemals Warpoda... (7);...des Preussen Paul ehemals Suavabuno... (7); 1239–1240...des Preussen Pomande... (53); 1242...des Preussen Nerdingis... (58); 1248...eines Preussen Preroch... (92); 1261...den Preussen Gedun... (177),...den Preussen Szinte, Pisz, Pogonomie und Azovir th... (178);...dem Preussen Wergule... (179);...den Preussen Waydote und Keytin... (179); 1262...dem Preussen Tyrune (182), dem Preussen Grunau... (188); 1267...den Preussen Santyrmes, Woczeslon und Buchelo... (205); 1267–70...den Preussen Paul (211), dem Preussen Tulizede... (212);...dem Preussen Blivot... (212); 1273...dem Preussen Peter... (217); 1274...den Preussen Gastimo und Luthymero... (218); 1275...dem Preussen Pomuzel... (220); 1276...dem Preussen Padangen (224), dem Preussen Redethin... (228); 1277...den Preussen Pigant, Waysel, Sthonem, Naschom... (229); 1278...dem Preussen Ponatho (s. 231), dem Preussen Regune... (231); 1279...dem Preussen Pakoke... (234); 1280...dem Preussen Sambango... (236); 1282...den Preussen Wargin und Napergann... (240);...den Preussen Poytun... (242);...den Preussen Curthi, Tarpi und Symon... (242); 1284...dem Preussen Blivot... (250);...den Preussen Doybe, Smyge, Sange und Conrad Kirsin, des Preussen Pede... (251);...dem Preussen Kerso, der Preusse Canthyr... (251);...dem Preussen Schroite... (252);...dem Preussen Trumpe... (252);...den Preussen Gandinis, Poburs, Cantune, Cawald, Argaldinus... (253); 1285...den Preussen Gedite und Cantym... (261);...des Preussen Thessym... (261–262);...dem Preussen Tulikoithe... (264); 1286...dem Preussen

¹⁸ W. Piersono prūsiškų onimų kodekse (1873: 483–744) randami tokie prūsų vardų variantai kaip Blivot (Blivot), Klecz (Clecz), Pygant (Pigant), Poythune (Poytun), Ponate (Ponatho), Scroyte (Schroite), Swinko (Swinco), Tessym (Thessym), Tirune (Tyrune), Tulicede (Tulizede), Tulicoyte (Tulikoithe), Waidote (Waydote), Waisel (Waysel), Wargule (Wergule). Jo kodekse nepavyko rasti šių vardų: Bottohonus Stange, Butelo, Grunau, Canthyr, Cantym, Luthymero, Methuo, Naschom, Pomuzel, Sangite, Symon, Sthonem, Stylige, Woczeslon. Ernstas Lewy yra pirmasis, kuris apgynė disertaciją iš prūsų asmenvardžių Altpreussischen Personennamen, kurioje išvardija slaviškus ir vokiškus prūsų vardus. Jis mini Luthymer, Simon. Rasti tokie vardų variantai: Aso vi rt (Azovirth), Nadop (Nodobe), Ponato (Ponadho), Skroite (Schroite), Stenam (Stenym?), Sinte (Szinte), Wargule (Wergule). E. Lewy nėra užfiksavęs Botohonus Stange, Butelo, Grunau, Itunthhe, Iuncter, Cantym, Keytin, Clecz, Curnoron, Mehtuo, Naschom, Navier, Pede, Philipp, Pigant, Pogonomie, Pomuzel, Redethin, Sange, Symun, Smyge, Sthonen, Stylige, Swinco, Tyrune, Tulizede, Waydote, Woczeslon. Ne visi M. Perlbacho surinkti prūsų vardai yra paminėti R. Trautmanno, nes jis nefiksavo dvinar io prūsų įvardijimo krikštavardžiu ir prūsišku vardu.

Straipsniai / Articles

229

IRENA DUKAVIČIENĖ

Sulittolene... (269); 1287 ...dem Preussen Swinco, Ardange Preussen gennant Cirsini... (273–274); ...dem Preussen Kurthye... (274); 1288 ...des Preussen Juncter... (276); 1289 ...dem Preussen Clecz... (279); ...dem Preussen Naoier, des Preussen Ittunthe, Bottohonus Stange, Tessym, Gunthe, Clecz, Munthemil, Preussen... (279); 1290 ...dem Preussen Predrus... (284); ...dem Preussen Queyren... (286); 1291 ...Preussen Mehtuo und Sangite... (290); 1292 ...dem Preussen Tulne... (294); ...den Preussen Symunt und Stylige... (294);...Preussen Study... (295); 1297 ...dem Preussen Curnoron... (318); ...des Preussen Trumpe... (319); 1298 ...der Preusse Sadeluke... (323); ...den Preussen Triene und Stenym... (236); 1289–1299 ...des Preussen Nodobe... (326).

Bude prozkoumána slovotvorba a původ několika pruských osobních jmen z tohoto seznamu.

Ardange Cirsini Preusse (273–274, 287)

R. Trautmann (TAP 131) považuje toto pr. osobní jméno za složené, z předpony *ar- a kořene *dang-. K *ar- srov. pr. osobní jména Arbute, Arwayde, litevské osobní jméno Ar̄minas (LPŽe). Jak vysvětlují autoři LPŽe, *ar- snad pochází z předložky ar „také, rovněž“. Kořen pr. *dang- se vyskytuje v pruském antroponymickém fondu, srov. pr. osobní jména Queydange, Abdangs (TAP 135), litevské osobní jméno Daṅgis, jehož původ podle autorů LPŽe není zcela jasný. Z. Zinkevičius (2008: 82) zdůrazňuje, že litevská osobní jména Ar̄-dangas, Sán-dangas, Daṅgis, Daṅutis souvisejí s litevským dangà „útočiště“. Pr. osobní jméno *Ar-dang-.

