Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl- : Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

Alexander I. Iliadi

doi:10.35321/all87-02

Machine-translated document

This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.

Preparing document pages…

ALEXANDER I. ILIADI

Státní instituce „Jihoukrajinská národní pedagogická univerzita pojmenovaná po K. D. Ušynském“

ORCID id: orcid.org/0000-0001-5078-8316

Oblasti výzkumu: etymologie, komparativně-historická lingvistika, obecná a typologická lingvistika.

DOI: doi.org/10.35321/all87-02

SLAVO-ÍRÁNIKA: KOMPOZITA SE SLAV. *MYSL-: ÍRÁN. *MANA-, *MAZDA- (NA BALTSKÉM POZADÍ)

Slavsko-íránské jazykové kontakty: složená slova se slav. *mysl-: írán. *mana-, *mazda– (v kontextu baltských jazyků)

ANOTACE

Výzkum obsahuje výsledky komparativně-historické analýzy íránských, slovanských a baltských lexikálních a syntaktických jednotek s reflexy indoevropského kořene *men– „myslet“, „myšlenka“. Tvoření složených slov a frazeologických výrazů (ustálených syntaktických spojení vyjadřujících ideologickou sémantiku) s uvedeným etymonem ukazuje strukturně-sémantický paralelismus ve třech jazykových kulturách. Tento paralelismus se projevuje úplnou genetickou shodou etymologického složení (s výjimkou formantu) porovnávaných jednotek a společnými standardy organizace jejich kulturní sémantiky, které odrážejí: 1) dualismus v základech náboženství a morálních vztahů uvnitř starověkých společností (u íránských a slovanských jazyků); 2) nábožensky neoznačené kulturní koncepty (u slovanských a baltských jazyků). Jsou vyvozeny závěry týkající se příčin strukturní a etymologické příbuznosti nebo sémantické a typologické podobnosti porovnávaných údajů.

KLÍČOVÁ SLOVA: etymologie, derivát, antroponymum, areálový, sémantika.

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

ANOTACE

Článek představuje výsledky komparativně-historické analýzy íránských, slovanských a baltských lexikálních a syntaktických jednotek s reflexy indoevropského kořene *men- „myslet“, „myšlenka“. Tvoření složených slov a ustálených spojení (stabilních syntaktických spojení s ideologickým významem) s uvedeným etymonem odhaluje strukturně-sémantický paralelismus tří jazykových kultur. Tento paralelismus se projevuje úplnou genetickou identitou etymologické struktury porovnávaných jednotek (s výjimkou formantu) a společnými standardy organizace kulturní sémantiky a odhaluje: 1) náboženský dualismus a morální vztahy, které se utvářely ve starověkých (íránských a slovanských) společnostech; 2) kulturní pojmy (slovanské a baltské), které nejsou nábožensky označené. Jsou uvedeny závěry o příčinách strukturní a etymologické příbuznosti porovnávaných údajů nebo jejich sémantické a typologické podobnosti.

KLÍČOVÁ SLOVA: etymologie, složené slovo, osobní jméno, areálový, sémantika.

1. ÚVOD

Slovní hnízdo s etymonem *men- „myšlenka“ (z ie. *men- „myslet“) je ve speciální literatuře o indoevropské etymologii poměrně dobře popsáno. To se týká jak analýzy morfologie a sémantiky jeho historicky doložených derivátů v jazycích různých období, tak souhrnu rekonstruovaných archetypů předpokládaných pro prajazykovou minulost různé chronologické hloubky: praindoevropskou → praslovanskou, prairánskou, pragermánskou atd. Vždy však zůstávají detaily, které se z různých důvodů ocitají mimo rámec vědecké analýzy a výzkumníci jim nevěnují náležitou pozornost. V některých případech je detail vnímán právě jako detail, který nic zásadního nemění na již promyšleném výzkumném postupu ani na schématu předkládání materiálu, a proto je obcházen jako faktor odvádějící pozornost od stanovených cílů. Význam detailů se uvědomuje s jejich hromaděním, když se v jejich souhrnu rýsuje určitá zákonitost a vystupují rysy samostatného vědeckého problému. Zejména pozorné zkoumání nuancí sémantiky derivátů od *men-, jejich kontextu v písemných památkách a archaických výrazech zachovaných v současné frazeologii ukazuje, že lexikum s tímto kořenem náleží výhradně k „vysokému jazyku“ – jazyku poezie, rituálu a práva (jeho přechod do slovníku každodenní běžné komunikace je v jednotlivých jazycích výsledkem pozdější profanace), srov. rus. святая мысль, pol. święta myśl při av. spəṇtā mainyu vahistāčā manaŋhā hačā ašāt (Bartholomae 1904: 1136) s formulí spəṇtā mainyu „svatý duch“, „svatá

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

myšlenka“ (mainyav̄- „duch, duše“, „duch jako ohnisko myšlení a vůle“), etymologicky totožnou se slovanským epitetem. Je to zcela očekávatelné, neboť jde o lexikum mentální sféry organicky vetkané do textů poetického eposu, modliteb, hymnů, přísah a právních předpisů s příznačnými poetickými formulacemi, jejichž „stavebním materiálem“ často bývají jednotky s uvedeným kořenem. Pro srovnání: v obchodní a ekonomické dokumentaci staro- a středoíránských období je toto slovní hnízdo zastoupeno poměrně malým počtem jednotek s úzkým sémantickým rozsahem, naproti tomu jsou široce užívány v textech náboženského a poetického obsahu. Otázka popisu uvedeného lexikálního hnízda tedy musí být řešena z hlediska jazykové stratifikace nejstaršího období, v rámci studia funkčních variant jazyka, které sloužily společenskému životu indoevropských společností. A proto neztratila aktuálnost myšlenka, kterou předložili a částečně rozpracovali klasikové komparativně-historické jazykovědy (Antoine Meillet, Giacomo Devoto, Rüdiger Schmitt, Émile Benveniste, Agnija Vasiljevna Desnická a další), o vyčlenění zvláštní vrstvy v praindoevropském slovníku spojené s oblastmi poezie, náboženství a práva, jakož i vrstev v samotném systému prajazyka, podmíněně označovaných jako „hovorová řeč“ („lidová“, „vulgární“) a „ušlechtilá“ („poetická“, „sakrální“), srov. (Desnickaja 1970: 13–14 s literaturou).

2. METODOLOGIE VÝZKUMU

S přihlédnutím k moderní faktografii lze tuto myšlenku uplatnit i při zkoumání analogických objektů jak v jednotlivém jazyce, tak ve skupině příbuzných jazyků, které měly v raném období svých dějin těsné kontakty, což se odrazilo ve formování jejich nábožensko-etické a právní terminologie. Slovní zásoba duchovní sféry, z velké části zachovaná v literárním a nářečním slovníku těchto jazyků moderní doby, umožňuje posoudit původní vývoj vlastních reflexů i.-e. *tep a vyčlenit mezi nimi stopy vlivu jiné kultury, které se projevují v ideologické sémantice termínů a ve vytváření kompozit podle sémantických vzorců, zformovaných v rámci jiného systému významů. V tomto ohledu je velmi výmluvná paměť na jazykové kontakty starých Íránců a Slovanů, odrážející se v lexiku a frazeologii jejich jazyků. K úvahám a závěrům poskytuje mimo jiné bohatý materiál třída kompozitních antroponym se základy slav. *bogь: írán. *baga- (idea dárce požehnání, podílu na společném blahobytu); slav. *mirь: írán. *miθra- (idea

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

(myšlenka smlouvy, souhlasu, svazku, obce a míru); slav. *slavъ: írán. *šrava- (myšlenka poslušnosti a slávy); slav. *sъvętъ: írán. *śuanta- (myšlenka hojnosti, růstu a svatosti) a samozřejmě slav. *myslъ, *-myslъ: írán. *mana-, *mania-, *maniu-, *mata-, *mati-, *mazda- (myšlenka mentální síly, rozumu, myšlenky a ducha), neboť jimi utvářený systém je podstatným (kvantitativně i kvalitativně) segmentem poetického jazyka neboli nadnářečí vážně zasaženého slavsko-íránskou kulturní interakcí. Poměrně úplný obraz jejího výsledku lze získat pouze systematickým srovnáním korpusu antroponym (a jiných jmenných kompozit) v íránštině a slovanských jazycích, což již bylo učiněno v klasických pracích V. N. Toporova věnovaných jménům mir a sъvęt (Toporov 1995; 2006), jakož i v etymologických slovnících slovanských (ЭССЯ) a íránských (ЭСИЯ) jazyků. Poněkud zaostává popis etymologických paralel a typologických analogií v rámci hnízda ie. *men-, proto každé zobecnění lexikálních údajů obou skupin jazyků, které může vést k systému korespondencí, zaplňuje mezery v našich představách o tom, jak se utvářely společné představy dávných Íránců a Slovanů o sakrálním a morálním a jak se odrážely ve společných principech pojmenovávání.

Poněkud předběhněme a poznamenejme, že¹ pozadím zvýrazňujícím výsledky srovnání íránských a slovanských composita s etymonem *men- je homogenní baltská antroponymie s základem man(t)-, íránské a slovanské antroponymii podobná (vzhledem k variantnosti man-: mant-, k tomu viz již Skardžius 1960: 146), související s lit. manýti „věnovat něčemu pozornost“, „myslet, rozvažovat“, „být přesvědčen“, „rozumět“, „(uvědomovat si)“, manìs „pamětlivý“, „bystrý“, mantùs „rozumný“, „bystrý“ a „obratný“, „hbitý“, „krásný“, „elegantní“ a dále – s menì, mintì „pamatovat si“, menta „duch, duše“, „rozum“ (Fraenkel 1962: 408; Топоров 1963: 7–13; Vanagas, ed., 1989: 151–153; Smoczyński 2019: 959). Etymologická identita baltského *man(t)-: *myslъ, *-myslъ: *mana-, *mania-, *maniu-, *mata-, *mati-, *mazda je přesvědčivě doložena V. N. Toporovem v několika studiích (Топоров 1963: 7–13; 1995: 450–453), podpořena O. N. Trubačovem (Трубачев 2003: 402–405) a kodifikována v ESSJ (dále – ESSJ; ESSJ XXI: 50), proto není třeba se jí zvlášť zabývat. Viz také (Расторгуева, Эдельман 2015: 178). Existuje však potřeba komparativní analýzy slovanských, íránských a baltských dvoučlenných antroponym s uvedenými komponenty s cílem vyčlenit společné zákonitosti jejich kombinatoriky jako svědectví dávných kontaktů příslušných etnik, jejichž výsledkem mohly být společné prvky duchovní kultury, včetně ideologie pojmenovávání. V

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

V tomto smyslu navrhovaná práce rozvíjí již dávno formulovanou v etymologické literatuře myšlenku jazykových vztahů národů lesa a stepi, založenou na souhrnu íránsko-slovanských a baltsko-íránských lexikálních kontaktů.

Zde se jeví jako vhodné posoudit řadu příkladů, v nichž lze přirozeně předpokládat stopy společného vývoje na jedné straně dávných Íránců a Slovanů a na druhé straně Slovanů a Baltů. Navržená srovnání odhalují kompozitní jména a formulová spojení s homogenním složením (v kompozitech jsou geneticky jednotné obě části nebo jedna *myslъ: *manah: *man(t)- a s totožným sémantickým obrysem, který ukazuje blízkou organizaci významu jako možný odkaz na společný vzor.

3. ETYMOLOGICKÉ A SÉMANTICKÉ TOTOŽNOSTI

3.1. Slavica & Iranica

Psl. *Bogomyslъ, *Božemyslъ: írán. *Baga-mania- (?)

Staročes. Jan Bohomysl, 1825 (Michl 1839: 255), luž. Bademäusel = Božemysle – toponymum (Miklosich 1927: 132). Pravděpodobným staroíránským protějškem je Va-ku-man-ya = *Baga-manya-, pokud je správné čtení druhé části právě jako *manya-, a nikoli *vahya(h)- (Mayrhofer 1973: 139, 321, 322: *Bagamanya- (?) nebo *Bagāvanya- (??)). Tedy „[Ten, kdo je] s božským duchem“, „[Ten, kdo je] s bohem (Baga) v myšlenkách, v duši“?

Psl. *Vol’emyslъ: západoírán. *vahīia mainiiuš

Stropol. Bolemysł: Bolemizl, 1265 (SSNO I: 210). Íránský analog naznačuje sogd. bȳtnwrz {*Vyātanwarz} „Zázrak nejlepší myšlenky“, odvozené od rané sogdštiny přejaté ze západoíránského zdroje: *vahīia mainiiuš „nejlepší myšlenka“ – komparativ (Лурье 2017: 124 s odkazem na N. Simse-Williamse).

Psl. *Voromyslъ: írán. *Bara(t)-hu-mānah nebo *Māna-barat-, *mania-bāra-

Slovanský korelát podle našeho názoru stojí za chorvatským jménem Boromisa (Leksik 1976: 61) < *Boromísao, *Boromisl, jehož struktura se v nářečním prostředí změnila, odkud se slovo dostalo do seznamů příjmení.

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

První část *bor ve *Borotmyslъ je pravidelný derivát podle modelu s o-vokalismem od slovesa s kořenovým e, tj. *berǫ, *brati s archaickou indoevropskou sémantikou „nést“ („brát“ – inovační význam vyvinutý ve slovanském jazyce), zachovanou v reliktních jmenných derivátech *berte, *berdja (odkaz na ně viz ESSJ III: 163). Obecně lze sémantiku dvoučlenného výrazu definovat jako „Nositel [dobré, blahé] myšlenky“. Strukturálně a etymologicky blízký íránský analog představuje sogd. βrxm’n, ’βrxm’n {(Θ)varxumān} — jméno samarkandského krále (A)varxumāna = „Nesoucí blahou myšlenku“ < *Bara(t)humānah- (podle M. N. Bogoljubova) (Лившиц 2008: 44; 2010: 75; Lurje 2010: 146). Srov. blízké sogd. jméno m’nβrt {Mānvarat}, vykládané jako „Nositel paměti“, „Nesoucí vědomí“ (Lurje 2010: 229).

Stejně odůvodněná je orientace psl. *Borotmyslъ na invertované írán. *manja-bāra se stejnými komponenty, avšak s odlišnou ideologickou sémantikou „nositel autority“, srov. oset. tīnaеvar „osoba zmocněná vést jednání mezi dvěma stranami, například za války, při usmíření krevních nepřátel nebo při námluvách; vyslanec, posel, poslanec; prostředník“ a sogd. tynβr [tīnaβar] „plnomocný, obdařený mocí, autoritou“ (Абаев 1973: 120–122; Расторгуева, Эдельман 2015: 192).

Ve slavistice existuje tradice vykládat antroponymická kompozita se základem –borъ jako odvozeniny od *borti. To platí pro staročes. Myslibor, staropol. Myślibor, 1212, považovaná za reflexy psl. *Mysliborb s právě takovou druhou komponentou (ESSJ XXI: 44; další materiál viz Miklosich 1927: 79, 163; Rospond 1983: 96). Vzhledem k výše uvedenému je však pro *bor ve *Borotmyslъ s poněkud odlišnou morfologií a pořadím komponent přípustné jiné vysvětlení.

Psl. *Čistomyslъ: írán. *ača-súk-ta-mānaka-

Slovanský materiál je doložen ve jménu *Čistomysl, které motivovalo mikrotoponymum *Чистомислів (Teofipolský rajón Chmelnické oblasti, 1971; Onomastický archiv), a také v takových formulačních spojeních, jako je starorus. съмысль чисть („Blahoslavený, který chtěl vykonat modlitbu, a neměl v sobě čistou mysl, nýbrž jen sen, zívání a protahování“ (Срезневский 1912: 1533)) a rus. чистый помыслами, jejichž zkrácení vedlo ke vzniku *Čistomyslъ „Upřímný“, „Jehož úmysly jsou čisté“. V íránštině máme baktr. οσογομαγγο [ōsogdomaggo] „s čistým srdcem, s čistými úmysly“ (< *ača-súk-ta-mānaka-) s ōsogdo- „čistý, očištěný“ v antepozici (Расторгуева, Эдельман 2000: 280; 2015: 187).

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

Psl. *Dětomyslь: stř.-pers. Mān-dād, av. mainyu.tāštəm, manyu.stātō

Potenciálnost slovanského jména potvrzuje rus. příjmení Детомыслов. První část je nakonec srovnatelná s *dē-tъ – příčestím perf. pass. od *dē(ja)ti „dělat, konat“, „zakládat“, „stavět“ a „otesávat“ (bulh. dějam), „dlabat“ (pol. dziąć) (ESSJ IV: 229), srov. úplnou strukturně-etymologickou shodu v írán. *data- — lexikalizované perf. příčestí k *dā- „ustanovovat, stavět“, „dělat, tvořit“ (Расторгуева, Эдельман 2003: 423). Sémantiku jmenného kompozita lze tedy chápat jako „Stvořený [dobrou, blahou] myšlenkou“ nebo „Ustanovený [blahým] duchem“. Pro slav. *Děto-myslь se objevuje také íránský protějšek s inverzí částí v podobě determinativního kompozita stř.-pers. Mān-dād (mn’d’t, m’nɒt) „Stvořený [Blahou] Myšlenkou“, v němž jsou přítomny tytéž man „myšlenka“ a part. dād „stvořený“ (< *dāta-) (Gignoux 1986: 115: pochybnosti ohledně m’n v druhé podobě: písařská chyba nebo jiný kořen). Blízký analog máme také v av. mainyu. tāštəm „stvořený duchem“ a manyu.stātō „ustanovený duchem“ (Расторгуева, Эдельман 2015: 184), s deriváty od taš-, tāš- „řezat, krájet“ a stā- „stát“, „stavět“ (Bartholomae 1904: 644–645, 1600) v druhé části. K sémantické derivaci „řezat“ → „tvořit“ srov. jak vlastní av. tašan- „tvůrce, stvořitel“ (Bartholomae 1904: 645) ~ taš-, tāš-, tak zobecnění ve slav. *dē(ja)ti „dělat, tvořit“ starších konkrétních terminologických významů „dlabat“, „otesávat“, „stavět“.

Psl. *Dobromyslь: írán. *uahи-manah-, *uahи-maniš-, *hu-manah-

Slovanské kompozitum (adj. *dobrъ & *mysl-) je doloženo v srb. star. Dobromisl (Černá Hora, Hercegovina) (Miklosich 1927: 56), srb., chorv. star. Dobromisao, Dobromisal, XIII.–XIV. stol., staročes. Dobromysl (ESSJ V: 43), Dabramuzl – slovanské jméno v germánských pramenech (Miklosich 1927: 56), staropol. Dobromysł, 1136 (Rospond 1983: 66), starorus. Добромыслъ (Novgorod) (Зализняк 2004: 241). Srov. starorus. добра мысль = добрый помысел, добрая дума „A když Bůh uviděl jeho pokání, dal mu dobrou myšlenku, aby nezačal chtít cizí“ (Slovar’ IX: 333).

Íránské analogy představují: 1) írán. antroponymum *Vahu-maniš – „Dobře smýšlející“, parth. a stř.-pers. Vahman (viz: Schmitt 2009: 107–108: s literaturou), av. Vahu manō – jméno posvátné bytosti, anděla v zoroastrismu (Vohu Manah – doslova Blahá Myšlenka, Blahý Záměr) (Bartholomae 1904: 1395, 1397; 25: 454: yohu=ča man-ō), odvozované od írán. *uaнu-manah- (Hinz 1973: 117; 1975: 250: *vaниmanah-; Mayrhofer 1979: I/99), jakož i sogd. ’βγтуш {Эвγάνταν(εω)?} – teonymum „Blahý duch“ = av. *vahiia mainiиš – compar. k vohu-mainiiu- (Lurje 2010: 81), stř.-pers. Vahman (whwmn, wḥwmn, whmn),

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

pocházející z téhož starobylého Nomen proprium *Va(h)u-manah- (Gignoux 1986: 170; 2003: 64; Tavernier 2007: 334). Srov. také derivát parth. Vahumanak, Wahumanak – jméno (Дьяконов, Лившиц 1960: 76, 95, 98). Kompozitum má blízké analogy ve staroind. Vasurnaras-, Vasurnati- „Obdařený dobrou myšlenkou“ a starořec. Εὐμένης „Obdařený dobrou životní silou“ (řec. μένος = staroind. manas „myšlenka“) (Топоров 1963: 11 ke slav. Dobromyslь);

2) mladoavest. adj. hu-manah- „dobře smýšlející“, „jehož myšlenka je dobrá“ (Bartholomae 1904: 1833), stř.-pers. hu-mēnišn {humynšn} „dobře smýšlející“ (Расторгуева, Эдельман 2015: 186), srov. také av. (gáth., pozd.) adj. hu-mata- „dobře zamýšlený“, „dobře míněný“, (pozd.) hu-matay- „blahá, dobrá myšlenka“ (~ staroind. sumatāy-) (Bartholomae 1904: 1832, 1833) < *hu-mn-ta-, *hu-mn-ti-.

Psl. *Drugomyslь: staropers. Naxā-maniš-

Čes. Druhomysl, jehož existenci dokládá ojkonymum Druhomyšl. Íránský analog představuje staropers. Naxāmaniš- (elam. Ak-qa-man-nu-iš, akkad. A-ha-ma-ni-iš, starořec. Ἀχαιμένης) – dynastické jméno králů starověké Persie (Achaimenovci), složené z нахā (= av. g., p. naxау-, naxi- „přítel, druh“) a maniš- (árij. *manas- „duch“, „smysl“), doslova „Přátelsky smýšlející“ (Mayrhofer 1979: II/22; Justi 1895: 502; Расторгуева, Эдельман 2007: 340).

Psl. *Dъlgomyslь: írán. *Darga-manah-

Srb. Дугомисао, čes. Dlúhomysl (Rospond 1983: 65), (odvozené) rus. Долгомыслов – současné příjmení. Srov. také odvozené české adjektivum dlúhomyslný „trpělivý“ (Kott 1890: 64). Starobylý íránský analog je doložen v aramejském zápisu drgmn (*dargamanah-) „dlouhomyslný“ = „trpělivý, vytrvalý“, srov. také jeho hypokoristikon *darga v aram. drg’, dále Δαργαμάνης (u Ptolemaia) – název řeky v Baktrii (Mayrhofer 1973: 297; Hinz 1975: 83) a parth. drgmn {daryman} „trpělivý“, „duchem pevný“ (Durkin-Meisterernst 2004: 139). Jiný překlad *Darga-manah navrhl V. Kornfeld – „Prozíravý“, „Mající velkou odvahu“ (Tavernier 2007: 168).

Psl. *L’udьmyslь: írán. *aria-man-, *Ariia-manah-

Starosrb. Liudemisl, 814, 822 (Морошкин 1867: 115: Людомыслъ, Людемыслъ), Liudemuhslus (Miklosich 1927: 72: čtení Ljudemysl), starochorv. Łudemisal (Maretić 1886: 121). Kompozitum *l’udь & *myslь.

Zajímavým a výmluvným z hlediska objasnění motivů kombinace těchto základů je také írán. *aria-man-, *Ariia-manah-, jehož pokračování označují přítele, druha, člověka z vyšší kasty árijské společnosti (srov. av. airyaman-, airyūman-; Bartholomae 1904: 198; Расторгуева, Эдельман 2000: 223), jakož i „árijského, íránského ducha“ (staroírán. *Aryamanah-,

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

*Ariya-manah doložené v elam. Har-ri-ma-na, Har-re-ma-na, starořec. ’Aριαμένης jako stažená podoba *Arīmanah-) (Mayrhofer 1973: 156; Hinz 1975: 40; Tavernier 2007: 116; Schmitt 2011: 201), avšak jedno z nich se užívalo jako jméno kmenového božstva Árijců – Арйāман, přibližně „Árijsko-myšlenkový“, tj. myslící na kmen, ochránce národa (?) (Стеблин-Каменский 2009: 161: Jasna 54), a v pozdější náboženské literatuře (manichejské texty) také obecně jako „přítel“ a epiteton Krista, jako v sogd. ’rym’n (Lurje 2010: 364, 467), stř.-pers. ’rym’n {aryāmān} (Durkin-Meisterernst 2004: 53). Výklad sémantiky íránského jména-kompozita jako *„přítel národa“ → „přítel / druh“ lze plně uplatnit na psl. *l’ude-myslь „myslící o lidech / kmeni“, kde *l’ud jako „národ, lidé“ (význam reflexů viz ESSJ XV: 194) funkčně odpovídá írán. *aria- (národ Árjů, Árijci), zatímco *myslь „myšlenkový, myslící“ má stejně jako írán. *mana v základu ie. *men- „myslet“. Uvedená korespondence však není přísně slavsko-íránská, protože baltské jazyky odhalují etymologicky ještě bližší analogii slav. *L’udь-myslь, totiž lit. Liáud-minas „(O) lidu pamatující“ (uvádí se podle: Топоров 1996: 228), v němž jsou obě komponenty příbuzné složkám slovanského jména.

Kompozita *L’udь-myslь: *aria-man-: Liáud-minas lze předběžně určit jako nábožensko-etické termíny, které vznikly poměrně brzy. Jestliže tyto termíny označovaly vůdce národa, který byl ve starověké společnosti často zbožšťován, pak jejich užívání jako teonyma (možná přes stadium jména legendárního předka), jako v případě árijského příkladu, je zákonité.

Psl. *Miromyslь: írán. *Miθra-mazdā(h)

Reflex slovanského jména – s.-n. star. Miromisl (Miramuscle) (Rospond 1983: 94; Stara slovenska imena), ekvivalentní staroírán. Μεθρομαздес < *Miθra-mazdā(h) (Лившиц 2008: 281). Írán. *ma(n)z-dā- (srov. také derivát *maz-d-ra- > av. mazdra „moudrý, rozumný“) nakonec pokračuje v ie. *mendh- „vynakládat duševní úsilí; učit se“ (viz ESSJ XX: 132–133), tj. slovotvorné rozšíření ie. *men-. Slovanština má také invertované *Mysli-mirь (: srb. Mislimir (Stara imena)) s odlišnou sémantikou. Viz také: (ESSJ XXI: 44: na základě staropol. Myślimir).

Psl. *mǫžemyslь: írán. *uira-manah-, *nar(i)ia-manah-

Slovanské slovo (bezsufixální adjektivum) se rekonstruuje s ohledem na starorus. odvozeninu na –ьn мужемысльно: „A v ženské zkrášlené podobě se oblékl do neporušitelného oděvu mužemyslně“, 1096 (Срезневский 1902: 189). Pokud jde o íránské paralely, srov. elamský doklad mi-ra-ma-na, mi-ra-man-na = *Vīra-manah- „mužemyslný“ a Na-ri-ya-ma-na =

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

*Nariya-manah-, av. naire.manah- „duchem mužný“, Noratmanah-, Nairimantā „s mužskou povahou“, „mužný“ (~ sanskr. Nṛ́mṇas, starořec. Ἀνδρομένης), středo-pers. Narēman (nlym(n)), Nylwmn, Nērōtan, pers. Narīmān (Justi 1895: 225; Mayrhofer 1973: 200, 211; Mayrhofer 1979: I/64–65; Hinz 1975: 174, 263; Gignoux 1986: 133, 135; Tavernier 2007: 258, 349). Ve (Fritz 2006: 158): „Udatnost vůdce / vládce“.

Církevněslov. čistá myšlenka: méd. *spita-manah-

Slovanská formule je doložena v kalendářním hymnu z mineje, srov. „přijmeme Ho čistou myšlenkou …“ a „Tohoto čistotou mysli přijmeme“ (Минея 2002: 91, 93). Možná íránská paralela je představována méd. Σπιταμένος = *spitamanah„ten, kdo má čistý rozum“, „ten, kdo má čisté úmysly“ (Hinz 1975: 227). Pro tento poslední výraz však existuje alternativní výklad sémantiky a morfologie: „[Ten, kdo má] nevyčerpatelnou / rostoucí mužnost [v boji]“, „[Ten, kdo má] rostoucí vůli [k boji]“ (Schmitt 2011: 346, 347), „Naplněný silou“, „Čistý a silný“, „[Jehož] síla vzrostla“. *Spita-ama- (Tavernier 2007: 314; Gignoux, Jullien 2009: 124; Schmitt 2011: 347), což nás vede k opatrnějšímu předkládání tohoto srovnání.

Psl. *Nezamyslъ / *Nejъzmyslъ (?): středo-pers. arē-gu-mān

Staroslověn. Nezamisł, čes. Nezamysl (Miklosich 1927: 78), polab. Nezemuissles (Šafařík 1848: 201: Незамыслъ), staropol. Niezamyst, 1136 (Rospond 1983: 101). Derivát na bázi *ne zamysliti. Polabské jméno však není z hlediska struktury zcela jednoznačné, neboť připouští i paralelní čtení jako *nejъzmyslъ ~ *ne jьzmysliti, srov. čes. dial. zm ysliti si „vymyslet, zkonstruovat“ (ESSJ IX: 50). Srov. motivací blízké (zčásti také etymologicky – slov. *mysl-: írán. *mana-) středo-pers. arēdītān „nepochybující“, „nemající pochybnosti“, kde arē- je předpona označující nepřítomnost nějakého rysu nebo vlastnosti (jako rus. bez-), gu- je neproduktivní předpona (jako rus. s-), a kořen -mān (ve složce gumān „mínění“, „pochybnost“) je spojován s praes. mēn „myslet“, „uvažovat“ (Расторгуева 1966: 36, 83) ~ pers. gumān „(do)mněnka“, „víra“, „přesvědčení“ (Cheung 2007: 263: *man-).

Psl. *Pravomyslъ: írán. *ṛta-man(i)ų-, *ṛdu-mani-

Pol. Prawomysł — toponym (oblast Bělověž), odvozenina na -jь od antroponyma. Jmenné složení adj. *pravъ s *myslь, doslova „spravedlivý v úmyslech“, „spravedlivý v záměrech“ nebo „upřímný v úmyslech“. Psl. *Pravomyslъ má typologicky a (zčásti) etymologicky blízký íránský protějšek ve staropers. Ardumaniš (v elamském přepisu [artumanniš], v babylonském a-ar-di-ma-ni-iš) — jméno jednoho z Dáreiových spojenců proti Gaumátovi, skládající se z ardu- „spravedlivý, věrný“

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

a maniš „rozum; myšlenka“ (Tolman 1908: 67) = „S poctivou (upřímnou) nebo přímou (správnou) myšlenkou“ (Грантовский 2007: 241; pochybnosti o správnosti známých výkladů viz Tavernier 2007: 12–13). Etymologická identita psl. *myslъ: írán. *mana-, jejich stejná úloha ve složení íránských a slovanských antroponym-kompozit opravňuje hovořit o ideologicky blízké korespondenci *pravo-myslъ: *ṛta-manіu- (írán. *arta-/*ṛta- „vhodný, správný, srov. středo-pers. ran. artai „spravedlivý, pravdivý“ (Расторгуева, Эдельман 2000: 207)) > staroírán. (z elamského zdroje: ir-tam-man-nu-ú-iš) jméno ducha světového řádu *ṛtаtanyu- (Hinz 1975: 213), *Ṛta-manіyu- (jako osobní jméno „Ten, kdo má ducha Rty“) (Mayrhofer 1973: 169), *Ṛta-manah- (Tavernier 2007: 297) a *rdu-manі- (*r-du- > *r-du-ka-, srov. sogd. man. ’rδwk [arδuk] „věrný, upřímný“) > staropers. Ardu-mani (Расторгуева, Эдельман 2000: 206).

Psl. *Samomyslъ: írán. *hāmā-māna-, *hama-manah-, *aiua(ka)-manah-, *hau̯ra-mania-

Slovanská lexéma je doložena ve jménech jako: Samotmysl – jméno u starých moravských Slovanů vedle Samo, Samoslaw, Samotmir, Samouid, Samotmien (Acta societatis 1775: 40), staročes. Samotysl, (u Lužických Srbů) Samotysl (Renč–Wjelećanski 1901: 50: poznámka E. Muky v poznámce pod čarou).

U slovanského jména (původně adjektiva ve významu „se stejnou myšlenkou“, „nejvíce stejně smýšlející“) se objevují tyto íránské analogie:

1) *hama-manah-, srov. pozdně avest. adj. hamō.manah- „stejně smýšlející, ‚stejného smýšlení‘“ (Bartholomae 1904: 1777; Соколов 1964: 258), nejbližší slovanskému slovu, neboť přesně (s výjimkou formantu –slъ) opakuje jeho etymologické složení. Sem patří také sogd. ”m’n (Соколов 1964: 258) a s prodlouženým vokalismem *hāmā-māna- > sogd. xp. ’wšn [āw-mān, ōmān] „stejného smýšlení, jednomyslný“ (Расторгуева, Эдельман 2007: 351; 5, 2015: 182);

2) *aiua(ka)-manah- „jednomyslný; souhlasný“ (dosl. „jednomyslící“), srov. klas. pers. yaktmanіš, baktr. ευμοаνο „souhlasný; jednomyslný“ (Расторгуева, Эдельман 2000: 138; 2015: 183);

3) sémantikou komponentů blízké médské adjektivum (v elamském přepisu) ha-tar-ri-man-nu (*haθramanya-), dosl. „stejně smýšlející“ („následovník“, „stoupenec“) (Hinz 1975: 119).

Psl. *Světomǫdrъ: av. spəntō mazdā

Paralela je na jedné straně představována staroruským святомѫдрый „mající božskou moudrost“ (Slovar’ XXIII: 215) a na druhé straně avest. spəntō mazdā „svatá moudrost“, srov.: tā dā spəntā mainyu mazdā…, huzāntušə spəntō mazdā ~ mazdāh- „paměť“, məz-dā-, maz-dā- „zapamatovat si“ < árij. *ma(n)δ-dhā- (Bartholomae 1904: 1162, 1181, 1619, 1620). Psl. *mǫdrъ:

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

a írán. *ma(n)z-dā reprodukují ie. *men dh- „vynakládat duševní úsilí“ (viz výše).

Ve staroíránském lexikonu je zaznamenáno sémanticky blízké složení s jiným postpozitivním komponentem, totiž mladší avest. spaṇtō.xrətav- (jako osobní jméno), srov. k druhé části (gát., mladší avest.) xrətav- „intelektuální touha a schopnost“, „rozumnost“, „intelekt“, „moudrost“ (Bartholomae 1904: 535, 1622).

Psl. *Svętomyślъ: av. spəṇtō.mainyava-

Srb. Svetomisl, pol. Świętomysł – osobní jména, jejichž etymologické složení je totožné s mladší avestskou adjektivní formou spəṇtō.mainyava- „pocházející ze svatého ducha“ (Bartholomae 1904: 1622). Rozdíl je pouze v sufixálním utváření druhé části: av. manyu- „duch“ = man-yu- (~ manah- „myšlenka“) při formantu slь ve slovanských formách. O sémantice pokračování ie. *men ve slovanských jazycích viz: (Топоров 1963; ESSJ XXI: 51).

K příkladům vývoje sémií „duch“, „nálada“ u slovanských slov srov. čes. frazeologismus požbýti mysli „propadnout malomyslnosti“ a také pol. nie po myśli „ne po chuti“ (uvedeno podle: Топоров 1963: 7), církevněslov. мысльнъ „myšlenkový, mentální“ a „duchovní“, staročes. myšlný „duchovní, myslící“ aj. (ESSJ XXI: 51).

Psl. *sъmyslъ (?): írán. *hu-manah-

Staropol. Smysł: Dominus Bogusław Szmiszl, 1417 (SSNO V: 132), jakož i apelativum *sъmyslъ, *sъmyslьnъ „mající dobrou myšlenku“ (Топоров 1963: 11), mají protějšek v av. hunamanah- „dobře smýšlející; veselý“, parth. hwn {Human} < írán. *Humanah-/*Haumanah- „Dobře smýšlející nebo Ctnostný“ (Лившиц 2010: 91; Tavernier 2007: 199), středo-pers. hu-mēnišn {hwmynšn’} „dobře smýšlející“ (Расторгуева, Эдельман 2015: 186). Stejně jako v jiných případech s prepozitivním ie. *su- „dobrý“ se u íránských a slovanských složenin objevuje staroindická paralela sumánas-. Se synonymním prvním komponentem srov. výše starořec. Εὐμένης. Totéž platí i pro sufigované av. hu-mata adj. „dobře zamýšlený, dobromyslný“ (protiklad duš-mata-) a staroind. sumata-; av. hu-matay- „dobrá myšlenka“ a staroind. sumatay- (Bartholomae 1904: 1832, 1833) z ár. *su-mṇ-ta-, *su-mṇ-ti-.

Psl. *Širomyślъ: írán. *uару-manah-

Slovanský nomen je doložen ve variantách Siromysl, Sziromysl (relikty jazyka slovanského obyvatelstva ostrova Rujána v Baltském moři) (Beversdorf 1883: 23). V íránštině mu blízce odpovídá *uару-manah-, odrážené v ʾОромāн̄š = „Širokomyslný“ (Hinz 1975: 257: *varumanah-). Další ideologicky a etymologicky (podle druhého komponentu) stejnorodý případ představuje chor. ʾсw̄n-mʾnʾwk, ʾj̄w̄n-mʾnʾwk „štědrost,

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

velkorysost“ (Benzing 1983: 24) nebo podle Waltera Bruna Henninga a Davida Neila MacKenzieho „s širokými názory“, dosl. „široce smýšlející (?)“ (Расторгуева, Эдельман 2015: 182), což dává smysl, srov. význam první části *čwən [‘čwən, ’ǰwən] „široký, rozlehlý (Benzing 1983: 24).

Psl. *Terbomyslъ: méd. *Mazdayazna-, východoírán. *Mazdayasna-

Staromorav. staročes. Třebomysl (Kollár, Pacić 1828: 105), staropol. Trzebiemysł „Trebemisl, Vilcan“, 1136, „Trebemyslio subcamerario“, 1287, Trzebomysł „Trebomisl, subcamerarius“, 1282 (SSNO V: 478, 479). Tedy „myslící na oběť“ nebo snad „uctívající Ducha“ (= „plnící povinnost vůči duchu“), přijmeme-li myšlenku, že staroslověn. trъ́ba, staroruské тереба „oběť“ (psl. *terba) znamená „plnění povinnosti“ (viz Фасмер 1987: 95). V íránském jmenném fondu tomuto nomenu odpovídají antroponyma méd. *mazdayazna-, východoírán. *mazdayasna- „uctívající Mazdu“ (Расторгуева, Эдельман 2011: 122), pehl. Mazdēsn (mzdysn) < av. Mazdaiiasna- (Gignoux 1986: 122).

Псл. *Těхomyslъ, *Těšimyslъ: ав. Tušnа.mаtаy-

Slovanské formy: čes. Těchomysl – místní název, odvozený od antroponyma (Miklosich 1927: 182), staropol. Cieszymysł: Tessimtzl, 1136 (SSNO I: 376) = „Ten, kdo má mírného, uklidněného ducha“, „Klidný v myšlenkách“. Sémanticky jsou analogické avestskému (v „Gáthách“) jménu božstva tušnā.matau- „[mající] uklidněnou (utěšenou) myšlenku“ a mladší avest. antroponymu tušnā.matau- ~ adj. *tušnа-, mladší avest. tušnау- „mlčenlivý“ (Bartholomae 1904: 658). Srovnání *těšimyslъ s tušnā.matau poprvé navrhl V. N. Toporov (Топоров 1963: 11).

Psl. *Vojƅmyslъ, *Vojьmyslъ: írán. *iauda-mana(h)-

Paralela je doložena ve starém slovenském jménu Vojimysl, 9. stol. (Ovsená 2014: 131), a také v srb. starém Воjмислићи, 1766–1770 – oikonymum v Kosovu (Елезовић 1932: 85), na jedné straně, a staropers. (v elamském přepisu) Hihuddamana (< *Yauda-mana(h)- „Myslící na boj, Vojmysl“), Ywdmngn, ʾIwdmwnʾn (Mayrhofer 1973: 159; Лившиц 2010: 99: „s bojovným duchem“) – na straně druhé. Jiné čtení elamské formy navrhuje V. Hinz: jako *yutamanah- „spojený citem [k Bohu]“ (Hinz 1975: 275), srov. ještě (Tavernier 2007: 366; Schmitt 2011: 207) s významově stejnorodým čtením *Hita-manah a *Yuta-manah-.

Psl. *Vyšěmyslъ: írán. *Bŕ̥zi-manah-, *Mazā-manah- (?)

Polab. Vezemuisl, 11. stol. (Press 1986: 13: jako *vyšemysl-). Složenina *vyšę (srov. ~ *vysokъ „vysoký“) a *myslъ. Srov. také staroruské высокаѧ мысль „nadutost, pýcha“, „povýšené myšlenky: „Bůh totiž nemiluje naše povýšené myšlenky, které se vynášejí, [a] pokořuje“, „Hospodine, Bože zástupů, my, tvůj lid, ovce tvé pastviny, vzýváme tvé jméno, shlédni na mírné lidi

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

své a povyš pokorné a pyšných povýšené myšlenky svrhni“ (Slovar’ IX: 333), reprodukující formuli starého básnického jazyka (ustálené, diachronicky reprodukovatelné slovní spojení jako nositel mravně-náboženské ideje), jejíž polarita se v textech křesťanského náboženského obsahu změnila z „plus“ na „minus“. Psl. *Vyšemyslь (= „[vyššího] způsobu myšlení“) představuje jednu ze stop slovansko-íránské jazykové interakce v lexikálně-sémantické sféře, doprovázené vypracováním souboru společných nominačních modelů pro dvousložková osobní jména s povinnou etymologickou identitou jedné nebo obou složek.

Jako íránské protějšky slovanské formy lze uvést: 1) méd. (z elamského zdroje) pír-zí-ma-na (= *brzimanah-, *Brzi-manah-) a u Herodota zmíněné staropers. Σμερδομένης — jméno Otanova syna, tj. *brd́imanah-, *Brdimaniš, *Brdimanā „s vysokými myšlenkami, city“ (Mayrhofer 1973: 219; Hinz 1975: 67, 68; Tavernier 2007: 151) nebo *Br̥damaniš „[člověk] vysokého způsobu myšlení“ (Грантовский 2007: 273), „mající vysoké vědomí, rozum“ (Расторгуева, Эдельман 2003: 121). Jméno je složeno z *brd- — formy s „jihozápadním“ d k írán. *br̥z- „vysoký“, „vznešený“, „velký“, a *man- < ie. *men- „myslet“ (Грантовский 2007: 273; Расторгуева, Эдельман 2003: 121). Navržená korespondence psl. *vyšemyslь: írán. *br̥zimanah- je možným svědectvím kontaktů předků západních Slovanů s íránskými národy; 2) *Mazā-manah- (Ma-za-man-na) = staroind. véd. mahā-manas- „vznešeného způsobu myšlení“ (Mayrhofer 1973: 197).

Psl. *Želomyslь: staropers. *ǰūra-manah-

Pol. Zielomyśl (Miklosich 1927: 35: pochybné srovnání se staroslověn. зел-) — toponym na -jb, odvozený od *Zialo-mysl s první částí totožnou se staroruským зълъи, зълъ „silný“, litev. gailùs „ostrý, palčivý, pomstychtivý“, gailas „bouřlivý, bujný“ (Срезневский 1893: 1014; Фасмер 1986: 92). Tedy „mající silnou vůli“, „silný duchem“ (srov. srb., chorv. tīsao, mīsli „rozum“ a „vůle“ (ESSJ XXI: 48), staročes. mysl „duch“, „smysl, obsah“ (Срезневский 1902: 217), což blízce odpovídá sémantice íránského osobního jména (z akkadského dokumentu) *ǰūramanah- (?) (tu-ra-ma-na-a) „silný duchem“ (Hinz 1975: 241).

Psl. *Zъlomyslь: írán. *Ahra-mani̯u-, *Aka-manah-, *duš-mani̯u-, *duš-manah-

Psl. *Zъlomyslь je zachováno v Зломислит (: Zlomislich – rodové jméno katolické rodiny v Mostarském Blatu, 1743) (Михајловић 2002: 441), chorvatském příjmení Zlomislić — patronymikum na -ić od *Zlomisl. Srov. staroruské зломысль „ten, kdo někomu přeje zlo“, „nepřítel“, 1212 (Slovar’ VI: 26), staroruské злая мысль =

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

zlá myšlenka, zlý úmysl ve „A vložil ďábel caru Vasilijovi zlou smilnou myšlenku“, 17. stol., jakož i s desubstantivním slovesem: staroruské мыслити зло „Proč myslíte na zlé ve svých srdcích?“ (Slovar’ IX: 333).

Íránské analogie: *ahra-manīyu- „zlý duch“ (> av. p. anrō.mainyu- „vytvořený zlým duchem, vztahující se ke zlému duchu“); av. p. dušmainyu- „špatně, nepřátelsky smýšlející; nepřítel“, středo-pers. dušmēn {dušnyn} „nepřítel“, chor. δn, δυn „nepřítel“ (< *duštan̄iu-), av. p. duš-manah-, duž-manah- „mající špatnou, nepřátelskou myšlenku, záměr; škůdce“ atd. s írán. *duš- „zlý, špatný, hanebný“ jako první část kompozita (Расторгуева, Эдельман 2000: 100; 2003: 411, 415–416). K této řadě složenin náleží také av. Aka Manah – jméno jednoho z Daēva (Lvov), protivníka Vohu Manah = Dobré Myšlenky s avestským adj. aka- „zlý, špatný, hanebný“ (Bartholomae 1904: 44, 45).

3.2. Slavica & Baltica

Psl. *Čaj̄myslъ: lit. Mañt-vila, Moñt-vilas, Man̄-vilas

Ukr. Чамишель – hydronymum (Slovnyk 1979: 601) < *Čaj̄-myslъ (~ *čajati „doufat“, „čekat“) + posesivní sufix -jь. Baltskou paralelu představuje litev. Manti-vilas (Монти-виль, XVII v.), Mañt-vila, Mañt-vilas, Mònt-vila, Moñt-vilas, Man̄-vilas ~ viltis „chovat naději, doufat“, viltis „naděje“ (Vanagas, ed., 1989: 151, 1211).

Psl. *Dal’emyslъ: lit. Tól-mantas, Tál-mantas

Čes. Dalemysl (Rospond 1983: 63) a Dalemyšl – odvozený toponym (Miklosich 1927: 29) ~ lit. Tól-mantas, Tál-mantas, Tál-montas ~ toli „daleko, v dálce“, tólas „daleký, vzdálený“ (Vanagas, ed., 1989: 153, 1052, 1054).

Psl. *Golomyslъ: lit. Gal-manas, Gal-i-mantas, Gał-mantas

Srov. starobělorus. Голомысль, Голомышьская – volost se střediskem ve vsi Голомыши (dnes – vesnice Голомысло (Галомысла) ve Vitebské oblasti Polockého povětu), 1506, 1513 (Полоцкие грамоты 2015: 411, 821; 2015a: 257) < *Голомысл-jь (s následným zatvrzením -л). V první části je kořenový základ *gol-, zastoupený v *golēmъ „velký, silný“ ~ lit. galti „moci, být při síle“ (ESSJ VI: 203) a (Smoczyński 2019: 154: k ie. *gelH- „získat sílu, moc“).

Slovanskému Голо-мысль odpovídá litev. Gal-manas, Gal-i-mantas, Gał-mantas ~ galēti „moci“ (Būga 1911: 30, 45; Vanagas, ed., 1985: 616–617; 1989: 152).

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

Psl. *Gostomyslъ: lit. Vaiš-mantas

O psl. *Gosto-myslъ ~ *gostъ (viz ESSJ VII: 67). Baltský korelát je doložen v litev. Vaiš-mantas ~ vaišės „hostina, pohoštění“, viešės „pobyt u hostů, viešėti „být na návštěvě“, lot. viesis „host“.

Psl. *Xotě-myslъ, *Xoti-myslъ: staroprus. Nore-munt, lit. Nór-mantas

Psl. *Xotě-myslъ, *Xoti-myslъ ~ *xotěti je sémanticky rovnocenné nebo velmi blízké staroprus. Nore-munt – osobní jméno ~ Nor-mantas, Nori-mantas (jako „nori mantyti“), Петрикъ Нармунтысъ, Петръ, Якубъ Нармантисъ (Būga 1911: 16, 40, 47), Nór-mantas, Nór-montas, Nár-mantas, Nār-montas, Nar-muntas ~ norėti „přát si, chtít“, nóras „přání, vůle“ (Vanagas, ed., 1989: 152, 296, 297).

Psl. *L’udъmyslъ: lit. Liáud-minas

Podrobněji o této paralele viz výše. S odlišným lexikálním složením a pořadím základů srov. lit. Mon-tautas ~ tautà „lid“ (Vanagas, ed., 1989: 151, 1028).

Psl. *Myslimilъ: staroprus. Mente-myl, Monte-myle, Munte-mil

Srb. Mislirnil (Stara imena) ~ staroprus. Mente-myl, Monte-myle, Munte-mil VS Myle-munt (Trautmann 1974: 144) ~ *mīli < balt. *mile „laskavost“, adj. *mīla- „laskavý, něžný“ (Mažiulis 1996: 137). Homogenní je i druhá část kompozit: psl. *milъ(jь) „milý“, „měkký“: staroprus. *mīli (ESSJ XIX: 46–47; Mažiulis 1996: 137–138).

Psl. *Permyslъ: lit. Per-manas (?), Pér-monas

Psl. *Per-myslъ se odráží ve slovin. Premisl, Premisel, -sla (Stara slovenska imena), staročes. Premizl (Přemysl) – rolník-oráč, legendární zakladatel první dynastie českých knížat (Legenda Christiani 1978: 18, 19), Premisl, Premyzl, Przemysl aj. (Codicis 1850: 136, 139), luž. Priěmäusel – hora < *Premyslъ (Słowiańska onomastyka 2003: 203), staropol. Przemyśl: Nicolaus, filius Morsus de Premysl..., Premisl, 1265 (SSNO III: 556; IV: 369) a další (Rospond 1983: 110), Перемышль (pol. Przemyśl) – město na jihovýchodě Polska < *Перемыслъ aj. V baltském jmenném fondu máme: lit. Per-manas (?), Pér-monas ~ per – předložka (Vanagas, ed., 1989: 152, 430).

Psl. *Svaromyslъ: lit. Vaĩd-manas (?)

Staroslovinský toponym Swaromel = *Svarom-je < *Svaromъ < *Svaromyslъ (Torkar 2013: 118) ~ slovin. svariti „kárat, napomínat“, svariti se „hádat se“. Srov. lit. Vaĩd-manas (?) ~ vaĩdytis „zdát se“ nebo vaidas „hádka, spor“, vaĩdytis „hádat se, přít se“ (Vanagas, ed., 1989: 153, 1131, 1132).

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

Psl. *Velemyslъ: lit. Daug-mantas

Reflexy psl. kompozita s *vele- (*vele – neutr. k *velь(jь) „velký“) s ideou velké velikosti, stupně, množství aj. (Аникин 2012: 204–205) v prepozici: staroslovin. Elemischl – toponym = *Velemysl-ib < *Velemъslъ (Torkar 2013: 117), čes. *Velemysl, vyvozené z odvozeného toponyma Velemyšlovec (Miklosich 1927: 21: Velemyšloves) a další (Rospond 1983: 144, 146). Baltský protějšek máme v litev. Daug-mantas, Daũ-mantas, Dau-manas, Dau-minas, Daũ-montas, Dòv-montas ~ daũg „mnoho“ (Būga 1911: 20, 22, 44: Daug-mantas se vysvětluje přes pol. *Wiele-mąt; Vanagas, ed., 1985: 465–466, 473).

Psl. *Vědomyslъ (?): staroprus. Weide-munt, lit. Vaid-manas

Srov. staročes. Wegmyslice (Codicis 1850: 181) – toponym, odvozený od reflexu psl. jména *Vědo-myslъ (nebo jde o písařskou zkomoleninu *Vojь-myslъ?). Dále srov. jména staroprus. Weide-munt (Trautmann 1974: 144) ~ *veid-/*vīd- „vidět“ (> *veid-ulas „viditelný“) (Mažiulis 1997: 228) a litev. Vaid-manas (Юркенас 1999: 31), homogenní s psl. *věd- „vědět“.

Psl. *Voldomyslъ: lit. Vaĺd-mantas

Staroslovinský toponym Gladomės, Gladomouž, 1220–1230 = *Vladomysl-ib < *Vladomyslъ (Torkar 2013: 115) ~ *volděti, *volda „moc“. Jeho strukturně-etymologicky blízkým protějškem je litev. Vaĺd-mantas ~ valdýti „vládnout, řídit“, valdžià „moc“ (Vanagas, ed., 1989: 153, 1149).

Psl. *Vъsemyslъ: staroprus. Wysse-manth, Wisse-munt, lit. Vis-mantas

Reflexy slovanského jména: slovin. Svemisel, –sla (Stara slovenska imena), staropol. Wsze-mysl: Wschemisl, 1431 (SSNO VI: 220), čes. Všemyšlice – deantroponymní toponymum (Miklosich 1927: 46, 140: věc). Baltské protějšky: staroprus. Wysse-manth, Wisse-munt (Trautmann 1974: 144) ~ wissa, wyss- „všechen“ (Mažiulis 1997: 248–249) a litev. Vïs-mantas, Vŷs-mantas, Vïs-montas ~ visas „všechen“ (Būga 1911: 29; Vanagas, ed., 1989: 153, 1234).

Litevština a lotyština vykazují kompozita s etymologicky odlišným, avšak sémanticky blízkým prepozitivním členem: lit. Aĩ-manas, Aĩ-manis, Aĩ-monas, Aĩ-mintas, lot. Almanas. Za pravděpodobný se pokládá zejména výklad al ve spojení s gótským alls „všechen“, litev. aliaí „každý“ ve spojení aliaí vienas (Vanagas, ed., 1985: 78, 88, 89).

3.3. Baltica & Iranica

Staroprus. Wirse-mund: staroírán. *Vīra-manah–Wirse-mund (Trautmann 1974: 144) ~ wirs, wijrs „muž“ (Mažiulis 1997: 246–247) při staroírán. *Vīra-manah– „mužomyslný“ < írán. *ui̯ra-manah– (viz výše).

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

3.4. Slavica & Iranica & Baltica

Psl. *Ľudъmyslъ & írán. *arja-man-, *Ari̯a-manah- & lit. Liáud-minas (viz výše).

Psl. *Myslimilъ: staroprus. Mente-myl, Monte-myle, Munte-mil: írán. *Fria-manah-. O slovanských a baltských složeninách s etymologickou identitou obou částí viz výše. Jejich předpokládaný íránský protějšek s opačným pořadím složek má geneticky odlišný prepozitivní základ, srov. *Fru̯a-manah- (elam. Pír-ri-ia-ma-na) „mající přátelskou, vlídnou povahu“ (Tavernier 2007: 184) ~ írán. *frī- „být příjemný, těšit“, av. frya-, méd. *frya- „milý, milovaný“ (Расторгуева, Эдельман 2007: 70, 74) = „Milomysl“.

Psl. *Těxomyslъ, *Těšimyslъ: av. Tušna.matay-: staropr. Monte-glaude. O íránských a slovanských jednotkách viz výše. Baltská paralela je představována staropr. Monte-glaude (Trautmann 1974: 144). Vzhledem k častému směšování pruských základů *gland a *glaud se za pravopisem Monte-glaude může skrývat *Monte-gland ~ glands ‚útěcha‘, glandint ‚utěšovat‘ (Toporov 1979: 258, 260) = „Myslo-tech“ VS slov. „Techo-mys“, „Těši-mys“.

4. INTERPRETACE VÝSLEDKŮ, ZÁVĚRY

4.1. Srovnávací analýza íránských a slovanských lexikálních a syntaktických jednotek s reflexy ie. *men ukazuje paralelismus ve formování kompozit s tímto etymonem v obou jazykových kulturách. Projevuje se jak v úplné etymologické identitě struktury (kromě formantu) srovnávaných jednotek, tak ve společných standardech organizace jejich kulturní sémantiky, odrážející dualismus v základech náboženství a morálních vztahů v íránské a slovanské společnosti. Srov. příklady s genetickou identitou obou částí: psl. *borotmyslъ ~ írán. *bara(t)-hu-mānah nebo *maṇia-bāra-; psl. *dětomyslъ ~ stř.-pers. mn’dt; psl. *dъlgomyslъ ~ írán. *darga-manah-; psl. *samotmyslъ ~ írán. *hāmā-māna-, *hama-manah-; psl. *sъ̑etomъdrъ ~ av. spəntō mazdāi; psl. *sъ̑etomyslъ ~ av. spəntō.mainyava-; psl. *sъmyslъ (?) ~ írán. *hu-manah-.

Takové shody nemohou být náhodné, nýbrž jsou výsledkem těsného styku národů s blízkou duchovní kulturou a společným indoevropským dědictvím, což zajistilo jejich hlubokou vzájemnou interakci

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

v některých oblastech. Na úrovni jazyka je to patrné v podobě slovansko-íránských izoglos — společných prvků básnického textu, právní a nábožensko-etické frazeologie, které zřejmě existovaly v podobě formulek a jejich zkrácených variant — jmen-kompozit s určitou ideologickou náplní. Tvořily významnou vrstvu „vysokého“ jazyka do té míry, v jaké předávaly morální ideologii kultur, kterým tento jazyk sloužil. Viz např.: (‚nositel [dobré, blahodárné] myšlenky‘ nebo ‚nositel autority‘) psl. *borotmyslъ ~ írán. *bara(t)-hu-mānah nebo *man̄ia-bāra-; (‚stvořený [dobrou, blahodárnou] myšlenkou‘ nebo ‚ustanovený [blahodárným] duchem‘) psl. *dětomyslъ ~ stř.-pers. mn’d’t, av. mainyu.taštəm, manyu.stātō; (‚mající moudrost svatého [ducha]‘ nebo ‚[ten, kdo má] paměť na posvátné‘, srov. av. mazdāh- ‚paměť‘) psl. *světomоdrъ ~ av. spəntō mazdā; (‚[stvořený] svatým duchem‘ nebo ‚[nositel] svaté myšlenky (ducha)‘) psl. *světomyslъ ~ av. spəntō.mainyava-; (‚mající dobrou, blahodárnou myšlenku‘) psl. *sъmyslъ (?) ~ írán. *hu-manah-; (‚[ten, jehož] myšlenky jsou čisté (pravdivé)‘) csl. мысль чистая ~ méd. *spita-manah- (?); (‚uctívající ducha [moudrosti]‘) *terbomyslъ ~ méd. *mazda-yazna-, vých. írán. *mazda-yasna-; (‚[ten, kdo má] mírného, potěšeného ducha‘) psl. *těxomyslъ, *těšimyslъ ~ av. tušnā.matay-. To bylo zase možné díky ustáleným společným sémantickým klišé, která určovala principy výběru komponentů pro formule a typů slovotvorby z hlediska jejich kombinovatelnosti.

Samozřejmě se komplex společných inovací obou jazyků nevytvářel v úzkých chronologických mezích určitého období ani v rámci jediného areálu. V různých dobách (v prvních staletích 1. tisíciletí n. l.) Slované sousedili s Íránci (slovansko-skytské, pozdější slovansko-sarmatské, pozdnější slovansko-alanské kontakty na Volze, Donu, v karpatském areálu a přilehlých územích) v hranicích různých areálů nebo byli spojeni poměrně stabilními obchodními cestami. Charakter vzájemného působení při těchto kontaktech představuje samostatný problém do budoucna, protože stopy slovanského vlivu na staré východoíránské jazyky a slovanské výpůjčky v jejich slovní zásobě lze stanovit jen velmi obtížně vzhledem k fragmentárnosti dostupných údajů o těchto jazycích. Příznivější je situace při odhalování výsledků íránského vlivu na jazyk Slovanů. Část slovanských antroponym s kořenem *men je utvořena z geneticky slovanského materiálu, avšak podle klišé převzatých z íránského zdroje, což je zákonité s ohledem na iranizaci sémantického pole náboženské lexiky uvnitř slovanské slovní zásoby, srov. Ivanov 2002: 38, jakož i Ivanov 1998. Již od dob

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

Antoina Meilleta a Romana Osipoviče Jakobsona a po jejich vzoru se zvláštní pozornost věnovala myšlence pravděpodobného působení íránských náboženských představ na Slovany. Názory některých učenců na přejímání íránských párových názvů dualisticky protikladných pólů kosmu Slovany přivedly Vjačeslava Vsevolodoviče Ivanova k závěru, že „u Slovanů se stopy dávného indoevropského dualismu oživily díky pozdějším íránským vlivům, které působily týmž směrem. Stejně jako v případě jazyka bylo zvlášť hluboké působení v oblasti náboženství možné právě díky počáteční příbuznosti vzájemně působících tradic“ (Ivanov 2002: 35). To platí i pro zmíněnou třídu antroponym, jejichž vnitřní forma mimo jiné odráží nuance náboženského dualismu aktuální při pojmenování. Zde je kromě již známých *z̑blo-myslь VS *dobro-myslь vhodné připomenout ještě několik příkladů tohoto druhu:

*z̑bla(ja) slava, *z̑blo-slavь (: stsl. star. (Korutany) Zloslav, starorus. зло-славие ‚hanobení‘ (?); Slovar’ VI: 30) VS *dobra(ja) slava, *dobro-slavь (: srb. Dobroslav (Černá Hora, Hercegovina), starochorv. Dobroslaus, 1243, 1256, 1265, jakož i pol. Dobrostaw – toponymum aj.; Miklosich 1927: 56, 31; viz také ESSJ V: 43);

*z̑blo-dějb (: staropol. Paulus Złodzieј; Miklosich 1927: 63) VS *dobro-dějb (: starosrb. Dobrodei = novodob. Dobro-djej; Maretić 1886: 105; starorus. Добродѣя; Miklosich 1927: 56; staroslov. добродѣи ‚člověk jednající dobře‘, české nář. dobrod’ej ‚dobrodinec‘ aj.; ESSJ V: 42);

*z̑blo-gostь (: starorus. Федора Злыгостева; Грамотки 1969: 269, 270; (odvozeně) bulh. Злогошит, maked. Злогоши – toponyma; Rospond 1983: 154) VS *dobro-gostь (: staročes. Dobrogost, 13. stol., Dobrohost, odvozené české toponymum Dobrohošť; Miklosich 1927: 56, 147; staročes. dobrohost ‚dobrý host‘, ‚hrdina‘ aj.; ESSJ V: 42; staropol. Dobrogost, 1153; Rospond 1983: 65);

*z̑blo-mirь, *z̑blo-měrь (: maď. Zelemér – záznam slovanského jména; Toporov 2006: 66; bulh. Зломер – toponymum; Rospond 1983: 154) VS *dobro-mirь (: bulh. Добромир, česk. Dobromir aj.; ESSJ V: 43; Toporov 2006: 33);

*z̑blo-vědь (: česk. Zlověď; Rospond 1983: 154, (odvozeně) Zlovědice – toponymum; Miklosich 1927: 152 = *Zblověd-itji) VS *dobro-vědь (: starorus. *Добровед > oikonymum Доброведово, 19. stol. v oblasti Velikije Luky; Novodvorskij 2014: 263). Odpovídá tedy „Zlo-věstný“ a „Dobro-věstný“ (neboli „[Nesoucí] zlé / dobré vědění“), srov. *věda ‚zpráva‘, ‚pověst‘, ‚vědění‘. Přítomnost -vědь ve jménech-kompozitech je argumentem ve prospěch starobylosti subst. *věda (v Anikin 2012: 166: „Rekonstrukce je problematická (vyžaduje výhrady)“);

*z̑blo-věťь (: česk. (odvozeně) Zlově̇tice – toponymum; Miklosich 1927: 152, odvozeno od jména *Zlověť) VS *dobro-věťь (potenciálně možné jako

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

výsledek zkrácení příslušné formule, jejíž ozvěna zaznívá v ukr. добре вітати, з добром вітати ‚s dobrem, upřímně ctít, blahopřát‘). Komponent *věť (srov. starorus. вѣть ‚napomenutí‘, ‚rada, porada‘, stsl. вѣть ‚dohoda, smlouva‘) je v tomto páru zajímavý svými vazbami na av. vaēδā- ‚soudní rozhodnutí‘, ‚usvědčení (obžalovaného)‘, rovněž jako označení jednoho z „nasků“ („Nīkatum“) a vaēδ- ‚určovat (stanovit) soudem‘ (Bartholomae 1904: 1322; Anikin 2013: 67). Všechna užití slova lze sjednotit na základě řečové sémantiky ‚porada, rada‘, odtud ‚soud‘ a ‚dohoda‘.

*zъlo-vidъ (: starorus. „žije sa Ivanom Slovidovym Matvěj Slovidov“; Грамотки 1969: 111) VS *dobro-vidъ (: česk. Dobrovid; Rospond 1983: 45, 56; odvozené toponymum na –jь Dobroviz); Miklosich 1927: 31);

*zъl-oba (: starosrb. Slobba = Zloba; Maretić 1886: 97; chorv. Zlobin; Miklosich 1927: 152 – derivát se sufixem -in-) VS *dobr-ota (: bulh. Добро́та; ESSJ V: 43; starosrb. Доброта; Miklosich 1927: 30).

Etická složka sémantiky obsažené v těchto protikladech, stejně jako sémantika systému antroponym-kompozit s *bog-, *mir-, *mysl-, *slav-, *svęt a obsahujících tyto prvky posvátných formulí, odkazuje k tezi o obeznámenosti Slovanů s mithraismem, jehož ideje si osvojili a podrobili recepci v syntetickém klíči, organicky je sloučivše se slovanskými náboženskými představami (viz např. Toporov 2006: 12; Vjač. Vsevol. Ivanov sebejistě tvrdí, že Slované byli ovlivněni právě mithraismem jako zvláštním samostatným náboženstvím; Ivanov 2011: 16). Proto je velmi pravděpodobné, že slov. *dobro-myslь, *dobro-slavь (nikoli jako slovo nebo modlitba, nýbrž jako zvěst, pověst), *dobro-tvorъ / *dobro-dějь jsou jména duplikující „překódovanou“ triádu Dobrá Myšlenka (av. humata-) – Dobré Slovo (av. huxta-) – Dobrý Skutek (av. hvaršta-), která je základní pro zoroastrijskou náboženskou etiku a blízkou etiku mithraismu. A stejně jako v zoroastrismu této triádě protikladně stojí Zlá Myšlenka (av. dušmata-) – Zlé Slovo (av. dužūxta-) – Zlý Skutek (av. dužvaršta-): slov. *zъlo-myslь, *zъlo-slavь, *zъlo-tvorъ / *zъlo-dějь.

Lingvistická svědectví o íránském vlivu na náboženskou část Slovanů a na sémantiku jejich textů vztahujících se k sakrální oblasti neposkytují odpověď na otázku místa a přibližné doby kontaktů s íránským etnikem, nositelem mitraistické ideologie. Sotva k tomuto seznámení došlo pouze v rámci jediného areálu. Lze předpokládat, že Slované mohli některé rysy této ideologie převzít dvěma cestami: od íránského obyvatelstva Panonie, které zde sousedilo se Slovany před jejich migrací do jiných oblastí (o rozšíření mitraismu v Panonii a šířeji v Podunají viz Бурлинова 1999: 96–105, 110–129), a

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

od íránsky mluvících etnik Krymu, kde byly nalezeny památky kultu Mitry (Pantikapaion a Chersonés, viz Kobylina 1978: 46–47, 88–90). Kontakty Slovanů s mithraismem, přijmeme-li je jako pravděpodobnou hypotézu, jsou z hlediska charakteru kulturního vlivu srovnatelné s působením, které slovanština zažila v epoše dřívějších kontaktů s íránštinou (Trubačov 1967).

4.2. Srovnání valence základu *man(t)- ve dvoučlenných antroponymech baltských jazyků a kombinačních vlastností slovanských slov téhož kořene *mysl-, *man(i)a-, *maniu-, *mata aj. v onomastikonu Íránců a Slovanů poskytuje důvody hovořit o oddělenosti baltského materiálu od souhrnu íránsko-slovanských etymologických a sémantických shod v antroponymii. Známý materiál ukazuje pouze jeden příklad, kdy jsou v íránských a baltských kompozitech obě části geneticky totožné a samotná spojení mají blízkou sémantiku, srov. staropr. Wirse-mund & staroírán. *Vīra-manah-. A ve třech případech lze předpokládat „setkání“ všech tří antroponymických systémů pracujících s ie. *men-, srov.: psl. *L’udbmyslь & litev. Liáud-minas (a Moñ-tautas) & írán. *arja-man-, *Aria-manah-; psl. *Myslimilь & staropr. Mente-myl, Monte-myle, Munte-mil & írán. *Fria-manah-; psl. *Tēxomyslь, *Tēšimyslь & staropr. Monte-glaude & av. Tušna.mətay-. Takový výsledek vyvrací předpoklady o významnější řadě dvoučlenů s ie. *men-, *mata-, *mati- < *mn-t- VS balt. *man-t-. Zvláštnost baltských antroponym s námi sledovaným lexikálním rysem se projevuje dvojím způsobem.

(1) Část z nich buď nemá typologické protějšky mezi slovanskými *mysl jmény, a vykazuje tak originalitu sémantického obrazu, nebo je druhý / první člen složenin s *man(t)- etymologicky nejasný (případů je dostatek u: Vanagas, ed., 1985; 1989), bez čehož postrádají jakákoli srovnání smysl.

(2) Byly zjištěny separátní balto-slovanské paralely, ideologicky nespojitelné s íránsko-slovanskými, což sotva bude náhodné vzhledem k těsné slovansko-baltské interakci pozdější epochy, která podstatně nezasáhla etickou stránku jejich života. V této době se vytvořila pro oba jazyky společná klišé pro organizaci homogenních *man(t)- a *mysl- (< *mon-sl-) do kompozit.

Tedy příklady s úplnou etymologickou identitou složení kompozita u Slovanů a Baltů a se stejným pořadím komponentů: psl. *Golomyslь ~ lit. Gal-manas, Gal-i-mantas, Gãl-mantas; psl. *L’udbmyslь ~ lit. Liáud-minas; psl. *Myslimilь ~ staropr. Mente-myl, Monte-myle, Munte-mil; psl. *Permyslь ~ lit. Per-manas (?), Pér-monas; psl. *Vědomyslь ~

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

staropr. Weide-munt, lit. Vaid-manas; psl. *Voldomyslъ ~ lit. Vald-mantas; psl. *Vbsemyslъ ~ staropr. Wysse-manth, Wisse-munt, lit. Viš-mantas.

Příklady s identitou *mysl-: *man(t)-, avšak s heterogenitou druhé části srovnávaných kompozitů: psl. *Dalъmyslъ ~ lit. Tól-mantas, Tál-mantas; psl. *Gostomyslъ ~ lit. Vais-mantas; psl. *Xoti-myslъ ~ staropr. Nore-munt, lit. Nór-mantas; psl. *Svaromyslъ ~ lit. Vaid-manas; psl. *Velemyslъ ~ lit. Daug-mantas; (s inverzí částí) psl. *Čajbmyslъ ~ lit. Mañt-vila, Moñt-vilas, Mañ-vilas.

Obecně lze kulturní sémantiku zprostředkovávanou uvedenými jmény popsat takto: (‚[mající] dva válečníky‘) staropr. Wirse-mund ~ staroírán. *Vīra-manah-; (‚myslící na lid (pečující o lid)‘ = ‚vůdce‘) psl. *L’udъmyslъ ~ lit. Liáud-minas ~ írán. *Ariia-manah-; (‚[jehož] duch je potěšen‘) psl. *Tēxo- / *Tēši-myslъ ~ staropr. Monte-glaude ~ av. tušnā.matay-; (‚silný duchem / myšlenkou / vůlí‘) psl. *Golomyslъ ~ lit. Gal-manas; (‚povahou mírný‘) psl. *Myslimilъ ~ staropr. Monte-myle, Munte-mil; (‚znající / vidící myšlenky‘) psl. *Vēdomyslъ ~ staropr. Weide-munt; (‚vládce myšlenek‘) psl. *Voldomyslъ ~ lit. Vald-mantas; (‚všezamýšlející‘) psl. *Vbsemyslъ ~ staropr. Wysse-manth, lit. Viš-mantas; (‚daleko myslící = prozíravý‘) psl. *Dalemyslъ ~ lit. Tól-mantas, Tál-mantas; (‚host, na kterého se čeká (zamýšlený host)‘) psl. *Gostomyslъ ~ lit. Vais-mantas; (‚?‘) psl. *Xoti-myslъ ~ staropr. Nore-munt, lit. Nór-mantas; (‚rozvážně zamýšlející‘) psl. *Svaromyslъ ~ lit. Vaid-manas; (‚mnohomyslný‘) psl. *Velemyslъ ~ lit. Daug-mantas; (‚?‘) psl. *Čajbmyslъ ~ lit. Mañt-vila, Mañ-vilas. Jak vidíme, balto-slovanské shody v části slovní zásoby představované reflexy ie. *men- se netýkají axiologie pohanského světonázoru ani morálně-etických kategorií, jako tomu bylo v případě íránštiny a slovanského jazyka, nýbrž spíše neutrálnější charakteristiky mentálních kvalit (nebo jejich užití), předurčených pro nositele jména.

Baltská detematická antroponyma jsou značně stará. Například „Systém litevských složených jmen má archaický charakter. Novotvarů v systému těchto jmen, vzniklých na litevské půdě, je poměrně málo“ (Jurkenas 1964: 62), proto je logická otázka: jestliže Slované a Baltové prožívali společné inovace v morfologii, slovotvorbě (včetně tvorby slov / skládání základů), proč u skupiny litevských, lotyšských a staropruských dvoučlenných noménů chybějí slovanské protějšky? Samozřejmě nelze očekávat zachování úplného souboru složených jmen s *mysl a *man(t)-, neboť, přísně vzato, ani pro samotnou baltskou oblast jako celek nejsou společná kompozita s úplnou etymologickou identitou částí častá, např. společná pro

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

litevská a lotyšská jména s *man(t)- se neshodují s litevsko-pruskou řadou noménů. Nový materiál může zvýšit počet paralel, ale problém jako celek tím sotva vyřeší, protože etnické přesuny a kontakty Slovanů a Baltů nelze chápat jako jediný monolit, a proto lze sotva očekávat, že úplné strukturně-etymologické identity dvoučlenných jmen jak uvnitř baltského onomastikonu, tak v balto-slovanském jmenném fondu budou početné.

ЛИТЕРАТУРА

Abaev Vasilij I. 1973: Абаев, Василий И. Istoriko-etimologičeskij slovar' osetinskogo jazyka [Istoriko-etimologičeskij slovar' osetinskogo jazyka] 2, Ленинград: Наука [Leningrad: Nauka].

Acta societatis 1775: Iablonovianae de originibus ab Aquilone Venientium Slavorum. Anni MDCCCLXXV, t. V: De rebus Slavicis ultimus, Lipsiae: ex officina Loeperia.

Anikin Aleksandr E. 2012: Аникин, Александр Е. Русский этимологический словарь [Russkij ėt imologičeskij slovar’] 6 (вал I – вершок IV) [(val I – veršok IV)], Москва: Рукописные памятники Древней Руси [Moskva: Rukopisnye pamjatniki Drevnej Rusi].

Anikin Aleksandr E. 2013: Аникин, Александр Е. Русский этимологический словарь [Russkij ėt imologičeskij slovar’] 7 (верш I – вняться II) [(verš I – vnjat’sja II)], Москва: Рукописные памятники Древней Руси [Moskva: Rukopisnye pamjatniki Drevnej Rusi].

Bartholomae Christian 1904: Altiranisches Wörterbuch, Lex 80, XXXII, Strassburg: Karl J. Trübner.

Benzing Johannes 1983: Chwaresmischer Wortindex, Wiesbaden: Harrassowitz.

Beversdorf Dr. 1883: Slawische Streissen. Die slawischen Ortsnamen der Insel Rügen. – Baltische Studien, Stettin: Druck und Verlag von Herrcke & Lebeling, 13–64.

Būga Kazimieras 1911: Apie lietuvių asmens vardus. – Lietuvių tauta, kn. 2, d. 1, Vilnius: Martyno Kuktos spaustuvė, 1–50.

Burlinova Alla J. 1999: Бурлинова, Алла Ю. Распространение культа Митры в европейских провинциях Римской империи [Rasprostranenie kul’ta Mitry v evropejskix provincijax Rimskoj imperii]: диссертация кандидата исторических наук [dissertacija kandidata istoričeskix nauk], Москва: Московский педагогический государственный университет [Moskva: Moskovskij pedagogičeskij gosudarstvennyj universitet].

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

Cheung Johny 2007: Etymological Dictionary of the Iranian Verb, Leiden Indo-European Etymological Dictionary Series, ed. by A. Lubotsky, 2, Leiden, Boston: Brill.

Codicis 1850: Codicis diplomatici et epistolaris Moraviae. Index, Brunae: Ex typographia Caroli Winikerii.

Desnickaja Agnija V. 1970: Десницкая, Агния В. Наддиалектные формы устной речи и их роль в истории языка [Naddialektnye formy ustnoj reči i ix rol’ v istorii jazyka], Ленинград: Наука [Leningrad: Nauka].

D’jakonov Igor’ M., Livšic Vladimir A. 1960: Дьяконов, Игорь М., Лившиц, Владимир А. Документы из Нисы I в. до н. э. Предварительные итоги работы [Dokumenty iz Nisy I v. do n. è.], Москва: Издательство восточной литературы [Moskva: Izdatel’stvo vostočnoj literatury].

Durkin-Meisterernst Desmond 2004: Dictionary of Manichaean Texts, Vol. III, 1: Texts from Central Asia and China (Texts in Middle Persian and Parthian), Turnhout: Brepols.

Elezović Gligorij 1932: Елезовић Глигориј: Речник косовско-метохиског дијалекта [Rečnik kosovsko-metohiskog dijalekta] 1, Београд [Beograd].

ESSJ III – Этимологический словарь славянских языков. Праcлавянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskix jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 3 (*bratrьcь–*cьrky), под ред. О. Н. Трубачева [pod red. O. N. Trubačeva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1976.

ESSJ IV – Этимологический словарь славянских языков. Праcлавянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskix jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 4 (*čaběniti–*děl’a), под ред. О. Н. Трубачева [pod red. O. N. Trubačeva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1977.

ESSJ V – Этимологический словарь славянских языков. Праcлавянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskix jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 5 (*dělo–*deržьb), под ред. О. Н. Трубачева [pod red. O. N. Trubačeva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1978.

ESSJ VI – Этимологический словарь славянских языков. Праcлавянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskix jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 6 (*e–*golva), под ред. О. Н. Трубачева [pod red. O. N. Trubačeva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1979.

ESSJ VII – Этимологический словарь славянских языков. Праcлавянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskix jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 7 (*golvačь–*gyžati), под ред. О. Н. Трубачева [pod red. O. N. Trubačeva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1980.

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

ESSJ VIII – Этимологический словарь славянских языков. Праcлавянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskix jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 8 (*xa–*jьvьlga), под ред. O. Н. Трубачева [pod red. O. N. Trubačeva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1981.

ESSJ IX – Этимологический словарь славянских языков. Праcлавянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskix jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 9 (*jež–*klenъje), под ред. O. Н. Трубачева [pod red. O. N. Trubačeva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1983.

ESSJ XV – Этимологический словарь славянских языков. Праcлавянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskix jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 15 (*lětina–*lokač), под ред. O. Н. Трубачева [pod red. O. N. Trubačeva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1988.

ESSJ XIX – Этимологический словарь славянских языков. Праcлавянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskix jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 19 (*męs’arъ–*morzakъ), под ред. O. Н. Трубачева [pod red. O. N. Trubačeva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1992.

ESSJ XX – Этимологический словарь славянских языков. Праcлавянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskix jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 20 (*morzatъjь–mъrsknǫti), под ред. O. Н. Трубачева [pod red. O. N. Trubačeva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1994.

ESSJ XXI – Этимологический словарь славянских языков. Праcлавянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskix jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 21 (*mъrskovatъjь–*nadějьnъjь), под ред. O. Н. Трубачева [pod red. O. N. Trubačeva], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1994.

Fraenkel Ernst 1962: Litauisches etymologisches Wörterbuch 1, Heidelberg, Göttingen: Carl Winter and Vandenhoeck & Ruprecht.

Fritz Sonja 2006: Iranisches Personennamenbuch. Bd. III: Neuiranische Personennamen. F. 3: Die ossetischen Personennamen, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Gignoux Philippe 1986: Iranisches Personennamenbuch. Bd. II: Mitteliranische Personennamen. F. 2: Noms propres Sassanides en moyen-perse épigraphique, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Gignoux Philippe 2003: Iranisches Personennamenbuch. Bd II: Mitteliranische Personennamen. F. 3: Noms propres Sassanides en moyen-perse épigraphique. Supplément [1986–2001], Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

Gignoux Philippe, Jullien Christelle, Jullien Florence 2009: Iranisches Personennamenbuch. Bd VII: Iranische Namen in semitischen Nebenüberlieferungen. F. 5: Noms propres syriaques d’origine iranienne, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Gramotki 1969: Грамотки XVII – начала XVIII века [Gramotki XVII – načala XVIII veka], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Grantovskij Èdvin A. 2007: Грантовский, Эдвин А. Ранняя история иранских племен Передней Азии [Rannjaja istorija iranskih plemen Perednej Azii], Москва: Восточная литература [Moskva: Vostočnaja literatura].

Hinz Walther 1973: Neue Wege im Altpersischen, Wiesbaden: Otto Harrassowitz.

Hinz Walther 1975: Altiranisches Sprachgut der Nebenüberlieferungen, Wiesbaden: Otto Harrassowitz.

Ivanov V’acheslav Vs. 1988: Иванов, Вячеслав Вс. Проблемы изучения славяно-иранских связей [Problemy izučénija slavjano-iranskih svjazej]. – Славяне и их соседи. Место взаимных влияний в процессе общественного и культурного развития. Эпоха феодализма [Slavjane i ih sosedi. Mesto vzaimnyh vlijanij v processe obščestvennogo i kul’turnogo razvitija. Èpoha feodalizma], Москва: Институт славяноведения и балканистики АН СССР [Moskva: Institut slavjanovedenija i balkanistiki AN SSSR], 5–7.

Ivanov Vjačeslav Vs. 2002: Иванов, Вячеслав Вс. Славяно-арийские (= индоиранские) лексические контакты [Slav’ano-arijskie leksičeskie kontakty]. – Славянская языковая и этноязыковая системы в контакте с неславянским окружением [Slav’anskaja jazykovaja i etnojazykovaja sistemu v kontakte s neslavjanskim okruženjem], отв. ред. Т. М. Николаева, Москва: Языки славянской культуры [Moskva: Jazyki slavjanskoj kul’tury], 17–60.

Ivanov Vjačeslav Vs. 2011: Иванов, Вячеслав Вс. Границы митраизма в свете работ В. Н. Топорова [Granicу mitraizma v svete rabot V. N. Toporova]. – Балты и славяне: Пересечения духовных культур [Balty i slavjane: Peresečenija duhovnyh kul’tur], Vilnius: Lietuvos Respublikos seimo kanceliarija, 13–16.

Jurkenas Juozas K. 1964: Юркенас, Юозас К. Морфологические типы древних литовских сложных имён [Morfologičeskije tipy drevnih litovskih složnyh imën]. – Kalbotyra 13, 57–65.

Jurkenas Juozas K. 1999: Юркенас, Юозас К. К истории формирования антропонимии балтийских и славянских языков [K istorii formirovanija antroponimii baltijskih i slavjanskih jazykov]. – Slavistica Vilnensis 48(2), 27–34.

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

Justi Ferdinand 1895: Iranisches Namenbuch, Marburg: N. G. Elwert’sche Verlagsbuchhandlung.

Kobylina Marija M. 1978: Кобылина, Мария М. Изображения восточных божеств в Северном Причерноморье в первые века н. э. [Izobraženija vostočnyx božestv v Severnom Pričernomor’e v pervye veka n. è.], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Kollár Jan, Pačić Jan 1828: Gmenoslow čili Slowník osobných Gmen rozličných kmenů a nářečí národu Slawenského, Budjn: Tiskem kr. wšeučiliště Pěštianského.

Kott František Št. 1890: Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický 6, Praha: J. Kolář.

Legenda Christiani 1978: Legenda Christiani vita et passio Sancti Wenceslai et Sancte Ludmile ave eius, ed., in linguam Bohemicam vertit, commentariis auxit J. Ludvíkovský, Pragae.

Leksik 1976: Leksik prezimena Socijalističke Republike Hrvatske, Zagreb: Institut za jezik.

Livshits Vladimir A. 2008: Лившиц Владимир А. Согдийская эпиграфика Средней Азии и Семиречья [Sogdijskaja èpigrafika Sredney Azii i Semireč’ja], Санкт-Петербург: Филологический факультет СПбГУ [Sankt-Peterburg: SPbGU].

Livshits Vladimir A. 2010: Лившиц Владимир А. Парфянская ономастика [Parfjanskaja onomastika], Санкт-Петербург: Петерб. лингвист. общество [Sankt-Peterburg: Peterb. lingvist. obščestvo].

Lurje Pavel B. 2010: Iranisches Personennamenbuch. Band II: Mitteliranische Personennamen. F. 8: Personal Names in Sogdian Texts, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Lurje Pavel B. 2017: Лурье Павел Б. Пантеон согдийцев по материалам имён собственных [Panteon sogdijcev po materialam imën sobstvennyx]. – Проблемы археологии и истории Таджикистана [Problemy arxeologii i istorii Tadžikistana], Душанбе: Дониш [Dushanbe: Doniš], 123–131.

Mayrhofer Manfred 1973: Onomastica Persepolitana. Das altiranische Namengut der Persepolis-Täfelchen, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Mayrhofer Manfred 1979: Iranisches Personennamenbuch, Bd. 1, F. I–II, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Maretić Tomislav 1886: O narodnim imenima i prezimenima u Hrvata i Srba. – Rad Jugoslavenske akademije znanosti i umjetnosti XIV (LXXXI), 81–146.

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

Mažiulis Vytautas 1996: Prūsų kalbos etimologijos žodynas 3 (L–P), Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Mažiulis Vytautas 1997: Prūsų kalbos etimologijos žodynas 4 (R–Z), Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Michl Josef V. J. 1839: A úplný literaturnj lé topis, čili Obraz slowesnosti slowanů nárecj českého w Cechách, na Morawě, w Uhrjïh atd., od léta 1837 ¼..., Praha: Kommissja Kronbergrowy wdowy a Webra.

Mihajlović Velimir 2002: Михајловић Велимир. Српски презименик [Srpski prezimenik], Нови Сад: Аурora [Novi Sad: Aurora].

Miklosich Franz 1927: Die Bildung der slavischen Personenund Ortsnamen, Heidelberg: Carl Winter.

Mineja 2002: Минеја јануар [Mineja januarʹ] 1, Москва: РПЦ [Moskva: RPC].

Moroškin Mixail J. 1867: Морошкин, Михаил Я. Славянский именослов или собрание славянских личных имен в алфавитном порядке [Slavjanskij imenoslov ili sobranie slavjanskih ličnyh imen v alfabитnom poriadke], Санкт-Петербург: Тип. 2-го отд-ния собственной е. и. в. канцелярии [Sankt-Peterburg: 2-go otd-nija sobstvennoj e. i. v. kanceljarii].

Novodvorskij Vitold V. 2014: Новодворский, Витольд В. Ливонский поход Ивана Грозного. 1570–1582 [Livonskij pohod Ivana Groznogo], Москва: Директ-Медиа [Moskva: Direkt-Media].

Onomastičeskij arhiv – Ономастический архив Института украинского языка НАН Украины [Onomastičeskij arhiv Instituta ukrainskogo jazyka NAN Ukrainy].

Ovsená Blažena 2014: Pátranie po tajných slovenských dejinách a slovenskom duchu, Trnava: Eko-konzult.

Polockie gramoty 2015: Полoцкие грамоты XIII – начала XVI в. [Polockie gramoty XIII – načala XVI v.] 1–2, Москва: РФСОН [Moskva: RFSON].

Polockie gramoty 2015a: Полoцкие грамоты XIII – начала XVI в. [Polockie gramoty XIII – načala XVI v.] 2, Москва: РФСОН [Moskva: RFSON].

Press J. Ian 1986: Aspects of the Phonology of the Slavonic Languages: The Vowel y and the Consonantal Correlation of Palatalization, Amsterdam: Rodopi.

Rastorgueva Vera S. 1966: Расторгуева, Вера С. Среднеперсидский язык [Srednepersidskij jazyk], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Rastorgueva Vera S., Èdel’man Džoj I. 2003: Расторгуева, Вера С., Эдельман, Джой И. Этимологический словарь иранских языков [Ėtimologičeskij

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

slovar’ iranskix jazykov] 2, Москва: Восточная литература [Moskva: Vostočnaja literatura].

Rastorgueva Vera S., Èdel’man Džoj I. 2007: Расторгуева, Вера С., Эдельман, Джой И. Этимологический словарь иранских языков [Ètimologičeskij slovar’ iranskix jazykov] 3, Москва: Восточная литература [Moskva: Vostočnaja literatura].

Rastorgueva Vera S., Èdel’man Džoj I. 2015: Расторгуева, Вера С., Эдельман, Джой И. Этимологический словарь иранских языков [Ètimologičeskij slovar’ iranskix jazykov] 5, Москва: Восточная литература [Moskva: Vostočnaja literatura].

Renč-Wjelečanski Marćin 1901: Žórła k najstaršim stawiznam serbskeho naroda. – Časopis Maćicy Serbskeje, Lětnik LIV, Zešiwk I, 41–56.

Rospond Stanisław 1983: Słowiańskie nazwy miejscowe z sufiksem –jb, Wrocław: Wyd-wo Uniwersytetu Wrocławskiego.

Schmitt Rüdiger 2009: Iranisches Personennamenbuch, Bd. 7: Iranische Namen in Semitischen Nebenüberlieferungen, F. 1A: Iranische Personennamen in der Neuassyrischen Nebenüberlieferung, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Schmitt Rüdiger 2011: Iranisches Personennamenbuch, Bd. 5: Iranische Namen in Nebenüberlieferungen Indogermanischer Sprachen, F. 5A: Iranische Personennamen in der griechischen Literatur vor Alexander D. Gr., Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Skardžius Pranas 1960: Lit. zweistämmige Personennamen mit mantund mantà «bewegliche Habe». – Zeitschrift für Slavische Philologie 29(1), 146–150.

Slovar’ VI – Словарь русского языка XI–XVII вв. [Slovar’ russkogo jazyka XI–XVII vv.] 6 (Зипунъ–Иянуарий) [(Zipun’–Ijan uarii)], гл. ред. С. Г. Бархударов, ред. Г. А. Богатова, сост. Г. А. Богатова, О. В. Малкова, Г. П. Смолицкая [gl. red. S. G. Barxudarov, red. G. A. Bogatova, sost. G. A. Bogatova, O. V. Malkova, G. P. Smolickaja], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1979.

Slovar’ XI – Словарь русского языка XI–XVII вв. [Slovar’ russkogo jazyka XI–XVII vv.] 9 (М), гл. ред. Ф. П. Филин, ред. Г. А. Богатова [gl. red. F. P. Filin, red. G. A. Bogatova], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1982.

Slovar’ XXIII – Словарь русского языка XI–XVII вв. [Slovar’ russkogo jazyka XI–XVII vv.] 23 (Съ–Сдымка) [(S’–Sdymka)], гл. ред. Г. А. Богатова [gl. red. G. A. Bogatova], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1996.

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

Slovnyk 1979: Словник гідронімів України [Slovnyk gidronimiv Ukrajiny], Київ: Наукова думка [Kyjiv: Naukova dumka].

Słowiańska onomastyka 2003: Encyklopedia 2, pod red. E. Rzetelskiej-Feleszko, A. Cieślikowej przy współudziale J. Dumy, Warszawa, Kraków: Towarzystwo Naukowe Warszawskie.

Smoczyński Wojciech 2019: Słownik etymologiczny języka litewskiego, współpraca redakcyjna M. Osłon, wydanie drugie, poprawione i znacznie rozszerzone, na prawach rękopisu. Available at: www.rromanes.org/pub/alii/Smoczyński W. Słownik etymologiczny języka litewskiego.pdf.

SSNO I – Słownik staropolskich nazw osobowych 1 (A–D), red. W. Taszycki, Wrocław: PAN, 1965.

SSNO III – Słownik staropolskich nazw osobowych 3 (Kł–M), red. W. Taszycki, Wrocław: PAN, 1971.

SSNO IV – Słownik staropolskich nazw osobowych 4 (N–R), red. W. Taszycki, Wrocław: PAN, 1974–1976.

SSNO VI – Słownik staropolskich nazw osobowych 6 (V–Ž), red. W. Taszycki, Wrocław: PAN, 1981.

Sokolov Sergej N. 1964: Соколов, Сергей Н. Язык Авесты [Jazyk Avesty], Ленинград: ЛГУ [Leningrad: LGU].

Sreznevskij Izmail I. 1893: Срезневский, Измаил И. Материалы для словаря древнерусского языка по письменным памятникам [Materialy dlja Slovarja drevnerusskogo jazyka po pis’mennym pamjatnikam] 1 (A–K), Москва: Тип. Императорской акад. наук [Moskva: Tip. Imperatorskoj akad. nauk].

Sreznevskij Izmail I. 1902: Срезневский, Измаил И. Материалы для словаря древнерусского языка по письменным памятникам [Materialy dlja Slovarja drevnerusskogo jazyka po pis’mennym pamjatnikam] 2 (Л–П), Москва: Тип. Императорской акад. наук [Moskva: Tip. Imperatorskoj akad. nauk].

Sreznevskij Izmail I. 1912: Срезневский, Измаил И. Материалы для словаря древнерусского языка по письменным памятникам [Materialy dlja Slovarja drevnerusskogo jazyka po pis’mennym pamjatnikam] 3 (Р–?), (йотированный юс малый) и дополнения [(jotirovannyj jus malyj) i dopolnenija], Москва: Тип. Императорской акад. наук [Moskva: Tip. Imperatorskoj akad. nauk].

Stara imena – Стара Српска имена [Stara Srpska imena]. Available at: https://www.stormfront.org/forum/t280581-3/.

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

Stara slovenska imena – Stara izvirna slovenska imena [Old Original Slovenian Names]. Available at: https://www.raptas.si/stara-izvirna-slovenska-imena/.

Steblin-Kamenskij Ivan M. 2009: Стеблин-Каменский, Иван М. Комментарий [Kommentarii]. – Гамбл Заратуустры [Gatu Zaratuštry], Санкт-Петербург: Петербургское Востоковедение [Sankt-Peterburg: Peterburgskoe Vostokovedenie].

Šafarik Pavel I. 1848: Шафарик, Павел И. Славянские древности: часть историческая [Slavjanskie drevnosti: čast’ istoričeskaja] 2, соч. П. И. Шафарика, пер. с чеш. и предисл. О. Бодянского, изд. 2-е, испр. [soč. P. I. Šafarika, per. s češ. i predisl. O. Bodjanskogo], Москва: Унив. тип. [Moskva: Univ. tip.].

Tavernier Jan 2007: Iranica in the Achaemenid Period (Ca. 550-330 B.C.). Lexicon of Old Iranian Proper Names and Loanwords, Attested in Non-Iranian Texts. (Orientalia Lovaniensia Analecta, 158), Leuven: Peeters Publishers.

Tolman Herbert C. 1908: Ancient Persian lexicon and the texts of the achaemenidan inscriptions transliterated and translated with special reference to their recent re-examination, New York, Cincinnati: American Book Company.

Toporov Vladimir N. 1963: Топоров, Владимир Н. К этимологии слав. myslъ [K ètimologii slav. myslъ]. – Этимология [Ètimologija], Москва: АН СССР [Moskva: AN SSSR], 5–13.

Toporov Vladimir N. 1979: Топоров Владимир Н. Прусский язык. Словарь [Prusskij jazyk. Slovar] 2, Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Toporov Vladimir N. 1995: Топоров, Владимир Н. Святость и святые в русской духовной культуре [Svjatost’ i svjatye v russkoj duxovnoĭ kul’ture] 1 (Первый век христианства на Руси [Pervyĭ vek xristianstva na Rusi]), Москва: Языки русской культуры [Moskva: Jazyki russkoĭ kul’tury].

Toporov Vladimir N. 2006: Топоров, Владимир Н. Праславянская культура в зеркале собственных имён (элемент *mir-) [Praslavjanskaja kul’tura v zerkale sobstvennyx imën (element *mir-)]. – Исследования по этимологии и семантике [Issledovanija po ètimologii i semantike] 2/2, Москва: Языки славянской культуры [Moskva: Jazyki slavjanskoj kul’tury], 11–141.

Toporova Tat’jana V. 1996: Топорова, Татьяна В. Культура в зеркале языка: древнегерманские двучленные имена собственные [Kul’tura v zerkale jazyka: drevnegermanskie dvučlennye imena sobstvennye], Москва: Языки русской культуры [Moskva: Jazyki russkoj kul’tury].

Torkar Silvo 2013: Dvočlenski slovanski antroponimi v slovenski toponimiji. – Jezikoslovni zapiski 19/1, 111–128.

Straipsniai / Articles

ALEXANDER I. ILIADI

Trautmann Reinhold 1974: Die altpreußischen Personennamen, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

Trubachev Oleg N. 1967: Трубачев, Олег Н. Из славяно-иранских лексических отношений [Iz slavjano–iranskix leksičeskix otnošenij]. – Этимология 1965 [Ètimologija 1965], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 3–81.

Trubačev Oleg N. 2003: Трубачев, Олег Н. Этногенез и культура древнейших славян. Лингвистические исследования [Ètnogenez i kul’tura drevnejšix slavjan], издание 2-ое, дополненное [izdanie 2-oe, dopolnennoe], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Vanagas Aleksandras, ed., 1985: Lietuvių pavardžių žodynas 1 (A–K), aut. A. Vanagas, V. Maciejauskienė, M. Razmukaitė, ats. red. A. Vanagas, Vilnius: Mokslas.

Vanagas Aleksandras, ed., 1989: Lietuvių pavardžių žodynas 2 (L–Ž), aut. A. Vanagas, V. Maciejauskienė, M. Razmukaitė, ats. red. A. Vanagas, Vilnius: Mokslas.

Vasmer Max 1986: Фасмер Макс. Этимологический словарь русского языка [Ètimologičeskij slovar’ russkogo jazyka] 2, Москва: Прогресс [Moskva: Progress].

Vasmer Max 1987: Фасмер Макс. Этимологический словарь русского языка [Ètimologičeskij slovar’ russkogo jazyka] 4, Москва: Прогресс [Moskva: Progress].

Zaližnjak Andrej A. 2004: Зализняк, Андрей А. Древненовгородский диалект [Drevnenovgorodskij dialekt], Москва: Языки славянской культуры [Moskva: Jazyki russkoj kul’tury].

Slavų–iranėnų kalbų kontaktai: sudurtiniai žodžiai su slav. *mysl-: iran. *mana-, *mazda- (baltų kalbų kontekste)

SANTRAUKA

Lyginamojo-istorinio iranėnų, slavų ir baltų sudurtinių asmenvardžių ir sintaksinių vietenų, sudarytų iš *mysl-: *man(i)a-, *manįu-, *mata-, *mati-, *mazda-: *man(t)-, tyrimo rezultatai leidžia daryti tam tikras išvadas. 1. Slavų ir iranėnų dvikamieniai asmenvardžiai su ide. *menatskleidžia nemažai bendrų požymių, tokių kaip: a) visiškas genetinis etimologinės sandaros tapatumas (*boromyslъ ~ iran. *bara(t)-hu-mānahar *manįa-bāra-;

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *mysl-: Iran. *mana-, *mazda- (against Baltic Background)

slav. *dėtomyslь ~ vid. pers. mn’d’t; slav. *samomyslь ~ iran. *hāmā-māna-, *hama-manah-; slav. *svetomoǫdrь ~ avest. spanṱō mazdā; slav. *světomyslь ~ avest. spənṱō.mainyavair t. t.); b) bendri kultūrinės semantikos organizavimo standartai, atskleidžiantys religinį dualizmą ir abiejose visuomenėse susiklosčiusius moralinius santykius. Šios paralelės rodo senųjų slavų ir iranėnų kalbų kontaktų pėdsakus. Dėl iranėnų įtakos slavų mitologiniams ir poetiniams tekstams slavai sudarė su iranėnais bendrus struktūrinius asmenvardžių tipus ir semantinius modelius, kurių dalis įrodo slavų perimtus mitraizmo etikos elementus (šią religiją iranėnai išplatino Panonijoje, Kryme). 2. Slavų ir baltų dvikamienių asmenvardžių su ide. *menrefleksais paralelės nesutampa su slavų ir iranėnų paralelėmis, nes baltiški pavyzdžiai atskleidžia religiškai nežymėtas kultūrines sąvokas. 3. Minėtos žodžių kategorijos formavimosi metu slavų ir iranėnų kontaktai siekė senesnius laikus nei baltų ir slavų ryšiai.

Įteikta 2022 m. spalio 23 d.

A L E X A N D E R I. I L I A D I The State Institution “South Ukrainian National Pedagogical University named after K. D. Ushinsky” 65020, Ukraine, Odessa 34, Staroportofrankiuvska Str. [email protected]

Straipsniai / Articles