Kazimieras GAIVENIS

Ústav litevského jazyka, Vilnius

NĚKOLIK MYŠLENEK O TERMINOLOGII

Říká se, že na nádvoří Sorbonny stojí sluneční hodiny s latinským nápisem „Sicut umbra dies nostrae“ („Jako stín naše dny“). Věda je skutečně veliká a věčná, lidský život však krátký. Ani věda však není jako věda. Některé vědní obory se rychle rozvíjejí a hned dosahují značného pokroku, zatímco vývoj jiných je dlouhý a pomalý. Terminologie je aplikovaným vědním oborem. Na celém světě se utváří pomalu a obtížně, jako by nevěděla, k čemu se má přiklonit – k jazykovědě, informatice či k nějakému jinému vědnímu oboru. Jazykovědci se dosud terminologií příliš nezabývali patrně proto, že v ní mnoho věcí není lingvistických a je převzato z jiných věd. Specialisté tradičních jazykovědných oborů často nerozumějí obsahu (sémantice) termínů jiných oblastí ani jejich vzájemným vztahům. Naproti tomu si mnohý fyzik, matematik, lékař, ekonom či inženýr spojuje terminologii především s jazykovědou. Tyto odborníky často zaráží hodnocení forem termínů, pojetí jejich správnosti, gramatické přizpůsobování termínů a jejich přízvukování.

Terminologii začali vytvářet inženýři (E. Wüster, E. Drezen, D. Lotě a další), kteří přišli s myšlenkou mezinárodně standardizovat technickou terminologii. Říká se však, že skutečnou vědou se stala teprve tehdy, když se do jejího utváření zapojili také jazykovědci. Úspěch praktické terminologické práce skutečně do značné míry závisí na vstřícné spolupráci odborníků z různých vědních oborů s jazykovědci-terminology.

Jazykovědcům se někdy dokonce vyčítá, že nevytvářejí potřebné neologismy. O nedávno vytvořeném neologismu žiniasklaida, který se rychle rozšířil a dnes ho užívají všichni, nedávno jeden novinář napsal: „Jazykovědci opravdu žalostně nestíhají. Teprve po kolika letech užívání ‚mass media‘ se podařilo poskládat fonetický kolos ‚žiniasklaida‘. Jako z Vydūnových časů.“ Tak tohle tedy! Ukazuje se, že jazykovědci mají bdít a rychle uklízet smetí v řeči. Bohužel… Všem

89

je dobře známo, že termíny netvoří jazykovědci, nýbrž odborníci. Přesněji řečeno, tvoří je dokonce celé vzdělané obyvatelstvo národa tím, že přijímá nebo odmítá navrhované neologismy a cizí slova.

Správnost neologismů často nedokážou posoudit nejen novináři, ale ani vědci. Například při hodnocení litevského ekvivalentu termínu failas rinkmena se uvažovalo takto: „Náhrada rinkmena je nepřesná, nemůže označovat výsledek sbírání, určitý soubor. Může označovat jen jednotlivou sbíranou jednotku. Vždyť puošmena je jednotlivá ozdobná jednotka, žymena jednotlivý prvek označení, ėmena jednotlivá odebíraná jednotka atd.“ Podívejme se do vícesvazkového „Slovníku litevského jazyka“. Uvádí se v něm, že slovo rinkmenė znamená soubor. Proč tedy slovo rinkmena nemůže znamenat „soubor“? Kdo a kde stanovil, že slovo žymena znamená „prvek označení“? Naproti tomu slovo ėmena si patrně vymyslel sám autor; ve slovnících není. Správnost neologismů v terminologii tedy mohou objektivně posoudit pouze jazykovědci.

V definicích neologismů a při vysvětlování jejich vlastností se nejčastěji uvádějí dvě věci: 1) že neologismy jsou nově utvořená slova a jejich novost uživatelé pociťují; 2) že neologismy vznikají většinou v důsledku kulturního a vědeckého rozvoje a proměn společenských vztahů a pojmenovávají nový předmět nebo vyjadřují nový pojem. Tyto výroky jsou obecně správné, ale relativní. Novost životaschopných neologismů velmi rychle vyprchává, zatímco neživotaschopné neologismy mohou po celá desetiletí soupeřit s mezinárodními slovy, aniž by je vytlačily. Například slovo nuošimtis nijak nevytlačuje slovo procentas, pūdinys – komposto a podobně. Navíc není zcela přesné domnívat se, že společenský pokrok podněcuje tvorbu neologismů více než vnitřní procesy jazykového vývoje.

V některých vědních oborech se užívá málo mezinárodních neologismů, v jiných naopak mnoho. Velké množství mezinárodních slov se užívá v terminologii chemie, hudby, astronomie, informatiky a dalších oborů. Jazykovědci těžko mohou říci, zda je některý nově vzniklý mezinárodní termín potřebný, či nikoli. Je například potřebný termín benzenas vedle benzolo, butenas vedle butileno, cimenas vedle cimolo, fosfanas vedle fosfino, ksilenas vedle ksilolo, nafta

90

lenas vedle naftalenu atd. Ve skutečnosti jsou první členy těchto dvojic termíny doporučené nebo povolené k užívání IUPAC, zatímco druhé jsou v „Chemickém výkladovém slovníku termínů“ (V., 1997) uvedeny se zkratkou ntk. (nevhodný termín). Kromě toho se nyní v nomenklatuře chemických sloučenin vedle nesystematických (tradičních) názvů používají také systematické názvy vytvořené podle mezinárodních pravidel. Například nesystematický název je voda, zatímco systematický je oxid dihydrogenu; nesystematický je kyslík a systematický dikyslík; nesystematický ozon a systematický trikyslík; nesystematický kyselina boritá a systematický trihydrogen-trioxoborát (3–) atd. V jiných případech se systematické a nesystematické názvy často shodují, např.: fluorid sodný, sulfid zinečnatý, hydroxid lithný atd. Obecně mohou p o t ř e b n o s t m e z i n á r o d n í c h n o v ý c h s l o v v t e r m i n o l o g i i n e j l é p e p o s o u d i t o d b o r n í c i. Lingvisté mohou lépe pochopit pouze vztahy mezi mezinárodními a litevskými slovy.

Při vytváření terminologických neologismů a druhových složených termínů často vyvstává otázka motivovanosti. Motivované termíny se snadněji zapamatovávají a rychleji lze určit jejich místo v terminologických mikrosystémech. Motivovanost však v terminologii obecně nehraje rozhodující úlohu, protože se výborně užívají i zcela nemotivované termíny, stejně jako cizí slova, jejichž motivace nám vůbec není srozumitelná, např.: barn „jednotka účinného průřezu jaderných procesů, při nichž vznikají radioaktivní izotopy“, cimen „1-isopropyl-4-methylbenzen“, damara „ztuhlá pryskyřice tropických stromů Agathis dammara“, potto „poloopice Perodicticus potto, žijící v Africe“ atd. Takových termínů jsou tisíce a tisíce. Lze se snad domnívat, že motivace je důležitější u druhových než u rodových termínů. Vždyť druhy se od sebe odlišují přívlastečnými označeními, která vyjadřují podstatné rozlišovací znaky. V terminologii se však vyskytují případy, kdy druhový znak „odporuje“ slovotvornému významu hlavní složky, např.: rákosník křovinný (Acrocephalus dumetorum Blyth), žampion lesní (Agaricus silvaticus), kudrnatka houbomilná (Megasternum boletophagum Marsh.) a podobně. Takové termíny nejsou vadné a není třeba je opravovat. Odborníci z různých vědních a výrobních oborů někdy velmi energicky obhajují nesprávně užívaná činná příčestí

91

užívaná jako druhové přívlastky (např. omamné nápoje, rozhodující hlas apod.) a odsuzují terminologizovaná genitivní slovní spojení (např. silniční provoz, ochrana práce, státní kontrola apod.). Terminologizace přece nemůže odstranit rozdíly ve významech slovních spojení obecného jazyka ani z nich učinit přísně jednoznačné výrazy. Obecně odborníci z různých vědních a výrobních oborů při praktické terminologické práci často přeceňují význam motivovanosti pro přesnost termínů a terminologii příliš logizují. Obsah termínu není jeho lexikální význam, nýbrž definice, která nezávisí ani na motivovanosti termínu, ani na jeho slovotvorném významu.

Polský terminolog S. Gajda ve své knize „Úvod do terminologie“ („Wprowadzenie do teorii terminu“) (Opole, 1990) píše, že termín není služebníkem dvou, nýbrž mnoha pánů. Je tomu tak proto, že terminologie souvisí jak s filozofií vědy, tak s logikou, lingvistikou, psychologií, informatikou atd. Proto také vyvstává otázka, zda je možná komplexní teorie terminologie. S. Gajda na ni odpovídá kladně. Komplexní teorie terminologie je důležitá i proto, že mezinárodní koordinace terminologie, příprava terminologických norem a vytváření terminologických databází jsou dnes stále aktuálnější.

Doručeno 25. 5. 1998

92