RECENZE, PŘEHLEDY, INFORMACE, BIBLIOGRAFIE

E. WÜSTER A E. DREZEN – PRŮKOPNÍCI TERMINOLOGIE A ESPERANTOLOGOVÉ

Abstrakt

Průkopníci terminologie a její nejvýznamnější představitelé E. Wüster, E. Drezen, W. Ostwald a A. Warnci byli také slavnými esperantisty, esperantology a interlingvisty. Není náhodou, že vynikající znalost lingvistického základu esperanta a dalších umělých jazyků a schopnost srovnávat je s národními jazyky, jejichž určité vlastnosti a prvky souvisejí s umělými jazyky, výrazně podnítily rozvoj velmi specifické a nejvíce formalizované jazykové oblasti: terminologie, tvorby, třídění a pojmenovávání pojmů, jejich normalizace a/nebo standardizace. Vždyť zde je zapotřebí mimořádné přesnosti, jasnosti a jednoznačnosti; žádoucí (nikoli však povinná) je také ekvivalence s odpovídajícími termíny v jiných jazycích.

K. Gaivenio knygos Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys (2002) pabaigoje pristatomos kelios terminologijos teorijos ir jų autoriai. Šiek tiek vietos skirta ir E. Wüsteriui (Gaivenis 2002: 116, 121, 131). 1992 m. Jūrmaloje vyko konferencija, skirta E. Drez eno 100-osioms gimimo metinėms, 2002 m. Rygoje – 110-osioms gimimo metinėms. Pastarojoje V. Skujiną skaitė pranešimą „Ernstas Drezenas ir dabartinė terminologijos teorija ir praktika“ (Auksoriūtė, Labanauskienė 2002: 123–124). Tačiau tai beveik ir viskas, ką apie juos pavyko rasti lietuviškai.

Při prohlídce katalogu knihovny Litevského esperantského svazu bylo nalezeno velké množství materiálů o E. Wüsterovi a E. Drezenovi. Proto bylo rozhodnuto připravit přehledový článek, který snad zaujme zájemce o terminologii.

Cíl a úkoly: pojednat o terminologických pracích E. Wüster a E. Drezena a odhalit v nich stopy esperanta.

Předmět: spolupráce E. Wüster a E. Drezena v oblasti terminologie a jejich esperantské vazby.

* Terminologija, poměrně významná publikace, připomněla sté výročí E. Wüsterova narození – viz J. Gaivenytė. Průkopník teorie terminologie Eugen Wüster – 100 let. – Terminologija 5, 1998, 126–129.

177

Metody: analytická, popisná.

Výzkumná data: monografie a články v esperantu, které se zabývají činností E. Wüster a E. Drezena.

Výsledky: uplatňování gramatických a logických principů esperanta a dalších umělých jazyků při práci na jazykové normě ovlivnilo standardizaci technického jazyka a tvorbu jeho termínů. Dokládá to činnost a spolupráce dvou průkopníků terminologie a esperantologů – E. Wüster a E. Drezena.

Mezi esperantologií a terminologií, která zkoumá principy uspořádávání, normování a plánování odborné slovní zásoby, existuje poměrně mnoho souvislostí, oběma stranám jsou však málo známé. Mimo esperantské hnutí si vědci často ani nedovedou představit, že relativně nová, ale významná disciplína, důležitá pro rozumný rozvoj světové ekonomiky a obchodu, může mít něco společného s „nezávazným koníčkem“ – umělými jazyky. Ani v esperantské komunitě nejsou tyto souvislosti příliš známé. Možná proto, že několik průkopníků se, jak se zdá, nebo možná skutečně, odrazilo od základu umělého jazyka a později věnovalo více pozornosti vědecké práci než samotnému umělému jazyku. Zdá se, že nastal čas upozornit na fakta, která nejsou jen zajímavými historickými podrobnostmi, ale mohou být užitečná pro racionální užívání jazyka. Možná není vůbec náhodou, že se mnozí lidé, kteří sehráli obzvláště významnou roli ve vývoji terminologie, předtím vážně zajímali o umělé jazyky. Lze mezi nimi uvést dva nejvýraznější a nejvýznamnější – Eugena Wüster a Ernsta Drezena.