Cirsini Preusse (273–274), Kirsini (273–274)

Pr. osobní jméno *Kirsīn-, srov. pr. osobní jméno Kirsini (TAP 45). Šlo o významný šlechtický rod. Grasilda Blažienė (2005: 276) při rozboru pr. místního jména Kirsyn je spojuje s pr. osobním jménem Kirsini a uvádí paralely s lotyšskými místními jmény Ciršeni, Cirsinieki, která se spojují s lotyšským cirsens „sršeň“, cirsis „jeden druh kobylky, jeden druh malého ptáka“. Srov. litevské osobní jméno Kirsinicia z roku 1660 (IAK).

Azovirth Preusse (178)

Jde pravděpodobně o dvoukmenové osobní jméno. V TAP 131 je zaznamenáno jako osobní jméno Asso-wirt. Jak napsal Vytautas Mažiulis (PKP II 50), souhlásky s a z se zapisují jedním a týmž písmenem. K prvnímu členu *as- srov. pr. osobní jména As-pan, Assayde (TAP 131), litevská osobní jména Ās-minas, Ās-vytas, Ās-mintas (Zinkevičius 2008: 75), u nichž Z. Zinkevičius poznamenává, že tento člen měli i Prusové. K druhému členu *virt- srov. pr. osobní jména Po-wirte, Wirtil (TAP 157), litevské osobní jméno Virtelis, jehož původ není jasný (LPŽe), srov. litevská osobní jména Wirtanis z let 1652–72 (IAK), Wirtukaytis ze 16.–17. století (IAK). Snad pr. osobní jméno *As-a-virt-(?).

Stange Preusse (279)

Dėl pr. avd. Stange R. Trautmannas (1925: 160) plg. lie. avd. Stangỹs ir lie. stangùs ‘stangrus’. G. Blažienė (2011: 470) atstato pr. avd. *Stangā (?), plg. lie. avd. Stang-vilas, Stangỹs, Stangaitis iš Stan- su priedėtiniu -g-, galbūt dėl stangùs, pa-stangà (Zinkevičius 2008: 139).

Clecz Preusse (279)

230

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

XIII amžiaus prūsų asmenvardžiai prūsų registre

Plg. le. avd. Kleczka (Rospond 1973: 303). Aptardamas pr. vv. Klec lenkų onomastas Hubert as Górnowiczius (1980: 75) jį kildina iš avd. Klec, Clecz, kuris yra lenkiškas.

Curnoron Preusse (318)

Nejspíše jde o zkomolený zápis osobního jména. TAP 49 uvádí pr. osobní jméno Curnothin, které se rekonstruuje jako *Kurn-āt- nebo *Kurn-ōt- a opatrně spojuje s lotyšským kurn ‘hluchý’. R. Trautmann považuje pr. osobní jméno Curnothin a pr. osobní jméno Curnotori (lat. dativ) i Curnoron za jedno a totéž osobní jméno. Vladimir Toporov (1984: 322) je rovněž spojuje s lotyšským kurns ‘hluchý’. Srov. litevská osobní jména Kurnėika, Kùrnikas, Kurnãvičius, která se spojují s litevskými slovesy kurn-ėti ‘běžet obratně, rychle’, kurn-iuóti ‘jít pomalu, šourat se’ (Zinkevičius 2008: 597). Pranas Skardžius příponu -or- nepopsal; taková přípona neexistuje. Tvoření a původ jsou nejasné. Na základě dokumentu M. Perlbacha nelze rekonstruovat autentickou podobu.

Doybe Preusse (251)

Ernstas Lewy (1904: 46) pateikia pr. avd. Dabore, Dabote, Doibe (Dubius), Doberin ir įžvelgia šaknį *dab-, kurią sieja su lie. dabinù ‘puošiu’, dabnùs ‘smulkus’. R. Trautmannas (TAP 26) užfiksavęs pr. avd. Doybe sieja jį su Dubius, Dube. V. Toporovas (1975: 356–359) pr. avd. Doybe, Dubius mini prie *dob- šaknies kartu minėdamas *dub- ir *daub- šaknis, plg. lie. duobė ‘įdubimas’, duóbti ‘daryti įdubimą; skobti’, dubùs ‘įdubęs, gilus’ (LKŽe). Gal pr. avd. *Daub- (?).

Gastimo Preusse (218)

R. Trautmann (TAP 28) zaznamenal pr. osobní jméno Gastuno (nebo Gastimo?). Ke kořeni gast-, jehož původ není jasný, srov. pr. osobní jména Gastame, Gastart?, srov. staroslověnské gostì ‘hosté’ (Lewy 1904: 48). Slovanské Gost’ (srov. rus. gostj ‘host’) a germánské Gast- (něm. Gast ‘host’) mají v litevštině možné protějšky Gastilà, Gaščìūnas (Юркенас 2003: 106–107). Jméno Gast se uvádí také ve FN 2008: 239. Ve středověku se tak označovali ti, kteří neměli povolení k pobytu ve městě. Dále srov. litevská osobní jména Gast z let 1760–1790 (IAK), Gasticia z roku 1681 (IAK), Gałtiowski z let 1729–1776 (IAK), Gastis z let 1685–1731 (IAK), Gastowicz z roku 1766 (IAK), Gastowski z roku 1670 (IAK), litevské gastùs ‘bojácný’, gãstauta ‘druh zahradní byliny’ (LKŽe). V. Mažiulis (2013: 214–216) zkoumal pr. gasto ‘kus, kus obdělávané půdy, parcela’; pr. gasto=*gastā odvozuje ze západobaltského *gastā ‘to, co vyhaslo←adj. fem. *gastā ‘vyhaslá’, a to ze západobaltského slovesa *ges- ‘hasit’ nebo *gas- ‘uhasit’. Snad pr. *Gast-īmā (?).

Ittunthe Preusse (279)

Wilhelmas Piersonas (1873: 512) pateikia šį pr. avd. jo neaiškindamas. R. Trautmannas nėra jo užfiksavęs. V. Mažiulis (PKP I 48) yra aiškinęs, kad balsis *ī neretai yra diftongizuotas, t. y. žymimas raidėmis ei, todėl visai įmanomas pr. avd. *Ei-tunt- (?). Dėl pirmojo komponento *ei- plg. kur. avd. Ei-tautt, Eytor (Kiparsky 278), lie. avd. Eibutas, Eīgailas, Eīgėlas, Eīgilas, Eīgintas,

Straipsniai / Articles

231

IRENA DUKAVIČIENĖ

Eĭgirdas, Eĭkantas, Eĭkintas, Eĭminas, Eĭnoras, Eĭtautas, která se spojují s litevským eiti (LVKŽ 109, 112–118). K druhému komponentu *-tunt- srov. litevské osobní jméno Tuntỹs, které je podle autorů LKŽe snad spojitelné s litevskými výrazy tùntas, tuñtas ‘velký zástup, dav, houf’, tuntúoti ‘chodit bez cíle, posedávat, přešlapovat na místě’, tuntėti ‘klábosit’ apod. Snad pr. *Ei-tunt- (?).

Pisz¹⁹ Preusse (178)

R. Trautmann (TAP 77) uvádí osobní jméno, které nevysvětluje. Spojení sz mohlo označovat hlásku s. Tvoření a původ jsou nejasné.

Pomuzel Preusse (220)

Snad lze rozpoznat kořen *musel-; srov. pr. osobní jména Swaimusel, Muselit, Musligente (Lewy 1904: 54), srov. litevské osobní jméno Mufelicia z let 1678–1691 (IAK). R. Trautmann (TAP 147) jméno chápe jako Po-musel a pojednává o jeho souvislostech s polským osobním jménem Przemysł (TAP 191). K předponě *pa- ‘po’ srov. pr. osobní jména Po-burse, Po-lexe, Po-wilte (TAP 147). Snad pr. *Pa-musel- (?).

Predrus Preusse (284)

R. Trautmannas zaznamenal pruské osobní jméno Preydrus a vyčleňuje předponu *prei „u“ a kořen *dru- (TAP 136, 149). K pruské předponě *prei- „u“ srov. pruská osobní jména Prei-boto, Pre-weis, Pre-roch, Prei-tor (Lewy 1904: 56–57). V. Mažiulis (2013: 762) rekonstruuje pruskou předložku *prei- „u“, která byla také pruskou předponou *prēi- „u“. Pruská předložka *prēi-/předpona *prēi- < balto-slovanské *prēi/*prei [>litevské priẽ/prie-], lotyšské prie-. Ke kořeni *dru- srov. pruská osobní jména Nis-drus, Na-drus (TAP 136), litevská osobní jména Drusis, Drusay-czia z let 1764–1786 (IAK), Druseykis z let 1729–1771 (IAK), Drusewicz z roku 1765 (IAK). Snad pruské *Prei-dru-s (?).

Smyge Kirsini Preusse (251)

W. Piersonas (1873: 716) ir R. Trautmannas (1925: 96) mini šį avd. neaiškindami. Plg. lie. avd. Smigùlskis, Smigiẽlškis (LPŽe), lie. avd. Smigielska 1760–1790 m. (IAK). Gal sietinas su lie. smigùs ‘sm iglus’ (LKŽe). G. Blažienė (2005: 330), aiškindama pr. vv. Smigelithin, sieja jį su pr. avd. Smyge, bet daugiau baltiškų paralelių nepateikia.

Swinco Preusse (273–274), Swinke (287)

R. Trautmannas (1925: 103) mini avd. Swynke. Plg. lie. avd. Svinkūnas, le. Świnka, ru. Свинкин (LPŽe). Gal prūsų avd. *Svink-(?), kuris veikiausiai lenkiškos kilmės.

Szinte Preusse (178)

W. Piersonas (1873: 714) yra užfiksavęs pr. avd. Szinte bei vv. Syntin, Zin-ten, bet jų nekomentuoja. TAP 103 paminėtas šis pr. avd., plg. vv. Szynth en. Plg. lie. avd. Žintelis, Žentỹs, kurie siejami su lie. žéntas (LPŽe). Kazimieras Būga (III 277) mini lie. žin-ti ‘negaluoja, sirginėja’, vv. Зинмель – Šelpilio vls.

¹⁹ E. Lewy šį pr. avd. sieja su lie. pizà, pizdà, dar plg. lie. dievą Pizius (1904: 42).

232

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

XIII amžiaus prūsų asmenvardžiai prūsų registre

jednoslabičný < sėl. *Zintelis=lit. Žintelis – příjmení‖1566 m. Žyntys, Žintikas‖pr. *Zintis<1419 m. Sint̄hen. G. Blažienė při zkoumání (2005: 232–233) pr. místních jmen Zinten rekonstruuje pr. *Zint-, které spojuje s pr. osobním jménem Szinte. V jednom článku Leta Palmai̇tise (2010: 355–358) se vysvětluje, že „v iniciální pozici před samohláskou se znělá sykavka [z] téměř nepíše písmenem z, naprostá většina baltských jmen s iniciálním [z] před samohláskou se zapisuje obvyklým písmenem s“. L. Palmaitis vysvětluje, že není třeba žádné žintyti, když přímo v Litvě existují Sintautus a sloveso sintėti. Nejspíše pr. *Sint-.

Woczeslon (Woisław, Wotisław) Preusse (205) Slovanské jméno odvozené z českého dvoukmenového osobního jména Věceslavъ: staroslověnské vešte „více“ a slava „sláva“ (Zinkevičius 2010: 101).

PRUSKÁ A KŘESŤANSKÁ JMÉNA UVEDENÁ V PRAMENI

Z uvedeného pramene je rovněž zřejmé, že Prusové dávali svým synům pruská i křesťanská jména. Například:

1260 ...bestätigt dem Matto... (173); 1262 ...dem Preussen Grunaw... (188); 1267 ...verleiht dem Marus... (205) ...den Preussen...Woczeslon... (205); 1267–70 ...den Preussen Paul... (211); 1273 ...dem Preussen Peter... (217); 1274 ...den Preussen Luthymero... (218); 1278 ...für Petrus des Ponathi Sohn... (231); ...dem Woymar... (232); 1282 ...den Preussen Symon... (242); 1288 ...dem Otto von Russen... (276); 1289 ...dem Preussen Navier, seinen Söhnen Tulkoyte, Ludewicus und Merune...welche die Grenzen des Zedechen... Tessym, Gunthe, Clecz, Munthemil, Preussen......die vorher Golte, Sokor und Kirsne besessen... (279); 1290 ... dem Stephan eine Verschreibung mit Freiheit... (289); 1293 ...nach Kulmer Recht zwischen dem See Alden und den Gütern des Nauschutte und Bogusch... (300); 1296 ...den Samen Philipp und seinem Bruder Dietrich, den Söhnen Rige’s Schude, Grande, Logot, seinem Bruder Jane, Kerse... (314–315); 1299 ...die Namen der alten Witinge von Samland Heninke, Philipp und Dietrich, Johann Brulant, Conrad Dyabullus, Guntar... Polexe, sein Sohn...Dirke... (329).

Mnohé národy střední a východní Evropy přijaly křesťanství na konci prvního tisíciletí. Papežský stolec v Římě, který se zabýval christianizací baltských národů, především západních Prusů, zřídil polskou církevní provincii. Když se úsilí jednotlivých misionářů pokřtít početné pruské kmeny ukázalo jako marné, přistoupilo se k radikálnějším opatřením. Během 50 let ovládli rytíři Řádu německých rytířů, podporovaní a žehnaní papežem, mečem a ohněm celé území pruských kmenů. S křtem se otálelo, protože pohanský status se hodil k tomu, aby byli drženi v otroctví a bylo jim olupováno jmění. Lze tvrdit, že všichni Malí Litevci přijali křesťanství teprve v 16. století od

Straipsniai / Articles

233

IRENA DUKAVIČIENĖ

duchovních luterské církve²⁰. Prusové se museli obrátit na křesťanství proti své vůli. Pruská křesťanská jména vznikla z hebrejských, řeckých a latinských jmen, např.: Jane, Johann, Symon, Matto, Peter, Philipp, Paul. Existují také jména křesťanského původu odvozená ze slovanských a germánských jmen, např.: Woczeslon, Woymar, Dietrich, Gunthe.

Bude analyzována slovotvorba a původ některých takových pruských osobních jmen.

Guntar Same (329)

Srov. pr. osobní jména Guntawt, Nirgende, Gunde, Gunte, která R. Trautmann (TAP 159), stejně jako pr. osobní jméno Guntar, spojuje s pr. guntwei „hnát, pohánět“. Podle R. Trautmanna zde lze vyčlenit příponu *-ar-. V. Toporov (1979: 341) považuje toto osobní jméno za dvoukmenové. Srov. však litevské osobní jméno Guntárskis, v němž lze rozpoznat kořen *guntar a který je spojován s německými osobními jmény Günther, Günthardt, Günthor (LPŽe). Názor Z. Zinkevičiuse se neshoduje s názorem autorů LPŽ. Zmiňuje litevské osobní jméno Gùn-taras, které považuje za dvoukmenové, a druhou část tar- spojuje s litevským tãr-ti (2008: 147–148, 207). Dále viz FN 2008: 267.

Schude Grande Same (314–315, 329), Schude Same (329)

Grande vokiškas vardas iš vž. grande ‘didelis’ (lo. grandis ‘didelis’) (FN 2008: 257). Plg. lie. avd. Granda 1665 m. (IAK), Grando 1604 m. (IAK), Grandin 1670 m. (IAK), Grandel 1784 m. (IAK), lie. grandãĩ ‘kartelių lubos, grįstai; šakų klojinys po javais’, grándyti ‘gręsti’, grandis ‘žiedas, lankelis; stora lenta, grandas’ (LKŽe). Dar žr. Blažienė 2000: 44.

R. Trautmann (TAP 94) uvádí vedle Schude také variantu Scude. Ke kořeni *skud- srov. pruská osobní jména Scudeyke, Scudenne, Scudete, Schudie, Schudike (TAP 150), litevská osobní jména Skudỹs, Skùdas, Skùdis, jejichž původ není zcela jasný. Kořen skud- by bylo možné spojovat s litevským skùdinti „působit bolest; způsobovat bolest; zraňovat“ (LPŽe). Srov. litevská osobní jména Skudaytis z roku 1696 (IAK), Skudeykis z roku 1657 (IAK), Skudutis z let 1740–1760 (IAK). Pr. osobní jméno *Skud-.

Kmenová příslušnost Prusů

V registru se odráží kmenová příslušnost. Je doloženo poměrně mnoho Sembů, Bartů, Sudovů, Pogezanů, Natangů, Skalvů a Varmů. Například:

²⁰MLE 2003: 323–324.

234

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

XIII amžiaus prūsų asmenvardžiai prūsų registre

Sembové 1255...dem Samen Yboto... (140); 1260...im Samland Glande... (175); 1261...dem Samen Berischo... (178); 1261–62...dem Samen Preiboto... (182); 1281...dem Samen Napellin und seinen Brüdern Nargotin und Nerrnedin... (238); 1286...dem Samen Binge... (269); 1295...die Samen werden von ihrem Führer Naudiota, dem Sohne Jodute’s, verrathen... (311); 1296...den Samen Philipp und seinem Bruder Dietrich... (314–315) Bartové 1260...in Barthen Diwan (175); 1271...Diwan genannt Klekine der Führer der Barther... (215); 1284...Zwei Barther, Numo und Dersko... (253); 1289...den Barthern Butilabes und den Söhnen des Muntir... (284) Sudovové 1283...Sudauer, darunter auch Kantigerde... (247); 1285...dem Sudauer Scumant und seinen drei Söhnen, Rukals, Gedetes und Galms... (260–261); 1285...den Sudauern Muntigin, Tholeyke, Schare und Prodwele... (263); 1285...dem Kantigirde, sowie Zwinienne und seinen Brüdern den Sudauern... (263) Pogezané 1260...in Pogesanien Auttumo... (175); 1271...Linko der Pogesanier... (215); 1296...dem getreuen Pogesanier Gederikes... (317) Natangové 1260...in Natangen Heinrich Monte... (175); 1295 Die Natanger erwählen Sabina, Gauwinia, Stanto, Trinta und Missino zu Anführern... (311) Skalvové 1276...des Schalauers Sarecka, die Schalauer Surbancz, Swisdeta und Surdeta... (227–228) Varmové 1260...in Ermland Glappo...(175)

V daném dokumentu je zaznamenáno: 103 Sembů, 5 Bartů, 10 Sudovů, 3 Pogezané, 6 Natangů, 4 Skalvové a 1 Varm. Nejčastěji jsou zmiňováni v dokumentech týkajících se vlastnictví půdy a také v souvislosti s povstáními. Všichni vitingové byli Sembové. Níže je uvedeno tvoření a původ jmen dvou Skalvů.

Sarecka Schalauer (227–228)

Dėl šaknies plg. pr. avd. Sarecte (Pierson 1873: 709), Sarotte, Sarude (TAP 90), lie. Sár-gaudas, Saũ-saras, Sarỹs, siejamus su sar-iōti ‘siaubti’ (Zinkevičius 2008: 132). LPŽe autoriai mini lie. avd. Sareckis, Sarùlis, Sarõlis, Sarỹs, kurių šaknies sar- kilmė ne visai aiški. Plg. la. Sars, vo. Sar, Saro, Sahr ir galbūt lie. sariōti ‘siaubti, niokoti, plėšti; bastytis’. MLE (2009: 188) minimas Sarkis, Sarecka, Sarecke, Sareika kaip vienas skalvių vardų, netoli Rambyno kalno turėjęs Sareckos pilį. Dar plg. lie. avd. Saraka 1830 m. (IAK), Sarayczie 1781 m. (IAK), Sareykis 1816 m. (IAK), Sarenas 1740–60 m. (IAK), Sarulis 1765 m. (IAK). Gal pr. avd. *Sar-eik-a (?).

Surbancz Schalauer (227–228)

R. Trautmann (TAP 100) toto pruské osobní jméno uvádí, ale nevysvětluje. K prvnímu členu *sur- „kolem, u“ srov. Sur-gede, Sur-mine, Sur-teike (Lewy 1904: 61). V. Mažiulis (2013: 892) rekonstruuje pruské *zur- „kolem“ nebo *sur-. Z. Zinkevičius (2008: 141) uvádí litevská osobní jména Sùr-gaudas, Nã-suras, Suráitis, v nichž sur- spojuje s pruským surgi „kolem“.

Straipsniai / Articles

235

IRENA DUKAVIČIENĖ

Není jasné, jak číst cz: jako *-t-, nebo *-d-. Ke kořeni *band- srov. pruská osobní jména Bandot, Perband, Bandune (Lewy 1904: 44), srov. pr. en-banden ‚zisk‘, litevsky bandà, bandýti (TAP 132). Jméno *band- se spojuje s band-ýti, bandà ‚majetek‘ (Zinkevičius 2008: 76). Srov. litevská osobní jména Bąnda z roku 1650 (IAK), Bandawa z roku 1691 (IAK), Bande z roku 1787 (IAK), Bandy z roku 1786 (IAK), Bandinis z roku 1787 (IAK), Bandorius z roku 1756 (IAK). Ke kořeni *bant- srov. pruská osobní jména Bantiko, Bantun (TAP 17), litevské osobní jméno Nōr-bantas (Zinkevičius 2008: 76). Možná pruské *Sur-/*Zur-band-/-bant- (?).

VITINGOVÉ ZMÍNĚNÍ V DOKUMENTECH

V roce 1299 jsou zaznamenáni Vitingové, kteří jsou uvedeni v tabulce. Upřesňuje se, že během povstání zůstali věrní Řádu, a proto získali statky.

Místní názvy²¹

Vitingové

Labota (Labtau)

Grande, jeho syn Stantike, Sandir, jeho syn Judute, Parupe, jeho syn Gedete, Ibute, jeho syn Kerse, Jodute, jeho syn Logote, Schude Grande, Muntemil, jeho syn Wissebute, Runkim, jeho syn Waystote, Nakuntie, Nasynne, Tyrune, Swaymuzel, jeho syn Rixte, Panote, jeho syn Preytor.

Kvedenava (Quedenau)

Sclode, jeho syn Nalube, Goyres, jeho syn Buse, Tlokote, jeho syn Prewilte, Heninke, jeho syn Stintele, Schude, jeho syn Dargute.

Medenava (Medenau)

Noytite, jeho syn Surteyke, Gedune, jeho syn Antime, Wissegawde, Napelle, Albert Dyabulus, Conrad Sagittarius, Tulekinste, Junde, jeho syn Preydesse, Eyt iow, jeho syn Queydange, Polexe, jeho syn Nermok, Nemote, Dirke, Nodrans.

Rinava (Rynau)

Darexte, Glande, Nawalde, Gubike.

Kaimė (Kaymen)

Philipp a Dietrich, Palstok, Gedute.

Tepliava (Tapiau)

Sapelle, Azayme.

Valdava (Waldau)

Missote mit seinen Brüdern, Johann Brulant, Conrad Dyabulus.

Žiokai (Schaken)

Musk te.

Rudava (Rudau)

Rege und Romeke, Gedune, sein Sohn Stantele, Bayse, sein Sohn Santirme, Dywote und sein Bruder Pagawle, Sambil, sein Sohn Glande.

Vargiai (Wargen)

Sclode, Scardune, Guntar, sein Sohn Nakoken, Bygune, sein Sohn Kortie, Garbote, sein Sohn Bayone, Nadar, Wargatte, Eyt iow, sein Sohn Dargote, Surteik, Paytone.

Girmava (Germau)

Gymme, Kunkite, Biriske (329)

²¹ Místní názvy byly rekonstruovány podle interaktivní mapy Východního Pruska II. Místní názvy (P, zobrazeno 2014-09-10).

236

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

XIII amžiaus prūsų asmenvardžiai prūsų registre

Vysvětluje se tvoření a původ některých jmen vitingů.

Goyres Same (329)

PUB I 448 je variantou zápisu tohoto osobního jména Guyros. R. Trautmann (TAP 37) zaznamenal pruské osobní jméno Guyres. V. Toporov (1979: 351) kořen *goir- opatrně spojuje s litevskými gvėra ‚nemotora, někdo, kdo je zchátralý‘, gvérti ‚zchromnout‘, gvérinti ‚zírat‘. Osobní jméno je v registru zapsáno nepřesně. Snad pruské *Gvīr-as (?).

Pagawle Same (329)

R. Trautmann (TAP 147) považuje toto osobní jméno za odvozeninu s předponou *pa-, uvádí však (TAP 160) také spojení tohoto osobního jména s litevským pagaulùs ‚rychle chápající, chápavý, bystrý‘, které navrhl August Leskien; srov. litevské osobní jméno Gáulïa (TAP 73). Pruské *Pagaul-(?).

PŘÍBUZENSKÉ VZTAHY

Z pojednávaného registru se získává mnoho informací také o příbuzenských vztazích. Uvádí se, že ten či onen nositel jména je něčí Vater (otec), Oheim (strýc), Sohn (syn), Bruder (bratr), Brudersohn (syn bratra, synovec), Schwestersohn (syn sestry, synovec). Jsou zde uvedeni také všichni vitingové a jejich synové. Např.:

Otec, strýc: 1284 ...připisuje Prusům Gaudinisovi, Pobursovi, Cantuneovi, Cawaldovi, Argaldinovi a jejich strýci Scanthitovi polní díl zvaný Spal, který kdysi vlastnil jejich otec Stirnis... (253); 1292 ...připisuje Prusovi Tulnemu pole Lymite výměnou za 30 lánů, které vlastnili jeho otec Alsutte a jeho strýcové Dirsune a Suyrnis... (294).

Sūnus: 1261 ...dem Preussen Wergule, Sohn des adlen Sclodo... (179);... den Söhnen des Ybuthe, Kerse und Nekarkis... (180); 1278 ...für Petrus des Ponathi Sohn... (231); 1285 ...dem Sudauer Scumant und seinen drei Söhnen, Rukals, Gedetes und Galms... (260–261); 1287 ...dem Preussen Swinco und seinen Söhnen Nawekis, Nacolnis, Baynne, Samides... (273–274); 1288 ...dem Otto von Russen, Sohn des Preussen Juncter... (276); 1289 ...dem Preussen Navier, seinen Söhnen Tulkoyte, Ludewicus und Merune, sowie ihrem Bruderssohn Truncz... (279); 1290 ...Sange und sein Sohn Ardange... (287); 1295 ...von ihrem Führer Naudiota, dem Sohne des Jodute’s... (311); 1297 ...dem Preussen Curnoron und seinen Söhnen Knaypan und Spayrote... (318).

Bratr: 1261...bratrům Rornikemu a Gilbirsovi... (181); 1267 ...Marusovi a jeho bratrům Stortczovi, Runotovi, Menantovi, Postreydeovi a Stenianovi... (205); 1280 ...Mandiu a jeho bratru Saluchovi... (237); 1281 ...Samovi Napellinovi a jeho bratrům Nargotinovi a Nermedinovi... (238–239); ...Tusherovi a jeho bratru Queriamovi... (238); 1282 ...Prusům Poytunovi a jeho bratru Sassinovi... (242); 1283... vlastním bratrům Wargelemu, Astiotheovi, Spandotheovi a Ybuthemu... (249); 1284...

Straipsniai / Articles

237

IRENA DUKAVIČIENĖ

pruskému Schroiteovi, stejně jako jeho bratrovi Johannovi, Brulandovi... (252); 1289 ...bratrům Quesygeovi a Samsangeovi... (279); 1292 ...bratrům Curnotoriovi a Santhapsovi... (293); 1296...Sambům Philippovi a jeho bratru Dietrichovi, synům Rigeho Schudeovi, Grandeovi, Logotovi, jeho bratru Janeovi, Kerseovi a jeho bratru Nakokeovi, Joduteovi, jeho bratru Theysoteovi, Nasyneovi, Nalubeovi, jeho bratrům, Parupeovi a jeho bratru Dyguneovi... (314–315).

Syn bratra: 1289 ...pruskému Navierovi, jeho synům Tulkoyteovi, Ludewicusovi a Meruneovi, jakož i synovci Trunczovi... (279).

Syn sestry: 1284 ...pruskému Trumpeovi a jeho synovci Nassen-cepisovi... (252).

Příbuzenská označení zahrnují výrazy vyjadřující pokrevní i příbuzenské vztahy vzniklé sňatkem. Pruské rodiny byly početné. V tomto prameni bylo nalezeno: 38 bratrů, 18 synů, 3 strýcové, 2 otcové, 1 syn bratra, 1 syn sestry. V uvedeném registru jsou Prusové zmiňováni pouze v dokumentech týkajících se vlastnictví půdy či jiných výsad. Z materiálu je zřejmé, že hlavní postavení měli muži, ženy nejsou jmenovány. Velmistr řádu vydával Prusům podle pruského či kulmského práva dokumenty související se správou půdy (darování, přidělení, převod aj.) nebo s jinými svobodami (osvobození od rolnických prací, od desátku aj.). Lze tvrdit, že v pruské společnosti, než se dostala pod vládu řádu, se majetek dědil pouze po mužské linii (Gelumbauskienė 2006: 81). Například v dokumentu zaznamenaném roku 1284 se uvádí, že varmijský biskup Heinrich přiděluje Prusům Gaudinis, Poburs, Cantune, Cawald, Argaldinus a jejich strýci Scanthit Spal pole, které dříve vlastnil jejich otec Stirnis. Dále se uvádí, že měli vykonávat vojenskou službu, platit církvi a odevzdávat část úrody. Z toho vyplývá, že Stirnis (pr. *Stirn-īs) měl bratra Scanthit (pr. *Skant-īt-) a 5 synů: Gaudinis (pr. *Gaud-īn-is), Poburs (pr. *Pa-burs-), Cantune (pr. *Kant-ūn-), Cawald (pr. *Ka-vald-), Argaldinus (pr. *Ar-galdīn-us), kteří si po otcově smrti rozdělili jeho půdu.

ZÁVĚRY

1. Registr M. Perlbacha Preussische Regesten bis zum Ausgange des dreizehnten Jahrhunderts poměrně dobře odhalil historický kontext užívání pruských osobních jmen ve 13. století. Je třeba v seznamu osobních jmen pokračovat v revizi a doplňování a stanovit problematiku pruského pojmenovávání.

2. V uvedeném prameni je zaznamenáno 283 pruských osobních jmen zapsaných ve 13. století. Že jde o pruská osobní jména, upřesňují připojené poznámky – etnonymum Preusse nebo názvy obyvatel oblastí Pruska: Samen, Barther, Sudauer, Pogesanier, Natanger, Schalauer. Dále je roku 1299 zaznamenáno 91 Wittinge.

238

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

XIII amžiaus prūsų asmenvardžiai prūsų registre

S poznámkou Preusse bylo nalezeno 89 osobních jmen, dále 103 Sambů, 5 Bartů, 10 Sudovů, 3 Pogesaniů, 6 Notangů, 4 Skalvů, 1 Varnia. Všichni Wittingové byli Sambové.

3. Již roku 1216 existovali Prusové, kteří dobrovolně přijali křest (Philipp býval Warpoda, Paul býval Suavabuno). Prusové dávali svým synům pruská (Warpoda) i křesťanská (Paul, Peter, Johann) jména. Předpokládá se, že křestní jména získaná při křtu se po určitou dobu užívala spolu se starými pohanskými jmény a z těch posledně jmenovaných mohla vzniknout příjmení.

4. V registru převládá jednojmenné označování osob (1277 Pigant, Waysel, Sthonem, Naschom), objevují se však také dvojčlenná jména. Např.: 1284 Conrad Kirsin; 1287 Robe, Sangro, Cumdris, Ardange Preussen genannt Cirsini.

5. Registr obsahuje také informace o příbuzenských vztazích. V tomto prameni bylo nalezeno: 38 bratrů, 18 synů, 3 strýcové, 2 otcové, 1 syn bratra, 1 syn sestry. Prusové jsou zmiňováni pouze v dokumentech týkajících se vlastnictví půdy nebo jiných výsad. Majetek se dědil pouze po mužské linii, ženy nejsou jmenovány. Velmistr řádu vydával Prusům podle pruského či kulmského práva dokumenty související se správou půdy (darování, přidělení, převod aj.) nebo s jinými svobodami (osvobození od rolnických prací, od desátku aj.).

6. Více než polovina popsaných osobních jmen má nepochybně baltský původ, mohou však mít i jiný (německý, slovanský apod.) či nejasný původ. Většina osobních jmen cizího původu pochází z němčiny. Byla nalezena také osobní jména odvozená od křestních jmen, například Matto.

7. Z hlediska tvoření jsou osobní jména zkoumaná v registru odvozeninami. Nejvíce je osobních jmen s příponami, vyskytují se také dvoukmenová osobní jména a několik odvozenin s předponami. Tvoření značné části osobních jmen je nejasné nebo je lze vykládat různě.

8. Spolehlivé shromáždění materiálu a uvedení všech variant každého osobního jména by pomohly přesněji objasnit jejich tvoření a původ, což by bylo velmi přínosné pro výzkum baltské antroponymie.

PRAMENY A LITERATURA

Blažienė Grasil da 2000: Die baltischen Ortsnamen im Samland. (Hydronymia Europaea; Sonderband 2.) Stuttgart: Franz Steiner Verlag.

Blažienė Grasil da 2005: Baltische Ortsnamen in Ostpreußen. (Hydronymia Europaea; Sonderband 3.) Stuttgart: Franz Steiner Verlag.

Blažienė Grasil da 2011: Dėl prūsų asmenvardžių. – Inveniens quaero: Ieškoti, rasti, nenurimti. Vilnius: Vilniaus pedagoginio universiteto leidykla, 463–474.

Straipsniai / Articles

239

IRENA DUKAVIČIENĖ

Būga Kazimieras 1958–1961: Rinktiniai raštai 1–3. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

DB – Deutsche Biographie. Dostupné na internetu: http://www.deutsche-biographie.de

FN – Duden Lexikon der Familiennamen. Herkunft und Bedeutung von 20000 Nachnamen, zpracovali Rosa a Volker Kohlheimovi. Mannheim, Leipzig, Wien, Zürich, 2008.

Gelumbauskienė Regina 2006: Paveldėjimo institutas baltų paprotinės teisės šaltiniuose (XII–XIVa.) – Jurisprudencija 89(11); 78–82.

Górnovicz Hubert 1980: Toponimia Powiśla Gdańskiego. Gdańsk. Gdańskie Towarzystwo Naukowe.

IAK – Historický katalog osobních jmen.

Kiparsky Valentin 1939: Die Kurenfrage. Helsinki: Druckerei der finnischen Literaturgesellschaft.

Lewy Ernst 1904: Die altpreussischen Personennamen. Breslau: Fleischmann. – Baltistica 45(2), 355–358.

LKŽe – Slovník litevského jazyka 1–20, 1941–2002, elektronická verze, redakční rada: Gertrūda Naktinienė (vedoucí redaktorka), Jonas Paulauskas, Ritutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Litevský jazykový institut. Dostupné na internetu: www.lkz.lt.

LPŽe – Slovník litevských příjmení 1–2, elektronická verze. Vilnius: Litevský jazykový institut. Dostupné na internetu: http://pavardes.lki.lt.

LVKŽ – Kuzavinis Kazimieras, Savukynas Bronys 2009: Lietuvių vardų kilmės žodynas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Mentzel-Reuter Arno 2007: Max Perl­bach als Geschichtsforscher. Preußenland. Mitteilungen der historischen Kommission for Ost- und Westpreussische Landesforschung und aus den Archiven der Stiftung preussischer Kulturbesitz. Nr 2, Jahrgang 45, 39–53.

MLE – Encyklopedie Malé Litvy 1–4. Vilnius: Institut vědy a vydávání encyklopedií, 2000–2009.

P – http://www.prusija.lki.lt

Palmaitis Letas 2010: Zintai-Cintai (o gal Žintai?) bei Prūzai-Prūsai (o gal Prūžai?). – Baltistica 45(2), 355–358.

Pierson Wilhelm 1873: Altpreussischer Namencode x. – Zeitschrift für preussische Geschichte und Landeskunde. Bd. 10. Berlin, 483–744.

240

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

XIII amžiaus prūsų asmenvardžiai prūsų registre

PKEŽ – Mažiulis Vytautas 2013: Prūsų kalbos etimologijos žodynas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras.

PKP I – Mažiulis Vytautas 1966: Prūsų kalbos paminklai. Vilnius: Mintis.

PrR – Pruské regesty do konce třináctého století. Shromáždil a vydal M. Perlbach. Královec: Ferds. Beyer, dříve knihkupectví Th. Theileho, 1876.

PUB I – Pruská listinná kniha 1. Královec: Gräfe und Unzer, Marburg: Elwert, 1982.

Rospond Stanisław 1973: Słownik nazwisk śląskich. T. 2, G–K. Wrocław – Warszawa – Kraków – Gdańsk: Zakład Narodowy im. Ossolińskich

Skardžius Pranas 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba. Vilnius.

TAP – Trautmann Reinhold 1925: Die altpreußischen Personennamen. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

Zinkevičius Zigmas 2008: Lietuvių asmenvardžiai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Zinkevičius Zigmas 2010: Krikščioniško vardyno kelionė į Lietuvą. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Zinkevičius Zigmas 2012: Vilnijos lenkakalbių pavardės. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras.

Юркенас Юозас 2003: Основы балтийской и славянской антропонимики. Vilnius: UAB „Ciklonas“.

Toporov – Toporov Vladimir Nikolajevič. Pruský jazyk. Slovník 1–5. Moskva: Nauka. 1975–1990.

Straipsniai / Articles

241

IRENA DUKAVIČIENĖ

13^th. století: pruská osobní jména v pruském registru

SHRNUTÍ

Článek pojednává o pruských osobních jménech ze 13^th. století, zaznamenaných v historickém prameni Preussische Regesten bis zum Ausgange des dreizehnten Jahrhunderts, který sestavil Max Perlbach. Zatímco informace o Perlbachovi jsou v litevském tisku poměrně skoupé, jeho život spadá také do tematického rámce tohoto výzkumu. Pruská jména byla do registru převzata z různých tištěných pramenů. Způsob jejich čtení a zaznamenání závisel na historikovi, který je zapisoval. Nepřesnosti jsou poměrně časté; proto je třeba jména ověřit a začlenit je do vědeckého oběhu. Protože grafická podoba řady osobních jmen je nejasná, je obtížné rekonstruovat jejich autentické formy; přesto se o to pokoušíme. Lze snad hovořit o důsledku germanizace: přípona -e jako mnd. flektivní prvek (hypotéza Knuta Olafa Falka).

Pruská osobní jména jsou nejprve zkoumána z hlediska jejich tvoření, neboť slovotvorná analýza nejlépe odráží jejich strukturu, vztah mezi základovým slovem a odvozeninou a pomáhá určit původ osobních jmen, který může být jasný, ne zcela jasný nebo nejasný. Při hledání původu osobních jmen se tato jména spojují s obecnými slovy baltských, slovanských a vzdálenějších indoevropských jazyků a porovnávají se s vlastními jmény těchto jazyků. Kvantitativní metoda umožňuje zobecnit a vyhodnotit údaje získané slovotvorným výzkumem.

Více než polovina zkoumaných osobních jmen má prokazatelně baltský původ, mohou však mít také jiný než baltský původ nebo může být jejich původ nejasný. Většina osobních jmen cizího původu pochází z němčiny.

Přijato 3. června 2015.

IRENA DUKAVIČIENĖ

Institut litevského jazyka

ulice Petro Vileišio 5, LT-10308 Vilnius, Litva

[email protected]

242

Acta Linguistica Lithuanica LXXII