DARIUS IVOŠKA

Institut litevského jazyka

ORCID id: orcid.org/0000-0003-3898-0000

Oblasti vědeckého výzkumu: historická onomastika, baltsko-slovansko-německé jazykové kontakty.

DOI: doi.org/10.35321/all88-01

SOCIÁLNÍ POSTAVENÍ A IDENTIFIKACE ŽEN V PRUSKU 14.–16. STOLETÍ NA ZÁKLADĚ DOKUMENTŮ NĚMECKÉHO ŘÁDU

Sociální postavení pruských žen a jejich identifikace v dokumentech Německého řádu ze 14.–16. století

ANOTACE

Uvádění a identifikace žen v historických pramenech, zejména ve středověkých kancelářských dokumentech Německého řádu a raného novověku, představuje fenomén, který vyžaduje zkoumání z hlediska mnoha vědeckých disciplín. Toto téma není pouze předmětem výzkumu nauky o jménech, ale týká se také obecné jazykovědy, historie, sociologie, antropologie aj. V této stati se pokoušíme na problematiku nahlédnout ze dvou hledisek. Jednak je zajímavé, zda lze ženy v historických dokumentech identifikovat podle jejich případně zaznamenaných jmen, jednak vyvstává otázka, jak spolu souvisejí jejich sociální postavení a uvádění, respektive identifikace žen.

KLÍČOVÁ SLOVA: zmínka o ženách (ženských jménech), uvádění žen, středověk, sociální postavení.

Straipsniai / Articles

11

DARIUS IVOŠKA

ANOTACE

Uvádění a identifikace žen v historických pramenech, zejména v kancelářských dokumentech Německého řádu (dále jen – DO) ze středověku a raného novověku, představuje fenomén, který vyžaduje výzkum z hlediska mnoha akademických disciplín. Téma není pouze předmětem onomastického výzkumu, ale týká se také obecné lingvistiky, historie, sociologie, antropologie a dalších oborů. V této práci se k tématu přistupuje dvěma způsoby. Na jedné straně je zajímavé zjistit, zda lze ženy v historických dokumentech identifikovat podle jejich případně zaznamenaných jmen; na druhé straně vyvstává otázka, jak spolu souvisejí jejich sociální postavení a uvádění či identifikace žen.

KLÍČOVÁ SLOVA: zmínka o ženských jménech, uvádění žen, středověk, sociální postavení.

I. ÚVOD

Předmětem této studie jsou zvláštnosti uvádění žen a jejich jmen jako znaků jejich sociálního postavení v historických dokumentech Německého řádu (DO). Z praktických důvodů však nebyla omezena pouze na prameny z doby řádu, ale byl využit také jeden pramen z období raného Pruského vévodství.

K empirickému materiálu a jeho pramenům

Pro výzkum byly záměrně vybrány rukopisné a tištěné historické dokumenty DO i dokumenty z období raného Pruského vévodství. Důvody, proč byly zvoleny dokumenty řádového a vévodského kancléřství sepsané německy a latinsky, a jejich role v onomastickém výzkumu zde nevyžadují zvláštní vysvětlení, protože raná historiografie Pruska a Litvy i jazyky, v nichž byly příslušné podklady sepsány, již byly několikrát projednány (Blažienė 2017: 63; Ivoška 2016: 209; 2019: 98–99; 2020: 133–135). Hlavní korpus zkoumaných pramenů tvoří privilegia DO vydaná na konci 14. až na začátku 15. století. Převážně jde o rukopisné listiny v němčině a latině, krátké zápisy ve finančních registrech, poznámky o chudých obyvatelích města Královce v seznamech řádového kancléřství a také o

12

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Sozialer Stand und Identifizierung von Frauen im Preußen des 14.–16. Jhs. aufgrund der Dokumente des Deutschen Ordens

zápisy o obyvatelích východní části Pruského vévodství povinných platit daně v registrech turecké daně¹. Charakter a účel výše uvedených dokumentů bez jejich zvláštní analýzy ukazují, že obsahují mnoho informací o obyvatelích pruské země, jejich vzájemných vztazích i vztazích ke správě řádu a o jejich bydlištních a pracovních podmínkách. Takto rozmanité informační soubory jsou zajímavé a významné pro výzkum mnoha oborů.

K záměru

Již název příspěvku prozrazuje, že v zásadě nepůjde o ženská jména, nýbrž o zmínky o ženách a z nich vyplývající frekvenci uvádění ženských jmen v pozdním středověku a krátce poté. Autor článku dospěl k myšlence nahlížet na historicko-onomastický materiál z tohoto úhlu po podrobném zhodnocení extralingvistického kontextu, v němž se tento materiál nachází. Historická jména sama o sobě, jejich frekvence výskytu, variování, přizpůsobení paradigmatům cizího jazyka aj. jsou výmluvnými jevy. Existuje však mnoho případů, kdy je osoba v historických dokumentech zmíněna vícekrát, pokaždé označena různými apelativy (pravděpodobně částečně z identifikačních důvodů), ale jménem uvedena není. Právě takové jevy podněcují alternativní výzkumný záměr, který se odděluje od onomastického jádra výzkumu.

Cílem této stati je kritická a přehledová analýza zmínek o ženách jako ukazatelů jejich sociálního postavení v Prusku 14.–16. století.

¹Popis pramenů následuje v kapitole „Zmínky o ženách a ženských jménech v dokumentech Německého řádu a Pruského vévodství ve 14.–16. století“.

Straipsniai / Articles

13

DARIUS IVOŠKA

II. ZMÍNKY O ŽENÁCH A ŽENSKÝCH JMÉNECH V DOKUMENTECH NĚMECKÉHO ŘÁDU A PRUSKÉHO VÉVODSTVÍ VE 14.–16. STOLETÍ

S úmyslem chronologicky prozkoumat problematiku zmínek o ženských jménech jako ukazatelích jejich sociální role byly nejprve vybrány nejstarší prameny ze 14. století, po nichž následovaly pozdější prameny z 15. a 16. století.

1. ŘÁDOVÉ FOLIANTY Č. 105, 107

K nejstarším zmínkám o ženách, respektive ženských jménech, patří případy doložené v privilegiích DO. Zde jde o řádové folianty č. 105 a 107 (dále – OF). Oba foli­anty jsou v zásadě sbírkami privilegií. OF 105 obsahuje také dokumenty jiného charakteru, například vnitřní a vnější popisy hranic řádového státu, smlouvy či dohody mezi DO a biskupy sambijskými a varmijskými apod. To, co je však pro onomastický výzkum mnohem užitečnější a co bylo do OF 105 doplněno, se nazývá rejstřík velmistra. Právě listiny (privilegia) jsou pro onomastiky nejlepšími výzkumnými objekty, protože obsahují nejen místní a osobní jména, ale vytvářejí také velmi cenný kontext s podrobnými doplňujícími údaji. Tímto způsobem se odhalují také vztahy mezi obdarovanými, například příbuzenské vztahy, které byly pro tuto studii obzvlášť užitečné.

V žádném případě nelze říci, že zmínky o ženách jsou v OF 105 a 107 četné. V OF 105 jsou nanejvýš dva doložené případy.

První zmínka se týká velmi zkrácené listiny, na jejímž základě maršál DO Ruther von Elner roku 1373 propůjčil bratrům Pიმenen, Wisselgin a jejich synovci 6 lánů půdy v Lekeniken^² (OF 105 106ᵛ, viz obr. 1)

^² Löcknicken, okres Gerdauen (Gerullis 1922: 87).

14

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Sozialer Stand und Identifizierung von Frauen im Preußen des 14.–16. Jhs. aufgrund der Dokumente des Deutschen Ordens

Obrázek 1, OF 105 106^ᵛ

Synovec je označen jako fwest[er] Jon Pիմenen a Pիմenen a Wisselgin, jeho jméno však uvedeno není, stejně jako jméno jeho matky. Jména osob mužského pohlaví jsou v takových dokumentech zaznamenána téměř vždy, s výjimkou jmen nezletilých nástupců a dědiců. Lze proto usuzovat, že rodina sestry obou bratrů neměla žádnou plnoletou mužskou hlavu rodiny. Jelikož synovec splňoval alespoň jednu podmínku budoucího dědice (byl mužského pohlaví), dostal se do listiny jako obdarovaný přímo po svých strýcích. Jeho matka byla zmíněna pouze proto, aby se z identifikačních důvodů uvedl příbuzenský vztah mezi strýci a synovcem. Žena jako subjekt bez dědického oprávnění nebyla uvedena jménem, ačkoli případně musela zastávat roli hlavy rodiny.

V OF 105 se nachází také zvláštní případ, v němž je zmíněna žena, jejíž jméno je rovněž doloženo. Dokument datovaný rokem 1392 byl z nejasných důvodů vložen mezi předchozí dokument z roku 1262 a následující dokument z roku 1286, které mají zcela odlišný charakter. Erfame froze Gerdrud spolu s Irem Jone Wernher slíbili v královecké nemocnici na den svaté Gertrudy věčně hořící lampu zcu burnen (OF 105 29^ʳ–29ᵛ, viz obr. 2)

Obrázek 2, OF 105 29^ʳ–29ᵛ

Jméno uctívané ženy je v tomto případě uvedeno, protože byla přímou kontaktní osobou v dohodě s radním města Královce. Jde o jednu z nejstarších zmínek o ženském jménu v dokumentech DO. V OF 105 se žádné další zmínky o ženách ani o jejich jménech nevyskytují.

Straipsniai / Articles

15

DARIUS IVOŠKA

Jiný řádový foliant, který zahrnuje přibližně stejné časové období, totiž OF 107, rovněž uchovává několik svědectví o ženách. Nejprve jde o manželku krejčího zmíněnou roku 1396, která je spolu se svým manželem uvedena jako obdarovaná, její jméno však chybí. Rodina krejčího měla podle všeho žít v Sambii v Girmow^³ a od sambijského fojta Johana von Loricha obdržela 20 jiter orné půdy (OF 107 301^ᵛ, viz obr. 3)

Obrázek 3, OF 107 301^ᵛ

Jméno krejčího Hermann je jediným doloženým jménem ze všech obdarovaných. Jména ženy a dalších dědiců uvedena nejsou. Zvláště nápadná je zde skutečnost, že manželka je vůbec zmíněna, a to přímo po hlavním obdarovaném – svém manželovi. V listinách se obvykle uvádějí pouze dědicové a potomci mužského pohlaví, z nichž jen ti, kteří byli přítomni při vydání privilegia a aktu udělení, například roku 1339 Item dedimꝰ fidelibus noſtriß nirwex et filio fratriß sui furtheyken none uncoß in campo Girdewitigen⁴ [...] (OF 105 240ʳ). Z tohoto úryvku je patrné, že do textu listiny nebyl zapsán nikdo kromě hlavního obdarovaného. Uvedení právoplatných dědiců a potomků, které patří k obvyklé formulaci listiny, je rovněž vynecháno. Skutečným příkladem typické listiny ve smyslu uvedení obdarovaných by byl rok 1376 [...] mit willen unſir metege b ite g[er] vorlien vn̄ gebin unſi[r]n getruwen Jacob Smalken vn̄ wiſſekant den brud[er]n vnd ſine rechten erben vn̄ nochkomelingen drie hacke czu gauladin⁵ [...] (OF 105 68ᵛ). Výrazně mužská linie obdarovaných a potomků je velmi zřetelná; jména druhořadých dědiců mohou být uvedena i vynechána. Ženy se v takových dokumentech uvádějí pouze výjimečně.

^³ Germau, okres Fischhausen, farnost Germau (Blažienė 2000: 41).

^⁴ Gerteniken v Sambii (PUB III 234), Gerullisem (1922: 40) chybně přečteno jako Girdenithigen.

^⁵ Gaul ed en, okres Wehlau (Blažienė 2005: 60).

16

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Sozialer Stand und Identifizierung von Frauen im Preußen des 14.–16. Jhs. aufgrund der Dokumente des Deutschen Ordens

V OF 107 se nachází ještě jeden pozoruhodný zápis zaznamenaný roku 1388, podle něhož [...] Bruder Johan von Lorich Voyt czu Samland haben gegeb[e]n Martyn eine frouwe czu Slakalaux⁶ spolu se dvěma lány orné půdy, které tam ležely, a učinili tak proto, že žena byla chudá a obávali se, že půda zpustne, nebude-li se za ni konat žádná služba, a dali mu tam dva lány podle téhož práva, jak praví její listina, která byla vydána na toto zboží [...] (OF 107 183^v, viz obr. 4).

Obrázek 4, OF 107 183^v

Bez ohledu na chudobu a nouzi této ženy byla v té době jedinou vlastnicí statku a všech práv s ním spojených. To však nebyl důvod při převedení všech vlastnických práv na pana Mertyn uvést jméno bývalé majitelky. Je třeba zdůraznit, že po vystavení listiny se do vlastnictví Mertyna nedostal pouze statek, ale i sama žena. Jde o věrohodný doklad sociálního postavení žen na konci středověku.

Poslední kusé zápisy řádového kancléřství v OF 107 se týkají vdovy, která se kolem roku 1400 dostala do krátkého rejstříku a spolu se svým synem byla označena jako vlastnice dvou lánů půdy, k nimž neměla listinu (OF 107 1^r, viz obr. 5)

Obrázek 5, OF 107 1^r

⁶ Schlakalken, okres Fischhausen, farnost St. Lorenz (Blazienė 2000: 144).

Straipsniai / Articles

17

DARIUS IVOŠKA

S ohledem na to se zamýšlelo vystavit text listiny, přičemž byla učiněna nadpisová poznámka Kyne wytwe mit Irem Jone (OF 107 3ᵛ, viz obr. 6), list však zůstal prázdný.

Obrázek 6, OF 107 3ᵛ

Tento případ je mimořádný, protože označení Ibidem Kyne evne wittewe mit Ire[m] Jone (OF 107 1ʳ) zřejmě obsahuje jméno Kyne, jak lze usuzovat také z údajů Reinholda Trautmanna (1925: 45). Mezi dalšími zmínkami jména Kynne uvedl autor také domnělé ženské jméno Kyne, ale neuvedl žádné komentáře k případnému genderově orientovanému užití jména. Chtě nechtě zde vyvstává otázka, zda je Kyne mužské, nebo ženské jméno. Zdá se, že tato otázka dosud nikdy nebyla položena ani řešena. Jediné poznámky a náznaky jeho ženské povahy poskytuje editor a vydavatel „Marienburger Tresslerbuch der Jahre 1399–1409“ Dr. Erich Joachim a editor „Kontenführungsbuchs der Elenden Bruderschaft von Königsberg-Löbenicht (1477–1523)“ Dieter Heckmann. Na základě Joachimových zápisů v rejstříku osob a míst Tresslerbuchu – Judekynne = Židovka (MTB 619) – není pochyb, že obě slova považuje za synonyma. Srov. také Kuwerkynnen = Kurkyně, kuršské ženy (MTB 624). Ukazuje se, že -kynne je považováno za sufix nebo samostatný morfém, který má nést význam „žena“. To bude později patrné i z mnoha dalších zmínek o ženách.

Heckmann (2000: 25) považuje -kynne jednoznačně za „cizojazyčný sufix“, který se podle něj měl „v ženských jménech, jako například Prewschkynne nebo Lyttawekynne používat namísto Prewssche a Lyttawesche“. Tyto poznámky jsou velmi přesné, což potvrzují i výňatky ze zápisů Tresslerbuchu, například z roku 1407 frauwen Mackynnen Surwillen mumen (MTB 434).

To je sice věrohodné, vyvolává to však určité otázky v souvislosti se zápisy v „Scriptоres Rerum Prussicarum“ (dále – SRP).

18

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Sozialer Stand und Identifizierung von Frauen im Preußen des 14.–16. Jhs. aufgrund der Dokumente des Deutschen Ordens

V kronice Wiganda z Marburku se mimo jiné vypráví také o průvodci (průvodkyni?) jménem Kynne:

1386 [...] Bunse, Rexa, Matryco, Kynne und Darge wellin fürem von Mislo czü Susükendorf [...] (SRP II 668–669),

1386 [...] an der Wisle czwe mile obinwendig Ragnit dy wege gancz os, als sy Eykint und syn bruder, Mase, Skotz, Bunse, Kynne, Darge, Rexa, Mateiko und Paül habin lasin zeichեն [...] (SRP II 671),

1393 [...] Desin weg haben gegangen Preiwus, des conturs dyner czu Ragnit, Zanda und Kinnen von der Balge, Claus, Wirsemund und Lailicke von Ragnit [...] (SRP II 673),

1394 [...] Zanda und Kinne vs deme cmirampt czu Synthen im gebite Balge haben dese wege gegangn in dem xciiij jare ken Weduckeln [...] (SRP II 678),

Lze tedy předpokládat, že mezi mnoha muži, kteří řádovým bratřím ukazovali cesty z Pruska do Litvy, byla také žena? To je sotva možné, protože zmínky o ženách v dokumentech DO vždy obsahovaly určitá označení poukazující na jejich pohlaví⁷. Zda však mohl muž nosit jméno, jehož apelativní význam měl být opřen o význam „žena, manželka“, je otázka, na niž je třeba teprve odpovědět.

2. MARIENBURGSKÁ TRESSLEROVA KNIHA Z LET 1399–1409 A VELKÁ ÚČETNÍ KNIHA NĚMECKÉHO RYTÍŘSKÉHO ŘÁDU 1414–1438

Jiným pramenem, který poskytuje poměrně četné zmínky o ženách, je „Marienburger Tresslerbuch der Jahre 1399–1409“ (dále – MTB). Jde o tištěnou verzi řádového folia č. 140 – jedné z nemnoha finančních sbírek dokumentů DO, které se dochovaly až do současnosti. V registru příjmů a výdajů DO jsou ženy zmiňovány častěji než dříve:

Roku 1400 die frauwe zu Tzippelynsdorff im gebite zu Osterrode [...] mit iren kyndern dala DO 15 marek (MTB 45). Roku 1403 Kunne Pauwil Ruszen wyp

⁷ Údaje o sociálním, respektive rodinném stavu, jako v případech Kyne eyne wittewe mit Ire[m] /one (OF 107 1r), deß metc3eners hawß3ffraw (OF 89K 19v), der frauwen Mackynnen Surwillen mumen (MTB 434) aj. doprovázejí téměř všechny zmínky o ženách ve středověkých listinách DO.

Straipsniai / Articles

19

DARIUS IVOŠKA

u Danczk⁸ zaplatila DO 7 marek (MTB 207). Jako finanční podpora (hulfe) byly roku 1405 poskytnuty 3 marky der frowen Russynne zu Rszecz⁹ (MTB 367). Roku 1407 byla Marthan eyner frauwen von Sameland dána 1 marka (MTB 434). Dále byly v letech 1408 a 1409 den Kuwewerkynnen zur Memel¹⁰ vyplaceny 1/2 a 1/4 marky za dodané potraviny (MTB 487, 548). Roku 1408 bylo také dáno 6 marek eyner erbaren frauwen von Czhedelin (Dirsow)¹¹ (MTB 467). Roku 1409 byl učiněn také další zápis o vyplacení ¼ marky eyner Judekynne mit 3 kindern sowie eyner frauwen, dy dem meyster lylyen brochte. Z roku 1409 pochází i další poznámka o 4 markách vyplacených frauwen adir wittewen zu Kellyonen¹² (MTB 540).

V období pouhých 9 let je doloženo devět zmínek o ženách, v nichž jsou uvedena pouze dvě ženská jména: Kune, manželka Rusa jménem Paul (1403), a žena ze Sambie jménem Martha (1407). Pozoruhodný je způsob, jakým jsou ženy identifikovány. Stále se pozoruje tendence označovat ženu z identifikačních důvodů jinak než muže. V každém jednotlivém případě se přímo odkazuje na pohlaví, respektive na věci pohlaví označující – žena, manželka, ctihodná žena, Judekynne, Russynne¹³, vdova atd. Kdybychom hovořili o typické zmínce o muži ve finančních dokumentech DO, postačilo by jméno (někdy také označení povolání, sociální postavení apod.): 1409 Item Hannos von Czechlaw im gebyte zu Slochow¹⁴ (MTB 518), 1409 Item her Jakub Bruwer (MTB 525), 1409 Item 10 m her Johannes Tuर्नиц dem pfarer zu Montaw¹⁵ (MTB 538). Pokud však jde o ženu, je vedle přímého označení pohlaví nutný také odkaz na její vztah k muži, rodinné poměry, původ, národnost apod.: Kunne Pauwil Ruszen wyp, frauwen adir wittewen zu Kellyonen, erbaren frauwen Frau von Czhedelin, der frowen Russynne zu

⁸ Gdaňsk, město, Polsko.

⁹ Recz? Kujavsko-pomořské vojvodství, Polsko.

¹⁰ Město Klaipėda, Litva.

¹¹ Siodłonie, okres Słupsk, Pomořské vojvodství.

¹² Neznámé místo.

¹³ Bez ohledu na obtíže s výkladem Kynne, respektive -kynne v širším smyslu je jisté, že konstrukce etnonymum + kynne vždy představují ženské označení národnosti.

¹⁴ Słupsk, okres v Polsku.

¹⁵ Mątowy Małe, Elblągské vojvodství, obec Miłoradz (Blažienė 2005: 368).

20

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Sozialer Stand und Identifizierung von Frauen im Preußen des 14.–16. Jhs. aufgrund der Dokumente des Deutschen Ordens

Rszecz. Devítileté období je příliš krátké na vyvození přesných závěrů o rostoucí frekvenci uvádění ženských jmen.

Zde je třeba uvést také jediný případ zmínky o ženě v „Velké účetní knize Německého rytířského řádu 1414–1438“¹⁶ (dále – GZB) – 1419 [...] Krusekyne czinset 1 m. [...] (OF 131 211). V registru poplatníků úroků, který čítá více než 300 stran, se nachází pouze jedna zmínka o ženě. To musí naznačovat, že jen výjimečně mohla žena být osobou odpovědnou za vlastnictví a nesoucí odpovědnost.

3. ÚČETNÍ KNIHA BRATRSTVA UBOHÝCH Z KRÁLOVCE-LÖBENICHTU (1477–1523)

Jedním z nejlepších pramenů ke zkoumání zmínek o ženách, respektive ženských jménech, je OF 89k¹⁷, dílo známé také jako „Účetní kniha Bratrstva ubohých z Královce–Löbenichtu (1477–1523)“, které zpracoval Dieter Heckmann a které vyšlo tiskem roku 2000. Ženy a zmínky o jejich jménech již v tomto archivním prameni nejsou výjimkou či vzácností, nýbrž naopak. Nemusí to nutně souviset s rychlou změnou ve prospěch uvádění žen v důsledku změn jejich sociálního postavení nebo role ve společnosti, ale spíše s charakterem a účelem rejstříku. Nejde zde v širokém smyslu o práva, povinnosti či odpovědnost, nýbrž o sociální skupinu – osoby trpící nedostatkem nezbytným k životu. Při uvádění žen v OF 89k lze pozorovat určité tendence.

¹⁶ Jinak také známé jako OF 131.

¹⁷ Archiválie uložená v Tajemném státním archivu Pruského kulturního dědictví (dále – GStA PK), signatura: GStA PK, XX. HA, OF, Nr. 89k.

Straipsniai / Articles

21

DARIUS IVOŠKA

3.1. Je uvedeno jméno ženy, po něm však následuje determinans vyjadřující určitou příslušnost k muži:

3.1.1.

¹⁸

Kolem let 1477–1484 Anna [chaberß (OF 89k 1^ᵛ)

= Anna, Schaberova žena. Schaber lze pravděpodobně na konci 15. století považovat za manželovo příjmení, které muselo být založeno na apelativu označujícím povolání Schaber „škrabací nástroj, škrabka“. Je zcela věrohodné, že v takovém případě se neodkazuje na manželovo příjmení, nýbrž na jeho povolání. Svědčí o tom jiné případy uvádění, jako kolem let 1477–1484 Cecilia, Jons hawßfrawe (OF 89k 7^ʳ), kolem let 1477–1484 Anna, Peter Beckersche (OF 89k 2^ᵛ) aj.

3.1.2.

Kolem let 1477–1484 Anna scholtijßche (OF 89k 1^ᵛ)

= Anna, Schultz, žena. Z jiných případů zdokumentovaných v OF 89k lze usuzovat, že dvojčlenné uvádění ženy, v němž druhý člen vykazuje tvoření sufixem –(i)sche, spíše odkazuje na osobní jméno než na povolání: 1490 Margarithe Schulers a 1491 Margarithe Schulersche (OF 89k 21^ʳ, 22^ᵛ)

3.1.3.

Kolem let 1477–1484 Lucia, deß metçgeners hawßffraw (OF 89k 19^ᵛ)

¹⁸ Krátké úryvky z OF 85k (v textu případy 3.2.1 až 3.3.4), které slouží k ilustraci záznamů, se nepovažují za obrázky, a proto nemají číslování ani názvy. Po každém úryvku následuje transkripce textu obsaženého v úryvku.

22

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Sozialer Stand und Identifizierung von Frauen im Preußen des 14.–16. Jhs. aufgrund der Dokumente des Deutschen Ordens

= Lucia, Metzeners hospodyně. Jméno manžela lze odvodit od apelativa Metze „stará měrná jednotka různé velikosti, zejména pro obilí“. I toto uvedení je třeba interpretovat stejně jako výše pojednávané případy.

3.2. Ženská jména se stále neuvádějí:

3.2.1.

Kolem let 1477–1484 [...] Hans Jomptretrir cu[m] ux[ore] [...] (OF 89k 15^r)

3.2.2.

Kolem let 1477–1484 [...] Iorghe Grunaw cu[m] ux[ore] [...] (OF 89k 17^r)

3.2.3.

Kolem let 1477–1484 [...] Iacob Krawle cu[m] ux[ore] [...] (OF 89k 17^r)

Všechny záznamy obsahující formulaci cum uxore (lat. s manželkou), s výjimkou jednoho – kolem let 1477–1484 [...] Hennrich Kruger cum uxore Girtrude [...] (OF 89K 15^r) – neuvádějí ženská jména.

3.3. Národnost ženy se používá jako determinans její identifikace:

3.3.1.

Kolem let 1477–1484 Grythe preußkynne (OF 89k 13^r)

3.3.2.

Kolem let 1477–1484 Katerina taterkynne (OF 89k 18^r)

Straipsniai / Articles

23

DARIUS IVOŠKA

3.3.3.

1478 Marthe reʒkynne (OF 89k 21^r)

3.3.4.

Kolem let 1477–1484 Katherina Lyttawekynne (OF 89k 18^r))

Konstrukce uvádění ženy – křestní jméno jako komponenta 1 a lexém označující národnost + sufix -(k)ynne jako komponenta 2 – je velmi zajímavým případem. Zde druhá komponenta sotva může být osobním jménem, nýbrž pouze způsobem identifikace osoby – Grytte, pruská žena neboli Pruska, Katherina, tatarská žena neboli Tatarka, Marthe, ruská žena neboli Ruska, Katherine, litevská žena neboli Litevka. Z toho plyne, že v mnoha případech obecně jde o dvojčlenné uvádění ženy; lze však například Anna ſchaberß, Anna ſcholt[i]ſche und Katherina Lyttawekynne oder Marthe reʒkynne postavit na roveň?

Pozoruhodné je také, že nelze pozorovat žádný rozdíl v uvádění Němek a žen jiných národností: kolem let 1477–1484 [...] Kriſtina Irregangeſche [...] (OF 89k 18r); [...] Margəritthe Heydenreichß [...] (OF 89k 22r); [...] Margəritthe Tydekyɳne [...] (OF 89k 22v).

4. DAŇ Z TURKŮ V PRUSKÉM KNEŽECTVÍ 1540¹⁹

Posledním pramenem zahrnujícím 16. století je takzvaný registr „daně z Turků“. Byl zvolen s cílem zjistit případné změny v tradici uvádění žen při přechodu z římskokatolicky utvářeného řádového státu k sekulárnímu státu, kde protestantismus krok za krokem vytlačoval katolicismus. Výsledky však nesvědčí o žádném novém vývoji v uvádění žen. Stále se pozoruje táž posesivní

¹⁹ Pro tuto studii byla použita tištěná verze, kterou Hans Heinz Diehlmann vydal v roce 2006.

24

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Sozialer Stand und Identifizierung von Frauen im Preußen des 14.–16. Jhs. aufgrund der Dokumente des Deutschen Ordens

Tento způsob identifikace je stále doložen roku 1540 [...] Anna, des Dargus Myscheken tochter [...] (Diehlmann 2006: 79), [...] Dyalte Wagersche [...] (tamtéž: 126), [...] Katherina ist bey Matz Kurschinne, hot keyn vihe, sall derwegen 3 β geben [...] (tamtéž: 128). Klasické uvedení křestního jména a následného popisu sociálního postavení či příbuzenských vztahů bylo roku 1540 rovněž převládajícím případem [...] Patzschullin ein arme witwe, erlassen [...] (tamtéž: 229).

III. ZÁVĚR

Postavení žen zakotvené ve středověké společnosti a přetrvávající i později jim nedovolovalo mít jakákoli vlastnická práva ani rozhodovat o důležitých životních záležitostech. To mohlo být na jedné straně jednou z hlavních příčin, proč byly ženy a jejich jména v privilegiích a podobných dokumentech DO uváděny jen zřídka. Na druhé straně je třeba zohlednit také poměry v řádovém státě, jeho správu a kancelář. Vnímání světa a pojetí genderových rolí v existenci utvářené křesťansko-katolickými doktrínami formovalo také chování úředníků DO vůči ženám. Zdá se, že byly zanedbávány všude a do té míry, do jaké to bylo možné. Důvody a četnost zmínek mohly částečně souviset také s účelem či charakterem příslušných dokumentů. Relativně častější zmínky o ženách lze pozorovat v účetních dokumentech 15. století, v nichž se ženy samy podílely na plnění určitých povinností (předávání určitých darů, placení dluhů, dodávání hospodářských produktů aj.). Opakem jsou však privilegia, která i po 16. století ponechávala záležitosti rodinných hlav – mužů.

PRAMENY A LITERATURA

Blažienė Grasılda 2000: Die baltischen Ortsnamen im Samland (= Hydronymia Europaea, Sonderband II), Stuttgart: Franz Steiner Verlag.

Blažienė Grasılda 2005: Baltische Ortsnamen in Ostpreußen (= Hydronymia Europaea, Sonderband III), Stuttgart: Franz Steiner Verlag.

Straipsniai / Articles

25

DARIUS IVOŠKA

Blažienė Grasilda 2017: Altpreußische Eigennamen als Quelle der altpreußischen Lexik. – Incontri Baltistici in Pisa. Studi e saggi, Pisa: Joker, 63–85.

Diehlmann Hans Heinz 2006: Die Türkensteuer im Herzogtum Preußen 1540/2, Memel – Tilsit, Hamburg: Verein für Familienforschung in Ostund Westpreußen.

Diehlmann Hans Heinz 2008: Die Türkensteuer im Herzogtum Preußen 1540/3, Ragnit – Insterburg – Georgenburg und Saalau, Hamburg: Verein für Familienforschung in Ostund Westpreußen.

Gerullis Georg 1922: Die altpreußischen Ortsnamen, Berlin, Leipzig: Vereinigung wissenschaftlicher Verleger Walter de Gruyter & Co.

