PAVEL SKORUPA

Institut litevského jazyka

ORCID id: orcid.org/0000-0003-3903-7006

Oblasti výzkumu: toponymie, kognitivní onomastika, kognitivní sémantika.

DOI: doi.org/10.35321/all85-12

STOPY JAZYKOVÝCH KONTAKTŮ V DNEŠNÍCH HYDRONYMECH A OIKONYMECH VILNIUSKÉHO KRAJE: VLIV SLOVANSKÝCH JAZYKŮ NA LITEVSKOU TOPONYMII

Stopy jazykových kontaktů v hydronymech a oikonymech dnešního Vilniuského kraje: vliv slovanských jazyků na litevskou toponymii

A N N O T A C E

Tento výzkum představuje pokus určit vliv slovanských jazyků (ruštiny, běloruštiny, polštiny) na toponymii Vilniuského kraje na úrovni tvorby jmen. Byly identifikovány následující rysy tvorby toponym: deriváty se slovanskými sufixy z vlastních jmen a apelativ litevského původu; deriváty s litevskými sufixy a flexí ze slovanských vlastních jmen a apelativ; toponyma slovanského původu, tj. toponyma odvozená slovanskými afixy ze slovanských vlastních jmen a apelativ. Jazykové kontakty se odrážejí také ve slovanských toponymech transliterovaných do litevštiny, tj. v toponymech vzniklých ze slovanských apelativ nebo onym onimizací či transonymizací. V řadě případů je obtížné určit, zda je toponymum slovanského, nebo litevského původu. Je rovněž uvedeno rozložení těchto derivátů podle tříd toponym a okresů Vilniuského kraje.

Straipsniai / Articles

219

PAVEL SKORUPA

KLÍČOVÁ SLOVA: toponyma Vilniuského kraje, hydronyma, oikonyma, toponyma slovanského původu, toponyma odvozená afixy, transliterovaná toponyma, jazykové kontakty.

ANOTACE

Článek usiluje o určení vlivu slovanských jazyků (ruštiny, běloruštiny, polštiny) na toponymii Vilniuského kraje na úrovni tvorby jmen. V průběhu výzkumu byly identifikovány tyto rysy tvorby toponym: deriváty se slovanskými sufixy z vlastních jmen a apelativ litevského původu; deriváty s litevskými sufixy a koncovkami ze slovanských vlastních jmen a apelativ; toponyma slovanského původu, tj. deriváty se slovanskými afixy ze slovanských vlastních jmen a apelativ. Jazykové kontakty odrážejí také toponyma slovanského původu transliterovaná do litevštiny, tj. toponyma vzniklá ze slovanských apelativ nebo vlastních jmen onimizací či transonymizací. V některých případech je obtížné rozlišit, zda je toponymum slovanského, nebo litevského původu. Uvádí se také rozložení kontaminovaných místních jmen podle okresů Vilniuského kraje a tříd místních jmen.

KLÍČOVÁ SLOVA: toponyma Vilniuského kraje, toponyma slovanského původu, hydronyma, oikonyma, toponymické deriváty s afixy, transliterovaná toponyma, jazykové kontakty.

0. ÚVOD

Dnes lze jen stěží najít národ, který by z hlediska jazyka a kultury nepocítil žádný vliv sousedních národů v důsledku jazykové, kulturní, ekonomické a jiné komunikace a historicko-politického vývoje státu. Litva byla po dlouhou dobu obklopena svými bezprostředními sousedy: Slovany (Bělorusy, Poláky, Rusy), Němci, ugrofinskými národy a dalšími baltskými národy (Būga 1961: 493ff.). Historické země Litvy i její dnešní území byly navíc po dlouhou dobu domovem příslušníků různých etnik, kteří zanechali své stopy v litevském jazyce, kultuře a dalších oblastech života, včetně litevských vlastních jmen. Největší vliv na litevský onomastikon měli Slované. Pro jasné pochopení toho, jak a proč slovanské jazyky ovlivnily litevský onomastikon, je nutná stručná znalost geopolitické a kulturní situace regionu z historické perspektivy.

Se zavedením křesťanství (1251–1387) (srov. Muldoon 1997: 137; Vitkus 2001: 42–43; Zinkevičius 2011: 193ff.) a později vznikem Polsko-litevského společenství (po Lublinské unii v roce 1569),

220

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Footprints of Language Contacts in the Present-day Vilnius County Hydronyms and Oikonyms: the Impact of Slavic Languages on Lithuanian Toponymy

jména cizího původu pronikla do litevské antroponymie a toponymie. Mnohá litevská vlastní jména byla ovlivněna slovanskými jazyky, zejména polštinou (Jurkštas 1985: 25–26; Zinkevičius 2011: 237ff.). V tomto období se litevská šlechta často orientovala na Polsko a další země a svým sídlům často dávala jména přinesená ze zahraničí. Polonizace litevského onomastikonu pokračovala po několik staletí a zvláště výrazná byla ve Vilniuském regionu v první polovině 20^th století, kdy byl region připojen k Polsku a znám jako Vilenské vojvodství. Po zániku Polsko-litevského společenství připadla Litva pod vládu Ruského impéria (1795–1918) a začal proces rusifikace, který pokračoval během sovětského období (1944–1990)^¹

Z historické perspektivy byl Vilniuský region, tj. území v Litvě a Bělorusku – oblasti daleko na východ a jihovýchod od dnešní Litvy –, původně obýván etnickými baltskými kmeny. Dokládají to práce Kazimierase Būgy^², Zigmase Zinkevičiuse (2011), jakož i dalších onomastiků a lingvistů; potvrzují to také archeologické výzkumy, srov. práce Eugenijuse Jova išy (2012, 2014, 2016, 2020, 2020a atd.) a dalších badatelů. V současnosti Vilniuský kraj, který pokrývá velkou část (asi třetinu) meziválečného západního Vilniuského regionu, představuje kulturní a jazykovou periferii obývanou Litevci a poměrně početnými slovanskými etnickými skupinami. V roce 2011 tvořili 23% obyvatel Vilniuského kraje Poláci, 10% Rusové a 3% Bělorusové (LSD2013: 2). V průběhu dějin počty příslušníků uvedených etnik výrazně kolísaly. Výsledkem staletých kontaktů a dlouhodobé mnohojazyčnosti místního obyvatelstva, jakož i dlouhé, velkolepé a často bouřlivé historie této země, je řada dosud

^¹ Má se za to, že v období, kdy byla Litva nejprve zcela pod ruskou nadvládou, později částečně pod polským vlivem (anexe vilenských zemí) a nakonec po polovinu století okupována sovětským režimem, utrpěla nejvíce toponyma s jasnou, explicitní sémantikou, neboť byla překládána do polštiny a později do ruštiny. Litevská místní jména z jiných regionů byla rovněž slavizována a germanizována, zůstala však v lepším stavu, protože měla oporu ve fungujícím litevském jazyce (srov. Jurkštas 1985: 5–7, 37–38; Zinkevičius 2011: 247ff.). V současnosti se aspektem jazykových a kulturních kontaktů v litevském onomastikonu zabývají práce Laimutise Bilkise (2020, 2020a), Grasildy Blažienė (2011, 2013, 2018, 2020, 2020 atd.) [Pozn.: viz také Bilkis et al. 2019], Kazimierase Garšvy (1993, 1999, 2019, 2020, 2020a atd.), Daria Ivošky (2016, 2018, 2019, 2019a, 2020, 2020a), Dalii Kiseliūnaitė (2020) a dalších.

^² Na území dnešního Běloruska se nachází významná vrstva baltských toponym, zejména hydronym; lze zde rovněž vysledovat některé aspekty materiální kultury, jazyka, určitých zvyků a náboženských představ. Zdaleka největší stopou Baltů v Bělorusku jsou toponyma, neboť na běloruských hranicích se nachází více baltských (litevských) jmen než jmen běloruského původu (Būga 1961: 493–550).

Straipsniai / Articles

221

PAVEL SKORUPA

fungujících toponym slovanského původu. To také přispívá ke složitosti a novosti tohoto výzkumu, neboť: 1) toponyma slovanského původu jsou mezi litevskými onomastiky atypickým předmětem výzkumu a často jsou považována za neautochtónní dědictví a opomíjena, 2) identifikaci toponym slovanského původu ztěžuje absence jasného přístupu ke slavicismům v obecném litevském jazyce^³; 3) vliv protichůdných historických procesů (různých politických režimů a migrace národů, zejména v pohraničí) na toponymii se obtížně hodnotí. V mnoha případech se domníváme, že bez mimojazykových znalostí a podrobného studia historických pramenů je prakticky nemožné určit, zda je toponymum baltského původu a v určitém okamžiku dějin bylo slavizováno (přeloženo), nebo zda jde o slovanské toponymum.

Cíl. Tento výzkum představuje pokus určit vliv slovanských jazyků (ruštiny, běloruštiny, polštiny) na toponymii Vilniuského kraje na úrovni tvorby jmen, se zvláštním zaměřením na modely derivace toponym a identifikaci základových slov (etymonů), jakož i na rozložení toponym vykazujících jazykové kontakty mezi obcemi Vilniuského kraje.

Výzkumný materiál a prameny. Základ výzkumu tvoří 158 místních jmen (13 potamonym, 8 limnonym, 137 oikonym), která odrážejí jazykové kontakty. Toponyma byla vybrána z korpusu 5126 oficiálně fungujících toponym Vilniuského kraje^⁴ a z aktuálních údajů shromážděných autorem z různých moderních elektronických, tištěných a rukopisných archivních pramenů (viz Prameny toponym a literatura).

Metodologie výzkumu. S odkazem na tradiční modely onomastického výzkumu (srov. Buga 1958, 1959, 1961; Vanagas 1970, 1981, 1996 atd.; Jurkštas 1985; Razmukaitė 1998, 2002, 2003, 2009 atd.; Sviderskienė 2006, 2006a, 2007 atd. a další) je lingvistický výzkum toponym Vilniuského kraje založen na etymologických a derivačních analýzách, jakož i na různých lexikografických pramenech (litevských, ruských, polských atd. slovnících).

Každé toponymum je doprovázeno odkazy na pojmenované objekty (v _subscript) a lokalitu, po nichž následuje vysvětlení jeho původu: hypotetické

^³ Podle našich pozorování neexistuje v litevském onomastickém výzkumu obecná shoda v tom, kdy se toponymum odvozené od slavicismu považuje za toponymum slovanského, nebo litevského původu, tj. toponymum odvozené od slavicismu v obecném litevském jazyce se obvykle považuje za litevského původu. Podle obecné definice jsou slavicismy výpůjčky ze slovanských jazyků, které v důsledku stálých úzkých kontaktů mezi baltskými a slovanskými jazyky pronikly do litevštiny a tvoří asi 1,5% její celkové slovní zásoby, v nářečích dokonce více. Často je obtížné určit původ slavicismu kvůli příbuznosti slovanských jazyků (VLEe).

^⁴ 3900 názvů sídel (měst, městeček, vesnic a železničních stanic se sídlem), 718 názvů jezer, 362 názvů řek a potoků a 146 názvů rybníků.

222

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Footprints of Language Contacts in the Present-day Vilnius County Hydronyms and Oikonyms: the Impact of Slavic Languages on Lithuanian Toponymy

základové slovo (etymon) a jeho význam. Současné podoby analyzovaných toponym jsou psány kurzivou, tučně a pokud možno s vyznačeným přízvukem. Není-li možné rozhodnout, ke kterému slovanskému jazyku (běloruštině, polštině, ruštině) místní jméno „geneticky“ náleží, protože může být odvozeno od kmene používaného v uvedených slovanských jazycích, uvádějí se všechny etymologické možnosti. Elektronické verze litevských, polských, ruských a běloruských slovníků byly použity k identifikaci etymonů, k nimž se analyzovaná hydronyma a oikonyma vztahují a z nichž jsou odvozena, jakož i k uvedení významů apelativ (viz Lexikografické prameny). V následujících oddílech jsou toponyma seskupena podle nejtypičtějších rysů tvorby toponym.

1. DERIVÁTY SE SLOVANSKÝMI SUFIXY Z LITEVSKÝCH VLASTNÍCH JMEN A APELATIV

První kategorií místních jmen odrážejících litevsko-slovanské jazykové kontakty jsou takzvaná „kontaminovaná“ toponyma. Označení „kontaminovaná“ toponyma se vztahuje na místní jména odvozená slovanskými afixy^⁵ z litevských apelativ nebo vlastních jmen. Místní jména, která „geneticky“ náležejí jednomu jazyku a vykazují prvky jiných jazyků, jsou typická pro pohraničí, kde spolu žijí různé etnické skupiny a dochází k jazykovým vlivům. V takových oblastech jsou místní jména geneticky náležející určitému jazyku často přizpůsobována jinými národnostmi, které zde žijí, přičemž původ takových jmen se obvykle určuje podle původu jejich kořene (IGC 1993: 7–8). Takový vliv slovanských jazyků na litevskou toponymii se projevuje ve třídách hydronym a oikonym.

1.1. Toponyma odvozená od vlastních jmen

1.1.1. Pol. Suf -anka / Rus. Suf -анка (–янка) odvozené potamonymum Kubanka (Šlčn D) od názvu sídla Kubōnys_ᵥ (Šlčn D);

^⁵ Ke slovanským afixům viz Ambrazas (2000: 111ff.), Biryla, Shuba (1985: 210ff.), Bąk (1984: 211ff.), Shvedova et al. (1980: 183ff.).

Straipsniai / Articles

223

PAVEL SKORUPA

1.1.2. Bel. / Pol. / Rus. Suf -ka /-ka odvozené potamonymum Girdžiūnka (V D) od názvu sídla Girdžiūnaiᵥ (V D) (srov. LVŽ I 194)^⁶ a oikonymum Gelvā́nka (Šr D) od limnonyma GelvānęL (Šr D) (srov. LVŽ I 136);

1.1.3. Pol. Suf -ówka odvozená oikonyma z litevských antroponym: _{Bugeluwkaₛₜₑₐd} (Trak D) ← Bugėlis (srov. LVŽ I 599); _{Petruoktaₛₜₑₐd} (Šr D) ← PN Pėtras (běžné křesťanské jméno v Litvě); Sakaluwkaᵥ (Ukm D) ← Sākalas (PDB)^⁷;

1.1.4. Pol. Suf -szczyzna (-yzna) / Bel. -шчына (-шчызна) odvozená oikonyma z litevských antroponym Adamaŭčiznaᵥ (Ukm D) ← Adamaŭskas (Razmukaitė 1998: 82), nebo křestního jména Adõmas: Adam- (Zinkevičius 2011a: 71), srov. také PN Pol. Adam, Bel. / Rus. Aдaм (Biryla 1966: 22ff.; 1982: 18ff.); _{Baikoščiznaₛₜₑₐd} (Švčn D) ← Baikoŭskas (Razmukaitė 1998: 94); Baraučiznaᵥ, Baraučiznaᵥ (Ukm D) ← Baraŭskas, Baraŭskas, Baraŭskis, Baraŭskis (Razmukaitė 1998: 94, srov. LVŽ I 365)^⁸; Bartkelevičiznaᵥ (Ukm D) ← Bartkelēvičius (Razmukaitė 1998: 48, srov. LVŽ I 390; Zinkevičius 2011a: 72); Grebliaŭčiznaᵥ (Šr D) ← Grebliaŭskas, Grebliaŭskas (PDB, srov. Razmukaitė 1998: 94, LVŽ III 272); Miliaŭčiznaᵥ (Ukm D) ← Miliaŭskas, Miliaŭskas (PDB); Rakaučiznaᵥ (Ukm D) ← Rakaŭskas, Rakaŭskas (PDB); Rinkaŭčiznaᵥ (El) ← Rinkāŭskas (Razmukaitė 1998: 95); _{Rutovčiznaₛₜₑₐd} (Švčn D) ← *Rutovas, srov. Rutāvičius (Razmukaitė 1998: 48); _{Stakaŭčiznaₛₜₑₐd} (Šr D) ← Stakaŭskas (Razmukaitė 1998: 82).

Tato toponyma odvozená z litevských vlastních jmen tvoří v kategorii kontaminovaných toponym větší skupinu. Jak je patrné z výše uvedených příkladů, největší počet kontaminovaných toponym patří do třídy oikonym: 11 oikonym je odvozeno slovanským sufixem -(š)čizna a 3 oikonyma jsou odvozena slovanským sufixem -uvka z litevských antroponym, 1 oikonymum je derivátem se slovanským sufixem -ka z limnonyma litevského původu. Ve třídě

^⁶ Níže jsou uvedena všechna oficiálně fungující toponyma Vilniuského kraje (oikonyma a hydronyma), která v době psaní této práce odrážejí jazykové kontakty, včetně místních jmen litevského původu ovlivněných slovanskými jazyky i místních jmen slovanského původu. Některá místní jména již byla analyzována v pracích litevských onomastiků a ve třech vydaných svazcích Slovníku litevských místních jmen (LVŽ – Lietuvos vietovardžių žodynas). Autor této práce podle svých možností a s náležitým respektem uvádí odkazy na badatele, kteří taková místní jména analyzovali, a na jejich příslušné práce. Případná chybějící toponyma nebo neuvedené práce jsou výhradně autorovou chybou.

^⁷ Podle Zinkevičiuse (2011a: 94) souvisí oikonymum se zoolexémem Lith. sākalas „dravý pták (Falco)“.

^⁸ Na druhé straně Zinkevičius (2011: 120) spojuje obě oikonyma se slovanským fyziografickým termínem bor (Pol. bór, Rus. бор) „velký, hustý, starý jehličnatý les“.

224

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Footprints of Language Contacts in the Present-day Vilnius County Hydronyms and Oikonyms: the Impact of Slavic Languages on Lithuanian Toponymy

třídě potamonym: 1 název je derivátem se slovanským sufixem –anka a 1 název je derivátem se slovanským sufixem -ka z oikonym litevského původu.

1.2. Toponyma odvozená od apelativ

Deriváty z apelativ tvoří menší část kategorie kontaminovaných toponym a zahrnují 2 potamonyma a 2 oikonyma, srov.:

1.2.1. Pol. Suf -anka / Rus. Suf –anka (–янка) / Bel. Suf –янка odvozená potamonyma Akliánka (Šlčn D) ← Lith. åklas „zarostlá bažina, uzavřená, slepá“; Koplyč ianka (V D) ← Lith. koplyčia „kaple, malý kostel“; a oikonymum Smĕliánkasídlo (Šr D) ← Lith. smĕlis „písek“ (srov. Razmukaitė 1998: 14); 1.2.2. Rus. Suf –овка odvozené oikonymum Plentovkаsídlo (Švčn D) ← Lith. pléntas „(hlavní) silnice, dálnice“.

2. LITEVSKÉ SUFIXY A FLEXIVNÍ KONCOVKY V ODVOZENINÁCH ZE SLOVANSKÝCH VLASTNÍCH JMEN A APELATIV

2.1. Toponyma odvozená od vlastních jmen

Toponyma odvozená od vlastních jmen (ve všech případech od slovanských antroponym) zahrnují 8 případů ve třídách hydronym (1 potamonymum a 1 limnonymum) a oikonym (5 jmen) s následujícími derivačními vzorci^⁹:

2.1.1. Lith. f sg flexe –ē odvozené potamonymum Nezdīlė (Šlčn D) ← PN Bel. / Rus. Незды́ло (Vanagas 1981: 230); 2.1.2. Lith. Gen. pád odvozené limnonymum Privalskio ežeras (Trak D) ← PN Rus. Прива́льский / Пржевальский, srov. Pol. Pszewalski / Przewalski (Wójtowicz 2013: 255); 2.1.3. Litevské pl flexe odvozená oikonyma Andreìkosᵥ (Švčn D) ← PN Pol. Andrejko (SSNO I 36), Ukr. Андре́йко (Редько 1969: 73)¹⁰; Krupàviesaiᵥ (Šlčn D) ← PN Bel. Крупавец (Biryla 1969: 220); Stasŷlosᵥ (Šlčn D) ← PN Pol. Stasil, Stasło (Gała 1985: 262), ale nejspíše od Stasilo (příjmení v současnosti užívané v okrese Šalčininkai).

^⁹ K litevským derivačním afixům srov. DLKG 88ff.; Skardžius 1996; Ambrazas 2000.

^¹⁰ Oikonymum však může souviset také s PN Lith. Andreikà, Andreìkus (srov. LVŽ I 93).

Straipsniai / Articles

225

PAVEL SKORUPA

2.1.4. Lith. Suf -iškės odvozená oikonyma Gornostajiškės (Šlčn D) ← PN Pol. Ulianna Hornostajowa 1731 (LVŽ III 243), Bel. Гарнастай ^{(Biryla 1969: 104)¹¹}; Zatiškėsᵥ (Švčn D) ← PN Pol. Zata (LVGDB);

2.1.5. Lith. Suf -avas, -ава slovanského původu odvozené oikonymum Ivanavàᵥ (Šr D) ← PN Bel., Rus. Иван (Biryla 1966: 83ff.; 1982: 64ff.), srov. Razmukaitė (1998: 80), která toto sídlo vztahuje ke křestnímu jménu Ivānas. Podle Razmukaitė (1998: 14) jsou v litevské toponymii sufixy –ava, –avas typickými derivačními sufixy místních jmen, zejména v pohraničních oblastech^¹².

2.2. Toponyma odvozená od apelativ

Toponyma odvozená od slovanských apelativ tvoří největší skupinu (29 případů) v této kategorii – 24 toponym jsou deriváty s litevskou flexí (2 potamonyma, 1 limnonymum, 21 oikonym), dále 5 místních jmen jsou deriváty s litevskými sufixy (4 oikonyma a 1 limnonymum), srov.:

2.2.1. Lith. f sg flexe –ė odvozená potamonyma Bezdonė (V D) ← Bel. бяздонне: бездань „propast, hluboké místo“, srov. Rus. бездонный, –ая „bezedný; (přeneseně) nesmírně hluboký (← Rus. бездна)“, nebo Pol. bezdenny „hluboký, bezedný“^¹³; Petruškė (Švčn D) ← Pol. pietruszka „petržel“; limnonymum Tapelnė (El) ← Rus. топель „bahno, bažina“, Pol. topiel, topielisko „hluboké místo v řece, rybníce nebo jezeře; bažinatá mokřina“, Bel. тапелец (тапельник, тапельніца) „utopenec“,? (nář.) *тапельня „místo, kde se něco nebo někdo potápí“; oikonymum Roskošněsídlo (Šr D) ← Bel. раскошны / Pol. rozkoszny / Rus. роскошный „luxusní, nádherný“;

2.2.2. Lith. m sg flexe -is odvozené oikonymum Poliešisᵥ (El) ← Bel. палесце, падлесце / Rus. полесье „pozemek přiléhající k lesu“;

2.2.3. Lith. m sg flexe –(i)us odvozená oikonyma Zatišiussídlo, Zatišiusᵥ (V D) ← Bel. зацішша / Pol. zacisze / Rus. затишь, затишье „klidný, chráněný před větrem; odlehlé, pusté, vzdálené místo, divočina“;

2.2.4. Lith. pl flexe odvozená oikonyma Grabniokaiᵥ (Trak D) ← Bel. грабнік, грабняк / Pol. grabnik / Rus. грабинник „habrové houštiny“ (srov. LVŽ III 248); Kaniūkaiᵥ, Kaniūkaiᵥ (V D), Kaniūkaiᵥ (Šlčn D) ← Rus. конюх / Bel. конюх „stájník; chovatel koní“ (srov. LVGDB); Kalesniūkaiᵥ (V D),

¹¹ Razmukaitė (1998: 31) navrhuje, že oikonymum souvisí s potamonymem *Gornostaja, srov. název toku Gornost aika (Šlčn D).

¹² K těmto sufixům viz také Skardžius 1996: 379–381.

¹³ K dalším etymologickým variantám tohoto potamonyma srov. LVŽ I 466, také Jurkštas (1985: 19).

226

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Stopy jazykových kontaktů v dnešních hydronymech a oikonymech Vilniuského kraje: vliv slovanských jazyků na litevskou toponymii

Kalesniškaiᵥ (Šlčn D) ← Bel. калеснік / Pol. koleśnik „kolář, výrobce kol“ (k možnému antroponymickému původu těchto oikonym srov. LVGDB); Navasiòlkaiv, Navasiòlkaiv (El), Navasiòlkaiv, Navasiòlkai Iv, Navasiòlkai IIv, Navasiòlkai IIIv (Šr D), Navasiòlkosv, Navasiòlkossídlo (Švčn D) ← Bel. навасéлка (f pl навасёлкі, m pl навасёлы, m sg навасёл, навасельцу) / Rus. новосёлка, новосёл (f pl новосёлки) „někdo, kdo se nedávno někde usadil“, srov. Pol. nowy „nový“ + Pol. sioło „vesnice; venkovské sídlo“: Pol. nowe „nové“ + siołko „malá vesnice, sídlo ve venkovské oblasti“ (také srov. LVGDB); Novosãdaiᵥ (V D) ← Bel. новы / Rus. новый / Pol. nowy „nový; ten, který se objevil nedávno“ + Bel. / Rus. сад / Pol. sad „zahrada“; Piõrkosᵥ (Švčn D) ← Bel. пёрка (pl пёрки) „pero (pera)“; Popiẽlaiᵥ (V D) ← Bel. попел „popel“;

2.2.5. Lith. Suf –iškė odvozené oikonymum Slabadiškėᵥ (Švčn D) ← Bel. слабадá / Rus. слободá „velká vesnice se svobodným obyvatelstvem (do zrušení nevolnictví v Rusku)“, nebo „vesnice u města, předměstí“;

2.2.6. Lith. Suf –okas odvozené limnonymum Glušõkas (Šr D) ← Bel. глу̌шак / Rus. глухой „odlehlý“^¹⁴.

2.2.7. Lith. Suf –auka slovanského původu odvozená oikonyma Malináuka Iv, Malináuka IIv, Malináukaᵥsídlo (El) ← Rus. малина / Bel. маліна / Pol. malina „malina“. V litevské toponymii je sufix –auka (srov. Rus. Suf –овка, Pol. Suf –ówka) typickým derivačním sufixem místních jmen v pohraničních oblastech (Razmukaitė 1998: 14).

2.3. Toponyma odvozená od apelativ nebo vlastních jmen

V některých případech je obtížné určit, zda jsou místní názvy odvozeny od apelativa, nebo od vlastního jména, a to kvůli nejasné povaze lexikálního základu. Takové toponymum tvoří nejmenší skupinu v kategorii místních názvů slovanského původu; srov. následující 4 oikonyma:

2.3.1. Dzekceriškėsᵥ (El) může souviset buď s běl. дзяцяр „výrobce nebo prodejce dehtu“, nebo s PN běl. Дзядзяр, Дзяхцяр (Biryla 1969: 132) a je odvozeno pomocí lit. suf –iškės^¹⁵;

¹⁴ Viz také Vanagas (1970: 186).

¹⁵ Srov. LVŽ III 442, kde je oikonymum rovněž spojováno s PN pol. Dzięgciar, Dziekciarz; nebo Razmukaitė (1998: 58), která spojuje název sídla s PN lit. *Dzekceris.

Straipsniai / Articles

227

PAVEL SKORUPA

2.3.2. Dembniākai^stead (Trak D) je s největší pravděpodobností lit. m pl flektivním derivátem na –ai od pol. dėbniak „dubový háj“, nebo může souviset s PN pol. Dėbniak (SMPRL 214; srov. také LVŽ II 201).

2.3.3. Jalōvėv (Trak D) je možná odvozeno od pol. jałowiec „jalovec (Juniperus)“ nebo od PN běl. Яловы (Biryla 1966: 281) pomocí lit. flexe -ė;

2.3.4. Sarōkpolis (Švčn D) může souviset buď s běl. сарока / rus. сорока „straka“ + rus. поль: поле „pole“. Na druhou stranu může první složka názvu souviset s PN běl. Сарока, Сарокін / ukr. Сорока / rus. Сорока, Сорокин (Biryla 1969: 366). Druhá složka je označena lit. m sg flexí –is.

3. TOPONYMA SLOVANSKÉHO PŮVODU

3.1. Toponyma odvozená od vlastních jmen

Během výzkumu byla identifikována skupina „geneticky“ slovanských místních názvů. Analýza ukázala, že toponyma vzniklá ze slovanských vlastních jmen jsou odvozena pomocí slovanských afixů od antroponym, která se objevují ve třídě oikonym (17 případů). Ve většině případů je zcela nemožné určit antroponymum, z něhož vychází oikonymum, a tedy i to, který ze tří slovanských jazyků v současnosti užívaných ve Vilnius County posloužil jako jeho základ; srov.:

3.1.1. Oikonyma odvozená pol. suf –ówka Januwkà^v (V D), Januwkà^stead (Šr D) ← pol. Jan (Rospond 1973: 180–181; SSNO II 403) / běl. Ян (Biryla 1966: 84); Kijuwkà^v (Trak D) ← běl. Кіÿ (Biryla 1969: 220) / pol. Kij (SNNP 68); Leonuwkà^v (Švčn D) ← běl. / rus. Леон (Biryla 1966: 108nn.; 1982: 85nn.); Michaluwkà^stead (Šr D) ← pol. Michał, srov. běl. / rus. Михаил, Михал (Biryla 1966: 121); Stanislawuwkà^stead (Šr D), Stanislawuwkà^v (Ukm D) ← běl. Станіслаў / rus. Станислав / pol. Stanisław (Biryla 1966: 155; 1982: 110nn.)¹⁶;

3.1.2. Oikonyma odvozená rus. suf –овка Agurjānouvka^stead (Švčn D) ← rus. Агурьянов (Agurjanov) (příjmení v současnosti registrované v Švčn D)¹⁷; Kochanovkà I^v, Kochanovkà II^v, Kochanovkà III^v (Švčn D) ← pol. Kochan,

¹⁶ Podle Zinkevičiuse (2011a: 88) může být oikonymum derivátem pol. suf -uwka od křestního jména lit. Stanislovas.

¹⁷ Antroponymický původ tohoto oikonyma je rovněž navržen v LVŽ I 25.

228

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Footprints of Language Contacts in the Present-day Vilnius County Hydronyms and Oikonyms: the Impact of Slavic Languages on Lithuanian Toponymy

Kochanowski (Rymut 1999: 420) nebo běl. / rus. Кохан (Biryla 1969: 216) (srov. LVGDB);

3.1.3. Oikonyma odvozená běl. / rus. suf -ka Kazareškàv (Šr D), Kazareškàv (Ukm D) ← běl. Казарэз, Козорез, Козарез (Biryla 1969: 169);

3.1.4. Oikonyma odvozená běl. suf -iha Kazerežina v (El) ← běl. Казарэз, Козорез, Козарез (Biryla 1969: 169); Marusinàsídlo (Ščn D) ← běl. DIM Марусь: Марцін (Biryla 1982: 86nn.); Lipinàv (Švčn D) ← běl. Ліна, Ліпка, Ліпінскі / rus. Липин, Липов (Biryla 1969: 252);

3.1.5. Pol. pref pod- / rus. pref pod(ле)- odvozené oikonymum Podhaliampōlisv (El) ← pol. pref pod- / rus. pref pod(ле)- „u/pod“ + oikonymum Haliampōlis^18.

Nejproduktivnější sufixy v této skupině jsou pol. suf -ówka a rus. suf -овка, které byly zjištěny v 7, respektive 4 oikonymech. Běl. suf -iha je doložen ve 3 případech, zatímco nejméně produktivním sufixem je běl. / rus. suf -ka, doložený ve 2 homogenních oikonymech. V jednom případě je oikonymum odvozeno od jiného složeného oikonyma pomocí slov. pref pod-.

3.2. Toponyma odvozená od apelativ

3.2.1. Oikonyma odvozená pol. suf -ówka Astrukàv (Šr D), Ostrukàv (Trak D) ← pol. ostrówek „les, houštiny na březích řeky“, ostrów „pole ležící mezi příkopy“, ale může souviset s běl. acmpoy „ostrov“ (srov. LVŽ I 194); Boruvkàv, Boruvkàsídlo, Boruvkàsídlo (Švčn D), Baruvkàsídlo (Ukm D) ← pol. bór, běl. / rus. бор „velký, hustý, starý jehličnatý les“19; Dambruvkàv (El), Dambuvkàv, Dembuvkàsídlo, Dembuvkàv (Šr D) ← pol. dąbr (dąmrze), dąb „dub“, dębówka, debina, dąbrowa „dubový háj“ (rovněž srov. LVŽ II 116–118); Gajuvkàsídlo (V D) ← běl. гай, pol. gaj „malý les“ nebo může souviset s pol. gajówka „hajného chalupa“ (srov. LVŽ III 30); Lipuvkàsídlo (Šr D) ← běl. липа / pol. lipa / rus. липа „lípa“; Osinuvkàv (Šr D) ← pol. osina „osika; křoví nebo houštiny osik“; Saduvkàsídlo (Švčn D) ← běl. / rus. сад nebo pol. sad „zahrada“; Sasnukasídlo (Šr D) ← běl. сосна „borovice“, srov. pol. sosna;

3.2.2. Oikonyma odvozená rus. suf -овка Beregovkàsídlo (Švčn D) ← rus. берег „břeh“, береговой „ležící na břehu“ (srov. LVŽ I 437); Borovkàsídlo (Švčn D) ← běl. / rus. бор „velký, hustý, starý jehličnatý les“

¹⁸ Složené oikonymum Haliampōlis je zjevně antroponymického původu a může souviset s PN pol. Halian, Haliana (LVŽ III 379). Druhá složka je derivátem s lit. flexí -is od rus. поль: поле „pole“.

¹⁹ Alternativně tato oikonyma souvisejí s běl. бароўка „místa, kde rostou borůvky“ nebo s lit. bãras „jehličnatý les“ (LVŽ I 392–393, 540; Zinkevičius 2011a: 120).

Straipsniai / Articles

229

PAVEL SKORUPA

(srov. LVŽ I 392–393, 540); Malinovŭka_stead, Malinovŭka_stead (Švčn D) ← rus. малина / běl. маліна „malina“;

3.2.3. Potamonymum odvozené běl. / pol. / rus. suf –ka /–ka Nedzviadka (V D) ← pol. niedźwiadek: niedźwiedź „medvídě (Ursus)“, a oikonyma Vigadka (Švčn D), Vigodka_stead (El), Vigodka_v (Trak D) ← běl. выгода „výhoda; rozlehlost; (obrazně) svoboda, vůle, nezávislost“ / pol. wygoda „pohodlí“.

3.2.4. Oikonymum odvozené běl. pref па–(за) Pazaliėšė_stead (V D) ← běl. pref па–(за) „za“ + залессе „oblast za lesem“.

Toponyma odvozená od slovanských apelativ pomocí slovanských slovotvorných afixů tvoří největší skupinu v kategorii „geneticky“ slovanských názvů. Celkem bylo identifikováno 24 případů: 1 potamonymum a 23 oikonym. Nejproduktivnějším sufixem v této skupině je pol. suf –ówka, doložený v 15 oikonymech odvozených buď od fytolexémů označujících houštiny určitých rostlin, nebo od nomenklaturních termínů. Nejméně produktivním afixem je běl. pref na–(за), používaný k odvození oikonyma od nomenklaturního termínu.

3.3. Toponyma odvozená od vlastních jmen nebo apelativ

Oikonyma v této skupině (3 případy) jsou zjevně slovanského původu a jsou odvozena pomocí běl. / pol. / rus. suf –ka/–ka. Lexikální povaha etymonu však není jasná, srov.: Manastirka_stead (Šr D) může souviset s běl. манастыр „klášter“ nebo s PN běl. Манастырэнка (Biryla 1966: 188); Saloménka_stead (Švčn D) může pocházet z běl. саломінка „sláma“, саломяны „vyrobený ze slámy“ nebo může souviset s PN běl. Салома, Солома, rus. Соломин (Biryla 1969: 363); Začerpka_v (Trak D) může být derivátem běl. (dial.) зачэпка, зачэпка / pol. zaczepka „závěs, háček“ nebo PN běl. Зачэпна (Biryla 1969: 158) (rovněž srov. LVGDB).

4. TRANSKRIPCE DO LITEVŠTINY

4.1. Transliterovaná toponyma apelativního původu

Transliterovaná toponyma apelativního původu tvoří největší skupinu v kategorii transliterovaných toponym. Takové názvy lze pozorovat ve

230

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Stopa jazykových kontaktů v hydronymech a oikonymech dnešního Vilnius County: vliv slovanských jazyků na litevskou toponymii

třídách potamonym, limnonym a oikonym, s 3, 3, respektive 34 názvy; srov.:

4.1.1. potamonyma Aliosà (El) ← běl. (dial.) алёц, альца „rašeliniště; bažinatá louka, někdy s olšemi; olšina“, srov. pol. ols „les v bažině“ (rovněž srov. LVŽ I 62, 64; Vanagas 1981: 39, 40); Kamenà (Šlčn D) ← pol. kamienna, -y / běl. каменны, -ая / rus. каменный, -ая „kamenitý“, srov. běl. / rus. камень^{, ‘stone’²⁰}; Manièrka (V D, Švčn D) ← pol. manierka, rus. манерка „láhev: plochá uzavíratelná láhev na přenášení pitné vody nebo nápoje, připevněná k opasku či popruhu přes rameno nebo nošená v kapse“ (srov. Vanagas 1981: 204);

4.1.2. limnonyma Glušnià (Švčnč D) ← rus. глушня: глушь / běl. глушы „odlehlé, (zalesněné), neobydlené místo“ (rovněž srov. Vanagas 1981: 118–119); Zapolè (V D) ← pol. zapole „oblast bez lesa; oblast pokrytá ornou půdou“, srov. rus. заполоть „místo za ornou půdou“; Zatišè (V D) ← pol. zacisze, srov. běl. зацішша, rus. затишье „tiché místo chráněné před větrem; odloučené, pusté místo, divočina“;

4.1.3. oikonyma Cegèlniestead, Cegèlnièv, Cegèlnièstead, Cegèlnièv, Cegèlniàstead, Dembinàv, Dembinàv, Koliòniјаv, Akoliòniјаv, Papierniàv, Paguliánkaₛₜₑₐd, Poguliánka Iᵥ, Poguliánka IIᵥ, Poguliánkaₛₜₑₐd, Poguliánkaₛₜₑₐd, Pyšnàₛₜₑₐd, Slabadàᵥ, Slabadàᵥ, Slabadàᵥ, Slabadkàᵥ, Slabadàᵥ, Slabadàₛₜₑₐd, Slabadàᵥ, Slabadàᵥ, Slabadàᵥ, Slabadàᵥ, Smoliárniėₛₜₑₐd, Šafárnėₛₜₑₐd, Šafárnėᵥ, Šafárnėᵥ, Ustrõnėᵥ, Zacišèₛₜₑₐd, Zabłòčėᵥ (Šr D), (Švčn D), (Trak D), (V D), ← běl. цагельня, pol. cegielnia „továrna na cihly a jiné stavební materiály z hlíny“ (srov. LVŽ II 4–5); Dembinàv (Trak D), Dembinàv (V D) ← pol. dębina „dubový háj“ (srov. LVŽ II 201); Koliòniјаv (Šr D), Akoliòniјаv (Švčn D) ← pol. kolonia „skupina domů ležících mimo centrum města nebo mimo vesnici“; Papierniàv (Šr D) ← běl. паперня, pol. papiernia „papírna“; Paguliánkaₛₜₑₐd, Poguliánka Iᵥ, Poguliánka IIᵥ (Trak D), Poguliánkaₛₜₑₐd (Šr D), Poguliánkaₛₜₑₐd (Švčn D) ← běl. пагулянка, pol. pohulanka, ukr. погулянка „venkovská taneční zábava, zábava, volný čas“ nebo „místo k procházkám“, případně „pití, lichocení, hostina“; Pyšnàₛₜₑₐd (V D) ← běl. пышна: пышны „bohatý, bujný, nádherný“; Slabadàᵥ, Slabadàᵥ, Slabadàᵥ, Slabadkàᵥ (V D), Slabadàᵥ (Šlčn D), Slabadàₛₜₑₐd (Švčn D), Slabadàᵥ (Trak D), Slabadàᵥ, Slabadàᵥ, Slabadàᵥ, Slabadàᵥ (Ukm D) ← běl. слабада́, srov. rus. слобода́ „velká vesnice se svobodným obyvatelstvem (do zrušení nevolnictví v Rusku)“ nebo „vesnice u města, předměstí (zastarale)“²¹; Smoliárniėₛₜₑₐd (V D) ← rus. смолярня / pol. smolarnia / běl. смалярня „dehtárna“; Šafárnėₛₜₑₐd, Šafárnėᵥ (Šr D), Šafárnėᵥ (Trak D) ← běl. (hanlivě) шафарня „vozkové“; Ustrõnėᵥ (Šr D) ← pol. ustronie „okolí vzdálené od lidských sídel“, srov. pol. ustroń „ústraní, úkryt“; Zacišèₛₜₑₐd (El) ← pol. zacisze / rus. затишье „ticho, místo chráněné před větrem; odloučené, pusté, odlehlé místo, divočina“; Zabłòčėᵥ (Švčn D) ← pol. zabłocie „místo za bažinou, mokřinou“.

^²⁰ Pro jinou etymologickou verzi viz Vanagas (1981: 144).

^²¹ Srov. také Zinkevičius (2011a: 131).

Straipsniai / Articles

231

PAVEL SKORUPA

4.2. Transliterovaná toponyma původem z vlastních jmen

Transliterovaná toponyma zahrnují dva názvy ve třídě hydronym (1 potamonymum a 1 limnonymum), které vznikly ze slovanských vlastních jmen bez slovotvorných afixů. Tyto názvy lze považovat za výsledek transonymizace; srov.:

4.2.1. potamonymum Vŏlga (V D) je s největší pravděpodobností transpozicí potamonyma Volga (rus. Волга), nejdelší evropské řeky;

4.2.2. limnonymum Òlga (El) souvisí se slov. PN Ольга / Olga.

4.3. Toponyma apelativního původu nebo původu z vlastních jmen

Tato kategorie zahrnuje 3 názvy ve třídách potamonym a oikonym (1 název vodního toku a 2 názvy sídel); srov.:

4.3.1. potamonymum Ščerba (Šlčn D) může souviset s pol. szczerba / rus. щерба „nedostatek, ztráta; trhlina; prázdné místo; mezera; nerovnost, jáma, vyražené místo“ (WS]Pe, SRYAe), nebo s PN pol. Szczerba, běl. / rus. Щерба, Щарба (Biryla 1966: 280) (Pozn.: příjmení je v současnosti užíváno v Šlčn D);

4.3.2. oikonyma Veseluchăsídlo (V D), Veseluškăsídlo (Ukm D)^²² jsou s největší pravděpodobností výsledkem onymizace z rus. (dial.) веселуха, веселушка (веселье) „veselí“ (SRYAe) nebo výsledkem transonymizace z PN rus. Веселуха, Веселушка, běl. Весялуха (Biryla 1969: 86).

5. GENETICKY NEJASNÁ TOPONYMA

V řadě případů je obtížné určit, zda je toponymum slovanského, nebo litevského původu. Následující toponyma mohou být buď sufixálními deriváty od slovanských nebo litevských apelativ či vlastních jmen, nebo výsledkem onymizace ze slovanských či litevských apelativ, případně mohou být přeloženým názvem. Vzhledem k tomu, že ve Vilnius County žily početné slovanské etnické skupiny, existuje možnost, že následující místní názvy byly odvozeny z jazyků používaných těmito národnostními menšinami; srov.:

5.1. limnonymum Skarbėlis (V C) lze považovat za derivát s lit. suf. -elis od pol. skarb „poklad“ nebo za lit. polonismus skárbas „poklad“;

^²² Srov. Zinkevičius (2011a: 109), který tvrdí, že oikonymum má nejasný původ.

232

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Footprints of Language Contacts in the Present-day Vilnius County Hydronyms and Oikonyms: the Impact of Slavic Languages on Lithuanian Toponymy

5.2. oikonyma Būlbinė_stead (V D) lze považovat za derivát lit. suf -inė od běl. бу́лба, pol. (dial.) bulba „brambor“ nebo alternativně od lit. slavicismu būlba / būlbė (srov. LVŽ I 610; Razmukaitė 1998: 17);

5.3. oikonymum Jadlurokà_stead (Švčn D) může být derivátem pol. suf -ówka od fytolexému pol. jodła „jedle“, běl. я́ловец „jalovec (Juniperus); jalovcový dehet“ nebo PN lit. *Jadla, srov. lit. PN Jadlaùskas (LVGDB). Na druhou stranu může oikonymum souviset s pol. Jadłowski (tamtéž);

5.4. oikonyma Būdā_v, Būdā_{v (El),} Būdā (Šr D), Būdā_v, Būdā_v, Būdā I_v, Būdā IIIv (Trak D) může být buď litevského původu, srov. lit. būdà, būdė „stan, přístřešek, (strážní, pastýřská apod.) chata“ (LKŽe), nebo může jít o slovanské toponymum z bel. būdа, pol. buda „jednoduchá stavba z pomíjivých materiálů používaná jako provizorní přístřešek pro lidi“ (rovněž srov. LVŽ I 588–590); Majākas_stead (Šlčn D) může souviset s lit. majākas „triangulační bod“, „pozemková parcela; usedlost“, nebo s rus. маяк „triangulační bod“; Ūtà_v, Ūtà_v, Ūtàv (Šlčn D) může souviset buď s lit. polonismem utà „huť, tavírna“, nebo s pol. huta;

5.5. oikonymum Vispà_stead (Švčn D), které možná souvisí s pol. wyspa „ostrov“ nebo „místo vystupující ze svého okolí“, může být pouhým překladem a mohlo vycházet z lit. *Sala, *Šela, srov. lit. sala „vesnice“ ← lit. *šėla „vesnice“ a/nebo „ostrov; vyvýšenina, kopec v bažině; lesní půda apod.“ (srov. Būga 1959: 554; Karaliūnas 2005: 308–310).

***

Vliv slovanských jazyků (ruštiny, běloruštiny, polštiny) na toponymii Vilnius County na úrovni tvorby názvů je v analyzovaných třídách hydronym a oikonym zjevný. Analýza derivačních modelů vybraných toponym a identifikace základových slov (etymonů) ukázala, že jazykové kontakty se odrážejí ve 158 místních názvech, které tvoří 3% všech názvů v současnosti oficiálně užívaných ve Vilnius County. Rozložení těchto toponym v obcích je uvedeno v tabulce 1. Jak je z tabulky patrné, největší počet toponym vykazujících jazykové kontakty se nachází v obci okresu Švenčionys a zahrnuje 35 případů, tj. 33 oikonym (včetně 2 sídel kontaminovaných slovanskými afixy), 1 potamonymum a 1 limnonymum. Následuje obec okresu Širvintos s 32 případy, tj. 31 oikonym (včetně 5 názvů sídel kontaminovaných slovanskými afixy) a 1 limnonymum. Nejmenší počet takových toponym je zaznamenán v městské obci Vilnius – 1 případ ve třídě limnonym. Rozložení kontaminovaných toponym, tj. litevských místních názvů odvozených pomocí slovanských afixů, viz tabulka 2.

Straipsniai / Articles

233

PAVEL SKORUPA

TABULKA 1. Rozložení toponym vykazujících jazykové kontakty

Obec | Potamonyma | Limnonyma | Oikonyma | Celkem: Elektrėnai | 1 | 2 | 12 | 15 Šalčininkai District | 5 | | 11 | 16 Širvintos District | | 1 | 31 | 32 Švenčionys District | 1 | 1 | 33 | 35 Trakai District | | 1 | 17 | 18 Ukmergė District | | | 14 | 14 Vilnius City | | 1 | | 1 Vilnius District | 6 | 2 | 19 | 27 Celkem: | 13 | 8 | 137 | 158

TABULKA 2. Rozložení toponym kontaminovaných slovanskými afixy

Obec | Potamonyma | Limnonyma | Oikonyma | Celkem: Elektrėnai | | | 1 | 1 Šalčininkai District | 2 | | | 2 Širvintos District | | | 5 | 5 Švenčionys District | | | 2 | 2 Trakai District | | | 1 | 1 Ukmergė District | | | 7 | 7 Vilnius City | | | | Vilnius District | 2 | | | 2 Celkem: | 4 | | 16 | 20

Jak je patrné z tabulky 2, kontaminovaná toponyma představují 20 případů, tj. 12% všech analyzovaných toponym. Největší počet kontaminovaných toponym lze pozorovat mezi oikonymy nyní užívanými v obci okresu Ukmergė; následuje obec okresu Širvintos s 5 kontaminovanými toponymy ve stejné třídě. Nejmenší počty takových toponym jsou zaznamenány v obci Elektrėnai a v obci okresu Trakai, v každé pouze 1 případ ve třídě oikonym, zatímco městská obec Vilnius nemá žádné kontaminované toponymum.

234

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Footprints of Language Contacts in the Present-day Vilnius County Hydronyms and Oikonyms: the Impact of Slavic Languages on Lithuanian Toponymy

6. ZÁVĚRY

1. Jazykové kontakty se odrážejí ve 158 místních názvech (13 potamonym, 8 limnonym, 137 oikonym), tj. ve 3% z 5126 místních názvů Vilnius County v současnosti oficiálně užívaných. Patří mezi ně 20 (4 potamonyma, 16 oikonym) kontaminovaných toponym, tj. 12% analyzovaných místních názvů.

2. Jazykové kontakty se projevují na různých úrovních tvorby toponym a zahrnují:

a) Kontaminovaná toponyma – deriváty se slovanskými sufixy od litevských vlastních jmen a apelativ. Toponyma odvozená od vlastních jmen litevského původu zahrnují 15 oikonym (11 derivátů se suf –(š)čizna a 3 deriváty se suf –uwka od litevských PN, 1 derivát se suf –ka od litevského limnonyma), 2 potamonyma (1 derivát se suf –anka a 1 derivát se suf –ka od litevských oikonym). Apelativní deriváty zahrnují deriváty se suf –anka (2 potamonyma, 1 oikonymum) a derivát se suf –ouka (1 oikonymum).

b) Deriváty s litevskými sufixy a flexí od slovanských vlastních jmen a apelativ. Toponyma odvozená od vlastních jmen, resp. antroponym, zahrnují 8 hydronym (1 potamonymum, 1 limnonymum) a 5 oikonym. Toponyma odvozená od slovanských apelativ zahrnují 29 případů – 24 flektivních derivátů (2 potamonyma, 1 limnonymum, 21 oikonym) a 5 sufixálních derivátů (4 oikonyma, 1 limnonymum). 4 oikonyma jsou flektivními a sufixálními deriváty od apelativ nebo vlastních jmen.

c) Toponyma slovanského původu, tj. toponyma odvozená od slovanských vlastních jmen a apelativ pomocí slovanských afixů. Toponyma antroponymického původu zahrnují 17 oikonym (7 derivátů se suf –uwka, 4 deriváty se suf –ouka, 3 deriváty se suf –ina, 2 deriváty se suf –ka a deriváty s pref pod–). Toponyma odvozená od slovanských apelativ zahrnují 24 případů (15 oikonym odvozených suf –uvka, 4 oikonyma odvozená suf –ovka, 3 oikonyma odvozená suf –ka, 1 oikonymum odvozené pref pa–; 1 potamonymum odvozené suf –ka). 3 oikonyma jsou odvozena se suf –ka buď od apelativ, nebo od antroponym.

d) Mezi toponyma slovanského původu patří hydronyma a oikonyma, která lze považovat za pouhou transliteraci do litevštiny. Tato kategorie zahrnuje 45 toponym vzniklých ze slovanských apelativ nebo onym pomocí onimizace či transonymizace.

e) V řadě případů je obtížné určit, zda je toponymum slovanského, nebo litevského původu, především proto, že v obecném litevském jazyce existuje mnoho slavicismů. Taková toponyma mohou být buď sufixálními

Straipsniai / Articles

235

PAVEL SKORUPA

deriváty od slovanských nebo litevských apelativ či vlastních jmen, nebo výsledkem onymizace ze slovanských či litevských apelativ, případně mohou být přeloženými názvy.

3. Vliv protichůdných historických procesů (různých politických režimů a migrace národů, zejména v pohraničí) na toponymii i onymii obecně je obtížné vyhodnotit. V některých případech je obtížné určit, zda je toponymum litevského původu a v určitém okamžiku dějin bylo slavizováno (přeloženo), nebo zda jde o toponymum slovanské. Hlubší studium historických údajů by mohlo pomoci interpretovat toponyma jasněji.

ZKRATKY

Bel. – běloruština; C – město; srov. – srovnej; D – okres; dial. – nářeční; DIM – zdrobnělina; El – Elektrėnai; eld – starostenství; et al. – a další; f – ženský rod; Gen. – genitiv; _l – jezero; Lith. – litevština; m – mužský rod; PN – osobní jméno; Pol. – polština; pl – množné číslo; Pref – prefix; Rus. – ruština; sg – jednotné číslo; _stead – statek/selský dvůr; Suf – sufix; Šlčn – Šalčininkai; Šr – Širvintos; Švčn – Švenčionys; _tn – město; Trak – Trakai; trib. – přítok; Ukm – Ukmergė; Ukr. – ukrajinština; V – Vilnius; v – vesnice.

ZDROJE TOPONYM

GP – Geoportal.lt – Portál prostorových informací Litvy. Dostupné na: https://www.geoportal.lt/geoportal/.

LKIVK – Katalog litevských místních jmen zapsaných z živého jazyka.

LVGDB – Geoinformační databáze místních jmen Litvy. Dostupné na: https://ekalba.lt/lietuvos-vietovardziu-geoinformacine-duomenu-baze.

UETK – Katastr řek, jezer a rybníků Litevské republiky. Dostupné na: https://uetk.am.lt.

Webové stránky obcí Vilniuského kraje: webové stránky obce Elektrėnai na https://www.elektrenai.lt/; webové stránky okresní obce Šalčininkai na http://www.salcininkai.lt/; webové stránky okresní obce Širvintos na https://www.sirvintos.lt/lt; webové stránky okresní obce Švenčionys na https://www.svencionys.lt/lt/ I_pradzia; webové stránky okresní obce Trakai na https://www.trakai.lt/; http://old.trakai.lt/;

236

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Footprints of Language Contacts in the Present-day Vilnius County Hydronyms and Oikonyms: the Impact of Slavic Languages on Lithuanian Toponymy

Webové stránky okresní obce Ukmergė na https://www.ukmerge.lt/; webové stránky městské obce Vilnius na https://vilnius.lt/lt/; webové stránky okresní obce Vilnius na https://www.vrsa.lt/.

LEXIKOGRAFICKÉ ZDROJE

LKŽe – Slovník litevského jazyka 1–20 (1941–2002), redakční rada G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, hlavní redaktorka G. Naktinienė, elektronická verze, Vilnius: Litevský jazykový institut, 2005 (aktualizovaná verze, 2008 a 2018). Dostupné na: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas.

PWN – Slovník polského jazyka (na základě Slovníku polského jazyka pod red. W. Doroszewského 1997; Slovníku 100 tisíc potřebných slov pod red. J. Bralczyka 2005; Velkého pravopisného slovníku PWN s pravidly pravopisu a interpunkce pod red. E. Polańského 2017), online verze, Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN 1997–2021. Dostupné na: https://sjp.pwn.pl/.

Skarnik.by – Мазок Алег, Літ Серж, eds. 2015: Bělorusko-ruský slovník (na základě akademického slovníku pod redakcí Я. Коласа, К. Крапивы a П. Глебки 1953: Русka-беларускі Слоўнік 1–3, Мінск: Інстытут Мовазнаўства АН БССР), elektronická verze. Dostupné na: https://www.skarnik.by/.

SRYA – Yevgenyeva Anastasiya (ed.) 1999: Slovník ruského jazyka: ve 4 svazcích, red. А. П. Евгеньева, Москва: Полиграфресурсы. Dostupné na: http://feb-web.ru/feb/mas/mas-abc/default.asp.

SUMe – Slovník ukrajinského jazyka. Akademický výkladový slovník (1970–1980), online verze založená na Slovníku ukrajinského jazyka v 11 svazcích pod red. І. К. Білоїда, Київ: Наукова думка, 1970–1980. Dostupné na: http://sum.in.ua/.

WSJPe – Velký slovník polského jazyka, red. P. Żmigrodski, elektronická verze, Kraków: Instytut języka polskiego PAN. Dostupné na: https://wsjp.pl/.

REFERENCES

Ambrazas Saulius 2000: Daiktavardžių darybos raida II. Lietuvių kalbos vardažodiniai vediniai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Bąk Piotr 1984: Gramatyka języka polskiego, Warszawa: Wiedza Powszechna.

Bilkis Laimutis, Kačinaitė-Vrubliauskienė Dalia, Ragauskaitė Alma, Skorupa Pavel, Sviderskienė Dalia, sud., 2019: Grasilda Blažienė: bibliografija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Straipsniai / Articles

237

PAVEL SKORUPA

Bilkis Laimutis 2020: Dėl kaimo vardo Ūvoliai kilmės. – Acta Linguistica Lithuanica 83, 178–192. Available at: http://journals.lki.lt/actalinguisticallithuanica.

Bilkis Laimutis 2020a: Dėl kaimo vardo Jedžiotai raidos ir kilmės. – Lituanistica 66, 4(122): 275–287.

Biryla Mikalaj V. 1966: Бырыла Мікалай В. Беларуская антрапанімія. Уласныя імёны, імёны-мянушкі, імёны па бацьку, прозвішчы, Мінск: Навука і Тэхніка.

Biryla Mikalaj V. 1969: Бырыла Мікалай В. Беларуская антрапанімія 2. Прозвішчы, утвораныя ад апелятыўнай лексікі, Мінск: Навука і Тэхніка.

Biryla Mikalaj V. 1982: Бырыла Мікалай В. Беларуская антрапанімія 3. Структура ўласных мужчынскіх імён, Мінск: Навука і Тэхніка.

Biryla Mikalaj V., Shuba Pavel P. 1985: Бырыла Мікалай В., Шуба Павел П. Беларуская граматыка 1, Мінск: Навука і Тэхніка.

Blažienė Grasilda 2011: Блажене Г. О балтийских ойконимах Калининградской области. – Культурное наследие Восточной Пруссии: сборник статей, ч. 1, Калининград: Изд-во БФУ им. И. Канта, 78–95.

Blažienė Grasilda 2013: Noch einmal zum Altpreußischen und zu den altpreußischen Eigennamen in den geschichtlichen Quellen des Deutschen Ordens. – Индоевропейское языкознание и классическая филология – XVII: материалы чтений, посвященных памяти профессора Иосифа Моисеевича Тронского 24–26 июня 2013 г., Санкт-Петербург: Наука, 66–78. Available at: http://iling.spb.ru/comparativ/mater/tronsky2013/tronsky2013.pdf.

Blažienė Grasilda 2018: Zu den russischen Personnamen in den Folianten des Deutschen Ordens. – Индоевропейское языкознание и классическая филология – XXII (чтения памяти И. М. Тронского): материалы Международной конференции, проходившей 18–20 июня 2018 г., отв. ред. Н. Н. Казанский, 1–ый полутом, Санкт-Петербург: Наука, 109–75. Available at: https://tronsky.iling.spb.ru/static/tronsky2018_01.pdf.

Blažienė Grasilda 2020: Блажене Г. Baltische Spuren in Ortsnamen Europas? – Индоевропейское языкознание и классическая филология – XXIV: материалы чтений, посвященных памяти профессора Иосифа Моисеевича Тронского 22–24 июня 2020 г., Санкт-Петербург: Институт лингвистических исследований, 443–465. Available at: https://tronsky.iling.spb.ru/static/tronsky2020_01.pdf.

Būga Kazimieras 1961: Rinktiniai raštai 3, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. V. Ambrazas, Vilnius: Mintis, 1994.

238

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Footprints of Language Contacts in the Present-day Vilnius County Hydronyms and Oikonyms: the Impact of Slavic Languages on Lithuanian Toponymy

Gala Sławomir 1985: Polskie nazwy osobowe z podstawowym –ł-, -łw części sufiksalnej. – Acta Univ. Lodzien­sis. Folia Linguistica 10, Łodź: Uniw. Łodzki.

Garšva Kazimieras, Grumadienė Laima, red. ir sud., 1993: Lietuvos rytai, Vilnius: Valstybinis leidybos centras.

Garšva Kazimieras, sud., 1999: Etninių žemių lietuviai dabartinėje Baltarusijoje, Vilnius: Tautinių mažumų ir išeivijos departamentas prie Lietuvos Respublikos Vyriausybės.

Garšva Kazimieras 2019: Балтизмы (топонимы, фамилии) в Польше, Беларуси. – Droga ku wzajemnosci 20, 51–64.

Garšva Kazimieras 2020: Vilniaus apskrities kalbų interpretacijos. – Voruta 2(868), 60–64.

Garšva Kazimieras 2020a: Lietuvių kalba ir vardynas tarp Kernavės, Trakų ir Vilniaus. – Voruta 3(869), 77–83.

IGC 1993 – Institute of Geodesy and Cartography, The Polish Toponymic Guidelines, Warsaw, Poland, 1993. Available at: http://ksng.gugik.gov.pl/pliki/the_polish_toponymic_guidelines.pdf.

Ivoška Darius 2016: Bemerkungen zur Problematik der baltischen Ortsnamen westlich der Weichsel. – Acta Linguistica Lituanica 74, 208–225.

Ivoška Darius 2018: Baltische Eigennamen in den Dokumenten des Deutschen Ordens: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Vytauto Didžiojo universitetas.

Ivoška Darius 2019: Litauische historische Personennamen in dem „Marienburger Tresslerbuch der Jahre 1399–1409“. – Acta Linguistica Lituanica 81, 97–109.

Ivoška Darius 2019a: Widerspiegelung der prussischen Kultur in den Grenzenbeschreibungen des Deutschen Ordens. – Jahrbuch der Historischen Kommission für ostund westpreußische Landesforschung und der Copernicus-Vereinigung für Geschichte und Landeskunde Westpreußens. Mitteilungen aus dem Geheimen Staatsarchiv Preußischer Kulturbesitz 10, 7–23.

Ivoška Darius 2020: Trends of Naming Individuals of Different Origin in the Medieval Prussia. – Onoma 55, 133–147. Available at: https://doi.org/10.34158/ONOMA.55/2020/8.

Ivoška Darius 2020a: Zur Frage der baltischen Eigennamen des Gebietes Ragnit und Tilsit in den Ordensdokumenten des 14–15 Jahrhunderts / Dėl baltiškų Ragainės ir Tilžės srities tikrinių vardų XIV–XV a. ordino dokumentuose. – Acta Linguistica Lituanica 83, 132–150. Available at: http://journals.lki.lt/actalinguisticalithuanica/article/view/2045.

Straipsniai / Articles

239

PAVEL SKORUPA

Jovaiša Eugenijus 2012: Aisčiai. I knyga. Kilmė, Vilnius: Edukologija.

Jovaiša Eugenijus 2014: Aisčiai. II knyga. Raida, Vilnius: Lietuvos edukologijos universiteto leidykla.

Jovaiša Eugenijus 2016: Aisčiai. III knyga. Lietuvių ir Lietuvos pradžia, Vilnius: Lietuvos edukologijos universiteto leidykla.

Jovaiša Eugenijus 2020: The Aestii. The Western Balts, Kaunas: Vytauto Didžiojo universiteto leidykla.

Jovaiša Eugenijus 2020a: Kapai ir žmonės, Vilnius: Unseen Pictures.

Jurkštas Jonas 1985: Vilniaus vietovardžiai, Vilnius: Mokslas.

Karaliūnas Simas 2005: Baltų praeitis istoriniuose šaltiniuose 2, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Kiselīnaite Dalia 2020: Klaipėdos krašto toponimai. Istorinis ir etimologinis registras, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Available at: https://doi.org/10.35321/e-pub.6.klaipedos-krasto-toponimai.

LSD2013 – Lietuvos statistikos departamentas 2013: Gyventojai pagal tautybę, gimtąją kalbą ir tikybą. Lietuvos Respublikos 2011 metų visuotinio gyventojų ir būstų surašymo rezultatai, Vilnius. Available at: https://web.archive.org/web/20130923095014/http://web.stat.gov.lt/uploads/docs/gyv_kalba_tikyba.pdf.

LVŽ I – Lietuvos vietovardžių žodynas 1 (A–B), red. kolegija L. Balode, V. Blažek, G. Blažienė, V. Kardelis, A. Ragauskaitė, S. Temčinas, J. Udolph, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008.

LVŽ II – Lietuvos vietovardžių žodynas 2 (C–F), autoriai L. Bilkis, G. Blažienė, M. Norkaitienė, A. Ragauskaitė, M. Razmukaitė, D. Sviderskienė, atsak. red. L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2014.

LVŽ III – Lietuvos vietovardžių žodynas 3 (G–H), autoriai V. Adamonytė, L. Bilkis, G. Blažienė, D. Kačinaitė-Vrubliauskienė, M. Norkaitienė, A. Ragauskaitė, M. Razmukaitė, D. Sviderskienė, atsak. red. L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2018.

Muldoon James 1997: Varieties of Religious Conversion in the Middle Ages, Florida: University Press of Florida.

PDB – Lietuvių kalbos instituto lietuvių kalbos išteklių informacinė sistema „E. Kalba“: Pavardžių duomenų bazė (The Institute of the Lithuanian Language Informational System of the Lithuanian Language Resources: The Surnames Database). Available at: https://ekalba.lt/Pavardziu_zodynas.

240

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Footprints of Language Contacts in the Present-day Vilnius County Hydronyms and Oikonyms: the Impact of Slavic Languages on Lithuanian Toponymy

Razmukaitė Marija 1998: Lietuvos priesaginiai oikonimai: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Vytauto Didžiojo universitetas.

Razmukaitė Marija 2002: Lietuvos sudėtinių oikonimų darybos bruožai. – Acta Linguistica Lithuanica 46, 123–130.

Razmukaitė Marija 2003: Sudėtiniai Lietuvos oikonimai. – Baltų filologija 12(2), 63–80.

Razmukaitė Marija 2009: Apie kai kuriuos Vakarų Lietuvos priesaginius oikonimus. – Kalbos kultūra 82, 34–40.

Red’ko Julian K. 1969: Редько Юлиан К. Довідник українських прізвищ, Київ: Радянська школа.

Rymut Kazimierz 1999: Nazwiska Polaków 1 (A–K), Kraków: Wydawn. Inst. Języka Polskiego PAN.

Rospond Stanisław 1973: Słownik nazwisk śląskich 2, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk: Zakład Narodowy im. Ossolińskich – Wydawnictwo.

Shvedova Natalija Y. 1980: Шведова Наталия Ю. Русская грамматика 1, Москва: издательство „Наука“.

Skardžius Pranas 1996: Rinktiniai raštai 1. Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

SMPRL – Spis miejscowości Polskiej Rzeczpospolitej Ludowej, Warszawa: Wydawnictwa Komunikacji i Łączności, 1967.

SNNP – Kowalik-Kaleta Zofia, Dacewicz Leonarda, Raszewska-Żurek Beata 2007: Słownik najstarszych nazwisk polskich – pochodzenie językowe nazwisk omówionych w „Historii nazwisk polskich“, tom 1, Warszawa: Slawistyczny ośrodek wydawniczy.

SSNO – Słownik staropolskich nazw osobowych 1–2, Wrocław, Warszawa, Kraków: Zakład Narodowy imienia Ossolińskich, Wydawnictwo Polskiej Akademii Nauk, 1965–1968; 3–5, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk: Zakład Narodowy imienia Ossolińskich, Wydawnictwo Polskiej Akademii Nauk. 1971–1980; 6–7, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk, Łódź: Zakład Narodowy imienia Ossolińskich, Wydawnictwo Polskiej Akademii Nauk, 1981–1985.

Sviderskienė Dalia 2006: Marijampolės apskrities sudurtiniai oronimai. – Lituanistica 4(68), 47–59.

Sviderskienė Dalia 2006a: Marijampolės apskrities drimonimų darybos ir kilmės polinkiai. – Acta linguistica lituanica / Lietuvių kalbotyros klausimai 54, 49–62.

Straipsniai / Articles

241

PAVEL SKORUPA

Sviderskienė Dalia 2007: Marijampolės apskrities gyvenamųjų vietų vardai. – Acta linguistica lituanica / Lietuvių kalbotyros klausimai 57, 99–122.

Vanagas Aleksandras 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba, Vilnius: Mintis.

Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas, Vilnius: Mintis.

Vanagas Aleksandras 1996: Lietuvos miestų vardai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Vitkus Aleksandras 2001: Dualistinis lietuvių tautybės susidarymas ir trialistinis Lietuvos krikšto pobūdis; skiriama Mindaugo krikšto 750 metų sukakčiai. – Mokslas ir gyvenimas 7/8, 42–43.

VLEe – Visuotinė lietuvių enciklopedija. Available at: https://www.vle.lt.

Wójtowicz Marian 2013: Współczesne nazwiska rosyjskie pochodzenia polskiego. – Studia rossica Posnaniensia 38, 253–260.

Zinkevičius Zigmas 2011: Lietuvos senosios valstybės 40 svarbiausių mįslių, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Zinkevičius Zigmas 2011a: Ukmergės rajono gyvenviečių vardynas. Pavadinimų kilmė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Kalbų kontaktų pėdsakai dabartinės Vilniaus apskrities hidronimuose ir oikonimuose: slavų kalbų įtaka lietuvių toponimijai

SANTRAUKA

Dėl istorinės Lietuvos raidos dabartinėje jos teritorijoje nuo seno gyveno įvairių tautų ir kultūrų atstovai, tarp jų ir slavai (baltarusiai, lenkai, rusai), palikę pėdsaką lietuvių kalboje, kultūroje ir kitose gyvenimo srityse, įskaitant vardyną, ypač rytinėse teritorijose, t. y. istoriniame Vilniaus krašte, kurio didesnė dalis dabar yra Vilniaus apskrities ribos, žyminčios kultūrinę ir kalbinę periferiją. Apie tai liudija ne tik ilgalaikė vietinių gyventojų daugiakalbystė, bet ir regiono toponimika (resp. hidronimija ir oikonimija). Kalbų kontaktus atspindi 158 vietovardžiai (13 potanоnimų, 8 limnonimai, 137 oikonimai), t. y. 3 proc. iš 5126 šiuo metu oficialiai funkcionuojančių Vilniaus apskrities vietovardžių tarp kurių yra ir 20 „užterštų“ toponimų (4 potanоnimai, 16 oikonimų), t. y. 12 proc. analizuotų vietovardžių. Kalbų kontaktai pastebimi įvairiuose toponimų darybos lygmenyse. Pirma, užfiksuota

242

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Footprints of Language Contacts in the Present-day Vilnius County Hydronyms and Oikonyms: the Impact of Slavic Languages on Lithuanian Toponymy

„užterštų“ toponimų – slavų priesagų vedinių iš lietuvių tikrinių žodžių ir apelatyvų. Rasta vietovardžių, kilusių iš lietuviškos kilmės tikrinių žodžių – 15 oikonimų (11 priesagos –(š)čizna ir 3 priesagos –uvka vediniai iš lietuviškų asmenvardžių, 1 priesagos –ka vedinys iš lietuviško ėžerevardžio), 2 upėvardžiai (1 priesagos –anka ir 1 priesagos –ka vedinys iš lietuviškų oikonimų). Prie apelatyvinių vedinių priskiriami priesagos –anka vediniai (2 potamonimai ir 1 oikonimas) ir priesagos –ovka vedinys (1 oikonimas). Antra, užfiksuota lietuvių kalbos priesagų ir galūnių vedinių iš slavų tikrinių žodžių ir apelatyvų: 8 hidronimai (1 potamonimas ir 1 limnonimas) ir 5 oikonimai yra asmenvardinės kilmės; 29 vietovardžiai yra apelatyvinės kilmės, t. y. 24 lietuviškų galūnių vediniai (2 potamonimai, 1 limnonimas, 21 oikonimas) ir 5 lietuviškų priesagų vediniai (4 oikonimai ir 1 limnonimas); 4 oikonimai (lietuviškų galūnių ir priesagų vediniai) yra neaiškaus leksinio pagrindo. Trečia, buvo rasta slavų kilmės vietovardžių – slaviškų afiksų iš slavų tikrinių žodžių ir apelatyvų vedinių: 17 asmenvardinės kilmės oikonimų (7 priesagos –uvka, 4 priesagos –ovka, 3 priesagos –ina, 2 priesagos –ka ir 1 priešdėlio pod– vediniai); 24 apelatyvinės kilmės oikonimų (15 priesagos –uvka, 4 priesagos –ovka, 3 priesagos –ka, 1 priešdėlio pa– vediniai; 1 potamonimas – priesagos –ka vedinys); 3 oikonimai (priesagos –ka vediniai) yra neaiškaus leksinio pagrindo. Tarp slavų kilmės vietovardžių yra hidronimų ir oikonimų, kurie gali būti laikomi tiesiog transliteracija į lietuvių kalbą. Į šią kategoriją įeina toponimai, kilę iš slavų apelatyvų arba tikrinių vardų onimizacijos ar transonimizacijos būdu (iš viso – 45 atvejai). Be to, daugeliu atvejų sunku atskirti, ar toponimas yra slavų, ar lietuvių kilmės, dažniausiai dėl to, kad bendrinėje lietuvių kalboje yra daug slavizmų. Tokie toponimai gali būti arba slavų, arba lietuvių kalbos apelatyvų ar tikrinių žodžių priesaginiai vediniai, arba slavų ar lietuvių apelatyvų onimizacijos rezultatas, arba gali būti tiesiog išversti vardai. Prieštaringų istorinių procesų (įvairių politinių režimų ir tautų migracijos, ypač paribyje) įtaka toponimijai ir apskritai vardynui yra sunkiai įvertinama. Kai kuriais atvejais sunku atskirti, ar vietovardis yra lietuviškos kilmės ir tam tikru metu buvo suslavintas, t. y. išverstas, ar tai slaviškos kilmės vietovardis. Išsamesni istoriniai duomenų tyrimai galėtų padėti aiškiau interpretuoti tokius atvejus.

Įteikta 2021 m. spalio 31 d.

PAVEL SKORUPA

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

Straipsniai / Articles

243