E. Wüsteris (1898–1977)

Eugen Wüster se narodil 3. října 1898 ve Wiesel y (Rakousko, nedaleko Vídně) v rodině továrníka německého původu, která vlastnila pilu a válcovnu kovů s vlastní elektrárnou. Patnáctiletý gymnazista náhodou objevil učebnici esperanta. Tento jazyk se rychle naučil, začal jej učit své přátele, překládal krásnou literaturu, psal básně a články. V devatenácti letech dostal od „bezvýznamného nakladatele“ nabídku připravit esperantský slovníček; „projekt se rychle rozrostl v encyklopedický slovník, který výrazně přesahoval možnosti malé tiskárny“ (Wüster 1974: 435). Naštěstí nakladatelství Hirt & Sohn (Lipsko) investovalo do připravovaného díla 100 000 marek a „smluvní

178

honorář“. V roce 1923 vyšel první sešit (asi 200 s.). V úvodní části, rozdělené do čtyř sešitů, se pojednávalo o principech esperantologie (=terminologie).

V roce 1927, poté co získal diplom inženýra, se E. Wüster rozhodl: „znalosti a dokumenty, které jsem shromáždil při práci na encyklopedii, využít pro doktorskou disertaci“ (Wüster 1974: 27). Německá normalizační komise tento projekt podporovala, nakolik mohla. Po dvou letech byl připraven rukopis v 20 svazcích, vědečtí vedoucí jej však nepřijali jako nevydatelný. Autor však díky záležitostem kolem svého Encyklopedického slovníku již znal rektora stuttgartské vysoké technické školy a dva profesory, a obhajoba disertace tam proběhla bez překážek. Další úspěch při vydávání: E. Wüster získal podporu Pruské akademie architektury a našel nakladatelství VDI (Verein Deutscher Ingenieure – Vokietijos inžinierių sąjunga), které dokázalo vytisknout a svázat velmi náročné dílo o 446 stranách v rekordně krátké době – za 4 týdny. Tak v roce 1931 vyšla Mezinárodní normalizace jazyka techniky, zvláště elektrotechniky, která byla okamžitě uznána odborníky na techniku a jazyk. Dodnes jde o základní terminologický dokument.

Díky jedinečnosti tohoto díla byl inženýr E. Wüster již v roce jeho vydání pozván na mezinárodní lingvistický kongres v Ženevě. Od roku 1932 se podílel na přípravě Mezinárodního elektrotechnického slovníku a spolupracoval s Mezinárodní federací národních normalizačních organizací (ISA – International Federation of the National Standardizing Associations). V roce 1934 navrhl založit terminologický výbor, jehož činnost později sám řídil.

Je třeba zmínit ještě několik vrcholných bodů jeho rozmanité činnosti:

V roce 1950 jej ECE (Economic Commission for Europe) pověřila vedením prací na tvorbě mezinárodního pojmového slovníku The Machine Tool. Toto vzorové terminologické dílo vyšlo v roce 1968.

V roce 1971 založil INFOTERMA (International Information Centre for Terminology – Tarptautinis terminologijos informacijos centras).

V roce 1972 získal titul čestného profesora Vídeňské univerzity, který mu dával právo přednášet lexikologii, lexikografii, zejména terminologii a jazykovou normu.

E. Wüster je mezinárodně uznávaným průkopníkem obecné terminologie.

179

E. Drezenas (1892–1937)

Ernest Wilhelm Drezen se narodil 14. listopadu 1892 v Liepāji (Lotyšsko). Prvním chlapcovým mateřským jazykem byla lotyština, druhým němčina. Ruštinu se naučil v sedmi letech. V sedmnácti letech se naučil ido (jeden z projektů na zdokonalení esperanta), esperanto, francouzštinu a angličtinu. Byl inženýrem, důstojníkem a státním úředníkem.

V roce 1921 byl E. Drezen jedním z iniciátorů založení Svazu esperantistů Sovětských republik (SEU – Sovetsupublika Esperantista Unuiĝo), stal se jeho odpovědným tajemníkem a v této funkci zůstal až do konce života. E. Drezen je považován za průkopníka sovětské interlingvistiky. V letech 1921–1932 publikoval řadu článků a 15 monografií o teorii mezinárodní jazykové komunikace a o dějinách umělých jazyků (zejména esperanta). V letech 1924–1933 vydal 13 knih a brožur o vědecké organizaci práce. V letech 1934–1936 vyšly 4 publikace o internacionalizaci a normalizaci vědeckých a technických termínů národních jazyků, mezi nimi ruská verze disertace E. Wüstera, vydaná v roce 1935 v Moskvě.

V té době byl E. Drezen již členem Komise pro techniku a terminologii Akademie věd Sovětského svazu (Kuznecov 1991: 27). V roce 1934 byl pověřen úkolem vytvořit při Státním normalizačním výboru komisi pro normalizaci vědeckých a technických termínů a názvů a vést ji. Dne 14. dubna 1937 byl E. Drezen zatčen spolu se skupinou spolupracovníků SEU v ústředním výboru. Dne 27. října téhož roku byl odsouzen k smrti a zastřelen. Po 20 letech (11. května 1957) byl rehabilitován „pro úplnou absenci skutkové podstaty trestného činu“ (Stepanov 1992: 9).

Jejich spolupráce

První setkání obou inženýrů, interlingvistů a terminologů se uskutečnilo v Berlíně v roce 1928, kdy mladý E. Wüster právě obdržel tištěné pokyny ke spolupráci s Alfredem Schlomannem, „průkopníkem v oblasti technických slov“ (Wüster 1974: 434). E. Wüster ve svých vzpomínkách o tomto setkání píše: „V té době mě občas navštěvoval poměrně mladý, čiperný Rus v čepici se štítkem, bývalý carský důstojník, původem z Pobaltí, jak jsem se dozvěděl později. Byl to Ernest Drezen, který se později zapojil do mezinárodní normalizace terminologie“ (tamtéž, 436).

180

V roce 1931, krátce po vydání díla E. Wüstera Mezinárodní normalizace technického jazyka, se E. Drezen postaral o to, aby Akademie věd Sovětského svazu toto dílo odborně posoudila. Na základě jejího velmi příznivého hodnocení dostala pětičlenná skupina vedená E. Drezenem za úkol dílo zrevidovat a přeložit. Mírně zkrácená ruská verze Mezinárodní normalizace technického jazyka vyšla koncem roku 1935. Začátkem roku 1936 bylo všech 3 000 výtisků prodáno.

E. Wüster a E. Drezen byli v kontaktu až do zatčení E. Drezena. Dokládají to jejich dopisy, které zkoumal jeden z nejvýznamnějších současných interlingvistů D. Blanke, kolega a přítel E. Wüstera.

ISA – federace založená v roce 1928 sedmnácti národními normalizačními organizacemi. Zabývala se sjednocováním všech druhů světových měrných jednotek a technických parametrů, dokud její činnost nepřerušila druhá světová válka.

Odborníci z různých oborů řešili své problémy v technických výborech, očíslovaných od 1 do 36. Tyto výbory se stále více zabývaly terminologickými otázkami konkrétních oblastí, přičemž vycházely z předpokladu, že normalizace technických objektů vede k jejich přesnému pojmenování. Jelikož jednotlivé vědní obory nikdy nejsou ostře oddělené, bylo třeba připravovat co nejširší a srozumitelné základní principy a hledat jazykové prostředky použitelné ve všech oblastech, aby se usnadnilo vzájemné porozumění a mezinárodní spolupráce.

V roce 1934, při přípravě konference v Stockholmu plánované na rok 1936, obdržela ISA zprávu sovětské delegace, podepsanou E. Drezenem (Дрезен 1936). Již v roce 1935 vyšel v Moskvě a Amsterdamu esperantský překlad zprávy od A. Samojlenka, spolupracovníka E. Wüstera (Drezen 1935). Později byla znovu vydána v roce 1983 s doslovem A. Warnera, který tuto knihu označil za „klasické dílo terminologie“ (Warner 1983: 84). Zpráva končí dvěma návrhy: zřídit terminologický výbor a vytvořit mezinárodní terminologický kód. Oba návrhy byly jednomyslně přijaty (již 19 národními normalizačními organizacemi). Sovětský svaz (jménem E. Drezena) dostal za úkol tento kód vytvořit. Konkrétní návrh byl do ISA v Basileji doručen 7. června 1935. Seznam tvořily převážně morfémy esperanta. Koncem léta 1936 se v Budapešti konala první konference 37. výboru pro terminologii ISA, která měla rozhodnout o navrhovaném kódu. Koncem června se ve Vídni konalo mezinárodní přípravné zasedání. Ve velkém počtu se zúčastnili a zaslali mnoho dopisů okcidentalisté (jedna z

181

zastánci umělých jazyků (Edgar de Wahl, autor díla z roku 1922) byli jejich představiteli. Argumentovali proti esperantu a spíše ve prospěch naturalistických, tj. podob kódů přizpůsobených mezinárodní komunikaci v dnes používaných jazycích. To vyvolalo zmatek. E. Drezen se navzdory velkému úsilí (včetně úsilí E. Wüstera) nemohl zúčastnit debat ani ve Vídni, ani v Budapešti. Také v nich zástupci okcidentalštiny důrazně argumentovali ve prospěch svého naturalistického umělého jazyka.

