O NÁZVECH KVĚTIN, JEJICH BAREV A DALŠÍCH VĚCECH

Je běžné zdobit a zvelebovat domovy i jejich okolí. Ať je svět kolem nás jakkoli příjemný či nepříliš příjemný, bez květin se neobejdeme. „Květiny jsou našimi dobrými přáteli v radosti i smutku, provázejí nás od narození po celý život, dokážou beze slov vyjádřit nejkrásnější lidské city, vytvořit sváteční náladu a zdravé prostředí a dodat duchovní sílu“¹.

U usedlostí, zejména v letních zahradách obyvatel měst, a dokonce i na balkonech vícepodlažních domů lze spatřit květy nejrůznějších barev. Na záhonech se stále vysazují odedávna oblíbené květiny, například: avizių, bitučių, jurginų, katilėlių, medetkų, ramunių, tulpių, žirnelių, žirniukų, v noci vonící nakti­nukių, naktibal­dų. Často se však stává, že se pěstovaným květinám dávají cizí názvy, ačkoli mají i krásné litevské názvy; například kankalicas, kankalijas, prancūzus bychom měli nazývat auskarėliais; pinavijos, pivonijos, panavijos se mají nazývat bijūnais; zinijos – puikiosiomis gvazdūnėmis; takzvané pliokcijas nebo plioksus bychom měli nazývat flioksais; čebatėlius, čebatukus, bernardinus – mėlynosio­mis kurpelėmis; hojně kvetoucí balsaminkas – sprigėmis; uzarėlius – nasturtėmis; konvalijas bychom měli nazývat pakalnutėmis; nikoli šarelis, šparas, nýbrž vaistinis smidras; karoliukai se mají nazývat žydrėmis. Všechny je tu samozřejmě ani nelze vyjmenovat.

Nyní se ze zahraničí dovážejí nejrůznější květiny, s nimiž se mohou zájemci o rostliny a pěstitelé seznámit v příslušných publikacích. V knihkupectvích se vyjímají velké, bohatě ilustrované knihy „Květiny“, „Mezi květinami“, „Kniha květin“, „Zahradní květiny“, „Pokojové květiny“ a další, vycházejí časopisy „Květinová zahrada“, „Zahradní barvy“, „Naše zahrady“ a tisknou se dokonce i knížky pro mladé zahrádkáře, například „Základy zahradničení“, „Moje bylinky“; o květinách a zahradních rostlinách se píše v časopise „Náš domov“. Samozřejmě je třeba zmínit také katalogy firmy „Florexlit“, které se v roce 1999 dostaly do nejedné domácnosti.

¹ Balvočiūtė J., Gudanavičius S. Jaunajam gėlininkui. K.: Šviesa, 1988. P. 3.

98

katalog semen květin vydaný společností „Biofonas“. Oči přitahuje množství mimořádně barevných letáků, informačních listů a drobných katalogů různých firem, které představují semena rostlin, různé druhy květin, sazenice okrasných rostlin, přípravky pro jejich péči, nářadí, způsoby hnojení, směsi kompostové zeminy a podobně.

Tímto krátkým článkem jsme chtěli upozornit na některé jazykové záležitosti ve zmíněných publikacích a brožurách.

Nejkrásnější a nejpodivnější květiny jsou představeny výborně, bohužel však někdy uniknou pozornosti názvy, které nejsou příliš vhodné k užívání. Někdy tyto názvy svým zněním vyvolávají vedlejší, negativní představy, například heliosperma, leptosifonas. Mnohé názvy převzaté ze zahraničí nejsou přizpůsobeny naší fonetice. Nezlámejme si při jejich vyslovování jazyk? Zde je několik příkladů: alstromerija, brachiskomė, centrodenija, cinerarija, dizigoteka, ekremokarpas, eschinan tas, ešolcija, faukarija, godecija, hipocirta, hortaderija, hutčinzija, ipomėja, kosmidijumas, nyrembergija, rodžersija, salpiglosa atd. Pro tyto a mnohé další dovážené květiny by se velmi hodily litevské ekvivalenty. Návrhy, jak litevsky pojmenovat ozdobné, krásné květiny, které se dosud označují pouze cizím názvem, by mohli předkládat nejen jazykovědci, ale i pěstitelé květin, prodejci, aranžéři kytic a podobně. Chceme-li najít vhodný název, musíme mít květiny často na očích, pozorovat, jak rostou, a dokázat rozpoznat jejich zvláštní vlastnosti.

Stojí za to připomenout nové litevské názvy květin, které navrhl jazykovědec Kazimieras Gaivenis. Margalapė difenbachija – rostlinu z čeledi árónovitých – navrhuje K. Gaivenis nazývat ajerūne. Pokojovou květinu z čeledi liliovitých, často pěstovanou v místnostech, – sansevjerą, jejíž dlouhé dužnaté listy připomínají meče, navrhuje v litevštině nazývat karduote. Hutčinzijas, takzvané květiny rostoucí v trsech, by bylo možné nazývat kupstūnėmis. Pokojovou květinu s velmi dekorativními listy, která se často pěstuje v místnostech, se navrhuje nazývat nikoli kaladžiu, nýbrž lapainiu. Avortiją zdobí především krásné, panašované listy. V litevštině se navrhuje nazývat ji margule. Květinu, která rozkvétá na záhonech časně zjara a nazývá se cizím slovem erantis, navrhuje K. Gaivenis nazývat pavasariuku. Tečkovaná beloperone kvete drobnými tečkovanými kvítky. Její květenství připomínají chmelové šištice,

99

proto by český název rodu mohl být spurguotė. Sternbergův chlorofyt kvete drobnými bílými kvítky, ale pozornost obvykle nepřitahují ony, nýbrž trsy kořínků vyrůstající z vrcholů stonků. K. Gaivenis navrhuje nazývat tuto květinu litevským slovem viksvūnė².

Mnohá květina již má dobrý domácí název, který je mnohým známý, ale bohužel se na něj někdy zapomíná. Například oči potěší prvosenky rozkvétající na zahrádkách a v květinových záhonech raktažolės. Dříve byly prvosenky pouze zahradními květinami, nyní se pěstují i v interiérech. Neměly by se již nazývat primulėmis. V mnoha zemích se již prosazuje litevský název kardeliai pro pěstované gladioli, gladiolusai. Pěstitelé květin rozlišují bijūną ir pinaviją, ačkoli ve skutečnosti jde pouze o různé druhy téhož rodu. Název pinavija neboli pivonija pochází z latinského názvu Paeonia L. Velkokvěté rostliny, jejichž hlavy se sklánějí, pěstované v léčivých zahradách a na klášterních pozemcích a přivezené do Litvy před několika staletími, je tedy třeba nazývat také bijūnais. Krásné záhonové květiny vilkdaligiai pěstitelé květin poměrně často nazývají cizím názvem irisai. Bohatě a dlouho kvete geranija. Hodí se zejména do záhonů a k osázení balkonů, vhodnější je však jiný název – snaputis. Drobným květinám, často pěstovaným v záhoncích, balkonových truhlících a květinových nádobách na okenních parapetech, se nemá říkat balsaminomis, balsaminkomis. Tato půvabná květinka se má nazývat sprige. Zahrádky zdobí až do prvních mrazů dlouho kvetoucí květina tagetė, jejíž název vypůjčený z latiny se často objevuje v různých publikacích. V „Současném slovníku litevštiny“ z roku 1993 (dále DLKŽ₃) (s. 688) se však uvádí, že zmíněná zahradní rostlina s pronikavou vůní se má nazývat jinak – serentis. Květy balkónově pěstovaného heliotropo (nikoli však elijotropo) voní po vanilce; rostlina má tmavé, nádherně zbarvené, vrásčité listy, a proto by se mohl ujmout název raukšlius.

V mnoha pokojích se pyšní odedávna v Litvě pěstovaná květina z čeledi áronovitých – kalija. Má také litevský název žinginys. Květinové okno rozveseluje ciklamenas, kterému se v časopisech pro pěstitele květin výstižně říká Alpių žibuokle.

² Gaivenis K. Siūlome kelis lietuviškus gėlių pavadinimus // Kalbos kultūra. Sąs. 69. 1997. P. 46–48.

100

Gerbery lze koupit řezané, někteří je pěstují v květináčích, takže jejich květy těší po celý rok. Vyskytují se v nejrůznějších a nejpestřejších barvách. Nemají se však nazývat herbera, nýbrž gerbera³.

Ve výše zmíněných publikacích a brožurách převažují jednoslovné názvy. Část nomenklatorických slov jsou jednoduše názvy rodů přizpůsobené systému litevštiny, např.: achimenė, brunfelsija, dipladenija, dipterakantas, erantema, eševerija, gardenija, iksora, krosandra, puansetija, stefanotis atd. Další část jednoslovných názvů tvoří slova obecného jazyka upravená k tomuto účelu, např.: ąsotenis, bajorė, gvaizdūnė, katilėlis, margenis, mėlenis, nakviša, rykštenė, snaputis, sprigė, sukutis, šilokas, vaistutis, viks­vuolė, žvaigždūnė a další.

Je třeba upozornit na to, že existuje mnoho složených názvů, které umožňují pojmenovat rostlinu kratším a poměrně výstižným slovem, např.: gebenkrūmis, juodgrūdė, karpažolė, kauliauogė, kiškiako­pūstis, liūtpėdė, pilarožė, plačiaragis, rugiagėlė, saulėgraža, storalapis, šilagėlė, viks­vamel­dis, žiognagė a další.

Zvláště však vyniká skupina složených názvů tvořených z několika slov. Složené názvy se užívají, chceme-li vyzdvihnout určitou vlastnost nebo upřesnit termín, např.: listové kaktusy, kapradina širokolistá, zvonek drobnokvětý, chamedorea půvabná, kalistemon žlutavý, vonné pelargonie a podobně.

Je velmi důležité, aby byl složený název správně utvořený i gramaticky správný.

Druh nebo odrůda květiny se obvykle označuje přídavnými jmény s určitým tvarem, proto má být nikoli žlutá lilie, ale lilie žlutá; nikoli bílý zvonek, ale zvonek bílý; nikoli koniklec obecný, ale koniklec prostý; nikoli modrý kosatec, ale kosatec modrý, stejně jako slunečnice obecná, lobelka obecná apod. Užívá se a píše nikoli voňavý narcis, voňavé noční květiny, ale narcis vonný, noční květiny vonné.

V různých publikacích by se neměl lišit název rodu téže květiny, např.: lat. Celosia, litevsky celiozija, celioza – mělo by být ce-

³ Terminologijos taisymai / Liet. k. inst.; Parengė K. Gaivenis ir kt. V.: Mokslas, 1992. P. 44.

101

liozija; lat. Zephyranthes, liet. zefyrantas, zefirantas – mělo by být zefyrantas; lat. Hydrangea, liet. hortenzija, ortenzija. DLKŽ₃ (s. 198) uvádí název zahradního nebo hrnkového keře z čeledi lomikamenovitých hortenzija.

Chceme-li rostliny popsat, je třeba co nejpřesněji určit jejich barvu, proto je vhodné věnovat pozornost způsobům jejího pojmenovávání. Autoři píšící o rostlinách často volí přídavná jména s příponou -inis, -ė, jimiž lze vyjádřit podobnost s barvou předmětu označeného základovým slovem, např.: meruňková, šeříková, pomerančová barva; květy malinové barvy; zlaté květy; kaštanový střed květu; krémové okvětní lístky; mrkvový odstín; cihlová barva; růžové poupě; lístky stříbřitě zelené barvy; písková barva; květ třešňové barvy atd.

Srovnání s konkrétním předmětem, která se často objevují, by měla zajímat nejen jazykovědce, např.: barva slonoviny; okvětní lístky citronové barvy; květy citronově žluté barvy; péřovité květy jantarové barvy; barva žloutku; střed květu v barvě tmavého černého rybízu.

Je samozřejmé, že mnoho závisí na dohodě, protože mnohá dříve uvedená přídavná jména mají přenesený význam podobnosti, např.: střed květu se zlatým očkem, tj. se očkem zlaté barvy.

Je třeba znovu připomenout časté chyby v užívání pádů, které se také často opravují. V brožurkách se cíl a účel nesprávně vyjadřují genitivem ve spojení s dativem slovesného podstatného jména, např.: jedna z nejkrásnějších jarních rostlin, vhodná k ozdobení alpínia (=k ozdobení alpínia); bohatě kvetoucí rostlina, vhodná k ozelenění stěn (=k ozelenění stěn); vytrvalá rostlina, ideální do kytic a k sušení (=k sušení); plody se používají k ozdobení podkroví a exteriéru (=k ozdobení prostor a exteriéru); používá se k osázení okrajů květinových záhonů (=k osázení okrajů květinových záhonů) a podobně.

Při doslovném překládání z jiných jazyků vznikají nová slova a syntaktické konstrukce, které nejsou vždy dobře utvořené, např.: množství sférických (=kulovitých), plných drobných květů; kompaktní (=malá, nízká, hustě větvená, hustě olistěná) květina, keř; má velké krásné žluté okvětní lístky a široké středové disky (=di-

102

velký střed, centrum); suší se ne zcela (=ne úplně, sotva) rozvité květy; prostředky proti škůdcům (=prostředky na ochranu před škůdci); tradiční lupina výrazně (=velmi) vylepšuje barevnou paletu.

Již v „Terminologijos taisymai“ bylo uvedeno, že výraz amžinai žaliuojantieji augalai by se měl nahradit normativním názvem visžaliai augalai (s. 14), a místo spojení gėliniai augalai by se mělo užívat jednoduše gėlės (s. 41).

Poměrně často se uvádí, že určitou květinu lze pěstovat na květinových záhonech, v zahradních kontejnerech. V litevštině se mezinárodní slovo konteineris užívá v poměrně úzkém významu – „velká bedna k přepravě nákladu“ (DLKŽ₃, s. 324). V tomto případě ovšem není příliš vhodné nahradit jej výrazem sodo dėžė, protože uvedeným spojením se obvykle označuje jakási kůlna, v níž se ukládá zahradní nářadí. Místo sodo konteinerio, dėžės by se snad lépe hodilo sodo vazonas, vazondėžė, gėliadėžė a podobně. Mimochodem, slovo gėliadėžė ve významu „bedna k venkovní výsadbě květin“ je zahrnuto v DLKŽ₃ (s. 169).

Rozmanitost označení míst k pěstování květin nezaostává za rozmanitostí květin samotných. Vedle obvyklých termínů květinový záhon, záhonek, květináč a dalších se objevila řada nových názvů, např.: balkonový a okenní truhlík, květinová krabice, závěsný koš, závěsný květináč, polokeř, květinový košík, květináč, květinová stěna, (květinová) zahradní káď, květinová police, květinová police-schod (lépe nazývat stupňovitou květinovou policí). To vše pomáhá odhalovat krásu květin a činí prostředí útulným a příjemným. A to opravdu všichni potřebujeme!

Literatūra

1. B a l v o č i ū t ė J., G u d a n a v i č i u s S. Jaunajam gėlininkui. K.: Šviesa, 1988.

2. Botanikos vardų žodynas. V.: Botanikos institutas, 1998.

3. Dabartinės lietuvių kalbos žodynas / Liet. k. inst.; Redkol.: S. Keinys (vyr. red.) ir kt. 3-čiasis patais. ir papild. leid. V.: Mokslo ir enciklopedijų l-kla, 1993.

4. Dabartinės lietuvių kalbos gramatika / Red. V. Ambrazas [K. Garšva, A. Girdenis ir kt.]; Lietuvių k. inst. V.: Mokslo ir enciklopedijų l-kla, 1993.

5. G a i v e n i s K. Siūlome kelis lietuviškus gėlių pavadinimus // Kalbos kultūra. Sąs. 69. 1997. P. 46–48.

6. K e i n y s S. Terminologijos abėcėlė. V.: Mokslas, 1980.

103

7. Plateliai: monografija. V.: Versmė, 1999.

8. Tarptautinių žodžių žodynas / Vyr. enciklopedijų red.; Ats. red. V. Kvietkauskas. V.: VER, 1985.

9. Terminologijos taisymai / Liet. k. inst.; Parengė K. Gaivenis ir kt. V.: Mokslas, 1992.

10. Trumpas anglų–lietuvių ir lietuvių–anglų kalbų augalų biologijos terminų žodynas / Parengė Ona Rupainienė. V.: UAB „Nacionalinių tyrimų centras“ leidykla, 1998.

Dana VAINAUSKIENĖ

104