K 80. výročí narození Vladimira Moisejeviče Lejčika, vědce a člověka

SERGEJ ŠELOV

V. V. Vinogradovův institut ruského jazyka

Druhá kniha Aristotelova pojednání Metafyzika začíná slovy „Zkoumat pravdu je v jednom ohledu obtížné, v jiném snadné.“ Vzpomněl jsem si na to, protože psát o Vladimiru Moisejevičovi je pro mě v některých ohledech snadné, v jiných obtížné. Vladimir Moisejevič, můj dlouholetý spoluautor a přítel, kolega a často také recenzent a kritik, člověk, s nímž jsme spřáteleni i rodinně a kterého znám od sedmdesátých let minulého století, se ve svých vědeckých prioritách vydává celkově zcela samostatnou badatelskou cestou: někdy se přibližuje mým postojům a zájmům, jindy se od nich podstatně odchyluje. Protože však vzájemná vědecká i lidská důvěra po celou tuto dobu zůstávala

Terminologija | 2008 | 15

271

nezměněna, troufám si doufat, že mám právo podělit se o své dojmy z tohoto vynikajícího badatele a člověka.

Velmi stručný životopis jubilanta je následující.

Vladimir Moisejevič Lejčik se narodil 06.11.1928 v Oděse. Jeho dědeček byl čestným dědičným občanem města, jak stálo v jeho diplomu, „expertem na cukr“, druhý dědeček pěstoval vinnou révu. Jako chlapec byl v souvislosti se začátkem Velké vlastenecké války evakuován do hlavního města Kazachstánu, města Alma-Aty (jak se tehdy nazývalo); po návratu do Oděsy a po absolvování školy se zlatou medailí nastoupil na filologickou fakultu Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova, na obor románských jazyků. Po dokončení vysokoškolského studia byl Vladimir Moisejevič přidělen zpět do téže Alma-Aty, kde pak celé čtyři roky působil jako učitel francouzštiny a kde se poprvé a natrvalo nadchl pro lexikologii a začal dokonce psát disertaci „Složená podstatná jména ve francouzštině“. Poté přijíždí do Moskvy, tentokrát už s rodinou – manželkou Ljuboví Jakovlevnou, dcerou Ellou a synem Viktorem –, čímž začíná moskevské období jeho života, které trvá dodnes.

V roce 1955 Vladimir Moisejevič obhajuje disertaci, jejíž myšlenka vznikla už v Kazachstánu, a poté dlouhá léta pracuje v Moskvě jako překladatel vědeckotechnické literatury. Tato práce spolu s praktickými zkušenostmi se zpracováním dokumentů různého druhu (vědeckých článků, norem, patentů aj.) v něm vzbudila neutuchající zájem o různé aspekty fungování vědeckotechnických termínů, který trvá dodnes. Za počátek tohoto období lze poněkud podmíněně považovat rok 1969, kdy v časopise Vědeckotechnické informace (řada 1, č. 8) vyšla jeho práce „Místo terminologie v systému současných věd“. Za nejdůležitější další mezník po letech výzkumné práce a stovkách publikací lze bezpochyby označit obhajobu doktorské disertace v roce 1990 v Ústavu jazykovědy Akademie věd SSSR. Monografie vydaná v roce 2006 Terminologická věda: předmět, metody, struktura, která vychází z jeho doktorské práce, je možná jednou z nejcitovanějších knih o terminologické vědě, neboť kromě představení myšlenek a výsledků samotného Vladimira Moisejeviče představuje nepostradatelnou příručku v tomto oboru…

272 Сергей Шелов | К 80-летию Владимира Моисеевича Лейчика,...

Zde musím přerušit chronologický sled událostí a upozornit na jeden výrazný rys povahy Vladimira Moisejeviče: cílevědomost a neustálou touhu být stále informován o dosažených výsledcích, trvalý zájem o zobecňování práce vykonané kolegy a zohledňování všeho nového (mimochodem, i autorovi těchto řádků vždy vytýkal odkazy na práce, pokud šlo o jejich poslední vydání – vždy požadoval zohlednění reedicí, v nichž mohly být změny a doplňky). Není právě proto tak často oponentem kandidátských a doktorských disertací, publikuje posudky, pečlivě studuje autoreferáty, vede studenty a doktorandy? Není právě proto autorem monografie Люди и слова, napsané v nesmírně náročném žánru populárněvědecké literatury – v žánru, který ovládá jen velmi málo těch nejvýznamnějších a nejváženějších badatelů? Není právě proto mezi nemnohými přehledovými studiemi právě jeho dílem zobecňující práce o ruské terminologii, její historii, hlavních úspěších (a někdy i nezdarech), současném stavu a perspektivách dalšího rozvoje, přičemž některé z těchto přehledů popularizují v zahraničí ruskou terminologickou vědu v angličtině…

Po obhajobě doktorské disertace však vědecká aktivita Vladimira Moisejeviče ani v nejmenším neustává. Brzy se stává vyučujícím na fakultě „Jazyky a kultury“ Ruské otevřené univerzity (kde pracoval společně s autorem těchto řádků) a od roku 1993 je zvolen profesorem Vyšší pedagogické školy ve Slupsku (Polsko). V Institutu neofilologie této vzdělávací instituce přednáší lingvistické disciplíny, jejichž výčet svědčí o šíři jeho zájmů: „Základy rusko-polského a polsko-ruského překladu“, „Ruský obchodní jazyk“, „Úvod do jazykovědy“, „Lexikologie ruského jazyka pro polské studenty“, „Ruská grafika a pravopis“ aj. Přednášení přitom spojoval s aktivním mezinárodním působením a referáty na konferencích v Moskvě, Kodani, Berlíně, Grodně a Samaře, nemluvě o polských městech.

Po celkem zhruba šesti letech strávených v Polsku se Vladimir Moisejevič vrátil do Ruska, kde brzy začal stejně aktivně a s nadšením působit jako profesor na Státním institutu ruského

Terminologija | 2008 | 15 2 7 3

jazyka A. S. Puškina, kde působí dodnes. V současnosti má na seznamu svých publikací více než 400 prací (!!!) a stal se jedním z nejznámějších odborníků; v oblasti terminologie je považováno za vyloženě nevhodné, když na něj někdo neodkazuje. Jeho práce však znají a oceňují také stylisté, lexikologové i lexikografové.

Rád bych osobně upozornil ještě na několik lidských vlastností našeho jubilanta. Zaprvé je to pro mě velmi důležitý cit pro jemný humor, který snad nějak souvisí s místem narození: Oděsa měla totiž v sovětských dobách vždy pověst jižního města, jehož obyvatelé se vyznačovali zvláštním humorem a podnikavostí, což se zřejmě dodnes odráží v povaze hrdiny těchto řádků. Zadruhé jsou to dnes vzácné vlastnosti: smysl pro povinnost, dochvilnost a vůbec mužská spolehlivost v jednání. Když Vladimir Moisejevič něco slíbil, není třeba se znepokojovat… Právě tato okolnost mě přiměla napsat u příležitosti jeho jubilea krátkou báseň, kterou bych rád tyto poznámky zakončil.

Vladimiru Moisejeviči Lejčikovi

07.11.08

O chlapech

Manžel není ten, kdo měří dvě sáhy, k tomu váží sedm pudů, a od Boha i rodu dostal darem jen tak, bez námahy a bez práce.

Ale tomu, kdo tolik překonal a vydržel, navzdory těžkému tepu v žilách, kdo zůstává tolika lidem milý a potřebný, řeknu: „Nuže, Moisejiči, jsi chlap!“

Jsi chlap jako manžel, otec i děd, jsi chlap jako praděd i kamarád, dokázal sis získat autoritu, i když jsi všechno začínal z popela.

274 Сергей Шелов | К 80-летию Владимира Моисеевича Лейчика,...

Muže nazvi opravdu tím koněm, který, aniž poškodí brázdy, táhne pluh, ať je zdravý, nebo kulhá… Moisejiči, jen ty žij, mužů je totiž věčně nedostatek.

Obdrženo 2008-11-20

Сергей Дмитриевич Шелов Институт русского языка им. В. В. Виноградова ул. Волхонка, д.18/2, Москва, Россия Эл. почта: [email protected]

Terminologija | 2008 | 15

275