Rozhodnutí o kódu nebylo možné přijmout. V roce 1937 byla věc v Paříži opět odložena. Teprve v roce 1938 v Berlíně přijali odborníci z různých oborů rezoluci: „Má se za to, že je třeba vytvořit harmonická pravidla slovotvorby kódu. <--> tato pravidla by byla součástí terminologického klíče pro již existující mezinárodní termíny. Nemají jazyky násilně směšovat ani deformovat slova, jejichž podoby jsou již téměř mezinárodní“ (Wüster 1974: 425). První konkrétní navržený kód tedy nebyl přijat. Ačkoli myšlenku terminologického kódu, kterou navrhl E. Drezen, výbor ISA v roce 1938 nepřijal, E. Wüster se jí nikdy nevzdal. Naopak, možnost vytvořit na základě mezinárodních slovních kořenů (zejména latinského původu) totožné termíny v různých jazycích, a usnadnit tak vědecké a technické vzájemné porozumění, jej znovu a znovu fascinovala. E. Wüster zanechal připravený rozsáhlý rukopis Radicarium+Affixarium, který lze dodnes získat od INFOTERMo ve formě mikrofilmu.

Trejus metus (1936–1939) ISA 37 rengė pagrindinius kuo didesniam kalbų skaičiui tinkamų terminologijos principus, taikytinus įvairiose mokslo ir technikos srityse. Komitetas parengė (Felber 1994: 44) ISA žodynų rengimo nurodymus, jų rengimo perspektyvas, tarptautines tarptautinių terminų taisykles, bibliografines šakinių žodynų rodykles. Atskirai minėtini tarptautiniai įvardijimo, sąvokų ir terminų vienodinimo principai.

Po válce se k této otázce nevrátilo ani nově založené ISO (International Organization for Standardization – Mezinárodní organizace pro normalizaci), a to v rámci svého terminologického výboru nazvaného ISO/TC 37 (terminologické zásady a koordinace).

V roce 1932 se v Paříži konal Světový elektrotechnický kongres. E. Wüster, jehož kniha o jazykové normalizaci „zejména v elektrotechnice“ byla právě velmi příznivě přijata, přednesl příspěvek. Rozpoutala se vášnivá diskuse. Při přípravě Mezinárodního elektrotechnického slovníku bylo navrženo přijmout esperanto. Šlo o jeden z nejvýznamnějších projektů IEC (Interna, na který se čekalo déle než 20 let.

182

tional Electrotechnical Commission – Mezinárodní elektrotechnická komise). E. Wüster byl stálým zástupcem Rakouska a poskytoval konzultace v němčině. Než byl však zvolen, aby se věnoval termínům pro umělé jazyky, došlo k mnoha sporům. Na podporu esperanta napsalo 30 elektrotechnických odborníků (nejen ze západní Evropy) společný dopis a ze Sovětského svazu přišlo podání od oficiálních nomenklaturních pracovníků dvou organizací stejného zaměření. Jedním z nich byl E. Drezen. Když v roce 1938 vyšel první IEV (Internacia Elektroteknika Vortaro – Mezinárodní elektrotechnický slovník), hlavními jazyky byly francouzština a angličtina, ale vedle němčiny, italštiny a španělštiny bylo rovnocenným jazykem také esperanto.

Ohlédnutí do současnosti

Při zpětném pohledu se může zdát, že veškerý předchozí výzkum a organizační úsilí byly jen přípravnými pokusy o dosažení jediného zralého plodu terminologického stromu – základního terminologického slovníku pro strojní nástroje.

V roce 1950 se ECE (Economic Commission for Europe – Evropská hospodářská komise při Organizaci spojených národů) rozhodla připravit slovník jako testovací projekt a přípravný krok k používání vícejazyčných terminologických slovníků. Byla zvolena oblast strojních nástrojů a jejich obecné základní pojmy. Jako hlavní cíle byly stanoveny:

1) praktický přínos pro průmysl a obchod,

2) ukázkové uplatnění připravených zásad v terminologické a lexikografické práci.

Po dlouhém a pečlivém studiu ustavilo 11 vlád pracovní skupinu. Stanovením hlavních směrnic byl pověřen odborný terminolog a specialista na strojní nástroje E. Wüster.

V roce 1968 vyšel základní svazek (z plánovaných svazků v němčině, španělštině, ruštině aj. vyšel o rok dříve než německý základní svazek). Obsahuje 1401 pojmů s definicemi v angličtině a francouzštině. Podle závěrečné zprávy ISO/TC 37 má struktura tuto podobu:

1) odpovídá klasickému slovníku (je uspořádán tematicky, přičemž každý pojem má podrobné třídění podle UDK),

2) pojmy se „rozkládají na kartičky“ [rozčlenění vícejazyčných slovníků do tematických oblastí, vyřezáním hesel z knihy a jejich nalepením na kartičky, a jejich uspořádání podle různých kritérií poprvé použil A. Achlomann ve svých ilustrovaných

183

technických slovnících (ITW) a od roku 1906 je velmi oblíbený u terminologů – normalizátorů (ISO/DIN atd.) až do konečné elektronické podoby,

3) jazyky jsou uspořádány vertikálně,

4) usiluje se o co nejvyšší přesnost terminologie:

– pokud možno pomocí standardizovaných definic,

– uspořádáním struktury slovníku,

– odkazy na příbuzné pojmy při srovnání s odlišnými pojmovými systémy národních jazyků a odkazy na národní normalizační instituty (u normalizovaných pojmů),

– systémy ilustrací (ilustrace jsou také často žádoucí, ale nemohou znázornit abstraktní pojmy, proto jsou u pojmů, které nelze ilustrovat, uvedeny odkazy na možné pojmy; například pojem „řezání závitů“ nelze ilustrovat, a proto jsou uvedeny kresby různých závitů),

– sémantickou strukturou šipek.

Přesný popis pracovních metod činí z tohoto díla jakousi učebnici terminologie mezi klasickými díly tohoto oboru. Není známo, zda je náhodou, že již v roce 1923 mladý E. Wüster vydal jako jakousi samostatnou část Enciklopedinio žodyno skromný, ale kompaktní terminologický slovníček Ma–infaka Esperanto-Vortaro prielementa <…> esperanto-germana kaj germana-esperanta kun nombroreferencoj, který i dnes působí jako prestižní mezinárodní projekt.

Závěry

Události a publikace z roku 1998, věnované stému výročí narození E. Wüstra, upozornily na odkaz zakladatele terminologie, který stojí za to uchovávat a dále zkoumat, aniž bychom zapomínali na jeho interlingvistické práce. Obrovský archiv E. Wüstra, nyní uložený v INFOTERMe a spravovaný Vídeňskou univerzitou, vyžaduje podrobné studium; žádoucí by bylo také zveřejnění nově nalezených rukopisů. Průkopnická práce E. Drezena, který vedl sovětské terminology, byla v roce 1937 přerušena v důsledku represí a navzdory určitému úsilí není dostatečně známa ani doceněna. Myšlenka terminologického kodexu je stále živá. Naléhavost tohoto úkolu byla zdůrazněna na konferenci konané v Rize u příležitosti stého výročí narození E. Drezena, neboť jde o klíč k „zvláště důležitému výzkumu a uplatňování terminologie“ (Felber 1994: 46). K

184

této nezbytné snaze je třeba dodat: lze očekávat, že bude pochopeno, jak důležitou roli sehrály esperanto a další umělé jazyky v počátcích terminologie.

LITERATŪRA

A u k s o r i ū t ė A., L a b a n a u s k i e n ė S. 2002: Terminologija ir vertimų technologija daugiakalbėje informacinėje visuomenėje. – Terminologija 9, 122–128.

D r e z e n E. 1935: Pri problemo de internaciigo de science-teknika terminara. (El la rusa trad. A. Samojlenko), Moskvo–Amsterdam (= represo Drezen 1983).

D r e z e n E. 1983: = represo de Drezen 1935. Kun postparolo de Alfred Warner, Saarbrücken.

D r e z e n E. K. 1991: Historio de la mondolingvo 4. Pilar-igita eld., reviziita kaj komentita de S. Kuznecov, Moskva.

D r e z e n E. K. 1992: Historiaj Studoj, Jekaterinburg.

F e l b e r H. 1994: East-West Cooperation in International Terminology Work in the 1930s: Drezen and Wüster. – TermNet News. Eds. J. Draskau, H. Picht.

G a i v e n i s K. 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius.

K u z n e c o v S. N. 1991: Drezen, lia verko, lia epoko. – Drezen E. 1991, 3–40.

S t e p a n o v N. 1992: Ernest Drezen – historiisto de Esperanto. – Drezen E. 1992, 5–9.

W a r n e r A. 1983: La internacia asimilado de science-teknika terminologio. – Drezen E. 1983, 82–90.

W ü s t e r E. 1974: The Road to Infoterm. Two reports prepared behalf of UNESCO. Inventory of Sources of Scientific and Technical Terminology. A Plan for Establishing and International Information Centre (Clearinghouse) for Terminology, München.

Д р е з е н Е. К. 1936: Интернационализация научно-технической терминологии. История, современное положение и перспективы, Москва–Ленинград.

Aida ČIŽIKAITĖ Vilniaus universiteto Kauno humanitarinis fakultetas Muitinės g. 8, LT-44280 Kaunas E. paštas [email protected]

Gauta 2004-10-04

185