BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

Institut litevského jazyka

ORCID id: orcid.org/0000-0003-2286-4080

Oblasti vědeckého výzkumu: písemnictví Pruské Litvy 16.–18. století, dějiny dvojjazyčné litevské lexikografie a dějiny psané litevštiny.

DOI: doi.org/10.35321/all85-05

PÍSNĚ PŘELOŽENÉ PETREM GOTLYBEM MILKAUSEM V OFICIÁLNÍM EVANGELICKÉM LUTERÁNSKÉM ZPĚVNÍKU PRUSKÉ LITVY: KVANTITATIVNÍ ASPEKT

Písně přeložené Petrem Gotliebem Mielckem v oficiálním zpěvníku pro evangelické luterány Pruské Litvy: kvantitativní aspekt

ANOTACE

Článek z kvantitativního hlediska analyzuje příspěvek Petra Gotlyba Milkausse (Peter Gottlieb Mielcke, 1695–1753) k repertoáru písní ve zpěvníku Jona Berenta (Johann Behrendt, 1667–1737) Iß naujo perweißdėtos ir pagérintos Giesmû=Knygos (Královec, 1732, ^²1735 aj.) a dále pojednává o recepci písní přeložených Milkaussem v pozdějších redakcích a vydáních oficiálního evangelického luteránského zpěvníku Pruské Litvy. Analýza repertoáru zpěvníků 18.–20. století ukázala, že nejvýrazněji byl Berentův soubor písní doplněn Milkaussem přeloženými písněmi v prvním vydání, zatímco v některých pozdějších vydáních byla jedna píseň přeložená Milkausem připsána Adamu Frydrichu Šimelpenigimu (Adam Friedrich Schimmelfennig, 1699–1763).

KLÍČOVÁ SLOVA: litevské písemnictví 18. století, Petr Gotlybas Milkus (Peter Gottlieb Mielcke), oficiální evangelický luteránský zpěvník Pruské Litvy

98

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Písně přeložené Petrem Gotlybem Milkausem v oficiálním evangelickém luteránském zpěvníku Pruské Litvy: kvantitativní aspekt luteránský zpěvník, zpěvník Jona Berenta Iß naujo pérweizdėtos ir pagerintos Giesmũ=Knygos (1732).

A N N O T A T I O N

Článek z kvantitativního hlediska analyzuje příspěvek Petra Gotlieba Mielckeho (1695–1753) k repertoáru písní ve zpěvníku Johanna Behrendta (1667–1737) Iß naujo pérweizdėtos ir pagerintos Giefmũ=Knygos (Königsberg, 1732, 1735 atd.). Rovněž pojednává o zařazení písní přeložených Mielckem v pozdějších vydáních a verzích Oficiálního zpěvníku pro evangelické luterány Pruské Litvy. Analýza repertoáru písní obsaženého ve zpěvnících 18.–^20th století ukazuje, že Mielcke nejvýznamněji přispěl k prvnímu vydání Behrendtova zpěvníku. Kromě toho byla v některých pozdějších vydáních zpěvníku jedna píseň přeložená Mielckem mylně připsána Adamu Friedrichu Schimmelpfennigovi (1699–1763).

KLÍČOVÁ SLOVA: litevské písemnictví 18. století, Peter Gottlieb Mielcke, Oficiální zpěvník pro evangelické luterány Pruské Litvy, zpěvník Johanna Behrendta Iß naujo pérweizdėtos ir pagerintos Giefmũ=Knygos (1732).

Petr Gotlybas Milkus (Peter Gottlieb Mielcke, 1695–1753), absolvent Královecké univerzity, první známý docent tamního semináře litevského jazyka, evangelický luteránský farář v Jurbarku (něm. Georgenburg) a Mielkiemisu, otec proslulého kantora v Pilkalnis Kristijonase Gotlybase Milkause (Christian Gottlieb Mielcke, 1733–1807), byl jedním z nejaktivnějších pěstitelů litevského písemnictví první poloviny 18. století. Jeho zásluhy jsou spojovány především s projektem vydávání litevských náboženských knih, který vedl vrchní dvorní kazatel a profesor teologie Jonas Jokūbas Kvantas (Johann Jacob Quandt, 1686–1772): Milkus je znám jako jeden z překladatelů první tištěné litevské Bible (1735) a korektor celého překladu, jeden z připravovatelů nového oficiálního zpěvníku (1732) a překladatel písní, korektor Nového zákona (1727), přeložil také nejméně pět nařízení pruské vlády a nedávno bylo zjištěno, že jeho peru lze připsat značné množství dodatků v rukopisném slovníku Clavis Germanico-Lithuana (přelom 17. a 18. století) (Triškaitė 2013: 39–86). Tento článek se zaměřuje na jeden z okruhů Milkausovy lituanistické činnosti – překlad písní.

V historiografii litevského písemnictví se počet písní přeložených a vydaných Milkausem uvádí různě. Například Gotfrydas Ostermejeris (Gottfried Ostermeyer, 1716–1800) ve spise Erfte Littauifche Liedergefchichte a později Mykolas Biržiška

Straipsniai / Articles

99

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

v knize Iš mūsų kultūros ir literatūros istorijos uváděl 18 (Ostermeyer 1793: 253; Ostermejeris 1996: 418; Biržiška 1931: 243), Ansas Bruožis ve studii Mažosios Lietuvos buvusieji rašytojai ir žymesnieji lietuvių kalbos mylėtojai asi 18 ([Bruožis] 1920: 43), Vaclovas Biržiška v díle Aleksandryne (1963) 17 nebo 16 (BržA II 52–53), zatímco v bostonské Lietuvių enciklopedijoje (1959), stejně jako v Mažosios Lietuvos enciklopedijoje (2006) a v Mažosios Lietuvos enciklopedijos žinyne (2015) se uvádí pouze 16 (LE XVIII 473; MLE III 117; MLEŽ 472). Kromě toho se po vzoru Ostermejerise obvykle bez výhrad zastává názor, že nejvíce písní pro zpěvník sestavený Jonem Berentem (Johann Behrendt, 1667–1737) dodal Adomas Frydrichas Šimelpenigis (Adam Friedrich Schimmelpfennig, 1699–1763) (srov. „Schimmelpfennig hat zu dem Behrendtſchen Gefangbuch das meiſte geliefert“, Ostermeyer 1793: 130; Ostermejeris 1996: 364).

Cílem tohoto článku je zhodnotit kvantitativní příspěvek Petra Gotlyba Milkausse k repertoáru zpěvníku Jona Berenta a odhalit jeho poměr k příspěvku ostatních překladatelů, jakož i zjistit recepci písní přeložených Milkausem v pozdějších vydáních a redakcích oficiálního evangelického luteránského zpěvníku Pruské Litvy. Analýza využívá historicko-srovnávací a analyticko-popisné metody.

1. PÍSNĚ PETRA GOTLYBA MILKAUSE VYDANÉ VE ZPĚVNÍKU Z ROKU 1732

Písně přeložené jurbarským farářem Petrem Gotlybem Milkausem byly poprvé vytištěny v prvním vydání nového oficiálního evangelického luteránského zpěvníku Pruské Litvy, připraveného vrchním farářem v Įsrutis (něm. Insterburg) Jonem Berentem, Iß naujo perweiždėtos ir pagerintos Giefmų=Knygos. Vyšlo roku 1732 v Královci v tiskárně Johanna Friedricha Reussnera (?–1742) (dále – G1732). Nový zpěvník se začal připravovat v rámci realizace vydavatelského programu litevských náboženských knih Jona Jokūbasa Kvantase.

Podle Ostermejerise byl Milkus při přípravě nového zpěvníku Berentovým horlivým pomocníkem: „Peter Gottlieb Mielcke [...] [w]ar [...] beym damaligen Gefangbuch [...] Behrendts vornehmster Gehülfe“ (Ostermeyer 1793: 253; Ostermejeris 1996: 418). Podmínky spolupráce těchto dvou farářů nejen na zpěvníku, ale i na litevské Bibli byly příznivé, neboť od jara 1726 do konce roku 1735 Milkus působil v Jurbarku, ležícím nedaleko centra církevního okruhu Įsrutis, kde byl farářem Berentas.

Milkus sám zmínil svůj příspěvek k novému zpěvníku v žádosti adresované 23. dubna 1731 pruské vládě v Královci. Uvedl, že zpěvník opravil, přepsal a přeložil mnoho nových písní: „habe ich das Littauſche Gefang=Buch verbefſert, abgeſchrieben, und viele neue Lieder überſetzet“

100

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Písně přeložené Petrem Gotlybem Milkausem v oficiálním evangelickém luteránském zpěvníku Pruské Litvy: kvantitativní aspekt

(Mielcke 1731–04–23: 21r; faksimile, přepis a překlad viz Triškaitė, Sidabraitė 2019: 98–99, 105). Počet svých přeložených a odevzdaných písní neuvedl, odhaluje jej však exemplář prvního vydání, který se dochoval do našich dnů a je v současnosti jediným známým exemplářem prvního vydání, uloženým ve Státní knihovně pruského kulturního dědictví v Berlíně (něm. Staatsbibliothek zu Berlin – Preußischer Kulturbesitz; SBB PK: En 9820) (LBP 18, Nr. 135), neboť překladatelé jsou u písní uvedeni kryptonymy.

Při hodnocení Milkausova kvantitativního příspěvku k novému zpěvníku je třeba zohlednit, že Berentas vycházel ze zpěvníku připraveného na počátku 18. století pastorem z Būdviečiai Frydrichem Zigmuntasem Šusterisem (Friedrich Sigmund Schuster, 1671–1750), Naujos pagėrintos Giefmjų=Knygos (1705, dále – G1705) – třetího vydání zpěvníku Daniela Kleina (1609–1666) Naujos Giefmjų Knygos (1666), z něhož byly převzaty tři čtvrtiny písní (LB I 45; Michelini 2009: 97). Milkausův příspěvek je tedy třeba hodnotit na dvou úrovních, přesněji řečeno je důležité určit jeho podíl na novém repertoáru zpěvníku a obecně na celém repertoáru, zahrnujícím nové i starší písně.

Vydání z roku 1732 a pozdější vydání označovala Milkaussem přeložené písně kryptonymem „P. G. M. P. G.“, tj. P[eter] G[ottlieb] M[ielcke,] P[astor] G[eorgenburgensis] (Petr Gotlybas Milkus, jurbarský farář). Názvy Milkausových písní vytištěných v prvním vydání nového zpěvníku jsou uvedeny v tabulce 1 (řazeny abecedně podle prvního slova písně). Z nich bylo 6 publikováno v hlavní části zpěvníku a 13 v dodatku „Appendix arba Kittos naujos Giefmes ßwėžey pridėtos“¹ (viz tabulku 3).

TABULKA 1. Písně přeložené Petrem Gotlybem Milkausem a jejich německé originály publikované v G1732

Názvy litevských překladů Milkausse publikovaných v G1732 (počet slok)

Názvy německých originálů uvedených v G1732 (počet slok)

Autoři německých originálů

IĖy Pon’s Diew’s mus nę́gelbėtu (3 str.) ← Wăr GOtt nicht mit uns diefe Ȝeit (3 str.) Martin Luther (1483–1546)

IĘsau Kristau, kurs tu gawaï (3 str.) ← Der Du HErr IEsu Ruh und Raft (3 str.) Georg Werner (1589–1643)

^¹ Úsilí publikovat co nejvíce nových písní pravděpodobně určilo strukturu Berentova zpěvníku z roku 1732: nebyl vydán jako jednotné dílo, nýbrž byl sestaven z hlavní části (G1732 1–358, č. 1–301) a dodatku (G1732 359–408, č. 302–335). Zřejmě v době odevzdání hlavní části zpěvníku do tiskárny se další nové písně ještě připravovaly k tisku, a proto byly vytištěny později v dodatku.

Straipsniai / Articles

101

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

Ježíši Kriste, k tobě volám (13 slok)

←

Pane Ježíši Kriste, volám k tobě (13 slok)

anonym

Ježíši, ty nebeská radosti (8 slok)

←

IEſu meines Lebens Leben (8 str.)

Ernst Christoph Homburg (1607–1681)

KAd Griek’s mannę kankinti nôr (8 str.)

←

Wenn meine Sēund mich kräncken (8 str.)

Justus Gesenius (1601–1673)

Laupſinkit’ Diewą Danguje, Krikščionis (8 str.)

←

Chvalte GOtta všichni křesťané (8 slok)

Nicolaus Herman (~1500–1561)

MAłonus mumus buk Diewe (3 str.)

←

Kéž je nám Bůh milostiv (3 sloky)

Martin Luther

MIeli Krikščionis džiaukimės (10 str.)

←

Nun freut euch lieben Chriften (10 str.)

Martin Luther

MIeli Krikščionis džiaugkitės (5 str.)

←

Sey freudig arme Chriftenheit (5 str.)

Valentin Thilo (1607–1662)

Milý Ježíši, nyní mi prokaž milost (9 slok)

←

Nech mě nyní pocítit, Ježíši, tvé slitování (9 slok)

Heinrich Bussenijus (~1626–1665)

Pagárbint’s Diewe buk irgi laupfintas (3 str.)

←

GOtt ſey gelobet und gebenedeıet (3 str.)

Martin Luther

PAliecawōk mielamui Diewui ſawo Kellus (12 str.)

←

Befiehl du deine Wege (12 str.)

Paul Gerhardt (1607–1676)

PRIeß Diewą ſawą mieląjį (9 str.)

←

Zasloužil jsem si to, co tedy ještě chci (9 slok)

Paul Gerhardt

RYkāukit jus wierniejį (6 str.)

←

Nun jauchtzet all ihr Frommen (6 str.)

Michael Schirmer (1606–1673)

SU Dekawone jau linkmay laupſinkit’ (9 str.)

←

Nyní všichni děkujte a vzdejte čest (9 slok)

Paul Gerhardt

Upřímně si každý vezměte k srdci (4 sloky)

←

Mit Ernſt o Menſchen Kinder (4 str.)

Valentin Thilo

S3wenta Dwaſe mus aplankyk (7 str.)

←

Ó Duchu svatý, vejdi k nám (8 slok)

Michael Schirmer

Ty, milý Ježíši, duše má (12 slok)

←

Ježíši, jenž jsi mou duší (12 slok)

Johann Rist (1607–1667)

WIſgálys amžinaſsis Tėwe, ſuffimilk ant muſų (3 str.)

←

Ó všemohoucí věčný Otče, smiluj se nad námi (3 sloky)

Johann Horn (~1490–1547)

Jak je patrné, autory německých písní přeložených Milkausem byli nejvýznamnější tvůrci 16. a 17. století. Přeložil čtyři písně Martina Luthera (1483–1546) a tři

102

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Písně přeložené Petrem Gotlybem Milkausem v oficiálním evangelickém luteránském zpěvníku Pruské Litvy: kvantitativní aspekt

písně Paula Gerhardta (1607–1676), po dvou písních Michaela Schirmera (1606–1673) a Valentina Thila (1607–1662) a po jedné písni Johannesa Horna (~1490–1547)^², Nicolausa Hermana (~1500–1561), Georgia Wernera (1589–1643), Heinricha Bussenija (~1626–1665), Justa Gesenija (1601–1673), Johannesa Rista (1607–1667), Ernsta Christopha Homburga (1607–1681), jakož i jednu anonymní^³ (viz tabulku 1). Bylo zjištěno, že Milkus přeložil 15 německých písní do litevštiny poprvé, zatímco 4 jeho překlady jsou novými variantami již dřívějších překladů (Michelini 2010: 133–161, rovněž 225–226).

Ostatní kryptonyma uvedená ve vydání z roku 1732 dokládají, že kromě Milkausse přispělo k Berentovu zpěvníku novými překlady písní ještě několik pruských litevských pastorů. Písně označené kryptonymy „J. B. Arch. Inft.“, „I. B. Arch. I.“ a „J. B. A. J.“ přeložil sám Berentas, „A. F. S. P. P.“ pastor v Papelkių Adomas Frydrichas Šimelpenigis, „P. R. P. W.“ pastor ve Valtarkiėmis Pilypas Ruigys (Philipp Ruhig, 1675–1749), „C. St. P. S.“ pastor v Želvě Kristijonas Štimeris (Christian Stimer, Stimehr, 1676–1750), „A. L. P. M.“ pastor v Klaipėdě Abraomas Dovydas Liuneburgas (Abraham David Lüneburg, 1670–1743), „J. J. S. Pašt. Ruff.“ pastor v Rusnė Jonas Jokūbas Šperberis (Johann Jacob Sperber, 1679–1741). Berentas doplnil svůj zpěvník také několika písněmi z hymnografického dědictví tří tehdy již zemřelých překladatelů: pastora v Katyčiai Jona Andriuse Cezarise (Johannes Andreas Caesar, ~1650–1710), pastora v Pilupėnai Kristupase Polise (Christoph Poll,?–1693) a pastora v Narkyčiai Frydricha Kristupase Rabėho (Friedrich Christoph Rabe, 1669–1720) (u jejich přeložených písní bylo postupně uvedeno „J. A. Cæf. P. C.“, „J. Andr. Cæfar. Paft. Coadjut.“, „Chriftoph. Poll. P. Pillupp.“, „Chriftoph. Pollii. Paft. Pillup.“, „C. Poll. P. P.“; „F. C. R. P. N.“) (srov. LB I 46).

Berentas publikoval ve zpěvníku z roku 1732 335 starých a nových písní (G1732 1–408, č. 1–335; Quandt 1735–12–01: [VI]). Podle výzkumů Guido Micheliniho bylo první vydání Berentova zpěvníku ve srovnání s jeho zdrojem – Šusterovým zpěvníkem – doplněno o 81 písní, z nichž 75 písní přeložili

^² Autorství německého originálu Milkausovy písně „Wilffálys ämžináffis Tėwe, fufimilk ant murû“ „O allmächtiger ewiger Vater / erbarm dich unfer“ je připsáno Hornovi na základě údajů uvedených Philippem Wackernagelem (viz Wackernagel 1870: 356, č. 427; rovněž viz Michelini 2010: 226).

^³ Jako autor německého originálu Milkausovy písně „Įežau Kriftau, tawęſp’ Baukiu“ „HErr IEſu Chriſt ich ſchrey zu dir“ je v pozdějších zpěvnících (např. z let 1877 a 1936) uváděn „Janssen“. Je možné, že byl míněn překladatel písní Petrus Janssen (1698–1770) (podrobněji o něm viz Koch 1973: 34–35).

Straipsniai / Articles

103

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

deset pruských litevských pastorů a 6 je anonymních^⁴. Z kryptonym uvedených ve vydání z roku 1732 vyplývá, že Berentas publikoval 18 překladů, Šimelpenigis 15, Ruigys 9, Štimeris 4, Liuneburgas a Šperberis po jednom. Berentas navíc zařadil do svého zpěvníku 8 nových písní tehdy již zemřelých pastorů: Cezarise a Polise po 3^⁵, Rabėho 2. Všechny tyto překladatele počtem písní předčil Milkus – jeho překladů bylo publikováno 19 (viz tabulku 1), tedy o jednu píseň více než Berentových. Při kvantitativním hodnocení nového repertoáru zpěvníku, jinými slovy s ohledem na počet nových písní, je tedy třeba konstatovat, že roku 1732 bylo z překladů tehdejších překladatelů publikováno nejvíce Milkausových: v prvním vydání tvořily jeho překlady 23,45%, tedy téměř čtvrtinu nového repertoáru písní, a 5,67% všech písní publikovaných v tomto vydání (je pravda, že později byl oficiální zpěvník stále doplňován novými písněmi jiných překladatelů, takže Milkausův podíl klesal, viz níže – kap. 2). Vrátíme-li se k Ostermejerisovu tvrzení, že nejvíce písní pro Berentův zpěvník dodal Šimelpenigis (Ostermejer 1793: 130; Ostermejeris 1996: 364), je třeba konstatovat, že ve vydání z roku 1732 byl podle počtu publikovaných písní teprve třetí.

2. PÍSNĚ PETRA GOTLYBA MILKAUSE VE VYDÁNÍ ZPĚVNÍKU Z ROKU 1735

Nový Berentův zpěvník vycházel každých několik let. Do Milkausovy smrti 9. června 1753 vyšel ještě pětkrát: druhé vydání bylo vytištěno roku 1735, třetí roku 1738, čtvrté roku 1740, páté roku 1745 a šesté roku 1748 (LB I 45–47, č. 135–140)^⁶.

⁴ Tolik písní (75 + 6 = 81) vychází po sečtení nových textů G1732 publikovaných v Micheliniho monografii Jono Berento Iš naujo perweizdėtos ir pagėrintos Giesmių Knygos. Mörlino traktato pritaikymas poezijoje (Michelini 2010: 67–209; srov. Michelini 2009: 104).

⁵ Jedna z těchto tří písní Jona Andriuse Cezarise „Kam tu Žmogau wargingas“ byla poprvé publikována ve zpěvníku Jona Rikovįjuse (Johann Richovius, 1652–1703) (viz „Kám režáili žiwatą“, G1685 522–524), později opakována u Frydricha Zigmuntase Šusterise (viz G1705 407–408), zatímco roku 1732 vyšla silně redigovaná, a proto je považována za nový překlad (Michelini 2010: 185–186). Další píseň „Diewe miel’s Štav Taw Paklàną“ byla přetištěna ze Šusterisova a Rikovįjusova zpěvníku (viz G1685 367–368; G1705 566–568), takže roku 1732 byly celkem publikovány 4 písně přeložené Cezarisem.

⁶ Je třeba dodat, že ještě pozdější vydání, ačkoli vycházela z Berentova zpěvníku a zachovala průběžné číslování (např. vydání z roku 1750 se považuje za sedmé a z roku 1753 za osmé), připravil Adomas Frydrichas Šimelpenigis a nazývají se Šimelpenigisovým zpěvníkem (viz LB I 386, č. 1097–1098 aj.; podrobněji o oficiálním litevském zpěvníku klasického modelu sestaveném Šimelpenigisem viz Michelini 2009: 132–153).

104

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Písně přeložené Petrem Gotlybem Milkausem v oficiálním evangelickém luteránském zpěvníku Pruské Litvy: kvantitativní aspekt

Litevským bibliografům a badatelům litevského písemnictví nebyl znám žádný exemplář druhého vydání (1735), který by se dochoval do našich dnů (Biržiška 1924: sl. 54, č. 153; LB I 45, č. 136). Mělo se za to, že toto vydání se nedochovalo (Michelini 2010: 49; Michelini 2013: 84). Nedávno byl jeden exemplář druhého vydání nalezen v Praze, v Národní knihovně České republiky (čes. Národní knihovna České republiky; NK ČR: 33 K 139; o zpěvníku z roku 1735 jako prameni a díle viz Triškaitė 2020: 33–82).

Ačkoli se druhé vydání objevilo pouhé tři roky po vytištění prvního, srovnávací analýza obou vydání odhalila významné kvantitativní a kvalitativní změny. Druhé vydání zpěvníku z roku 1735 nebylo jen doplněno novými písněmi, ale byla také přepracována jeho struktura a redigován jazyk písní. Ve srovnání s prvním vydáním bylo druhé doplněno o 26 nových písní a jedna předchozí byla vyřazena. Jinými slovy, počet písní ve zpěvníku vzrostl z 335 na 360 (srov. G1732 1–408, č. 1–335 a G1735 1–432, č. 1–360). Píseň, která se do vydání z roku 1735 již nedostala, byla Milkausova „Mieli Krikščionis džiaukimės“ – překlad oblíbené písně Martina Luthera „Nun freut euch lieben Christen“. V roce 1732 byly publikovány dokonce dva její překlady – nejen Milkausův, ale i Berentův „IĮbu mes mielėji Krikščionis linksmay“, avšak od roku 1735 zůstal ve zpěvníku pouze druhý (srov. G1732 171–172, č. 161; 389–390, č. 323 a G1735 196–197, č. 182; viz také G1832 225–226, č. 208 aj.). Významnou novinkou bylo rovněž to, že všechny písně publikované v dodatku vydání z roku 1732 „Appendix arba Kittos naujos Giesmės ßwėžey pridėtos“ (G1732 359–408, č. 302–335), včetně Milkausových, byly roku 1735 přesunuty do hlavní části zpěvníku k písním příslušné tematické skupiny a byl sestaven nový dodatek „Kittos naujos Giesmės ßwėžey pridėtos“ (G1735 398–432, č. 335–360). V něm bylo shromážděno všech 26 nových písní, jejichž překladatelé byli pouze dva: Fabijonas Ulrichas Glazeris (Fabian Ulrich Glaser, 1688–1747), který zde poprvé publikoval 18 písní, a Adomas Frydrichas Šimelpenigis, jenž předložil 8 nových překladů (podrobněji o novinkách druhého vydání Berentova zpěvníku viz Triškaitė 2020: 55–67). Nové Milkausovy překlady se již neobjevily ani v hlavní části zpěvníku, ani v nově sestaveném dodatku. Právě počtem publikovaných písní z roku 1735 Šimelpenigis Milkausse předstihl: ve druhém vydání bylo zveřejněno 18 Milkausových překladů, zatímco Šimelpenigisových 23 (kromě zmíněných 8 nových písní vložených do dodatku bylo v hlavní části zpěvníku z prvního vydání znovu otištěno 15 jeho písní). Ostermejeris měl tedy ve svém tvrzení, že nejvíce písní pro Berentův zpěvník dodal Šimelpenigis (Ostermeyer 1793: 130; Ostermejeris 1996: 364), pravdu jen částečně, neboť Šimelpenigis získal převahu díky stále přibývajícím překladům až od roku 1735. Milkausovy písně publikované ve druhém vydání tvořily 16,98% nového repertoáru písní a 5% celého repertoáru zpěvníku.

Straipsniai / Articles

105

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

Lze předpokládat, že stejný počet Milkausových písní byl publikován ve třetím (1738) a čtvrtém (1740) vydání, z nichž dosud nebyl nalezen žádný exemplář, stejně jako v pátém (1745), z něhož je znám jediný exemplář uložený v knihovně Ruské akademie věd v Petrohradě (ЛБ 1044) (LB I 46–47, č. 139), a v šestém, z něhož jsou známy dva exempláře: jeden je uložen ve Státní knihovně pruského kulturního dědictví v Berlíně (SBB PK: En 9822) (LBP 18, č. 140), druhý, defektní, v knihovně Vilniuské univerzity (VUB: LR 810/1) (LB I 47, č. 140). Tuto domněnku podporuje analýza přebírání Milkausových písní v pozdějších zpěvnících (viz níže – kap. 3). Měnily se pouze proporce ve srovnání s příspěvkem ostatních překladatelů, protože repertoár nových vydání se stále rozšiřoval; například čtvrté vydání obsahovalo 400 písní (Ostermeyer 1793: 111; Ostermejeris 1996: 356), páté 409⁷, šesté 417 (G1748; viz také Quandt 1748–03–01: [VII]).

3. RECEPCE PÍSNÍ PETRA GOTLYBA MILKAUSE V POZDĚJŠÍCH VYDÁNÍCH OFICIÁLNÍHO ZPĚVNÍKU

Písně přeložené Milkausem byly přetiskovány i v pozdějších redakcích a vydáních oficiálního zpěvníku. Roku 1750 vyšlo vydání oficiálního zpěvníku připravené Adomem Frydrichasem Šimelpenigisem s připojenou druhou částí, které zahájilo tradici souboru písní klasického modelu (podrobněji viz Michelini 2009: 132–153). Od roku 1750 do roku 1776 vyšla sedmá až třináctá vydání oficiálního zpěvníku a roku 1791 se podle domněnky znovu objevilo osmé vydání (viz LB I 386–388, č. 1097–1104; LBP 68, č. 1097, 1102). V první polovině 19. století se redakce zpěvníku připravená Karolem Gotardem Keberisem (Karl Gotthard Keber, 1756–1835) (^¹1832) tiskla s jím připojenou třetí částí (viz LB I 191–192, č. 533–535), zatímco ve druhé polovině století vycházela každých několik let redakce Frydricha Kuršaitise (Friedrich Kurschat, 1806–1884) (viz LB I 204–205, č. 570–576; LB I 213–215, č. 595–601), která se od roku 1857 tiskla již s jeho sestavenou třetí částí. První dvě části všech těchto redakcí byly převzaty ze zpěvníku klasického modelu připraveného Šimelpenigisem; základem první části byl Berentův zpěvník a základem druhé Glazerův soubor písní.

⁷ Kvantas v předmluvě zmínil 408 písní tohoto vydání (citaci viz Michelini 2010: 49, pozn. 279), ve skutečnosti jich však bylo 409 (LB I 46, č. 139; Kaunas 1996: 166; Michelini 2009: 115).

106

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Petro Gotlybo Milkaus verstos giesmės Prūsijos Lietuvos oficialiajame evangelikų liuteronų giesmyne: kiekybinis aspektas

TABULKA 2.

Píseň „IEżau Kriftau, kurs tu gawai“ a atribuce jejího překladu ve vydáních oficiálního zpěvníku z let 1732, 1735 a 1832

G1732 375, č. 313

G1735 62, č. 61

G1832 [68], č. 72

P. G. M. P. G.

P. G. M. P. G.

A. F. S. P. P.

IEżau Kriftau, kurs tu gawai, Grabbe atfiilfet’ ſkannay, dūk mums tawij’ ilſētifi irgi nũ Grieķū lautifi.

IEżau Kriftau, kurs tu gawai, Grabbe atfiilfet’ ſkannay, dūk mums tawij’ ilſētifi, irgi nũ Grieķū lautifi.

Iėżau Kriftau, kurs tu gawai Grabe atfiilfet ſkaney, dūk mums tawij’ ilſētifi, irgi nũ Grieķū lautifi.

2. Dūk mums Nuſſitikkejimą, atpirk­tiems per tawo Kraujã, welk mus į Dangauſ Linkſmybę, pas ſawo Tėwo Sżwiefybę.

2. Dūk mums Nuſſitikkejimą, atpirk­tiems per tawo Kraujã, welk mus į Dangauſ Linkſmybę, pas ſawo Tėwo Sżwiefybę.

2. Dūk mums Nuſſitikėjimą, atpirktiems per tawo Kraują, welk mus į Dangauſ Linkſmybę, pas ſawo Tėwo Sżwiefybę.

3. Taw Dėkui, Iėżau mielafiſs, uź mus nukryźawotafiſs; dūk mums per tawo tą Mūk ą, nukakti į Dangauſ Dźaugſmą.

3. Taw Dėkui, Iėżau mielafiſs, uź mus nukryźawotafiſs; dūk mums per tawo tą Mūk ą, nukakti į Dangauſ Dźaugſmą.

3. Tobě díky, Ježíši milý, za nás ukřižovaný. Dej nám skrze své trápení dospět k radosti v nebi.

Analýza repertoáru oficiálního zpěvníku dokládá, že i později – jak v Šimelpenigových, tak v Keberových, Kuršaitisových i následujících redakcích 20. století (např. z roku 1936) – zůstalo 18 písní přeložených Milkusem (viz tabulku 3). Jedná se stále o tytéž písně poprvé vydané roku 1732, které byly znovu otištěny ve vydání z roku 1735 (viz výše – kap. 2). Jinými slovy, od roku 1735 se počet Milkausových písní v oficiálním zpěvníku ustálil – po celá další dvě století bylo stále zveřejňováno 18 jeho překladů (viz tabulku 3).

Je třeba upozornit na to, že v některých pozdějších vydáních (např. z let 1776, 1832, 1877 a 1936) je u Milkausovy písně „IEżau Kriftau, kurs tu gawai“, přeložené z písně Georga Wernera „Der Du HErr IEſu Ruh und Raft“, jako překladatel kryptonymem „A. F. S. P. P.“ uveden Šimelpenigis (G1776 67–68, č. 72; G1832 [68], č. 72; G1877 67–68, č. 72; G1936 67–68, č. 72). Jinými slovy, v těchto vydáních je pouze 17 písní označených kryptonymem „P. G. M. P. G.“ a připisovaných Milkovi (viz tabulku 3). Filologická srovnávací analýza nicméně dokládá, že tato píseň je ve skutečnosti týmž překladem, který byl již roku 1732 zveřejněn pod Milkausovým jménem (viz tabulku 2).

Že připsání překladu „IEżau Kriftau, kurs tu gawai“ Šimelpenigimu v pozdějších zpěvnících je třeba považovat za omyl, potvrzuje i skutečnost, že jako překladatel je Milkus uveden jak ve druhém vydání Berentova zpěvníku (G1735 62, č. 61, viz tabulku 2), tak v samotném Šimelpenigiově redakci

Straipsniai / Articles

107

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

osmém (viz G1753[=G1791] 67–68, č. 72)⁸ (je však pravda, že ve třináctém vydání, které vyšlo roku 1776 po Šimelpenigiově smrti, bylo u této písně již zapsáno kryptonymum „A. F. S. P. P.“). Kromě toho překlad této písně připisoval Petru Gotlybu Milkovi i jeho syn Kristijonas Gotlybas Milkus ve svém neoficiálním zpěvníku Sėnos ir naujos krikščioniškos Giesmės (1806, dále MG1806, viz obr. 1). Dodejme, že syn při zveřejnění této otcem přeložené písně text poněkud redigoval^⁹:

P. C. M. P. G. Ježíši Kriste! jenž jsi odpočíval v hrobě sladce, dej nám v tobě odpočinout a také se od hříchů očistit. 2. Dej nám důvěru, vykoupeným svou krví, veď nás do nebe błownajį k Otci, který nás tak miluje. 3. Tobě díky, Ježíši milý, za nás ukřižovaný, dej nám skrze své trápení dospět k radosti věčné. (MG1806 69, č. 70)

¹ OBR. 1. Píseň „Jezau Kristau! kurs tu gawai“ a atribuce jejího překladu ve zpěvníku Kristijonase Gotlyba Milkaus Sėnos ir naujos krikščioniškos Giesmės (1806); VUB: Lʀ 777

^⁸ Že zpěvník vydaný roku 1791 byl osmým vydáním, viz LB I 388, č. 1103. V současnosti známý jediný exemplář osmého vydání se dochoval bez titulního listu, proto nejsou známy přesné roky vydání. Na základě Kvantovy předmluvy (datované rokem 1752) a modlitební knihy svázané spolu se zpěvníkem (vytištěné roku 1753) se soudí, že měl vyjít v letech 1752 nebo 1753 (LB I 386).

^⁹ V předkládané citaci jsou opravená místa překladu, s výjimkou pravopisných a interpunkčních úprav, podtržena autorkou tohoto článku. Je třeba zmínit, že v kryptonymu „P. C. M. P. G.“ uvedeném u písně zůstala korektorská chyba: místo „C.“ mělo být „G.“ (tj. „G[otlybė]“).

108

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Petro Gotlybo Milkaus verstos giesmės Prūsijos Lietuvos oficialiajame evangelikų liuteronų giesmyne: kiekybinis aspektas

TABULKA 3. Písně přeložené Petrem Gotlybem Milkusem zveřejněné v G1732 a jejich recepce v oficiálních vydáních zpěvníku v 18.–20. století

Poř. č. | Původní litevský překlad Petra Gotlyba Milkaus zveřejněný v G1732 | strana G1732, č. písně | strana G1735, č. písně | strana G1753, č. písně | strana G1776, č. písně | strana G1832, č. písně | strana G1877, č. písně | strana G1936, č. písně 1. Pagarbinti Š, Dieve buk įgal laupintas — s. 138–139, č. 130 — s. 161, č. 149 — s. 106–167, č. 173 — s. 106–167, č. 173 — s. 106–167, č. 173 — s. 106–167, č. 173 — s. 106–167, č. 173 2. MAnoumus buk Dieve — s. 152–153, č. 144 — s. 175, č. 163 — s. 178, č. 187 — s. 178, č. 187 — s. 201–202, č. 187 — s. 178, č. 187 — s. 178, č. 187 3. JEr Pon’s Diew’s mus ne gelbetu — s. 157, č. 148 — s. 179, č. 167 — s. 181–182, č. 191 — s. 181–182, č. 191 — s. 205, č. 191 — s. 181–182, č. 191 — s. 181–182, č. 191 4. Mieli Krikščionis džiaukimės — s. 171–172, č. 161 — – — – — – — – — – — – — – — – 5. Jėzau Kratau, tavep’ bačkiu — s. 194–196, č. 178 — s. 223–225, č. 201 — s. 244–246, č. 241 — s. 244–246, č. 241 — s. 279–281, č. 241 — s. 244–246, č. 241 — s. 244–246, č. 241 6. Miel’s Jėzau fawa man futek Malonę — s. 196–197, č. 179 — s. 225–226, č. 202 — s. 246, č. 242 — s. 246, č. 242 — s. 281–282, č. 242 — s. 246, č. 242 — s. 246, č. 242 7. RYškauk it jus wiernеji — s. 361, č. 303 — s. 5–6, č. 5 — s. 7–8, č. 7 — s. 7–8, č. 7 — s. 8–9, č. 7 — s. 7–8, č. 7 — s. 7–8, č. 7 8. Širdingay pratikykit, kožnas favo Szirdį — s. 362, č. 304 — s. 7–8, č. 7 — s. 9, č. 9 — s. 9, č. 9 — s. 10–11, č. 9 — s. 9, č. 9 — s. 9, č. 9 9. Laupinkit’ Diewą Danguje, Krikščionis — s. 362–363, č. 305 — s. 18–19, č. 19 — s. 18–19, č. 18–19, č. 21 — s. 16(e)–16(f), č. 21 — s. 18–19, č. 21 — s. 18–19, č. 21 10. Jėzau, tu Dangaus Linksm ybę — s. 372–373, č. 311 — s. 51–52, č. 52 — s. 54–55, č. 61 — s. 54–55, č. 61 — s. 52–53, č. 61 — s. 54–55, č. 61 — s. 54–55, č. 61

Straipsniai / Articles

109

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

Poř. č. | Názvy litevských překladů zveřejněných v G1732 | strana G1735, č. písně | strana G1753 = [179], č. písně | strana G176, č. písně | strana G182, č. písně | strana G1877, č. písně | strana G1936, č. písně 11. KAD Griekės manne kankinių nór — s. 373–374, č. 312 — s. 54–55, č. 54 — s. 57–58, č. 63 — s. 55–56, č. 63 — s. 57–58, č. 63 — s. 57–58, č. 63 12. Ilgiau Kritau, kurs tu gavai — s. 375, č. 313 — s. 62, č. 61 — s. 67–68, č. 72 — s. [68], č. 72* — s. 67–68, č. 72* — s. 67–68, č. 72* — s. 67–68, č. 72* 13. Sėventa Dvawna mus aplanky — s. 379–380, č. 316 — s. 85–87, č. 87 — s. 94–95, č. 102 — s. 99–101, č. 102 — s. 94–95, č. 102 — s. 94–95, č. 102 — s. 94–95, č. 102 14. Wingdÿs amžinasis Tėve, užmirik ant mumū — s. 380–381, č. 317 — s. 93–94, č. 95 — s. 100–101, č. 110 — s. 108, č. 110 — s. 100–101, č. 110 — s. 100–101, č. 110 — s. 100–101, č. 110 15. Tu, miel’s Tėvau, Dūže mano — s. 382–384, č. 319 — s. 148–150, č. 139 — s. 154–156, č. 162 — s. 173–175, č. 162 — s. 154–156, č. 162 — s. 154–156, č. 162 — s. 154–156, č. 162 16. SO Dekawone jau lhnkmy auplinhkit — s. 388, č. 322 — s. 189–190, č. 177 — s. 192–193, č. 203 — s. 218–219, č. 203 — s. 192–193, č. 203 — s. 192–193, č. 203 — s. 192–193, č. 203 17. Paliecawók mielaumui Diewui Iawo Kellus — s. 390–392, č. 324 — s. 203–204, č. 187 — s. 206–207, č. 215 — s. 234–236, č. 215 — s. 206–207, č. 215 — s. 206–207, č. 215 — s. 206–207, č. 215 18. Prieš Diewą ławą mielėj — s. 395–397, č. 326 — s. 226–228, č. 203 — s. 247–248, č. 243 — s. 282–283, č. 243 — s. 247–248, č. 243 — s. 247–248, č. 243 — s. 247–248, č. 243 19. Mielí Krikščionis džiaugkities — s. 407–408, č. 335 — s. 396–397, č. 334 — s. 410–411, č. 398 — s. 480–481, č. 398 — s. 410–411, č. 398 — s. 410–411, č. 398 — s. 410–411, č. 398

(Znak * ukazuje, že píseň „Ezaal Kritau kurs tu gavai“ je ve vydání označena kryptonymem „A E F S P. P.“)

110

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Písně přeložené Petrem Gotlybem Milkusem v oficiálním evangelickém luterském zpěvníku Pruské Litvy: kvantitativní aspekt

Vaclovas Biržiška se domníval, že Petras Gotlybas Milkus mohl přeložit více písní, než bylo publikováno v oficiálním zpěvníku, a že dokonce sestavil rukopisnou sbírku litevských písní, kterou později využil jeho syn Kristijonas Gotlybas Milkus, svůj názor však neodůvodnil a neuvedl zdroj informací (viz BržA II 53). Pokud by taková sbírka existovala, je pravděpodobné, že syn by zveřejnil nejen již dříve vytištěné otcovy písně, ale i alespoň část rukopisných. Kristijonas Gotlybas Milkus však ve svém zpěvníku Sėnos ir naujos krikßçonißkos Gieſmės zveřejnil pouze 17 otcových písní – všechny již byly publikovány v oficiálním zpěvníku; nezařadil pouze dva překlady: již zmíněný „MIeli Krikßçionis dźauk imės“ a „Wißgálys amźinaffis Tėwe, ſuffimilk ant mufû“ (druhá píseň se i nadále tiskla v oficiálním zpěvníku, viz tabulku 3).

Shrneme-li recepci Milkausových překladů písní, je třeba říci, že byly znovu otiskovány nejen v Berentových a Šimelpenigiových zpěvnících, ale i v pozdějších vydáních oficiálního evangelického luterského zpěvníku Pruské Litvy až do poloviny čtvrtého desetiletí 20. století (viz tabulku 3).

4. ZÁVĚRY

1. Kvantitativní analýza písní Petra Gotlyba Milkaus (Peter Gottlieb Mielcke, 1695–1753) publikovaných v oficiálním evangelickém luterském zpěvníku Pruské Litvy odhalila, že jeho písně, které se poprvé objevily v prvním (1732) vydání zpěvníku Jona Berentase (Johann Behrendt, 1667–1737) Jß naujo pérweizdėtos ir pagerīntos Gieſmû=Knygos, významně přispěly k obnově repertoáru této sbírky písní: ze všech tehdejších překladatelů poskytl Milkus nejvíce překladů (19) – tvořily téměř čtvrtinu nového repertoáru písní.

2. Ve druhém (1735) vydání Berentova zpěvníku byla vypuštěna Milkausova píseň „MIeli Krikßçionis dźauk imės“, přeložená z písně Martina Luthera „Nun freut euch lieben Chr iften“, takže v tomto vydání bylo publikováno 18 jeho písní. Od druhého vydání se počet zveřejňovaných Milkausových překladů již neměnil, tj. novými překlady již k doplňování zpěvníku nepřispíval, a těchto 18 písní tvořilo stabilní součást repertoáru oficiálního zpěvníku až do předvečera druhé světové války.

3. Milkausova píseň „IEzau Kristau, kurs tu gawai“, přeložená z písně Georga Wernera „Der Du HErr IEſu Ruhn und Raft“ a poprvé zveřejněná v prvním (1732) vydání Berentova zpěvníku, je v některých pozdějších vydáních, zřejmě od druhé poloviny 18. století, bezdůvodně připisována Adomu Frydrichasu Šimelpenigisovi (Adam Friedrich Schimmelpfennig, 1699–1763).

Straipsniai / Articles

111

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

4. Při kvantitativním hodnocení Milkausova podílu na repertoáru oficiálního zpěvníku a při jeho srovnání s přínosem ostatních tehdejších překladatelů lze konstatovat, že podle počtu zveřejněných písní Milkus vedl v prvním (1732) vydání, zatímco od druhého (1735) vydání, kdy byl zpěvník průběžně doplňován novými písněmi jiných překladatelů, jeho podíl klesal.

PRAMENY A LITERATURA

Biržiška Vaclovas 1924: Lietuvių bibliografija 1. XVI–XVIII amž., Kaunas: Švietimo Ministerijos leidinys.

Biržiška Mykolas] 1931: Iš mūsų kultūros ir literatūros istorijos I knygos. Vytauto Didžiojo universiteto Humanitarinių mokslų fakulteto leidinys, Kaunas: „Spindulio“ B-vės spaustuvė.

[Bruožis An­sas] Probočių Anūkas 1920: Mažosios Lietuvos busimieji rašytojai ir žymesnieji lietuvių kalbos mylėtojai, Tilžė: „Spaudos“ (Pavlovskio) spaustuvė.

BržA II – Vaclovas Biržiška, Aleksandrynas. Biografie, bibliografie a biobibliografie starých litevských spisovatelů, kteří psali před rokem 1865 2. XVIII–XIX století, Vilnius: Sietynas, 21990.

Fischer Albert Friedrich Wilhelm 1878–1879: Kirchenlieder=Lexicon. Hymnologisch=literarische Nachweisungen über ca. 4500 der wichtigsten und verbreitetsten Kirchenlieder aller Zeiten in alphabetischer Folge nebst einer Übersicht der Liederdichter. Zusammengestellt von Albert Friedrich Wilhelm Fischer, Oberpfarrer zu Groß=Ottersleben, Superintendent a. D. 1–2 [...] Gotha. Friedrich Andreas Perthes.

G1685 – Nové, se souhlasem všech církví naší Litvy učiteli zdokonalené ZPĚVNÍ KNIHY, rovněž MODLITEBNÍ KNÍŽKY, široce v církvích užívané, pohodlně sestavené a pěkně vydané prostřednictvím M. Jona Rikovia / faráře z Norkitů. V KRÁLOVCI, vytištěné u FRYDRICHA REUSNERA, po zesnulé vdově / 1685 (internetové vydání: Danielius Kleinas, Jonas Rikovi jus, Nové zdokonalené zpěvní knihy, Nové modlitební knížky, 1685, přepis a konkordance slovních tvarů připravili Mindaugas Šinkūnas, Ona Aleknavičienė, Vytautas Zinkevičius, 2004).

G1705 – Danielius Kleinas, Frydrichas Šusteris, Naujos pagerintos giesmių knygos, Naujos maldų knygelės, 1704, internetové vydání: přepis a konkordance slovních tvarů připravili Mindaugas Šinkūnas, Vytautas Zinkevičius, 2008.

G1732 – Ißnaujo pérweizdėtos ir pagérintos Giesmû=Knygos / kurriûje brangiá uſos fėnos ir naujos Giesmės ſurabytos / Diewui ant Garbės / ir Prūſû Karalyſtėje efantiems Lietuwninkams

112

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Písně přeložené Petrem Gotlybem Milkusem v oficiálním evangelickém luterském zpěvníku Pruské Litvy: kvantitativní aspekt

k Novým zpěvníkům / spolu s Modlitebními=Knihami, v nichž se nacházejí nejen staré, nýbrž i nové modlitby. V Královci / roku 1732. Vytištěno u Jona Priderika Reusnera; SBB PK: En 9820.

G1735 – Znovu prohlédnuté a zdokonalené Zpěvní=Knihy, v nichž jsou sepsány nejvzácnější staré i nové písně, k Boží slávě a ke spáse Litevců žijících v Pruském království, spolu s Modlitebními=Knihami, v nichž se nacházejí nejen staré, nýbrž i nové modlitby. Podruhé vytištěno v Královci / roku 1735. [...]; NK ČR: 33 K 139.

G1748 – Znovu prohlédnuté a zdokonalené Zpěvní=Knihy, v nichž jsou sepsány nejvzácnější staré i nové písně, k Boží slávě a Litevcům žijícím v Pruském království ke spáse spolu s Modlitebními=Knihami, v nichž se nacházejí nejen staré, nýbrž i no-vé modlitby. Pošesté vytištěno. Královec, roku 1748. Nákladem krále; SBB PK: En 9822.

G1753 – [IƂ naujo pérweizdétos ir pagérintos Gieƒmû=Knygos, kurrûƒe brangiaûƒos ƒénos ir naujos Gieƒmes ƒuraßytos, Diewui ant Garbės ir Prufû Karalyƒtėje eƒantiems Lietuwninkams ant Dubû IƂgánimo podraug ƒu Maldû=Knygomis, kurrûƒe ne tiktay ƒénos, bet ir naujos Maldos randamos yra. (...) Karalaucz̄uie, Méte 1753]; LLTIB: B 1956 (def., název uveden podle vydání z roku 1748).

G1776 – Znovu přehlédnuté a vylepšené Zpěvní=Knihy, v nichž jsou sepsány nejcennější staré i nové písně k poctě Boží a pro Litevce žijící v Pruském království k blaženosti duše spolu s Modliteb=Knihami, v nichž se nacházejí nejen staré, nýbrž i nové modlitby. V Královci, vytištěno v královské Tiskár=ně Artung [1776] (www.epaveldas.lt).

G1832 – Znovu přehlédnuté a vylepšené Zpěvní=Knihy, v nichž jsou sepsány nejcennější staré i nové písně k poctě Boží a pro Litevce žijící v Pruském království k blaženosti duše spolu s Modliteb=Knihami, v nichž se nacházejí nejen staré, nýbrž i nové modlitby. V Královci, vytištěno v královské Tiskár=ně Artung [1832] (www.epaveldas.lt).

G1877 – Pagérintos Giefmijû=Knygos, kurioſa brangiaûſios ſénos in naujos Gieſmės ſuraßytos Diewui ant Garbės ir Prufû Karaliſtėje eſantiemſiems Lietuwninkams ant Dubîû IƂganimo podraug ƒu Maldû=Knygomis, kurioſa ne tiktay ƒénos, bet ir naujos Maldos randamos yra. IƂ Naujo pérweizdetos per F. Kursati, Lietuwninkû Kunigą Karaliaucz̄uie. Königsberg, 1877. Hartungƒche Zeitungs= und Verlags=Druckerei (www.epaveldas.lt).

G1936 – Vylepšené Zpěvní knihy, v nichž jsou sepsány nejcennější staré i nové písně k poctě Boží a Litevcům k blaženosti duše spolu s Modlitebními knihami a novým doplněním třetí části. Nově vydal Evangelický

Straipsniai / Articles

113

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

Konfitorija 1936 Metais. Vytištěno v tiskárně „Lituania“. Klaipėda, Palangos gatvė 23/24 (www.epaveldas.lt).

Kaunas Domas 1996: Mažosios Lietuvos knyga. Lietuviškos knygos raida 1547–1940, Vilnius: Baltos lankos.

Koch Eduard Emil 1973: Geschichte des Kirchenlieds und Kirchengesangs der christlichen, insbesondere der deutschen evangelischen Kirche 6. Erster Haupttheil. Die Dichter und Sänger, Hildesheim, New York: Georg Olms Verlag.

LB I – Lietuvos TSR bibliografija. Serija A. Knygos lietuvių kalba 1. 1547–1861, Vilnius: Mintis, 1969.

LBP – Lietuvos bibliografija. Serija A. Knygos lietuvių kalba 1. 1547–1861. Papildymai, Vilnius: Mintis, 1990.

LE XVIII – Litevská encyklopedie 18. Maury–Mintauja, Boston: nakladatelství Litevské encyklopedie, 1959.

Michelini Guido 2009: Mažosios Lietuvos giesmynų istorija: nuo Martyno Mažvydo iki XX a. pabaigos, Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla.

Michelini Guido 2010: Jono Berento Iß naujo perveizdetos ir pagerintos Giesmû Knygos. Mörlino traktato pritaikymas poezijoje, Vilnius: Lietuvos mokslų akademijos leidykla.

Michelini Guido 2013: Prūsijos Lietuvos giesmynai Donelaičio laikais. – Acta Historica Universitatis Klaipedensis 26. Kristijono Donelaičio epochos kultūrinės inovacijos, 79–89.

Mielcke Peter Gottlieb 1731–04–23: Žádost pruské vládě v Královci o osvobození od pokuty, Jurbarkas (opis); GStA PK: XX. HA Hist. StA Königsberg, EM 46 e, č. 53, 20r–21v, 22v.

MG1806 – Staré a nové křesťanské písně, zvláště starobylým k jejich dobru velkými písmeny vytištěné spolu s jejich novými modlitebními knížkami. V Královci, v tiskárně Lebrechta Eringa, roku 1806; VUB: Lᵣ 777 (www.epaveldas.lt).

MLE III – Encyklopedie Malé Litvy 3. Mec–Rag, Vilnius: fond Malé Litvy, Institut vědy a vydávání encyklopedií, 2006.

MLEŽ – Encyklopedická příručka Malé Litvy, Vilnius: fond Malé Litvy, Centrum vědeckého a encyklopedického vydavatelství, 2015.

Ostermeyer Gottfried 1793: Erÿte Littauiſche Liedergeſchichte, ans Licht geſtellet von Gottfried Oſtermeyer, der Trempenſchen Gemeine Paſtore ſeniore und der Königl. Deutſchen Geſellſchaft zu Königsberg Ehrenmitglied. Königsberg, gedruckt mit Drieftischen Schriften.

114

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Petro Gotlybo Milkaus verstos giesmės Prūsijos Lietuvos oficialiajame evangelikų liuteronų giesmyne: kiekybinis aspektas

Ostermejeris Gotfrydas 1996: Rinktiniai raštai, sestavila a přeložila L. Citavičiūtė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Quandt Johann Jacob 1735–12–01: I. N. I. V Kristu srdečně milovaný čtenáři! – Znovu prohlédnuté a vylepšené knihy písní=, v nichž jsou sepsány nejdražší staré a nové písně / k Boží chvále a k záchraně duší Litevců žijících v Pruském království, spolu s modlitebními=knihami, v nichž se nacházejí nejen staré, nýbrž i nové modlitby. Podruhé vydané v Královci / roku 1735. [...], [III–X].

Quandt Johann Jacob 1748–03–01: I. N. I. V Kristu srdečně milovaný čtenáři! – Znovu prohlédnuté a vylepšené knihy písní=, v nichž jsou sepsány nejdražší staré a nové písně, k Boží chvále a k záchraně duší Litevců žijících v Pruském království, spolu s modlitebními=knihami, v nichž se nacházejí nejen staré, nýbrž i nové modlitby. Pošesté vydané. V Královci, roku 1748. Královskými písmeny, [III–XIV].

Triškaitė Birutė 2013: Přípisky Petra Gotlyba Milkaus v rukopisném slovníku Clavis Germanico-Lithuana. – Archivum Lithuanicum 15, 39–86.

Triškaitė Birutė 2020: Druhé vydání (1735) zpěvníku Jona Berentase Iß naujo pérweizdėtos ir pagėrintos Giesmû=Knygos a modlitební knihy Maldû=Knygélos: neznámý exemplář v Praze. – Archivum Lithuanicum 22, 33–82.

Triškaitė Birutė, Sidabraitė Žavinta, eds., 2019: Lituanistinio sąjūdžio XVIII amžiaus Prūsijoje atodangos 2. Dokumentinis Mil­kų šeimos palikimas = Die Hintergründe der litauistischen Bewegung im 18. Jahrhundert in Preußen 2. Das dokumentarische Erbe der Familie Mielcke, Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas.

Wackernagel Philipp 1870: Das deutsche Kirchenlied von der ältesten Zeit bis zu Anfang des XVII. Jahrhunderts 3, Leipzig: Druck und Verlag von B. G. Teubner.

Písně přeložené Petrem Gotlybem Milkusem v oficiálním zpěvníku evangelických luteránů Pruské Litvy: kvantitativní aspekt

SHRNUTÍ

Článek z kvantitativního hlediska analyzuje přínos Petra Gotlyba Milkaus (lit. Petras Gotlybas Milkus, 1695–1753) k repertoáru písní ve zpěvníku Jona Berentase (lit.

Straipsniai / Articles

115

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

Jonas Berentas, 1667–1737) Iß naujo pérweizdėtos ir pagėrintos Giefmnû=Knygos (Prohlédnutý a vylepšený zpěvník) (Královec, ^¹1732, ^²1735 atd.) z kvantitativního hlediska. Zabývá se rovněž zařazením písní přeložených Milkusem do pozdějších vydání a verzí oficiálního zpěvníku pruské litevské evangelické luterské církve.

Kvantitativní analýza Milkausových písní, které se poprvé objevily v prvním vydání Berentova zpěvníku (1732), ukázala, že významně přispěly k obnovenému repertoáru zpěvníku: ze všech tehdejších překladatelů poskytl nejvíce překladů Milkus (19 písní); tvořily téměř čtvrtinu nového repertoáru písní.

Milkausova píseň „Mleli Krikßčionis d͡zaukimos“, přeložená z písně Martina Luthera „Nun freut euch lieben Chriſten“, nebyla zařazena do druhého vydání Berentova zpěvníku (1735), takže v tomto vydání bylo celkem 18 jím přeložených písní. V následujících vydáních se počet Milkausových překladů nezměnil, tj. již nepřispíval k rozšiřování zpěvníku novými překlady, a zmíněných 18 písní tvořilo stabilní součást oficiálního repertoáru zpěvníku až do předvečera druhé světové války.

Milkausova píseň „IEзaut Kriftau, kurs tu gawãi“, přeložená z písně Georga Wernera „Der Dd HErr IEiu Ruh und Raiſt“ a poprvé publikovaná v prvním vydání Berentova zpěvníku (1732), byla v některých pozdějších vydáních, zřejmě od druhé poloviny 18. století, chybně připisována Adomu Frydrichasu Šimelpenigisovi (lit. Adomas Frydrichas Šimelpenigis, 1699–1763). Proto obsahují pouze 17 písní nesoucích kryptonymum „P. G. M. P. G.“.

Kvantitativní hodnocení Milkausova podílu na repertoáru oficiálního zpěvníku a jeho srovnání s přínosem ostatních současných překladatelů vedou k závěru, že podle počtu zveřejněných písní Milkus vedl v prvním (1732) vydání, zatímco od druhého (1735) vydání jeho podíl postupně klesal, protože zpěvník byl průběžně doplňován novými písněmi jiných překladatelů.

Přijato 9. října 2021.

BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

Institut litevského jazyka

Petro Vileišio g. 5, Vilnius LT–10308, Lietuva

[email protected]

116

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV