Albina AUKSORIŪTĖ

Ústav litevského jazyka

INDIVIDUÁLNÍ ROSTLINNÁ JMÉNA V L. IVINSKÉHO POLSKOŽEMAITSKÉM SLOVNÍKU A V DÍLE PRIGIMTŪMENĖ

Laurynas Ivinskis (1810–1881), greta Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos, laikytinas vienu iš pirmųjų lietuviškų gamtos mokslų, ypač botanikos, terminų kūrėjų. Dauguma darbų, kuriuose jis pateikė lietuviškų botanikos terminų, taip ir liko neišspausdinti, tarp jų minėtini Lenkų–žemaičių kalbų žodyno ir Prigimtūmenės rankraščiai.

Rukopis (Słownik polsko-żmudzki) je nejrozsáhlejším Ivinského slovníkem z dochovaných dvou dvojjazyčných a jednoho čtyřjazyčného slovníkového rukopisu. Zahrnuje písmena A–R a má 2060 stran. Rukopis slovníku je uložen v knihovně Polské akademie věd v Krakově. Přesné datum, kdy byl tento slovník dokončen, není známo, z Ivinského dopisů však lze usuzovat, že jej autor napsal kolem konce roku 1862 nebo v roce 1863 (viz Ivinskis 1995: 465–467). Ivinskis do pojednávaného slovníku zařadil řadu nomenklatorických názvů z botaniky, zoologie a mineralogie, k nimž na mnoha místech uvedl také latinské ekvivalenty. Slovník obsahuje přes 350 názvů rostlin, většinou rodových (podrobněji viz Auksoriūtė 1999: 22–33).

Ivinského Prigimtūmenė je odborné dílo o dvou částech, napsané později než slovník; vzniklo přibližně kolem roku 1870. Rukopis Prigimtūmenės je stejně jako výše zmíněný slovník uložen v Krakově, zatímco koncept první části a rejstříky jejích litevských, latinských, polských a německých ekvivalentů se nacházejí v rukopisném oddělení knihovny Ústavu litevské literatury a folkloru. V první části rukopisu Žemėmina Ivinskis popisuje mineralogické předměty a vedle litevského termínu uvádí latinský, polský a někdy i německý ekvivalent. Druhá část, Žolėmina, je systematickým soupisem názvů hub a rostlin, který obsahuje litevské názvy 218 čeledí a více než 2520 rodů a jejich ekvivalenty v latině, polštině a němčině. Autor sestavil také abecední rejstříky ekvivalentů ve všech jazycích (podrobněji viz Jankevičius, Jankevičienė 1962: 151–163; Auksoriūtė 1998: 102–110).

135

Ačkoli polskožemaitský slovník a Prigimtūmenė jsou díla různého charakteru — první je překladový slovník a druhé odborné dílo — názvy rostlin v nich uvedené lze porovnat, protože latinské ekvivalenty ve slovníku umožňují určit totožnost litevských názvů. Článek zkoumá a porovnává pouze názvy rostlin vytvořené individuálně L. Ivinskisem, které jsou uvedeny v obou dílech, neboť terminologizované lidové názvy rostlin se obvykle neliší.

Bylo porovnáno přibližně 80 názvů rostlin zařazených do obou Ivinského rukopisů. Lze je rozdělit do dvou skupin: 1) ve slovníku i v díle Prigimtūmenė jsou pro označení týchž rostlin uvedeny stejné názvy a 2) názvy rostlin, které se liší, tj. tatáž rostlina je ve slovníku pojmenována jedním způsobem a v díle Prigimtūmenė jiným.

Názvy rostlin první skupiny tvoří přibližně 54% porovnávaných názvů. Z hlediska slovotvorby jsou tyto názvy poměrně rozmanité; nejčastěji jde o odvozeniny s příponou, např.:

-ainis: lat. Arrhenatherum, pol. Wysypka, awižainis ~ avižainis (: aviža) Ž VIII 1619, P 125, srov. avižuolė BVŽ 1998: 41; lat. Commelina, pol. Przewdziękła, žiedra[j]nis ~ žiedrainis (: žiedras „žydras“ LKŽ 2002) Ž VII 1373, P 130; lat. Mesembryanthemum, pol. Przypołudnik, spūgāinis ~ spūgainis (: spūgas „pupínek“) Ž VIII 1467, P 186, srov. pluoštagėlė BVŽ 1998: 195; lat. Silybum, pol. Ostropest, pstrošt, margāinis ~ margainis (: margas) Ž VIII 1557, P 253, srov. margainis BVŽ 1998: 277.

-enis: lat. Dactylis (Dactylis glomerata Ž), pol. Rżniączka, psia trawa Ž, niestrawa P, pievēnis ~ pievenis (: pieva) Ž VIII 1551, 1553, P 125, srov. lat. Dactylis glomerata, šunažolė Iv, Mln, syn. pamienis Iv St LBŽ 1938: 115, šunažolė BVŽ 1998: 107; lat. Erythronium, pol. Psi ząb Ž, szewnik P, skajstēnis ~ skaistenis (: skaistus) Ž VIII 1551, P 134, srov. eritronis BVŽ 1998: 126; lat. Smyrnium, pol. Przewłoka, gardoklēnis ~ gardoklenis (: gardoklis) Ž VII 1379, P 196 (za základ tohoto derivátu je třeba považovat jiný název rostliny, který uvedl Ivinskis – gardōklis, lat. Angelica Archangelica Ž II 245).

-enė: lat. Methonica, pol. Pysznokwiat, wdziękostawa Ž, stebuklėnė ~ stebuklenė (: stebuklas) Ž VIII 1596, P 133; lat. Saponaria, pol. Psie goździki Ž, mydlnica, mydlownik P, muilėnė ~ muilenė (: muilas) Ž VIII 1551, P 182, srov. putoklis BVŽ 1998: 267; lat. Isopy-

136

rum, pol. Przyjemka, zdrojówka, rautėnė ~ rautenė (: rautas) Ž VII 1425, P 161, srov. bligna BVŽ 1998: 164.

Některé odvozeniny jsou tvořeny velmi vzácnými příponami (-minys, -menis, -mūnis, -mūnys, -ėnis, -ėtis, -ėtras aj.), např.: lat. Chara, pol. Ramienica, suktminis Ž VIII 1622, sūktminis ~ suktminys (: suktas) P 96, srov. maurabragis Mln, syn. graudele Iv LBŽ 1938: 83, maurabragis BVŽ 1998: 81; lat. Potamogeton (Potamogeton natans Ž), pol. Rdestnica, wrzecznica Ž, wrzecznik, wodnica, rdestnica P, vandminis Ž VIII 1636, vandminis ~ vandminys (: vanduo) P 119, srov. lat. Potamogeton natans, plūduriuojančioji plūdė, syn. plaudenės Iv LBŽ 1938: 277; lat. Diospyros, pol. Przysproa, juodmūnis ~ juodmūnis (: juodas) Ž VII 1497, P 216, srov. persimonas; juodmedis BVŽ 1998: 114; lat. Cynoglossum (Cynoglossum officinale Ž), pol. Psi język, lėžmūnis ~ ležmūnys (: ležti „lehnout si, ochabovat (o rostlinách)“ DūnŽ 1976: 174) Ž VIII 1551, P 233, srov. šinlielė BVŽ 1998: 106; lat. Helichrysum, pol. Radostka, suchokwiat P, sausūmėnis ~ sausūmenis (: sausas) Ž VIII 1614, P 255, srov. šlamutis BVŽ 1998: 150; lat. Albuca, pol. Ptaszla, sūltienis ~ sultenis (: sultys) Ž VIII 1562, P 132; lat. Erineum, pol. Rdzawnik, rudietras ~ rudėtras (: rudas) Ž VIII 1637, P 48 aj.

Poněkud méně se vyskytují předponové odvozeniny (pa-, san-, ap-), např.: lat. Cycas, pol. Rdzenica, pāverbė ~ paverbė (: verba) Ž VIII 7, P 143, srov. cikas BVŽ 1998: 104; lat. Cynometra, pol. Psia rózga Ž, Otrewa P, pāpienis ~ papienis (: pienas) Ž VIII 1551, P 211; lat. Eranthis, pol. Rannik, sānwasāris Ž VIII 1625, sānwasāris ~ sanvasaris (: vasara) P 161, srov. erantis BVŽ 1998: 124; lat. Majanthemum, pol. Pst roczek, pādziaugsmis ~ padžiaugsmis (: džiaugsmas) Ž VIII 1556, P 131, srov. Majánthemum bifólium, medutė, syn. mieji̇gas Iv LBŽ 1938: 210.

Byla nalezena jedna koncovková odvozenina: lat. Cunonia, pol. Radziliszek, āp- rāžgis ~ apraizgis (: apraizgė) Ž VIII 1616, P 188, a jedno složené slovo: lat. Euphorbia, pol. Psie mleko, wilczomlecz lancetowaty Ž, Ostromlecz P, kārtpienė Ž VIII 1551, kārtpienė ~ kartpienė (: kartus + pienas) P 150, srov. karpažolė, syn. kartpienė Iv LF 1971: 580.

U čtvrtiny názvů této skupiny je tvoření nejasné, protože není znám základ odvození, např.: lat. Atraphaxis, pol. Racięžnica, aj-

137

szmas Ž VIII 1607, ājszmas ~ aišmas P 157; lot. Banksia, lenk. Pyszlin, skūbras ~ skūbras Ž VIII 1595, P 155; lot. Bupleurum, lenk. Przewiercień, daunzas Ž VII 1375, lānszas ~ lansās P 192, plg. gaivenis BVŽ 1998: 59; lot. Coldenia, lenk. Kociąg, strāmas ~ stramas Ž VIII 1607, P 234; lot. Excaecaria (Excaecaria agalocha Ž), lenk. Rajskie drzewo Ž, Ślepin, slepodrzew P, araszas rōjiskāsis Ž VIII 1620, āraszas ~ arasas P 150; lot. Farsetia, Berteroa, lenk. Pyleniec, plė jnis ~ plėinis Ž VIII 1591, P 176, plg. Berté́roa incána, pilkoji miltinaitė Iv LBŽ 1938: 48, miltinaitė BVŽ 1998: 51; lot. Fedia, lenk. Rapunkul, nājstis ~ naistis Ž VIII 1629, P 252; lot. Oenanthe, lenk. Przewłóka, ilksnis ~ ilksnis Ž VII 1379, P 192, plg. Oenánthe aquática, vandeninė išnė Iv LBŽ 1938: 237, išnė BVŽ 1998: 208; lot. Ornithopus, lenk. Ptaszyniec, sānstris Ž VIII 1562, sānstris ~ sanstris P 208, plg. Ornithopus sativus, sėjamoi seradelė Iv; sin. saradelė Iv LBŽ 1938: 241, seradelė BVŽ 1998: 211; lot. Valerianella, lenk. Rapontyka, klāinis ~ klainis Ž VIII 1627, P 252, plg. Valerianella olitória, sultenė Iv, Mln LBŽ 1938: 365, sultenė BVŽ 1998: 307.

Názvy uvedené ve Slovníku a v Prigimtūmenė pro označení týchž rostlin se zcela neliší ani svou podobou, ani pravopisem; jen u některých názvů se liší diakritické znaménko. Z probírané skupiny se dnes užívá pouze jeden Ivinského novotvar, margainis, pro označení téhož lat. rodu Silybum (viz LBŽ 1938: 323 a BVŽ 1998: 277). Kdyby bylo vytištěno alespoň jedno z uvedených Ivinského děl, možná by se ujalo více jeho novotvarů, jejichž motivace je jasná.

Při sestavování Lietuviškas botanikos žodynas nebylo využito uvedených Ivinského rukopisů; názvy rostlin byly převzaty z kalendářů a z dalších Ivinského rukopisů, které získal Kazys Grinius. Při prohlídce názvů rostlin a synonym zařazených do LBŽ lze zjistit, že pro označení některých již zmíněných rostlin jsou v něm uvedeny jiné Ivinského názvy než v probíraných rukopisech, např.: šunažolė, išnė, sultenė, miltinaitė, seradelė, které se užívají i v současné botanické nomenklatuře (viz BVŽ 1998). Čtyři z uvedených názvů – išnė, miltinaitė, sultenė, šunažolė – jsou nejspíše Ivinského odvozeniny, zatímco pátý název je přejaté slovo (viz také Matulionis 1907: 12, 23, 60). Ještě dva Ivinského názvy jsou v LBŽ uvedeny jako synonyma, např.: graudelė (lat. Chara) a plau-

138

denės (lat. Potamogeton), v současné nomenklatuře se však nepoužívají. A pouze jeden novotvar Ivinského z probírané skupiny je v LBŽ uveden jako synonymum – kartpienė.

U značné části názvů rostlin druhé skupiny, tedy těch, které se liší v Lenkų-žemaičių kalbų žodynas a Prigimtuomenė, je jejich tvoření rovněž nejasné, např.: lat. Aulax, pol. Rososna, dròmienis ~ dromenis Ž IX 1722, plīntas ~ plýntas P 154; lat. Dirca, pol. Rzemienica, jèrkāinis ~ jerkainis Ž X 2046, sàjluwas ~ sailuvas P 155; lat. Epacris, pol. Rzęst, jūstras ~ jūstras Ž X 2051, tièkšzras ~ tiekšras P 14; lat. Himantalia, pol. Rzemienica (v Prigimtuomenė není uveden polský ekvivalent), stièm uo ~ stiemuo Ž X 2046, sànkietris ~ sankietris P 96; lat. Onosma, pol. Rumianica, ràumiē ~ raumė Ž X 2007, lièsmuō ~ liesmuo P 233; lat. Umbilicus pendulinus, pol. Rząsa wietrzna, gīniāwas ~ gyniavas Ž X 2041, lat. Umbilicus, pol. Urocznik, pępowiec, ēl k r a s ~ el kras P 187; lat. Sisyrinchium, pol. Ryjaczek, jèlis ~ jelis Ž X 2027, sànrinklis ~ sanrinklis P 136, srov. vikšruolė BVŽ 1998: 278 aj. Uvedené rostliny, s výjimkou poslední, nejsou zařazeny ani do LBŽ, ani do BVŽ.

Při porovnání různých názvů uvedených v probíraných dílech pro označení téže rostliny lze zjistit, že názvy vytvořené Ivinským se nejčastěji zcela liší. Názvy rostlin, jejichž tvoření je jasné, se liší jak základovým slovem, tak derivačním formantem; jen několik názvů lze vzájemně spojit. V Slovníku je lat. Nasturtium, pol. Rūkie w označeno názvem gárstis ~ garstis Ž X 2005, zatímco v Prigimtuomenė je uvedena předponová odvozenina pàgārs tis ~ pagars-tis P 161, jejímž základovým slovem je nejspíše název této rostliny uvedený ve Slovníku (srov. rėžiukas BVŽ 1998: 203). Naopak lat. Thalictrum, pol. Rutewka – ve Slovníku odvozenina rùtmetië ~ rūtmetė Ž X 2017, za jejíž derivační základ by snad bylo možné považovat odvozeninu s příponou -mė rùtmiē ~ rutmė P 161, uvedenou v Prigimtuomenė pro označení této rostliny (srov. vingiris, syn. rūtnicis Iv LBŽ 1938: 344). Za zmínku stojí také názvy dvou rostlin, které vycházejí ze stejných základových slov: lat. Agrimonia, pol. Rzepik, twìlkietris ~ tvilkėtris (: tvilkės + -ėtris) Ž X 2048 a twìlkēnē ~ tvilkenė (: tvilkės + -enė) P 203 (srov. lat. Agrimonia Eupatoria, dirvuolė gydūnė, syn. tvilkės Iv, St LBŽ 1938: 11, dirvuolė BVŽ 1998: 22); lat. Cakile, pol. Rukwiel, snapėjnis

139

~ shapeinis (: shapas + -einis) Ž X 2005 a s n ā p o t i s ~ snapotis (: snapas + -otis) P 178 (srov. lot. Cákile maritima, pajūrinė stoklė Iv, St LBŽ 1938: 60, stoklė BVŽ 1998: 60).

Tvorba některých odlišných názvů rostlin je v jednom Ivinského rukopisu zřejmá, zatímco tvorbu názvů uvedených v jiném rukopisu lze vysledovat obtížněji, nebo je zcela nejasná. Několik příkladů názvů rostlin, jejichž tvoření je ve Slovníku zřetelnější: lat. Marchantia, pol. Porostnica, kerpėnė ~ kerpenė (: kerpė + -enė) Ž VI 1225, i w a j r i s ~ yvairis P 99, srov. maršantija BVŽ 1998: 190; lat. Onobrychis; pol. Rzesnia, d ò b i l ė n i s ~ dobilėnis (: dobilas + -ėnis) Ž X 2050, s ž i b r u n i s ~ šilbrunis P 209, srov. lat. Onobrychis viciaefolia, komonice setá, syn. jungenes Iv, St, sparceta Iv LBŽ 1938: 238, esparcetas BVŽ 1998: 209; lat. Pegamum, pol. Rutewnik, r u t ė j n i s ~ rūtėnis (: rūta + -ėnis) Ž X 2017, g a n d r ò n i t i s ~ gandonitis P 165, srov. peganas BVŽ 1998: 219; lat. Sium, pol. Potocznik, u p ė n i s ~ upenis (: upė + -enis) Ž VII 1249, l a n t ė k l i s ~ lanteklis P 192, srov. dregmenė Iv LBŽ 1938: 324, dregmenė, sin. lanteklis Iv LF 1976: 61; lat. Jacquinia, pol. Rozwidzcznia, s k à i s t r a ~ skaĩstra (: skaistrus + -ra) Ž X 1981, j ò k ū n i s ~ jokūnis P 218 aj. Tato posledně uvedená rostlina není zařazena ani do LBŽ, ani do BVŽ.

Názvy rostlin, jejichž tvoření je v Prigimtūmenė jasnější, například: lot. Celastrus, pol. Roślidlawa, d à j g ò n i s ~ daigonis (: daigoti „ničit, zabíjet“ + -onis) P 213, r ù t w i e n i s ~ rūtvenis (?: rūtva + -ėnis) Ž IX 213, srov. smaugikas BVŽ 1998: 74; lot. Galega, pol. Rutwica, ž i r n ū k l a s ~ žirnūklas (: žirnis + -ūklas) P 207, r ù t w à j n i s ~ rūtvanis (: rūtva + -ainis, základové slovo tohoto derivátu je nejspíš převzato podle polského ekvivalentu) Ž X 2017, srov. lot. Galéga officinális, jestřabina lékařská, syn. žirnytės Iv, St LBŽ 1938: 149, ožiarūtis BVŽ 1998: 137; lot. Isotes, pol. Rypina, p a n a r ū n i s ~ panarūnis (: pa- + narūnas) P 116, s k à n d i n i s ~ skandinis Ž X 2032, srov. slepišėre BVŽ 1998: 163; lot. Magnolia, pol. Rozwoń, d i d ė n ė ~ didenė (: didis + -enė) P 163, ž i ė g r i s ~ žiegis Ž X 1993, srov. magnolija BVŽ 1998: 187; lot. Restio, pol. Rześć, p r á m a u d i s ~ pramaudis (: pra- + maudai, viz maudai (lot. Scirpus) P 121) P 129, r i è z g i s ~ riezgis Ž X 2049, srov. restijas BVŽ 1998: 251; lot. Nissolia (Lathyrus Nissolia), pol. Rydzyń, r ã ž u w a s ~ ražūvas (: ražas +

140

-nvas) P 209, rìntis ~ rìntis Ž X 2025, srov. lot. Lathyrus, pelėžirnis, syn. pažìrnis Iv, žirnikas Iv LBŽ 1938: 191; lot. Callitriche, pol. Rzęśl, nertis ~ nertis (: nerti + -tis) P 199, ašìtwie ~ ašivė Ž X 2050, srov. praujene Iv LBŽ 1938: 63; lot. Elate, pol. Rosława, skléjstis ~ skleístys (: skleisti + -tys) P 128, gietres ~ gietrès Ž IX 1719 aj. Tato poslední rostlina není zahrnuta v LBŽ ani BVŽ.

V současné botanické nomenklatuře se nepoužívá žádný z Ivinského novotvarů diskutované druhé skupiny, avšak tři zmíněné rostliny se dnes nazývají jmény vytvořenými Ivinským – stoklė (lot. Cakile), drėgmenė (lot. Onobrychis) a praujėnė (lot. Callitriche), které byly uvedeny nikoli v Žodyne ani v Prigimtūmenėje, nýbrž v jiných jeho spisech.

Porovnáme-li vlastní názvy rostlin vytvořené Ivinským, uvedené v rukopisech jeho Lietuvių–žemaičių kalbų žodyno a Prigimtūmenės, je zřejmé, že téměř polovině rostlin dal v jednom rukopisu jeden název a v druhém jiný. Proč se tak stalo, lze těžko říci. Prigimtūmenę psal Ivinskis o něco později než Žodyną; navíc v Prigimtūmenėje klasifikoval rostliny vyčleněním taxonomických kategorií, a při jejich sestavování možná změnil názor na některé dříve používané názvy rostlinných rodů, aby je zpřesnil či vylepšil.

LITERATURA A PRAMENY

Auksoriūtė A. 1998: Lauryno Ivinskio rankraščiai Krokuvoje. – Terminologija 5, 102–110.

Auksoriūtė A. 1999: Lauryno Ivinskio žodynų terminija. – Lituanistica 2(38), 22–33.

BVŽ 1998: Botanikos vardų žodynas. Sud. R. Jankevičienė, Vilnius.

DunŽ 1976: V. Vitkauskas. Šiaurės rytų dünininkų šnektų žodynas, Vilnius.

Ivinskis L. 1995: Raštai. Sud. R. Mikšytė, Vilnius.

Jankevičius K., Jankevičienė R. 1962: Kai kurie nauji duomenys apie L. Ivinskio darbus lietuviškos botanikos terminijos srityje. – Botanikos klausimai 2, 151–163.

LBŽ 1938: Lietuviškas botanikos žodynas. Red. J. Dagys, Kaunas.

LF 1971: Lietuvos flora 4, Vilnius.

LF 1976: Lietuvos flora 5, Vilnius.

LKŽ 2002: Lietuvių kalbos žodynas 20, Vilnius.

Matulionis P. 1907: Žolynas: Lietuvos augalų žodynas ir augalų taislas, Vilnius.

141

P: Prigimtūmenė (Prigimtūmenė, turentė savicje dalijkus žemies, žoliun ir giwunun su parodimu anun wartojimo), rukopis.

Ž: Lietuvių-žemaičių kalbų žodynas (Słownik polsko-żmudzki), rukopis.

INDIVIDUÁLNÍ NÁZVY ROSTLIN V L. IVINSKISOVĚ LENKŲ-ŽEMAIČIŲ KALBŲ ŽODYNAS A PRIGIMTŪMENĖ

Shrnutí

Tento článek se zabývá názvy rostlin utvořenými individuální slovotvorbou, které jsou uvedeny ve dvou rukopisech – Lenkų-žemaičių kalbų žodynas (Polsko-samogitský slovník) (asi z roku 1863) a odborné práci Prigimtūmenė (Příroda) (1870). Porovnává se přibližně 80 individuálních názvů uvedených v obou rukopisech. Podobnost litevských názvů uvedených v obou rukopisech dokládají latinské ekvivalenty.

Všechny Ivinskisovy termíny utvořené individuální slovotvorbou, které byly porovnány, lze rozdělit do dvou skupin: 1) stejné názvy používané pro označení stejných rostlin jak ve slovníku, tak v Prigimtūmenė, 2) odlišné názvy rostlin – tj. ve slovníku a v Prigimtūmenė je táž rostlina pojmenována různě. Názvy první skupiny tvoří přibližně 54% porovnávaných názvů. Z hlediska slovotvorby se názvy značně liší; většina z nich jsou sufixální deriváty a způsob utvoření přibližně čtvrtiny není jasný, protože není známo jejich základové slovo.

Porovnání odlišných názvů používaných pro tutéž rostlinu ve slovníku a v Prigimtūmenė ukazuje, že se tyto názvy zcela liší. Slovotvorba většiny z nich není jasná; názvy s průhledným slovotvorným vzorcem mají odlišné základové slovo i odlišný formant.

Je obtížné říci, proč Ivinskis ve dvou rukopisech uvedl odlišné názvy téměř pro polovinu rostlin. Prigimtūmenė byla napsána později než slovník. V Prigimtūmenė třídil rostliny podle taxonomických kategorií, a je tedy možné, že svůj názor změnil, když se pokoušel sjednotit názvy těchto kategorií nebo názvy rostlin zdokonalit a zpřesnit.

Albina AUKSORIŪTĖ Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-2055 Vilnius E. paštas [email protected]

Přijato 2003-10-31

142