LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, IV LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

STUPŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN A JEJICH VÝZNAMY V SOUČASNÉ LITEVŠTINĚ

A. VALECKIENĖ

§ 1. Jednotlivé předměty mohou mít různou míru vlastnosti. Rozdíly v míře vlastnosti srovnávaných předmětů vyjadřují stupňové tvary.

V současné spisovné litevštině můžeme rozlišit dva samostatné stupně: komparativ a superlativ. Kromě nich se užívá také takzvaný vyšší stupeň a nejvyšší stupeň ze všech. Jak však uvidíme dále, netvoří samostatné stupně, nýbrž jsou variantami komparativu a superlativu s určitým významovým odstínem.

K stupňům nepatří pozitivní tvar přídavného jména (geras, -a, senas, -a), který vyjadřuje pouze samotnou vlastnost předmětu, nikoli její míru vzhledem k vlastnosti jiného předmětu.¹

Ke stupňům nelze řadit ani takové tvary, které sice vyjadřují určitou míru vlastnosti, avšak vyjadřují ji subjektivně, bez jednoznačného srovnání s jiným předmětem. V současné spisovné litevštině se za útvary se subjektivním významem, které nespadají do kategorie stupňování, považují: přídavná jména s příponou -okas,-a², s předponami apy-, po- (senókas laikas, apýgilė duobė, pómážis autuvas), vyjadřující obecně ne zcela plnou míru vlastnosti, a zdrobnělá přídavná jména (mažytis,-ė, jaunūtis,-ė), obvykle označující velké množství vlastnosti.

Za hlavní rys kategorie stupňování tedy považujeme srovnávací prvek, jímž se vyjadřuje míra vlastnosti.

§ 2. V současné spisovné litevštině jsou běžné sufixální stupňové tvary. Komparativ se tvoří od pozitivního tvaru příponou -esnis,-ė, superlativ příponou -iausias,-ia³, např.: geras,-a, geresnis,-ė, geriausias,-ia; žalias,-ia, žalesnis,-ė, žaliausias,-ia; gražus,-i, gražesnis,-ė, gražiausias,-ia. Stupňové tvary se tvoří pouze od jakostních přídavných jmen. Samostatné tvary komparativu a

¹ Srov. В. В. Виноградов, Русский язык, 243, Москва—Ленинград, 1947; Современный русский язык, Морфология, под редакцией акад. В. В. Виноградова, 142, Москва, 1952.

² V lotyštině se příponou -āks,-ā, odpovídající naší příponě -okas,-a, tvoří tvary komparativu, např.: mazāks, -a „menší“, lielāks, -a „větší“.

³ O původu těchto přípon viz J. Endzelynas, Baltų kalbų garsai ir formos, 137—138, Vilnius, 1957; J. Otrębski, Gramatyka języka litewskiego, 3, 127, Warszawa, 1956.

4. Kalbotyros klausimai, IV

49

Přídavná jména ve třetím stupni v litevštině nemají nesrovnávací tvar; příslušný kořen vyjadřuje podstatné jméno, např.: vyresnis,-ė, vyriausias, -ia (: vyras), viršesnis,-ė, viršiausias,-ia (: viršus), galiausias,-ia (: galas). Nejspíše jsou tedy utvořena z uvedených podstatných jmen. Když je třeba označovaný předmět zdůraznit a odlišit od ostatních, v určitém kontextu, zejména v nářečích, se často užívají zřetelné tvary podstatných jmen s příponami druhého a třetího stupně, např.:

Jeho kosa byla ze všech kos kosovitější Vkš. Jsou mi příbuzní, příbuznější už nepotřebuji Jnšk. Byl ze všech mistrů mistrnější Vkš. Když nepracuje, je ještě špinavější (nečistší) Skr. Je to velký podvodník: je podvodnější než podvodník suktenis a psovitější než pes šunesnis Jabl R I 207. Šel jsem do lesa lesněji, pokácel jsem borovici nejborovější (z orace) Jž.

Druhý stupeň

§ 3. Přídavná jména ve druhém stupni v současné litevské spisovné řeči vyjadřují vlastnost, kterou má určitý předmět ve větší míře než jiný konkrétní předmět nebo obecně jiné předměty podobného druhu; také vlastnost, kterou má tentýž předmět v současnosti nebo za určitých okolností ve větší míře, než ji měl dříve nebo bude mít později. Podle toho, z jakého hlediska se uvádí větší míra vlastnosti předmětu, lze rozlišit tři významy druhého stupně: objektové srovnávací, subjektové srovnávací a objektové neurčité — elativní význam⁴.

1. Objektový srovnávací význam

§ 4. Přídavná jména ve druhém stupni s objektovým srovnávacím významem ukazují, že ze dvou konkrétních předmětů má jeden větší míru označované vlastnosti. Srovnání vlastností dvou předmětů se v současné spisovné řeči vyjadřuje ve větě nejčastěji předložkou už a spojkami jako, než, než, než. Vlastnosti dvou předmětů se srovnávají také bez jakéhokoli spojovacího výrazu — samostatnými větami (viz následující příklady).

§ 5. Srovnávání vlastností může být dvojího druhu: zdůrazňující a relativní.

a) Zdůrazňující srovnávání vlastností předmětů. Některé vlastnosti jsou pro určité předměty charakteristické a obvyklé, např. sladkost pro med, bělost pro sníh atd. Ve srovnání s jinými předměty jsou tyto vlastnosti hojné a výrazné; lze je označit za plné vlastnosti. Při srovnání dvou předmětů, založeném na vlastnosti uvedeného druhu, kterou má jeden z nich, se větší míra vlastnosti druhého předmětu vyjadřuje s důrazem a zdůrazněním. V současné spisovné řeči jsou přídavná jména tohoto druhu ve druhém stupni obzvláště častá v poezii, např.:

⁴ K termínům srov. С. Г. Ильенко, О значении простых форм степеней сравнения прилагательных в современном русском литературном языке. — «Ученые записки Ленинградского гос. пед. ин-та им. А. И. Герцена», 130, 60 тт., 1957.

50

Sladce maličký spí v hedvábných zavinovačkách a v peřinách bílých bělejších než sníh Nėr P I 143. Dub trouchniví, žula se drolí — zůstává slovo tvrdší než kámen, dávno pronesené velkým pěvcem Miež ML 349. — Dívej se, synku, poslouchej tam všechny. Buď menší i než zrnko máku, nikomu nechoď na oči Balt PV 29. Ó vody potoka! — Slzy sirotka jsou prudší než ony Nėr P I 105. Silnější než výbuchy bomb, než dunění děl jsou pro zemi její láska i píseň Miež ML 354. Pravda je cennější než zlato Grz. Krásnější mládež miluje Litevku víc, než kolik je tkaní růží a tulipánů Mair R I 58. Zdá se, že štíhlá laňka obratně skáče po skalnaté cestě. Ale obratnější horská dívka — letí uhání horským vánkem Miež ML 330.

b) Relativní srovnávání vlastnosti předmětů.

Relativním srovnáváním se vyjadřuje vztah jednoho předmětu k jinému předmětu z hlediska míry určité vlastnosti, aniž by se cokoli zdůrazňovalo. Srovnávají se dva abstraktní předměty bez určení vlastnosti. Předmět, s nímž se při srovnání ukazuje větší míra vlastnosti jiného předmětu, nemusí mít sám srovnávanou vlastnost, např. když řekneme: Otec je lepší než matka, někdy tím vůbec nechceme říci, že je otec dobrý. Přídavná jména druhého stupně tohoto typu se častěji vyskytují ve vyprávění a v hovorové řeči, např.:

Navršil kupu slámy vyšší než stodola Kp. Oklamejte teď dítě!.. V této době nenajdete nikoho hloupějšího než sebe... Žem R I 29. Vždyť tvůj život je lepší než Ještěrův, a přitom jsi kvůli tomu prokletému zápachu holý jako pes! Žem R I 67. Menší než pes, větší než kůň (sedlo) Lš. Kravský a vepřový hnůj je lepkavější než koňský Vdk. Koryta byla delší než lidská výška Myk-Put S 150. Matka a obě Balsvytės ochutnaly tetin vdoleček a sýr. Vdoleček byl náramně dobrý! Měkký, nadýchaný, samá dírka a tak krásně voní! Nu, sýr je sýr — ani náš není méně rozplizlý Myk-Put S 404.

Srovnávají-li se dva stejnorodé předměty s vlastnostmi opačného významu, může být druhý předmět vypuštěn; lze jej dovodit z kontextu, např.:

Vrať mi mou hůl, ta moje je nádhernější Upt. Toto oko je níže, vidí méně Ut. Asi bude druhá polovina zimy krušnější (chladnější) Gs. Říkal jsem si, proč se tu pořád plížíš, a ono je tu, jak vidno, jeden okraj lavice výše Srv.

Je třeba říci, že zdůrazňující a relativní srovnávání vlastnosti předmětů se od sebe přísně neliší. V obou případech se druhým stupněm vyjadřuje větší míra vlastnosti předmětu ve vztahu k vlastnosti jiného předmětu. Kromě toho nejsou typické, plně rozvinuté vlastnosti vždy naprosto stejné a nemusí je tak vnímat každý. Proto se vyskytují kontexty, z nichž je obtížné určit, zda je srovnávání vlastností dvou předmětů relativní, nebo zdůrazňující, např.:

Hloupý přítel je nebezpečnější než nepřítel TŽ V 600. Dobrá rada je cennější než peníze Krt.

Blízkost relativního a zdůrazňujícího srovnávání vlastností předmětů naznačuje, že se jedno vyvinulo z druhého. Nyní však již

51

Je obtížné určit, na jakém základě se začalo nejprve vyjadřovat větší množství vlastnosti, a tedy jakou měla původně funkci komparativní forma: vyjadřovat vyšší stupeň vlastnosti, než je úplný, nebo pouze ukazovat rozdíl v množství vlastnosti jednotlivých věcí.

V některých jazycích se formy komparativu tvoří příponou *-tero-/-toro-, např.: ř. ὠμό-τερο-ς od ὠμός ‚zelený, nevařený‘, skr. ámā-tara-h od ámāh ‚rovněž‘. Tato přípona měla původně význam protikladu dvou pojmů⁵. V litevštině se také zachovala jednotlivá slova s původním (protikladným) významem této přípony, např.: pastaras (a pasteras), ant(a)ras, kat(a)ras.

K relativnímu srovnávání je blíže původnímu (protikladnému) významu přípony komparativu *-tero- / -toro-.

§ 6. Rozdíl v množství vlastnosti dvou srovnávaných věcí lze vyjádřit měrnými jednotkami, které se v současné spisovné litevštině obvykle vyjadřují instrumentálem rozdílu, např.:

On, Antanas, byl nejstarší, Jokūbas byl o dva roky mladší a nejmladší Steponas byl po smrti dvou bratrů a tří sester o více než dvacet let mladší než Antanas Myk-Put S 247. Kdyby byly [boty] o jedno číslo menší, byly by akorát Ign.

V některých výrazech může míru rozdílu vlastnosti vyjadřovat akuzativ s předložkou per, např.: Syn přerostl otce (předčil ho výškou): je už vyšší o celý píď Dr.

§ 7. V některých případech mají adjektiva ve významu komparativu význam superlativu. Stává se to tehdy, když je jedna věc z hlediska srovnávané vlastnosti postavena do protikladu ke všem ostatním věcem téhož druhu, často s důrazem na to, že neexistuje jiná věc s tak vysokou mírou vlastnosti. Srovnávání vlastností věcí tohoto druhu se obvykle vyjadřuje ve větě spojením předložek už, iš a zájmen visas, -a, viskas: už visus, už viską, iš visų, užvis, např.:

— Teď už vím, proč je pořád tak zasmušilá. Inu, milovala jiného... Proč mi to nenabídla?.. Ona sama, sama je vinnější... Ne, on je vinnější... lhal, vodil ji za nos a pak se radoval, že se jí zbavil... On, Pranukas, je ze všech nejvinnější... Žem R I 198—199. On je ze všech nejodvážnější Gs. Kdo je ze všech šedivější, ze všech krásnější, tomu toho koníka přenechám k jízdě přes pole (p.) Skp. Zdraví je nade vše nejdražší Nj.-Kdo z [vás] je nejrychlejší? Ėr. A ze všech nejstatnější roste hřib Baran AŠ 21. V neděli bývá největší jarmark Krtv.

Příklady téhož druhu, avšak spíše nářeční, jsou i s předložkou per: Gaubys je ze všech nejcennější Plt. — Kdo je vinen, ten je vinen, ale tam je pán ze všech nejvinen Žem R II 108.

V litevštině záporná vyjádření (nebo otázky, které je zastupují) s komparativem adjektiv, tj. přímá tvrzení, že

⁵ A. Мейе, Введение в сравнительное изучение индоевропейских языков, 282, Москва—Ленинград, 1938.

52

není předmětem s větším množstvím vlastnosti, jako má ten vyzdvihovaný; odpovídá kladným výpovědím se superlativem přídavných jmen, např.:

Na těžkou práci nebyl nikdo lepší než on: ať už tahat kameny, nebo pařezy, bez Kazise by se ani nevydal (Kazys byl nejlepší) LzP I 221. I když projdeš celou zem, nenajdeš milovanějšího místa než vlast (vlast je nejmilejší) Pln. Živote! Nic není silnější než ty — život nikdo nepřemůže (život je nejsilnější) Miež ML 99. Bylo by těžké najít člověka tiššího než on: téměř vůbec nemluvil Balč AŽ 6. — Ach, rodiče, nepomlouvejte Kazimierase! — zastala se ho matka. — Řekněte, je v našem sadu hodnější chlapec než on?.. Žem R I 13. A zdálo se mi, že není většího štěstí než být dospělým, silným chlapíkem Balt PV 171. Podél břehů Dubysy mnoho děvčat, bílých a vysokých jako lilie; v tvářích kvetou jako kaliny, všechny; krásnější hlasy neuslyšíš Mair R I 79.

V některých nářečích se takové záporné výpovědi objevují ještě s předložkou per, např.:

Nejsou pro mě lepší houby než hřiby Alv. Neměl jsem hezčích šátečků než lněných Rdm. Není pilnější a krásnější než moje děvenka Rod. Kde najdeš ohebnějšího než jeho? Lp.⁶

Komparativy přídavných jmen se místo superlativů užívají i v jiných jazycích. Např. ruské komparativní tvary худший, лучший, низший mohou označovat i vlastnost ve významu superlativu, srov.: Мы горды страною лучшей в мире⁷.

2. Srovnávací význam subjektu

§ 8. Komparativní přídavná jména se srovnávacím významem subjektu vyjadřují, že určitý předmět má v jednom okamžiku nebo za určitých okolností větší míru vlastnosti než v jiném okamžiku nebo za jiných okolností. Protože se při vyjadřování míry vlastnosti nesrovnávají vlastnosti dvou různých předmětů, nýbrž vlastnosti jednoho a téhož předmětu v různých situacích, nazývá se tento význam komparativu srovnávacím významem subjektu.

§ 9. Komparativy se subjektovým významem jen zřídka vyjadřují větší míru vlastnosti předmětu zdůrazňovacím srovnáním, tj. opírají se o plnou vlastnost vyjádřenou nepřirovnávaným tvarem přídavného jména. Plnost vlastnosti se v tomto případě vyvozuje z kontextu. Např.:

Pořádal lov, aby se syn poučil a proběhal po lesích, ale při lovu Ilgis jezdil sám a osamoceně, aniž vzal do ruky luk, aniž napjal tětivu šípu, a vracel se zasmušilejší, než když vyjížděl z domu Krėv DSP 139. Nejednoho křižáka, který

⁶ Z konstrukcí tohoto druhu vznikly také takové výpovědi: Není masa nad vepřové (lepšího než vepřové) Jabl R I 658. Není lepšího jídla než čerstvé brambory s máslem. Ds. Není dřeva nad dub (silnějšího, krásnějšího) Er.

⁷ To, že superlativ souvisí s komparativem a možná se z něj dokonce vyvinul, dokládá také tvoření těchto tvarů v některých jazycích. Např. stará indoevropská přípona superlativu *-isto- je jen komparativní přípona *-ies- / -ios- rozšířená o nový formant; srov. řec. ἡδίων < * ἡδ-ιων „sladší“, ἡδίστο-ς „nejsladší“. V lotyštině jsou nové stupňovací tvary, ale i superlativ se tvoří z komparativu pomocí zdůrazňovací částice původem ze zájmena vis-, např.: labāks „lepší“, vislabākais „nejlepší“.

53

rozhněvanější, než si sám o sobě myslí, tam položil hlavu

Krėv DŠP 23.

Takové srovnání vlastnosti věci se častěji vyskytuje pouze se zdůrazňovací částicí dar („ještě“), např.:

Bílou vlnu perou, aby byla ještě bělejší Tvr. Když mluvíš, jsi chytrý, když nemluvíš, ještě chytřejší Ėr. Když jsem sela, byla jsem veselá, když jsem plela, ještě veselejší StnD 14. Stroj hlučel ještě zběsileji Balt PV 128. Větrem hnaná, bílá červená, lidmi opěvovaná, ještě červenější JD 234.

Bez zdůrazňovacího slova ukazují přídavná jména ve druhém stupni se subjektovým významem v litevském spisovném jazyce mnohem častěji a v širším rozsahu větší míru vlastnosti prostřednictvím relativního srovnání. Okamžiky srovnávání vlastností věci lze vyjádřit nejrůznějšími způsoby. Velmi často se vyjadřují časovými určeními, vedlejšími větami časovými, např.:

Včera byli koně s plnějšími břichy: pásli jsme se v křoví Trgn. Ti, kdo ho znali, říkali, že byl v mládí veselejší Krėv DŠP 110. Po nemoci se zotavil i on — hned byl červenější, krásnější Ėr. Těžší vůz do kopce Rz. Jak se napil, hned byl plnější, jak se najedl, hned byl rychlejší můj hnědý koníček (p.) Šynč.

Srovnávací okamžiky míry vlastnosti se také často vyjevují ve větách, které kromě časových vztahů vyjadřují i vztahy podmínkové. Míra vlastnosti označované věci se po splnění — nebo pokud bude splněna určitá podmínka — zvětší, např.:

Nasyp do louhu popel, bude jemnější Lš. Uřízni (stlač) o něco níže, houska bude hezčí Vlk. Odřízni konec hole, bude kratší DgĮ.

Přídavná jména ve druhém stupni se subjektovým významem se téměř neužívají se srovnávacími výrazy, ačkoli taková vyjádření jsou obecně možná, srov.:

Dnes je cesta horší než včera Skp. Mortě připadal takový život obvyklý a srozumitelný, mnohem zajímavější než ty měsíce, kdy její muž trávil celé dny a noci na jezeře a ona se dívala, až ji bolely oči, a čekala, zda se čluny objeví v záhybu jezera u lesa Vencl R III 207.

§ 10. Subjektový a objektový význam přídavných jmen ve druhém stupni spolu úzce souvisejí. Liší se pouze tím, že v jednom případě se větší míra vlastnosti věci vyjadřuje tím, že se její vlastnost staví do protikladu k jiné věci (objektový význam), zatímco v druhém případě se staví do protikladu její vlastnost vůči jinému stavu téže věci (subjektový význam). Vyskytují se přechodné případy, srov. větu: Zakalovaný med je chutnější Užp. Zde lze rozumět tomu, že se srovnávají dva různé druhy medu, stejně tak lze usuzovat, že se srovnává táž věc za různých okolností.

3. Nesrovnávací — elativní význam

§ 11. Přídavná jména v komparativu s tímto významem vyjadřují větší míru vlastnosti věci ve vztahu k míře, jakou tuto vlastnost věci daného druhu obvykle mají. Protože druhý objekt či srovnávací moment není vyme-

54

zen, nemůže být ani srovnání věcí vymezené. Tímto způsobem přídavná jména v komparativu s tímto významem z velké části pozbývají rysu charakteristického pro kategorii stupně základního — srovnávacího prvku věcí. Proto jejich význam nazýváme elativním.

§ 12. Přídavná jména v komparativu s elativním významem mohou mít neurčitou selektivní funkci, např.:

Pozornější pozorovatel by byl ve Štěpánově vzhledu postřehl určité lokajské rysy Myk-Put S 106. A dlouho večer snila a přemýšlela o milém, o jeho těžkém údělu. Hluboce cítila jeho nuzné postavení... A [...] odpoledne, aniž o tom otec věděl, mu potají poslala jídlo chutnější a nápoj sladší ze stolu svého otce... Krėv DŠP 54. Musíme se učit z lepších, nikoli z horších příkladů Leninas R XIII 398. Venta se začala rozvodňovat a voda již zaplavila všechna níže položená místa Vks.

Chceme-li zdůraznit vyčleňovanou věc a označit ji jako známou, často se k takovému přídavnému jménu v komparativu přidává ještě zájmenná koncovka, nebo se toto přídavné jméno zcela nahrazuje nesrovnávacím zájmenným tvarem. Takové zdůraznění věci vyčleňované pomocí komparativu a vůbec nahrazení tvaru komparativu zájmenným tvarem je ve spisovném jazyce možné tehdy, když má vyčleňovaná vlastnost antonymní význam, tj. když lze věc s touto vlastností postavit do protikladu k jiné věci s vlastností opačnou. Například přídavná jména ve třetí a čtvrté větě lze snadno nahradit zájmennými tvary, a to: Musíme se učit z lepších, nikoli z horších příkladů. Voda již zaplavila všechna níže položená místa. Zájmenný tvar komparativu tohoto druhu je možný například v takové větě: K starému Daubarovi se pro radu obraceli nejen bližší sousedé, ale i lidé ze sousedních vesnic Myk-Put S 207.

Ještě výraznější selektivní elativní význam mají přídavná jména v komparativu se zájmennou částicí kur, např.:

Nech nějaké delší stéblo na pletení košíku Alv. Jonas oral pole a vybíral přitom některé sušší vyvýšeniny na poli Balt PV 56.

§ 13. Adjektiva ve druhém stupni s elativním významem mohou také bez jakéhokoli vyčleňování, ve srovnání s jinými věcmi nebo s jinými stavy téže věci, vyjadřovat větší míru vlastnosti. V těchto případech se ve skutečnosti vyjadřuje obecně nikoli zcela plná míra vlastnosti, např.:

Při čechrání nitě úmyslně ponechat, aby vzor látky vynikl zřetelněji Sts. I když už je člověk starší, vypadá zdravý dobře Gs. Když je stodola prostornější, je to lepší, je tam více místa na uskladnění Nmn. V době senoseče voda často tiše stéká trávou, a když někdy udeří vydatnější déšť, Venta záhy stoupne Žem R I 91. Povstání může vyhrát jen rolník. [...] A šlechta nejenže nedosáhne žádného politického cíle, ale bude natolik zničena, že už sotva bude moci hrát významnější roli v politickém životě Litvy Myk-Put S 486. Sekej žito níže, aby strniště bylo nižší Prng.

55

Formálně se adjektiva ve druhém stupni s elativním významem v tomto případě blíží funkci adjektiv typu gerókas, -a, apygeris, -ė, která rovněž označují obecně nikoli zcela plnou míru vlastnosti. V některých kontextech se významy těchto tvarů shodují, srov.: A Staklys začal navštěvovat Mortu, kdykoli měl v mlýně více volna Vencl R III 212. Teď je čas tak nějak pomalý, honím obruče Skp. V těchto větách lze adjektiva ve druhém stupni zaměnit za adjektiva s předponou apy- bez většího významového rozdílu. Přesto je míra vlastnosti vyjadřovaná adjektivy s předponou apy- nebo příponou -okas, -a neurčitější; při vyjádření neurčité, nikoli zcela plné míry vlastnosti adjektivy ve druhém stupni s elativním významem je patrnější vztah k jiným věcem nebo k jiným stavům téže věci.

§ 14. Jak ukazují příklady, elativní význam se vyvinul ze srovnávacích významů druhého stupně. Více případů máme u srovnávacího významu vztahujícího se k objektu. Všechny příklady adjektiv ve druhém stupni s elativním významem v § 12 ukazují přímý vztah ke srovnávacímu významu vztahujícímu se k objektu: neurčitá větší míra vlastnosti věci se vyjadřuje ve vztahu k jiným věcem téhož druhu, jaké obvykle bývají. V příkladech v § 13 lze pozorovat vztah jak ke srovnávacímu významu vztahujícímu se k subjektu, tak k objektu, tj. adjektiva ve druhém stupni s elativním významem v tomto případě vyjadřují obecně nikoli zcela plnou míru vlastnosti ve vztahu jak k jiným neurčitým věcem téhož druhu, tak k jiným neurčitým stavům téže věci.

Přechodné případy lze nalézt mezi elativním a oběma srovnávacími významy, např.:

Statný kůň je k práci pevnější (ve srovnání s méně statným koněm, nebo obecně?) Svn. Kdo měl celý statek po jedné straně ulice, tedy širší (ve srovnání s jinými statky v té vsi, nebo obecně?), ten si stavěl obytný dům i sýpky po obou stranách dvora Vaižg DD 36. Zakop si něco z porážky, Petříku, — řekl [Gorys], — budeš silnější (než teď, nebo obecně?) Žem R I 185.

Adjektiva ve druhém stupni s elativním významem se od adjektiv se srovnávacím významem liší svými syntaktickými funkcemi. Pro adjektiva ve druhém stupni s významem vztahujícím se k objektu a subjektu je příznačná funkce jmenné části přísudku. Adjektiva ve druhém stupni s elativním (nesrovnávacím) významem obvykle plní funkci přívlastku. Změna syntaktické funkce možná způsobila oslabení srovnávací složky adjektiv ve druhém stupni a zároveň vznik elativního významu ze srovnávacích významů druhého stupně.

§ 15. Je třeba říci, že adjektivum ve druhém stupni s elativním významem v kombinaci s nesrovnávacím tvarem téhož adjektiva získává význam blízký superlativu a označuje velmi vysokou míru neurčité vlastnosti. Takové konstrukce jsou příznačné pro žemaitské nářečí, zvláště hojně se užívaly v 19. století v žemaitských písemných památkách, např.:

Potom ti, kdo na tom kopci zůstali nebo vykopali hlubokou, ještě hlubší čtvercovou jámu, tam vložili roubení, z klád nebo z kamenů Dauk B 195. Zde otevřela své truhly a truhličky, naplněné koláči všelijakými, ještě všelijakějšími, a chutnými, ještě chutnějšími, játrovými či pečenými, voní-

56

vonných, [...] starého piva, staršího, silného, silnějšího Dauk B 54. Uvaří hustou, ještě hustší listovou polévku, a rodina ji nejí Šts.

Srovnávání dvou vlastností vyjádřených přídavnými jmény ve vyšším stupni

§ 16. Přídavná jména ve vyšším stupni se užívají také při srovnávání dvou vlastností téže věci nebo věcí, které jsou si v určitém ohledu blízké. Obě vlastnosti se vyjadřují tvary vyššího stupně a jsou na sobě vzájemně závislé. Tato přídavná jména ve vyšším stupni se obvykle užívají s korelativními spojkami nebo zdůrazňovacími částicemi, např.:

Čím více se rozvíjejí velké továrny a závody, tím častější, silnější a vytrvalejší jsou dělnické stávky; čím větší je tedy útlak kapitalismu, tím významnější je společný odpor dělníků Leninas R II 87. Čím drobnější semeno, tím sušší Ds. Čím žravější zvíře, tím tlustší PnmP. Čím těžší práce, tím sladší spánek Jrb. Čím hustší má strom korunu, tím je lepší na stavbu, neboť takové borovice jsou vždy rovné Pd. To naše dítě, čím je větší, tím je hloupější Jrb.

Takové užití přídavných jmen ve vyšším stupni je spojením dvou srovnání s přídavnými jmény ve vyšším stupni s elativním významem. Např. ve větě: Čím těžší práce, tím sladší spánek se ve skutečnosti těžkost práce nesrovnává se sladkým spánkem, nýbrž s jinými pracemi obecně.

Přídavná jména ve vyšším stupni rozvitá určitými slovy

§ 17. Přídavná jména ve vyšším stupni se užívají s příslovci, zájmeny a příslovečnými i zájmennými částicemi. Některá zájmena a příslovečné i zájmenné zdůrazňovací částice, které se pojí s přídavnými jmény ve vyšším stupni, jsou příznačné jen pro určité významy stupňování a pomáhají je rozlišit a určit.

Jak již bylo zmíněno, částice „ještě“ pomáhá určit význam zdůrazňujícího charakteru subjektu. Tato částice také zesiluje, a tím ukazuje, význam zdůrazňujícího charakteru objektu, např.:

Šarūnas byl odvážný, ale Šviedrys ještě odvážnější; Šarūnasův meč byl ostrý, ale Šviedrysův ještě ostřejší; Šarūnasův kůň byl rychlý, ale Šviedrysův ještě rychlejší Krėv DŠP 51.

Částice „ještě“ je tedy ukazatelem srovnávání věcí zdůrazňujícího charakteru.

Přídavné jméno ve vyšším stupni se zdůrazňovacími částicemi, které zmenšují míru vlastnosti věci, má obvykle relativní srovnávací význam objektu, např.:

Není o moc starší než já Jrb. Oděv žen byl jen o málo pestřejší Dauk B 39.

S neurčitými zájmeny, která neoznačují ukazovaný předmět ani vlastnost, mají přídavná jména ve vyšším stupni elativní význam, např.:

57

V takových dnech, kdy se čeká na jarní teplo, začali sedláci z Bagynů, sužovaní starostmi, navštěvovat jeden druhého i z jiných vesnic, zvláště když se do jejich chalup donesla nějaká neobyčejnější zpráva ze vzdálenějších míst Myk-Put S 159—160. Toho večera rozhovor vázl, nebylo dotčeno žádné zajímavější téma Myk-Put S 323. Jen tak mu to nepodáš, vždycky je třeba něco čistšího (smetany, másla) Sml.

Ukazateli významu subjektu u druhého stupně jsou příslovečné spojení kas kartas, příslovečná zdůrazňovací částice vis, např.:

Zdá se, že nebylo ani stopy po mracích, a déšť nikde, zpočátku drobný, postupně, stále vydatnější, začal pořádně pršet Žem R I 202. Mezitím se počasí zlepšovalo. Mraky se posouvaly k severu a stále častěji se mezi nimi objevovaly průzory Myk-Put S 212.

Přídavná jména ve vyšším stupni, která nemají význam stupňování

§ 18. Některá přídavná jména druhého stupně mají v současném spisovném jazyce posunutý význam — již nevyjadřují větší míru vlastnosti, např.: paskesnis,-ė ‚následující‘, vėlesnis ‚později následující‘. Toto přídavné jméno nemá základní tvar, a proto pro něj bylo obtížnější zachovat i význam stupňování. Ve spisovném jazyce již nemá význam stupňování ani přídavné jméno druhého stupně tolėsnis, -ė ‚dále následující‘. Síly sovětského lidu směřují k dalšímu zvyšování blahobytu pracujících tsp. Nový posunutý význam bez odstínu stupňování mají také slova užitá v přeneseném smyslu, např.: mažesnis, -ė ‚ústupný‘. — No, vždyť tam nemůže. Už dost vytrpěla a chtěla, aby Kafrė byla smířlivější Žem R I 83.

Takových přídavných jmen druhého stupně, která ztratila význam stupňování, je v současném spisovném jazyce málo.

§ 19. Opisné (analytické) tvary druhého stupně tvořené ze základního tvaru pomocí příslovcí druhého stupně se v současném litevském spisovném jazyce obecně užívají zřídka. Častěji se vyskytují u přídavných jmen, která se obvykle nestupňují. Tyto tvary se užívají i ve výpovědích se záporkou ne, např.: Špinavější už přijít nemohl [dítě] Skp. Můj černooký je plachý, ale oči dívčiny nejsou o nic méně plaché Šint.

Vyšší stupeň

§ 20. Vyšší stupeň přídavných jmen se tvoří složenou příponou -ėlesnis,-ė. Formant -ėl- je typický pro zdrobňovací přídavná jména, zatímco -esn- je přípona druhého stupně. Z hlediska tvoření jsou tedy tvary vyššího stupně zdrobňovacími přídavnými jmény druhého stupně. Významově není vyšší stupeň rovněž v zásadě novým stupněm. Vyjadřuje o něco, trochu větší míru vlastnosti předmětu ve srovnání s jiným porovnávaným předmětem, s jinými předměty, jaké obvykle bývají, a s jiným stavem téhož předmětu. Vyšší stupeň se tedy od druhého stupně liší pouze menší mírou označované vlastnosti; nijak se od něj neliší

58

Způsoby vyjadřování vlastností věcí, proto jej lze považovat za první, nižší stupeň vyššího stupně. Přídavná jména vyššího i nejvyššího stupně mají tři základní významy: srovnávací význam objektový, srovnávací význam subjektový a elativní význam.

Přídavná jména nejvyššího stupně s objektovým významem obvykle vyjadřují větší vlastnost věci srovnáváním relativní povahy, např.:

Geniulis byl vzrůstem menší než ředitel Dov DĮN 165. Jonas byl starší než já Jabl R I 207. Sama nic a také menší [než muž], protože muž by se na to nehodil Ds.

Příklady subjektového srovnávacího významu:

Kdyby byl také vláčen a převracen, byl by přinejmenším chytřejší Jabl R I 319. Když jsem vypila lék, hned jsem se cítila zdravější Rgv.

Příklady elativního významu:

Vezmi nějaké tenčí dřevo, rychleji se rozhoří Ds.

Význam přídavných jmen nejvyššího stupně rozšířených slovem „trochu“ se nemění, srov.: Jeho žena je o něco menší než on Ds. Můj pacient je dnes už o něco lepší Ob.

Přídavná jména nejvyššího stupně jsou velmi živá ve východoaukštaitských nářečích. Právě z těchto nářečí se dostala do spisovného jazyka.

Superlativ

§ 21. Adjektiva ve třetím stupni vyjadřují, že předměty, které označují, mají největší míru vlastnosti ve srovnání se všemi ostatními předměty. V současné spisovné litevštině lze rozlišit dva významy superlativu: srovnávací význam vztahující se k objektu a nesrovnávací — elativní význam.

1. Srovnávací význam vztahující se k objektu

§ 22. Adjektiva třetího stupně ve srovnávacím významu vztahujícím se k objektu označují, že z určité skupiny předmětů má jeden předmět největší míru vlastnosti. Tím, že vyjadřuje největší míru vlastnosti předmětu, staví superlativ v tomto významu označovaný předmět na první místo, a tím jej odlišuje od všech srovnávaných nebo jen myšlených předmětů. Adjektiva třetího stupně ve srovnávacím významu vztahujícím se k objektu se užívají ve spojeních s předložkami už („než“), iš („z“), tarp („mezi“) a se zájmenem visas, -a („všechen, -a“), s genitivem vyloučení, se zájmeny katras („který“), kuris („který“) a zájmenným příslovcem kur („kde“); užívají se také bez jakýchkoli slov vyjadřujících vyčlenění, např.:

Stašys, který byl z nich nejpodezíravější, vycítil v Dimšelových slovech hrozbu Myk-Put S 72. Eglė je ze všech nevěst nejšťastnější, nelije hořké slzy proudem Ner P I 269. Raibukė je ze všech slepic nejvíce snášivá Gs. Ale ze všech slavných mužů toho rodu, ze všech, kteří sedávali ve vysokém merkinėském hradu, byl nejslavnější starý šlechtic Mykis Krėv DŠP 24. Tam, kde prudký Merkys, spěchaje a plynaje přes zelené louky, olšiny a křovinaté svahy, unáší své čisté vody

59

do širokého Nemunėlis, je tam vysoká a strmá hora, nejvyšší ze všech hor, a na té hoře stojí hrad — slavná Merkinė, nejpevnější ze všech hradůKrėv DŠP 22. „Dobrá, odpustím mu pomstu,“ odpověděl Saulys, „ale jeho lidé zabili muže, který mi byl nejbližšíKrėv DŠP 125. Kde je nejhorší práce, kterou nikdo nechce dělat, tam každý odstrkuje toho malého otloukánkaŽem R II 374. Kdo je nejmladší, je všem nejpohodlnější, to je ten můj hoch (d.) Jrb. Daubaras byl přece dobrý soused. V celé vesnici nejpracovitější a nejmoudřejšíMyk-Put S 406. Hospodář vytáhl z kůlny své nejlepší bryčky, se železnými nápravami a pérovým sedadlemBalt PV 72. Hle, má země! Je mi nejkrásnější. Vychovala mě a utěšovalaMiež ML 10. Starší sestra radostně tančí z vln, tančí i druhá, rychle se chystá. Eglė je ve vodě dosud nejmladší: omývá si bílou tvář, cáká jako rybaNėr P I 256.

2. Nesrovnávací — elativní význam

§ 23. Adjektiva třetího stupně v elativním významu vyjadřují zesílenou, velmi velkou, neurčitou míru vlastnosti předmětu. Srovnávací moment v tomto případě, dá se říci, zcela mizí; tento význam rovněž nemá prvek vyčlenění. Tím se adjektiva třetího stupně tohoto druhu částečně dostávají za hranice kategorie stupně. Svou funkcí se blíží zdrobnělým tvarům se subjektivním významem, ovšem bez citového odstínu, např.:

Všelijaké příšery, jako pekelní duchové, pobíhaly kolem v podobě nejstrašnějších netvorů, děsily ze všech stran, vyly jako vlci, syčely jako hadi a štěkaly jako psiBil R 108. Zetíčku, vidím, jste ten nejlepší člověk; budete milovat ženu a ve stáří mě nebudete kopat, a my vás také budeme mít rádi… nesmírněŽem R I 126. Bylo to nepopsatelně krásné. Na nebi ani ten nejmenší bílý mráčekBil R 69. „A jak bili, ach, jak bili!“ pokračoval ve vzpomínkách na minulost dědeček a kýval svou šedivou hlavou. „Za sebemenší věcičku tekla krev proudemBil R 72. Přijeď zítra kolem kohoutů, přichystám celý vůz té nejskvělejší, na kost vyschlé hmotyŽem R I 173. I ta nejkrutější zima se bojí jaraRk.

Když adjektiva třetího stupně v elativním významu vyjadřují typickou vlastnost předmětu, lze je snadno nahradit příslušnými určitými tvary zájmenových adjektiv, např.:

Zavyl jako vichřice, zahřměl jako bouře, zaduněl jako trojí hrom — přes nejvyšší hory (=ty nejvyšší), přes nejtemnější hvozdy (=ty nejtemnější), přes rovná pole, přes širé louky se jako vichřice hnal a nesl se hlas: „Za třináct let vám všechno připomenu!“ Krėv DŠP 72. Můj nejdražší tatínku (=drahý tatínku), čím jsem se ti tak provinil, že jsi mě uvrhl do takového pekla?! Žem R I 88. V tom nejkrásnějším (=krásném) letním období všichni ptáčci vyvádějí mladéBM 431. Tečte, tečte, naše řeky, do nejhlubších (=hlubokých) moří! A rozeznívejte, naše písně, nejširšími (=širými) kraji! Mair R

60

I 124. — Má nejmilejší sestřičko (= milá), vařila jsi dnes něco? Mám zatracený hlad LzP I 97.

§ 24. V současné spisovné litevštině se přídavná jména v superlativu s významem subjektu užívají zřídka. Jen ve výjimečných případech můžeme říci: Dnes je nejlepší.

Přídavná jména v superlativu rozvitá dalšími slovy

§ 25. Přídavná jména v superlativu jsou často rozvita ukazovacími zájmeny a jejich ustálenými pády, které se proměnily ve zdůrazňovací částice, a také genitivem plurálu nekomparativního tvaru téhož přídavného jména.

S přídavnými jmény v superlativu s komparativním významem objektu se v současné spisovné litevštině častěji užívají zájmena a jejich pády: všech⁸, sám, čím. Méně často se vyskytuje genitiv plurálu nekomparativního tvaru nebo částice nade vše. Uvedená zájmena a jejich pády zesilují superlativ přídavných jmen, a proto se tento stupeň spolu s uvedenými slovy nazývá superlativem „ze všech nejvyšší“, např.:

Je ze všech nejlepší žák Jabl R I 206. A jejich písničky jsou jako skřivánčí, tedy ze všech nejzvučnější Krev LD 165. Potácím se strništěm co nejopatrněji, jako husák mezi kameny, našlapuji na patu, nohu kladu bokem, prsty pevně sevřené, a vždy došlápnu tak, že mi ten nejostřejší strnišťák vnikne do bolavého prostoru mezi prsty Balt PV 113. Co nejbělejší, co nejkrásnější — to je tvůj koníček JV 198. A tato třetí, nejmladší z mladých, otevřela vrata a doprovodila BsO 211. Nejdražší je čas na jaře Ds.

V nářečích se přídavná jména v superlativu rozšiřují ještě o částici pervis a užívají se také se zdůrazňovací částicí per, např.:

Pervis je největší lenoch — kluk z Pramėnė. Kiš. Rozumným bratrům dal nejlepší koně, ale hlupákovi — toho nejhoršího z nejhorších (ps.) Prng.

Přídavná jména v superlativu s elativním významem nelze rozvíjet slovy sám, všech, nade vše, pervis, protože jsou ukazateli komparativního prvku. Přídavná jména tohoto typu se mohou užívat se zdůrazňovací částicí co a genitivem plurálu nekomparativního tvaru téhož přídavného jména, např.:

Přeji ti co nejlepší osud Up. Rostěte, lny, co největší, nasazujte květy co nejkrásnější NS 45. Kazimieras má všelijaké knížky, v nichž jsou písničky — krásné převelice Žem R I 31.

§ 26. Opisné (analytické) tvary superlativu vytvořené ze zájmena pats,-i a zájmena visas,-a v genitivu plurálu visų a zájmenného přídavného jména se v současné litevské lite-

⁸ V žemaitském nářečí se místo visų užívá instrumentál jednotného čísla visu: Potom byly ovce pro ně nejužitečnějšími zvířaty, která jim poskytovala nejen oděv, ale i potravu Dauk B 31.

61

V literárním jazyce se příliš neustálily. Z hlediska významu se blíží spojením přídavných jmen v superlativu se stejnými zájmeny⁹, srov.:

A ty nejlepší a nejdelší klády prodávají za velké peníze na stavbu lodí Balč HP 203—204. Tady jsou naše nejhorší žitné klasy Jabl R I 213.

V litevštině se vyskytují také spojení opakovaných tvarů nepřirovnávaného stupně, tvaru nepřirovnávaného stupně a zdrobnělých i adverbiálních tvarů. Vyjadřují abstraktní velmi vysokou míru vlastnosti předmětu bez jakéhokoli srovnání s jinými předměty, např.:

A však přijde den, kdy už děla nevystřelí. A světu bude krví a hanbou dost. Vidím budoucnost s dítětem v náručí, s jasnýma jasnýma očima a úsměvem radosti Ner P I 113—114. Zelené, docela zelené bobule Er. Vždyť podrážky jsou dobré, docela dobré Pc. Bochník byl zelený, úplně zelený Grž.

Konstrukce podobného typu vzhledem ke svému nepřirovnávanému významu již do kategorie stupně nespadají.

§ 27. V současné litevštině je kategorie stupně stále poměrně silná. Je příznačné, že naše sufixální tvary stupňování — jak komparativu, tak superlativu — nemají sklon být nahrazovány opisnými (analytickými) komparativními tvary. V litevštině dochází k deformaci kategorie stupně zevnitř — oslabováním srovnávacího prvku v samotných tvarech stupňování a přibližováním nepřirovnávaných (elativních) významů významům jiných tvarů a konstrukcí.

§ 28. Ne všechna přídavná jména lze stupňovat. Jak jsme uvedli na začátku, určitými stupni vlastnosti se mohou lišit pouze jakostní přídavná jména. Přídavná jména s relačním významem se nestupňují; např. v literární litevštině nemají stupně odvozeniny s kmenem ia: medinis, -ė, pernykštis,-ė, baltakartis,-ė atd. Výjimku tvoří odvozeniny se složenou příponou -utinis,-ė; užívá se u nich superlativ, např.: Buržoazie se uchyluje k nejkrajnějším opatřením, aby zastavila nezadržitelný běh dějin a oddálila svůj nevyhnutelný zánik tsp.

Ani všechna jakostní přídavná jména nemají stupně. Záleží to na významu přídavného jména a na kontextu. Např. nelze stupňovat některá přídavná jména vyjadřující polohu či stav: kniūbsčias, -ia, stačias, -ia, gulūs (medis), trakni (šiaudai), gyvas, -á 'nemiręs', išvirkščias, -ia, basas, -à, baluotas, -a, kailinėtas, -a 'apsivilkęs kailiniais', pėsčias, -ia, baužas, -à, bergždžias, -ia, versinga, nėščia, dvynas, -à a další. Stupňovat nelze přídavná jména v přeneseném významu označující stav předmětu, např.: juodas, -à ve významu „neosetý“: Juodas pūdymas Skp; juodas, -à ve významu „neochucený smetanou, neuzavřený“: Juodus grybus (bez smetany) valgiau Šts; apvalūs, -i ve významu „celý, neporušený“: Užkaisk apvalių ropių (nenakrájených) Klp. Stupňované tvary nemají ani přídavná jména v přeneseném významu, která se blíží některým zájmenům, např.: apvalūs, -i ve významu „celý, kompletní“: Kailinius išdėvėjau

⁹ Podrobněji viz A. Valeckienė, Dabartinės lietuvių kalbos įvardžiuotinių būdvardžių vartojimas. — „Literatūra ir kalba“, 2, 228—229, Vilnius, 1957.

62

Po uplynutí pěti let Krkl. Některá přídavná jména označující barvu, která obvykle vyjadřují barvu srsti zvířat, se nestupňují, např.: světlý, šedivý (kůň), plavý, žlutohnědý (býk), a také pruhovaný (látka), přestože se v písních tvary stupňování těchto přídavných jmen vyskytují. Kvalitativní přídavná jména utvořená z podstatných jmen se ne vždy stupňují. Např. stupňování není možné u přídavných jmen s příponou -iškas, -a, která podobně jako přídavná jména na -inis, -ė označují druh věci: masový (jídlo), mléčná (polévka), pánské (košile), tkalcovský (tkaní) a další. Stupňovat se příliš nehodí ani taková odpodstatněná přídavná jména, která vyjadřují přítomnost něčeho na celém povrchu předmětu, např.: pomoučený, -á, plesnivý, -á.

Zkratky

Alv — Alovė, okres Daugai

Balč AŽ — J. Verne, Cesta kolem Země za 80 dní, přeložil J. Balčikonis, Kaunas, 1947. (Číslice označuje stránky.)

Balč HP — V. Haufas, Pasakos, vertė J. Balčikonis, Vilnius, 1956. (Skaitmens rodo puslapius).

Balt PV — J. Baltušis, Parduotos vasaros, Vilnius, 1958. (Skaitmens rodo puslapius).

Baran AŠ — A. Baranauskas, Anykščių šilelis, Vilnius, 1949. (Skaitmens rodo puslapius).

Bil R — J. Biliūnas, Raštai, Kaunas, 1947. (Skaitmens rodo puslapius).

BM — Litevská nářečí, shromáždil A. Baranowski, svazek I: Texty z pozůstalosti Webera, vydal F. Specht, Leipzig, 1920. (Číslice označuje stránky.)

BsO — Ožkabal(ių) dainos, Surinko J. Basanavičius, Shenandoah, Pa. 1902. Du tomai. (Skaitmens rodo dainos numerį).

d. — píseň

Dauk B — Způsob dávných Litevců z vysočiny a Žemaitů, sepsal podle starých písemností Jokyb's Łaukys, Petropilie, 1845. (Číslice označuje stránky.)

Dglš — Daugėliškis, okres Ignalina

Dov DIN — J. Dovydaitis, Dideli įvykiai Naujamiestyje, Vilnius, 1953. (Skaitmens rodo puslapius).

Dr — Darbėnai, okres Kretinga

Ds — Dusetos

Ėr — Ėriškiai, okres Ramygala

gr. — starořečtina

Grz — Gruzdžiai, okres Šiauliai

Grž — Grūžiai, okres Joniškėlis

Gs — Geistarai (Didvyžiai), okres Vilkaviškis

ide. — indoevropské jazyky

Ign — Ignalina

Jabl R I — J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, I, Vilnius, 1957. (Skaitmens rodo puslapius).

JD — Litevské písně zapsané Antanem Juškėvičėm, 3 svazky, Kazaň, 1880, 1881, 1882. (Číslice označuje číslo písně).

Jnšk — Joniškėlis

Jrb — Jurbarkas

63

JV — Litevské svatební písně zapsané Antanem Juškevičėm a vydané Jónem Juškevičėm, Petropylė, 1883. (Číslice označuje číslo písně).

Jž — Jūžintai, okres Dusetos

Klp — Klaipėda

Kp — Kupiškis

Krėv DSP — V. Krėvė, Dainavos šalies senų žmonių padavimai, Vilnius, 1957. (Skaitmens rodo puslapius).

Krėv LD — V. Krėvė-Mickevičius, Dainavos krašto liaudies dainos, Kaunas, 1924. (Skaitmens rodo puslapius).

Krkl — Karklėnai, okres Varniai

Krš — Kuršėnai

Krt — Kartena, okres Kretinga

Krtv — Kurtuvėnai, okres Šiauliai

Leninas R — Vladimir Iljič Lenin (1870—1924), překlady jeho spisů. (Číslice označují svazky a stránky vydání z let 1950—1955).

Lp — Leipalingis, okres Veisiejai

Lš — Liškiava, okres Veisiejai

LzP I — Lazdynų Pelėda, Raštai, I, Vilnius, 1954. (Skaitmens rodo puslapius).

Mair R I — Maironis, Rinktiniai raštai, I, Vilnius, 1956. (Skaitmens rodo puslapius).

Miež ML — E. Mieželaitis, Mano lakštingala, Vilnius, 1956. (Skaitmens rodo puslapius).

Myk-Put S — V. Mykolaitis-Putinas, Sukilėliai, Vilnius, 1957. (Skaitmens rodo puslapius).

Nėr P I — Salomėja Nėris, Poezie, I, redakce A. Venclovy, úvod a vysvětlivky, Kaunas, 1946. (Číslice označují stránky).

Nj — Naujamiesčio, okres Panevėžys

Nmn — Nemunaitis, okres Alytus

NS — Litevské písně a duchovní písně v severovýchodní Litvě, sesbírané A. R. Niemim a A. Sabaliauskasem, Annales Akademiae scientiarum Fennicae, Ser. B. Tom VI (1911). (Skaitmens označuje číslo písně).

Ob — Obėliai

Pc — Pociūnėliai, okres Šeduva

Pd — Padubysys, okres Kelmė

Pln — Plungė

Plt — Plateliai, okres Salantai

PnmP — Panemunis, okres Pandėlys

Prng — Paringys, okres Ignalina

ps. — pohádka

Rdm — Rudamina, okres Lazdijai

Rgv — Raguva, okres Troškūnai

Rk — Rokiškis

Rod — Ródūnė, Běloruská SSR, Hrodenská oblast

Rz — Rozalimas, okres Pakruojis

Skp — Skapiškis, okres Pandėlys

Skr — Skišnemunė, okres Jurbarkas

skr. — sanskrt

Slnt — Salantai

Sml — Smilgiai, okres Šeduva

Srv — Surviliškis, okres Dotnuva

StnD — Dainas Žemaycziu surynktas yr yszdutos par Symona Stanewicze Mokslynynka lyteraturas yr gražiuju prityrimu, Vylniuje Spaustuwiej’ B. Neumana Metuose 1829. (Číslo označuje číslo písně).

Svm — Suvainiškis, okres Pandėlys

Šts — Šatės, okres Skuodas

Švnč — Švenčionys a Švenčionėliai

64

Trgn — Taurėgnai, okres Utena

tsp. — sovětský tisk

Tvl — Tverėčius, okres Ignalina

TŽ — Národ a slovo. Publikace Fakulty humanitních věd, sv. I—VII, Kaunas, 1923—1931. (Číslice označují knihy a stránky).

Up — Upyna, okres Skaudvilė

Upt — Upytė, okres Panevėžys

Ut — Utena

Užp — Užpaliai, okres Dusetos

Vaižg DD — Vaižgantas, Dėdės ir dėdienės, Kaunas, 1945. (Skaitmens rodo puslapius).

Vdk — Viduklė, okres Raseiniai

Vencl R III — A. Venclova, Raštai, III, Vilnius, 1955. (Skaitmens rodo puslapius).

Vkš — Viekšniai, okres Akmenė

Vlk — Valkininkai, okres Eišiškės

Žem R — Žemaitė, Spisy, šest svazků, Vilnius, 1956—1957. (Číslice označují svazky a stránky).

STUPNĚ SROVNÁVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN V SOUČASNÉ LITEVŠTINĚ A JEJICH VÝZNAMY

А. А. ВАЛЯЦКЕНЕ

Resumé

V současné litevské spisovné češtině lze vyčlenit dva samostatné stupně srovnání: druhý a třetí stupeň. Oba stupně srovnání jsou syntetické tvary, tvořené pomocí zvláštních sufixů. Analytické tvary stupňů srovnání se v současné litevské spisovné češtině vyskytují poměrně zřídka. Mezi významy druhého a třetího stupně nejsou ostré hranice: za určitých okolností může druhý stupeň nabýt významu třetího stupně.

Význam druhého stupně se uplatňuje: 1) při srovnání jednoho předmětu s jiným nebo s jinými předměty, které mají podobné vlastnosti, 2) při srovnávání téhož předmětu za různých okolností, 3) bez určitého srovnání (elativní význam). Srovnávání konkrétních věcí nebo téhož předmětu za různých okolností má dvojí povahu: v podobě druhého stupně může přídavné jméno označovat vlastnost ve větší míře, než odpovídá plnému rozsahu této vlastnosti (zdůrazňující srovnání), může také pouze ukázat rozdíl v míře vlastnosti dvou abstraktních předmětů nebo téhož předmětu za různých okolností (relativní srovnání). Přídavné jméno ve tvaru třetího stupně může vyjadřovat nejvyšší míru vlastnosti ve srovnání s jinými předměty tohoto

5. Kalbotyros klausimai, IV

65

druhu, stejně jako vysokou míru vlastnosti bez vztahu k jiným předmětům. Třetí stupeň v současné litevské spisovné češtině zřídka vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti při srovnání téhož předmětu za různých okolností.

Relativní, tj. elativní významy druhého i třetího stupně se vyvinuly z významů, které mají vztahovou povahu. Částečně již překračují rámec kategorie stupňů srovnání a sémanticky se přibližují tvarům subjektivního hodnocení, někdy dokonce i zájmenným tvarům přídavných jmen. Elativní významy však nemohou výše uvedené tvary nahradit ani je plně pokrýt; shodují se pouze některé případy jejich užití.

Relativní významy tvarů stupňů srovnání se od elativních významů liší syntaktickými funkcemi: pro první je typičtější funkce jmenné části přísudku, elativní významy nejčastěji vyjadřují přívlastek.

Na základě významů stupňů srovnání považujeme za hlavní rys kategorie stupňů srovnání srovnávací či relativní složku při vyjadřování míry vlastnosti.

Druhý stupeň přídavného jména se vyskytuje ve větách s předložkou už a spojkami kaip, nekaip, negu, nei. Nejvyšší míra vlastnosti se vyjadřuje pomocí spojení předložek iš, už, tarp a zájmena visas, -ą, rovněž pomocí genitivu bez předložky, zájmen kuris, -i, katras, -a a příslovce kur. Elativní významy druhého a třetího stupně nemají ve větě žádné ukazatele srovnání.

V současné litevské spisovné češtině se stupňují pouze jakostní přídavná jména; některá jakostní přídavná jména však tvary stupňů srovnání nemají, zejména přenesené významy jednotlivých přídavných jmen.