LAIMUTĖ BALODĖ

Lotyšská univerzita

Směry vědeckého výzkumu: baltská onomastika, lotyšská hydronymika, lotyšská antroponymika, lexikologie a lexikografie.

Laimutis Bilkis

TVORBA LITEVSKÝCH HELONYM. SUFIXÁLNÍ A SUFIXÁLNĚ TVOŘENÉ HELONYMY

Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008, 497 p. ISBN 978–609–411–018–4

Ne každý národ a ne každý jazyk se může pochlubit tím, že důkladně prozkoumal všechna svá místní jména, tím spíše mikrotoponyma. Angličané vždy zdůrazňují, že mají úplný slovník agronym (názvů polí) (English Field-names: A Dictionary. Editor John Field, Devon: David & Charles, 1972). Také v jiných zemích (Skotsku, Švédsku) se názvům polí věnuje velká pozornost. Podrobněji se zkoumají oronyma, neboli názvy hor, z různých oblastí (také v Litvě – viz Vanagas 1973, Kačinaitė 2008). Ve světové onomastice však dosud nebyla publikována žádná studie, která by důkladně a všestranně analyzovala názvy mokřadních míst na rozsáhlém území, neboli helonyma. Mimochodem, snad kvůli relativní nepopularitě výzkumného objektu se ani termín helonimai dosud v teoretické onomastické literatuře neujal.

Výzkumník litevského místního názvosloví Laimutis Bilkis před několika lety vydal svou doktorskou disertaci Lietuvių priesaginės darybos helonimai (obhájenou v roce 1998) jako rozsáhlou monografii Lietuvių helonimų daryba. Priesaginiai ir priesagėtieji helonimai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008, 500 s. (asi 200 stran tvoří různé rejstříky – rovněž nezbytnou a velmi cennou část monografie). Kniha zaujme nejen působivým rozsahem, ale také vkusnou a elegantní úpravou obálky.

Kniha, která se skládá ze tří kapitol, poprvé v litevské jazykovědě podrobně zkoumá litevská helonyma, přesněji sufixaci názvů bažin. V úvodu (s. 9–30) jsou nejprve velmi stručně představeny nejdůležitější práce z litevské toponomastiky (je tomu věnována pouhá stránka a půl). Náhodný čtenář může nabýt dojmu, že se v tomto oboru dosud vykonalo jen málo, ale není tomu tak (srov. širší přehled v nejnovější publikaci Lietuvos vietovardžių žodynas, sv. I, 2008: XXV–XXX). O něco podrobněji jsou v úvodu rozebrány výzkumy helonym ve světě (články s odpovídající tematikou vyšly v ruské, ukrajinské, běloruské, polské, lotyšské a německé onomastice (jedna doktorská disertace)).

194

Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII

Laimutis Bilkis. Lietuvių helonimų daryba. Priesaginiai ir priesagėtieji helonimai

Kniha podrobně objasňuje onomastické termíny a největší pozornost věnuje nejdůležitějšímu termínu helonimai, tj. názvům tůní, močálů a bažin; přesvědčivě zdůvodňuje význam tohoto termínu a jeho vztah k širšímu termínu hidronimai. Termín helonimas, mezinárodní termín řeckého původu, byl zaveden podle vzoru onomastiky slovanských jazyků. Situace se srovnává především s terminologickými systémy onomastiky slovanských jazyků – ruštiny, běloruštiny, ukrajinštiny, polštiny, češtiny a makedonštiny. Mimochodem, tento termín v poslední době poměrně často používají také lotyšští a estonští onomastici. Monografie přináší i další dobré nové termíny, např. příponová transonymizace, antropohelonimai. Jasně jsou představeny terminologické problémy: mnohoznačnost fyziografických termínů a příslušnost lexémů k několika sémantickým polím. Víme, že fyziografické vlastnosti bažinatých míst se mění: tůně se stávají loukami, poli apod. Probírá se také aktuální a diskutabilní problém definice mikrotoponimo. Zcela stručně je zmíněna otázka normalizace hydronym. Je sporné, zda mají být v supertřídě helonym jako podtřídy uváděny také názvy příkopů, pramenů, vyvěraček, rybníků apod.

V monografii chybí popis pramenů analyzovaného materiálu – setkáváme se s velmi „pestrým“ toponymickým materiálem, získaným jak z živého jazyka, tak z písemných pramenů, avšak jeho rozsah není uveden. Široký, diskutabilní a problematický je i okruh zkoumaného objektu; například zda je příponové helonymum utvořeno z apelativa (zejména z názvu rostliny či zvířete), nebo z osobního jména s odpovídajícím kořenem (Grybinė < houba nebo Grybas, Kurmiškės < krtek nebo Kurmis, Kurmys).

Ve druhé části monografie jsou analyzována příponová helonyma. Jak bývá zvykem, výzkum místních názvů začíná slovotvorbou. Autor se opírá o rozlišení pojmů slovotvorná analýza a morfematická analýza, které zdůvodnil Aleksandras Vanagas. Příponovými helonymy se nazývají místní názvy, v nichž je přípona slovotvorným afixem (s. 31). I zde však nastávají potíže, když je obtížné nebo dokonce nemožné odlišit příponové apelativum od příponového toponyma (zejména u deminutiv). Autor se oprávněně přiklání k tomu, považovat taková helonyma za odvozeniny vytvořené příponovou derivací, nikoli za helonyma s příponou (nový termín!). Monografie uznává, že existují helonyma, jejichž slovotvorbu lze interpretovat několika způsoby; podle autora jich není mnoho, konkrétní příklady helonym však tento názor zpochybňují (viz níže). Helonymům s příponou je věnována poslední – třetí – nejkratší a nejproblematičtější kapitola. Autor sám připouští, že při rozlišování příponových helonym a helonym s příponou se, bohužel, nelze vyhnout relativním a subjektivním rozhodnutím (s. 33). Potvrzuje to řada konkrétních příkladů.

Za vítané lze považovat systematizační princip zvolený pro monografii: všechna analyzovaná helonyma se třídí podle původu slovotvorných afixů. Díky tomu je analýza helonym systematická a jejich slovotvorbu lze srovnávat se sufixací obecných podstatných jmen a vyčleňovat specifické přípony. Podle míry průhlednosti slovotvorby se helonyma dělí do tří skupin: s jasnou slovotvorbou (I. skupina), s nejistou slovotvorbou (II. skupina) a neprůhledná, problematická helonyma (III. skupina). Toto rozdělení je velmi relativní – postupem času, jakmile se vyjasní základní slovo, podskupiny i statistické diagramy sestavené na jejich základě se mohou měnit.

Recenzijos / Reviews

195

LAIMUTĖ BALODĖ

Kromě toho se i v první skupině často analyzují helonyma s velmi spornou slovotvorbou, např. Kazlaypiškis: uvádí se, že pochází z dnes neznámého názvu řeky Kazlaupė či podobně (s. 85). Pracovní slovotvorný rozbor helonym s průhlednou slovotvorbou je doplněn také sémantickou analýzou. Zajímavá jsou plurálová helonyma s hromadným významem: Oželiai, Beržukai. Lze souhlasit s autorovým názorem, že helonyma odvozená od přídavných jmen vyjadřují sémantiku nositele vlastnosti (Žalelis).

V monografii jsou podle etymonu rozlišeny dvě hlavní skupiny názvů bažin: odvozeniny od apelativ (příponová onymizace) a odvozeniny od onym (příponová transonymizace).

Interpretace některých helonym je sporná, např. mezi odvozeninami od jiných helonym je uvedeno jméno bažiny Balikė, odvozované od názvu bažiny Bala (s. 44), avšak neuvádí se, zda je Bala rovněž zaznamenáno v téže obci, ani žádné jiné důvody, proč byla vyloučena možnost apelativního (fyziografického) původu. Často chybějí doplňující odkazy, zvláště v případech, kdy je jako základní slovo uveden jiný místní název.

Někdy by bylo vhodné doplnit analýzu jednotlivých helonym, např. Baravykinukė je vykládáno jako odvozenina od říčního jména Baravykinė (s. 45), avšak ve Vanagasově Lietuvių hidronimų etimologiniame žodyne se toto říční jméno spojuje s názvem jiného močálu Baravykynas (Vanagas 1981: 58). Další příklad: Moliūgiškis v Ramygalě se odvozuje od přídavného jména moliugas ‚šedohnědý, nažloutlý‘, nikde se však neuvádí oblast rozšíření tohoto barevného odstínu (s. 85).

Monografie přináší mnoho dobrých, inovativních výkladů původu toponym: většina helonym dosud nebyla etymologizována. Původ názvů bažin však často vyvolává vážné pochybnosti, zvláště ve skupině deantroponymických helonym. Jen v několika případech se v poznámce pod čarou uvádí, že informátor či zapisovatel spojuje helonymum s osobním jménem, tj. že bažina patřila konkrétní osobě apod. Spojování s osobním jménem však často působí velmi hypoteticky, zvláště když je osobní jméno rekonstruováno, např.: Vėpariškė se vykládá jako odvozenina od základního slova (rekonstruovaného osobního jména) *Vėparis, lze je však stejně dobře spojovat s apelativem vėparis ‚hlupák, nešika‘ (s. 80); Skrambliškis se odvozuje od rekonstruovaného osobního jména *Skramblys, lze je však spojovat i s litevským apelativem skrāmbla ‚staré, vyhublé zvíře nebo člověk‘ (s. 71); Kadaikiškis podle autora nejspíše vzniklo z osobního jména *Kadeikis, srov. Kadys (s. 70); Kepiškis – z *Kepys (s. 70). Ve všech těchto případech je však deantroponymický původ helonyma pouze předpokládán. Poměrně mnoho je příkladů názvů bažin odvozovaných od nedoložených osobních jmen (Tūtiškis, Žibritiškis a mnoho dalších). Nejpodivnější je, že všechna tato helonyma jsou zařazena do první skupiny, tedy mezi místní názvy s jasným původem a průhlednou slovotvorbou. Sporný je také výklad původu některých dalších helonym, např. Kleboniškis je bez váhání odvozováno od osobního jména Klebonas, ačkoli vůbec

196

Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII

ALL_62_63 maketas.indd 196

2011.06.17 08:24:14

Laimutis Bilkis. Lietuvių helonimų daryba. Priesaginiai ir priesagėtieji helonimai

Očekávatelné by bylo také spojení s apelativem klebonas (s. 70); Dederviškiai je s výhradami (avšak zařazeno do I. skupiny!) spojováno s rekonstruovaným osobním jménem *Dedervys a srovnáváno s apelativem dedervys ‚taková vyrážková choroba‘ (s. 72), ačkoli sémantika tohoto lexému se pro motivaci názvu bažiny nehodí; Kiur kliškė je hypoteticky spojováno s rekonstruovaným osobním jménem *Kiurklys (analyzováno rovněž v první, tj. jasně motivované skupině), ačkoli srovnání s apelativy kiùrkė ‚ubohá, shrbená žena‘ a kiurklys ‚křikloun, řvoun (o dítěti)‘ (s. 76) se zdá mnohem přesvědčivější.

Možná je poněkud odvážné tvrdit, že tolik analyzovaných názvů bažin bylo odvozeno od rekonstruovaných osobních jmen, a proto lze jen s výhradou přijmout autorův závěr (s. 87), že „[...] bylo zaznamenáno 1519 názvů bažin s příponami pocházejícími z *-isko-. Základová slova většiny z nich jsou jasná – celých 98,5%.“

Zvláště mnoho pochybností vyvolávají názvy bažin III. skupiny, např.: Barakas – velmi pravděpodobně jde o toponymum původně netvořené odvozováním < barakas, nikoli o odvozeninu s příponou, tím spíše, že tato přípona je v toponymii velmi vzácná (s. 49). Pochybný je také výklad názvu bažiny Beržučiukas (s. 42) jako odvozeného od beržutis, a nikoli od beržas; nejspíše jde o odvozeninu se dvěma příponami. V mnoha případech by bylo možné uvést deriváty nikoli s jednou, nýbrž s několika příponami: Guželiškis < gužas + -el- + iškis, podobně Akeliškis, Gudeliškis, Vilkeliškės, Žirgeliškis; Krekutiškis < krekė + -ut- + -iškis, podobně Meškutiškis (s. 62); Vaisteniškės (s. 87) aj. Pravda, v toponymické derivaci jde o velmi obtížnou a dosti komplikovanou otázku: nelze tvrdit nic kategoricky, avšak v analýze materiálu názvů bažin chybí zmínka o obou hypotézách.

Samostatně jsou vyčleněny metaforické odvozeniny (Geldelė, Bačkelė, Katilėlis, Torielkelė, Šaukštinis, Puodiniai), avšak nepřímé srovnání se možná skrývá i v dalších názvech bažin, srov. Šulinėlis, Laukeliai. Není jasné, na jakém principu je název bažiny Jūralis označen za metaforickou odvozeninu (s. 99), zatímco například Ežerėlis je řazen mezi odvozeniny od fyziografického termínu. Obtížně se vysvětluje interpretace názvu bažiny Klaipėdinės jako metaforické odvozeniny od názvu města Klaipėda (s. 177). Zdá se, že při vyčleňování metaforických odvozenin se nedodržuje jednotné hledisko – každý místní název odvozený od apelativa s fyziografickou, floristickou, faunistickou či jinou sémantikou lze interpretovat také jako sémantickou odvozeninu, tedy jako něco, co lze označit i za metaforu.

Je třeba litovat, že v monografii se při uvádění možného odlišného výkladu původu místního názvu tento výklad často blíže nespecifikuje; například u názvu bažiny Pritiškiai se uvádí spojitost s polským osobním jménem Pryt (s. 73), není však uvedeno srovnání názvu bažiny s litevským limnonymem Pritinas, které zmínil Vanagas (Vanagas 1981: 266).

Stává se, že paralelně užívané podoby názvu téhož objektu se ve struktuře monografie ocitají v různých skupinách, například: Lybiškis (s. 70) // Lybiškys (s. 85), aniž jsou uvedeny jakékoli vzájemné souvislosti.

Na konci knihy by bylo vhodné uvést závěry o původu názvů bažin. Na mnoha místech textu jsou odkazy, které je spojují s polskými osobními jmény – v mnoha případech je to

Recenzijos / Reviews

197

LAIMUTĖ BALODE

odůvodněné, avšak ne vždy je to podloženo také lokalizací místního názvu. V souhrnné analýze jsou zmíněny i možné polonismy (Krioniškis, Pritiškiai), bělorusismy (Abšarūtė, Amšarinė) a lotyšismy (Avotėlis, Lizertas), avšak nikde nejsou shrnuty. Bylo by opravdu zajímavé vědět, kolik je v Litvě názvů bažin jiného původu.

Užitečné jsou také názorné tabulky doplňující text monografie (ještě názornější by ovšem byly, kdyby je doplňoval alespoň jeden konkrétní příklad). Kniha obsahuje 33 map rozšíření jednotlivých přípon. O rozšíření přípon se pojednává pouze v případech, kdy lze vymezit jednotlivé souvislé areály, bylo by však velmi prospěšné zmapovat i vzácnější přípony.

Bilkisova analýza tvoření názvů bažin, při níž jsou místní názvy klasifikovány podle původu přípon a slovotvorného významu odvozenin (derivátů), se osvědčila. Jde o velmi cenný materiál, který lze srovnávat se slovotvornými typy jiných místních názvů (zejména hydronym). O analýze názvů bažin s příponami a statistických souhrnech by bylo ještě vhodné diskutovat.

Při shromažďování, systematizaci a analýze litevských názvů bažin byla odvedena rozsáhlá a pečlivá práce, jejíž výsledky mohou využít bližší i vzdálenější sousedé. Autor v předmluvě knihy zdůrazňuje, že tato práce je pouze začátkem výzkumu názvů bažin. Budeme očekávat pokračování – nejen slovotvornou, ale také sémantickou a etymologickou analýzu všech názvů bažin.

LITERATŪRA

B i l k i s L a i m u t i s 2008: Lietuvių helonimų daryba. Priesaginiai ir priesagėtieji helonimai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

K a č i n a i t ė D a l i a 2008: Lietuvių sudurtinių oronimų darybos bruožai. – Baltistica 43(2), 275–286.

V a n a g a s A l e k s a n d r a s 1973: Структурно–словообразовательный анализ названий гор Литвы. – Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai A serija 3(44), 209–219.

V a n a g a s A l e k s a n d r a s 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. Vilnius: Mokslas.

Įteikta 2011 m....

LAIMUTĖ BALODE

Latvijos universitetas, Latvių kalbos institutas Akademijas laukumā 1, Rīga, LV 1050, Latvija Helsinkio universitetas, Humanitarinis fakultetas Dabartinių kalbų katedra E. paštas – [email protected]

198

Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII