SLOVNÍK MYSLIVECKÝCH TERMÍNŮ

Polské a litevské „lovecké“ termíny nám poskytují mnoho poznatků o dávných dobách.

K. Būga

Podobnou publikaci jsme dosud neměli, proto je záměr připravit oborový pětijazyčný (litevský-anglický-německý-francouzský-ruský) terminologický slovník¹ opravdu dobrý. Tím spíše, že myslivost a její tradice jsou Litevcům odnepaměti blízké.

Slovník je sestaven tematicky – termíny jsou v něm rozděleny podle témat do 8 oddílů, které zahrnují přibližně 1000 abecedně řazených obecných termínů a výrazů užívaných myslivci, druhů a způsobů lovu, loveckého vybavení, plemen loveckých psů, ptáků a zvěře i částí jejich těla, jakož i názvů trofejí a loveckých pušek. Poslední dva oddíly jsou ilustrovány. U některých litevských termínů jsou v závorkách uvedena vysvětlení a za mnoha názvy zvířat a ptáků jsou uvedeny také latinské názvy. Značná část termínů má podhesla, není však zcela jasné, podle jakého principu jsou tato heslová hnízda uspořádána, protože například stádo, populace; stádo kopytníků; populace volně žijících zvířat; stádo lovné zvěře jsou uvedeny jako samostatné hlavní termíny, zatímco termíny téhož oddílu kachňata, vlčata, housata jsou zařazeny do jednoho heslového hnízda pod hlavním termínem vrh. Tato nejednotnost ve stavbě je příznačná pro celý slovník. Je dobře, že všechny hlavní i druhové termíny (s výjimkou termínů v 7. a 8. oddílu) jsou očíslovány, takže hledání požadovaného termínu usnadňují abecední rejstříky všech pěti jazyků na konci publikace; číslování termínů v nich odpovídá číslování termínů ve slovníku. I zde se však vyskytují nepřesnosti. Například termín lov kachen uvedený pod číslem 196 v rejstřících všech jazyků v textu slovníku chybí (byl vynechán), zatímco termíny označené čísly 95 a 308 nejsou ani v rejstřících, ani v textu (byly vynechány buď termíny, nebo čísla). Bylo by třeba upřesnit, že pořadové číslo termínu v rejstříku

¹ Petružis G. Medžioklės žodynas. Vilnius: Enciklopedija, 1997. 128 p.

77

není zapsáno „u každého hlavního hesla“, jak se uvádí v předmluvě (vždyť v těchto rejstřících nejsou žádná heslová hnízda!), nýbrž u každého termínu, protože lovecký revír nebo druhoroční srnec s lopatovitým parožím není slovo, ale víceslovný termín. Není také jasné, co chtěl autor slovníku vysvětlit tvrzením, že „pořadí slov ve víceslovných termínech rejstříku zůstalo stejné jako ve slovníku“. Nabízí se otázka, zda by mohlo být nějaké jiné. Kromě toho ještě než se začneme zabývat samotným slovníkem, udeří do očí nepovšimnutá tisková chyba hned v první větě předmluvy a několik nepřesností: heslová hnízda jsou z nějakého důvodu nazývána „polizdžiais“; místo termínu „střední rod“ by byl vhodnější termín „rod bezrodý“.

Je třeba uvést několik poznámek také k samotným termínům. Jedním z nejvýraznějších nedostatků tohoto slovníku je, že litevské termíny v něm nejsou opatřeny přízvukem. Přízvukování slov, a tedy i termínů, je pro uživatele litevštiny velmi důležité, proto je označení přízvuku u litevských termínů neméně důležité než uvedení rodu základního slova u německých a francouzských heslových termínů nebo označení slov užívaných pouze v množném čísle. Také se v tomto slovníku vyskytují některé drobné nepřesnosti a nejednotnosti při uvádění termínů. Například je uvedeno slovo cvičit (20), ale používá se termín dobře vycvičený (=vycvičený) pes (267). Termín odstřel (147) je vysvětlen takto: „počet zvířat, která lze ulovit nebo byla ulovena“. Jak může slovo odstřel označovat počet? Ve skutečnosti je to pouze označení činnosti. Je zvláštní, že v loveckém slovníku najdeme termín kohout (330), ale chybí termín bojovník bahenní (Philomachus pugnax). Najdeme ornitologické termíny čáp černý (Ciconia nigra), labuť zpěvná (Cygnus cygnus), ale chybí zajímavý litevský termín gargatūnas. Nenajdeme ani názvy nedávno vyhynulých lovných zvířat, např.: rys, kočka divoká aj. Pokud jsou uvedeny termíny straka, vrána, hodily by se i termíny havran polní (Corvus frugilegus), moták (Circus). Vedle (nebo místo) mezinárodních slov a termínů nám někdy chybějí litevské ekvivalenty. V čem jsou horší litevské výrazy „prověřovat, dohlížet“ oproti „inspektovat, kontrolovat“ (38); litevské „bramborová slunečnice“ oproti „topinambur“ (169); litevské „vady lopatky“ oproti „defekty lopatky“ (s. 62) a podobně?

78

Bylo by zajímavé vědět, o jaké lexikografické prameny a kritéria výběru termínů se autor slovníku opíral, neboť v oddílu „Lovečtí psi“ je uvedeno jen několik jejich plemen, zatímco v encyklopedii „Psi“ (V., 1995) je přes 50 plemen loveckých psů, například: afghánský chrt, anglický foxhound, zlatý retrívr, azavak (jižní chrt), bloodhound (pes sv. Huberta), estonský honič, clumberský španěl, krátkosrstý ohař (německý krátkosrstý ohař), lajky, dlouhosrstý ohař (německý dlouhosrstý ohař), lotyšský honič, litevský honič, ruský dlouhosrstý chrt, slugi (arabský chrt), tajgan (kyrgyzský chrt), teriéři, výmarský ohař (výmarský ohař), maďarský chrt a další.

Zde uvedené nedostatky publikace možná nejsou všechny, celkově však nesnižují význam slovníku. Snad poslouží při přípravě dalšího, dokonalejšího a úplnějšího vydání tohoto slovníku.

Nijolė BANEVĮČIENĖ

79