SIMONA VYNIAUTAITĖ

Ústav litevského jazyka

ORCID id: orcid.org/0000-0002-9164-8026

Oblasti vědeckého výzkumu: geolingvistika, dialektologie, sociolingvistika.

DOI: doi.org/10.35321/all87-14

REGRESIVNÍ ASIMILACE SAMOHLÁSEK: NOMENKLATURNÍ PROMĚNA RYSU Z POHLEDU OBYVATEL PLUNGĖ

Regresivní asimilace samohlásek: nomenklaturní proměna rysu z pohledu obyvatel Plungė

ANOTACE

Článek se zabývá nomenklaturní proměnou hlavního distinktivního rysu severních žemaitských podnářečí telšiškis a kretingiškis – regresivní asimilace samohlásek. Cílem je zjistit, do jaké míry obyvatelé Plungė vnímají regresivní asimilaci samohlásek jako distinktivní nářeční rys severní žemaitštiny a vyhodnotit proměnu tohoto rysu. Vychází se z metod dynamické dialektologie a perceptivní dialektologie.

Analýzou poznámek informantů z Plungė o regresivní asimilaci samohlásek a dalších nářečních rysech severních žemaitských podnářečí bylo zjištěno, že asimilace samohlásek je jen zřídka označována za distinktivní rys severních žemaitských podnářečí. Tento rys je většinou zaznamenán, avšak přisuzuje se mu jen nepatrná diferenciační hodnota. Za důležitější a významnější se považují jiné rozdíly ve fonetice, morfologii a lexiku. Regresivní asimilace samohlásek je rovněž spojována s vlivem nenářečního jazyka.

KLÍČOVÁ SLOVA: severní žemaitská podnářečí, regresivní asimilace samohlásek, nomenklatura nářečních rysů, proměna nářečních rysů, jazykové postoje.

ANOTACE

Článek se zabývá nomenklaturní proměnou regresivní asimilace samohlásek jako hlavního distinktivního rysu podnářečí severní žemaitštiny telšiškis a

292

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Regresyvinė balsių asimiliacija: nomenklatūrinė požymio kaita plungiškių požiūriu

Kretinga. Pokouší se zjistit, do jaké míry si obyvatelé Plungė uvědomují regresivní asimilaci samohlásek jako distinktivní rys severní žemaitštiny, a vyhodnotit proměnu tohoto rysu. Článek vychází z metod dynamické dialektologie a perceptivní dialektologie.

Po analýze komentářů informantů z Plungė k regresivní asimilaci samohlásek a dalším nářečním rysům severních žemaitských podnářečí bylo zjištěno, že asimilace samohlásek je jen zřídka považována za distinktivní rys severních žemaitských podnářečí. Tento rys je obvykle pozorován, ale připisuje se mu pouze okrajová diferenciační hodnota. Jiné fonetické, morfologické a lexikální rozdíly jsou považovány za důležitější a významnější. Regresivní asimilace samohlásek je rovněž spojována s vlivem nenářeční mluvy.

KLÍČOVÁ SLOVA: severní žemaitská podnářečí, regresivní asimilace samohlásek, nomenklatura nářečních rysů, proměna nářečních rysů, jazykové postoje.

ÚVOD

Ve výzkumu jazykové variability se ve 21. století stává významnou nejen realizace nářečních rysů určité varianty, ale také jazykové postoje uživatelů a jejich jazyková sebeidentifikace. Ovlivňují jak skutečné užívání té či oné varianty, tak její možné (ne)začlenění, poskytují další údaje pro pochopení a hodnocení jazykové variability a pomáhají vytvářet prognostický model (srov. Aliūkaitė, Bakšienė et al. 2014: 130; Aliūkaitė, Mikulėnienė, Čepaitienė, Geržotaitė 2017: 19). Z tohoto důvodu je percepce v multimodální dialektologii považována za jednu ze složek aplikovaného výzkumného modelu (Aliūkaitė, Mikulėnienė, Čepaitienė, Geržotaitė 2017: 31–51; Mikulėnienė, Meiliūnaitė 2017: 169–195; Mikulėnienė 2020: 11–33 aj.). Pomocí různých metod perceptivní dialektologie se provádí stále více výzkumů geolingvistické kompetence uživatelů určité jazykové varianty (nebo několika variant), například představ o nářečním a spisovném jazyce, jazykové vlasti či hodnocení nářeční mluvy (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2016: 89–120; Aliūkaitė, Mikulėnienė, Čepaitienė, Geržotaitė 2017; Bakšienė 2019: 1–17; Geržotaitė 2019: 1–25; Aliūkaitė, Mikulėnienė, Čepaitienė, Brazaitienė 2020 aj.).

Výzkumy jazykové variability a jejího hodnocení z hlediska perceptivní dialektologie, v nichž byly analyzovány také postoje členů komunity Plungė, ukazují, že mladí obyvatelé Plungė považují oblast Plungė, tedy svou jazykovou vlast, za zónu nejvyššího stupně nářečnosti a 94,67% mladých uvádí, že užívá nářečí (Aliūkaitė, Mikulėnienė, Čepaitienė, Geržotaitė 2017: 94, 127, 129; Aliūkaitė, Mikulėnienė 2019: 11). Lze předpokládat, že neexistuje

Straipsniai / Articles

293

SIMONA VYNIAUTAITĖ

konflikt vědomých a nevědomých postojů. Je třeba zdůraznit, že i podle názoru mladých lidí z jiných lokalit je Plungė častěji považována za nářečně nejvýraznější zónu než jiné oblasti lokalizované v Žemaitiji (Aliūkaitė, Mikulėnienė, Čepaitienė, Geržotaitė 2017: 280). Z měst žemaitského regionu se nářeční kód nejaktivněji užívá právě v Plungė; zdejší členové komunity nejvíce podporují děti a mládež v nářeční mluvě (Kliukienė 2014: 3, 11). Optimistické tendence ukazují také deklarované vazby obyvatel Plungė k nářečnímu kódu a člověku mluvícímu nářečím. Z pohledu gymnazistů z Plungė zaujímá důležité místo úcta, která je pro ně významnější než pro mladé lidi z ostatních zkoumaných lokalit (Aliūkaitė, Mikulėnienė, Čepaitienė, Geržotaitė 2017: 97). Právě asociace úcty, patriotismu a jazyka jako přirozeného, vrozeného kódu převládají také mezi obyvateli Plungė různých generací, kteří je uvedli během realizace projektu Současné geolingvistické výzkumy v Litvě: optimalizace sítě bodů a interaktivní šíření nářečních informací^¹

V okolí Plungė se formuje geolektní zóna, jedna ze zón tvořících žemaitský regiolekt (o nejnovějších nářečních útvarech podrobněji viz Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 39–40; Berruto 2010: 235–236; Auer 2005: 7–42) (viz obr. 1).

Je třeba zdůraznit, že tento geolekt je stabilní. Z etnokulturního hlediska není Plungė vnímána jako přechodová zóna ani jako periferie regionu. V prostorové struktuře současného regionu žemaitského etnického vědomí navržené Valdem Petrulisem patří Plungė k jádru regionu (Petrulis 2005: 168). K etnokulturnímu jádru Žemaitije je Plungė přiřazována také v novější komplexní struktuře etnokulturních regionů (Ragauskaitė 2016: 176–179)^². Okolí Plungė tedy lze hodnotit jako oblast s poměrně pevným etnokulturním a nářečním základem, který členům komunity umožňuje snadno se vnímat jako Žemaité a ztotožňovat se s tímto krajem.

Přesto není jasné, do jaké míry se obyvatelé Plungė dokážou z nářečního hlediska identifikovat s kretingiškiským podnářečím a naopak se od telšiškiského odlišit prostřednictvím hlavního rysu, který tato podnářečí diferencuje – regresivní asimilace samohlásek. Tento nářeční rys a jeho realizace byly analyzovány v nářečních variantách užívaných obyvateli Plungė (LKA 156), avšak postoj samotných informantů k asimilaci a její nomenklaturní hodnotě dosud zkoumán nebyl (Vyniautaitė 2020: 1–19; 2021). Předmětem tohoto článku je tedy nomenklaturní proměna regresivní asimilace samohlásek.

^¹ Obecně všichni Kretingiškis i Telšiškis vnímají nářečí spíše jako znak důstojné identity a etnickou hodnotu (Aliūkaitė, Bakšienė et al. 2014: 136–137, 140).

^² Ačkoli má tato lokalita pevné etnokulturní a regionální vědomí, nebyla významnějším centrem, například jako Vaŕniai, Raseiniai či Kražiai (Kalnius 2012: 163–164).

294

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Regresyvinė balsių asimiliacija: nomenklatūrinė požymio kaita plungiškių požiūriu

OBR. 1. Žemaitský regiolekt a geolekty (výřez mapy z Geržotaitė, Mikulėnienė 2014: mapa XIII a komentář)

OBR. 2. Dialektometrický průřez žemaitskými podnářečími (výřez mapy z Mikulėnienė, Čepaitienė et al. 2019: 240)

OBR. 3. Žemaitská podnářečí v klasifikaci nářečí Antanase Salyse (výřez mapy ze Salys 1933)

OBR. 4. Žemaitská podnářečí v klasifikaci nářečí Zigmase Zinkevičiuse a Alekse Girdenise (výřez mapy z Girdenis, Zinkevičius 1966)

Straipsniai / Articles

295

SIMONA VYNÍAUTAITĖ

V Plungė bylo zaznamenáno mnoho nářečních fonetických rysů, které jsou společné tradičním podnářečím severní žemaitštiny kretingiškis i telšiškis:

• dvojhlásky ie, uo se realizují jako [e͡ɪ], [o͡ʊ], např.: [ˈkʲeɪtʲɪs] ~ kietis, [ˈjʊ̯odʲɪs] ~ juodis;

• dlouhé samohlásky ē, ō v kmeni slova a v přízvučné koncovce se realizují jako dvojhlásky, např.: [ˈpɛːlʲɛ] ~ pelė, [ˈrʊːvɛ̯] ~ rovė;

• koncové samohlásky i, u, pocházející ze starobylých dlouhých i, u, se nerozšiřují, např.: [ˈvʲe̯nʲɪs] ~ vinis (akuz. pl.), srov. [ˈvʲe̯nʲe̯s] ~ vinis (nom. sg.), [ˈtʰo̯rʲɡʊs] ~ turgus (akuz. pl.), srov. [ˈtʰo̯rʲɡo̯s] ~ turgus (nom. sg.);

• dvojhlásky ai, ei se monoftongizují, např.: [dɑːrɑɪ̯] ~ darai, [sɑˈkʲeɪ̯] ~ sakei;

• přízvučné samohlásky a, e se před dlouhou slabikou vyslovují krátce, např.: [ˈrɑtɑɪ̯] ~ ratai, [ˈmɛtɑɪ̯] ~ metai;

• afrikáty č, dž se neužívají (kromě případů, kdy nedochází ke střídání s t, d, a dále v přejatých slovech a zvukomalebných výrazech), např.: [ˈjɑu̯tʲʊs] ~ jaučius, [ˈɡɑu̯dʲʊs] ~ gaidžius;

• typická je redukce koncovek, např.: [ˈdɛdɐ] ~ dėda, [ˈʃʲe̯nɐ] ~ šieną;

• typický je všeobecný posun přízvuku dozadu, např.: [ˈvɑrʲɪ̯ɛ] ~ varlė, [ˈʒʲe̯mɐ] ~ žiema.

Hlavním distinktivním rysem podnářečí severní žemaitštiny telšiškis a kretingiškis je regresivní asimilace neukončových krátkých samohlásek i, u (podrobněji viz Rokaitė 1961: 149–153; Girdenis 1962: 141–150; LKTCh 2004: 235–237; Zinkevičius 2006: 239–241 aj.; dále viz Vyniautaitė 2021: 15–25). V oblasti podnářečí severní žemaitštiny kretingiškis se samohlásky i, u ve všech případech rozšiřují (např.: [ˈlʲe̯pʲɪ] ~ lipi, [ˈʃo̯nʲɪ] ~ šuni), zatímco představitelé podnářečí telšiškis tyto samohlásky před krátkými a dlouhými vysokými vokály zachovávají úzké (např.: [ˈlʲɪpʲɪ] ~ lipi, [ˈʃʊnʲɪ] ~ šuni). Regresivní asimilace samohlásek může probíhat v těchto případech:

1. Krátké neukončové i, u (asimilace samohlásky i probíhá pouze před měkkou souhláskou), např.: [ˈɡʊlʲɪ] ~ guli, [ˈɡʲɪlʲɪ] ~ gili;

2. Když samohlásky i, u vstupují do dvojhlásek il, ir, ul, ur a do dvojhlásky ui, např.: [ˈsmʲɪlʲɪtʲʊs] ~ smilčių, [ˈɡʲɪrʲɪ dʲɪ] ~ girdi, [ˈdʊlkʲʊs] ~ dulkių, [ˈɡʊrʲkʲɪnʲʊs] ~ gurkšnius, [ˈpʊkʲɪ] ~ puikį;

3. Když jsou samohlásky i, u jiného původu (ve dvojhláskách [ɔn], [ʊm], [ɛn], [ɛm] z an, am, en, em, např.: [ˈlɑŋɡʊs] ~ langus, [sʊmʲˈdʲɪs] ~ samdys, [ˈpʲɪŋkʲɪs] ~ penkis, [ˈɪʃtʲɪmʲsʲɪ] ~ ištempti; dlouhé [oː], [eː] z ą, ę, např.: [ˈkʊ̯ɑsʲɪ] ~ įkąsi, [ˈɪʃˈsprʲeɪ̯ʃʲɪ] ~ išspręsi; ve dvojhláskách [e͡ɪ], [o͡ʊ] z ie, uo, např.: [ˈlʲe̯pʲɪnɐs] ~ liepynas, [ˈpʊo̯dɐs] ~ puodas).

V Plungė (LKA 156), stejně jako v celé oblasti kretingiškiského podnářečí, by se samohlásky i, u neměly před hláskami vysokého stupně otevřenosti rozšiřovat. Přesto byla v okolí Plungė zaznamenána regresivní asimilace samohlásek: bylo uvedeno, že asimilací jsou ovlivňovány nekoncové samohlásky i, u a také i, u tvořící první členy dvojhlásek il, ir, ul, ur (Zinkevičius 1966: mapa č. 19, 464; mapa č. 70,

296

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Regresyvinė balsių asimiliacija: nomenklatūrinė požymio kaita plungiškių požiūriu

515; mapa č. 71, 516); dvojhlásky [ɛɪ], [ɔʊ] z ie, uo by mohly být regresivní asimilací samohlásek ovlivněny (Zinkevičius 1966: mapa č. 58, 503, mapa č. 59, 504, mapa č. 61, 506); rovněž by mohly být zachovávány úzké sporadicky přízvučné polodlouhé i, u (Grinaveckienė 1982: 38). Relikty regresivní asimilace samohlásek se projevily v textech centrálního nářečí severní žemaitštiny kretingiškis, do něhož spadá Plungė (Babickienė, Jasiūnaitė, Pečeliūnaitė, Bagužytė 2007: 11). V nářečích Kuliů a Budriů z téže nářeční oblasti a v nářečí Darbėnai, které k tomuto centrálnímu areálu nepatří, byl určitý výsledek asimilace samohlásek i, u popsán nikoli jako nový foném (v případě telšiškis), ale jako varianty téhož fonému (užší alofony [ɛ], [ɔ]) (Babickienė 1991: 15). Dodejme, že v oblasti kretingiškis jsou v některých případech realizovány neukončové úzké krátké i, u, avšak tato úzkost nezávisí na regresivní asimilaci samohlásek (Grinaveckis 1978: 126). Působení asimilace potvrzuje také analýza rukopisného nářečního materiálu z druhé poloviny 20. století – před vysokými vokály se samohlásky i, u často nerozšiřují (Vyniautaitė 2018: 151, 156–158).

Kvantitativní výzkumy založené na metodách dialektometrie však ukazují, že tento rys nemá na diferenciaci podnářečí severní žemaitštiny kretingiškis a telšiškis velký vliv (Mikulėnienė, Čepaitienė et al. 2019: 229–270, 312) (viz obr. 2). V nářečních variantách užívaných obyvateli Plungė 21. století (LKA 156) se vyskytují případy působení regresivní asimilace samohlásek; poněkud více variuje realizace krátkých samohlásek i, u, které nevstupují do dvojhlásek (Vyniautaitė 2020: 1–19; 2021: 103–119). Regresivní asimilaci samohlásek lze tedy hodnotit jako poměrně variabilní nářeční rys.

Cílem tohoto článku je zjistit, do jaké míry obyvatelé Plungė (LKA 156) vnímají regresivní asimilaci samohlásek jako distinktivní nářeční rys severní žemaitštiny a vyhodnotit nomenklaturní proměnu tohoto rysu. Vychází se z metod dynamické dialektologie a perceptivní dialektologie. Uplatňuje se jedna ze složek modelu perceptivního výzkumu Dennise R. Prestona – úloha konceptuálního hodnocení (Preston 1999: xxxiv–xxxv; Aliūkaitė, Mikulėnienė 2016: 95–96; Cramer 2016: 5–14). Během rozhovorů vedených volným nářečním kódem byli informanti dotazováni na nářeční rozdíly mezi telšiškiským a kretingiškiským podnářečím severní žemaitštiny a také na otázky související s hlavním distinktivním nářečním rysem – regresivní asimilací samohlásek.

Úkoly: 1) vybrat materiál z rozhovorů s informanty; 2) analyzovat jazykové postoje obyvatel Plungė (LKA 156) související s (ne)rozpoznatelností regresivní asimilace samohlásek; 3) vyhodnotit nomenklaturní proměnu regresivní asimilace samohlásek.

Výzkumný materiál tvoří údaje shromážděné v okolí Plungė v roce 2019: přibližně 9 hodin zvukových nahrávek. Byli nahráni po tři informanti z různých generací: mladší (do 30 let), střední (31–49 let), starší (50 let a

Straipsniai / Articles

297

SIMONA VYNIUTAITĖ

starší). Toto rozdělení vychází z metodiky projektu Současný geolingvistický výzkum v Litvě: optimalizace sítě bodů a interaktivní šíření nářečních informací (č. VP1-3.1-ŠMM-07-K-01-028) (Kalėdienė, Mikulėnienė 2014: 375). Informanti jsou šifrováni zkratkami: první písmena označují bod LKA (PLN – Plungė), druhá zkratka písmen označuje věkovou skupinu informantů (JAUN – mladší generace, VID – střední generace, VYR – starší generace), třetí označuje pohlaví (M – žena, V – muž) a číslo označuje různé respondenty téže generace.

1. NÁŘEČNÁ (NE)VÝRAZNOST Z POHLEDU OBYVATEL PLUNGĖ

1.1. Asimilace samohlásek jako diferenciační nářeční rys

Regresivní asimilaci samohlásek nebyl v dřívějších klasifikacích nářečí přiznán větší význam – v klasifikacích Antanase Baranauskase a Antanase Salyse, který zpřesnil dělení nářečí Kazimierase Jauniuse, nebyla severní žemaitština vůbec členěna na podnářečí (viz Salys 1933: mapa v příloze; Salys 1992: 30–36; Geržotaitė 2014: mapa II a komentář; Geržotaitė 2018: 177–179; Mikulėnienė 2018: 142–152) (viz obr. 3). Tento nářeční rys začal být považován za hlavní rys odlišující severní Žemaité v klasifikaci litevských nářečí Zigmase Zinkevičiuse a Alekse Girdenise (Girdenis, Zinkevičius 1966: 139–147) (viz obr. 4). Tvrdilo se, že pro samotné severní Žemaité je typická intuitivní charakteristika nářečí kretingiškis a telšiškis: Kretingiškis si obvykle všímají regresivní asimilace samohlásek v okolí Sėdy, Telšiů, Mosėdisu aj., zatímco představitelé podnářečí telšiškis upozorňují na rozšiřování samohlásek i, u před vysokými vokály (Girdenis 1981: 23).

Ačkoli jich nebylo mnoho, byly zaznamenány případy, kdy byla asimilace v Plungė (LKA 156) označena za výrazný nářeční rys odlišující toto místo od lokalit sousedního podnářečí, např.: „šunį“ če saka Telšė, telšėškė. Plungė saka „šoni“, o če „šunį“, če i Telšė. Jėzau, nė, če tas ženouket ir, paviždziau, pas mumis irgi derb no viena muoteris, dabā ana ir išvažiauosi, i Vuokitėjė išvažiuava vakar, reišk, ana i telšėškė, o če givėn ir ton anuos tuoki keita siki „no, aš če jau eso tėra plungėškė“. No, sakau, iš tark galinin-kas ką „šunį“, iš tark, ir ana saka „šuni“, o sakau če Plungė saka „šoni“. Tei ir laba riškė, oi tas i dėdelė. Tas i dėdelė (PLN_VID_M3); Telšė sakitu „bolviu“, če sakīs „bolviu“ Plungie. Platelė, Plungė aiškiau­sė „bolviu“, aiškiau­sė „bolviu“, aiškiau­sė

298

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Regresivní asimilace samohlásek: omenklaturní proměna rysu z pohledu obyvatel Plungė

(PLN_VID_M3)^³. Pozorovatelná asimilace hlásky u a téže hlásky vstupující do dvojhlásky v přízvučných pozicích, v nichž je tento rys podle údajů o variantách termínů užívaných obyvateli Plungė také důslednější (srov. Vyniautaitė 2021: 103–119). Informantka tento rys nepochybně označuje za velmi výrazný nářeční rys odlišující obyvatele Plungė od představitelů telšiškiského podnářečí.

Rozpoznatelnost regresivní asimilace samohlásek souvisí (možná částečně) také s jazykovými znalostmi, např.: tai čė ir tas kretingėškų ėr telšėškų tas skėrtoms, teuorėškā aš ton žėnau, pavižādžiuo „nomeni“ tėkrā mes sakuom „ė“, o telšėškė jau „numinī“ (PLN_VYR_V3)^⁴.

Jistota při postřehu rozdílů v realizaci hlásky i před vysokým vokálem v podnářečích severní žemaitštiny by na jedné straně ukazovala na diferenciační sílu regresivní asimilace samohlásek a její rozpoznatelnost z pohledu informanta, na druhé straně je třeba zvážit, zda by asimilace byla bez teoretických jazykových znalostí rovněž vnímána jako distinktivní rys.

Jak je patrné, postoje informantů kolísají od úplného vnímání asimilace jako snadno rozpoznatelného a severní Žemaité odlišujícího nářečního rysu až po určitou míru vědomostí. Nelze vyloučit, že schopnost obou těchto informantů rozpoznat asimilaci souvisí s jejich specifickými znalostmi o žemaitských nářečních rysech.

1.2. Asimilace samohlásek jako nevýrazný nářeční rys

Mnohem častěji byly zaznamenány případy, kdy regresivní asimilace samohlásek nebyla postřehnuta a nebyla označena za výrazný nářeční rys.

Rozšiřování či nerozšiřování samohlásky v příslušné pozici je v zásadě považováno za nevýznamné, např.: no, „šoni“, mes „zuiki“, „zuiki“, „zoiki“, no, če vės teik gal kažkuoki evoliuocėjė vės teik vikst tū kalbū, no, kāp sakītė. No, „zuiki“, „zoiki“, net nežėnau, aš pats nepastebo savės, nepastebo, „zuiki“, „zoiki“ – mon če mažos skėrtoms iš tikrūju, „zuiki“, „zoiki“ mon vės teik intonacėjė ir žemaitiška, tai ten no kāp pasakītė, vėskas normalē (PLN_JAUN_V3). Podle informanta je důležitějším rysem intonace, která je obecně poměrně často postřehována, zejména u lidí, kteří nemluví žemaitsky.

Význam asimilace není patrný ani při poslechu představitelky telšiškiského podnářečí a při srovnání nářečních rysů lokalit náležejících k oběma podnářečím severní žemaitštiny

^³ Informantka má filologické vzdělání a absolvovala kurz dialektologie.

^⁴ Informant se zajímá o témata spojená s Žemaitijí, o žemaitský pravopis a rysy a někdy sám píše texty v žemaitštině.

Straipsniai / Articles

299

SIMONA VYNI A UT AITĖ

(nářeční) rysy Plungė a Skuõdas, např.: eš tava kalbuos atruod, kad to netuolēi Plungės čė kažkor gēmė. [...]. Tėn daug nesiskēr (PLN_VYR_V3). Skouds tor skērtumu, bet Skouds panašė šnek (PLN_VID_V2). Anei į telšēškė, bet mes esam kretingēškė, bet tėi skertornā, aiško, kad tėn anei i tuokėi, tori jau specele klausītēis tėn veina keta garso kažkor pamatītė, ka ten skėrās, jau tėp šnekont paprastā, tai... Jau dūnininkā jau kėts dalīks jau ten (PLN_VYR_V3).

Lze tedy říci, že hodnota distinktivních rysů se snižuje; k jejich rozpoznání je v zásadě zapotřebí velká pozornost a soustředěný poslech a severní Žemaité jsou obecně chápáni jako z jazykového hlediska poměrně homogenní oblast. Dodejme, že jazykovou jednotnost severních Žemaitů telšiškis a kretingiškis potvrdil také výzkum provedený kvantitativními metodami (Mikulėnienė, Čepaitienė et al., 2019: 229–270, 312).

Význam pozornosti a vnímavosti potřebné k postřehu fonetických rozdílů potvrzuje také myšlenka jiného informanta, např.: nežėnau, kāp to čė dabā tau įduomė tėi garsā, aš torbūt nesulīgėno tėik atidžė tų garsų (PLN_IAUN_V2). V tomto případě bylo poměrně obtížné vyčlenit určité fonetické rozdíly; mnohem snadněji byly postřehnutelné lexikální odlišnosti, například užívání slov knuisis, kiocis obyvateli pocházejícími z Kretingy a Mósėdisu.

Ještě častěji se regresivní asimilace samohlásek ukázala jako rys, který posluchači nepostřehli. Za výraznější rozdíly mezi obyvateli Plungė a Telšiů bylo označeno provedení slova taip , tvorba přípon příjmení, např.: kad kažkāp ne, mon atruod, vēns iš tū tuokìų pagrindėniu tas „tāp“, „tėp“, kad, no, labā neveiniuodā sakoun, o daugiau no nē, mon atruod, kad žuodžē panašus (PLN_VID_M1); kažkāp aš atsēmėno mon sakīdava a telšēškė, ka mes sakuom Bernuotale, –kalė, vuo anei saka –kātė (PLN_VID_M2). Jego sakā Bernuotale, anei saka Bernuotātė (PLN_VYR_M2).

Při poslechu lze možná v mluvě představitelky telšiškiského podnářečí ze Skuõdas postřehnout některé rozdíly, byť v krátké ukázce; zmíněno bylo odlišné užívání afrikát, např.: negėrdo, tiktās atkreipiau dėnesį, kad vat tas tuoks ne „č“ o „t“ daugiau (PLN_VID_M1). Je třeba zdůraznit, že Plungė (LKA 156) spadá do téže oblasti realizace afrikát (ve všech tvarech s výjimkou určitých případů se vyslovují t, d), takže by teoreticky neměly existovat rozdíly (LKT 1970: 19; Vanagienė 1982: 95, mapa č. 80; Salys 1992: 23–25; LKTCh 2004: 240, 257–258).

Při hodnocení současné variability je však třeba zohlednit možné změny, je však zřejmé, že afrikáty jsou u představitelů různých žemaitských podnářečí mnohem nápadnější než asimilace^⁵.

⁵ To potvrzují poznámky samotných Žemaitů; autorka článku například slyšela ženu pocházející z Telšiů, která vyjádřila znepokojení, ba dokonce rozhořčení nad podobou žemaičių užitou na Velké žemaitské zdi v tomto městě, protože podle ní lidé, jejichž vlastí jsou Telšiai, tak neříkají, nýbrž vyslovují žemaičių; podle názoru ženy z Rietavas se Plungė a Telšiai od Rietavas a Tvėrai liší realizací afrikát, zatímco Varnių

300

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Regresyvinė balsių asimiliacija: nomenklatūrinė požymio kaita plungiškių požiūriu

Existují případy, kdy nejsou konkrétně pojmenovány rysy odlišující severní žemaitská podnářečí; zdůrazněna je pouze nepatrná jazyková odlišnost severních žemaitských podnářečí, např.: je žemaitiška šnek, ten nieka neriež ausies (PLN_VYR_V3); skeras Telšē, negali ten sakitė, kad riškė įpatinga skėras kalba, bet akcentās skėras (PLN_VID_V2).

Podle názoru jiného informanta není regresivní asimilace samohlásek vůbec nářečním rysem Žemaitů, např.: kāp sakiet, „zoikis“, no ir „zuikis“ čė jau labiau aukštaitėškiau, a nė, tai tuokiuos labiau literatūrinės kalbuos indielis čė būto, a nė, i ton (PLN_JAUN_V3). Zachování úzkosti samohlásky u, která vstupuje do dvojhlásky ui, je spojováno s aukštaitským nářečím nebo dokonce s vlivem nenářečního jazyka. Tentýž informant mladší generace zmínil probíhající „evoluci“ jazyků, takže asimilace by byla nově vzniklým jevem, výsledkem změny, nikoli autentickým rysem severních Žemaitů telšiškis.

Je pravděpodobné, že shoda regresivní asimilace samohlásek se spisovnou jazykovou realizací v některých případech podle názoru informantů činí tento rys méně rozpoznatelným a autentickým než například zmíněné (ne)užívání afrikát.

2. NOMENKLATURNÍ PROMĚNA REGRESIVNÍ ASIMILACE SAMOHLÁSEK

Na základě poznámek informantů z Plungė o regresivní asimilaci samohlásek a dalších nářečních rysech severních žemaitských podnářečí se ukazuje nejednotný postoj k asimilaci. Lze zaznamenat proměnlivou nomenklaturní hodnotu rysu^⁶.

V litevské dialektologii korelují primární (uživateli v řeči nejsnáze postřehnutelné), sekundární (poměrně snadno postřehnutelné) a terciární (obtížně postřehnutelné, obtížně vyrovnatelné) nářeční rysy s rozlišovacími, charakteristickými a nevýraznými rysy (Taeldeman 2005: 233–248; Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 46–47; Mikulėnienė 2019: 56–57; Aliūkaitė, Mikulėnienė ir kt. 2020: 40). Zdůrazňuje se, že obecně je rozdělení nářečních rysů na rozlišovací, charakteristické a nevýrazné značně podmíněné, neboť hodnota týchž rysů může být různá, např. nevýrazný nářeční rys se může stát charakteristickým či rozlišovacím, zatímco rozlišovací rys charakteristickým či nevýrazným (Geržotaitė, Mikulėnienė 2014: I

obyvatel tvrdil, že je trochu „zkažený“, protože při komunikaci s obyvateli Plungė, Telšiai a Mažeikiai si zvykl říkat žemaitė, ačkoli obyvatelé Varniai by vždy říkali žemaitė.

^⁶ Například bylo zjištěno, že hodnoty nářečních rysů jižních žemaitských raseiniškis se změnily (Dambrauskienė 2021: 126).

Straipsniai / Articles

301

SIMONA VYNIAUTAITĖ

mapa a komentář; Mikulėnienė 2018: 119–121). Eliminace rysů rozlišovacích a charakteristických termínů, zvýraznění terminologických rozdílů prostřednictvím nevýrazných terminologických rysů, které získávají dodatečnou – rozlišovací – funkci, v souladu s tím ovlivňují zmenšování diferenciace tradičních nářečí a podnářečí a formování nových terminologických útvarů (Mikulėnienė 2019: 56–57).

Údaje respondentů z Plungė odhalují několikeré terminologické hodnocení vokalické asimilace (viz obr. 5).

OBR. 5. Terminologická hodnota regresivní vokalické asimilace z pohledu obyvatel Plungė

Informátoři mají tendenci přisuzovat regresivní vokalické asimilaci hodnotu rozlišovacího a nevýrazného rysu, avšak asimilace se nepovažuje za charakteristický rys.

Je třeba zdůraznit, že se objevuje ještě jedna kategorie hodnoty, když je asimilace chápána jako rys nenářečního jazyka – v tomto případě je úzkost vokálů spojována s výrazovými prostředky spisovného jazyka (např.: [dɔ̄ˈrʲis] ~ duris, [ˈpʲiːrʲkʲsʲi] ~ pirksi, srov. telšišské nářečí severních žemaitů [ˈdɔ̄rʲis] ~ duris, [ˈpʲiːrʲkʲsʲi] ~ pirksi). Mezi hodnotami připisovanými regresivní vokalické asimilaci existuje poměrně velký rozptyl; tento rys je vnímán buď jako velmi výrazná charakteristika, nebo jako obtížně postřehnutelný, zcela nepostřehnutelný rys. Přes odlišné názory převládá tendence nepřeceňovat regresivní vokalickou asimilaci a nepovažovat ji za hlavní rozlišovací rys podnářečí severních žemaitů, tj. z pohledu většiny respondentů je tento rys v zásadě nevýrazný. Protože jazykové postoje související s regresivní vokalickou asimilací dosud nebyly zkoumány, není jasné, zda je tendence vnímat asimilaci častěji jako

302

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Regresyvinė balsių asimiliacija: nomenklatūrinė požymio kaita plungiškių požiūriu

nevýrazný rys typičtější pro žemaitštinu 21. století (a zda je či může být takové hodnocení asimilace výsledkem nových nářečních útvarů a místních variant), anebo by byla terminologická změna zaznamenána i v dřívějších obdobích.

Nelze vyloučit, že v některých případech může regresivní vokalická asimilace pozorovaná v okolí Plungė nebo jiná úzkost vokálů i, u nezávislá na asimilaci (viz Úvod), rovněž vyvolávat zmatek a případně oslabovat hodnotu asimilace jako rozlišovacího rysu.

Pozoruhodné je také to, že při hodnocení nářečních rysů a rozdílů mezi místními variantami si informátoři v některých případech sami odporují, když tvrdí, že existují poměrně výrazné nářeční rysy, ale zároveň tyto rozdíly zlehčují (srov. názor informanta PLN_VYR_V3, viz s. 299, 300).

V zásadě se tedy vytváří obraz poměrně homogenní nářeční oblasti, v níž jsou severní žemaiti ve svém projevu spíše podobní než odlišní. V této souvislosti je třeba připomenout také A. Salys, který nerozlišoval dounininky, tj. severní žemaiti, na dvě podnářečí; a přestože tvrdil, že v klasifikaci Z. Zinkevičiuse a A. Girdenise lze severní žemaiti v zásadě dále rozdělit na telšišky a kretingišky (ačkoli poslední označení je pro ostatní žemaiti nesrozumitelné kvůli rozdílnému vývoji nosových ą, ę), nezdůraznil asimilaci jako hlavní rys, který by odůvodňoval vhodnost tohoto rozdělení severních žemaitů (Salys 1968: 576).

Jinými slovy, za důležitější je třeba považovat nikoli regresivní vokalickou asimilaci, nýbrž jiné nářeční rysy, např. reflexy nosových vokálů.

ZÁVĚRY

Analýza jazykových postojů obyvatel Plungė odhalila odlišné názory na hlavní nářeční rys rozlišující telšišské a kretingišské severní žemaitské nářečí – regresivní vokalickou asimilaci.

Tento rys je jen zřídka označován za rozlišovací rys podnářečí severních žemaitů. Nelze vyloučit, že v případech, kdy je asimilace jasně vnímána jako výrazný rys, mohou mít vliv specifické jazykové znalosti. Regresivní vokalická asimilace je nejčastěji postřehnuta, avšak přisuzuje se jí jen nepatrný diferenciační význam. Za důležitější a významnější jsou považovány jiné rozdíly ve fonetice, morfologii a lexiku. Regresivní vokalická asimilace je rovněž spojována s vlivem nenářečního jazyka. Informátoři tedy asimilaci vnímají spíše jako charakteristický nářeční rys, nebo dokonce jako zcela nenářeční jev. Tomuto rysu se přisuzuje nestejná terminologická hodnota.

Složitost asimilace (variabilita rozšíření, variování, určité výjimky), výskyt jiné úzkosti vokálů i, u nezávislé na

Straipsniai / Articles

303

SIMONA VYNI A U TAITĖ

asimilaci, a také shoda některých tvarů s výrazovými prostředky spisovného jazyka mohou ovlivňovat nerozpoznatelnost tohoto rysu a jeho terminologické změny.

Výsledky výzkumu v zásadě ukazují z pohledu informátorů poměrně vysokou nářeční homogenitu severních žemaitů a umožňují předpokládat, že s rostoucí jazykovou variabilitou se regresivní vokalická asimilace pro členy komunit nestane snáze rozpoznatelným nářečním rysem s velkým diferenciačním významem.

LITERATŪRA

Aliūkaitė Daiva, Bakšienė Rima, Jaroslavienė Jurgita, Judžentytė Gintarė, Leskauskaitė Asta, Lubienė Jūratė, Meiliūnaitė Violeta, Pakalniškienė Dalia, Ragaišienė Vilija, Rinkauskienė Regina, Švambarytė-Valužienė Janina, Urbanavičienė Jolita, Vaišnienė Daiva 2014: Punktų tinklo tankis geolingvistinės skirties aukštaičiai: žemaičiai požiūriu. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas: žemėlapiai ir jų komentarai, sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: leidykla „Briedis“, 129–196.

Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2014: Geolingvistika: ideologija, teorija ir metodai. Pagrindinės sąvokos. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas: žemėlapiai ir jų komentarai, sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: leidykla „Briedis“, 29–47.

Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2016: Perceptyviosios dialektologijos instrumentai ir tyrimų kryptys: variantų arealai mentaliniuose žemėlapiuose (Biržų atvejis). – Acta Linguistica Lithuanica 74, 89–120.

Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2019: Paprastojo kalbos bendruomenės nario naratyvas: kur ir kodėl (su)kuriamas vietos tarmiškumas. – Lietuvių kalba 13, 1–22. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/22481/21746.

Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Geržotaitė Laura 2017: Kalbos variantiškumas ir jo vertinimas perceptyviosios dialektologijos požiūriu: variantų ir vietų vaizdiniai, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Brazaitienė Laura 2020: Lietuvių kalbos variantai: tyrėjo ir paprastojo kalbos bendruomenės nario perspektyvos, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Auer Peter 2005: Europe’s sociolinguistic unity, or: A typology of European dialect standard constellations. – Perspectives on Variation, eds. N. Delbecque, J. van der Auwera, D. Geeraerts, Berlin: Mouton de Gruyter, 7–42.

304

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Regresyvinė balsių asimiliacija: nomenklatūrinė požymio kaita plungiškių požiūriu

Babickienė Zofija 1991: Regresyvinė balsių asimiliacija kretingiškių šnektose. – Lietuvių kalbotyros klausimai 29, 15–25.

Babickienė Zofija, Jasiūnaitė Birutė, Pečeliūnaitė Angelė, Bagužytė Rūta 2007: Centrinė šiaurės žemaičių kretingiškių tarmė: tarmės tekstai su komentarais ir žodynėliu, Vilnius: Vilniaus universitetas.

Baksienė Rima 2019: Terminio kalbėjimo vertinimas paprūsėje: XXI a. pradžios Vištyčio arealo tyrimas. – Lietuvių kalba 13, 1–17. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/22487/21751.

Berruto Gaetano 2010: Identifying dimensions of linguistic variation in a language space. – Language and Space, Vol. 1, eds. P. Auer, J. E. Schmidt, Berlin, New York: Walter de Gruyter, 226–241.

Cramer Jennifer 2016: Perceptual Dialectology. Oxford Handbooks Online. Linguistics, New York: Oxford University Press, 1–29. Prieiga internete: https://english.okstate.edu/images/Documents/Preston/Perceptual_Dialectology/Perceptual_Dialectology_Cramer_2018.pdf.

Dambrauskienė Diana 2021: Pietų žemaičių raseiniškių kalbinis pereigiškumas: horizontalusis ir vertikalusis variantiškumas: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Geržotaitė Laura 2014: Antano Baranausko tarmių klasifikacija (rekonstrukcija): žemėlapis ir komentaras. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas: žemėlapiai ir jų komentarai, sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: leidykla „Briedis“, II žemėlapis ir komentaras.

Geržotaitė Laura 2018: Naujі duomenys Antano Baranausko lietuvių tarmių skirstymo rekonstrukcijai. – Linguistica Lettica 26, 174–190.

Geržotaitė Laura 2019: Bendrinės lietuvių kalbos vaizdinių kalbinio standarto plote tyrimas: vienos Kauno rajono gimnazijos atvejis. – Lietuvių kalba 13, 1–25. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/22483/21748.

Geržotaitė Laura, Mikulėnienė Danguolė 2014: Dabartinė lietuvių tarmių klasifikacija ir Lietuvių kalbos atlaso punktai: žemėlapis ir komentarai. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas: žemėlapiai ir jų komentarai, sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: leidykla „Briedis“, I žemėlapis ir komentaras.

Girdenis Aleksas 1962: Balsių asimiliacijos reiškiniai Tirkšlių tarmėje. – Kalbotyra 4, 141–150.

Girdenis Aleksas 1981: Šiaurės žemaičių fonemų dažnumai. – Kalbotyra 32(1), 15–37.

Straipsniai / Articles

305

SIMONA VYNÍAUTAITĖ

Girdenis Aleksas, Zinkevičius Zigmas 1966: Dėl lietuvių kalbos tarmių klasifikacijos. – Kalbotyra 14, 139–147.

Grinaveckienė Elena 1982: Kamieno kirčiuoti i, u. – Lietuvių kalbos atlasas II. Fonetika, ats. red. K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 37–38.

Grinaveckis Vladas 1978: Vakarų dounininkų žodžio kamieno siaurėji u, i ir jų kilmė. – Baltistica 14(2), 123–126.

Kalėdienė Laima, Mikulėnienė Danguolė 2014: Lietuvių kalbos atlaso punkto tyrimo metodika. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas: žemėlapiai ir jų komentarai, sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: leidykla „Briedis“, 374–377.

Kalnius Petras 2012: Žemaičiai: XX a. – XXI a. pradžia, Vilnius: Mintis.

Kliukienė Regina 2014: Kalbėjimas su tevais tarmiškai ir gyventojų požiūris į tarmes Žemaitijos miestuose (kiekybinė analizė). – Taikomoji kalbotyra 5, 1–15. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/taikomoji kalbotyra/article/view/17458/16618.

LKT 1970: Lietuvių kalbos tarmės. Chrestomatija, ats. red. K. Morkūnas, Vilnius: Mintis.

LKTCh 2004: Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija, sud. R. Bacevičiūtė, A. Ivanauskienė, A. Leskauskaitė, E. Trumpa, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Mikulėnienė Danguolė 2018: Lietuvių tarmėtyra: genezė, raida ir paradigminiai lūžiai. D. 1: Iktar­metyrinis laikotarpis. Lietuvių tarmėtyros pradžia: tarmių skyrimas, tyrimų perspektyvų užuomazgos ir jų tipai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras.

Mikulėnienė Danguolė 2019: Tarmiškumo bruožų nomenklatūra: nuo tarminių požymių prie tarmiškumo žymenų. – Respectus philologicus, 35(40), 51–62. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/respectus-philologicus/article/view/12716/11395.

Mikulėnienė Danguolė 2020: New Trends in Lithuanian Dialectology: Multimodal Research Model. – Acta Linguistica Lithuanica 82, 11–33.

Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Bakšienė Rima, Geržotaitė Laura, Kardelytė-Grinevičienė Daiva, Leskauskaitė Asta, Meiliūnaitė Violeta, Vyniautaitė Simona 2019: Dialektometrinis lietuvių tradicinių tarmių klasifikacijos pjūvis: žvalgomaisis tyrimas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Mikulėnienė Danguolė, Meiliūnaitė Violeta 2017: Tarmiškumo matmuo Lietuvos etnografinių regionų struktūroje. – Naujos tradicinės regionų tapatybės konstravimas: integralumas, sudėtingumas, konkurencingumas, sud. A. Augustinaitis, D. Mikulėnienė, J. Zabarskaitė, V. Meiliūnaitė, L. Labanauskas, A. Kiškienė, R. Venckus, K. Rudokas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 169–195.

306

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Regresyvinė balsių asimiliacija: nomenklatūrinė požymio kaita plungiškių požiūriu

Petrulis Valdas 2005: Žemaitijos etninės savimonės regiono erdvinė struktūra. – Geografijos metraštis 38(1), 163–175.

Preston Dennis R. 1999: Introduction. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, ed. by Dennis R. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, xxiii–xl.

Ragauskaitė Alma 2016: Lietuvos etnokultūrinis regionavimas: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvos muzikos ir teatro akademija.

Rokaitė Birutė 1961: Kai kurie nauji žemaičių dounininkų tarmių fonetikos dalykai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 4, 141–155.

Salys Antanas 1933: Kelios pastabos tarmių istorijai. – Archivum Philologicum 4, 21–34.

Salys Antanas 1968: Lietuvių kalbos tarmės. – Lietuvių enciklopedija 15, South Boston (Mass.): Lietuvių enciklopedijos leidykla, 571–589.

Salys Antanas 1992: Raštai 4: Lietuvių kalbos tarmės, Roma: Lietuvių katalikų mokslo akademija.

Taeldeman Johan 2005: Polarisation Revisited. – Language Variation – European Perspectives: Selected Papers from the Third International Conference on Language Variation in Europe (ICLaVE 3), eds. F. Hinskens, Amsterdam: Benjamins, 233–248.

Vanagienė Birutė 1982: Afrikatų č, dž atliepimas prieš galūnę. – Lietuvių kalbos atlasas II. Fonetika, ats. red. K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 93–96.

Vyniautaitė Simona 2018: Regresyvinė balsių asimiliacija šiaurės žemaičių patarmių paribio šnektose XX a. 6–9 dešimtmečių rankraštinių šaltinių duomenimis. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 5, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 140–166.

Vyniautaitė Simona 2020: Plungės geolektas regresyvinės balsių i, u asimiliacijos požiūriu. – Lietuvių kalba 14, 1–19. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/22465/21727.

Vyniautaitė Simona 2021: Terminio požymio statika ir dinamika: žemaičių regresyvinės balsių asimiliacijos atvejis: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvos kalbos institutas.

Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija: lyginamoji tarmių fonetika ir morfologija, Vilnius: Mintis.

Zinkevičius Zigmas 2006: Lietuvių tarmių kilmė, Vilnius: Lietuvos kalbos institutas.

Straipsniai / Articles

307

SIMONA VYNIAUTAITĖ

Regressive Vowel Assimilation: Nomenclatural Change of Feature from the Point of View of Plunge Residents

SUMMARY

The article addresses the nomenclatural change of regressive vowel assimilation as the main distinguishing feature of the subdialects of the Northern Samogitian of Telšiai and Kretinga. It attempts to determine to what extent the residents of Plungė are aware of regressive vowel assimilation as the distinguishing feature of Northern Samogitian and to evaluate the change of this feature. The article draws upon the methods of dynamic dialectology and perceptual dialectology.

After analysing the comments provided by the informants from Plungė on regressive vowel assimilation and other dialectal features of Northern Samogitian subdialects, it was established that vowel assimilation is rarely considered a distinguishing feature of Northern Samogitian subdialects. The informants tend to consider regressive vowel assimilation a distinguishing and weak dialectal feature, but it is not regarded a characteristic feature. Other phonetic, morphological and lexical differences are considered more significant. It is noteworthy that another value category comes into play when assimilation is understood as a feature of non-dialectal speaking; in this case, vowel narrowness is associated with the expression of standard language.

The research findings reveal rather high dialectal homogeneity of Northern Samogitian from the point of view of the informants and imply that as linguistic variation increases, regressive vowel assimilation will not be perceived by community members as a more easily recognizable dialectal feature with a high differential power.

Įteikta 2022 m. rugpjūčio 5 d.

SIMONA VYNIAUTAITĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

308

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII