VILIJA SAKALAUSKIENĖ Litevský jazykový ústav ORCID i d: orcid.org/0000-0002-0487-7710

Směry vědeckého výzkumu: etnolingvistika, lexikografie, lexikologie.

DOI: doi.org/10.35321/all89-12

VÝVOJ, SPECIFIČNOST A VZÁJEMNÉ SOUVISLOSTI VÝKLADOVÝCH SLOVNÍKŮ LITEVŠTINY

Vývoj a jedinečnost litevských výkladových slovníků

ANOTACE

Článek podává přehled vývoje slovníků současné a standardní litevštiny od konce XIX. století do prvních desetiletí XXI. století na základě nejvýznamnějších slovníků daného období a konkrétních příkladů z těchto slovníků. Jedním z nejvýznamnějších lexikografických děl XIX. století je litevsko-polský slovník významného litevského lexikografa a sběratele folkloru Antanase Jušky. Význam a důležitost tohoto slovníku ocenil také Jonas Jablonskis, který učinil první kroky v lexikografické práci při redigování slovníku A. Jušky. Práce na slovníku podnítila tohoto lingvistu ke sběru materiálu pro výzkum standardní litevštiny, k zapisování údajů na kartičky a jejich shromažďování v samostatné kartotéce. Očekávání J. Jablonského připravit slovník standardní litevštiny částečně naplnil Lietuvių kalbos žodynas, který jako by spojoval tři různé slovníky: nářeční, starých písemností a současné standardní litevštiny. Bohatý a rozmanitý materiál tohoto slovníku umožnil připravit Dabartinės lietuvių kalbos žodyną (1954) a mnoho jeho dalších vydání. Každý vydaný slovník dal ten či onen podnět k úvahám o novém, dokonalejším slovníku nebo o jeho dalším vydání. Z hlediska složení lexika, struktury samotného slovníku i metodiky jeho zpracování se značně liší elektronický Bendrinės lietuvių kalbos žodynas, který se v současnosti připravuje. Článek rozebírá nejdůležitější problémy, s nimiž se setkávají autoři litevských výkladových slovníků.

Straipsniai / Articles

259

VILIIJA SAKALAUSKIENĖ

KLÍČOVÁ SLOVA: lexikografie, výkladové slovníky, Antanas Juška, Jonas Jablonskis, Lietuvių kalbos žodynas, Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Bendrinės lietuvių kalbos žodynas.

ANOTACE

Cílem tohoto článku je ukázat vývoj slovníků současné a standardní litevštiny od konce ¹⁹. století do ²¹. století na základě nejvýznamnějších slovníků daného období a konkrétních příkladů z těchto slovníků. Jedním z nejvýznamnějších lexikografických děl ¹⁹. století je litevsko-rusko-polský slovník významného litevského lexikografa a sběratele folkloru Antanase Jušky. Význam a důležitost tohoto slovníku ocenil také Jonas Jablonskis, který učinil první kroky v lexikografické práci při redigování slovníku A. Jušky. Jeho práce na slovníku podnítila lingvistu ke sběru materiálu pro výzkum litevského psaného jazyka, k zapisování údajů na kartičky a jejich uchovávání v samostatné kartotéce. Jablonskisovo přání sestavit slovník standardní litevštiny částečně naplnil Dictionary of the Lithuanian Language, který spojuje tři různé slovníky: nářeční, starého písemnictví a současné standardní litevštiny. Bohatý a rozmanitý materiál v tomto slovníku umožnil sestavit Dictionary of the Modern Lithuanian Language (1954) a mnoho dalších vydání. Každý ze slovníků podnítil tu či onu úvahu o novém a dokonalejším slovníku nebo o dalším vydání. Současný Dictionary of the Standard Lithuanian Language se z hlediska lexikálního složení, struktury a metodiky značně liší. Článek odhaluje nejdůležitější problémy, s nimiž se mohou setkat sestavovatelé výkladových slovníků.

KLÍČOVÁ SLOVA: lexikografie, výkladové slovníky, Antanas Juška, Jonas Jablonskis, The Dictionary of the Lithuanian Language, The Dictionary of the Modern Lithuanian Language, The Dictionary of the Standard Lithuanian Language.

ÚVOD

Podle Jonase Kruopase se po epoše slovníku Konstantinase Sirvydase v Litvě lexikografická práce v litevštině téměř na dvě století zastavila (Kruopas 1998: 423). Teprve v XIX. století, kdy začal společenský, kulturní a literární vzestup, mnozí z litevských osvícenců pochopili, že normovat a rozvíjet litevský spisovný^¹

^¹ Starší termíny pro standardní jazyk – literární a psaný jazyk. V článku je pro všechna období zvolen jeden termín – standardní jazyk, při označení procesu se však používá termín standardizace jazyka.

260

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Lietuvių kalbos aiškinamųjų žodynų raida, savitumas ir tarpusavio sąsajos

které se mohly podílet nejen gramatiky, ale i slovníky, jejichž autoři se pustili do sestavování litevských slovníků. Proto nejedna z těchto osob začala sbírat slova a psát slovníky (často souběžně s gramatikou), většinou dvojjazyčné nebo trojjazyčné, určené k praktickému studiu litevštiny (Palionis 1995: 191). Bohužel většina sestavených slovníků zůstala v rukopisech. Patří k nim díla Dionizase Pošky, Simona Daukantase, Dominikase Sutkevičiuse, Laurynase Ivinskise, Andriuse Ugenskise, Mikolase Akelaitise aj. Osud rukopisů slovníků mnoha těchto autorů není znám (Sawaniewska-Mochowa 2014: 123; Balašaitis 2018: 93).

Cílem tohoto výzkumu je podat přehled vývoje výkladových slovníků současné a standardní litevštiny od konce XIX. století do prvních desetiletí XXI. století na základě nejvýznamnějších slovníků daného období a konkrétních příkladů z těchto slovníků. Za tímto účelem jsou stanoveny tyto úkoly: 1) odhalit původ výkladových slovníků; 2) ukázat snahu o standardizaci jazyka ve výkladových slovnících XIX. století; 3) na základě konkrétních příkladů slovníků názorně odhalit proměny a novinky v makrostruktuře slovníků současné a standardní litevštiny. Ve výzkumu jsou použity deskriptivní a komparativní metody, jejichž prostřednictvím je ukázán vývoj litevských výkladových slovníků, odhalen vztah materiálu analyzovaných slovníků, zdůrazněna jejich specifičnost, jedinečnost a vzájemné souvislosti.

Empirický základ výzkumu tvoří údaje z litevsko-polského slovníku Antanase Jušky^², kartotéky Jona Jablonskise Lietuvių kalbos žodynui medžiaga, Lietuvių kalbos žodyno (LKŽ), různých vydání Dabartinės lietuvių kalbos žodyno (DLKŽ^³) a elektronického Bendrinės lietuvių kalbos žodyno (BLKŽ).

1. SLOVNÍK LITEVSKO-POLSKÝCH JAZYKŮ ANTANASE JUŠKY

Jedním z nejvýznamnějších lexikografických děl XIX. století je litevsko-polský slovník významného litevského lexikografa a sběratele folkloru A. Jušky. Jeho autor usiloval o zachycení lexika, které dosud nebylo nikde vytištěno ani zaznamenáno. Materiál pro slovník se začal sbírat roku 1850 (Sawaniewska-Mochowa 2002: 42), kolem roku 1860 začal být psán text slovníku. Celkem byly vytištěny tři

² Litevský slovník A. Juškeviče s výkladem slov v ruském a polském jazyce, 2. sešit, Petrohrad, 1904, I–LIX.

³ Zkratka bez indexu se používá obecně, když se hovoří o Dabartinės lietuvių kalbos žodyną.

Straipsniai / Articles

261

V I L I J A S A K A L A U S K I E N Ė

Části slovníku litevsko-polských jazyků A. Jušky^⁴ (o redigování slovníku a redaktorech podrobněji viz Sakalauskienė 2012: 257–267; Balašaitis 2018: 154–161). První redaktor tohoto slovníku Filip Fortunatov zdůraznil, že litevsko-polský slovník A. Jušky je souborem lexika živého^⁵ jazyka a vět, které ilustrují a vysvětlují jeho užívání (Sakalauskienė 2012: 256); jeho jednotlivé části byly vytištěny až několik desetiletí po napsání slovníku. Autor slovníku, který se zajímal o život a kulturu rolníků, věnoval svou práci především litevské inteligenci^⁶. A. Juška ve slovníku zaznamenal množství jazykových faktů spojených s každodenním chodem domácnosti, které poskytují etnografické a folklorní poznatky. Využití lidového hovorového jazyka ve slovníku a jeho bohatý materiál měly obrovský význam i pro obecný výzkum litevštiny a praktickou práci s jazykem – pro vytváření a rozvíjení standardního jazyka celého národa. A. Juška jako lexikograf, který si uvědomoval význam živého jazyka, folkloru a etnografie pro rozvoj národní kultury, po několik desítek let s nevyčerpatelnou energií zapisoval litevská slova a rčení, sbíral písně, pozoroval a popisoval zvyky. Litevský lidový jazyk A. Juška hodnotil nejen jako zdroj filologických faktů, ale věnoval pozornost i psychologii lidí, způsobu vyjadřování myšlenek a v jazyce hledal odrazy života, tradic a historické zkušenosti prostých lidí.

Tím, že A. Juška zapsal do svého slovníku více než 30 000 slov z hovorového jazyka, vydal se v litevské lexikografii novou cestou – od vypisování materiálu ze starších a nejnovějších písemností k hovorovému jazyku jako hlavnímu a nevyčerpatelnému zdroji (Tolutienė 1961: 89). Litevsko-polský slovník A. Jušky je tedy významným lexikografickým pramenem, výkladovým slovníkem hovorového jazyka nového typu. Podle A. Balašaitise není litevská část slovníku pouze ilustrací užití slov, ale často také výkladem jejich významů, který zpravidla nepochází od autora slovníku, nýbrž je zapsán z řeči lidu (Balašaitis 2018: 158). Rukopisy slovníku a jejich jednotlivé redakce ukazují klikatou a složitou cestu, velmi zajímavou a cennou pro studium vzniku a vývoje standardní litevštiny

^⁴ První část I. svazku z roku 1897, zahrnující písmena A–D (redigoval F. Fortunatov), druhá část I. svazku z roku 1904, zahrnující písmena E–G (redigoval J. Jablonskis), první část II. svazku z roku 1922, zahrnující část písmene K až po slovo kuukštuotės (redigoval K. Būga). Dalšími redaktory slovníku byli Jonas Baudouin de Courtenay, Jurgis Šlapelis a Grigorij Uljanov. O tisk se starali Viešlavas Jag多čius, F. Fortunatov a Alexej Šachmatov (Sakalauskienė 2012: 257).

^⁵ V článku se synonymně používají termíny živý, lidový a hovorový jazyk.

^⁶ Juškův slovník byl pro tehdejší společnost novinkou. V té době získávali litevští vzdělanci vzdělání především v polských školách, a proto vedle mateřské litevštiny převládala polština. Je zcela pochopitelné, proč A. Juška zvolil pro litevský slovník polský překlad. Nebyl potřebný ani tak polské společnosti jako samotným Litevcům (Sakalauskienė 2012: 256). Jonas Juška při redigování slovníku přidal překlad do ruštiny (podrobněji viz Sakalauskienė 2012: 257–258).

262

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Lietuvių kalbos aiškinamųjų žodynų raida, savitumas ir tarpusavio sąsajos

jeho vývoje (Sakalauskienė 2012: 264). Mnohá vzácnější slova uvedená v Juškově slovníku, například gėris ‚nápoj, pití‘, gernõra ‚dobrák, člověk dobrých úmyslů‘, nacházíme ještě dnes v různých vydáních Dabartinės lietuvių kalbos žodyno. Podle údajů LKŽe se v Juškově slovníku uvádí sloveso jovalúoti ‚připravovat prasatům krmivo, pomyje‘ ve významu ‚převracet, plést, dělat nepořádek‘ užívaném u západních aukštaitů kaunaského typu (ve Veliuoně, Žvirgždaičiai) a u jižních aukštaitů (v Liškiavě). V různých vydáních Dabartinės lietuvių kalbos žodyno definice tohoto slovesa ukazují rozšíření významu a současné užití (viz tabulku 1).

TABULKA 1. Některá slova z Juškova slovníku ve vydáních Dabartinės lietuvių kalbos žodyno

Straipsniai / Articles

263

VIL IJA SAKALAUSKIENĖ

Nářeční sloveso zaznamenané v Juškově slovníku jó dytis bylo zařazeno také do Bendrinės lietuvių kalbos žodyną: jódytis 4. zvrat. hovor. ‚vyvádět, řádit‘: Vaikai, nesijódykit!

2. JONAS JABLONSKIS A SLOVNÍK ANTANASE JUŠKY

Význam a důležitost Juškova slovníku ocenil také J. Jablonskis, který učinil první kroky v lexikografické práci při redigování tohoto slovníku. J. Jablonskis ověřoval litevská slova v hovorovém jazyce⁷, a měl tak příležitost ověřit i jejich sémantiku. Redaktorovi nevyhovoval ruský⁸ překlad litevských slov. Proto ruský překlad opravoval podle významů užívaných v nářečích, nikoli podle významů uvedených v rukopisech A. Jušky. J. Jablonskis nejprve uvedl v jazyce obecněji známý, základní význam slova a poté významy, které byly důležité pro pochopení ilustračního materiálu hesla.

Podle J. Jablonskise Juška před zapsáním nějakého rčení, které zachytil z úst lidu, je poměrně často uhlazoval, doplňoval a snažil se je podat literárněji a správněji, avšak tím rušil vlastnosti příznačné pro tyto fráze (Piročkinas 1991: 116).

Proces standardizace jazyka ve slovníku má pro dějiny standardní litevštiny zásadní význam. J. Jablonskis, který nemohl zjistit, z kterého nářečí A. Juška dané slovo nebo větu zapsal, se neodvažoval obnovovat nářeční prvky a sjednocoval materiál slovníku, čímž pokračoval ve standardizaci jazyka započaté autorem. Za základní nářečí, stejně jako autor, zvolil západní aukštaitské nářečí, protože byl vždy přesvědčen, že je zapotřebí slovník standardní litevštiny napsaný jazykem srozumitelným všem.

⁷ J. Jablonskis měl jako redaktor možnost ověřovat slova v litevských nářečích. O letních prázdninách redaktor jezdil zkoumat litevská nářečí (Čepaitienė, Lapinskienė 2010: 83). Poté, co strávil v Litvě celé první léto, ověřil ve Veliuoně, Vilkiji, Jurbarkasu, Kaltinėnai a Alsėdžiai rukopisy písmen E, G, I, J, K, L (podrobněji viz Totulienė 1961: 237–238; Sakalauskienė 2021: 36–37).

⁸ Záměr uvést ruské ekvivalenty částečně souvisel s J. Baudouinem de Courtenay. V posledních desetiletích XIX. století se v Litvě rozšířila ruská kultura. V době tisku slovníku tedy již polský překlad nebyl tak aktuální. J. Juška překládal do ruštiny dokonce i ilustrační věty, k jejichž pochopení postačoval překlad uvedený na začátku hesla. „Tím, že J. Juška přibližoval překlad heslového slova ilustrační větě, někdy tak zúžil jeho význam, že zkreslil smysl heslového slova“ (Tolutienė 1961: 222).

264

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Lietuvių kalbos aiškinamųjų žodynų raida, savitumas ir tarpusavio sąsajos

Při redigování Juškova slovníku tedy J. Jablonskis již uvažoval o jiném slovníku, který bylo třeba připravovat souběžně s redigovaným slovníkem. Proto nejen ověřoval a doplňoval materiál Juškova slovníku, ale také sbíral slova a vytvářel kartotéku pro nový slovník litevštiny. Několik příkladů z kartotéky J. Jablonskise Lietuvių kalbos žodynui medžiaga:

Arklɪus į grutiùs^⁹ sudėk (JJk, Als), srov. Ašvienius sudėk į grūtes (JŽ 482), Ašvienius sudėk į grūtes (LKŽe, J); Arklėi grūžin^¹⁰ peivą (JJk, Als), srov. Arkliai grūžina pievą (LKŽe, Als); Šóną pragilą^¹¹ begulint, pragilɪst rónkas barašónt (JJk, Als), srov. Šonai pragilo begulint (LKŽe, Vkš); Su gōndras išsikėlė, su varnomɪs nukrita (JJk, Als), srov. Su gandrais išsikėlė, su varnomis nukrito (říká se o těch, kteří se velmi chtějí povznést, ale nedaří se jim to) (LKŽe, Als); Linai galvóti (JJk, Puš), srov. Galvoti^¹² linai, galvoti kopūstai (DLKŽe⁸); Kas sūgarga, tas vadinas gargāžem (JJk, Puš), srov. Kas sūgarga^¹³, tas vadinas gargāžem (LKŽe, Puš); Starkus garglinėja (po bala) (JJk, Skap^¹⁴), srov. Starkus garglinėja [po bala] (LKŽe, Skp).

Redigování Juškova slovníku bylo nejen pro J. Jablonskise, ale i pro Kazimierase Būgu^¹⁵ účinným podnětem k budoucí přípravě slovníku litevštiny. Dokládají to pozdější práce redaktorů tohoto slovníku (J. Jablonskise a K. Būgy).

3. KARTOTÉKA MATERIÁL PRO SLOVNÍK LITEVŠTINY

Práce na Juškově slovníku podnítila J. Jablonskise ke sběru materiálu pro výzkum litevského psaného jazyka, k zapisování údajů na kartičky a jejich shromažďování v kartotéce, v níž bylo shromážděno více než 14,5 tisíce kartiček, přičemž slov a vět, které je

⁹ ‚do dvojic‘; ¹⁰ ‚krátce spásli trávu‘; ¹¹ ‚oškubal‘; ¹² ‚s mnoha hlavami nebo velkými hlavami, s velkou hlavou‘; ¹³ ‚ztvrdne, stáhne se‘. ¹⁴ U příkladů z kartotéky J. Jablonskise jsou uvedeny zkratky místních názvů užívané Jablonskisem, u příkladů z LKŽe takové, jaké jsou ve slovníku. ¹⁵ K. Būga byl jedním z redaktorů Juškova slovníku.

Straipsniai / Articles

265

VILIJA SAKALAUSKIENĖ

ilustrujících vět bylo zapsáno ještě více. V kartotéce je poměrně mnoho vět označených zkratkou J. Ž.¹⁶, například:

Ans nugurgiojo¹⁷ virvę nedail ei (J. Ž.) (viz JĮk nugurgioti); Nudabyk¹⁸ tu mane, bo man pirštai sugrubo (J. Ž.) (viz JĮk dab yti); Pabaigs mus ponai neįvoti¹⁹ (J. Ž.) (viz JĮk neįvoti); Jinai nerštės²⁰ ant jo už bitis pavogtas (J. Ž.) (viz JĮk nerštis).

Při rozboru nářečního materiálu Juškova slovníku bylo zjištěno, že shoda mezi tímto slovníkem a příklady z kartotéky J. Jablonskise ukazuje, že redaktor kladně hodnotil materiál shromážděný A. Juškou a sám jej využíval (podrobněji viz Sakalauskienė 2012: 269). J. Jablonskis Juškovy věty neopisoval doslova, nýbrž uváděl vybrané ilustrace podle tehdejších pravopisných zásad, věty zkracoval a neopisoval jejich odpovídající ruské či polské znění, ačkoli v kartotéce u jednotlivých slov vysvětloval význam i v jiném než litevském jazyce. Redigování Juškova slovníku bylo jedním z nejdůležitějších podnětů k zahájení shromažďování kartotéky pro další litevský slovník.

Lístky zapsané J. Jablonskisem ukazují, že jeho kartotéka se začala vytvářet na konci XIX. století, když roku 1897 navštívil Veliuonu. V kartotéce nejsou pouze údaje živého jazyka, ale i slova z vydaných slovníků²¹, z nejrůznějších písemností a krásné literatury²².

J. Jablonskis byl vždy přesvědčen, že je zapotřebí slovník standardní litevštiny. Roku 1918 vydal ve Voroněži, již po gardinském období (1912–1914), drobný Mūsų žodynėlį, do něhož byla zařazena pouze malá část slov z jeho kartotéky. Ve slovníčku o rozsahu 61 stran bylo uvedeno více než 1500 slov standardního jazyka daného období s litevskými

16 Touto zkratkou J. Jablonskis označoval slova a věty opsané z Juškova slovníku.

17 ‚zahnal‘;

18 ‚sundej‘;

19 ‚ničit‘;

20 ‚zlobil se‘.

21 J. Jablonskis, který vysoce hodnotil slovník a gramatiku Friedricha Kurschata, zařadil do kartotéky značné množství materiálu. J. Jablonskis se v závěrečném slově k druhé části I. svazku Juškova slovníku při pojednání o jazyce redigovaného slovníku velmi často opíral o Kurschatův slovník a porovnával jeho materiál s ostatními nářečími litevštiny. V kartotéce J. Jablonskise je mnoho vět a slov označených příjmením Friedricha Kurschata. Na kartotéčních lístcích se objevují také příklady ze slovníku K. Sirvydase. Jeho trojjazyčný (polsko-latinsko-litevský) slovník Dictionarium trium linguarum, který se dočkal dokonce pěti vydání (I – kolem roku 1620, II – 1631, III – 1642, IV – 1677 a V – 1713), byl po několik staletí jedním z hlavních pramenů litevského psaného jazyka (Palionis 1995: 18).

22 Z poznámek u pramenů je patrné, že sestavovatel zařadil do kartotéky slova z literárních děl Simona Stanevičiuse, S. Daukantase, Žemaitė, Petra Avižonise, Antanase Baranauskase aj.

266

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Lietuvių kalbos aiškinamųjų žodynų raida, savitumas ir tarpusavio sąsajos

s výklady významů a překlady do ruštiny. Všechna slova byla opatřena přízvukem. Cíl slovníčku byl čistě praktický – pomoci žákům číst litevské učebnice a rozumět jim. Proto se do něj dostala především nářeční slova a neologismy, jejichž užívání ve standardním jazyce lingvista doporučoval. Mūsų žodynėlis je důležitý nejen jako zdroj nových termínů, ale obecně také jako první normativní slovník standardního jazyka. Slovníček mohl vyrůst ve slovník standardní litevštiny. Lze tedy vyslovit i další předpoklad, že J. Jablonskis mohl na základě rozsáhlé kartotéky a lexikografické zkušenosti takový slovník napsat. Tím spíše, že vzpomínky současníků neustále zmiňují jeho přání napsat vlastní slovník.

4. SLOVNÍK LITEVŠTINY

Očekávání J. Jablonského připravit výkladový slovník litevštiny částečně naplnil Lietuvių kalbos žodynas, který jako by spojoval tři různé slovníky: nářeční, starých písemností a současné standardní litevštiny. Proto je třeba zdůraznit mimořádnou souvislost mezi kartotékou J. Jablonskise a Lietuvių kalbos žodyno, jehož prvním sestavovatelem a redaktorem byl K. Būga. Redakce slovníku obdržela od různých sběratelů několik beden slov, z nichž se pořizovaly opisy (přibližně 25–30 tisíc kartiček). K. Būga opsal z kartotéky J. Jablonskise asi 10 tisíc slov^²³, která později vešla do fondů velkého slovníku. Ve většině případů slova z kartotéky J. Jablonskise v těchto fondech jako by zanikla, protože materiál J. Jablonskise často není v samotném slovníku nijak označen – v těchto případech se uvádí pouze zkratka místního názvu. Že slovo pochází z kartotéky J. Jablonskise, lze zjistit pouze v kartotéčních lístcích Lietuvių kalbos žodyno.

J. Jablonskis sám nestihl napsat slovník litevštiny, avšak svou prací významně přispěl k jeho přípravě. O prvním sešitě Lietuvių kalbos žodyno, který K. Būga připravil a vydal kolem roku 1924, napsal, že jde o „velmi pozoruhodný slovník vlastního jazyka, jaký zatím ve prospěch společnosti nevydali ani Lotyši, ani Poláci, ani Rusové. Ve slovníku jsou zapsána všechna slova, která se dosud užívají v písemnostech i v hovorovém jazyce. Společnost však od profesora K. Būgy očekávala pouze slovník psaného jazyka, a nyní ve slovníku nalezne množství rozmanitého materiálu vhodného a potřebného ke studiu etymologie, dějin a nářečí našeho jazyka“ (JR 1935: 294–296). Samotný text slovníku působil na veřejnost nezvykle, protože šlo o vědecký slovník.

J. Jablonskis proto litoval, že „tento slovník je určen především těm lidem, kteří již dosti dobře ovládají základní spisovný jazyk a mohou,

²³ Redakce Lietuvių kalbos žodyno pečlivě prošla spisy J. Jablonskise (učebnice, překlady knih aj.) a vypsala z nich pro slovník nejméně dalších 14 tisíc slov (podrobněji viz Lyberis 2009: 69).

Straipsniai / Articles

267

VILIIJA SAKALAUSKIENĖ

mít před sebou zdravý i nezdravý materiál jazykovědy a náležitě se v něm orientovat pro vlastní potřeby“ (JR 1935: 296). Nejdůležitější je, že K. Būga zahájil svou lexikografickou dráhu rovněž redigováním Juškova slovníku (II. svazku). Stejně jako J. Jablonskis chtěl z materiálu Juškova slovníku vytvořit dokonalý slovník litevštiny, ale když zjistil, že k takovému slovníku materiál značně chybí, začal také shromažďovat údaje pro svůj budoucí slovník. Roku 1923 začal psát vlastní slovník, v němž se rozhodl u každého slova uvést vše, co o něm tehdy jazykověda věděla (Sabaliauskas 1997: 3). Bohužel byla práce přerušena. Druhý sešit Būgova slovníku vyšel až po autorově smrti. Podle lexikografky Bronė Vosylytė „Būgův slovník zahájil novou etapu vývoje litevské lexikografie – etapu vydávání velkého Lietuvių kalbos žodyno“ (Vosylytė 2002: 80).