GZB – Das grosse Zinsbuch des Deutschen Ritterordens (1414–138), vyd. P. G. Thielen, Marburg: N. G. Elwert Verlag, 1958.

Heckmann Dieter 2000: Das Kontenführungsbuch der Elenden Bruderschaft von Königsberg – Löbenicht (1477–1523), Köln, Weimar, Wien: Böhlau Verlag.

Ivoška Darius 2016: Bemerkungen zur Problematik der baltischen Ortsnamen westlich der Weichsel. – Acta Linguistica Lituanica 74, 208–225.

Ivoška Darius 2019: Litauische historische Personennamen in dem Marienburger Tresslerbuch der Jahre 1399–1409. – Acta Linguistica Lituanica 81, 97–109.

Ivoška Darius 2020: Zur Frage der baltischen Eigennamen des Gebietes Ragnit und Tilsit in den Ordensdokumenten des 14.–15. Jahrhunderts. – Acta Linguistica Lituanica 83, 132–150.

MTB – Das Marienburger Tresslerbuch der Jahre 1399–1409, vyd. Archivrat Dr. Joachim, Königsberg In Preußen: Verlag von Thomas & Oppermann, 1898.

OF – Ordensfolianten aus dem Geheimen Staatsarchiv „Preußischer Kulturbesitz“ (v textu – OF 105, OF 107, OF 89k).

PUB III – Preußisches Urkundenbuch, sv. 3, sešit 1: 1335–1341, vydáno z pověření Historické komise pro východo- a západopruský zemský výzkum, vyd. M. Hein, Marburg: N. G. Elwert Verlag, 1944.

SRP II – Scriptores Rerum Prussicarum, historické prameny pruské minulosti až do zániku vlády řádu, sv. 2, vyd. T. Hirsch, Dr. M. Töppen, Dr. E. Strehlke, Leipzig: Verlag von S. Hirzel, 1863.

Trautmann Reinhold 1925: Die altpreußischen Personennamen, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

26

Acta Linguistica LXXXVII

Sozialer Stand und Identifizierung von Frauen im Preußen des 14.–16. Jhs. aufgrund der Dokumente des Deutschen Ordens

Sociální postavení pruských žen a jejich identifikace v dokumentech Německého řádu ze 14.–16. století

SOUHRN

Uvádění a identifikace žen v historických pramenech pozdního středověku a raného novověku, zvláště v kancelářských dokumentech Německého řádu, je fenoménem, který zajímá více vědních oborů. Článek se zabývá nejen uváděním žen jménem, ale také vztahem jména k postavení ženy ve sledovaném období. Zvolený empirický materiál umožňuje snadno a systematicky sledovat dynamiku této problematiky. Bylo zjištěno, že v období 14.–16. století nedochází k zásadním změnám ve způsobu uvádění žen jmény ani v jejich identifikaci. Jak ukázal chronologický výzkum, ženská jména jako hlavní způsob jejich identifikace představují poměrně vzácný jev, zejména ve srovnání s uváděním mužských jmen. Častější výskyty ženských jmen v některých dokumentech nesvědčí o časové proměně tendence, nýbrž závisí spíše na okolnostech zmínky a účelu dokumentů. Bylo zjištěno, že ve finančních dokumentech, zejména v těch, které konstatují závazky a dluhy, jsou ženská jména uváděna častěji než v privilegiích nebo v listinách o platbách a darech. Obecně jsou ženy v dokumentech zmiňovány v případech, kdy jsou jedinými dlužnicemi, nebo jejich jména pomáhají identifikovat muže v popisných zmínkách, například když byl roku 1373 přidělen pozemek synovci bratrů Pimenен a Wisselginbei, je tento identifikován jako syn sestry uvedených bratrů ƒwest[er] Jon von Pimenен und Wisselgin OF 105 106v. Analyzovaný materiál umožňuje dospět k závěru, že ženy stejně jako muži jsou zmiňovány v případech, kdy je jejich odpovědnost relativně stejná jako odpovědnost mužů, například vdova spravující svůj majetek, matka nezletilého dědice mužského pohlaví apod. V ostatních případech byli hlavními subjekty transakcí či dlužníky muži, a proto jsou v těchto dokumentech uváděni právě oni. Je samozřejmě třeba mít na paměti také to, že sociální role ženy ve středověké společnosti a postoj katolické církve k ženám v dané době rovněž přispěly k poměrně zdrženlivému uvádění žen v historických dokumentech.

Přijato 22. května 2023

DARIUS IVOŠKA

Institut litevského jazyka

Petro Vileišio g. 5, LT–10308 Vilnius, Litva

[email protected]

Straipsniai / Articles

27