Aspekty apelativizace mezinárodních termínů

JURGITA MIKELIONIENĖ

Kauno technologijos universitetas

KLÍČOVÁ SLOVA: eponymické termíny, apelativizace proprií, deonymizovaný termín, prefixální tvoření termínů, sémantická analýza termínů

V prvních desetiletích 21. století se pozornost zaměřila na litevské a mezinárodní eponymické názvy pojmů z různých oborů (anatomie, architektury, botaniky aj.); jejich výzkum odráží různé aspekty tvorby termínů, vztahu mezi termínem a proprií a obraznosti v terminologii. Za zmínku stojí výzkum eponymických termínů z architektury, umění a stavebnictví, který provedla Laimutė Kitkauskienė (2011), a srovnávací studie Lindy Pietes (2007) a Lindy Kurminas (2010), lotyšských badatelek, věnované vlastním a eponymickým názvům rostlin v litevštině a lotyštině; byl vydán slovníček Traumatologijos ir ortopedijos eponimai (Kasradze M., Kasradze D. 2015) a publikována studie eponymických anatomických termínů (Litevkienė 2010). O fyzikálních termínech eponymického původu se ve své monografii zmiňuje Angelė Kaulakienė (2009). Stále však chybí systematičtější pohled na obecné aspekty apelativizace termínů, tj. na proces, při němž se vlastní jméno mění v obecný termín, i na strukturální a sémantické typy eponymických termínů. To platí zejména s ohledem na potřebu seznámit s nimi budoucí překladatele odborných textů, redaktory a další cílové skupiny se zájmem o aplikované a teoretické aspekty vědeckých pojmů. Cílem tohoto článku je proto strukturálně a sémanticky analyzovat mezinárodní eponymické termíny a věnovat pozornost nejen lingvistickým, ale i extralingvistickým aspektům jejich vzniku.

Eponymické termíny jsou názvy pojmů utvořené z vlastního jména a proces, při němž se vlastní jméno stává obecným, se nazývá apelativizace¹. Taková vlastní jména, která se stávají termíny, se nazývají epony-

¹ V literatuře se používají také termíny eponymizace, deonymizace, zejména chceme-li zdůraznit aktivní proces.

Terminologija | 2017 | 24

127

my. Podle Davida Crystala jde o osobní jména, která se stala názvy vynálezů nebo míst (2003). V litevském Kalbotyros terminų žodyne (Gaivenis, Keinys 1990: 59) se za eponym považuje pouze „místní jméno osobního původu“, definice je tedy zjevně příliš úzká a neodráží rozmanitost dalších základových slov ani pojmenovávaných objektů či subjektů. V Tarptautinių žodžių žodyne (2013) je eponimas (angl. eponym) definován jako „slovo, které někomu dává své jméno“. Valentina Skujinová považuje apelativizaci za „přeměnu vlastního jména v obecné“ a uvádí ji jako jeden ze zdrojů tvorby termínů (1993: 264). Jde o proces opačný k onymizaci. Výzkum onomastiky a terminologie tak získává společné rysy: onymum jako předmět výzkumu, který zahrnuje lingvistické i extralingvistické (historické, geografické, biografické aj.) prvky, předává při přeměně v apelativum neboli eponymický termín svou výzkumnou metodologii badatelům v oblasti terminologie. Analyzují se proto jeho jazykové i vnější, extralingvistické aspekty jako vzájemně obtížně oddělitelné, doplňující se a obohacující, které pomáhají pochopit sémantickou motivaci a původ názvu pojmu.

Apelativizace obohacuje terminologii většinou o přejaté termíny a představuje aktivní a aktuální způsob tvorby názvů nových pojmů. Například v roce 2011 byla periodická tabulka prvků doplněna o kopernikis; v lednu 2016 bylo oznámeno objevení čtyř nových chemických prvků, jejichž názvy byly stanoveny v souladu s doporučením Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (IUPAC) pojmenovávat chemické prvky po mytologických postavách, minerálech, místech, zemích či vědcích (Reedijk 2016). V červnu 2016 byly navrženy a 28. listopadu schváleny názvy nihonio (nihonium, Nh; „Nihon“ je jedním z japonských názvů Japonska a doslova znamená „země vycházejícího slunce“), moskovio (moscovium, Mc; podle názvu ruského hlavního města Moskvy, kde bylo provedeno mnoho významných výzkumů), tenesino (tennessine, Ts; na počest amerického státu Tennessee) a oganesono (oganesson, Og; název odkazuje na ruského fyzika Jurije Oganesjana, a to za jeho průkopnický přínos k výzkumu prvků) (IUPAC 2016).

V terminologii je otázka původu termínů vždy aktuální, a proto je důležité zjistit, kdy a jak dochází k apelativizaci onym. Jak uvádí prof. Tatjana Khvesko (Хвесько 2008), děje se tak tehdy, když přestane být zřejmá individualita objektu pojmenovaného onymem: a) když se denotát vlastního jména stane dostatečně známým všem příslušníkům určité jazykové

128 Jurgita Mikelionienė | Tarptautinių terminų apeliatyvacijos aspektai

členům komunity; b) když jméno není ztotožňováno pouze s jedním konkrétním denotátem (například maratonas – nikdo si nepamatuje, že se běželo z vesnice Marathónu, a nyní jde pouze o nejdelší běžeckou disciplínu, sportovní termín). Když se logické vazby s jedním pojmem přeruší nebo výrazně oslabí, navazují se s jiným. Aby k tomu došlo, musí onym získat další intelektuální informace související s určitou vědeckou či jinou oblastí, jejichž dostatečné množství z něj učiní apelativum. V té chvíli dochází k sémantické transformaci – nejdůležitějšímu procesu apelativizace. Bylo zjištěno, že tento proces v angličtině stále nabývá na intenzitě, a odráží tak změněný postoj uživatelů jazyka k vlastním jménům, k jejich jedinečnosti, posvátnosti apod. Protože se tato studie zaměřuje pouze na internacionalismy, apelativizace litevských termínů se neanalyzuje a na apelativizaci mezinárodních termínů se nahlíží spíše nikoli jako na proces probíhající v litevštině (je pochopitelné, že se nejčastěji přejímají již deonymizovaná slova), nýbrž jako na mnohostranný výsledek, který obohatil terminologii o rozsáhlý materiál.

Eponymické termíny se podle míry své apelativizace či deonymizace dělí na zcela nebo částečně deonymizované (Skujiną 1993; Bankava 2011). Protože složených termínů, které se považují za příklady částečné apelativizace (Cezario pjūvis, Bertoleto druska), se v užívání vyskytuje velmi mnoho, zatímco ve TŽŽ (2013) je jich velmi málo, omezuje se tato studie pouze na jednoslovné, zcela deonymizované termíny. Z Mezinárodního slovníku cizích slov, který sice není terminologickým slovníkem, ale je velmi užitečný pro výzkum eponymické lexiky, bylo vybráno téměř 900 názvů eponymických pojmů, z nichž 45 označuje různá domácí zvířata a ptáky. Názvy těchto plemen jsou většinou toponymického původu (koně norfolkai [plemeno vyšlechtěné v Anglii, v hrabství Norfolk], králíci šampanai [plemeno vyšlechtěné v Indii, zdokonalené ve Francii, v provincii Champagne], psi rotveileriai [podle názvu německého města Rottweil], ovce devonai [plemeno vyšlechtěné v Anglii, v hrabství Devon] atd.). Vzhledem k rozsahu studie a s přihlédnutím k názoru, že názvy plemen zaujímají přechodné postavení mezi onomastikou a nomenklaturou (Klimavičius 2005: 230), se eponymické názvy tohoto typu dále v této studii neanalyzují. Zkoumaný soubor článku tvoří 816 zcela deonymizovaných, tedy eponymických termínů, které jsou dále přehledně rozděleny podle formálních a významových vlastností.

Terminologija | 2017 | 24

129

STRUKTURÁLNÍ TYPY JEDNOSLOVNÝCH EPONYMICKÝCH TERMÍNŮ

1. Nejvýraznějšími příklady úplné apelativizace jsou termíny, které byly pouze gramaticky upraveny a foneticky přizpůsobeny systému litevštiny – jednoduchá slova – vlastní podstatná jména. Někdy pomáhá určit původ eponymických termínů pouze etymologický či historický výzkum. S ohledem na zvláštnosti přizpůsobování výpůjček (a většina analyzovaných termínů jsou právě výpůjčky) litevštině mohou být zcela deonymizované jednoduché termíny podle své formy, přesněji zakončení, dvojího typu: 1) když se vlastní jméno (například jméno osoby nebo města) stane obecným názvem pojmu bez výraznějších fonetických, slovotvorných či syntaktických změn, lze říci, že jde o vzácné případy nulové afixace², zejména pokud onym končí na samohlásku -a (tesla [podle příjmení vynálezce N. Tesly (srb. Tesla)] „jednotka magnetické indukce soustavy SI“); siena [podle názvu města Siena (it. Siena)] „určitá hnědá barviva“; katiuša³ [podle zdrobnělé podoby ruského ženského jména Katia] „sovětské zařízení k odpalování reaktivních dělostřeleckých střel“); 2) pokud se fonetická a morfologická adaptace nepovažuje za samostatný způsob tvorby termínů, řadí se do této skupiny také termíny, nejčastěji odvozené od mužských příjmení, s litevskými koncovkami -as, -is, -us: nikolis [podle příjmení anglického fyzika V. Nicola (ang. Nicol)] „optické zařízení“; koloradas [podle názvu amerického státu Colorado (ang. Colorado), kde se nejprve rozšířil] „mandelinka“. V takové terminologii je mnoho měrných jednotek (bekerelis [podle příjmení francouzského fyzika A. Becquerela] „jednotka aktivity radioaktivní látky v soustavě SI“; celsijus [podle příjmení švédského fyzika A. Celsia (Celsius)] „jednotka teploty Celsiovy teplotní stupnice“; machas [podle příjmení rakouského fyzika E. Macha] „nesystémová jednotka rychlosti užívaná k vyjádření rychlosti letu nadzvukových letadel“); názvy chemických prvků (fermis [podle příjmení italského fyzika E. Fermiho]). Někdy je fonetická adaptace výraznější, například berklis [podle názvu města Berkeley] „radioaktivní umělý chemický prvek“, siluetas [podle

² Zde i jinde se má na mysli pouze základní tvar slov, tj. nominativ jednotného čísla.

³ V Terminologické bance Litevské republiky je uvedeno jako vlastní podstatné jméno, pragmatonymum, „Katiuša“.

130

Jurgita Mikelionienė | Tarptautinių terminų apelatyvacijos aspektai

příjmení francouzského ministra Silhouette z 18. století, jeho karikatura] „výtvarné dílo, v němž jsou postavy a předměty zobrazeny jako skvrny s výraznými vnějšími obrysy“. Ženské koncovky se v litevštině přidávají k mezinárodním termínům eponymického původu mnohem méně často; obvykle při gramatickém a/nebo fonetickém přizpůsobení rovněž ženských názvů, například tradeskantė [Linnaeus pojmenoval rostlinu na počest zahradníků Tradescantů] „vytrvalá bylina Tradescantia“.

Je však třeba vzít v úvahu, že například názvy chemických prvků mají v latině příponu -ium, která zůstává nebo se objevuje i v angličtině, zatímco v litevských ekvivalentech chybí (lorensis [podle příjmení amerického fyzika E. Lawrence] „radioaktivní umělý chemický prvek“, lat. a ang. Lawrencium), je otázkou, zda koncovka připojená k původnímu příjmení, i když se liší od koncovky gramaticky přizpůsobeného osobního jména či mytonyma, například Lorensas a lorensis, Kurčiატovas a kurčiატovis, Neptūnas a neptūnis, Bakchas a bakchis, je slovotvorným, nebo pouze flektivním prvkem. V každém případě plní v litevštině gramatickou funkci, proto se takové eponymické termíny řadí k jednoduchým, neodvozeným termínům. Termíny tohoto typu, ať už neprošly žádným zásahem, nebo byly gramaticky upraveny a přizpůsobeny fonetickému systému litevštiny, se tedy považují za jednoduché eponymické termíny, které vznikly přechodem vlastního jména do třídy termínů bez výraznějších změn struktury. Tento proces nelze vždy znázornit pouze směrem onym / eponym → apelativum / termín; někdy má v některých jazycích podobu trojčlenné posloupnosti: apelativum → onym / eponym → apelativum / termín: [lat. victoria, ang. victory, lit. pergalė] → ženské jméno ang. Victoria (Viktorija) → ang. victoria (viktorija) – bot. „vytrvalá vodní rostlina“.

2. Jak ukazuje provedená kvantitativní analýza, eponymické termíny v litevštině jsou častěji odvozeninami (tvoří přibližně 61% celého souboru); mezi nimi převažují příponová odvození, zatímco složené a jinak utvořené termíny se vyskytují mnohem méně často⁴. Některé z nich se v litevštině obtížně slovotvorně rozčleňují a slovotvorný rozbor se prolíná s etymologickým. Apelativ

⁴ Je pravda, že existují studie, v nichž se k eponymickým termínům řadí i zkratky, zejména vzhledem k jejich četnosti v informatice (Karavaeva 2011), v této studii však nebyly analyzovány, protože nejsou uvedeny v TŽŽ.

Terminologija | 2017 | 24

131

Změněné propria nejen získávají nové sémantické komponenty, ale často také procházejí poměrně výraznou slovotvornou transformací; tak vznikají eponymické termíny-deriváty.

2.1. Tvoření pomocí sufixů, přestože je stejně jako v jiných jazycích (Karavae va, 2011) i v litevštině nejproduktivnějším způsobem tvoření eponymických termínů, nevykazuje velkou rozmanitost ani originalitu slovotvorných typů: k pojmenování pojmů se používá několik velmi častých formantů, které se vyskytují obecně ve všech mezinárodních slovech (například v angličtině jsou to podle Tatjany Karavae vos (2011) -ian, -ism, -ist, -ium, -ite); vyskytují se také odvozeniny s méně častými sufixy. Byly zjištěny tyto základní kategorie a typy tvoření eponymických termínů:

• abstrakta (označení dějů a vlastností). Názvy chemických a fyzikálních procesů, léčebných metod a vědních oborů se odvozují pomocí sufixů –(i)acija, –izacija, –ija, například: darsonvalizacija [podle příjmení francouzského lékaře D’Arsonvall] „léčba střídavým elektrickým proudem nebo vysokofrekvenčním elektromagnetickým polem“; pupinizacija [podle příjmení amerického fyzika M. Pupina] „zvyšování indukčnosti elektrického obvodu tím, že se do něj v určitých intervalech sériově zapojují indukční cívky“. Sufix –istika (bizantistika, lituanistika) označuje souhrn výzkumů v té či oné oblasti. K pojmenování soutěží a obecněji rozsáhlejších akcí se používá sufix –iada (spartakiada). Názvy vlastností odvozené od vlastních jmen se nejčastěji tvoří sufixem –izmas. Jak uvádí také Gramatika současné litevštiny (1994: 103), většina takových podstatných jmen označuje názvy filozofických, náboženských, uměleckých, vědeckých a politických směrů, systémů a společenských i politických zřízení. Nalezené termíny jsou odvozeny od antroponym – nejčastěji od příjmení významných filozofů, teologů a umělců (bergsonizmas [podle příjmení filozofa A. Bergsona] „filozofický směr, který považuje intuici za nejdůležitější prostředek poznání“; petrarkizmas „poetický směr, který se projevoval následováním milostné lyriky italského básníka F. Petrarky“) a křestních jmen (tomizmas „nábožensko-filozofický systém Tomáše Akvinského a směr katolické filozofie, který se na jeho základě utvořil“); teonym a mytonym (mitraizmas „synkretický náboženský systém založený na kultu boha Mitry“; prometėjizmas „etický princip požadující, aby se blaho celého lidstva či sociální skupiny považovalo za cíl činnosti jednotlivce“), ojediněle také od pseudonymů (trockizmas [podle

132

Jurgita Mikelonienė | Tarptautinių terminų apeliatyvacijos aspektai

Bronšteinova pseudonymu Trockij] „ideologická politická koncepce“). Sufixem -izmas je utvořeno několik termínů odvozených od oikonym, například mančesterizmas [podle názvu britského města Manchester] „ekon. směr politické ekonomie skupiny anglických politiků a ekonomů z první poloviny 19. století“; solecizmas ([lat. soloecismus < z řec. soloikismos, podle názvu Sol (řec. Soloi) – starověké athénské kolonie, jejíž obyvatelé mluvili nesprávnou řečtinou] „syntaktická chyba, obvykle syntaktické barbarství“). Termínů s abstraktním významem je velmi mnoho a jejich slovotvorným základem mohou být antroponyma i toponyma;

• názvy nositelů vlastností mohou být tvořeny jak z vlastních jmen živých bytostí, tak neživých objektů. Jde o eponymické termíny tvořené sufixy -itas (sperilitas [podle příjmení kanadského chemika 19. století Frensia L. Sperio (ang. Sperry)] „stříbřitě bílý minerál, surovina pro výrobu platiny“), -ija (ešerichija [podle příjmení německého lékaře T. Ešericha (Escherich)] „tyčinková bakterie“). V matematické terminologii se vyskytují termíny se sufixem -ianas (hesianas [podle příjmení německého matematika O. Hesseho (Hesse)] „mat. kvadratická forma funkce vytvořená určitým způsobem“), jakobianas [podle příjmení německého matematika K. G. J. Jacobiho (Jacobi)] „determinant sestavený z parciálních derivací funkce mnoha proměnných“, vronskianas [podle příjmení polského matematika J. Wrońského (Wroński)] „determinant sestavený z řešení lineární homogenní rovnice a jejich derivací“ aj.); názvy nemocí se sufixem -iozė (boreliozė [podle příjmení objevitele Amédée Borrela (Amedee Borrel)] „nemoc přenášená klíšťaty“); bylo nalezeno několik jednotlivých odvozenin se sufixy -ika (orfika [podle jména postavy ze starověké řecké mytologie Orfea] „klávesový hudební nástroj, miniaturní klavír, zvláště oblíbený v první polovině 19. století“), -ikas (anakreontikas „dílo s motivy lásky v jasné náladě nebo veselé bezstarostné každodennosti, napsané ve stylu poezie řeckého básníka Anakreonta“), -ina (granadinà [podle města Granada] „španělský lidový tanec; varianta fandanga“), -inas (andezinas [podle názvu pohoří And (Andes)] „minerál plagioklas“), -usė (pijusė [podle latinského jména papeže Pia (Pius)] „malá, kulatá čepička sešitá ze čtyř částí, kterou nosí vysocí katoličtí duchovní“), -idai (aleksandridai „středověká fantastická vyprávění založená na motivech tažení Alexandra Velikého“) a

Terminologija | 2017 | 24 133

další. Mnoho mezinárodních teologických a filozofických termínů s formanty -itai, -inai, -istai označuje osoby (joanitai [název vznikl podle jeruzalémské nemocnice sv. Jana (lat. Joannes)] „řeholní laický katolický řád“, bernardinai „větev cisterciáckého mnišského řádu; její stanovy připravil Bernard z Clairvaux (franc. Bernard de Clairvaux)“; eberistai [podle příjmení jednoho z vůdců, Ž. Ebera (franc. Hébert)] „levicoví jakobíni hájící zájmy městské chudiny“). Jednotné číslo se mezi označeními osob vyskytuje méně často (sokratikas „následovník řeckého filozofa Sókrata“; mahometonas [podle jména zakladatele islámu a proroka Mohameda] „vyznavač islámu“).

Při analýze eponymických termínů byly zaznamenány také derivační rysy typické pro jiné druhy termínů; vyskytují se mezi nimi i odvozeniny se dvěma sufixy, například salmonelė [podle příjmení amerického patologa D. Salmona] → salmoneliozė „akutní infekční onemocnění postihující nejčastěji žaludek a střeva“; některá eponyma se stala základem rozsáhlejší slovotvorné řady: podle příjmení anglického vědce Johna Daltona byl pojmenován daltonas („nesoustavná jednotka hmotnosti používaná v jaderné fyzice“) a vytvořeno také několik odvozenin: daltonizmas („vrozená neschopnost rozlišovat některé barvy“), daltonikas („člověk trpící daltonismem“), daltonidai („chemické sloučeniny s konstantním složením“).

Pokud jde o tvoření eponymických termínů pomocí sufixů, je třeba zdůraznit také výraznou analogii: vedle známějších odvozenin olimpiada, spartakiada se řadí názvy jiných sportovních akcí vytvořené analogicky, se stejným sufixem -iada a stejným slovotvorným významem: alpiniada („akce horského sportu, sraz, jehož účastníci vystupují po vyznačených stezkách do hor; pořádá se od roku 1933“), makabiada („světové židovské hry pořádané v Tel Avivu sportovním sdružením Makkabi podle olympijského programu“), ik其中ariada („světové letecké sportovní hry; první se konaly roku 1991 ve Francii“). S analogií souvisí výrazná míra pravidelnosti v některých oborech a ustálené nominační tradice; například k pojmenování minerálů se nejčastěji používá sufix -itas: prustitas [podle příjmení francouzského chemika J. L. Prousta (Proust)], otenitas [podle názvu francouzského města Autun], silimanitas [podle příjmení amerického mineraloga B. Sillimana (Silliman)] aj. Názvy rostlin, přestože jsou odvozeny od mužských příjmení, přibírají formant ženského rodu -ija (magnolija [podle příjmení francouzského botanika P. Magnola (Magnol)], gledicija [podle německého bota-

134

Jurgita Mikelionienė | Tarptautinių terminų apeliatyvacijos aspektai

příjmení Gleditsche (Gleditsch)], paulínie [podle příjmení dánského botanika S. Paulliho ze XVII. století], voskovka [podle příjmení italského přírodovědce A. Vallisneriho atd.), méně často -ée, například kobea [podle příjmení španělského botanika B. Coba] „popínavá okrasná rostlina“.

Vedle výše zmíněných slovotvorných typů, které se vyskytují téměř ve všech oborech, se objevují také poměrně specifické eponymické termíny se vzácnějšími příponami, někdy rozpoznatelnými pouze morfémově nebo diachronně. Nejčastěji jde o termíny slovanského původu, například: cyrilice „jedna ze dvou (druhou je hlaholice) prvních slovanských abeced; pojmenována na počest slovanského vzdělavatele Cyrila“; liavonicha [bělorus. Leova žena] „lidový tanec“; kujaviakas [pol. Kujavsko (Kujawy), historická oblast Polska] „polský lidový tanec“.

Mezi analyzovanými příklady se vyskytují také hybridy s litevskými příponami a různými významy: -ybė (mahometonybė), -ininkai (garibaldininkai „účastníci italského hnutí odporu proti fašismu, kteří se označili za následovníky národního hrdiny G. Garibaldiho“), -ėlė (kanarėlė „zool. pěvec z čeledi pěnkavovitých, pocházející z Kanárských ostrovů“) aj. Většinou jde o označení osob, které podle příslušnosti k nějaké organizaci, hnutí, sdružení, škole apod. dostávají příponu -iečiai (elžbietiečiai „angličtí dramatici z konce XVI. a počátku XVII. století (z posledních dvaceti let vlády královny Alžběty I. a z období vlády krále Jakuba I.), jejichž tvorba, zejména tvorba W. Shakespeara, představuje jeden z nejvýznamnějších úspěchů renesanční literatury“, miletiečiai „první řecká filozofická škola, která působila v VI. století př. n. l. ve městě Milétu“). Ve Slovníku mezinárodních slov byl mezi hybridy odvozenými od litevského osobního jména nalezen pouze jeden: Tarptautinių žodžių žodyne domeikitas [podle příjmení geologa I. Domeiky] „bílý, šedý, křehký, vzácný minerál, arsenid mědi“.

2.2. Ve srovnání se sufixálními a jednoduchými termíny jsou další strukturní typy jednoslovných eponymických termínů – složeniny, staženiny a zkratky – méně rozšířené. Ve složených eponymických termínech je nejčastěji první část deonymizovaná, zatímco druhá je klasického původu, například -metr, -fon, který může fungovat i jako samostatné slovo: hercmetr, newtonmetr, ohmmetr; saxofon, gramofon, označující přístroje a nástroje. Vyskytují se také ojedinělé případy, kdy obě části pocházejí ze samostatných slov, ale druhá část se v jiných eponymických složeninách neopakuje, například newtonsekunda „jednotka impulsu“, portlandský cement [podle názvu poloostrova Portland ve Velké Británii + cement] „nejrozšířenější hydraulické pojivo – jemně mletá směs slínku, sádry a aktivních minerálních přísad“.

Terminologija | 2017 | 24

135

Mezi složenými eponymickými termíny se vyskytují také takové, jejichž druhá část je nesamostatným mezinárodním morfémem: názvy věd s komponentem -logie (atlantologie, egyptologie, venerologie), méně časté složeniny s komponenty -typie (daguerrotypie [podle příjmení Francouze Louise Jacquese Mandého Daguerra, jednoho z vynálezců fotografie] „první fotografická metoda“), -saurus (atlantosaurus „zkamenělý plaz dlouhý asi 40 m, který žil v druhohorách“) aj. Někdy se onymum ve složeném slově objevuje jako základ odvozené druhé části, například sociální darwinismus „sociologický směr, který mechanicky uplatňuje biologické zákony odhalené anglickým přírodovědcem Ch. Darwinem při vysvětlování společenských jevů“. K řadovým útvarům lze zařadit složeniny tohoto typu s prefixoidem neo- (neokantismus „filozofický směr rozvíjející myšlenky I. Kanta; vznikl v Německu v druhé polovině XIX. století“, neohegelianismus „filozofický směr z konce XIX. a počátku XX. století, který rozvíjel a kritizoval filozofické koncepce G. W. F. Hegela“, neoplatonismus aj.). Stažených termínů (kontaminací) a také zkratek je ještě méně: bozon [podle příjmení indického fyzika S. Boseho + (elektr)on] „elementární nebo složená částice, jejíž spin je roven nule nebo celému číslu“; orimulse ([podle názvu venezuelské provincie Orinoko, kde se vyrábí, + emulze] „emulze těžké ropy a vody“); do („tón, nazývaný také c“ [z první slabiky příjmení italského hudebníka G. B. Doniho]). Víceznačnost slovotvorných formantů může způsobovat, že eponyma působí zavádějícím dojmem a jsou tvořena bez ohledu na požadavky kladené na termíny – přesnost, jasnost a jednoznačnost; například přípona -it se vyskytuje nejen v názvech minerálů, ale i nemocí; srov. minerál biotit [podle příjmení francouzského fyzika a astronoma Jeana-Baptista Biota] „chem. minerál ze skupiny slíd, třídy silikátů“ a haimorit „zánět čelistní dutiny (sinusu)“ [pojmenován podle příjmení anglického anatoma N. Highmora, který tuto dutinu popsal]; přípona -ie se užívá v termínech s ještě rozmanitější sémantikou, například v názvech rostlin (araukarie [podle názvu chilské provincie Arauco] „vysoký stálezelený jehličnatý strom“), bakterií (borrelie [podle příjmení objevitele Amedee Borrel] „bakterie přenášená klíšťaty“), fosilních plazů (seymourie [podle názvu amerického města Seymour, kde byla nalezena]) aj. Taková rozmanitost a souběh formantů laikovi neusnadňují okamžitou identifikaci denotátu. Protože se však tyto termíny užívají v různých oborech,

136

Jurgita Mikelionienė | Tarptautinių terminų apeliatyvacijos aspektai

mohou vyvolat určité zmatky pouze tehdy, jsou-li použity v populárně-vědeckých článcích nebo v titulcích internetových zpráv.

Shrneme-li strukturální typologii eponymických termínů, lze říci, že vzhledem k tomu, že většina z nich je mezinárodní, jsou jejich strukturní typy v mnoha jazycích téměř stejné; převažují sufixální odvozeniny a hojně se vyskytují jednoduché eponymické termíny. Eponymická terminologie v litevštině se výrazněji odlišuje pouze z hlediska adaptace a samozřejmě originalitou formantů hybridních útvarů.

SÉMANTICKÁ ANALÝZA EPONYMICKÝCH TERMÍNŮ

Klasifikace všech 816 plně deonymizovaných jednoslovných eponymických termínů z Mezinárodního slovníku cizích slov z různých oborů podle významu je založena především na vztahu pojmenovávaného pojmu k určité vědní či profesní oblasti. Podle toho jsou termíny rozděleny do 15 terminologických skupin různého rozsahu: filozofie, náboženství, politologie apod. (20,6%), chemie (18%), fyzika, matematika a astronomie (8%), botanika (7,6%), lékařství, veterinární lékařství a zoologie (7,5%), filologie (6,3%), technika (5,9%), oděvnictví a textilnictví (5%), hudba a choreografie (4,2%), kuchařství (3,9%), geologie a paleontologie (3,7%), architektura, výtvarné umění a fotografie (3,5%), ekonomie a numismatika (3,3%), geografie (1,3%) a sport (1,2%).

Zaměříme-li se na kognitivní aspekt apelativizace, tj. vlastnost vlastního jména stát se jménem obecným, jak již bylo zmíněno, zjistili jsme, že hlavním způsobem tohoto procesu je metonymizace, při níž se projevuje výrazná logická souvislost prostoru, času, místa, příčiny a následku, části a celku. V případě apelativizace termínů je však nejčastějším vztahem a) antroponymum – objekt (rostlina, minerál, chemický prvek, měrná jednotka atd.); b) toponymum – objekt.

Podle toho a na základě obvyklé klasifikace vlastních jmen v onomastice (jasný systematický přehled viz Mickienė, Bčiūnaitė-Lūžienė 2013) lze všechny eponymické termíny rozdělit na ty, které pocházejí ze jmen živých bytostí, a na ty, které pocházejí ze jmen neživých objektů; tyto skupiny lze dále členit na menší typy a podtypy.

1. Základní jména skutečných živých a smyšlených bytostí jsou především antroponyma (křestní jména, příjmení, pseudonymy, jména postav), mytonyma a teonyma. Jména živých bytostí se stala základem více než 60% pojmů.

Terminologija | 2017 | 24

137

1.1. Je nepochybné, že téměř všechny termíny tohoto typu antroponymického původu vznikly z výrazných egocentrických a extralingvistických motivů (Burkova 2010):

• na počest samotných vynálezců a objevitelů, konstruktérů (kocher lékařský „ozubený nástroj k sevření cévy“, pojmenovaný podle příjmení švýcarského chirurga E. Kochera, který jej vytvořil; ruční palné zbraně deringer, berdan, browning, colt, nagant, mauser, winchester byly pojmenovány podle příjmení konstruktérů, kteří je vytvořili); na památku významných botaniků, přírodovědců a dalších vědců z různých oborů vznikly termíny gerbera „vytrvalá bylina, okrasná rostlina“, na počest německého lékaře a přírodovědce Gerbera; elzevir „tiskařská značka; knížka malého formátu“, podle příjmení nizozemských tiskařů a nakladatelů Elzevirů (Elsevier) ze XVI.—XVII. století; makadam „vozovka z několika vrstev drceného, mechanicky zhutněného kameniva“, podle příjmení skotského vynálezce MacAdama (McAdam); diesel „motor s vnitřním spalováním“, podle příjmení německého vynálezce R. Diesela; aj.;

• jako výraz úcty k vládnoucím se v termíny proměňují jména a příjmení císařů, carů, králů a královen (alexandrit „minerál, odrůda chrysoberylu; drahokam I. třídy“, podle jména ruského cara Alexandra II.; viktorie „vytrvalá vodní rostlina“, podle jména britské královny Viktorie; bonapartismus „forma kontrarevoluční diktatury, která se zformovala ve Francii na počátku XIX. století za vlády císaře Napoleona I. Bonaparta“);

• připomínají se vojevůdci, diktátoři a generálové (bekéš „kabát, vypasovaný v pase, podšitý kožešinou nebo vatou; od XVI. století jej nosila také litevská a polská šlechta“, pojmenovaný podle K. Bekeše (pol. Bekiesz), vojevůdce polsko-litevského státu; gallifet „kalhoty úzké od kolen dolů a rozšiřující se směrem nahoru“, podle příjmení francouzského generála G. A. de Galliffeta; pershing „balistická raketa středního doletu s jadernou hlavicí“, podle příjmení amerického generála Pershinga;

• vzdává se hold významným spisovatelům (goethit „minerál, hydroxid železa; jehlicovitá železná ruda“, podle příjmení německého básníka J. W. Goetha (Goethe); bajronismus), encyklopedistům (rudbekie „vysoká bylina“, pojmenovaná Linném na počest švédského encyklopedisty Rudbecka), tedy slavným osobnostem, které s pojmenovávaným objektem přímo nesouvisejí;

138

Jurgita Mikelionienė | Tarptautinių terminų apeliatyvacijos aspektai

• K uctění památky drahých osob – manželek, dcer, přítelkyň (hortenzie [podle jména Hortense, manželky Jeana-Andrého Lepautea, významného francouzského hodináře a konstruktéra mimořádně přesných chronometrů] „okrasná parkovní, zahradní a hrnková květina“, a také berta [pojmenováno podle Berty, manželky továrníka Kruppa] „dělostřelecká zbraň“.

Je třeba zdůraznit, že v této skupině názvů eponymických pojmů převažují termíny odvozené od příjmení; jde vůbec o nejpočetnější kategorii eponymických termínů.

1.2. Mytologie a náboženství jsou důležitou součástí lidské identity, proto nepřekvapuje ani výskyt termínů vzniklých na základě jmen bohů řeckého Olympu a římského panteonu (apolonas „zool. denní motýl“) či dalších mytických postav, například jmen Tantala, Chiméry a Medúzy (tantala „chem. prvek Ta, atomové číslo 73, namodralý kov“; chimera „výtvarné dílo, dekorativní prvek architektonického či výtvarného díla zobrazující mytickou Chiméru nebo jinou fantastickou bytost“; medūza „zool. mořský láčkovec“). Do mezinárodní terminologie se nejčastěji dostaly prostřednictvím klasických jazyků, a proto jsou snadno srozumitelné a vyvolávají asociace s nejvýraznějšími vnějšími či vnitřními vlastnostmi, neobvyklými schopnostmi či silami. Poněkud méně je termínů pojmenovaných podle bohů či legendárních hrdinů jiných národů, například starověkých skandinávských (egirinas [podle jména islandského boha moří Egira] „minerál, tmavě zelený pyroxen“; vanadis [podle jména Vanadé, staroseverské bohyně krásy] „chem. prvek V, kov“), a také podle světců a různých biblických postav (abramitai „náboženská sekta v Čechách v 18. století, která se hlásila ke starému židovskému náboženství, tj. k náboženství Abrahamovu“). Mnoho náboženských termínů odvozených od jmen různých světců se tak či onak vztahuje k určité konfesí, jejím stoupencům apod.

Všechny termíny antroponymického původu se vyznačují názorností už díky svému specifickému vztahu k základovému slovu, zvláště expresivní jsou však pojmy pojmenované podle jmen literárních postav (arlekináda „krátká pantomimická scéna, v níž vystupuje její hlavní postava Harlekýn a další maskované postavy italské komedie“; montekrist [podle jména hrdiny románu A. Dumase „Hrabě Monte Cristo“ (Monte Cristo)] „malorážní puška, revolver, pistole“; hamletismus [podle jména hrdiny tragédie anglického spisovatele Williama Shakespeara „Hamlet“] „chování člověka, který je citlivý, nesnáší zlo, ale je nerozhodný, nečinný a váhavý“;

Terminologija | 2017 | 24

139

pantagruelismus [podle jména hrdiny díla F. Rabelaise „Gargantua a Pantagruel“Pantagruel (fr.)] „prostácký, cynický humor“ atd.).

2. Eponymické termíny vytvořené z vlastních názvů neživých objektů pocházejí převážně z místních názvů (toponym, hydronym, oikonym), jen několik jich pochází z názvu hudební skupiny (beatles [podle názvu anglického instrumentálně-vokálního souboru „The Beatles“] „člen instrumentálně-vokálního souboru hrajícího bigbít“) nebo názvů publikací (parnasisté [podle názvu básnické sbírky „Současný Parnas“ (1866)] „skupina francouzských básníků z druhé poloviny 19. století“). Takové termíny lze podle pojmenovaných objektů, z nichž základové slovo vzniklo, dále podrobněji rozdělit.

Termíny geografického původu, odvozené od:

• kontinentů (europium [podle názvu evropského kontinentu] „chemický prvek Eu, atom. č. 63; kov“), zemí (portugalec „zlatá mince ražená v 16. a 17. století v jižní a střední Evropě podle vzoru portugalských zlatých mincí“), oblastí, států (čako [podle provincie Chaco v severní Argentině] „komplex savan a lesů v severozápadní Argentině“; kalifornium [podle názvu amerického státu Kalifornie, kde bylo objeveno] „radioaktivní umělý chemický prvek Cf, atom. č. 98“), měst (čarleston [podle názvu amerického města Charleston] „společenský tanec v rychlém tempu“; plomb yras [podle názvu francouzského města Plombières] „zmrzlina ze smetany“) a dokonce vesnic či míst (badminton [podle názvu anglického místa Badminton] „sportovní hra“; ytterbium [podle názvu švédského místa Ytterby, kde bylo nalezeno] „chemický prvek Yb, atom. č. 70; kov“) názvů. Jde o nejpočetnější skupinu termínů vytvořených z toponym, která se vyznačuje také velkým počtem různých latinských oikonym a historických názvů v jiných jazycích, jež se staly termíny (např.: chemické prvky hafnium [podle latinského názvu Kodaně (lat. Hafnia)], holmium [podle latinského názvu Stockholmu (lat. Holmia)], germanium [podle latinského názvu Německa (lat. Germania)], ruthenium [podle názvu Ruska (lat. Ruthenia)]; geol. kambrium [podle latinského názvu poloostrova Wales ve Velké Británii Cambria] „geol. období dějin Země…

140

Jurgita Mikelionienė | Tarptautinių terminų apeliatyvacijos aspektai

„1. období prvohorní éry“; zool. n a ū p l i j u s [podle názvu starověkého řeckého města Nauplia (řec. Nauplio)] „planktonní larva většiny nižších korýšů“; choreogr. l i p s i s [něm. Lipsi; podle latinského názvu Lipsia pro Lipsko] „německý společenský tanec“ atd.);

hor (v e z u v i a n a s [podle názvu sopky Vesuv (it. Vesuvio)] „minerál, komplexní silikát vápníku a hliníku“; a n d e z i n a s [podle názvu And (šp. Andes)] „minerál plagioklas“) a údolí (h ã l i n g a s [nor. Halling, údolí Hallingdal] „norský lidový tanec“);

ostrovů (b o r n e o l i s [podle názvu ostrova Borneo (Kalimantan)] „organická sloučenina C“; t o p a z a s [podle názvu ostrova Topaz v Rudém moři] „minerál, vodnatý silikát hliníku“) a poloostrovů (l a b r a d o r a s [podle názvu poloostrova Labrador (ang. Labrador)] „minerál plagioklas“);

řek (i p r i t a s [fr. yp érite] „chem. bojová jedovatá látka; poprvé ji v roce 1917 použili Němci v bojích v Belgii u města Ypres“; t v i d a s [podle názvu skotské řeky Tweed (ang. Tweed)] „tkanina s drobným vzorem utkaná z vlněné česané příze“; a m a z o n ė [podle názvu řeky Amazonky] „středně velký zelený papoušek rodu Amazona“; g i u n c a s [podle názvu přítoku Dunaje Giunco (něm. Günz)] „nejstarší glaciál kvartérního období v Alpách“), pramenů (a g a t a s [fr. agate < řec. achatēs podle pramene Agato na Sicílii, kde byl poprvé nalezen] „minerál, polodrahokam“) a dalších hydronym.

Jak ukazují příklady oikonymického původu, v terminologii převažují termíny vzniklé na základě metonymického vztahu, kdy se název místa, kde byl nějaký objekt objeven či vytvořen nebo kde byl zaznamenán nějaký jev, stal názvem tohoto objektu či jevu. Vyskytují se i méně obvyklé případy, například chemický prvek rutenis (ruthenium) byl pojmenován podle země, v níž se narodil vědec, který jej objevil. Takovou deonymizací toponym a hydronym vzniklo mnoho eponymických termínů z chemie, geologie a choreografie.

Eponymické termíny vznikají mnohem méně často i jiným způsobem přenášení významu slova, totiž metaforizací, kdy se název na základě podobnosti vnějšího či vnitřního znaku stává základem eponymických termínů (například h i a c i n t a s (hyacint) vznikl z mytonyma a dnes je termínem mineralogie a botaniky podle stejné barvy a krásy květu a minerálu;

Terminologija | 2017 | 24

141

chimera „zool. ryba schopná měnit barvu“; zřejmě také dostala jméno podle mytonyma pro svou neobvyklost).

V terminologii se často zdůrazňuje jednovýznamovost názvů pojmů, jejich nezávislost na kontextu a emocionální neutralita. Při vytváření eponymických termínů se tyto zásady zjevně ne vždy dodržují, neboť asociativní vazba bývá mimořádně silná (například červ afroditė (Afrodita), dorůstající až 10 cm, jehož tělo pokrývají štětinky třpytící se duhovými barvami a připomínající zelenozlatou kožešinu, který žije zavrtaný v povrchovém mořském dně a svou krásou se ve světě živočichů vyrovná Afroditě na Olympu)⁵.

Samotný eponymický termín svou jednoduchou formou někdy nepřispívá k sémantické průhlednosti, protože eponymické termíny vytvořené z téhož vlastního jména se někdy liší pouze koncovkou. Volba jednoho či druhého názvu pojmu pak může u méně pozorného uživatele vyvolat komunikační nebo vědecký zmatek: srov. afganis („měnová jednotka“) a afganas („jihozápadní vítr vanoucí v horním toku Amudarji“ a „koberec tkaný ve Střední Asii“); einšteinas („fyz. jednotka měření světla“) a einšteinis („radioaktivní umělý chemický prvek“). Eponymickým termínům se lidé snaží vyhýbat také kvůli občasné homonymii. Někdy je homonymní onym základem dvou homonymních termínů (1 bostonas a 2 bostonas): město Boston ve Velké Británii se uchovalo v textilní terminologii jako „česané vlněné keprové tkanivo“, zatímco název Bostonu ve Spojených státech se stal choreografickým termínem označujícím variantu pomalého valčíku. Je pravda, že ve specializovaných terminologických slovnících z různých oborů jsou takové případy vzácné a ve slovnících cizích slov se uvádějí v samostatných heslech, takže zůstává pouze problém výběru označovaného zdroje či slova.

ZÁVĚRY

1. Při přeměně v eponymní termín ztrácí vlastní jméno svou individualitu, získává však nové rysy a celý jazykový systém se obohacuje o mezinárodní slova různé struktury, neologismy – výrazné plnohodnotné termíny; díky zjevné analogické tvorbě přibývá útvarů, které mají zřejmou souvislost s vlastními jmény, ale plní funkce, které těmto již nejsou vlastní.

⁵ V angličtině se tento červ nazývá See mouse, což ukazuje, že termíny se nepřejímají slepě, i když jsou mezinárodní, nýbrž se hledají ty nejvýraznější asociace.

142 Jurgita Mikelionienė | Tarptautinių terminų apeliatyvacijos aspektai

2. Termíny eponymního původu mohou mít různou strukturu; v litevštině se častěji než v latině či angličtině ponechává prosté slovo, které se gramatikalizuje, avšak na rozdíl od angličtiny, kde si i kmen zachovává latinizovaný pravopis původního jazyka, se v litevštině foneticky adaptuje.

3. K sémantické transformaci vlastních jmen v termíny dochází nejčastěji prostřednictvím metonymizace. Nejvíce je termínů antroponymického původu, odvozených od mužských příjmení. Polysémie a homonymie eponymických termínů nejsou žádoucím jevem, lze se jim však vyhnout díky užívání termínů v různých oborech.

4. Každé vlastní jméno označující osobu, která se něčím zasloužila a široce proslavila, nebo název významného místa se může v důsledku apelativizace stát eponymickým termínem.

LITERATURA A PRAMENY

Bankava B. 2011: Eponīmi latviešu valodā: lingvistiskais aspekts, Rīga: Latvijas universitāte.

Burkova T. 2010: Peculiarities of the Appellativation of Anthroponyms in a Scientific Style. – Vestnik Yaroslavskogo gosudarstvennogo universiteta, 87–91.

Crystal D. 2003: The Cambridge Encyclopedia of the English Language, Cambridge: Cambridge University Press.

Gramatika současné litevštiny, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijos leidybos centras, 1994.

Gaivenis K., Keinys S. 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa.

IUPAC 2016: IUPAC Announces the Names of the Elements 113, 115, 117, and 118. IUPAC. Prieiga per internetą: https://iupac.org/iupac-announces-the-names-of-the-elements-113-115-117-and-118/.

Karavaeva T. L. 2011: Structural and semantic types of eponyms. – Opera in onomastica 14, Odesa: Astroprint, 80–89. Prieiga per internetą: http://karpenko.in.ua/wp-content/uploads/2013/02/Karavaev.pdf.

Kaulakienė A. 2009: Lietuvių fizikos terminijos raida, Vilnius: Technika.

Kasradze M., Kasradze D. 2015: Traumatologijos ir ortopedijos eponimai, Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla.

Keinys S. 2005: Galūninė lietuviškų terminų daryba. – Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 77–112.

Kitkauskienė L. 2011: Eponiminiai architektūros, meno ir statybos terminai lietuvių kalboje. – Santalka: filologija, edukologija 19(1), Vilnius: VGTU leidykla, 48–58.

Klimavičius J. 2005: Lingvistinis požiūris į veislių nomenklatūrą. – Leksikologijos ir terminologijos darbai: norma ir istorija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Kurmiņa L. 2010: Eponiminiai augalų pavadinimai latvių ir lietuvių kalbose: darybos būdai. – Leksikografija ir leksikologija 2, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 355–367.

Litevkiene N. 2010: Eponyms of Anatomy. – Vārds un tā pētīšanas aspekti 14(1), Liepāja: Liepājas universitāte, 156–161.

Mickienė I., Bačiūnaitė-Lužienė L. 2013: Onomastikos įžvalgos, Vilnius: Vilniaus universitetas.

Pietė L. 2007: Personvārdi latviešu un lietuviešu augu nosaukumos. – Vārds un tā pētīšanas aspekti 11, Liepāja: Liepājas universitāte, 45–53.

Reedijk J. 2016: How to name new chemical elements. IUPAC. Prieiga per internetą: https://iupac.org/recommendation/how-to-name-new-chemical-elements/.

Skujiņa V. 1993 (2002): Latviešu terminoloģijas izstrādes principi, Rīga: Zinātne.

TŽŽ 2013: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius: Alma littera.

Хвесько Т. 2008: Когнитивное описание формирования топонимов. – Язык и культура, Томский государственный университет, 77–82. Prieiga per internetą: http://sun.tsu.ru/mminfo/000349304/03/image/03-077.pdf.

Terminologija | 2017 | 24

143

ASPECTS OF APPELLATIVATION OF INTERNATIONAL TERMS

Výzkum litevské terminologie eponymických termínů z různých oborů (anatomie, architektura, botanika atd.) začal ve 21^st. století. Systematičtější pohled zahrnující obecné aspekty apelativizace termínů je však stále žádoucí, zejména proto, aby s nimi byli seznámeni budoucí překladatelé v daném oboru, redaktoři a další cílové skupiny, které se zajímají o aplikované a teoretické aspekty vědeckých pojmů. Ačkoli apelativizace nejčastěji doplňuje terminologii o přejaté termíny a většina eponymických termínů vznikla již v devatenáctém století, jde o aktivní a relevantní způsob vytváření nových termínů. Například v lednu 2016 bylo oznámeno objevení čtyř nových chemických prvků, u nichž bylo v červnu 2016 v souladu s doporučením IUPAC, aby chemické prvky dostávaly jména mytologických postav, minerálů, míst, zemí nebo vědců, navrženo pojmenování nihon, moskov, tenesin a oganeson. Uvedené termíny byly schváleny 28^th. listopadu 2016.

Onymum při přeměně v apelativní termín ztrácí svou individualitu, získává však nové rysy a do jazykového systému vstupují nová slova různých struktur. Článek podává stručný přehled 816 eponymických slov z různých oborů, vytvořených na základě vlastních jmen vybraných ze slovníku Tarptautinių žodžių žodynas (Slovník mezinárodních slov) (2013), a strukturálních a sémantických variant plně apelativizovaných termínů, přičemž propojuje lingvistické a extralingvistické aspekty související s encyklopedickými a vědeckými poznatky z různých oborů. Podle oboru jsou všechny termíny rozděleny do 15 skupin (například chemie, fyzika, matematika a astronomie, botanika, technika, oděvnictví, sport, choreografie atd.). Hlavní metodou apelativizace je metonymizace, při níž existuje silné logické spojení mezi vlastním jménem osoby nebo místa a konkrétním předmětem či jevem. Oikonyma se stala základem pro více než 60 procent zkoumaných pojmů, z nichž většina se vyvinula z egocentrických motivů. Apelativní onymum nejen získává nové sémantické složky, ale často se také slovotvorně mění: mezi deonymizovanými termíny jsou nejen gramaticky adaptované termíny (fermis, klarkas), ale hojně se vyskytují také sufixální deriváty (hesianas, mahometonybė, rusoizmas), složeniny a křížence (atlantozauras, orimulsi̇ja).

Obdrženo 2017-09-18

Jurgita Mikelionienė Kauno technologijos universitetas K. Donelaičio g. 73, LT-44249 Kaunas E. paštas [email protected]

144 Jurgita Mikelionienė | Tarptautinių terminų apeliatyvacijos aspektai