ALISA STUNŽAITĖ

Institut litevského jazyka

ORCID id: orcid.org/0000-0002-4816-2629

Oblasti výzkumu: toponomastika, kognitivní onomastika, kognitivní sémantika.

DOI: doi.org/10.35321/all87-08

PROJEV FYSIS V DRYMONYMII VILNIUSKÉHO KRAJE

Projevy přírody v drimonimii Vilniuského kraje

ANOTACE

Cílem tohoto výzkumu je osvětlit konceptualizaci fysis^¹ v drymonymech ze současného Vilniuského kraje. Výzkum je omezen na analýzu 65 názvů vybraných z korpusu 787 drymonymů, které v současnosti oficiálně fungují na území Vilniuského kraje. Údaje byly získány z tištěných (Onomasticon of Lithuania’s Forests (část I, 1994)), elektronických (Electronic Nature Catalogue (www.ezerai21.lt)) zdrojů a interaktivních map (Portal of Spacial Information of Lithuania (www.geoportal.lt)). Studie ukazuje, že oblast fysis je v širokém smyslu bohatým zdrojem motivace. Drymonyma byla rozdělena do dvou skupin: na drymonyma s jasnou sémantikou a motivací a na drymonyma s nejasnou sémantikou a motivací. Drymonyma s jasnou sémantikou a motivací konceptualizují dominantní druhy vegetace (21), faunu (9), typ lesa (15) a specifické rysy krajiny (17). Skupina drymonymů s nejasnou sémantikou a motivací představuje názvy, jejichž konceptualizace je nejednoznačná v důsledku polysémie motivujícího apelativa (1), apelativní nebo propriální povahy motivujícího konceptu (5), případně obojího (3).

1 Termín physis souvisí s řeckým φύσις – rostlinami, živočichy a dalšími rysy světa, které procházejí procesem zrození a zániku, vznikají nebo zanikají (Guthrie 1965; Kratochvíl 2016: 20). Tento výzkum používá termín physis v jeho nejširším smyslu, označujícím jak prvky živé přírody, tak rysy topografického reliéfu, které vznikají (rodí se/formují se) přirozenými příčinami nebo zásahem člověka, rozvíjejí se a mění a nakonec odumírají (zanikají).

Straipsniai / Articles

155

ALISA STUNŽAITĖ

polysémie motivujícího apelativa (1), apelativní nebo propriální povahy motivujícího konceptu (5), případně obojího (3).

KLÍČOVÁ SLOVA: Vilniuský kraj, drimonimy, konceptualizace toponym, fysis, kognitivní onomastika.

ANOTACE

Cílem tohoto výzkumu je zjistit, jakými přírodními koncepty jsou konceptualizovány drimonimy fungující v dnešním Vilniuském kraji. Pro výzkum bylo shromážděno 787 současných drimonymů. Údaje byly získány z písemných (Lietuvos miškų vardynas (část I, 1994)) a elektronických (Elektroninis gamtos katalogas (www.ezerai21.lt)) zdrojů a z interaktivních map (Lietuvos erdvinės informacijos portalas (www.geoportal.lt)). Výsledky analýzy ukázaly, že koncept přírody je ztělesněn v 65 názvech. Zkoumané drimonimy byly rozděleny do dvou velkých skupin: na drimonimy s jasnou sémantikou a motivací a na drimonimy s ne zcela jasnou sémantikou a motivací. Drimonimy s jasnou sémantikou a motivací jsou konceptualizovány prostřednictvím konceptů dominantních druhů vegetace (21), fauny (9), typu lesa (15) a krajinných zvláštností (17). Skupina drimonymů s ne zcela jasnou sémantikou a motivací zahrnuje názvy, jejichž konceptualizace je nejednoznačná v důsledku polysémie motivujících apelativ (1), apelativní nebo propriální povahy motivujícího konceptu (5), nebo obojího (3).

KLÍČOVÁ SLOVA: Vilniuský kraj, drimonimy, konceptualizace toponym, příroda, kognitivní onomastika.

ÚVOD

Debata o významu vlastních jmen je velmi stará. Zatímco existují školy, které zastávají názor, že jména jsou bezvýznamná, tj. mají pouze referenci (Kripke 1972; Ullmann 1969: 33), kognitivní přístup k analýze onym poskytuje důkazy ve prospěch skutečnosti, že jména nesou nejen lexikální rysy, ale jsou také sémanticky nabitá a spojená s konceptuálním obsahem (Berezovič 1991: 75; Rut 2001: 59; Leino 2011: 215). Kognitivní pohled na jméno naznačuje, že má mnohem více co sdělit. Skládá se z mnoha vrstev odrážejících tradiční, příbuzenské, vlastnické a mnohé další vazby k okolnímu světu (Langendonck 2013; Ainiala et al. 2016). Jakmile začne interakce mezi člověkem a prostředím, každá dosud neobjevená země, živý přírodní objekt či jev získává jméno. Významy jmen se proto šifrují individuálním chápáním světa. Jinými slovy, jména začínají odrážet světonázor, který lze chápat jako základní perspektivu člověka, na jejímž základě

156

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Manifestation of Physis in Vilnius County Drymonymy

se řeší každá otázka existence; jde o ucelený obraz toho, co je poznáváno jednotlivci i společenstvími (Sire 2015: 24; Glaz 2017: 35). Pokud vnímání světa utváří světonázor, jde o kognitivní proces a závisí na subjektivních soudech, které člověku zprostředkovalo společenství. To vede k myšlence, že toponyma, jak popisují Ilona Mickienė a Rita Baranauskienė (2019: 60), jsou poselstvím z minulosti, které odráží dějiny litevského národa, jeho duchovní a materiální život, domácnost a vztah k okolnímu prostředí.

Jazyk je významným prvkem světonázoru, přenáší kulturní realitu, a členové společenství se stejným jazykovým zázemím tak pociťují historickou kontinuitu (Fong, Chuang 2004: 8; Kramsch 1998). Lingvistická povaha místních jmen usnadňuje vztah k reálnému světu (Vasil’eva 2007). Jména navíc existují v každé společnosti. Lze je proto vnímat jako kulturní univerzálie (Alford 1988). Lexikální forma onym by však neměla být oddělována od formy sémantické, neboť pouze prostřednictvím sémantiky je možné vydat se z jazykového světa do světa reálného (Ter-Minasova 2000: 46–47). Jelikož jsou toponyma součástí jazykového systému a nacházejí se ve všech jazycích světa, vede jejich existence k myšlence, že uchovávají svědectví o interakcích člověka s přírodou. Koneckonců vycházejí z dojmů obyvatel o objektech reality. Dlouhodobé kontakty mezi lidmi a živou přírodou utvářejí specifický obraz oblasti (Vasil’eva 2007: 96).

Badatelé si povšimli korelace mezi fysis a toponymií. Například Sousa a Garcia-Murrilo (2001: 391) zkoumají, zda se změny krajiny odrážejí v místních jménech. Jejich výzkum dochází k závěru, že taková změna převládá, a pojednává o tom, jak je tento posun vnímán. Fagúndez a Izco (2016) tvrdí, že druhy vyskytující se na určitém místě mohou být zakódovány v toponymech, což vyjadřuje biologickou rozmanitost dané lokality. Giedrė Beconytė et al. (2019) podrobněji zkoumali korelaci mezi fytolexémy a zoolexémy a oikonymy v Litvě. Pavel Skorupa (2021) analyzoval toponyma obsahující koncepty flóry a fauny jako znaky národní a kulturní identity. Obecně toponyma obsahující koncept flóry a fauny označují místa obývaná určitými druhy nebo hustě porostlá rostlinami; taková jména nemusí nutně odhalovat všechny entity živé přírody typické pro daný region. Naopak odkrývají specifické prvky, které se stávají rozlišovacími znaky místa (Skorupa 2021: 37; Saparov et al. 2021: 96; Vasil’eva 2007). Výše zmíněný výzkum poskytuje dobrý základ pro další zkoumání toponym motivovaných konceptem přírody. Projev fysis v drymonymech Vilniuského kraje dosud badatelé nezkoumali. Současný výzkum by proto měl

Straipsniai / Articles

157

ALISA STUNŽAITĖ

osvětlit specifické rysy krajiny a biologickou rozmanitost charakteristickou pro daný region a zdůraznit dominantní druhy určitého místa.

Tento článek je založen na analýze konceptualizace fysis v drymonymech ze současného Vilniuského kraje. Mickienė a Bieliauskaitė (2018) upozorňují, že lesy jsou součástí neustále se měnící krajiny a je cenné čas od času zkoumat jejich názvy. Současný Vilniuský kraj je zalesněnou oblastí. Lesy zde tvoří 43,9% území (VLEe). Jejich názvy bezpochyby nesou cenné poznatky o okolí a mohou odhalit specifické rysy krajiny, flóry a fauny regionu.

Cílem tohoto výzkumu je identifikovat koncepty fysis zašifrované v drymonymech současného Vilniuského kraje.

Výzkumný materiál a zdroje. Rozsah tohoto výzkumu zahrnuje 65 drymonymů, které odrážejí koncepty fysis. Tyto názvy byly vybrány z korpusu 787 drymonymů, které v současnosti oficiálně fungují v hranicích současného Vilniuského kraje. Názvy byly shromážděny z elektronických i tištěných zdrojů.^² Drymonyma motivovaná okolními sídly nebo vodními plochami byla z výzkumu vyřazena. Tyto názvy lesů se řídí metonymickým způsobem pojmenování a označují spojení mezi názvem sídla/vodní plochy a drymonymem. Nenese žádný významný sémantický náboj (Reszegi 2012: 5). Tvoří však nejvýznamnější část všech drymonymů korpusu, tj. 577 názvů lesů souvisí s jinými toponymy a/nebo hydronymy. Z 210 drymonymů je tedy 65 spojeno s konceptem fysis, což z něj činí poměrně bohatý zdroj motivace.

Metodologie výzkumu. Rámec analýzy drymonymů je převzat z výzkumných modelů navržených Aleksandrasem Vanagasem (1981), Daliou Sviderskienė (2016; 2017; 2019; 2022), Ilonou Mickienė, Ritą Baranauskienė (2019), Pavlem Skorupou (2019; 2021; 2021a) a dalšími. U každého zkoumaného drymonyma se uvádí lokalizace, původ, možné etymony a jejich významy. Motivující apelativa jsou získávána z elektronických slovníků litevského, ruského, polského a běloruského jazyka. Výzkum navazuje na tradici analýzy kognitivní onomastiky; proto tvrdí, že všechna jména mají význam. Model realizace konceptuálního obsahu prostřednictvím jazyka je převzat s odkazem na Nicolu Dobrіč (2010). Konceptualizace drymonymů je znázorněna prostřednictvím zdrojové a cílové domény, kde zdrojem je apelativum a cílem drymonym, tj. apelativum → konceptuální struktura → drymonym. Přijatá teorie konceptualizace jmen se zabývá identifikací konceptuální struktury motivující tvorbu názvu.

^² Viz Zdroje a reference k drymonymům.

158

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Manifestation of Physis in Vilnius County Drymonymy

Tento výzkum rozděluje analyzovaná drymonyma do dvou skupin: na drym jádra s jasnou sémantikou a motivací a na drym jádra s nejasnou sémantikou a motivací.

1. DRYMONYMA S JASNOU SÉMANTIKOU A MOTIVACÍ

Tuto skupinu drymonymů tvoří názvy, které nepředstavují žádnou nejednoznačnost při určování své motivace. Tato drym onyma jsou motivována doménou fysis a zahrnují koncepty druhů vegetace, zvířat, typů lesa a specifických rysů lesní krajiny. Je pozoruhodné, že většina názvů má litevské sufixy -ynas, -ynė, ve vzácnějších případech jde o deriváty s -ytė. Tyto sufixální deriváty navazují na dlouhou tradici pojmenovávání v litevském jazyce. Obvykle označují nahromadění rostlin nebo jiných objektů živé přírody, méně často živé tvory na jednom místě. Proto se obvykle objevují v toponymech (Ambrazas 1995: 184–185).

1.1. Drymonyma odrážející druhy vegetace

Avietynė (V D) odráží konceptualizaci dominantních bobulovin na daném území. Je odvozeno z litevského avietynė, avietynas „malinové keře, místo, kde rostou maliny“ (LVŽ I: 243) a řídí se tímto konceptualizačním vzorcem: litev. avietynė, avietynas → les, kde rostou maliny → Avietynė.

Ąžuolynas (V D, Ukм D) lze spojovat s litevským ąžuolynas „dubový les“ (LVŽ I: 271), které je utvořeno z litev. ąžuolas „dub“ + litev. sufix -ynas. Transparentní pojmenování znamená, že duby pokrývají území lesa, a je konceptualizováno prostřednictvím tohoto modelu: litev. ąžuolynas → dubový les → Ąžuolynas.

Následující drym onyma lze zařadit do této skupiny, protože všechna jsou utvořena ze základního lexému berž-: Beržynas (Šlčn D, Ukм D), Beržynėlis (Šr D), Beržytė (Ukм D) a Berželiai (Ukм D). Všechna tato drym onyma v sobě obsahují koncept litev. beržas „listnatý strom s bílou kůrou, bříza“ (LKŽe). Konceptualizace každého z nich se však mírně liší. Například Beržynas využívá představu místa pokrytého břízami: litev. beržynas → březový les → Beržynas. Totéž platí pro Beržytė, litev. berž- + litev. sufix -ytė → březový les → Beržytė. Beržynėlis je pravděpodobně spojen s velikostí stromů nebo lesa jako takového, protože sufix -ėlis ve většině případů označuje buď menší velikost entity, nebo libost (srov. Urbutis 2009: 330): litev. berž- + litev. -yn + litev. sufix -ėlis → malý les

Straipsniai / Articles

159

ALISA STUNŽAITĖ

nízkých bříz → Beržynėlis nebo litev. berž- + litev. sufix -yn + litev. sufix -ėlis → příjemný březový les → Beržynėlis. Berželiai bylo motivováno stejným konceptem, litev. sufixem -elis, který je v tomto případě pravděpodobně spojen s malostí (Urbutis ibid.). Je třeba také poznamenat, že název je v množném čísle. S přihlédnutím ke všem dokladům tedy může být konceptualizační model následující: litev. berž- + litev. sufix -eliai → les nízkých/nově vysazených bříz → Berželiai.

Projev slovanských jazyků je zašifrován v Boras (Šlčn D). Název je odvozen z ruského бор „jehličnatý les, borový les“, nebo běloruského бор „čistý, starý borový les“, či polského bor „borový les, les“ (LVŽ III: 538). Ve všech případech název nese koncept borovice. Lze jej tedy konceptualizovat takto: rus. Вор / bělor. Вор / pol. bor → borový les → Boras.

Bruknynė (Šlčn D) je dalším příkladem bobulovin rozšířených na daném území a souvisí s litev. bruknỹnė, bruknỹnas „místo, kde rostou brusinky, kde je mnoho brusinek“ (LVŽ I: 574). Název je tedy pouhým přenesením dominantního druhu bobulovin v lese: litev. bruknỹnė, bruknỹnas → les, kde rostou brusinky → Bruknynė.^³

Drebulynė (V D) souvisí s litev. drebulỹnas, drebulỹnė „les plný stromů s chvějícími se listy, (Populus tremula), osika“ (LVŽ II: 324). Název přímo sděluje, které druhy stromů se v oblasti rozšířily, a konceptualizační model proto zní: drebulỹnė → osikový les → Drebulynė.

Eglyñas (V D, Šlčn D) a Eglynėlis (Švnč D) lze také analyzovat ve společné skupině. Obě souvisejí s litev. eglỹnas, eglỹnė „jedlový les“ (LVŽ II: 464). Přestože drym onyma sdílejí stejný základní lexém, mohou se významově mírně lišit. Motivace Eglyñas je poměrně transparentní: litev. eglỹnas → jedlový les → Eglyñas. V případě Eglynėlis je však třeba diskutovat více, neboť jeho deminutivum utvořené litev. sufixem -ėlis^⁴ by mělo souviset s konceptem malosti. Malá rozloha lesa mohla sloužit jako určující znak tohoto názvu. Je také možné, že název vznikl s ohledem na tehdejší velikost jedlí, tj. jedle mohly být poměrně nízké, nově vysazené. K motivaci drymonyma tak mohl být použit následující konceptuální model

^³ Je třeba poznamenat, že jak Avietynė, tak Bruknynė jsou lesy, v jejichž blízkosti se nacházejí vesnice téhož názvu, srov. Avietynė x Avietynė a Bruknynė x Bruknynė; tyto názvy však nebyly ze seznamu zkoumaných onym vyřazeny, protože pevně věříme, že drym onyma byla zdrojem motivace oikonym. Bobuloviny jsou rozšířeny v zalesněných oblastech. Vesnice proto pravděpodobně nebyly založeny na územích, kde tyto bobuloviny rostou. Přesvědčivější je teorie, že bobuloviny rostly v lesích a teprve později získaly zde založené vesnice svá jména.

^⁴ Srov. Urbutis 2009: 330.

160

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Manifestation of Physis in Vilnius County Drymonymy

motivovat drymonymum: litev. eglyn- + litev. sufix -ėlis → malý les (nízkých/nově vysazených) jedlí → Eglynėlis.

Juódgiris (Ukm D) pravděpodobně pochází z litev. júodgiris, júodgirė „jehličnatý (smrkový, borový) les“ (LVŽ IV: 212). Název přenáší koncept nejdominantnějších druhů stromů v oblasti – jehličnanů: litev. júodgiris, júodgirė → jehličnatý les → Juódgiris.

Zajímavým případem je Liepābērzis (Šlcn D), kompozitní onymum obsahující dva lexémy. První souvisí s litev. liepa „lípa“ a druhý s litev. bėržas „bříza“. Název jasně uvádí, že dominantními druhy v lese jsou lípy i břízy. Konceptualizaci lze znázornit takto: liepa + bėržas → les lip a bříz → Liepābērzis.

Liepýnas (E1 D) pochází z litev. liepýnas „místo pokryté lipami, lipový les“ (LKŽe). Název přímo popisuje místo pokryté lipami; je tedy konceptualizován takto: litev. liepýnas → lipový les → Liepýnas.

Názvy jako Pušýnas (Šr D), Pušynėlis (Ukm D) a Didžióji Pušis (Švnc D) spojuje stejný základní lexém litev. puš-, avšak stejně jako u výše analyzovaných příkladů se významově mírně liší. Například Pušýnas pochází z litev. pušýnas „borový les“ (LKŽe), kde je kořen názvu konceptualizován takto: litev. pušýnas → borový les → Pušýnas. Pušynėlis je podobně jako již uvedená drym onyma nejspíše spojeno s konceptem malosti kvůli litev. sufixu -ėlis^⁵ a může se řídit tímto konceptualizačním modelem: litev. puš- + litev. sufix -yn- + litev. sufix -ėlis → malý/příjemný borový les → Pušynėlis. Konečně je třeba upozornit na složený název Didžióji Pušis, v němž litev. didžysis, srov. didis, -i, -ie, -ẽ, didžià znamená „objemem vynikající, velký“ (LKŽe). Toto drymonymum označuje velkou borovici v lese, která sloužila jako orientační bod lokality. V názvu tedy měla být zašifrována výjimečná velikost borovice. Zvažme konceptualizační model: litev. didžióji + litev. pušis → les s obrovskou borovicí → Didžióji Pušis.

Posledním názvem v této kategorii je Šermukšnynė (Ukm D). Jde o další příklad konceptualizace dominantního druhu stromu a je odvozen z litev. šermukšnynė „místo, kde roste mnoho jeřábů“ (LKŽe). Jeho konceptualizační model je: šermukšnynė → jeřábový les → Šermukšnynė.

Na první pohled se významy těchto drymonymů zdají být transparentní. Je zřejmé, které koncepty motivovaly proces pojmenování. Koncept vegetace odhaluje nejběžnější druh stromu nebo jiné rostliny v daném lese. Osvětlují takové podrobnosti, jako je velikost nebo možný věk lesa v době jeho pojmenování. Konečně tato drym onyma odhalují emocionální

^⁵ Srov. Urbutis 2009: 330.

Straipsniai / Articles

161

ALISA STUNŽAITĖ

hodnotu stromů v národním světonázoru. Předpokládá se, že každý strom ve starověké litevské kultuře souvisel s projevem různých božstev; nejběžnějšími druhy byly duby, lípy, břízy a borovice (Klimka 2011; Vaitkevičius 2013). Koncept druhu vegetace sloužil jako motivační faktor pro 21 drymonymů, které dnes fungují ve Vilniuském kraji.

1.2. Drymonyma odrážející typ lesa

Koncept typu lesa se jeví jako druhý nejproduktivnější zdroj konceptualizace drymonymů v oblasti fysis. Ačkoli se některé významy zdají poměrně zřejmé, odhalují určité zvláštnosti zalesněných lokalit, které označují.

Atžalynas (Ukm D) je odvozeno z litevského apelativa atžalynas „místo, kde roste mnoho výmladků; mladý les“ (LVŽ I: 213). Je využit koncept nově vysazených stromů: litev. atžalynas → mladý les → Atžalynas.

Girià (V D, Ukm D), Girėlė (V D, V D, El D, Švčn D) a Girelka (Šr D) jsou odvozeny od téhož základního lexému litev. gir-. Girià bylo motivováno litev. girià „velký les“ (LVŽ III: 198); jeho konceptualizaci lze představit takto: litev. girià → velký les → Girià. Drymonymum Girėlė mělo být ve všech případech ovlivněno apelativem litev. girià, což je velký les, avšak litev. sufix –elė označuje koncept malosti. Les však nemohl být současně velký i malý. Logičtější proto je spojit sufix –elė s významem libosti (Ubrutis 2009: 310). Název tedy měl být konceptualizován takto: litev. gir- + litev. sufix –elė → příjemný les → Girėlė. Konceptualizační model Girelka je ovlivněn slovanským sufixem –ka/–ка, který se obvykle používá v deminutivních tvarech vyjadřujících koncept malosti nebo libosti (srov. Voronina 2012: 15). Stejně jako u Girėlė se sémantický náboj malé velikosti zdá nelogický, a proto je pravděpodobné, že sufix vyjadřuje koncept libosti: litev. gir- + litev. sufix –el + slovanský sufix –ka/–ка → příjemný les → Girelka. Poslední název v této skupině je také toponymickou památkou přenášející vliv slovanských jazyků na národní světonázor.

Gõjus (El D, Šr D) je utvořeno pomocí slovanského kořene aũ, litev. gõjus „malý, krásný les, háj“ (LKŽe; LVŽ III: 237). Název využívá koncepty malosti a libosti. Odhaluje následující konceptualizaci: slov. zaũ → malý, krásný les → Gõjus. Slovanský původ onymu by neměl zůstat bez povšimnutí, neboť poskytuje cenné informace o vlivu slovanských jazyků na litevské země.

162

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Manifestation of Physis in Vilnius County Drymonymy

Krūmai (Šr D) mohlo pocházet z litev. krūmai „mladý les nízkých stromů“ (LKŽė). Konceptualizaci drymonyma lze vyjádřit takto: litev. krūmai → les mladých a nízkých stromů → Krūmai.

Vliv slovanských jazyků je patrný v Maladakas (Šlčn D), které lze spojovat se slovanskými lexémy, tj. rus. Молод, -а (BTSe); bělor. молода (Skarnik.by); v obou případech je patrný koncept mládí. Rus. Молод, -а však rovněž zdůrazňuje význam „něco, co se nedávno objevilo, začalo existovat nebo růst“ (BTSe). V tomto případě lze pozorovat přenos významu mladého lesa. Lze tedy předpokládat následující konceptualizační model: rus. Молод, -а; bělor. молода → les s nedávno vysazenými stromy → Maladakas.

Medelȳnas (Ukm D) souvisí s lit. medelȳnas „místo pro pěstování stromů a ovocných stromů, arboretum“ (LKŽė). Toto pojmenování naznačuje, že území pravděpodobně pokrývají ovocné stromy a že se zde pěstují. Koncept se přenáší takto: lit. medelȳnas → les stromů/ovocných stromů → Medelȳnas.

Samānis (El D) lze spojovat s lit. samānis „žijící v mechu, vyrobený z mechu“ (LKŽė). Drymonym konceptualizuje vegetaci, která pravděpodobně pokrývá půdu a stromy v lese: lit. samānis → les pokrytý mechem → Samānis.

Tānkmīškis (Trak D) je složený název tvořený dvěma lit. lexémy tānkus „skládající se z těsně rozmístěných stejných částí, hustý“ a lit. miškas „místo pokryté stromy, les“ (LKŽė). Sémantické zatížení názvu naznačuje, že les mohl být charakterizován bujnou vegetací. Název je tedy konceptualizován takto: lit. tānkus + lit. miškas → les s hustou vegetací → Tānkmīškis.

Není pochyb o tom, že tyto ony­my byly sémanticky motivovány. Odhalují koncepty rozlohy, hustoty vegetace, krásy a stáří lesa. Celkem tento oddíl obsahuje 15 drymonymů, z nichž většina je litevského původu (12), dva jsou ovlivněny slovanskými jazyky a jeden je kontaminovaný drymonym obsahující slovanskou flexi. Vliv jazyků užívaných v sousedních zemích je nevyhnutelný, neboť Litva sdílí dějiny se slovanskými kulturami.

1.3. Drymonymy odrážející krajinu

V této kapitole jsou představeny názvy, které odrážejí charakter krajiny určitého území. Bylo by vhodné odkázat na Aleksandras Vanagas (1981: 20), který uvedl, že všechny krajinné zvláštnosti mají specifické názvy. Hydronymy, které získaly svá jména podle těchto zvláštností, jsou proto

Straipsniai / Articles

163

ALISA STUNŽAITĖ

považovány za nomenklaturní termíny. Nejsou sémanticky zatíženy. Namísto toho popisují zvláštnosti polohy jezera nebo řeky. Tyto názvy však uchovávají informace, které na jedné straně mohou být charakteristické pro různé oblasti v různých územích, na druhé straně však rovněž popisují fyziografické charakteristiky analyzovaného území a zahrnují koncepty rozlišujících lokalizačních znaků.

Miškytė (Ukm D) je derivátem lit. miškas „les“ a lit. sufixu -ytė. Odkazuje na území zarostlé stromy, les: lit. mišk- + lit. sufix -ytė → les → Miškytė. Překvapivě je tento drymonym pravděpodobně jedním z těch vzácných případů, kdy je název skutečně nomenklaturním termínem. Jednoduše konstatuje skutečnost, že území je pokryto lesem.

Zvláštnosti lokality jsou zakódovány také v názvech Raištas (El D, Šr D, Ukm D). Tyto drymonymy byly motivovány lit. raištas „lepkavé místo pokryté křovinami nebo stromy, bažina“ (LKŽe). Název proto nejen uvádí vlastnosti lesa, ale může být také varováním před bažinatým územím. Název je konceptualizován takto: lit. raištas → les v bažinaté oblasti → Raištas. Existuje také Raišteliai (Šr D), které bylo odvozeno od téhož lexému lit. raista vzniklo z lit. raištas _{prostřednictvím lit. sufixu -ėlis. Název pravděpodobně využívá koncept malosti.}^⁶ Plurálová podoba drymonymu zdůrazňuje, že lesní území je pokryto množstvím bažin. Konceptualizační model může být: lit. raist- + lit. sufix -ėlai → les v oblasti s mnoha malými bažinami → Raišteliai.

Dalším příkladem může být Skynimas (El D), které je odvozeno od lit. skýnimas, skynìmas, skýnymas, skynýmas „vykácená strana lesa“ (LKŽe) a konceptualizuje část lesního území, která byla vykácena: lit. skýnimas, skynìmas, skýnymas, skynýmas → les, jehož část byla vykácena → Skynimas.

Šilas (Ščn D, Šr D), Šilai (Tr D) a Šilėlis (V D, Tr D, El D, Ukm D, Šr D) spojuje lexém lit. šila jsou odvozeny od lit. šilas „les vysokých, rovných jehličnanů (zejména borovic) rostoucích na písečných dunách“ (LKŽe). Konceptualizační model lze snadno rekonstruovat u obou názvů Šilas a Šilai. Druhé je plurálovou podobou Šilas: lit. šilas → jehličnatý les rostoucí na písečných dunách → Šilas, Šilai. Název nejen odhaluje, jaký je dominantní druh lesních stromů, ale zdůrazňuje také zvláštnosti podloží a uvádí, že je převážně písčité. Šilėlis pravděpodobně odkazuje na malou velikost, neboť je přidán lit. sufix -elis^⁷. Konceptualizace se liší: lit. šil- + lit. sufix -elis → malý jehličnatý les rostoucí na písečných dunách → Šilėlis.

^⁶ Srov. Urbutis 2009: 330.

^⁷ Srov. Urbutis 2009: 330.

164

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Manifestation of Physis in Vilnius County Drymonymy

Šlaitas (Ukm D) pravděpodobně vzniklo z lit. šlaitas „svah pokrytý stromy a keři, svah“ (LKŽe). Oonymum přenáší významné podrobnosti o krajině lesa. Konceptualizační model lze znázornit takto: lit. šlaitas → les na svahu → Šlaitas. Šlaitai (Trak D) vyjadřuje přesný význam svažitého území, plurálová podoba však může znamenat, že území je plné svahů pokrytých lesem: lit. šlait- + –ai → les v oblasti plné svahů → Šlaitai.

Zajímavým případem je Zaliesė (Ukm D), které pravděpodobně pochází z rus. залесье „území za lesem“ (Guseva 1971: 94; Gun’ko 2015: 176). Drymonym označuje, že pojmenovaný les se nachází za jinými lesy. Extralingvistická data dostupná autorovi v době psaní však ukázala, že nejbližší les⁸ je vzdálen 29 km (GP). Je pozoruhodné, že toponymum Залесье je rozšířeno po celém slovanském světě a často se označuje jako orientační termín⁹ (Guseva 1971: 91, 94). Konceptualizace ostatních toponym téhož názvu je transparentní, motivace drymonymu však zůstává nejasná. Jediným logickým vysvětlením je, že část pole za lesem byla označována jako Zaliesė; když toto území zarostlo, byl název přenesen na les. V tomto případě se přenáší koncept lokace: rus. залесье → les za lesy → Zaliesė. Bohužel neexistuje důkaz, že pole nebo jejich části obklopující les Zaliesė byly označovány jako Zaliesė. Autorem vyjádřená myšlenka je proto pouze otázkou interpretace. Toto oonymum je pravděpodobně dalším čistým nomenklaturním termínem.

Drymonymy odkazující na zvláštnosti krajiny lze na jedné straně považovat za nomenklaturní termíny, jak navrhl Vanagas (1981). Na druhé straně jsou v těchto názvech zakotveny neobvyklé rysy krajiny. V některých případech názvy nenesou žádné významné sémantické zatížení, stejně jako Miškytė. Jiné příklady však odhalují, že zalesněné území je bažinaté. Některá lesní území byla vykácena, jiná vyrostla na písčité půdě a další pokrývala svažitá území. Do této kategorie spadá v současném Vilniuském kraji 17 drymonymů.

1.4. Drymonymy odrážející faunu

Stejně jako jsou v toponymii zakotveny nejrozšířenější druhy vegetace, jsou v ní zakotveny i dominantní druhy fauny. Překvapivě se ve drymonymii Vilniuského kraje nevyskytuje mnoho případů projevu fauny.

⁸ Srov. Lančiūnavos les (GP).

⁹ Rus. Термины-ориентиры (srov. Guseva 1971: 91).

Straipsniai / Articles

165

ALISA STUNŽAITĖ

Barsiukynė (V D) pravděpodobně pochází z lit. barsiukynė „obydlí jezevců v lese“ (LVŽ I: 382). Drymonym jasně ukazuje, že na místě převažují jezevčí klany: lit. barsiukynė → obydlí jezevců → Barsiukynė.

Gyvatynė (V D) je odvozeno od lit. gyvatýnas, gyvatýnė „místo plné hadů“ (LVŽ III: 216). Přenos konceptu dominantního druhu fauny se tedy uskutečňuje takto: lit. gyvatýnas, gyvatýnė → místo plné hadů → Gyvatynė.

Pavarnālizdė (Trak D) je složenina odvozená od lit. várna „pták z čeledi krkavcovitých se šedým a černým peřím, vrána“ a lit. lizdas „místo kladení vajec, líhnutí a odchovu, hnízdo“ (LKŽe) pomocí lit. pref. pa, který ve většině případů vyjadřuje koncept lokace a má význam být pod něčím (Kniūkšta 2004). Název ztělesňuje následující konceptualizační model: lit. pref. pa- + lit. várna + lit. lizdas → les oplývající vraními hnízdy → Pavarnālizdė.

Žvėrinčius (Šr D) pravděpodobně pochází z lit. žvėrinčius, žvėrynas, srov. žvėris „divoký savec“ (LKŽe). V litevštině jsou žvėrinčius, žvėrynas spojovány s významem „místo, kde jsou chována zvířata pro vystavování návštěvníkům“ (LKŽe), což je v tomto případě nepravděpodobné. Název však může obrazně naznačovat, že v tomto lese žije mnoho zvířat, která jsou možná dokonce krmena pro lov. Odpovídal by tedy konceptualizačnímu modelu: lit. žvėrinčius, žvėrynas → les, kde žije mnoho divokých zvířat → Žvėrinčius.

Existují pouze čtyři drymonymy, které přenášejí koncepty fauny. Konceptualizují savce, plazy a ptáky a zakódovávají obraz divokých zvířat jako takových.

2. DRYMONYMY S NEJASNOU SÉMANTIKOU A MOTIVACÍ

Drymonymy náležející do domény fyzis mají rovněž nejasnou sémantiku a motivaci. Je to způsobeno nejednoznačnými hranicemi mezi typy motivace, neboť pro tyto případy existuje jen málo či žádných dokladů a zůstávají předmětem interpretace. Drymonymy v této části jsou analyzovány ve skupinách: 1) motivované polysémními apelativy, 2) motivované apelativy nebo vlastními jmény a 3) motivované polysémními apelativy nebo vlastními jmény.

166

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Manifestation of Physis in Vilnius County Drymonymy

2.1. Drymonymy motivované polysémními apelativy

Nejasný zdroj motivace v této kategorii souvisí s nejednoznačnou povahou motivujících apelativ drymonymu. Vznesené předpoklady jsou plausibilní a není možné určit, který koncept byl do drymonymu zakódován. Do této kategorie patří pouze jeden drymonym. Jde o les Černicos, který pravděpodobně získal své jméno z pol. czernica „ostružina“ (PWNe). Název popisuje, jaké lesní plody se zde vyskytují: pol. czernica → les, kde rostou ostružiny → Černicos les. Na druhou stranu nelze přehlédnout možnost jiného původu: pol. czernica znamená „divoká kachna s výrazným chocholem na hlavě, hohol“. Tato motivace je pravděpodobná, protože tento druh kachny je v Litvě běžný (VLEe). V okolí se tedy mohly vyskytovat kolonie těchto ptáků: czernica → les, kde žijí hejna kachen → Černicos les. Při zohlednění obou verzí je však první přesvědčivější. Ostružiny obvykle rostou v houštinách nebo na okrajích lesů. Jejich rozšíření na území Litvy je nesporné (Gudžinskas 1999). Divoké kachny se však v lesích obvykle neusazují. Dávají přednost malým jezerům, řekám nebo rybníkům (VLEe). V okolí se žádné vodní plochy nenacházejí. Tato motivace proto ztrácí oporu.

2.2. Drymonymy motivované apelativem nebo vlastním jménem

V této části článku jsou popsány názvy, které mohly být odvozeny od vlastních jmen a apelativ, přičemž se předpokládá, že koncepty fyzis ovlivnily oba zdroje. Dosud však lze jen stěží tvrdit, ke kterému zdroji motivace lze drymonym vysledovat. Pokud byly drymonymy motivovány vlastním jménem, vyjadřovaly by koncept posesivity a ztratily by vazbu na koncept fyzis. Pokud však jádrem motivace drymonymu bylo apelativum, mohl být použit odlišný konceptualizační model. Níže je uvedeno pět příkladů.

Balandžio miškas (Šr D) vyjadřuje koncept posesivity pomocí posesivního pádu (lit. Kilmininkas). Obvykle mohl být použit koncept dominantní fauny daného místa. Název mohl souviset s lit. balandis „takový pták, svině, holub“ (LKŽe). V tomto případě je název lesa konceptem ptáka charakteristického pro danou oblast:

Straipsniai / Articles

167

ALISA STUNŽAITĖ

Lit. balañdis → les, kde žijí holubi → Balañdžio miškas. Nelze však přehlédnout, že název může být odvozen od lit. vlastního jména Balañdis (LVŽ I: 323), které je rovněž odvozeno od lit. balañdis (holub), motivace drymonymu by však byla zcela odlišná. V takovém případě bychom již hovořili o vztazích posesivity, tj. lit. vlastní jméno Balañdis → les patřící Balañdis → Balañdžio miškas.

Totéž lze pozorovat u názvu Barsiùko miškas (Šr D); článek již představil konceptualizační model lesa se stejným základním lexémem,¹⁰ přičemž v důsledku jeho lit. sufixu -ynė nebyla v sémantice pozorována žádná nejednoznačnost.¹¹ Tentokrát je však nejednoznačnost způsobena posesivním pádem, který umožňuje uvažovat o dvou zdrojích motivace. Za prvé mohl být drymonym ovlivněn lit. barsiùkas „šelma s hrubou srstí; Ursus meles (Ursus meles), jezevec“ (LVŽ I: 382). Pokud je tato verze správná, vyjadřuje se koncept dominantní fauny: lit. barsiùkas → les, kde žijí jezevčí klany → Barsiùko miškas. Existuje také lit. vlastní jméno Barsiùkas (PDBe), a přestože neexistují údaje, že by toto příjmení bylo běžné v okrese, kde se les nachází, nelze tuto verzi opomenout. Vyjadřuje tedy posesivitu: lit. vlastní jméno Barsiùkas → les patřící Barsiùkas → Barsiùko miškas.

Tentýž model dominantní flóry/fauny nebo vlastnictví se vyjadřuje u řady názvů. Baravỹkų miškas (Ukm D) lze spojovat se dvěma motivacemi; první je apelativní povahy, kdy název pochází z lit. baravỹkas „druh houby, hřib“ (LVŽ I: 366). Posesivní pád naznačuje, že les tomuto druhu houby „patří“, tj. tento druh je zde široce rozšířen: lit. baravỹkas → les, kde se vyskytuje mnoho hřibů → Baravỹkų miškas. Na druhou stranu je lit. vlastní jméno Baravỹkas (PDBe) rozšířeno po území Litvy, a přestože v okrese Ukmergė nejsou žádní nositelé tohoto příjmení, je taková motivace stále možná. Vyjadřuje se koncept vlastnictví: lit. vlastní jméno Baravỹkas → les patřící Baravỹkas → Baravỹkų miškas.

Dubniàkas (V D) lze spojovat se slovanskými apelativy: bělor. дубняк, rus. дубняк „místo porostlé duby, mladý dubový les“ (LVŽ II: 361; BTSe). Přenos dominantní flóry se uskutečňuje takto: bělor. Дубняк / rus. дубняк → dubový les → Dubniàkas. Nejednoznačnost motivujícího konceptu je dána lit. vlastními jmény Dubniokas, Dubna (Razmukaitė 1998: 107), lit. vlastním jménem Dùbnikas (PDBe) a bělor. vlastním jménem Дубнік (Biryla 1969: 138). Pokud bylo oonymum motivováno

¹⁰ Srov. Barsiukynė.

¹¹ Srov. Ambrazas 1995: 184–185.

168

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Manifestation of Physis in Vilnius County Drymonymy

příjmením, vyjadřovala by se vlastnická vazba: lit. vlastní jména Dubniokas, Dubna, Dùbnikas, bělor. vlastní jméno Дубнік → les patřící Dubniokas / Dubna / Дубнік / Dùbnikas → Dubniàkas.^¹²

Lit. taũras „zvíře z čeledi dutorohých, předek skotu, pratur“ (LKŽe) mělo ovlivnit Taũrų miškas (V D). Důkazy o existenci praturů v Litvě se stále nacházejí v lesích a jezerech. Ať už jde o lebku, nebo rohy, potvrzuje to pouze teorii o rozšíření těchto zvířat ve volné přírodě.^¹³ Drymonym tedy pochází z názvu tohoto zvířete: lit. taũras → les, kde dříve žila stáda praturů → Taũrų miškas. Současně nelze opominout taková lit. vlastní jména jako Tãura, Tauráitis, Taurẽlis aj. (PDBe). V tomto případě drymonym vyjadřuje posesivitu: lit. vlastní jména Tãura, Tauráitis, Taurẽlis → les patřící Tãura, Tauráitis, Taurẽlis → Taũrų miškas.^¹⁴

2.3. Drymonymy motivované vlastním jménem nebo polysémními apelativy

Zde jsou analyzovány drymonymy motivované vlastními jmény a/nebo apelativy s více než jedním významem. Níže jsou uvedeny dva příklady. Jedním z nich je Kárpių miškas (Ūkm D), které rovněž spadá do této kategorie, neboť mohlo být motivováno lit. vlastním jménem Karpius, jehož původ lze spojovat s bělor. vlastním jménem Карпусь (Biryla 1966: 95). Posesivní podoba oonyma může znamenat, že vyjadřuje koncept posesivity: lit. vlastní jméno Karpius / bělor. vlastní jméno Карпусь → les patřící Карпусь → Kárpių miškas. Název však může zároveň souviset s lit. kárpis „ptačí zob obecný, druh keřovité rostliny“ (LKŽe). Vzhledem k výše analyzovaným drymonymům, která obvykle získávají svá jména podle dominantních druhů vegetace, je pravděpodobné, že je tento význam zakódován i v tomto drymonymu: lit. kárpis → les, kde roste ptačí zob obecný → Kárpių miškas. Konečně lit. kárpis označuje také název ryby „kapr“ (LKŽe). Přestože se v okolí lesa nacházejí některé řeky a rybníky, je tato verze nejméně přesvědčivá, neboť podle kognitivních

^¹² Apelativní povaha drymonymu je přesvědčivější. Zaprvé je poměrně běžné pojmenovávat lesy podle dominantních druhů stromů; o tom již bylo pojednáno. Zadruhé příjmení Dubniokas, Dubna, Дубнік, Dùbnikas nejsou v zkoumaném regionu doložena (PDBe).

^¹³ Paleozoologický výzkum provedený v roce 1960 ve Vilniusu dospěl k závěru, že 47.5% všech kostí nalezených na tomto území patřilo praturům (Vitkūnas 2009: 6).

^¹⁴ Je třeba poznamenat, že tato verze je možná pouze částečně, neboť rozšíření uvedených příjmení odporuje předpokladu o motivaci drymonymu (srov. PDBe).

Straipsniai / Articles

169

ALISA STUNŽAITĖ

modelů, měl odrážet druh v lese nebo jeho okolí. Pokud však existovaly důvody k přenosu konceptu ryby do lesa, konceptualizační model by byl následující: lit. kārpis → les, kde žijí kapři v rybnících a řekách → Kārpių miškas.

Lze se také podívat na drymonym Lapelių miškas (Šr D), které mohlo být motivováno lit. vlastním jménem Lapėlis, jež nebylo ve zkoumaném okrese nalezeno,¹⁵ vyskytuje se však na území Litvy. Mohou se tedy odhalovat vlastnické vztahy: lit. vlastní jméno Lapėlis → les patřící Lapėlis → Lapelių miškas. Apelativní povahu oonyma nelze vyloučit, neboť mohlo souviset s lit. lapėlis, což je zdrobnělina lit. lāpas „list“ (LKŽe); základem takové motivace mohl být druh stromů v lese: lit. lapėlis → listnatý les → Lapelių miškas. Drymonym však mohl souviset také s lit. lāpė „liška“; pokud bychom přijali tuto verzi, měl by název lesa odrážet skutečnost, že v lese žijí lišky: lit. lāpė + lit. sufix –elis → les, kde žijí lišky → Lapelių miškas.

ZÁVĚRY

Shrneme-li analýzu drymonymů současného Vilniuského kraje, lze vyvodit několik závěrů:

1. Doména fyzis je poměrně produktivním zdrojem motivace; 65 ze 787 drymonymů bylo konceptualizováno prostřednictvím obraznosti fyzis.

2. Zkoumané drymonymy spadají do dvou skupin: do skupiny s jasnou sémantikou a motivací a do skupiny s nejasnou sémantikou a motivací.

A. Projev fyzis ve skupině s jasnou sémantikou a motivací je vnímán prostřednictvím těchto konceptů: a) dominantní vegetace (21), b) typ lesa (15), c) zvláštnosti krajiny (17) a e) fauna (9).

B. Skupina drymonymů s nejasnou sémantikou a motivací obsahuje onyma, která a) jsou nejednoznačná v důsledku polysémie motivujícího konceptu (1), b) mají buď apelativní, nebo vlastní jmennou povahu (5) a c) jsou motivována buď polysémním apelativem, nebo vlastními jmény (3).

3. Analýza výše uvedených drymonymů dokládá význam fyzis pro národní obraz světa. Drymonymy, které na

¹⁵ Srov. PDBe.

170

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Manifestation of Physis in Vilnius County Drymonymy

první pohled nenesou žádné sémantické zatížení, odhalují, jaká biologická rozmanitost a topografický reliéf jsou v regionu běžné, a přenášejí to, co bylo pro tehdejší obyvatelstvo skutečně důležité.

ZKRATKY

Bělor. – běloruský; srov. – porovnej; D – okres; El – Elektrėnai; et al. – a další; lit. – litevský; PN – osobní jméno; pol. – polský; pref. – prefix; rus. – ruský; slov. – slovanský; sufix – přípona; Šlčn – Šalčininkai; Šr – Širvintos; Švčn – Švenčionys; tn – město; Trak – Trakai; Ukm – Ukmergė; V – Vilnius.

ZDROJE DRYMONYMŮ

GP – Lietuvos erdvinės informacijos portalas [Portál prostorových informací Litvy]. Dostupné na: https://www.geoportal.lt/geoportal/.

LMV – Lietuvos miškų vardynas, díl 1, Kaunas: Lietuvos miškininkų sąjunga, 1994.

LVŽ I – Lietuvos vietovardžių žodynas 1 (A–B), red. kolegija L. Balode, V. Blažek, G. Blažienė, V. Kardelis, A. Ragauskaitė, S. Temčinas, J. Udolph, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2008.

LVŽ II – Lietuvos vietovardžių žodynas 2 (C–F), aut. L. Bilkis, G. Blažienė, M. Norkaitienė, M. Razmukaitė, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, odp. red. L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2014.

LVŽ III – Lietuvos vietovardžių žodynas 3 (G–H), aut. V. Adamonytė, L. Bilkis, G. Blažienė, D. Kačinaitė-Vrubliauskienė, M. Norkaitienė, M. Razmukaitė, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, odp. red. L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2018.

LVŽ IV – Lietuvos vietovardžių žodynas 4 (I–J), aut. L. Bilkis, G. Blažienė, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, odp. red. L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021.

LEXIKOGRAFICKÉ ZDROJE

BTSe – Kuznecov Sergej A., ed., 2000: Кузнецов, Сергей А., ред. Большой толковый словарь русского языка [Bol’šoj tolkovyj slovar’ russkogo jazyka], Санкт-Петербург: Норинт [Sankt-Peterburg: Norint]. Dostupné na: https://archive.org/details/Bolshoy-tolkov-slovar-russkogo-yazyka-2000.

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (1941–2002), redakční kolegium G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, šéfredaktorka G. Naktinienė, elektronická verze, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005 (aktualizovaná verze, 2008 a 2018). Dostupné na: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas.

Straipsniai / Articles

171

ALISA STUNŽAITĖ

PWN – Słownik języka polskiego, online verze, Varšava: Wydawnictwo Naukowe PWN, 1997–2021. Dostupné na: https://sjp.pwn.pl/.

Skarnik.by – Mazok Aleg, Lit Serž, comp., 2015: Мазок Алег, Літ Серж, камп. Белорусско-русский словарь [Belorussko-russkij slovar’], elektronická verze. Dostupné na: https://www.skarnik.by/.

REFERENCES

Ainiala Terhi, Saarelma Minna, Sjöblom Paula 2016: Names in Focus. An Introduction to Finnish Onomastics Helsinki: Finnish Literature Society.

Alford Richard 1988: Naming and Identity. a Cross-Cultural Study of Personal Naming Practices, New Haven: HRAF Press.

Ambrazas Saulius 1995: Lietuvių kalbos kuopinių ir vardžodinių vietų pavadinimų darybos raida. – Lietuvių kalbotyros klausimai. Gramatika ir leksikografija 33, 180–200.

Beconytė Giedrė, Budrevičius Julius Donatas, Ciparytė Irena, Balčiūnas Andrius 2019: Plants and Animals in the Oikonyms of Lithuania. – Journal of Maps 15(2), 726–732.

Berezovič Elena L. 1991: Березович, Елена Л. 1991: Семантические микросистемы топонимов как факт номинации [Semantičeskie mikrosistemy toponimov kak fakt nominacii]. – Вопросы ономастики [Voprosy onomastiki] 19, 75–90.

Biryla Nikolaj V. 1969: Бырыла, Николай В. Беларуская антрапанімія. Уласныя імёны, імёны-мянушкі, імёны па бацьку, прозвішчы [Belaruskaja antrapanimija. Ulasnyja imëny, imëny-mjanuški, imëny pa baćku, prozviščy], Мінск: Навука тэхніка [Minsk: Navuka tèhnika].

Dobrić Nicola 2010: Theory of Names and Cognitive Linguistics – the Case of the Metaphor. – Filozofija i društvo 21, 135–147.

Fagúndez Jaime, Izco Jesús 2016: Diversity patterns of plant place names reveal connections with environmental and social factors. – Applied Geography 74, 23–29.

Fong Mary, Rueyling Chuang 2004: Communicating Ethnic and Cultural Identity, United States of America: Rowman & Littlefield Publishers Inc.

Głąz Adam 2017: Worldview as Cultural Cognition. – LaMiCus 1(1), 34–53.

Gun’ko Ol’ga G. 2015: Гунько, Ольга Г. Конфиксальные способы выражения топонимических значений [Konfiksal’nye sposobу vyraženija toponimičeskих značenij]. – Казанская наука [Kazanskaja nauka] 10, 175–177.

172

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Manifestation of Physis in Vilnius County Drymonymy

Guseva Ljudmila G. 1971: Гусева, Людмила Г. Географическая терминология Каргопольского края и её отражение в топонимике. [Geografičeskaja terminologija Kargopol’skogo kraja i eё otraženie v toponimike]. – Учёные записки УрГУ [Učёnye zapiski URGU] 114(18), 86–98.

Klimka Libertas 2011: Medžių mitologizavimas tradicinėje lietuvių kultūroje. – Acta humanitarica universitatis Saulensis 13, 18–39.

Kniūkšta Petras 2004: Kompiuterinis lietuvių kalbos žinynas. Nuo morfologijos iki reikalų raštų, Vilnius: Šviesa.

Kramsch Claire 1998: Language and Culture, Oxford: Oxford University Press.

Kratochvíl Zdeněk 2016: The Philosophy of Living Nature, transl. V. Paris, Prague: Charles University in Prague, Karolinum Press.

Kripe Soul 1972: Naming and Necessity, Cambridge: MA Harvard University Press.

Langendonck van Willy 2013: a Semantic-Pragmatic Theory of Proper Names. – Acta Linguistica Lithuanica 69, 99–130.

Leino Antti 2011: Place-Names as Constructions. – Onoma: Journal of the International Council of Onomastic Sciences 41, 215–235.

Mickienė Ilona, Bieliauskaitė Rimantė 2018: Radviliškio rajono drimonimų darybos aspektai. – Respectus Philologicus 33(38), 83–92.

Mickienė Ilona, Rita Baranauskienė 2019: Pietų Aukštaitijos regiono toponimai, kilę iš asmenų pavadinimų. – Respectus Philologicus 36(41), 60–72.

PDBe – Lietuvių kalbos instituto lietuvių kalbos išteklių informacinė sistema „E. kalba“: Pavardžių duomenų bazė [The Institute of the Lithuanian Language Informational System of the Lithuanian Language Resources: Surname database]. Available at: https://ekalba.lt/pavardziu-duomenu-baze/.

Razmukaitė Marija 1998: Lietuvos priesaginiai oikonimai: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Vytauto Didžiojo universitetas.

Reszegi Katalina 2012: Cognitive approaches to Hungarian toponymy. – Onoma 47, 367–379.

Rut Marija Ė. 2001: Рут, Мария Э. Антропонимы: размышления о семантике [Antroponimy: razmyšlenija o semantike]. – Известия Уральского государственного университета [Izvestija Ural’skogo gosudarstvennogo universiteta] 20, 59–64.

Saparov Kalandar, Rasulov Anvar, Nizamov Asror 2021: Making Geographical Names Conditions and Reasons. – World Bulletin of Social Sciences 4, 95–99.

Straipsniai / Articles

173

ALISA STUNŽAITĖ

Sire James 2015: Naming the Elephant – Worldview as a Concept, 2^nd Edition, Illinois: An imprint of InterVarsity Press.

Skorupa Pavel 2019: Semantic Oppositions in Vilnius County Toponyms. – Acta Linguistica Lituanica 81, 139–159.

Skorupa Pavel 2021: Footprints of Language Contacts in the Present-day Vilnius County Hydronyms and Oikonyms: the Impact of Slavic Languages on Lithuanian Toponymy. – Acta Linguistica Lituanica 85, 219–243.

Skorupa Pavel 2021a: Vilnius County Toponyms as Signs of National and Cultural Identity, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Sousa Arturo Martin, Garcia-Murillo Pablo 2001: Can place names be used as indicators of landscape changes? Application to the Donana Natural Park (Spain). – Landscape Ecology 16(5), 391–406.

Sviderskienė Dalia 2016: Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija. – Acta Linguistica Lituanica 75, 243–273.

Sviderskienė Dalia 2017: Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija. – Acta Linguistica Lituanica 77, 78–102.

Sviderskienė Dalia 2019: Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija. – Acta Linguistica Lituanica 81, 110–140.

Sviderskienė Dalia 2022: Utenos apskrities Anykščių valsčiaus (1935–1937) helonimų motyvacija. – Lituanistica 68, 1(127), 43–65.

Ter-Minasova Svetlana G. 2000: Тер-Минасова, Светлана Г. Язык и межкультурная коммуникация [Jazyk i mežkulʹturnaja komunikacija], Москва: Слово [Moskva: Slovo].

Ullmann Stephen 1969: Words and Their Use, London: F Muller.

Urbutis Vincas 2009: Žodžių darybos teorija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Vaitkevičius Vykintas 2013: Gamta ir Kultūra: šventos Viekšnių pušys. – Viekšniai. Istorija ir Kultūra, 69–101.

Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų semantika. – Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 4–153.

Vasil’eva Svetlana P. 2007: Васильева, Светлана П. Ментальный образ природы в топонимии Приангарья [Mental’nyj obraz prirody v toponimii Priangarʹja]. – Вестник КГПУ им. В. П. Астафьева [Vestnik KGPU im. V. P. Astaf’eva] 3, 96–104.

174

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Manifestation of Physis in Vilnius County D r o m o n y m y

V i t k ū n a s M a n t v y d a s 2009: Medžioklė XIII–XIV a. (tyrinėjimų Pietryčių Lietuvoje duomenimis). – Istorija 76, 3–17.

VLEe – Visuotinė lietuvių enciklopedija [Universal Lithuanian Encyclopedia]. Available at: https://www.vle.lt.

V o r o n i n a L j u d m i l a P. 2012: Воронина, Людмила П. Семантика и прагматика деминутивных суффиксов в русском языке [Semantika i pragmatika deminutivnyx suffiksov v russkom jazyke]. – Вестник Томского государственного университета [Vestnik Tomskogo gosudarstvennogo universiteta] 359, 15–17.

W i l l i a m K e i t h, C h a m b e r s G u t h r i e 1965: a History of Greek philosophy. – The Presocratic Tradition from Parmenides to Democritus 2, Cambridge: Cambridge University Press.

Gamtos apraiškos Vilniaus apskrities drimonimijoje

S A N T R A U K A

Šio tyrimo objektas yra gamtos sąvokomis motyvuoti Vilniaus apskrities drimonimai. Iš 787 atrinktų vardų, funkcionuojančių šių dienų Vilniaus apskrityje, 65-iuose yra įpras minti gamtos konceptai. Į tyrimo lauką nepateko drimonimai, kurių motyvacija siejama su apylinkėse esančiomis gyvenvietėmis ar hidronimais. Iš viso tokių vardų yra 577. Taigi galima teigti, kad gamtos konceptas yra gana turtingas drimonimų motyvacijos šaltinis. Aiškios semantikos ir motyvacijos drimonimai sudaro beveik 88 proc. nagrinėtų vardų, t. y. 57 vardai. Juose yra įpras minti dominuojančios augmenijos (21), paplitusios gyvūnijos (4), miško tipo (15) ir miško kraštovaizdžio (17) konceptai. Ne visai aiškios semantikos ir motyvacijos drimonimai yra nulemti motyvuojančių apeliatyvų polis emijos (1), motyvuojančios sąvokos apeliatyvinės arba tikrinės prigimties (4), o kai kuriais atvejais – abiejų (3). Tyrimas priklauso kognityvinės onomastikos paradigm ai, todėl teigiama, kad visiems vardams yra būdinga semantinė įkrova. Vardų konceptualizavimas pateikiamas per šaltinio ir tikslo sritis, iš kurių šaltinis yra apeliatyvas, o tikslas – drimonimas, t. y. apeliatyvas → konceptualioji struktūra → drimonimas. Šis modelis – tai Nicolo Dobričiaus (2010) pasiūlyto modelio adaptacija, realizuota autoriaus moksliniuose darbuose apie kognityvinį vardų aspektą ir vėliau taikyta Lietuvos mokslininkų darbuose (žr. Skorupa 2021; 2021a).

Neabejojama, kad toponimai atspindi žmonių pasaulėvaizdį, juose išlieka įpras minta tautos istorija, dvasinis ir materialus gyvenimas, buitis ir santykis su supančia aplinka

Straipsniai / Articles

175

ALISA STUNŽAITĖ

(Mickienė, Baranauskienė 2019). Gamta yra vienas iš žmoniją supančių elementų, taigi toponimai, iš kurių ir drinomimai, ne tik gali atskleisti, bet ir atskleidžia žmogaus bei gamtos sąveikos duomenis. Gamtos tematika toponimijoje yra gana dažna: aptariami kraštovaizdžio pokyčių atspindžiai (Garcia-Murrilo 2001), toponimuose įprasmin­ta vietovės biologinė įvairovė (Fagundez, Izco 2016), oikonimuose išlikę gyvosios gamtos objektai (Beconytė et al. 2019), į floros ir faunos elementą saugančius toponimus žvelgiama kaip į etninio ir kultūrinio tapatumo ženklus (Skorupa 2021). Vilniaus apskrities dironimai iki šiol nebuvo tiriami gamtos konceptualizavimo aspektu, todėl šio tyrimo duomenys atskleis teritorinę biologinę įvairovę, kraštovaizdžio ypatumus bei dominuojančias augmenijos ir gyvūnijos rūšis, taip išryškindami šio regiono gamtinį pasaulėvaizdį.

Įteikta 2022 m. rugpjūčio 23 d.

ALISA STUNŽAITĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

alisa.stunz­[email protected]

176

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII