Disertace o náboženských termínech v litevských katechismech z období národního obrození

STASYS KEINYS

Institut litevského jazyka

První tištěné knihy baltských jazyků, které mají písemné památky, jsou katechismy – pruský vyšel roku 1545 a litevský roku 1547 (oba luterské) v Královci, zatímco lotyšský roku 1585 (katolický) ve Vilniusu. Na samém konci téhož 16. století vyšly ve Vilniusu další dva litevské katechismy – roku 1595 katolický a roku 1598 evangelicko-reformovaný.

Jako velmi cenné a důležité památky našeho jazyka jsou staré katechismy již třetím stoletím stále v centru pozornosti badatelů litevských a obecně baltských jazyků i starší litevské literatury. Mimo jiné o nich byly napsány disertace určené k získání akademických hodností; například norský lingvista Christianas Šveigardas Stangas (1900–1977) publikoval roku 1929 doktorskou disertaci o jazyce katechismu Martynase Mažvydase z roku 1547 a na začátku padesátých let obhájil Jonas Kruopas (1908–1975) kandidátskou disertaci (dnes by šlo o doktorskou disertaci) o lexiku katechismu Merkeilise Petkevičiuse z roku 1598. Mikalojuse Daukši z roku 1595

Terminologija | 2012 | 19

255

Jazyku katechismu, zejména jeho lexiku, věnoval několik stran své monografie o tomto pracovníkovi litevské písemné kultury (Mikalojus Daukša, 1963; na jejím základě byla roku 1966 obhájena doktorská disertace, dnešní terminologií habilitační doktorská disertace) Jurgis Lebedys (1913–1970). Jazyku katechismů z pozdějších století se však dosud větší pozornost nevěnovala. Mohla k tomu přispět mimo jiné obecně zhoršená jazyková úroveň náboženských textů, silně ovlivněná okolnostmi a obvykle polskými předlohami, která přispěla k polonizaci litevského jazyka, zejména jeho slovní zásoby a syntaxe. Hlavním jazykovým úkolem hnutí národního obrození, které se rozšířilo na konci 19. století, tak bylo vytvořit dnešní spisovný jazyk a rozvíjet jej na základě jeho svébytnosti a živosti, tedy litevskosti. Činnosti spojené se standardizací jazyka v počátečním období tohoto hnutí (1880–1901) byla věnována kandidátská disertace Jona Palionise obhájená roku 1952.

Z tohoto hlediska je disertace Náboženské termíny v katechismech z let 1883–1916, kterou v Centru pro terminologii při Institutu litevského jazyka napsala Aušra Rimkutė a obhájila 18. května 2012 na témže institutu, pokračováním výzkumu důležité části lexika litevských katechismů západního křesťanství (název disertace je širší) a zároveň přechodem k důkladnějšímu zkoumání náboženského jazyka moderní doby. V širším pohledu se tato disertace zařadila do proudu studií o novém národním obrození, které začalo – jak se obvykle uvádí – časopisem Aušra (1883) a vedlo k obnovení státnosti vlasti v roce 1918, jakož i o rychlém rozvoji našeho dnešního spisovného jazyka, který je od tohoto obrození neoddělitelný.

Autorka disertace na základě bibliografických pramenů zjistila, že ve zkoumaném období, tedy během 34 (nikoli 33, viz s. 41) let na konci 19. a na počátku 20. století, vyšlo 99 litevských katechismů – 87 katolických, 9 luterských a 3 reformované (s. 13, 41). Materiál byl shromážděn z 65 katechismů a pěti dalších pramenů (na s. 41 je všech 70 uvedeno jako katechismy); ostatních 29 jsou údajně nová, nezměněná nebo jen málo pozměněná opakovaná vydání. Celkem bylo z různých katechismů shromážděno 20 900 dokladů, včetně variant a opakování; po vyloučení variant několika grafických jevů uvedených v poznámce (velká a malá písmena, samohlásky ė a ē, souhlásky v a w, l a ł, š a sz a užití č a cz), zůstalo přibližně 11 000 termínů (s. 14–15). Variabilita termínů se v práci nezkoumá (uvádí se to v poznámce na s. 15), avšak jako příklady zkoumaných jevů se uvádějí velmi hojně rozmanité varianty, včetně zmíněných grafických jevů. V budoucím pokračování tohoto výzkumu by bylo třeba rozlišovat a zkoumat otázku termínu a jeho variant.

256

Stasys Keinys

Disertacija apie Tautos Atgimimo laikų lietuviškų katekizmų religijos terminus

Disertaci tvoří podrobný obsah a předmluva (s. 3–11), úvod (s. 12–18) a také dvě části – Přehled vývoje náboženské terminologie: od 16. století do druhého desetiletí 20. století (s. 19–57) a Náboženská terminologie katechismů z let 1883–1916 (s. 58–194), dále závěr (s. 195–202), seznamy pramenů (s. 203–210) a literatury (s. 211–221) a příloha Výkladový slovníček náboženských termínů katechismů z let 1883–1916 (s. 222–271). Rozsah disertace do značné míry ovlivnila skutečnost, že autorka nešetřila příklady pro každou kapitolu a podkapitolu osnovy a že připojila slovníček. Obojí je však dobré a užitečné, neboť čtenáři pomáhá vytvořit si poměrně dobrý a věrný obraz části náboženské terminologie určené lidovým věřícím v době národního obrození a působící na jejich jazyk.

Ve stručném úvodu disertace jsou uvedeny obvyklé náležitosti těchto prací – zdůvodnění tématu a předmětu práce, její aktuálnost a novost, výběr pramenů, cíl a úkoly, použité metody, struktura práce, obhajovaná tvrzení, publikované články, na nichž práce spočívá (sedm), a vědecká vystoupení (čtyři, přednesená v Litvě, Lotyšsku a Maďarsku).

Z úvodu vyplývá, že cílem disertace (s. 15) bylo systematicky představit význam shromážděných termínů (rozdělením významů do oddílů, pododdílů a dalších členění), jejich původ (především do skupin litevských a přejatých výrazů, dále rozdělených do podskupin a menších skupin) a synonymii a stanovit projevy a míru politevšťování a normování termínů. Zamýšlených cílů se důsledně dosahuje velmi podrobným tříděním a rozborem termínů přiřazených k jednotlivým významovým podskupinám. Práce je popisná.

Na začátku přehledu vývoje náboženské terminologie (nikoli pouze souboru samotných termínů) od 16. století do poloviny druhého desetiletí 20. století jsou stručně zmíněny některé otázky stavu a vývoje spisovného jazyka do roku 1883, především na základě prací profesora Zigmasa Zinkevičiuse a částečně profesora Jonase Palionise a dalších. Podstatně obsáhlejší je v disertaci výklad náboženského jazyka a užívání, tvorby a úpravy termínů v období, které je předmětem výzkumu (1883–1916); opírá se také o primární prameny. Jsou zde přehledně uvedeny dobové časopisecké články o náboženském jazyce a termínech, činnost Modlitební komise ustavené roku 1909, práce a zásluhy kněží Juozase Laukaičio (1873–1952) a Kazimierase Paltarokase (1875–1958), jazykovědce Jonase Jablonskise (1860–1930) a dalších na obnově náboženského jazyka, snahy o jeho sladění s tehdy rychle vytvářeným a do užívání zaváděným současným spisovným (standardním) jazykem a konečně jsou samostatně pojednány také katechismy vydané v průběhu zkoumané

Terminologija | 2012 | 19

2 5 7

třetiny století, a to katolické, luterské a reformované (kalvínské). Na konci části je vysvětleno pojetí náboženského termínu. Kromě samotného termínu se zde píše především o terminologizaci běžných slov (v práci je označena jiným autorem vymyšleným termínem terminizacijos); při jejím výkladu se mimochodem směšuje pojetí terminologizace a transterminologizace Kazimierase Gaivenise v knize Lietuvių terminologijos: teorijos ir tvarkybos metmenų (odkazuje se na s. 18 této knihy). Je třeba dodat, že kromě termino a terminologizacijos by nebylo od věci vysvětlit i některé další termíny užívané v práci poněkud svérázně, například nomenklatūrinis pavadinimas, hibridas, sinonimas, variantas aj. A jelikož se výklad nezabývá historickým, nýbrž současným pojetím, zdá se, že toto současné pojetí, případně pojetí potřebné pouze pro tuto práci, by bylo vhodnější uvést v úvodu disertace.

Téměř tři čtvrtiny hlavního textu disertace tvoří část, jejíž název v podstatě odpovídá názvu celé práce: Náboženská terminologie katechismů z let 1883–1916. V ní jsou termíny z vybraných hledisek zkoumány ve dvou kapitolách – Sémantika a původ náboženských termínů (s. 58–178) a Synonymie náboženských termínů katechismů z let 1883–1916 (s. 178–194). Význam a původ jsou zkoumány podrobně, synonymy jen povrchně.

V kapitole Sémantika a původ náboženských termínů je hlavním hlediskem třídění termínů podle původu: nejprve se zkoumají čistě litevské termíny, které tvoří největší skupinu (téměř polovinu všech termínů, s. 61), poté nelitevské termíny (téměř pětina všech termínů, viz s. 122), dále rozdělené na mezinárodní termíny, vlastní výpůjčky, cizí výrazy (tak se označují výpůjčky, které nejsou doporučovány pro současnou spisovnou litevštinu), kalky s výpůjčeným významem a konečně hybridní termíny (údajně 33% všech zkoumaných termínů, viz s. 169; z toho jednoslovné, tedy skutečné hybridy tvoří jen 8%, zatímco zbývajících 92% jsou složené termíny s komponenty různého původu, viz s. 174). Takto vymezené skupiny termínů se pak dále člení podle původu či podle jazyků nebo větších jazykových celků, které zprostředkovaly jejich vznik (má se na mysli část slavismů, tedy v tomto případě slova, která lze jen obtížně přiřadit k některému konkrétnímu slovanskému jazyku). V této kapitole se prolínají dvě otázky původu související s výpůjčkami: 1) etymologie slova (ta se ne vždy sleduje až k původnímu zdroji) a 2) zdroj, z něhož bylo slovo převzato. Při zařazování shromážděných termínů do těchto skupin se vychází z litevských slovníků cizích slov a z litevských (Ernesta Frenkelise a Vaitiekuse Smočinskise), polských (Aleksandra Briuknerise), ruských (Maksa Fasmerise) etymologických a dalších slovníků.

258

Stasys Keinys

Disertacija apie Tautos Atgimimo laikų lietuviškų katekizmų religijos terminus

Aleksandra Briuknerise), ruských (Maksa Fasmerise) etymologických a dalších slovníků. Nakonec jsou termíny těchto skupin představeny a popsány podle svého věcného (náboženského) významu.

Reikšmės atžvilgiu, remiantis Katalikų Bažnyčios katekizmo (Vilnius, 1997) sandara (tai pasakyta p. 59), tiriami terminai visų pirma yra padalyti į dvi – 1) tikėjimo išpažinimo ir 2) tikėjimo gyvenimo – dalis, iš kurių savo ruožtu išskirti išeiliui šeši ir devyni skyreliai (p. 58). Tikėjimo išpažinimo dalyje skiriami tokie skyreliai: 1) pagrindinės krikščionių tikėjimo tiesos, 2) religijos veikėjų pavadinimai, 3) antgamtinių būtybių pavadinimai, 4) religinių knygų, tekstų ir kitų dokumentų pavadinimai, 5) tikėjimo simbolių pavadinimai ir 6) sakramentų pavadinimai, o tikėjimo gyvenimo dalyje – 1) dorybių pavadinimai, 2) nuodėmių ir ydų pavadinimai, 3) religinių apeigų pavadinimai, 4) maldų pavadinimai, 5) liturginių reikmenų pavadinimai, 6) religinių švenčių, švenčiamų dienų ir kitų religijai reikšmingų laiko sąvokų pavadinimai, 7) bažnytinių drabužių ir jų dalių pavadinimai, 8) religinių vietų pavadinimai ir 9) Bažnyčios administracijos, administracinio suskirstymo pavadinimai. Tie skyreliai yra smulkiausios aprašomųjų disertacijos dalių plano padalos, ir visame darbe jie pateikiami ta pačia tvarka.

Z tohoto třídění a popisu termínů uspořádaných podle něj lze usuzovat, že některé termíny mohou mít v současném náboženském jazyce užší, přesněji vymezené a rozčleněné významy, než jaké se obvykle chápou v běžném jazyce (jako jediný význam); patrně proto se označení některých pojmů objevují ve více oddílech, někdy dokonce v obou částech. Například v oddílu vyznání víry se rozlišují označení náboženských postav (slovo veikėjas zde není užito v běžném slovotvorném významu), například (rozdělené do určitých skupin) Nebeský Otec, Syn Boží a první člověk, prorok, kněz, kazatel, mnich, –nice, věřící, modlář, hříšník, dokonce i zemřelý, opilec, lhář aj., a zvlášť označení nadpřirozených bytostí, například cizí Bůh, anděl, duch, duše, Satan, ďábel, a na druhé straně Bůh, Pán, Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch aj. Kromě toho se Bůh, Pán, Pán Bůh, Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch a další označení související s těmito pojmy probírají také v oddílu věnovaném hlavním pravdám křesťanské víry. Je však opravdu třeba považovat každé jednotlivě uvedené označení Boha v náboženském jazyce za mnohoznačné? Z hlediska sémantiky by bylo poněkud nepřesné oddělovat názvy modliteb (v části o náboženském životě; mimochodem, do tohoto oddílu se dostaly

Terminologija | 2012 | 19

259

a kázání) od názvů náboženských knih, textů a dalších dokumentů (v části vyznání víry). Takové a jiné úvahy, které pravděpodobně vyvolávaly pochybnosti či dokonce působily starosti i samotné autorce práce, týkající se klasifikace a přiřazení jednotlivých termínů k určitému významovému oddílu, nejsou pro lidi zabývající se vědeckou prací ničím novým, tím spíše, že výsledky významového třídění prováděného z hlediska oboru a jazyka se mohou výrazně lišit.

Náboženství zahrnuje celý duchovní i hmotný život lidí, od křtu až po pohřeb a ještě další vzpomínkové obřady. Není proto divu, že velká, nebo snad dokonce většina slovní zásoby spadá do oblasti náboženského jazyka. Je však také zřejmé, že ne všechna slova užívaná v náboženských (věroučných) textech jsou termíny tohoto oboru a že naopak do součásti složených termínů zkoumané oblasti vstupuje mnoho běžných slov i termínů z jiných oblastí. Například samostatně užitá slova písmo, týden, sobota či večeře by sotva kdo považoval za věroučné termíny, jsou však součástí skutečných termínů Písmo svaté, Svatý týden, Bílá sobota a Poslední večeře. V jednoznačném textovém kontextu mohou navíc taková podstatná jména sloužit jako zástupci (náhražky) příslušných složených termínů. Bylo by však vhodné na základě takových užití považovat i tato slova sama za termíny daného oboru? To ukazuje, že autorka disertace musela zaujmout stanovisko k nejedné teoretické otázce, také k zde zmíněným vztahům mezi náboženským termínem a slovem a k hranici mezi nimi. Mimochodem je třeba ji pochválit, že je přemýšlivou badatelkou, která se důkladně obeznámila s terminologií zkoumaného oboru a snaží se složitější případy objasnit a vysvětlit. Na druhou stranu by bylo zvláštní, kdyby u jednotlivých termínů či slov nikomu nevznikla ani nejmenší pochybnost. Disertace se navíc zvlášť nezabývá náboženstvím podmíněnými vazbami jeho termínů na termíny filozofie, etiky, psychologie, umění a mnoha dalších oborů, ani vztahy mezi terminologií náboženství a křesťanství, křesťanství a katolictví, katolictví a luterství či kalvinismu. To jsou však zřejmě otázky přesahující cíle a záměr disertace.

V nevelké kapitole synonymie náboženských termínů v katechismech z let 1883–1916 jsou synonyma popsána podle podobného plánu jako předtím sémantika a původ. I zde jsou termíny nejprve rozděleny na čistě litevské, cizího původu a smíšené z hlediska původu. Za základ druhé úrovně členění však byla vzata stavba termínů tvořících synonymní řady – zkoumalo se, zda tyto řady tvoří pouze jednoslovné, pouze víceslovné, nebo zároveň jednoslovné i víceslovné termíny. Třetí, nejpodrobnější úroveň uspořádání synonymních řad i zde tvoří dříve probírané významové oddíly.

260

Stasys Keinys

Disertacija apie Tautos Atgimimo laikų lietuviškų katekizmų religijos terminus

Tato kapitola zkoumá pouze termíny, které jsou přímo v katechismech uvedeny jako synonyma. Podle údajů v disertaci představují synonyma uvedená v analyzovaných katechismech vedle sebe asi 7% všech shromážděných termínů; celkem tvoří 1420 řad (s. 179). Nejvíce (82%) je synonymních řad složených z termínů různého původu (čistě litevských a přejatých slov nebo hybridů), například: atlaidai ir atpuskai, globėjas ir patronas, iščios ir žīvatas, paskučiausias sudas ir paskučiausias teismas, piktžodžiavimas ir bliuznijimas, viera ir tikėjimas a další. V řadách se navíc značně obměňují litevské termíny z různých katechismů, například: cnata ir dora/dorybė, čystata ir grynumas/grynybė/nekaltybė/skaistybė, pakūta ir apgaila/atgaila a další. Tyto skutečnosti ukazují, jak autoři a překladatelé katechismů hledali vhodná litevská slova; na druhou stranu se však přinejmenším v nejednom případě vedle přejatého výrazu mohlo objevit litevské slovo, případně naopak, kvůli srozumitelnosti mohly být ponechány či připomenuty přejaté výrazy církevního jazyka, které se již dříve ustálily a díky trvalému užívání se staly běžnými. Disertace uvádí, že na prvním místě byl nejčastěji uveden litevský termín, ačkoli zmíněných 52% případů (s. 193) spíše svědčí o vyrovnaném poměru. Vědeckému bádání by velmi prospělo prozkoumat termíny ve starších katechismech a také podrobněji ukázat jejich proměny v daném časovém úseku, aby bylo možné určit, jak rozsáhlý zlom směrem k politevštění se utvářel koncem XIX. století a probíhal na začátku XX. století. Mladá lingvistka, doktorka věd, je pro takovou práci v současnosti připravena lépe než kdokoli jiný.

Vysvětlující slovníček náboženských termínů zkoumaných katechismů, zařazený na konci disertace, obsahuje téměř 190 hesel; spolu s druhovými termíny uvedenými v těchto heslech představuje přibližně dvě stě padesát náboženských termínů, které se tehdy užívaly nejen v katechismech (určitá část z nich se užívá dodnes). Výklady termínů (zřejmě se všemi zjištěnými odlišnostmi) jsou převzaty přímo z katechismů a opatřeny odkazy na prameny. Slovníček tedy nejen doplňuje obraz předložený v analytické části, ale mohl by autorku také podnítit ke zkoumání shromážděného souboru termínů z dalších hledisek.

V seznamu literatury je uvedeno více než dvě stě padesát prací z oblasti náboženství, jazykovědy, filozofie, literární vědy, knihovědy a bibliografie, vydaných od roku 1892 až do současnosti.

Disertace ukazuje, že Aušra Rimkutė věnovala devět let práce smysluplné činnosti, která přinesla užitek jazykovědě, náboženskému jazyku i poznání minulosti národa. Studium a výzkum terminologie katechismů z doby národního obrození zahájila na Vilniuské pedagogické univerzitě, kde začala

Terminologija | 2012 | 19

261

psát magisterskou práci o termínech v litevských katolických katechismech z téže doby; plodně v něm pokračovala v Institutu litevského jazyka jako mladší vědecká pracovnice a po několika letech v jeho doktorském studiu. Během tohoto desetiletí svého života se z badatelky, od níž se mnoho očekávalo, stala badatelkou v oblasti náboženského jazyka, která již mnoho vykonala. Disertace, vědecké články i další publikace podávají poměrně úplný a spolehlivý obraz termínů užívaných v litevských katechismech západního křesťanství z hlediska zkoumaných aspektů; uplynulo přitom přibližně tři a půl století od dob M. Mažvydase a o půl století méně od časů M. Daukši a M. Petkevičiuse, představitelů další generace. Šťastnou shodou okolností je autorka práce Žemaitka ze střední Žemaitska, z okolí Telšiai, a svou disertaci obhájila v předvečer šestistého výročí počátku křtu Žemaitska. Bylo by velmi žádoucí, aby na základě této práce byla připravena a vydána kniha. Důležité by také bylo, aby doktorka věd, která získala zkušenosti a je teoreticky i prakticky připravena zkoumat náboženský jazyk, pokračovala ve výzkumu shromážděného i nového materiálu, například z hlediska stavby termínů, jejich tvoření, variantnosti, rozšíření a dalších aspektů. Protože navíc, zřejmě v důsledku církevní podřízenosti polské katolické církvi, je značná část litevských katolických katechismů překladem nebo adaptací polských katechismů, zatímco alespoň část protestantských katechismů je obdobně spjata s německými originály (existovaly i jednotlivé překlady z jiných jazyků), je velmi zapotřebí srovnávacího výzkumu terminologie katechismů i náboženského jazyka obecně.

Dalo by se ještě připomenout mnoho dalších témat, která stojí za zkoumání, nejdůležitější však je, aby se práce nezastavily a pokračovalo se v nich, jak říkávali žemaitští vlastenci z první poloviny XIX. století, ku prospěchu a cti Žemaitska a Litvy.

Obdrženo 2012-11-21

Stasys Keinys, Institut litevského jazyka, P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, E-mail: [email protected]

262

Stasys Keinys | Disertacija apie Tautos Atgimimo laikų lietuviškų katekizmų religijos terminus