V roce 1930 byla sestavena nová redakce slovníku, jejímž vedením byl pověřen Juozas Balčikonis. Nová redakce se okamžitě setkala s výzvou – jaký slovník připravit. Charakter slovníku započatého K. Būgou byl změněn. Od roku 1936 se začal psát slovník nového typu: byla vypuštěna vlastní jména, přejatá slova byla zařazována jen minimálně, bylo rozhodnuto zdůraznit užívání slov v lexikografických pramenech a jejich zeměpisné rozšíření. Podle instrukce k psaní slovníku z roku 1952 měly být věty ze zdrojů ilustrujících význam uspořádány v určitém pořadí: nejprve měly být uvedeny věty sovětských klasiků, teprve po nich klasiky krásné literatury, nářečí a folkloru a na konci slovníkového hesla – příklady ze starých písemných památek. Změněno bylo i pořadí uvádění významů. Historické uvádění významů podle J. Balčikonise bylo uspořádáno podle frekvence užívání, přepracováno bylo i uvádění sloves: každé sloveso s předponou bylo vyčleněno samostatně od základního slovesa, nikoli v jednom hnízdě, avšak od III. svazku (1956), který redigoval J. Balčikonis a přepracovala redakční rada vedená Kazisem Ulvydasem, se znovu přešlo k hnízdovému uspořádání sloves (podrobněji viz Vitkauskas 2001: 109–113). V posledních svazcích slovníku (XVI–XX), jejichž redaktorem byl Vytautas Vitkauskas, se usilovalo o dodržování správného, zděděného jazyka, avšak instrukce, byť opravená, nedovolovala měnit strukturu slovníku.

Pro mnohé je Lietuvių kalbos žodynas jedním z nejdůležitějších výkladových děl litevského jazyka, jehož cílem je co nejúplněji a nejšířeji představit veškerou litevskou slovní zásobu, všechna obecná litevská slova, nejstarší i nejnovější, slova z mluveného jazyka a písemných památek, z nářečí i spisovného jazyka, domácí i přejatá. V instrukci ke slovníku z roku 1980 se uvádí, že slovník je základem slovníku současného litevského jazyka (LKŽi 3). O oprávněnosti tohoto tvrzení se přesvědčíme později při analýze a porovnání materiálu uvedených slovníků.

Zkoumání teoretických problémů lexikologie a lexikografie ovlivňovalo strukturu slovníku a vedlo ke změnám instrukce k psaní a redigování slovníku. Slovník se snažil obsáhnout veškerou slovní zásobu litevského jazyka od nejstarších dob až do těchto

268

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Lietuvių kalbos aiškinamųjų žodynų raida, savitumas ir tarpusavio sąsajos

dní, vyzdvihnout a vysvětlit více významů, snažit se odhalit jejich vývoj, uvést původ slov, jejich historii, rozšíření, slovotvorné vztahy, přízvukování a gramatické tvary, vyzdvihnout nová slova a rčení, popsat jejich užívání a styl, uvést podstatně více ilustračních vět z nářečí a písemných pramenů, všude přesně uvést prameny a také již dříve zmíněný zeměpisný rozsah slova.

Záměrem redaktora slovníku J. Balčikonise a všech lexikografů bylo podle hlavního redaktora posledních svazků slovníku V. Vitkauskase „učinit slovník úplným, jako by popisoval myšlení a názory národa na mnohé otázky života. Chtěli jsme zdůraznit litevský pohled na jevy světa, morálku, komunikaci a otázky víry“ (Vitkauskas 2001: 112). Slovník obsahuje množství přísloví, pořekadel, hádanek a frazeologismů. Mnohým připadá, že slovník čtou jako obrazy života litevských lidí, dokumentaci tvorby národa, jeho filozofování a moudrosti. Toto očekávání tvůrců a redaktorů slovníku dnes ztělesňují nejnovější výzkumy jazykového obrazu světa, v nichž je zdůrazňována hodnota slovníku jako kulturního textu. Lietuvių kalbos žodynas je důležitým pramenem nejen pro výzkum minulosti, ale také textem odhalujícím národní, lidový a částečně náboženský obraz světa (Rutkovska 2021: 187). Materiál každého slova, které někdy zabírá několik či dokonce desítky stran, lze číst jako zcela samostatné heslo: „Budeme-li nahlížet na slovníková hesla jako na specifický diskurz vytvořený určitým způsobem a číst je z různých hledisek, můžeme v nich nalézt rozmanité údaje o rysech litevského pohledu na svět a vnímání světa“ (Gritėnienė 2017: 2). Hlavním pramenem Lietuvių kalbos žodyno byl vždy živý jazyk – nářeční lexikum litevského jazyka. Recenzenti slovníku zdůrazňovali, že nářeční fakta jsou zvláště cenná jak pro jazykovědu, tak pro jazykovou praxi (Urbutis 2010: 40). Význam a důležitost údajů slovníku pro dnešní výzkum dokládá také několik vydání elektronické verze.

Dne 22. června 2005 bylo na internetu zveřejněno první elektronické vydání Lietuvių kalbos žodyno (dále – LKŽe)^²⁴. Při přípravě celého dvacetisvazkového textu byly sjednoceny rozdíly v pravopisu a interpunkci, prověřeny lexikální údaje z nářečí a starých písemných památek v prvních svazcích, způsob prezentace změněných reálií, sjednoceny zkratky a texty slovníku byly redigovány, adaptovány a zpřesněny. Svazky XV–XX byly při redigování tohoto vydání považovány za vzorové. Byly opraveny otázky transpozice a transliterace v názvech hesel, ilustračních větách a slovních spojeních; podrobněji viz Naktinienė 2005: 192–197.

První vydání LKŽe bylo aktualizováno v letech 2008 a 2017 vytvořením stále většího množství možností vyhledávání: do vyhledávání slov a jednotlivých hesel byly nově zařazeny

²⁴ Na internetu je uveden soubor 11 milionů slov, uspořádaný ve slovníkových heslech obsahujících více než půl milionu heslových a podheslových slov, lexikograficky popsaných s využitím kartotéky o 4,5 milionu jednotek (podrobněji viz Naktinienė 2005: 191–203; 2012: 92–102).

Straipsniai / Articles

269

VILIJA SAKALAUSKIENĖ

dodatečné frazeologické varianty, bezrodé tvary přídavných jmen, například balta, nauja, vėlį, a v heslech přídavných jmen a sloves uvedená příslovce aj. V textu slovníku jsou rozvedena vysvětlení zkratek.

V roce 2008 byla zveřejněna aktualizovaná verze. V ní bylo zpřesněno hodnocení normativnosti heslových slov. Ve druhém (2013) elektronickém vydání byly dodatečně redigovány texty svazků XVI–XX, které byly v prvním vydání považovány za určitý vzor sjednocení textů všech svazků slovníku, byly provedeny redakční a korekturní opravy v textech všech ostatních svazků a byly zohledněny závěry nových teoretických a normativních prací (podrobněji viz Naktinienė 2012: 96). Kromě toho byla sepsána hesla nových slov, která byla nalezena v heslech a definicích jiných slov, protože při přípravě příslušných svazků tato data ještě nebyla v kartotéce k dispozici.

V úvodní části LKŽ se uvádí, že lexikografická hesla lze považovat za zvláštním způsobem vytvořený kolektivní diskurz, v němž se odráží litevský pohled na svět a vnímání světa. Slovník obsahuje množství rozmanitého etnolingvistického materiálu pro různé výzkumy hodnot jazykového společenství a rekonstrukci národního obrazu světa.

5. SLOVNÍK SOUČASNÉHO LITEVSKÉHO JAZYKA

K. Būga chápal, že společnost a škola potřebují praktický slovník, zatímco jazykovědci potřebují slovník vědecký (Balašaitis 2018: 163). Vzhledem k nedostatku materiálu však nebylo možné připravit dobrý praktický slovník. Třicet let po vydání prvního sešitu Lietuvių kalbos žodyno K. Būgy vyšel výkladový slovník litevského jazyka určený k praktickým účelům (1954). Rozsáhlý a rozmanitý materiál Lietuvių kalbos žodyno umožnil připravit Dabartinės lietuvių kalbos žodyną a jeho další vydání (1972, 1993, 2000, 2003, 2006, 2012, 2017, 2021). A. Lyberis v roce 1972 v Mūsų kalboje napsal, že poté, co J. Balčikonis začal 15. září 1947 pracovat v Ústavu litevského jazyka, pověřil jeho a několik dalších kolegů sepsáním jednosvazkového výkladového slovníku litevského jazyka, pro společnost velmi potřebné praktické knihy (Lyberis 2009: 258). Dokumenty uložené v Litevském ústředním státním archivu ukazují, že materiál pro připravovaný slovník spisovného jazyka se začal shromažďovat od roku 1940 a byl shromážděn až po písmeno K (Mikulėnienė 2022: 52).

270

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Lietuvių kalbos aiškinamųjų žodynų raida, savitumas ir tarpusavio sąsajos

DLKŽ_₁ byl také prvním normativním slovníkem^²⁵, který dlouhou dobu sloužil jako nejlepší zdroj informací pro všechny, kdo řešili otázky výběru slov, jejich významů, pravopisu, přízvukování, stylistického užití aj.; obsahoval 45 tisíc slov. „Myšlenky, že je třeba začít připravovat normativní slovníky, vznikly již v renesanci, kdy se národní inteligence začala starat o rozvoj mateřského jazyka a stanovení jazykových norem společných celému národu. První slovník tohoto typu připravila v roce 1694 Francouzská akademie věd Dictionaire de l’Academie française (Slovník Francouzské akademie)“ (Jakaitienė 2005: 46–47). Rozsah slov každého nového vydání DLKŽ rostl: 2. vydání (1972) obsahovalo 60 tisíc slov, 3. vydání (1993) – 75 tisíc a 5. vydání (2003) – 80 tisíc. V DLKŽ_₁ byla uvedena veškerá tehdy šířeji užívaná litevská slovní zásoba a slova a slovní spojení, která se tehdy v litevštině objevila a označovala především sovětské reálie a sovětskou ideologii, například darbadienis, kolūkis, kolūkietis, komitetas, pionierius, darbinis auklėjimas, kolūkinis derlius, antipartinis, buožė apod. (podrobněji o rozšiřování litevské slovní zásoby v období sovětské okupace viz Lyberis 2009: 129–196). Toto vydání (v samotném slovníku je uvedeno, že jde o druhé vydání) bylo v roce 1962 publikováno litevskými Američany v Chicagu s odstraněnými místy skryté sovětské ideologie (podrobněji viz Balašaitis 1999: 28–31; 1999a: 28–32; 2018: 235–237).

V úvodu DLKŽ_₁ se zdůrazňuje, že „tento slovník se stejně jako výkladové slovníky jiných jazyků na rozdíl od encyklopedických a jiných speciálních slovníků snaží vyzdvihnout významy slov krátkými vysvětleními (někdy synonymy), přičemž uvádí nejpodstatnější rysy pojmu, dostatečné k pochopení samotného slova a jeho užívání“ (DLKŽ_₁: VII). Slova jsou vysvětlována stručně, jinými známými slovy, která lze ve slovníku snadno najít (tamtéž, VIII). Recenzenti slovníku navrhovali, aby do dalšího vydání slovníku byla zařazena vynechaná synonyma slova jėga spėka, viekas (Urbutis 2010: 33). Ve druhém vydání slovníku se tato slova objevila a zůstala v něm až do osmého vydání (viz tabulku 2).

² TABULKA. Podstatná jména spėka a viekas ve vydáních Slovníku současného litevského jazyka

DLKŽ₂ DLKŽₑ spėk||à (4) síla: Daug ~̃ų turi. Atgavo ~às. spėk||à (4) lidská síla, schopnost: Daug ~̃ų turi. Atgavo ~às. viek||las (2) nář. síla: Neturi ~o. ~ų ieško teisybės. Stengėsi iš viso ~o. viek||las (2) nář. lidská síla: Neturi ~o. ~ų ieško teisybės. Stengtis iš viso ~o.

^²⁵ Tento slovník se také nazýval malým slovníkem spisovné litevštiny, protože jeho příprava probíhala souběžně s psaním a redigováním velkého Lietuvių kalbos žodyno (podrobněji viz Mikūlėnienė 2022: 94, 129), avšak vyšel pod názvem Dabartinės lietuvių kalbos žodyno.

Straipsniai / Articles

271

VILIJA SAKALAUSKIENĖ

Redakční rada DLKŽ₂ zohlednila návrh recenzentů prvního vydání, aby se ve výkladech významů ve větší míře využívala synonyma. Recenzenti si všimli, že při rozlišování homonym stále panovala značná nekonzistentnost: velká část sémantických homonym zůstala nerozlišena a kritizováno bylo také uspořádání frazeologických rčení ve slovníkovém hesle (Urbutis 2010: 30). Druhé vydání bylo doplněno slovy z různých nářečí, která se ve větší míře užívají v krásné literatuře, například: babaliuoti, babanyti, babaužis, badadvėsauti, badadvėsys, badija, blazgatyti, dailėtyra, dailidystė, daingas, macas, machinatoriaus, madona, magauti, magma, vogčioti, sausledis, saussakė aj. Některá vzácná, nářeční a mezinárodní slova byla vypuštěna, například deviacija, mainomis, maišienė, maišysena, rančiuotas, randėtinis apod.

Pokud jde o uspořádání významů, ne vždy byly nejběžnější významy v současném jazyce uvedeny na prvním místě (srov. apysaka, engti, pažiūra). Avšak i v osmém vydání slovníku je prezentace významů slova apysaka stejná jako v předchozích vydáních (viz tabulku 3).

3. TABULKA. Podstatné jméno apysaka ve vydáních Slovníku současného litevského jazyka

DLKŽ apysaka (1) 1. vyprávění, vypravování. 2. lit. vyprávěcí literární žánr, rozsahem mezi románem a povídkou DLKŽₑ apysaka (1) 1. vyprávění, vypravování. 2. lit. vyprávěcí žánr krásné literatury, mezi románem a povídkou; dílo tohoto žánru: Historinė a.

Z úsporných důvodů se heslové slovo v ilustračních větách úplně zkracuje, takže někdy je obtížné porozumět i samotné větě (viz tabulku 4).

4. TABULKA. Sloveso engti ve vydáních Slovníku současného litevského jazyka

DLKŽ₁ éng||ti, ~ia, ~ė 1. loupat, stahovat kůži: Aviai kailį ė., nuė. 2. utiskovat, trápit, sužovat: Dvarininkai ~ė valstiečius. ~iamosios klasės. 3. škrábat, drásat; trhat: Ledai kranto ~ia. Drabužius ė. Ranką nuė., nusiė. 4. přen. bít, řezat; hrubě kárat: Kam kailį ė., išė., nuė. ~tis tarp savęs (hádat se, kárat se). ~ėjas, ~ėja podst. jm. (1), ~ikas, ~ikė podst. jm. (2) ten, kdo utiskuje; utlačovatel, tyran. ~imas (2); Kapitalistai varo tautų ~imo bei pavergimo politiką. DLKŽₑ éng||ti, ~ia, ~ė 1. loupat, stahovat kůži: Aviai kailį ė. 2. škrábat, drásat: Ledai krantus ~ia. 3. trhat, odírat: Drabužius ė. 4. přen. utiskovat, trápit, sužovat: ~iami žmonės. Neėnk taip arklio. 5. přen. bít, řezat; hrubě kárat: ~iau tą vaikėzą. || zvrat.: Vaikai ~iasi tarp savęs. ~ėjas, ~ėja podst. jm. (1), ~ikas, ~ikė podst. jm. (2), ~imas, ~imasis (1)

272

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Lietuvių kalbos aiškinamųjų žodynų raida, savitumas ir tarpusavio sąsajos

Vyskytují se významy slov vysvětlované slovy, která do slovníku vůbec nebyla zařazena, například: pažiūra se vysvětluje slovem pažiūrėjimas, avšak ve slovníku není ani toto podstatné jméno, ani sloveso, z něhož by toto podstatné jméno bylo odvozeno (Urbutis 2010: 32; viz tabulku 5).

5. TABULKA. Podstatné jméno pažiūra ve vydáních Slovníku současného litevského jazyka

DLKŽ₁ pažiūr‖a (3ᵇ) 1. vzhled, podívání se: Z ~ õs gražus arklys. 2. názor, přesvědčení: Sveika, teisinga p. P. į darbą

DLKŽₑ pažiūr‖a (3ᵇ) 1. vzhled, vnějšek: Z ~õs gražus arklys. 2. názor, postoj: Sveika, teisinga p. P. į darbą

Některé nedostatky slovníku souvisejí s dosud nedostatečně prozkoumanými problémy, například s uváděním frazeologismů, uspořádáním sloves s předponami, rozlišováním významů slov a jejich výkladem, rozlišováním homonym apod.

Je třeba konstatovat, že při analýze různých vydání slovníku byly otázky sestavení makrostruktury slovníku aktuální ve všech vydáních DLKŽ (nyní již existuje 8 vydání). V tomto ohledu existovaly různé názory.

Již při přípravě prvního vydání slovníku (1954) byl aktuální problém výběru slov^²⁶. Výběr slov jako nejdůležitější princip jazykové normy zdůrazňoval také lotyšský jazykovědec Janis Endzelynas: „[...] jazykovědec sám od sebe nediktuje žádné zákony; pouze sleduje, jak národ mluví, vybírá to, co se hodí pro písemný jazyk, a předkládá to ostatním“ (Endzelīns 1971: 662).

V roce 1993 vyšlo třetí vydání DLKŽ₃. Při přípravě tohoto vydání slovníku bylo stanoveno, že slovník má být především zdrojem a průvodcem jazykových, nikoli jiných informací (Keinys 2004: 77). V tomto vydání slovníku se zvláště usilovalo o objektivitu při výkladu významů slov a výběru příkladů jejich užívání^²⁷.

²⁶ Řečeno slovy J. Kruopase, hlavním vodítkem při výběru slov je „odraz celého lexikálního systému, nikoli pouze literárního jazyka, ve Slovníku“ (Kruopas 1998 [1968]: 456). Dnes s tímto tvrzením lze také nesouhlasit, protože uvedení slova v normativním slovníku legalizuje jeho užívání ve spisovném jazyce a dává mu status slova spisovného jazyka. Na druhou stranu J. Kruopas hovoří o slovníku současného, nikoli spisovného jazyka. Proto je zřejmé, proč jazykovědec chápal lexikum spisovného jazyka jako nesamostatné, rostoucí a neoddělené (srov. Klimavičius 1997: 26; Sakalauskienė 2010: 296).

²⁷ Právě na základě hesláře počítačové verze DLKŽ₃, kterou v roce 1995 vytvořili pracovníci Ústavů litevského jazyka a matematiky a informatiky, se začal připravovat BLKŽ (podrobněji viz Liutkevičienė, Murmulaitytė 2015: 84).

Straipsniai / Articles

273

V I L I J A S A K A L A U S K I E N Ė

V roce 2000 vyšlo čtvrté vydání DLKŽ_₄. V podstatě jde o opakované třetí vydání slovníku, v němž byly pouze opraveny zjištěné korektury. Redakční rada zůstala stejná. V roce 2003 vyšla kompaktní deska tohoto slovníku. Slovník v ní byl doplněn o výkladovou část nejdůležitějších místních jmen Litvy a světa. Tato verze slovníku byla umístěna na internet.

Na konci roku 2003 vyšlo páté vydání DLKŽ_₅e, znovu redigované, opravené a doplněné, pouze v elektronické podobě (kompaktní deska s úvodem, metodickými pokyny a popisem práce s počítačovým programem vytištěnými v brožuře); přidána byla samostatná příloha s přibližně 3000 litevskými a světovými místními jmény – výkladová část nejdůležitějších místních jmen Litvy a světa.

V roce 2006 se k uživatelům dostalo poněkud opravené šesté (třetí elektronické) vydání DLKŽ_₆e. Jeho redakční rada zůstala stejná.

Sedmé vydání DLKŽ_₇e, vydané v roce 2012 (aktualizovaná verze 2017), bylo připraveno z disku šestého vydání, avšak značně se od něj liší. Největší rozdíly této redakce slovníku jsou: 1) byla vypuštěna slova, která se neposkytují jako vzorová spisovná slova (označená poznámkou ntk. =); 2) byla vypuštěna část zastaralých a méně častých regionálních slov (s označením psn. a nářečí) a variant (téměř dva tisíce); 3) byla vypuštěna část nejdůležitějších litevských, s Litvou spojených oblastních a světových místních jmen (přibližně tři tisíce hesel), která byla obsažena v předchozích elektronických vydáních DLKŽ; 4) slova byla opatřena přízvuky podle usnesení Státní komise pro litevský jazyk; 5) byly zpřesněny výklady významů některých slov a opraveny zjištěné korektury. Do tohoto vydání slovníku byla vložena malá příloha (přibližně dvě stě padesát) slov, která v DLKŽ_₇e nejsou, z nově připravovaného Bendrinės lietuvių kalbos žodyno.

V předmluvě k nejnovějšímu DLKŽ_₈e hlavní redaktor uvádí, že „slovník byl připraven jako jazykový poradce pro všechny Litevce na světě a pro ty cizince, kteří se litevsky naučili nebo se teprve učí“ (DLKŽ_₈e, Předmluva). Zdůrazňuje se univerzálnost slovníku, protože za prvé odráží všechny oblasti užívání spisovného jazyka a všechny jeho užívané varianty, za druhé poskytuje uživatelům nezbytné informace o pravopisu, přízvukování a skloňování normativních slov, objasňuje charakteristické významy slov, na příkladech užití ukazuje jejich spojovatelnost, obsahuje značné množství obrazných rčení, frazeologismů a také víceslovných termínů z různých oborů. Příloha nových slov byla doplněna o dvě stě slov.

DLKŽ_₈e bylo připraveno z osmého tištěného vydání DLKŽ. Hlavní novinky tohoto vydání: 1) byla vrácena některá slova dříve považovaná za nenormativní, která Státní komise pro litevský jazyk uznala za uživatelná ve spisovném jazyce: bobutė „1. babička, stařenka (otcova nebo matčina matka) 2. viz porodní bába“; kaladė „1. viz špalek. 2. viz poleno 3“; linčas „násilné davové zúčtování bez soudu“; 2) podle usnesení Státní komise pro litevský jazyk byl upraven

274

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Lietuvių kalbos aiškinamųjų žodynų raida, savitumas ir tarpusavio sąsajos

pravopis a přízvukování slov: č i árdašas, čárdašas; drīksti, drỹska (dryksta), drisko; fjõrdas aj.; 3) aktualizován odkazový výklad slov (v některých případech byla vrácena značka žr., která byla při přípravě sedmého vydání DLKŽ vypuštěna): bizūnas viz rimbas, bul̃jonas viz sultinys, gérbūvis viz gerovė, pakalikas, ~ė viz pataikinas aj.; 5) byla vrácena některá slova, která byla v sedmém vydání DLKŽ vypuštěna kvůli omezení rozsahu tištěného vydání.

6. SLOVNÍK SPISOVNÉHO LITEVSKÉHO JAZYKA

Z hlediska složení slovní zásoby, samotné struktury slovníku i metodiky jeho přípravy se od Dabartinės lietuvių kalbos žodynas zcela liší v současnosti připravovaný elektronický Bendrinės lietuvių kalbos žodynas. Lze v něm nalézt nejnovější slovní zásobu užívanou po roce 2000 až do současnosti, například: feisbukas, gūglas, gūglinti, jutubas. Do slovníku budou zařazeny také instagramas, skaipas, tviteris aj. Při připomínce padesátého výročí DLKŽ hlavní redaktor tohoto slovníku zdůraznil, že při předávání třetího vydání DLKŽ uživatelům se psalo, že by byl nezbytně zapotřebí větší slovník spisovného jazyka, asi o třech či čtyřech svazcích, s větším počtem hesel a zejména příkladů užití (Keinys 2004: 82). BLKŽ toto očekávání naplňuje.

Při psaní, redigování a schvalování BLKŽ se zohledňuje skutečné užívání slov a jejich přízvukové tendence, avšak při dodržování norem spisovného jazyka. Slovník tedy uvádí v současnosti fungující správnou slovní zásobu spisovného jazyka. Proto se vypouští značná část zastaralých a nářečních slov, slov typických pouze pro úzkou oblast, a zařazuje se mnohem více mezinárodních slov, termínů a neologismů označujících nové reálie než dříve.

Hlavním rozdílem tohoto slovníku oproti různým vydáním DLKŽ je psaní a redigování slovníku nejen abecedně, ale z větší části také podle lexikálně-sémantických skupin. Kromě toho se dodržuje princip, že slovo má být vysvětleno slovy srozumitelnými všem, sémanticky a stylisticky neutrálními, která lze rovněž nalézt v tomto slovníku (Liutkevičienė 2006: 14). Není pochyb, že tvůrci BLKŽ využívají zkušenosti dřívějších slovníků zmíněných v tomto článku (LKŽė, DLKŽ), dalších slovníků litevského i cizích jazyků, opírají se o nejnovější vědecké práce a materiál databází a korpusů.

Straipsniai / Articles

275

VILІJA SAKALAUSKIENĖ

Za zmínku stojí některé z mnoha rozdílů mezi DLKŽ a BLKŽ: 1) bylo upuštěno od hnízdového²⁸ uvádění příbuzných slov²⁹; 2) jako heslová slova jsou vyčleněna a vysvětlena všechna slova užitá v definicích; 3) vyčleňují a vysvětlují se běžnější, lexikalizovaná slovní spojení a víceslovné termíny³⁰; 4) všechna heslová slova BLKŽ nebo jejich významy, s výjimkou jednotlivých případů, jsou ilustrována příklady užití; 5) všechna slova ilustračních vět jsou opatřena přízvukem; 6) v heslech některých slov (např. přídavných jmen a příslovcí) se vyčleňuje více morfologických tvarů (komparativ, superlativ a určité tvary); 7) označuje se syntaktická valence sloves a v jednotlivých případech také přídavných jmen a frazeologických spojení; 8) uvádí se více gramatických informací; 8) do makrostruktury BLKŽ se nezařazují nepřípustná slova aj. Rozdíly mezi DLKŽ, který kdysi měl stejné určení a plnil tytéž výkladové a normativní funkce, a BLKŽ byly samotnými redaktory BLKŽ podrobně analyzovány porovnáním hesel na b v obou slovnících; výsledky nejen potvrdily správnost zvolené metodiky přípravy slovníku, ale také ukázaly oblasti vyžadující zlepšení (Liutkevičienė, Murmulaitytė 2015: 86, 139). S přihlédnutím k výsledkům této studie se neustále reviduje heslář Lietuvių kalbos naujažodžių duomenyno (LKND).

Slovník se tedy připravuje s ohledem na neustále se měnící stav jazyka, nové potřeby znalostní společnosti a užívání prestižního jazyka, na nejnovější výsledky výzkumu a normování spisovného jazyka a na zveřejněnou či jinak vyjádřenou kritiku jiných slovníků i textů tohoto připravovaného slovníku.

ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY

1. Z přehledu vývoje slovníků současné a spisovné litevštiny od konce 19. století do prvních desetiletí 21. století vyplývá, že jedním z nejvýznamnějších lexikografických děl 19. století – litevsko-polským slovníkem Antana Jušky – byly položeny základy výkladového slovníku litevského jazyka. Jde o významný lexikografický pramen nového typu výkladových slovníků mluveného jazyka, nový pro společnost druhé poloviny 19. století.

²⁸ V některých článcích nazývaného včleněného (podrobněji viz Liutkevičienė, Murmulaitytė 2015: 84).

²⁹ V BLKŽe se na rozdíl od DLKŽ jako samostatná hesla uvádějí deminutiva, jmenné podstatné tvary sloves a přídavných jmen, příslovce a odvozeniny podstatných jmen s příponami –tojas, –ėjas.

³⁰ Jednou z novinek BLKŽ je, že jako hesla jsou uváděny také častěji užívané dvouslovné či víceslovné termíny nebo jednoduše názvy reálií (Liutkevičienė 2010: 147).

276

Acta Linguistica Lituanica LXXXIX

Lietuvių kalbos aiškinamųjų žodynų raida, savitumas ir tarpusavio sąsajos

2. Proces standardizace jazyka započatý ve slovníku A. Jušky, v němž pokračoval také J. Jablonskis, měl pro dějiny spisovné litevštiny zásadní význam. Autorem slovníku i redaktorem byla jako základní nářečí zvolena západní aukštaitština. J. Jablonskis byl přesvědčen, že je potřebný slovník spisovné litevštiny napsaný jazykem srozumitelným všem.

3. Jako první normativní slovník spisovného jazyka a pramen nových termínů byl významný Mūsų žodynėlis J. Jablonského, který mohl vyrůst ve slovník litevského psaného jazyka. J. Jablonskis sám nestihl napsat slovník litevského jazyka, ale svou prací významně přispěl k přípravě takového slovníku.

4. Očekávání J. Jablonského zčásti naplnil Lietuvių kalbos žodynas, jehož redaktor K. Būga také zahájil svou lexikografickou dráhu redigováním slovníku A. Jušky. Lietuvių kalbos žodynas – jedno z nejvýznamnějších výkladových děl litevského jazyka – zahájil novou etapu rozvoje litevské lexikografie. Význam a důležitost slovníkových údajů pro dnešní výzkum dokládá několik vydání elektronické verze.

5. Bohatý a rozmanitý materiál Lietuvių kalbos žodyno umožnil připravit Dabartinės lietuvių kalbos žodyną a jeho další vydání (1972, 1993, 2000, 2003, 2006, 2012, 2021). Při analýze různých vydání DLKŽ je třeba zdůraznit, že pro všechna vydání jsou aktuální otázky tvorby makrostruktury slovníku; jednou z nich je výběr slov a jedním z nejdůležitějších úkolů je normování lexika.

6. Elektronický Bendrinės lietuvių kalbos žodynas se od Dabartinės lietuvių kalbos žodynas zcela liší jak složením lexika, tak strukturou samotného slovníku a metodikou jeho tvorby. Hlavním rozdílem tohoto slovníku oproti různým vydáním DLKŽ je, že se slovník píše a rediguje nejen abecedně, ale také podle lexikálně-sémantických skupin. BLKŽ vzniká s ohledem na neustále se měnící jazykovou situaci, nové potřeby znalostní společnosti a užívání prestižního jazyka, nejnovější výsledky výzkumu a normování spisovného jazyka a kritiku jiných slovníků i textů tohoto slovníku, které jsou právě připravovány.

7. Každý výkladový slovník litevského jazyka tak či onak podnítil úvahy o novém, dokonalejším slovníku nebo o jeho dalším vydání. Každý z pojednávaných slovníků měl svou vlastní tvář, povzbuzoval k postupu vpřed, k čerpání ze zkušeností předchozího slovníku, k neopakování chyb a k hledání nových způsobů sestavování a redigování.

Straipsniai / Articles

277

VIL IJA SAKALAUSKIENĖ

ZKRATKY MÍSTNÍCH NÁZVŮ

Als – Alsėdžiai, okres Plungė.

Puš – Pušalotas, okres Pasvalys.

Skap, Skp – Skapiškis, okres Kupiškis.

Vkš – Viekšniai, okres Mažeikiai.

PRAMENY A ZKRATKY

BLKŽ – Bendrinės lietuvių kalbos žodynas, redakční kolektiv D. Liutkevičienė, D. Murmulaitytė, V. Sakalauskienė, A. Gritėnienė, A. Gaidienė, D. Daugirdienė, L. Jonušys, šéfredaktorka D. Liutkevičienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2013–2022. Přístup online: https://ekalba.lki.lt/bendrinės-lietuvių-kalbos-zodynas.

DLKŽ¹ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, odpovědný redaktor J. Kruopas, 1. vydání, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1954.

DLKŽ² – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, odpovědný redaktor J. Kruopas, 2. vydání, Vilnius: Mintis, 1972.

DLKŽ³ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, hlavní redaktor St. Keinys, 3. vydání, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1993.

DLKŽ⁴ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, hlavní redaktor St. Keinys, 4. vydání, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2002.

DLKŽ^5e – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, hlavní redaktor St. Keinys, 5. elektronické vydání, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2003.

DLKŽ^6e – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, hlavní redaktor St. Keinys. 6. vydání (3. elektronické, 4. internetové), Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2006. [Internetová verze od roku 2015 již není veřejně dostupná.]

DLKŽ^7e – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, hlavní redaktor St. Keinys, 7. vydání (5. internetové), aktualizovaná verze, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2017. [Internetová verze od roku 2022 již není veřejně dostupná.]

DLKŽ^8e – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, hlavní redaktor St. Keinys, 8. vydání (6. elektronické / internetové), aktualizovaná verze, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021. Přístup online: https://ekalba.lki.lt/dabartines-lietuviu-kalbos-zodynas. DOI: doi.org/10.35321/dlkz.

J̄k – Jonas Jablonskis. Kartotéka Lietuvių kalbos žodynui medžiaga, uložená v oddělení rukopisů Vrublevského knihovny Litevské akademie věd, F-99.

278

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Lietuvių kalbos aiškinamųjų žodynų raida, savitumas ir tarpusavio sąsajos

J – Литовскій словарь А. Юшкевича съ толкованіемъ словъ на русскомъ и польскомъ языкахъ [Litovskij slovar’ A. Juškeviča s’ tolkovaniem’ slov’ na russkom’ jazykačh’], druhý sešit [vуp. vtoroj], Санктпетербург [Sanktpeterburg], 1904, I–LIX.

LKND – Miliūnaitė Rita, Aleksaitė Agnė. Lietuvių kalbos naujažodžių duomenynas, průběžně aktualizovaná internetová příručka od roku 2011, sest. a odpovědná redaktorka R. Miliūnaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Přístup online: https://ekalba.lki.lt/naujazodziai. DOI: doi.org/10.35321/neol.

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (1941–2002), redakční kolektiv G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, hlavní redaktorka G. Naktinienė, elektronická verze, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008 (aktualizovaná verze, 2018). Přístup online: https://ekalba.lt/lietuviiu-kalbos-zodynas.

LITERATŪRA

B a l a š a i t i s A n t a n a s 1999: Dabartinės lietuvių kalbos žodyno Čikagos leidimas (1962). – Gimtoji kalba 5, 28–31.

B a l a š a i t i s A n t a n a s 1999a: Dabartinės lietuvių kalbos žodyno Čikagos leidimas (1962). – Gimtoji kalba 6, 28–32.

B a l a š a i t i s A n t a n a s 2018: Žodžiai ir žodynai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Č e p a i t i e n ė G i e d r ė, L a p i n s k i e n ė L i o n ė, sud., 2010: Atsiminimai apie Joną Jablonskį, Vilnius: Gimtasisi žodis.

E n d z e l ī n s J ā n i s 1971: Darbu izlase 1, Rīga: Zinātne.

G r i t ė n i e n ė A u r e l i j a 2017: Žodyno vaizdinys Lietuvių kalbos žodyne. – Bendrinė kalba 90, 1–19.

J a k a i t i e n ė E v a l d a 2005: Leksikografija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

JR – Jablonskio raštai 4, red. J. Balčikonis, Kaunas: Švietimo ministerijos leidinys, 1935.

K e i n y s S t a s y s 2004: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas per penkiasdešimt metų. – Kalbos kultūra 77, 76–83.

K l i m a v i č i u s J o n a s 1997: Kas yra bendrinės kalbos leksika? Sampratos, nuomonės ir prietarai. Žodyno praktika ir teorija. Vartojimo reikšmės ir problemos. – Lietuvių kalbotyros klausimai 37, 20–32.

K r u o p a s J o n a s 1998 [1968]: Rinktiniai raštai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Straipsniai / Articles

279

VIL IJA SAKALAUSKIENĖ

Lyberis Antanas 2009: Leksikografijos teorija ir praktika, sud. Z. Šimėnaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Liutkevičienė Danutė 2006: Bendrinės lietuvių kalbos žodynas. Siekiamybė ir realybė. – Leksikografija ir leksikologija 1. Aiškinamųjų bendrinės kalbos žodynų aktualijos, red. kolegija D. Liutkevičienė, R. Mikulskas, D. Murmulaitytė, sud. R. Petrokienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 9–33.

Liutkevičienė Danutė 2010: Bendrinės lietuvių kalbos žodyno struktūra, tikslai ir perspektyvos. – Kalbos kultūra 83, 141–150.

Liutkevičienė Danutė, Murmulaitytė Daiva 2015: Nuo Dabartinės prie Bendrinės lietuvių kalbos žodyno. – Leksikografija ir leksikologija 5, sud. A. Gritėnienė, red. kolegija J. Girčienė, L. Levancevič, D. Liutkevičienė, D. Murmulaitytė, V. Sakalauskienė, I. Zuicena, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 83–146.

LKŽi – Lietuvių kalbos žodyno instrukcija, Vilnius: 1980.

Mikulėnienė Danguolė 2022: Lietuvių kalbos instituto istorija: kalbotyros aneksija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Naktinienė Gertrūda 2005: „Lietuvių kalbos žodyno“ taisymai elektroniniame variante. – Kalbos kultūra 78, 191–203.

Naktinienė Gertrūda 2012: Elektroninio Lietuvių kalbos žodyno naujovės. – Kalbos kultūra 85, 92–102.

Palionis Jonas 1995: Lietuvių rašomosios kalbos istorija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Piročkinas Arnoldas, sud., 1991: Jonas Jablonskis. Straipsniai ir laiškai. Vilnius: Mokslas.

Rutkovska Kristina 2021: Leksikografiniai šaltiniai lietuvių kalbos pasaulėvaizdžio tyrimuose. – Vertybės lietuvių ir lenkų kalbų pasaulėvaizdyje 2. Liaudiškasis, tautinis, daugiatautis ir daugiakultūris paveldas, Vilnius, Liublinas: Vilniaus universiteto leidykla, 181–200.

Sabaliauskas Algirdas 1997: Kazimieras Būga ir lietuvių leksikografija. – Lietuvių kalbotyros klausimai 37, 1–4.

Sakalauskienė Vilija 2010: Dialektizmų atranka dabartinės ir bendrinės lietuvių kalbos žodynuose. – Leksikografija ir leksikologija 2. Jono Kruopo 100-osios gimimo metinės, sud. V. Sakalauskienė, A. Auksoriūtė, red. kolegija O. Karaeva, I. Lemeškin, G. Naktinienė, R. Petrokienė, V. Sakalauskienė, J. Zabarskaitė, vyr. red. Z. Šimėnaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 295–305.

280

Acta Linguistica LXXXIX

Lietuvių kalbos aiškinamųjų žodynų raida, savitumas ir tarpusavio sąsajos

Sakalauskienė Vilija 2012: Antano Juškos lietuvių–lenkų kalbų žodyno terminė medžiaga. – Priešaušrio mokslas, kultūra ir švietimas. Lauryno Ivinskio 200-osioms gimimo metinėms (su CD), sud. A. Auksoriūtė, red. kolegija D. Mikulėnienė, V. Sakalauskienė, Z. Sawaniewska-Mochowa, V. Šaūdina, P. Zemlevičiūtė, vyr. red. A. Auksoriūtė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 256–274.

Sakalauskienė Vilija 2021: Leksikografinis Jono Jablonskio palikimas. – Kultūros studijos Panevėžyje. Jonas Jablonskis, sud. L. Lapinskienė, Panevėžys: Komunikacijos centras „Kalba. Knyga. Kūryba“, 32–44.

Sawaniewska-Mochowa Zofia 2002: Ze studiów nad socjolektem drobnej szlachty kowieńskiej XIX wieku (na podstawie słowników przekładowych Antoniego Juszkiewicza), Bydgoszcz: Wydawnictwo Akademii Bydgoskiej im. Kazimierza Wielkiego.

Sawaniewska-Mochowa Zofia 2014: Lietuviški XIX amžiaus verstiniai žodynai – regioninės lenkų kalbos tyrimų šaltiniai. – Leksikografija ir leksikologija 4, sud. R. Petrokienė, red. kolegija S. Berg-Olsen, O. Kažukauskaitė, D. Murmulaitytė, V. Sakalauskienė, Z. Sawaniewska-Mochowa, J. Urbanavičienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 123–138.

Tolutienė Birutė 1961: Antanas Juška leksikografas. – Literatūra ir kalba 5, 87–377.

Urbutis Vincas 2010: Knygos apie žodžius, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Vitkauskas Vytautas 2001: Baigiant didįjį „Lietuvių kalbos žodyną“. – Kalbos kultūra 74, 109–113.

Vosylȳtė Bronė 2002: K. Būga žodynininkas. – Kelias į didįjį Žodyną, sud. K. Morkūnas, K. Vosylȳtė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 50–80.

The Development, Uniqueness and Interrelationship of Lithuanian Explanatory Dictionaries

SUMMARY

In the 19^ᵗʰ century, as a social, cultural, and literary renaissance began, many Lithuanian intellectuals recognized that, in addition to grammar books, dictionaries could also help develop the Lithuanian written language. Consequently, they embarked on the compilation of Lithuanian language dictionaries. The article reviews the development of current and

Straipsniai / Articles

281

VILIJA SAKALAUSKIENĖ

Standard Lithuanian language dictionaries from the end of the 19^th century to the first decades of the 21^st century. The exploration is grounded in the analysis of the most prominent dictionaries of the era and specific examples drawn from these references. The article also scrutinizes the most important problems that the compilers of Lithuanian explanatory dictionaries may face. The empirical basis of the study consists of the data from Antanas Juška’s Lithuanian–Polish dictionary, the card index of Jonas Jablonskis’ Material for the Lithuanian Language Dictionary, Lithuanian Language Dictionary (LKŽe), various editions of the Modern Lithuanian Language Dictionary (DLKŽ) and the data from the electronic Standard Lithuanian Language Dictionary (BLKŽe). The Lithuanian–Polish dictionary, edited by the renowned Lithuanian lexicographer and folklore collector Antanas Juška, stands as one of the most remarkable lexicographical achievements of the 19^th century. The importance and significance of this dictionary were also appreciated by Jonas Jablonskis, who took the first steps in lexicographic work by editing Juška’s dictionary. The work on the dictionary encouraged the linguist to collect material for a study of the Standard Lithuanian language, write the data on cards and catalogue them in a card index. Jablonskis’ aspiration to compile a Lithuanian standard language dictionary found practical realization in the Lithuanian Language Dictionary, which combines three different dictionaries, encompassing written and dialectal forms, texts from diverse historical periods, and modern standard language. The wealth of diverse material within this dictionary paved the way for the creation of the Dictionary of the Contemporary Lithuanian Language (1954) and its subsequent editions (1972, 1993, 2000, 2003, 2006, 2012, 2017, 2021). The electronic dictionary of the Standard Lithuanian Language that is currently being edited, distinguishes itself by featuring a distinct lexicon structure and the methodology for its compilation. Each published dictionary served as a catalyst, inspiring the writing of a new and more refined dictionary or the development of fresh editions.

Įteikta 2023 m. liepos 18 d.

VILIJA SAKALAUSKIENĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

282

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX