Termín v kontextu (na úrovni slovního spojení)

ASTA MITKEVIČIENĖ

Institut litevského jazyka

KLÍČOVÁ SLOVA: termín, kontext, slovní spojení, korpus, odborný jazyk, sémantické vztahy

ÚVODNÍ POZNÁMKY

Termín je nejen základním terminologickým termínem, ale také jednotkou metajazyka. Pokud budeme termín považovat za lingvistický termín, lze jeho užívání v jazyce jiných věd chápat jako metajazykový komentář¹. Čím se užívání termínu termín ještě vyznačuje?

Předmětem tohoto článku je terminologický termín termín v kontextu. Kontext lze chápat různě, úžeji či šířeji. Například kontext slova (v tomto případě termínu) může tvořit slovní spojení a věta (Vaskelienė 2007: 89). Článek zkoumá užívání termínu na úrovni slovního spojení, tj. pojednává o syntagmatických vztazích termínu. Analyzuje sémantiku slovních spojení obsahujících termín termín. Určuje sémantické typy spojení, jejichž součástí je tento termín, a hlavní modely jeho užívání. Tímto způsobem zjišťuje, které rysy a vlastnosti pojmu „termín“ jsou v kontextu explicitní. To je cílem tohoto článku.

Hlavní zdroj

Materiál pro výzkum byl shromážděn z Korpusu litevského odborného jazyka² (Corpus Academicum Lithuanicum – CorALit, dostupného online http://coralit.lt), sestaveného na Vilniuské univerzitě. Jedná se o specializovaný synchronní korpus psaného litevského odborného jazyka. Korpus zahrnuje texty ze všech oblastí – humanitních, společenských, přírodních, biomedicínských a technických věd

¹ Metalingvistické jednotky byly podrobně analyzovány v monografii Kazimierase Župerky (2012). K. Župerka řadí lingvistické termíny mezi metajazykové lexikální jednotky.

² Z veřejně přístupné internetové verze.

Terminologija | 2016 | 23

7 3

(rozdělení provedeno sestavovateli podle Klasifikátoru vědních oborů, schváleného výnosem ministra školství a vědy Litevské republiky ze dne 18. prosince 2007 č. ISAK-2418). Jak uvádějí sestavovatelé korpusu, nyní obsahuje přibližně 9 milionů slov. Na internetových stránkách korpusu je uveden tento seznam shromažďovaných typů textů: monografie, učebnice, studijní kniha, metodická příručka; článek; přehled; recenze; teze příspěvků; kroniky; předmluva (časopisu / sborníku); odborné informace; vědecká zpráva; autoreferát disertační práce (poněkud širší seznam je uveden v Usonienė et al. 2008: 106). Lze tedy předpokládat, že vědecký jazyk v korpusu reprezentují texty různých typů (podrobněji o Korpusu litevského vědeckého jazyka viz http://coralit.lt; Usonienė et al. 2008).

Pro výzkum byl zvolen korpus vědeckého jazyka, protože skutečné užívání termínů je třeba zkoumat právě ve vědeckých textech (jinak by tomu bylo, kdyby předmětem výzkumu byla determinologizace termínů)³. Tento článek popisuje užívání terminologického termínu termín ve vědeckých textech. Korpus odráží současný litevský vědecký jazyk – tvoří jej texty publikované v letech 1999–2009.

Výběr materiálu a průběh výzkumu

Nejprve byly v korpusu nalezeny všechny výskyty slova termín. Poté byly na základě kontextu určeny významy slova termín a vyřazeny ty konkordanční řádky, v nichž se termín užívá v jiných – pro tento výzkum nerelevantních – významech⁴. Je třeba uvést, že termín v požadovaném významu je v zkoumaném korpusu vědeckého jazyka nejčastější (447 výskytů lemmatu; tvoří 87 procent všech případů). V tomto významu se užívá v textech všech pěti zmíněných vědních oborů.

Konkordanční řádky relevantní z hlediska významu byly seskupeny podle toho, do jakých spojení (subjektových, objektových, atributivních, příslovečných, predikativních) termín vstupuje. Sémantické typy spojení jsou rozlišovány na základě klasifikace slovních spojení uvedené v díle Vīta Labutise Lietuvių kalbos sintaksėje (1998)⁵. Termín v téže řádce často patří nejen k jednomu

³ Užívání lingvistických termínů, včetně termínu termín, v publicistice zkoumal K. Župerka (viz Župerka 2000). Zjistil, že termín se v publicistice užívá „v přesném terminologickém významu“ (Župerka 2000: 177).

⁴ Například: „Smluvní strana nemusela plnit smlouvu po uplynutí stanovené lhůty, jestliže v důsledku opožděného plnění již nebylo možné dosáhnout účelu, pro který byla smlouva uzavřena.“; „Do kontextu dokazování lze zařadit scénáře, rámce, schémata, formulaci úlohy kladnými a zápornými t e r m í n y atd.“.

⁵ Sujungiamuoju ryšiu susietos žodžių formos, remiantis V. Labučiu (1998), junginiais nelaikomos.

74 Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmeniu)

k jednomu spojení; například současně vstupuje nejen do objektových, ale i do atributivních spojení⁶. Existují věty, v nichž je termín užit vícekrát. Proto se tytéž věty (z každého konkordančního řádku se bere jedna věta, přestože při sběru údajů byl zvolen maximální možný rozsah konkordančního řádku – 300 tiskových znaků) v klasifikaci objevují na několika místech. Zpracování údajů usnadnila tabulka v programu MS Excel. Bylo zvoleno pouze kvalitativní, nikoli kvantitativní zkoumání užívání termínu termín.

Hned na úvod lze zdůraznit, že v sémantických výzkumech je obtížné vyhnout se subjektivitě. Spojení s termínem termín lze podle významu rovněž klasifikovat různě. Některé věci jsou zde pojímány a tříděny poněkud jinak než v obvyklých gramatických výzkumech. Například v terminologickém kontextu se taková gramaticky odlišná spojení jako anglický termín (určovací spojení) a termín anglického jazyka (přivlastňovací spojení) podle významu řadí do téže skupiny. Význam pomáhají určit transformační a substituční metody.

Než začneme hovořit o termínu termín v korpusu, je vhodné stručně pojednat o příkladech užívání tohoto slova v lexikografii.

Příklady užití slova termín v jednojazyčné lexikografii

Slovo termín má podle Lietuvių kalbos žodyną (LKŽe) tři významy: „1. slovo nebo spojení označující přesně nějaký pojem z vědy, techniky či umění; 2. prvek premisy sylogismu; 3. stanovený čas.“ V Dabartinės lietuvių kalbos žodyne (DŽ₆) je první význam označen jako lingv. a je vymezen poněkud šířeji – „slovo nebo slovní spojení označující přesně nějaký pojem z oblasti vědy, techniky, umění, náboženství či jiné oblasti“⁷. Věty ilustrující významy uvedené ve slovnících se považují za mikrokontext (viz Vaskelienė 2007: 81). Z užití termínu v LKŽe (zde i dále se má na mysli pouze jeho první význam, tj. terminologický termín)

Složená slovní spojení a řetězce slovních spojení (jejich pojetí v jazykovědě ponecháváme stranou) se tam, kde je to sémanticky možné, rozkládají na jednoduchá spojení. Rozvitá postpozitivní přívlastečná určení se na základě prací badatelky atributivních spojení Laimutė Bučienė (Bunevičiūtė) nepovažují za součást slovního spojení – jedním z nejdůležitějších rysů slovního spojení je jeho celistvost jakožto syntagmatické jednotky, zatímco v případě rozvitých postpozitivních přívlastečných určení tuto celistvost rozděluje intonace (Bučienė 1998: 31).⁶

Definici lingvistického termínu ⁷termín ve slovnících a lingvistické i terminologické literatuře shrnula Regina Kvašytė (viz Kvašytė 2013).

Terminologija | 2016 | 23

75

z příkladů a kartotéky doplňků LKŽe (viz LKIIS, také raštija.lt) vyplývá, že termín patří k:

1) atributivním spojením;

2) objektovým spojením;

3) subjektovým spojením.

1) V atributivních spojeních je termín buď řídícím členem (a), nebo závislým členem (b). V prvním případě atribut označuje obor či téma – termín techniky, termíny jazykovědy, příbuzenské termíny; termíny křesťanství, rodinné termíny, uvádí pojmenování termínu – termín etiky; baltský termín, termín humanismu, vlastnost související s činností (a zároveň odkaz na autora, hodnocení či místo) – jím vytvořené [lingvistické] termíny, termíny přejaté z jiných jazyků, svébytně vytvořené termíny, čas – nové termíny, místo – mezinárodní neboli internacionalizované termíny (viz 1.1.10), vlastnost související s významem – termín tohoto významu [humanismu]. Souhrnně to lze znázornit takto:

(a) OBLAST / TÉMA termín, POJMENOVÁNÍ termín⁸, ČINNOST (+ AUTOR, HODNOCENÍ, MÍSTO) termín, ČAS termín, MÍSTO termín, VÝZNAM termín.

(b) Ve spojeních jako terminologický slovník, termín Bělorusko apod. je termín závislým členem. Slovník lze chápat jako úložiště (viz 1.2.4).

Mezi příklady uvedenými na kartičkách kartotéky doplňků LKŽ vynikají spojení termín Bělorusko, termín Vilniuská oblast (zdrojem je monografie Zigmas Zinkevičiuse z roku 1993 Východní Litva v minulosti a dnes); z nich vyplývá, že za termíny se považují i místní názvy. Souhrnně lze takové užití znázornit jako termín MÍSTNÍ NÁZEV. Nabízí se otázka, zda se zde termín užívá v determinologizovaném, nebo rozšířeném významu. Termín je pojmenováním pojmu, přičemž v tradiční litevské jazykovědě se má za to, že místní názvy pojmy neoznačují (viz heslo termínu toponymy v LKE). Jak výstižně uvádí Kazimieras Gaivenis: „determinologizace – proměna termínů v běžná slova – se vyznačuje tím, že determinologizovaný termín nezaniká, ale pouze vypouští nový výhonek (běžné slovo) v jiné oblasti užití“ (Gaivenis 2014: 242). K. Gaivenis na témže místě uvádí dvě determinologizace

⁸ Vyjádření spojení modelů POJMENOVÁNÍ termín a OBLAST / TÉMA termín se může shodovat; taková spojení se vyznačují nejednoznačností, srov. termín etiky – *termín je etika, *termín patří k etice.

76

Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmeniu)

podmínky: 1) termín musí být široce rozšířený a známý nejen odborníkům; 2) některé sémy termínu a determinologizovaného slova se musí shodovat. Obě podmínky splňuje terminologický termín termín i termín jako název místního jména. V obou případech užití je vhodné zobecnění termín VLASTNÍ JMÉNO. Vyvstává však jiná otázka – zda termín ve spojení s názvem místního jména skutečně představuje běžné slovo, nebo zda zůstává termínem (pouze s jiným významem). Mimochodem, vlastní jména jsou v terminologických normách ISO považována za předměty terminologické práce jako jeden z druhů označení. Definují se jako jazyková označení individuálních pojmů, která se odlišují od termínů jako názvů obecných pojmů (viz ISO 1087-1:2000)⁹.

2) V objektových spojeních je termín objektem: použil termín, mnoho termínů, většina termínů; nacházíme termíny, termín zpopularizoval (2 příklady). Termíny tedy mohou být užívány, nacházeny, popularizovány a také mohou tvořit určité množství.

3) V subjektových spojeních je termín subjektem: termíny se různí a jsou pozdějšího původu; termíny ho činí pro autory mimořádně obtížně dostupným, termíny tvoří nejstarší vrstvu slavismů v litevštině.

TERMINAS L I E T U V I Ų M O K S L O K A L B O S T E K S T Y N E

1. Termín v atributivních spojeních

Termín ve zkoumaném materiálu často tvoří atributivní spojení s konkrétními termíny a v těchto spojeních je buď hlavním členem (a), nebo závislým členem (b), např.: a) termín odstupu, termín „evakuace“, termín primární hmoty, termín infekce močových cest (obecně – X termín); b) termín kolekce, termín nátlakové skupiny, termín „terciární izomelie“, termín „fishery“ (obecně – termín X) atd. V příkladech první skupiny (a) se termín charakterizuje podle názvu (X), zatímco v příkladech druhé skupiny je termín druhotným názvem konkrétního termínu (X). V obou případech je X konkrétní termín, obecněji řečeno název: a) NÁZEV termín, b) termín NÁ-ZEV. Závislý člen spojení první skupiny je vyjádřen genitivem názvu, např.:

⁹ Ještě lze připomenout, že Jonas Klimavičius napsal, že „v litevštině se termín ve významu ‚slovo‘ vyskytuje pouze jako chyba v překladu“ (Klimavičius 2002: 132).

Terminologija | 2016 | 23

77

(1) „Termín ‚integrace‘ vyjadřuje trojí možné chápání tohoto procesu: integraci jako přípravu, jako bezprostřední proces sjednocování při překonávání překážek a usilování o cíle a integraci jako určitý dosažený stav (Taljūnaitė 2005).“

(2) „V matematické statistice se místo termínu populace¹⁰ často užívá termín základní soubor a členové populace se někdy nazývají objekty nebo prvky.“

(3) „Později se termín logistika užíval v různých oblastech činnosti, nejčastěji však ve vojenství a dopravě.“

(4) „V posledně uvedených případech se pojem esejističnosti užívá v rozporu s žánrovými konvencemi, proto se v tomto článku, který pojednává pouze o projevech esejistického myšlení, budou užívat termíny esejizace a esejismus.“

Spojení druhé skupiny (b) jsou takzvaná atributivní spojení s druhotným pojmenováním (podrobněji viz Bunevičiūtė-Bučienė 2001). Termín v nich funguje jako apozice (na úrovni věty jde o přístavek) a sémantickým vztahem těchto spojení je charakteristika podle třídy věcí¹¹. V takových případech se říká, že konkrétní jazyková jednotka je termín, tj. patří do třídy termínů. Termín může zastupovat celé spojení. Jak uvádí L. Bučienė, „apozice svou syntaktickou funkcí zdvojuje určovaný člen, ale z hlediska lexikálního významu je určovanému členu podřízena, protože vyzdvihuje jeho určitý rys“ (Bunevičiūtė-Bučienė 2001: 10).

Z pragmatického hlediska se atribut termín přidává proto, že usnadňuje začlenění konkrétního názvu pojmu do textu, např.:

(5) „V tomto článku se na základě pohledu informační vědy při analýze definic právních odvětví, která systematizují právní úpravu společenských informačních vztahů, užívá termín identita informačního práva.“

(6) „Termín ‚image‘ se tedy v odborné literatuře užívá v nejrůznějších významech.“

(7) „Protože zkoumáme historické pojetí a systém důkazů, termíny ‚důkazy‘, ‚druhy důkazů‘, ‚systém důkazů‘ a ‚hierarchie důkazů‘ se užívají ve smyslu forem důkazů (pramenů, důkazních prostředků).“

¹⁰ V korpusu není kurzíva. V článku jsou příklady rovněž uvedeny bez kurzívy, protože nelze s jistotou určit, zda v původním textu byly termíny kurzívou vyznačeny. Zjištěné tiskové chyby se opravují. Vše ostatní je ponecháno jako v korpusu.

¹¹ V litevské syntaxi se podobné spojení nevykládají vždy jednotně. Ve starších pracích – LKG III, učebnici Vytautase Sirtautase a Česia Grendy – jsou vlastní jména a konvenční, symbolická označení ve spojení s podstatným jménem označujícím jejich třídu považována za přístavky (LKG III 430; Sirtautas, Grenda 1988: 103). DLKG, V. Labutis a L. Bučienė tato jména či označení ve spojení nepovažují za přívlastek, nýbrž za řídící člen, protože jsou údajně prvotní a zásadní (Labutis 1998: 332–333; Bunevičiūtė-Bučienė 2001: 13–14, viz také Mikulskas 2009: 109).

78

Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmeniu)

Taková formulace se používá zejména tehdy, když je třeba v textu uvést určitý cizojazyčný termín, např.:

(8) „V mezinárodních námořních a rybářských organizacích, jejichž oficiálním pracovním jazykem je angličtina, se při hovoru o rybolovu v širokém smyslu používá t e r-m í n “f i s h e r y”.“

(9) „TS byla poprvé popsána v roce 1862 Von Recklinghausenem (Von Recklinghausen), zatímco t e r m í n s c l e r o s e t u b e r o z e poprvé použil francouzský vědec Bourneville (Bourneville) [1-3].“

(10) „Někteří autoři je, stejně jako t e r m í n „s e l f“, považují za synonyma (Byrne, 1996; Hattie and Marsh, 1996), jiní tvrdí, že sebeúcta je hodnoticí složkou sebepojetí (Saigal et al., 2002) <...>.“

Je neobvyklé, když se cizojazyčný termín (nebo termín, který není v litevštině vůbec adaptován) používá před termínem. Ve zkoumaném materiálu se vyskytl pouze jeden takový případ:

(11) „Nejarchaičtějšími hracími kostkami jsou takzvané babky (používají se také t a l i (lat.), k n u c k l e b o n e s (angl.) nebo?¹² (rus.) t e r m í n y).“

Ve zkoumaném materiálu se obvykle nehovoří o termínech jako takových obecně (nelingvistům (nebo dokonce neterminologům) obvykle nezáleží na samotném pojmu „termín“), nýbrž o konkrétním termínu či konkrétních termínech. Lze se tedy domnívat, že atributivní spojení s názvem druhého členu (terminas rajonas) svou funkcí v textu odpovídají atributivním spojením se jménem v genitivu („rajono terminas). Apozice může nahradit určované slovo, proto se v tomto článku v případech, kdy termín vystupuje jako přístavek konkrétního termínu X, právě termín považuje za zástupce spojení s názvem druhého členu; při zkoumání širšího kontextu takového spojení se proto hovoří o spojeních s termínem, nikoli o spojeních s X (termín je spolu s X považován za jeden člen). Například na základě příkladu 6 se zde tvrdí, že se používá termín (nikoli že se používá obraz). Toto rozhodnutí bylo dáno také předmětem článku.

Už samotné označení nějaké jazykové jednotky (konkrétního příkladu) jako termínu ukazuje, že tato jednotka je zařazena do kategorie termínů (srov. termín obraz a slovo obraz). Termín je v takovém kontextu metajazykovým komentářem.

Z této skupiny spojení vyčnívají spojení terminas Lietuva / Mažoji Lietuva / Vidurio Lietuva, užívaná v textech humanitních věd, např.:

¹² V korpusu jsou místy nerozpoznané symboly.

Terminologija | 2016 | 23

79

(12) „Termín užívaný Rėzou L i e t u v a v kontextu současné litevské historiografie odpovídá termínu M a ž o j i L i e t u v a, avšak tehdy se neužíval.“

Toto užití termínu zaznamenané v kartotéce doplňků LKŽ (termín MÍSTNÍ JMÉNO) potvrzuje také zkoumaný korpus odborných textů.

1.1. Termín – hlavní člen atributivních spojení.

1.1.1. Další skupinou spojení s termínem, blízkou těm již probraným, jsou taková atributivní spojení s ukazovacím určením¹³ jako tento / onen / takový termín (souhrnně ODKAZ termín). V nich je konkrétní termín nahrazen substitutem¹⁴, srov. tento / onen / takový termín ← X → X termín, termín X.

Substituty termínů v takových spojeních jsou ukazovací (definující) zájmena, zatímco konkrétní termíny jsou uvedeny v textu dříve nebo se objevují v téže větě (častější je první případ), např.:

(13) „To, že trestní odpovědnost a samotné trestní právo nemohou být účinné bez uplatnění sankce za spáchané trestné činy, užíváme-li tento termín v širším smyslu, jehož materiálním vyjádřením je trest, je všeobecně známou pravdou.“

(14) „Zvláštní pozornost rétorice úředníků věnoval Theodore R. Weeks, který si všiml, že bylo běžné hovořit o „rusifikaci země“ a tento termín se neužíval, když se hovořilo o konkrétních národnostních skupinách.“

(15) „Jak můžeme usuzovat z četby jeho dopisů, i sám litevský velkokníže Gediminas byl zdatným specialistou na mezinárodní vztahy s veřejností, ačkoli takový termín se v Litvě objevil až o několik století později.“

Další atributivní spojení s ukazovacím určením tvoří termín s neurčitými zájmeny: jiný termín, některé termíny, např.:

(16) „Kromě toho, v případech, kdy se hovořilo o národnostní politice vůči konkrétní nedominantní etnické skupině, jsem nenarazil na užití termínu „rusifikace“, nýbrž na jiné termíny – „sbližování“, „slučování“, „asimilace“.“

Ve zkoumaném materiálu obvykle nejsou jedinými atributy určovaného slova – termín.

Atributivní spojení s ukazovacím určením – spojení, jimiž se souhrnně a nekonkrétně odkazuje na zmíněnou vlastnost věci (Bučienė 2012: 26).¹³

¹⁴ Náhražka, substitut – jazykový prvek, který nahrazuje jiný odpovídající prvek, aniž by ovlivnil obsah. Za substituty se považují například zájmena, která mohou v textu nahrazovat podstatná nebo přídavná jména“ (KTŽ).

80 Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmeniu)

1.1.2. V terminologii se uvádí, že neexistují termíny obecně, nýbrž termíny konkrétních oborů. Proto se u termínů v textu samozřejmě uvádí konkrétní oblast užívání termínu, vědní obor, teorie, koncepce, tematika, prostředí užívání nebo podobné skutečnosti. Příslušnost k oboru je znakem termínů; v korpusu se explicitně vyjadřuje přivlastňovacími atributivními spojeními s termínem. Závislým členem je genitiv podstatného jména, které má rovněž závislé členy (a), nebo přídavné jméno (b), např.:

a)

(17) „Mluvčí si nemusí uvědomovat, které konceptuální metafory ovlivňují jeho myšlenkové procesy, avšak analýza metaforických výpovědí v textech mluvčího může odhalit jeho světonázor (nebo, terminologií kognitivní lingvistiky, konceptualizaci světa mluvčím).“

(18) „Lze se domnívat, že s postupným rozvojem právní doktríny a dalším systematizováním a kodifikováním právních norem budou právní termíny přesnější“ (Meškauskaitė, 2004, s. 21).“

b)

(19) „Při užívání statistických termínů se vycházelo z terminologie uvedené v učebnici ‚Aplikovaná statistika‘ V. Čekanavičiuse a G. Murauskase.“

(20) „Ačkoli se užívá stejný právní termín, může se v různých státech vztahovat na různé skupiny osob.“

Pokud jde o vyjádření těchto spojení z hlediska jazykové kodifikace, lze připomenout, že Stasys Keinys již v roce 1977 napsal, že vnitřní zákonitosti a tendence obecné litevštiny určují, že „oblasti terminologie, samotné termíny těchto oblastí i terminologické slovníky by měly být pojmenovávány pomocí genitivních jmenných spojení“ (Keinys 2005: 362). Z právě uvedených příkladů je patrné, že taková jazyková systematičnost se ne vždy dodržuje.

Uvedená přivlastňovací atributivní spojení lze transformovat¹⁵: OBLASTI termín – termín náleží OBLASTI nebo OBLAST má termín, například termín kognitivní lingvistiky – *termín náleží kognitivní lingvistice nebo *kognitivní lingvistika má termín. Tento posesory¹⁶ (OBLAST) je abstraktní, lze v něm rozpoznat i místní význam: transformát termín je V OBLASTI (*termín je v kognitivní lingvistice)¹⁷. Z toho vyplývá,

¹⁵ Přivlastňovací atributivní spojení se považují za odvozená; transformují se konstrukce, které nejsou přímo odvozeny jedna z druhé (Antanova firma → Antanas má firmu → firma patří Antanasovi) (Bučienė 2004: 13).

¹⁶ Apie posesyvumo sąvoką ir tipus, posesoriaus nustatymą žr. Vaičiulytė-Semėnienė 2006.

¹⁷ Srov. další příklad z korpusu: „v této oblasti nejsou termíny ustálené“. Oblast je vyjádřena příslovečným určením místa.

Terminologija | 2016 | 23

81

věcnou oblast, vědní obor, teorii, koncepci apod. lze chápat jako prostor užívání termínů: PROSTOR (X) termín (X). K prostorovosti výrazně odkazuje takové netypické spojení jako termín profesního prostředí správců dokumentů a archivářů, jehož součástí je slovo prostředí se sémem „prostor“.

Slova nebo slovní spojení označující oblast termínu či podobné věci se připojují k termínu (X) nejen přímo, ale také prostřednictvím jiného slova, s nímž termín tvoří spojení s dějovým určením (viz 1.1.6), např.:

(21) „Způsob tkaní ‚rybí kost‘ často zmiňují i další archeologové a obvykle se spojuje s termínem ‚lomený proužek‘, užívaným v materiálovědné terminologii.“

Obecně lze tento příklad znázornit takto: PROSTOR užívaný termín X.

V terminologii se hovoří o transterminologizaci. Tento jev se odráží i ve zkoumaných kontextech. Ze samotných atributivních spojení jej nelze rozpoznat, širší – větný – kontext je však v tomto ohledu informativnější, např.:

(22) „V poezii se termín jazykovědy ‚mopfas‘ nahrazuje jiným, intuitivně srozumitelnějším termínem – ‚slabika‘, který je nejen nejdůležitější složkou básnického textu, ale také základní jednotkou výslovnosti.“

1.1.3. Další výraznou skupinu atributivních spojení tvoří spojení s významem příslušnosti, jejichž členy spojují vztahy autorství. Schematicky by takové užití vypadalo takto: AUTOR (X) termín (X). Autor (posesor) je označen genitivem osobního jména. Konkrétní příklady:

(23) „Podle terminologie Samuela Huntingtona lze říci, že Ukrajina je typickou civilizačně rozštěpenou zemí.“

(24) „Celá tato alternativní procesualita formy utvořila také novou koncepci ‚opěrných tónů‘ (termín J. Juzeliūna) varhanní hudby – symbolického celku cyklů, ‚úderů zvonu‘.“

(25) „Američan T. R. Schellenberg tehdy znovu představil a zpopularizoval termín H. Jenkinsona ‚průkaznost‘ (angl. evidentiality).“

Mezi termínem a osobním jménem nemusí být přímý syntaktický vztah – termín je podle autorství charakterizován prostřednictvím děje vyjádřeného participiem (vznikají spojení s dějovým atributivním určením), např.:

(26) „Termín offentlickeit (otevřenost, veřejnost) navržený J. Habermasem byl později rozvinut v pojem veřejné sféry (public sphere).“

82

Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmeniu)

V kontextu výzkumu je netypický model užití termínu, kdy se uvádí profese, jejíž představitelé používají konkrétní termín (PROFESE termín), např.:

(27) „Tak se „litevské napětí“ (termín divadelníků) rozlévá do forem nového typu hudby.“

V takových spojeních lze rovněž spatřovat vztah autorství. V těchto případech je autorství kolektivní. Název profese ve spojení lze libovolně nahradit odpovídajícím názvem oboru: termín divadelníků → *divadelní termín (tím lze vysvětlit neoblibu tohoto modelu ve zkoumaném materiálu). Spojení tohoto modelu jsou tedy sémanticky blízká spojením vyjadřujícím vztah prostoru užití. Spojení s významem autorství jako metajazykové komentáře patří mezi odkazy na zdroje vyjádření (viz Župerka 2012: 311–319).

1.1.4. JAZYK / NÁROD (X) termín (X).

Termín se charakterizuje podle jazyka, v němž se užívá, nebo národa, který jej užívá (není účelné vést mezi nimi hranici, srov. latinský termín – termín latinského jazyka, nikoli národa, ačkoli latinský znamená „související s Latiny“). Závislým členem je přídavné jméno s příponou –iškas (a) nebo genitiv podstatného jména (samostatně či spolu s dalším přívlastkovým genitivem – kalbos) (b), např.:

a) (28) „Latinský termín „favor contractus“ začal používat M. J. Bonell ve svém proslulém díle „Commentary on the International Sales Law“ z roku 1987, komentujícím Vídeňskou úmluvu Organizace spojených národů o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z roku 1980 (dále jen Vídeňská úmluva z roku 1980).“

(29) „K tomuto účelu je zapotřebí speciální program, jehož hlavní funkcí by bylo odstraňování nejednoznačností (anglický termín – ambiguity resolution) (Zinkevičius, 2000, s. 245; Marcinkevičienė, 2000, s. 22).“

b) (30) „Samotná žurnalistika se označuje francouzským termínem journaliste, anglickým journalism, německým journalistik, polským dziennikarstwo, ruským žurnalistika.“

(31) „Související anglické termíny resistance znamenají: „1) odpor, protiklad; 2) (organismu) odolnost; 3) techn. odpor, protiklad, rezistenci“, a invulnerability – „nezranitelnost“ (Anglicko-litevský slovník, 1978, kurzíva slovníku).“

Poslední spojení (podskupiny b) s termínem jsou gramaticky atributivní spojení vyjadřující příslušnost (srov. termíny patří Francouzům, termíny patří anglickému jazyku). Při hlubším pohledu vyjadřuje vztah mezi členy prvního spojení kolektivní autorství, zatímco u druhého jde o prostor užití.

Terminologija | 2016 | 23

83

Termín je charakterizován nejen podle jazyka, v němž se užívá, ale také podle jazyka, z něhož pochází, tj. uvádí se původ termínu (zdroj), např.:

(32) „Později se francouzský termín courtage (kurtaž) rozšířil i do dalších jazyků, například do němčiny a angličtiny, a spolu s dalšími termíny (provize apod.) se široce užívá i dnes, když se hovoří o odměně nezávislých pojišťovacích zprostředkovatelů.“ – A. M.]

1.1.5. V korpusu se vyskytují také spojení s významem příslušnosti, v nichž je posesorem termínu věc označovaná tímto termínem, např.:

(33) „Sémantická funkce vykonavatele děje, určená slovesy s dějovým významem, se v terminologii sémantických rolí nazývá agent.“

Termín může být v takových spojeních nahrazen svým korelátem označení, srov. *označení sémantických rolí. V hloubkové struktuře posledního spojení je obsažen objektový význam (transforma označovat sémantické role). Lze říci, že termín náleží pojmenovávanému objektu: OBJEKT termín. Podle K. Gaivenise jsou názvy termínů podle objektů (termíny půdy, vodovodního systému) neoficiální a vyskytují se většinou pouze v hovorovém jazyce odborníků (Gaivenis 2002: 25). J. Klimavičius s tímto názorem nesouhlasí (Klimavičius 2002: 134). S ohledem na principy systematičnosti a přesnosti je obtížné najít argumenty, proč by uvedená spojení měla být považována pouze za doklady hovorového úzu odborníků.

Z kontextu (atributivních spojení) je tedy patrné, že termíny náležejí k určitému prostoru, autorovi (konkrétnímu nebo obecnějšímu – kolektivnímu), jazyku (nebo národu) či objektu.

1.1.6. DĚJ (X) termín (X). Termín je hlavním členem atributivních spojení s dějovou charakteristikou¹⁸. Závislým členem takových spojení je participium nebo slovesné adjektivum. Nejčastěji má v analyzovaném materiálu samo závislé členy (povinné či nepovinné). Vzhledem ke slovesné povaze participia nebo slovesného adjektiva se vedle atributivního významu spojení objevují další významové odstíny – objektové (a) nebo subjektové (b), např.:

¹⁸ Za spojení s dějovou charakteristikou se považují taková atributivní spojení, v nichž je vlastnost vyjádřená závislým členem motivována vztahem vnitřního (aktivního či pasivního) děje a jeho původce (věci) (Bučienė 2007: 20).

84 Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmeniu)

a)

(34) „Připravuje se Slovník biochemických termínů, proto byly termíny užívané v učebnici sjednoceny s termíny navrhovanými ve slovníku.“

(35) „Někdy je tento termín nahrazen nějakým litevským slovem, které bohužel svým významem téměř nikdy neodpovídá termínům přijímaným v současné mezinárodní uživatelské praxi.“

(36) „Ekologové, hydrologové a odborníci na inženýrskou geografii zde možná narazí na termíny, které jsou pro ně nezvyklé: hydrologický transformační systém, organizační systém, akumulační zóna, relaxační doba atd.“

b)

(37) „Později se v tisku, rozhlase, televizi a každodenním jazyce začal velmi rychle šířit nový termín označující tento pojem, žiniasklaida, který nyní téměř vytlačil všechny ostatní termíny s tímto významem.“

(38) „Termín etnicita, který se v sociálních vědách prosadil v sedmdesátých letech 20. století, a další rozvoj koncepcí etnicity jsou spojeny s proměňujícím se postkoloniálním světem a politickou aktivitou etnických menšin.“

(39) „Neobvyklé jsou pouze historicky ustálené termíny vyšší matematika, matematická analýza, diferenciální a integrální počet.“

Na základě zkoumaného materiálu lze tvrdit, že termín jako pasivní nositel vlastnosti (objekt) je (KDY, KDE, KOMU) (ne)používán / používaný, užíván, aplikován; (KDY, KDE, ČÍM) přijatý, navrhovaný / navržený, zvažovaný, nahrazený; (KDE) zmíněný¹⁹ / nezmíněný, uvedený; zavedený (do užívání); vybraný; (KOMU) (ne)obvyklý; nekompromitovaný; složený atd. Termín jako aktivní nositel vlastnosti (subjekt) může být označující CO , vyjadřující; (KDY, KDE) prosazený, ustálený, neexistující; (JAK) utvořený; ([OD]KUD) šířící se, rozšířený; související; připomínající CO , vyvolávající atd. Mezi spojeními s dějovým popisem se v korpusu nejčastěji vyskytují spojení termínu s vedlejším členem vyjádřeným příčestím používaný a jeho tvary. Příčestími a slovesnými adjektivy se vyjadřují vlastnosti termínů související s jejich užíváním obecně nebo pouze v konkrétním textu (zmíněné termíny), vznikem termínů (navržené termíny), místem termínů v některé odborné oblasti – v prostoru užívání (prosazený termín), výrazovou podobou (složený termín), hodnocením (nekompromitované termíny) atd.

Časový tvar příčestí je významný, protože ukazuje dobu, kdy se utvořila vlastnost vyplývající z děje (viz Bučienė 2007: 23), srov. používaný termín a používaný termín v minulosti. To znamená, že termín je objektem nebo subjektem děje, pro nějž je charakteristická závislost na čase.

¹⁹ Podle funkce by spojení zmíněný termín mohlo být považováno za spojení s ukazovacím přívlastek.

Terminologija | 2016 | 23

85

Jak již bylo zmíněno a jak je patrné z příkladů, atributivní participium nebo atributivní slovesné adjektivum má často samo závislé členy – vznikají složená slovní spojení nebo řetězce slovních spojení (například ve 34. příkladu – termíny používané v učebnici, termíny navrhované ve slovníku). Těmito závislými členy se vyjadřuje čas, místo, způsob, objekt, subjekt, účel děje atd.

1.1.7. ČAS termín (X). Termín je ve zkoumaném materiálu charakterizován také z hlediska času. Závislými členy atributivních spojení bývají adjektiva nesoucí sému „čas“, např.: nový, starší, archaický, tradiční, moderní, současný. Širší kontext:

(40) „Mezi ostatními dokumenty mezinárodních organizací na ochranu kulturního dědictví zaujímá výjimečné místo Charta historických zahrad přijatá organizací ICOMOS v roce 1981, v níž se objevuje n o v ý t e r m í n h i s t o r i c k é z a h r a d y.“

(41) „Je zřejmé, že prokuraturu, která neměla vzdělání, zkušenosti ani kvalifikaci, třebaže zastupovala jiné osoby nebo hájila jejich práva, nelze ztotožňovat a označovat s o u č a s n ý m t e r m í n e m „a d v o k á t“, avšak nepochybně <...>.“

(42) „Pojem korporatismus (Corporatism – angl.) je svým původem podobný s t a r š í m u t e r m í n u k o r p o r a t i v i s m u s (Corporativism – angl.).“

Jak již bylo zmíněno, dobu užívání termínu lze rozpoznat také z časového tvaru participií, která vytvářejí atributivní spojení s dějovým charakterizujícím termínem. Kromě toho mají participia v takových spojeních závislé členy, s nimiž vytvářejí spojení příslovečného určení času, např.:

(43) „S cílem zdůraznit generativní faktor melodiky ve vícehlasé hudbě byly rozšířeny d ř í v e u ž í v a n é t e r m í n y „l i n e á r n í k o n t r a p u n k t“, „l i n e á r n í p o l y f o n i e“, čímž byl zdůrazněn lineární princip utváření prostoru polyfonní hudby.“

Na základě zkoumaného materiálu lze tvrdit, že termíny lze rozmístit na pomyslné časové ose. Vlastnost termínů – proměnlivost v čase – je explicitní.

1.1.8. VÝZNAM termín (X). Atribut termínu označuje také vlastnost termínu související s významem. Termín se charakterizuje podle rozsahu významu, např.: obecný / obecnější termín, adekvátní termín, termíny tohoto významu, podle blízkosti významů, např.: významově blízké termíny, odlišné termíny²⁰, podle významových odstínů, např.: neutrální / neutrálnější

²⁰ Lze rozlišit také spojení s dějovým charakterizujícím členem.

86

Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmeniu)

termín, podle motivace, např. metaforický termín apod. Několik příkladů užití:

(44) „Bílkoviny různých obilovin způsobující onemocnění se obvykle označují obecným termínem – ‚gluten‘.“

(45) „V postmoderní epoše, vyznačující se intenzivní migrací obyvatelstva, sbližováním životního stylu různých národů a výměnou kulturních jevů, které jsou v etnologické literatuře někdy dokonce označovány metaforickým termínem kreolizace zvyků, lze souběžně pozorovat zcela opačný paradoxní jev: všude dochází k obrodě místních a regionálních identit.“

(46) „Ačkoli existují i jiné termíny, které mu odpovídají nebo jsou mu významově blízké (např. orientální despotismus), navzdory veškeré kritice byl zvolen právě tento termín jako nejrozšířenější a nejsrozumitelnější.“

Některá spojení z této skupiny se blíží spojením, jimiž se vyjadřuje hodnocení termínu.

1.1.9. HODNOCENÍ termínu. Jak již bylo zmíněno, atributivní spojení rovněž vyjadřují hodnocení termínu. Hodnocená vlastnost vyjádřená závislým členem je buď čistě hodnotící (vlastní termín), nebo souvisí s jinou věcí (žargonový termín). Atributy termínu termín jsou v analyzovaném materiálu přídavná jména jednoduchý a specifický; vlastní a žargonový; hlavní, důležitější / nejdůležitější a klíčový, vzácnější; chameleonský, kontroverznější apod.²¹ Několik příkladů z kontextu:

(47) „Při popisu historického vývoje hydrotechnických zařízení a pevnosti v Kopgalisu se vyskytuje mnoho specifických termínů a názvů starobylých měr, institucí apod. (pakverkas, blokhauzas, fašina, rykštė, pėda, glasis, kaponiras, lastas, kamera, regimentas apod.).“

(48) „Image organizace je ve skutečnosti pouze žargonovým termínem z oblasti komerční reklamy a public relations.“

(49) „Ustálené užívání, ačkoli je velmi neurčité (proto Connor nazývá etnicitu chameleonským termínem), zohledňuje subjektivitu, identitu a sociální konstrukci (Connor 1994).“

Termín je v probíraných spojeních hodnocen nejen jako člen určité terminologické soustavy (žargonový termín), ale také jako jednotka konkrétního textu. V posledním případě je hodnocená vlastnost relevantní pouze v daném textu, např.:

²¹ Tato skupina není z hlediska významu homogenní; lze například vyčlenit spojení s významem podobnosti (chameleonský termín).

Terminologija | 2016 | 23

87

(50) „Každá kapitola nebo podkapitola publikace začíná krátkým teoretickým úvodem, v němž jsou uvedeny hlavní rovnice pro řešení úloh, vysvětleny některé zásadní momenty, d ů l e ž i t ě j š í t e r m í n y a způsoby řešení úloh.“

Pouze částečně lze hodnoticí rys spatřovat ve spojení nomenklatūrinis terminas „termín související s nomenklaturou“.

1.1.10. MÍSTO termín (X). Byla nalezena atributivní spojení, v nichž je termín charakterizován podle místa. Toto místo bývá jak abstraktní, např.: vietinis / tarptautinis terminas, tak konkrétnější – související s textem, jako například analizės terminas, např.:

(51) „Až příliš často se litevští autoři píšící o starém textilu uchylují k výrazům rozšířeným mezi lidmi, většinou pouze m í s t n í m t e r m í n ů m, jinými slovy k místnímu žargonu.“

(52) „Klíčovým a n a l y t i c k ý m t e r m í n e m je národní identita.“

Jak bylo uvedeno, participia vystupující jako závislé členy některých atributivních spojení s dějovým významem mají rovněž místní určení – termín je charakterizován podle místa, např.: žodyne siūlomi terminai, vadovėlyje / darbe vartojami terminai atd.

Z takových atributivních spojení vyjadřujících příslušnost, jako je analizės terminas, je patrné, že termín náleží k určitému místu. Toto místo je konkrétnější ve srovnání s prostorem užívání termínu – oblastí nebo jazykem, v němž se používá.

1.1.11. MNOŽSTVÍ termín. Atributivními spojeními kvantitativní charakteristiky²² se vyjadřuje rys termínu podle vztahu k číslu. Závislým členem těchto spojení je číslovka v přívlastkové funkci. Do této skupiny jsou zde podmíněně zařazena i spojení, jejichž závislými členy jsou přídavná jména se sémem „množství“ (např. vienintelis). Několik příkladů:

(53) „Podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví a Prováděcích směrnic k této úmluvě se od roku 1972 v teorii a praxi památkové péče na mezinárodní a národní úrovni používají d v a t e r m í n y: kulturní dědictví a přírodní dědictví.“

(54) „Jelikož zkoumaný proces zahrnoval osoby různých kategorií (válečné uprchlíky, ekonomické emigranty, polské kolonisty, místní obyvatele, smíšené rodiny atd.), je obtížné popsat zkoumaný jev j e d n í m t e r m í n e m.“

²² Apie kiekybinio apibūdinimo atributinius junginius plačiau žr. Bučienė 2012.

88

Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmuo)

Když funkci atributu zastávají řadové číslovky, mají spojení ukazovací funkci, např.:

(55) „Termín „eductive“ pochází z latinského „educere“ a znamenal by „schopnost nalézt smysl v chaosu“, zatímco d r u h ý t e r m í n označuje schopnost vybavit si získané informace (Raven, 2000).“

Spojení je v takových případech substitutem konkrétního termínu.

1.2. Termín – závislý člen atributivních spojení.

1.2.1. Spojení s objektovým odstínem²³. Termín jako závislý člen se užívá s podstatnými jmény užití a užívání, zmínění, pojednání, interpretace, porozumění a pojetí, (vy)světlení, překlad, zmatek²⁴, diskreditace, expertiza, přístup (k), převaha (nad) aj. Termín je v hloubkové struktuře takových spojení objektem děje či stavu vyjádřeného hlavním členem spojení (o termínu jako objektu viz kapitolu 2), např.:

(56) „V současné době se hodně mluví o u ž í v á n í v ě d e c k ý c h t e r m í n ů.“

(57) „Ačkoli se pojem „kontext“ vykládá různě, v psychologii je základ p o j e t í t o h o t o t e r m í n u většinou jasný; obvykle zahrnuje také odlišení prostředí (Davies, 1988; Lochart, 1988; Thomson, 1988).“

(58) „V historiografii se poměrně často stává, že ten či onen p ř e k l a d latinského či jiného t e r m í n u vede k odlišným interpretacím.“

Čím konkrétnější je význam hlavního členu spojení (srov. pojetí, překlad), tím výraznější jsou vztahy příslušnosti (srov. *termín má pojetí, překlad).

1.2.2. Atributivní spojení vyjadřující příslušnost. Z takových spojení lze v korpusu vyčíst, že termín má definice, synonyma, ekvivalenty a částečně také aspekty. Termín je rovněž celek složený z jednotlivých částí. Těmito částmi jsou obsah, význam, smysl a sémantika. Několik příkladů:

(59) „Vědci ve snaze odhalit o b s a h a hlavní a s p e k t y t e r m í n u „ i m a g e “ uvádějí následující d e f i n i c e t o h o t o t e r m í n u: „Image je obecný názor mnoha lidí na něco“ (Pranulis, 1998, s. 114).“

²³ Přehled interpretací spojení se slovesnými podstatnými jmény v litevské lingvistice viz Pakerys 2006.

²⁴ Ve spojení zmatek termínů lze rozpoznat také subjektový odstín (*termíny se pletou).

Terminologija | 2016 | 23

89

(60) „Pojmy jsou v terminologickém slovníku propojeny vztahy, podle nichž lze najít ekvivalenty termínů v jiném jazyce, synonyma a nadřazené pojmy.“

(61) „Je pochopitelné, že v praxi je sotva možné ve všech případech najít vhodný český ekvivalent nebo přesně vymezit význam termínu (tím spíše, že význam mnoha z nich – zejména různých měrných jednotek – se měnil nebo nebyl vůbec sjednocen).“

1.2.3. Spojení se subjektovým odstínem. V korpusu nalezená spojení termínu / termí-nů (X) s podstatnými jmény vznik, utváření, původ, změna, instrumentalita, rozdíly, rozmanitost umožňují nahlížet na termín jako na subjekt (o termínu jako subjektu podrobněji viz kapitolu 3), např.:

(62) „Proces vzniku a utváření termínu terorismus dosud není jasný.“

(63) „L. Meškauskaitė při zkoumání práva na informace v Litvě konstatuje, že ‚se vznikem nových právních odvětví a podoborů je nevyhnutelná rozmanitost termínů‘.“

Neočekávané se ukázalo spojení (instrumentalita tohoto termínu, které nahlíží na termín jako na prostředek:

(64) „Autor tohoto článku, který pojednávaný pojem považuje spíše za zobecňující přibližný model (spíše za průběžnou hypotézu), by se alespoň v tomto textu nepouštěl do diskuse o instrumentalitě tohoto termínu při úvahách o vývoji civilizací v měřítku celého lidstva <...>.“

1.2.4. Atributivní spojení blízká spojením s významem látky (OBLAST) terminologický slovník / slovníček a terminologický systém. Termíny jsou součásti (srov. transformaci *termíny tvoří slovník, systém). Slovník lze chápat jako úložiště (srov. *vložit do slovníku), zatímco systém je pouze abstrakce, kterou tvoří termíny. Několik příkladů z kontextu:

(65) „Ve slovníku finančních termínů je bublinová teorie definována jako přesvědčení, že ceny cenných papírů občas stoupnou výrazně nad svou fundamentální hodnotu, až v určitém okamžiku bublina praskne a cena rychle klesne.“

(66) „Aby byla zachována soustava termínů litevské toponomastiky, používá se v tomto článku vedle mezinárodního termínu oronyma i litevský ekvivalent kalnų vardai.“

Význam látky lze rozpoznat v metaforickém spojení (OBLAST) terminologická džungle (srov. *termíny tvoří džungli). Metaforou se nejspíše chce říci, že termínů je mnoho a jsou nepřehledné.

90

Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmuo)

1.2.5. Spojení s příslovečným odstínem. Z materiálu korpusu vyplývá, že termín je příčinou diskusí:

(67) „D i s k u s e o n e j v h o d n ě j š í t e r m í n by mohla ještě pokračovat, ale v současnosti budeme resilience označovat jako odolnost: tento termín je nejběžnější, i když poněkud nepřesný.“

V souhrnu je třeba zdůraznit, že některá atributivní spojení probíraná v článku jsou složené terminologické termíny, například složený termín, kompozitní termín, mezinárodní termín; obsah termínu, terminologický slovník atd. Tyto složené termíny jsou zařazeny do Výukového terminologického slovníčku R. Kvašytė (podrobněji o mikrosystému termínů s kořenem termin- viz Kvašytė 2013).

2. Termín v objektových spojeních

2.1. Termín – objekt užívání. Jednou z nejčastějších skupin objektových spojení je užívat / používat / aplikovat termín. Již se stalo běžným, že se termíny, stejně jako jiné jazykové jednotky, užívají. Potvrzuje to i zkoumaný materiál – termín se nejčastěji pojí se slovesem užívat a jeho tvary, např.:

(68) „Kvůli nedostatečně rozvinuté terminologii používají badatelé v Litvě (stejně jako v jiných severských zemích) t e r m í n „ p o z d n í p a l e o l i t “ k označení jak období před 45–35–10 tisíci lety, tak nálezů finálního paleolitu nalezených v Litvě.“

(69) „Tento článek se nezabývá odnětím života beznadějně nemocné osobě, nýbrž s e p o u ž í v á t e r m í n p o m o c p ř i s e b e v r a ž d ě.“

(70) „Někdy lze dokonce říci, že se tyto t e r m í n y p o u ž í v a j í synonymicky.“

Podle materiálu korpusu se termíny také používají a aplikují, např.:

(71) „Vedle posledně uvedeného se p o u ž í v á také mezinárodní t e r m í n „ f l u i d “ (z lat. „fluidus“ – tekoucí).“

(72) „V současném pojetí se t e r m í n e t n i c i t a v z t a h u j e jak na skupiny a komunity většinové, tak menšinové a migrantské / nemigrantské, tj. na různé skupiny obyvatelstva.“

O neužívání termínů se v materiálu korpusu také hovoří, avšak méně často, srov.:

(73) „Tento t e r m í n s e n e p o u ž í v á ani v našem státním systému evidence památkových hodnot.“

Terminologija | 2016 | 23

91

2.2 Typický model užití termínu v objektových spojeních – termín jako prostředek (instrument) v širokém smyslu²⁵ – termínem se pojmenovává, nazývá, charakterizuje, popisuje, termíny lze říkat, vyslovovat, hovořit. Termín je v těchto případech prostředkem pojmenování a mluvení, např.:

(74) „Formálně podobná sebeanalýza, označovaná termínem sebereflexe, se stává zvláště aktuální i v postmoderním divadle, když se divadlo soustředí na sebe a vědomě reflektuje mechanismy svého fungování.“

(75) „Aristotelovým termínem „poetika“ se dnes označuje odvětví literární vědy, které zkoumá formy básnické tvorby a stylistické prostředky.“

(76) „V odborných pracích zahraničních autorů se to popisuje termínem „overstaging“ – zvětšením stadia.“

(77) „V literatuře se termínem hodnoty často označují motivační dispozice člověka (zájmy, cíle).“

Kromě uvedených sloves se termín v korpusu užívá spolu s tvary sloves (vy)jádřit, formulovat, popsat. Těmito slovesy se označují činnosti související s vyjádřením, to znamená, že termín je chápán jako prostředek vyjádření, např.:

(78) „Schopnost sodíku a draslíku neutralizovat hydroxylové skupiny (OH−) a chloru vodíkové ionty (H+) se vyjadřuje termínem „mielekvivalenty“ (mEq), které zahrnují atomovou či molekulovou hmotnost prvku spolu s odpovídající valencí nebo nábojem.“

(79) „Reálný svět lze popsat pouze termíny modelu, které charakterizují koncepci a postupy potřebné k převedení reálného světa do geodat nezbytných pro systém.“

Spojení se slovesem označovat orientují na termín jako znak, např.:

(80) „Zároveň je třeba mít na paměti, že v pramenech se týmiž termíny často označují značně odlišné jevy.“

Z materiálu korpusu je patrné, že termínem lze zobecňovat, interpretovat, něco definovat, a dokonce legitimizovat. Nejde o obvyklé užití termínu, např.:

(81) „V článku Karolise Klimky se analyzuje teze, že politické napětí souvisí s určitým energetickým přebytkem, který lze snížit v „soukromé“ rovině touhy, a proto je třeba politické jevy interpretovat v termínech energetické ekonomie.“

²⁵ Zde se prostředek (instrument) neztotožňuje se sémantickou funkcí instrumentu (sémantickou rolí). V tomto článku jsme upustili od myšlenky rozdělit slovní spojení podle sémantických funkcí (sémantických rolí), protože podle V. Labučia „neexistují jasně formulovaná kritéria, na jejichž základě se určují a vymezují sémantické role a jim odpovídající sémantické skupiny slovních spojení“ (Labutis 1998: 79).

92

Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmuo)

(82) „Podle A. D. Smitha je idea národa svou podstatou kulturní a sociální, bez ohledu na to, zda se národ zformoval na územním, nebo etnickém základě: vymezuje a legitimizuje politiku v kulturních pojmech, protože národ je politickým společenstvím pouze do té míry, do jaké ztělesňuje společnou kulturu a společnou vůli společnosti (Smith 1999: 232).“

2.3. Termín je objekt, který se hledá, nalézá, přebírá, dává, který se vnáší do určitého prostoru a vyvádí se z něj, přičemž se v tomto prostoru s ním něco děje nebo se něco děje.

Především se termín hledá, např.:

(83) „Kritika při hledání termínů a slov k označení tohoto scénického uměleckého jevu začala hovořit o nové divadelní estetice, kterou inspiroval nikoli sám o sobě dramatický materiál o životě kněze a básníka Antana Strazdase, nýbrž způsob, jakým tento materiál podávají dramatik a režisér.“

Z objektových spojení se slovesy objevit, (na)jít vyplývá, že termín lze nalézt, např.:

(84) „V Litvě lze termín ‚marginalizovaná třída‘ nalézt v pracích R. Griga <...>.“

Pokud termín existuje, lze jej převzít. Dokládají to spojení se slovesy převzít, přejmout, např.:

(85) „Tento termín přebíráme z karnevalu jako historického jevu.“

Přebírá-li se termín z jiné oblasti, setkáváme se s jevem, jako je transterminologizace.

Termín je také objektem dávání. O dávání lze mluvit na základě spojení se slovesy (na)vrhnout, představit, udělit, předložit, vyhradit. Taková spojení, zejména se slovesy zařadit, zavést, souvisejí se směrem – naznačují pokus „vsunout“ termín do nějakého prostoru, např.:

(86) „Skotský chemik a fyzik J. Black, kterého lze považovat za zakladatele kalorimetrie, sestrojil (v roce 1759) první ledový kalorimetr (tento termín navrhli později slavní francouzští vědci A. Lavoisier a P. Laplace, kteří přístroj zdokonalili).“

(87) „Gordonovo dílo je klasické tím, že akademickému diskurzu poskytlo termíny pro složky asimilace, které se používají dodnes, nejde však o skutečnou teorii.“

(88) „Zavedl termín průměrný (statistický) člověk (angl. average man), avšak termín biometrie byl poprvé zmíněn až v roce 1889 v práci Charlesova bratrance Francise Galtona (Francis Galton, 1822–1911) <...>.“

Terminologija | 2016 | 23

93

Opačný pól by představovala spojení se slovesy vzdát se, vyhnat, vytlačit, nahradit, která ukazují, že termín může být někým z prostoru odstraněn. Několik příkladů:

(89) „Ačkoli se uvedené nádory krku a hlavy historicky nazývají ‚glomus tumory‘, ‚chemodectomy‘, navrhuje se těchto termínů vzdát a podle doporučení PSAO (WHO) z roku 2005 je označovat jako paragangliomy s uvedením anatomického místa nádoru (‚vagální paragangliom‘, ‚paragangliom karotického tělíska‘ atd.) [5, 6].“

(90) „Přinejmenším v Evropě v poslední době termín foresighting v zásadě nahradil dlouho užívané termíny studia budoucnosti nebo futurologie.“

Poloha termínu v prostoru tedy není statická: může se do něj dostat (nikoli však sám) i z něj být odstraněn. Také se v samotném prostoru s ním něco děje nebo se něco děje. Zkoumaná objektová spojení ukazují, že termín lze propagovat, popularizovat, legalizovat, zaměňovat, lze si na něj zvyknout, nebo jej jednoduše ponechat, či dokonce ignorovat; lze se jím také zabývat a opírat se o něj, např.:

(91) „Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, přijatá na generální konferenci UNESCO v roce 1972, poprvé na mezinárodní úrovni legalizovala pojmy a termíny kulturního a přírodního dědictví.“

(92) „Středověká medicína nedosáhla velkého pokroku; její jedinou zásluhou je, že zachovala pokyny antických lékařů a některé termíny.“

(93) „Bez ohledu na termíny užívané v jednotlivých státech se podle názoru výboru musí na všechny osoby pracující ve veřejném sektoru a ve státní službě vztahovat úmluva MOP č. 87.“

Termín lze v prostoru měnit – dokládají to spojení se slovesy upřesnit, upravit, rozšířit, sladit atd. Obecně lze říci, že se termíny spravují – termín je objektem správy, např.:

(94) „S cílem zdůraznit generativní činitel melodiky ve vícehlasé hudbě byly rozšířeny dříve užívané termíny ‚lineární kontrapunkt‘ a ‚lineární polyfonie‘, čímž byl zdůrazněn lineární princip utváření prostoru polyfonní hudby.“

(95) „Kromě toho byly v tomto období při výzkumu litevské žurnalistiky a přípravě litevské Encyklopedie žurnalistiky upraveny některé termíny, pojmy a definice z oblasti žurnalistiky, upřesněny historické údaje a zdůrazněna nová fakta.“

Mimochodem, ne vždy je jasné, zda se skutečně mluví o termínech, nebo o pojmech, které označují, protože se stává, že termíny a pojmy jsou užity jako kontextová synonyma, srov.:

(96) „Termín offentlichekeit (otevřenost, veřejnost), který navrhl J. Habermas, byl později rozvinut v pojem veřejné sféry (public sphere).“

94

Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmuo)

2.4. Termín, jak je patrné z předchozích příkladů, je objektem intelektuální (mentální) činnosti. Objektově spojení se slovesy definovat, (ne)vysvětlit ukazují, že termín je také objektem jazykové činnosti. Z takových spojení je patrné, že v centru pozornosti je význam termínu, který se autoři snaží ukázat (nedostatkem je jeho neukázání), např.:

(97) „Stručně definujme termíny používané v práci.“

(98) „Termín ‚letecký snímek‘ není ve výkladovém terminologickém slovníku (Vainauskas 2000) vysvětlen, zatímco ve Slovníku litevsko-ruských geodetických termínů (Kazakevičius 1993) je uveden ve významu mapování.“

S jazykovou činností souvisejí také spojení termínu se slovesy mluvit (o), probírat, komentovat, zmínit, např.:

(99) „Když mluvíme o termínech, stojí za zmínku, že termíny a pojetí poutnictví a poutníka jsou mnohem starší než chápání turismu a turisty.“

(100) „Ačkoli se při zmínce o termínu ‚informační technologie‘ (IT) obvykle míní technologie založená tak či onak na počítačovém vybavení, různé technologie zpracování informací existují již od dob prvobytného společenství.“

Probírat a komentovat lze nejen význam termínu, ale také jeho formu, užívání apod.

Neobvyklé se zdálo spojení termínu se slovesem formulovat:

(101) „Ve zprávě o projektu ‚ENIRDGnet‘ 5. rámcového programu [3] jsou formulovány tři různé termíny používané k popisu distribuované výroby elektřiny: distribuovaná výroba, distribuované kapacity a distribuované energetické zdroje.“

Takové užití termínu se nezdá přesné – v tomto případě se termín považuje za beztvarou věc; srov. DŽ₆ formulovat „vyjadřovat stručně a přesně“ (například myšlenku, závěry). Je možné, že v tomto spojení termín plní funkci výsledku děje.

O termínu se nejen mluví, ale je také slyšet, např.:

(102) „V poslední době stále častěji slýcháme termín ergonomie a výrobky, které splňují hygienické a komfortní požadavky, se často nazývají ergonomické.“

Samozřejmě, zapsaný termín může být viditelný, avšak spojení se slovesem vidět a jeho synonymy nebyla ve zkoumaném korpusu nalezena. S viděním do jisté míry souvisejí již probíraná objektová spojení termínu se slovesy najít, objevit.

Terminologija | 2016 | 23

95

2.5. Termín – objekt vnímání. Termín jako objekt vnímání je patrný ze spojení se slovesy porozumět, pochopit, jakož i interpretovat, pojednávat. Interpretace a pojednávání jsou také nejspíše neoddělitelně spjaty s jazykovou činností. K této skupině se řadí i spojení se slovesem spojovat. Několik příkladů:

(103) „Ve světě je termín knižní kultura chápán poměrně široce.“

(104) „Termín infrastruktura je nejčastěji interpretován jako nezbytný materiální základ, vybavení a služby potřebné k fungování a růstu země, komunity či organizace.“

(105) „Podle něj si společnost termín „vražda“ nejčastěji spojuje s násilnými činy, jejichž cílem je způsobit smrt, ať už jsou tyto činy úmyslné, nebo jsou důsledkem nedbalosti.“

2.6. Termín – příjemce. Ze spojení se slovesy poskytnout a (při)dělit, v nichž se termín užívá ve 3. pádě, je patrné, že termín jako objekt může být příjemcem. Dostává takové různé abstraktní věci, jako jsou význam, smysl a pozornost, např.:

(106) „Ačkoli se termínu europeizace přisuzují různé významy, jak však uvádí C. Hilson, nejčastěji se používá v právních a politických vědách k popisu vlivu evropského práva a politiky na vnitrostátní systémy.“

(107) „V této učebnici je věnována velká pozornost litevským biochemickým termínům.“

2.7. Termín – výsledek. Spojení se slovesem vytvořit ukazují, že termín je výsledkem tvorby – výtvorem, např.:

(108) „Dellas Hymes vytvořil termín komunikační kompetence (cit. podle Mesthrie, Swann, Deumert, Leap 2003, 5), který označuje schopnost lidí používat různé jazyky v různých situacích.“

Zde lze připomenout některá z výše uvedených atributivních spojení, například složený termín, termín složený ze dvou slov, jejichž atribut popisuje termín podle činností, jejichž výsledkem termín je. Tato slovesa a slovesná adjektiva vyjadřují původ termínu (termín je vytvořen, složen, utvořen spojením).

Jeden příklad z korpusu ukazuje, že termín je považován za výsledek pojmenování:

(109) „Z lingvistického hlediska se uvedené termíny označují stejně – terror.“

96

Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmuo)

Na druhou stranu lze termín ve spojení pojmenovávat termíny interpretovat jako objekt jazykové činnosti, to by však nebylo obvyklé – pojmenovávají se pojmy, nikoli termíny (termín, jak již bylo zmíněno, je prostředkem pojmenování v širším smyslu).

2.8. Termín – základ srovnání²⁶. Termín je také objekt, s nímž se něco srovnává. Užívají se spojení se slovesy (ne)-odpovídat, sladit (s), asociovat (s), ztotožňovat [s], přídavným jménem podobný (něčemu), např.:

(110) „Způsob tkaní ‚rybí kost‘ často zmiňují i další archeologové a obvykle si jej spojují s termínem ‚lomený proužek‘ užívaným v terminologii materiálové vědy.“

(111) „Připravuje se ‚Slovník biochemických termínů‘, proto byly termíny užívané v učebnici sladěny s termíny navrhovanými ve slovníku.“

Bylo zjištěno (viz příklad 110), že s termínem se srovnávají nejen jiné termíny či slova, ale také nejazykové skutečnosti:

(112) „Pojem korporatismus (Corporatism – angl.) je svým původem podobný staršímu termínu korporativismus (Corporativism – angl.).“

2.9. Termín – obsah kvantity. Termín plní funkci obsahu kvantity ve spojeních se slovy označujícími kvantitu desítky, několik, část, hojnost, např.:

(113) „Aby noviny nekomolily místní názvy a názvy archeologických nálezů (část termínů byla nová a neobvyklá) a správně uváděly chronologii, připravoval J. Puzinas několik nebo i deset či více strojopisných exemplářů svého příspěvku a rozdával je ‚zástupcům tisku‘.“

(114) „Není známo, zda se všechna nově utvořená slova vžijí, několik základních termínů však působí životaschopně, názorně a z hlediska jazykových norem přijatelně.“

2.10. Termín – součást celku. To ukazují spojení se zájmenem jeden, např.:

(115) „Jedním z takových termínů je také „rusinimas“ (rus. obrycenie), odvozený od slovesa „rusinti“ (obrusit’).“

Spojení posledních typů (2.9–2.10) jsou pro tento výzkum informativní pouze potud, že ukazují, že termíny lze počítat a že tvoří celek. Širší kontext (viz příklady 113–114) poskytuje zajímavější informace o termínech (termíny bývají nové, neobvyklé, životaschopné, názorné atd.).

²⁶ Tai atitiktų semantinę komparatyvo funkciją (Sližienė 1994: 23), dar vadinamą aspekto funkcija (Jakaitienė 1988: 63).

Terminologija | 2016 | 23

97

3. Termín v subjektových spojeních

3.1. Termín je subjekt.

3.1.1. Termín existuje, nebo neexistuje. Termín se užívá se slovesy vyjadřujícími stav (ne)být, existovat, stejně jako vyskytovat se, např.:

(116) „Ačkoli existují i jiné termíny, které jsou mu ekvivalentní nebo mu jsou významově blízké (např. orientální despotismus), navzdory veškeré kritice byl zvolen právě tento termín, protože se užívá nejčastěji a je nejsrozumitelnější.“

(117) „Existuje dokonce termín ‚zvěsti mezi úředníky‘.“

(118) „Tento termín však není uveden ve zmíněné Úmluvě ani v jejích Operativních pokynech k provádění.“

3.1.2. Termín znamená a označuje. To je patrné z příkladů, jako jsou:

(119) „V této práci se právo LDK neanalyzuje ze sociologického hlediska, proto termín ‚právní systém‘ užitý v této práci znamená systém právních norem neboli systém pozitivního práva.“

(120) „Mnohem radikálnější změnu označuje termín metamorfózy (řec. meta – po, za, morphē – forma), který Žukauskaitė v uvedené knize aktivně neužívá <...>. “

3.1.3. Termín je vykonavatelem dějů spojených s jazykovou činností. Termín se užívá se slovesy definovat, vymezit, charakterizovat, pouze uvést, vyjádřit, např.:

(121) „V tomto článku termín ‚kompetence‘ vymezuje právo zákonodárce rozhodovat (regulovat zákony) o určité otázce, zatímco termín ‚diskrece‘ označuje právo zákonodárce rozhodovat o otázce spadající do jeho kompetence jakýmkoli způsobem, který si zvolí.“

(122) „Omezení občanských práv určitých skupin lidí existující ve společnosti a jejich nedobrovolné odloučení od společenských a ekonomických hodnot vystihuje termín sociální vyloučení [9: 17–23].“

(123) „Tento termín označoval cestování do atraktivních míst a cesty za zábavou či poznáním.“

Ve zmíněných spojeních (119–123) lze rozpoznat funkci prostředku (instrumentu)²⁷.

3.1.4. Termín se pohybuje. Termín jako subjekt souvisí s pohybem, který má určitý směr. To se projevuje ve spojeních se slovesy vznikat, objevovat se, dostavovat se, přicházet, (roz)šiřovat se, jakož i měnit se, např.:

²⁷ Z gramatických výzkumů vyplývá, že instrumentál lze vyjádřit také nominativem (viz Slиз̌ienė 1994: 23; Valeckienė 1998: 37).

98

Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmeniu)

(124) „Tento termín pochází z řeckého slova a znamená ‚určený k životu‘ [1, 4, 10].“

(125) „V roce 1997 se tento termín dostal i do Litvy – nejprve zazněl v rozhlase, poté se objevil také v novinách.“

(126) „V lékařském jazyce je rozšířenější termín infekce močových cest, je však dvojznačný, protože není jasné, zda pyelonefritidu řadit mezi infekce močových cest, či nikoli.“

3.1.5. Termín zaujímá určité místo v prostoru. To je patrné z kolokací termínu se slovesy ujmout se, upevnit se, ustálit se, převládat, nahradit „zaujmout něčí místo“, např.:

(127) „V Litvě se termín žurnalistický román začal prosazovat po návštěvě známého francouzského romanopisce Frederica Beigbedera na Vilniuském knižním veletrhu v roce 2004 a po vydání několika překladů jeho románu do litevštiny.“

(128) „V terminologické soustavě toponomastiky slovanských jazyků převládá mezinárodní termín oronyma, oronymum <...>“.

(129) „Termín VKV je v současnosti bezvýhradně etablován jak ve vědeckých a akademických kruzích, tak v podnikatelském světě a nahradil řadu různých termínů, které před deseti lety vyvolávaly zmatek, jako například komplexní řízení kvality, komplexní zlepšování kvality, strategický management kvality <...>.“

3.1.6. Termín něco má, nebo něco nemá. Termín jako držitel se projevuje v kolokacích se slovesy (ne)mít a nabýt. Na vlastnění odkazují také konstrukce je mnohoznačný (srov. *má mnoho významů), je mnohostranný. Termín má význam, smysl, stránku, účel, vztah aj., např.:

(130) „V procesu vytváření EU má termín ‚stanovisko‘ také několik významů a funkcí: stanovisko jako akt vydávaný institucemi Evropského společenství (ES), stanovisko jako referendum (které má v některých zemích zákonodárnou moc) a stanovisko jako projev veřejného mínění.“

(131) „Je třeba poznamenat, že termín europeizace zatím nemá jasně ustálený význam.“

(132) „Podle názoru Alexeje Millera byla metoda Begriffsgeschichte sice užitečná, avšak i bez rozsáhlejšího výzkumu je zřejmé, že jak termín ‚rusifikace‘, tak i další termíny užívané v tomto kontextu byly mnohoznačné.“

3.1.7. Termín něco zahrnuje. Kolokace se slovesem zahrnovat ukazují, že termín má hranice, např.:

(133) „V současnosti tento termín zahrnuje laparoskopickou nefrektomii, resekci ledviny, vysokofrekvenční termoablaci (ADTA, angl. RFA – radiofrequency ablation), kryoterapii a vysokofrekvenční fokusovaný ultrazvuk (HIFU – high frequency focused ultrasound).“

Terminologija | 2016 | 23

99

3.1.8. Termín je vhodný. V korpusu byly nalezeny spojení se stavovým slovesem tikti, např.:

(134) „Pohlížíme-li na právo VDK jako na společenský jev, který není izolován od společnosti a má normativní i praktický význam, vhodnější by byl termín „právní systém“ a za jeho hlavní funkční subsystémy lze považovat tvorbu práva, jurisdikci a jurisprudenci [3, s. 35–36].“

3.1.9. Termín prochází různými dalšími stavy. Podle zkoumaného korpusu termín odpovídá, liší se, souvisí, tvoří atd., tj. vztahuje se k jiným věcem. Takové užití termino je v korpusu pouze ojedinělé, např.:

(135) „Tyto termíny souvisejí s aplikací metod systémové analýzy při provádění výzkumu, který přímo souvisí s fyzikálními a technologickými vědami.“

V korpusu se vyskytují neočekávané a terminologicky nepřesné případy subjektového užití termino. Z širšího kontextu je například patrné, že termín je považován za sílu, která může ovlivnit pojem, srov.:

(136) „Termín „tlakové skupiny“ (Pressure Groups – angl.) doplňuje dříve zmíněný pojem lobbingu, kdy lobbistické svazy určitými nátlakovými prostředky zesilují svůj vliv na subjekty přijímající rozhodnutí (parlament, politické strany, veřejné mínění).“

3.1.10. Termín je nějaký a někdo. Termín je (nebo bude) nositelem vlastnosti. Tato vlastnost charakterizuje termín podle času (naujas, senesnis), rozšířenosti (dažnas, populiarus), jiné hodnoticí vlastnosti (tikslesnis, netikslus, konkretesnis, kurioziškas), např.:

(137) „Největší obdiv v Evropě vzbuzovalo Německo (nejdále pokročilé a nejvíce evropské), po něm následovalo Švédsko (do roku 1990 byl poměrně populární termín „švédský socialismus“).“

(138) „Jak se zřejmě bude postupem času rozvíjet právní doktrína a bude pokračovat další systematizace a kodifikace právních norem, právní termíny se stanou přesnějšími“ (Meškauskaitė, 2004, s. 21).“

Subjektovými spojeními se vyjadřuje, co je konkrétní termín (popisuje se právě konkrétní termín), např.:

(139) „Termín „obchodování s lidmi“ (angl. trafficking in human beings) a název trestného činu jsou výrazným příkladem vlivu mezinárodního práva na vnitrostátní trestní právo.“

3.2. Termín – predikativum.

Termín jako predikativum v subjektových spojeních charakterizuje subjekt. Tímto subjektem je konkrétní termín nebo jeho substitut. Termín,

100

Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmeniu)

v roli predikativa má nejčastěji atribut. Konkrétní termín se tedy přiřazuje nikoli k obecné skupině termínů, ale k nějaké skupině termínů (ne X je termín, nýbrž X je takový / něčí termín), např.:

(140) „Ústředním termínem předkládané analýzy je národní identita.“

(141) „Komplex tuberózní sklerózy — to je termín široce používaný k označení rozmanitých projevů tohoto onemocnění.“

(142) „Je to jednoduchý složený termín, utvořený ze dvou litevských slov – žinia a skleidimas (význam: šíření).“

4. Termín v predikativních a adverbiálních spojeních

4.1. Termín – predikativum (v predikativních spojeních²⁸).

Příslušná predikativní spojení jsou jen ojedinělá. Termín vystupuje jako predikativum spolu se svým atributem: stává se víceméně neutrálním termínem, nazývat chameleonským termínem. Širší kontext:

(143) „Někdy se ale stane, že se slovo, které bylo nějakou dobu ‚špinavé‘, časem ‚očistí‘ – vybledne jak jeho pozitivní, tak negativní hodnotové zabarvení a stane se víceméně neutrálním termínem, načež začne znovu pomalu akumulovat pozitivní hodnotové zabarvení.“

4.2. Termín – adverbiále (v adverbiálních spojeních).

Termín termín (především v konstrukci s předložkou nebo v přirovnávací konstrukci) označuje místo děje nebo stavu (užívat vedle termínu X / místo termínu X, spatřovat v termínech), způsob (užívat jako termín) nebo příčinu (neobvyklé kvůli termínům X), např.:

(144) „Rasa Bertašiūtė v článku ‚Zvláštnosti architektury aukštaitijské vesnice‘ tvrdí, že rysy etnické architektury ‚odrážejí mnohovrstevnaté stavební tradice, které lze snadno rozpoznat v půdorysech, tvarech, konstrukcích, detailech a termínech budov‘ (s. 102).“

(145) „Pojem karneval v článku používáme jako termín označující konkrétní filozofický postoj, ale také určitý existenciální postoj.“

(146) „Neobvyklé jsou však pouze kvůli historicky ustáleným termínům vyšší matematika, matematická analýza, diferenciální a integrální počet.“

Analýza syntagmatických vztahů tedy umožňuje nahlížet na termín termín a jím označovaný pojem poněkud jinak, než je obvyklé. Jistě, zajímavé údaje

²⁸ Predikativní spojení se nerozlišují ve všech gramatických pracích (srov. DLKG). Zde se, jak již bylo řečeno, vychází z V. Labutisovy syntaktické práce (1998).

Terminologija | 2016 | 23

101

(například o vztahu mezi termínem a pojmem, o němž se krátce zmínilo) by měl poskytnout výzkum kontextu širšího než slovní spojení, stejně jako analýza paradigmatických vztahů termínu terminas.

SOUHRNNÉ ZÁVĚRY

1. V korpusu textů litevského odborného jazyka se terminas nejčastěji užívá v prvním slovníkovém významu – jako termín terminologie (lingvistiky). To, že se v odborných textech konkrétní jazyková jednotka nazývá termínem terminas, ukazuje, že je zařazena do kategorie termínů. Na druhou stranu lze terminą, protože se užívá v textech různých vědních oborů, považovat nejen za jednotku metajazyka, ale také za obecný odborný termín.

V textech humanitních věd se terminas užívá také v determinovaném nebo rozšířeném významu – označuje vedlejší místní název.

2. Termín terminas má v odborném jazyce atributy a sám je také atributem; je objektem, subjektem a méně často predikativem či okolnostním určením.

3. Terminas je v atributivních spojeních s konkrétními termíny buď nositelem jména, nebo vedlejším názvem. Z atributů termínu terminas vyplývá, že termín náleží k určitému prostoru užívání (oblasti apod.), objektu, jazyku (nebo národu), autorovi (konkrétnímu či kolektivnímu) atd. Termín je atributem charakterizován také podle jazyka, z něhož pochází, činnosti, jejímž je objektem nebo subjektem, času a místa. Atributem se rovněž vyjadřuje hodnocení termínu a popisuje jeho vlastnost související s významem aj.

Termínu jakožto posesoru náležejí definice, synonyma, ekvivalenty aj., zatímco jeho složkami jsou obsah, význam, smysl a sémantika. Samotné termíny jsou také součástmi (slovníku, systému aj.). Termín jako atribut je v hlubší rovině také objektem či subjektem děje nebo stavu a příčinou diskusí.

4. Analýza objektových spojení ukazuje, že termín je objektem i prostředkem užívání (pojmenování, mluvení, vyjadřování, označování aj.). Hledá se, nachází, bere, dává, zavádí se do určitého prostoru a odstraňuje se z něj; v samotném prostoru se s ním něco děje nebo se něco uskutečňuje. Termín je objektem jazykové činnosti i objektem vnímání; je příjemcem, výsledkem, základem srovnání, obsahem kvantity a částí celku.

5. Termín jako subjekt existuje (nebo neexistuje), vyjadřuje a označuje; vykonává také činnosti spojené s jazykovou činností, pohybuje se určitým směrem a zaujímá odpovídající polohu v prostoru. Něco má (nebo nemá), zahrnuje, hodí se a prožívá také různé jiné stavy; je nějaký nebo někdo.

102

Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmeniu)

HLAVNÍ ZDROJ

CorALit – Korpus vědeckého jazyka litevštiny (Corpus Academicum Lithuanicum) – http://coralit.lt (navštíveno 2016-03-01).

LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE

Bučienė L. 1998: Atributinių junginių samprata, aprašymo galimybės ir kai kurie požymiai. – Kalbotyra 47(1), 29–41.

Bučienė L. 2004: Priklausymo atributiniai junginiai. – Kalbotyra 53(1), 13–23.

Bučienė L. 2007: Veiksminio apibūdinimo atributiniai junginiai. – Žmogus ir žodis 9(1), 19–23.

Bučienė L. 2012: Kokybinio ir nurodomojo apibūdinimo žodžių junginiai. – Žmogus ir žodis 14(1), 24–29.

Bunevičiūtė-Bučienė L. 2001: Antraeilio pavadinimo atributiniai junginiai. – Žmogus ir žodis 3(1), 10–15.

DLKG – Gramatika současné litevštiny, Vilnius: Institut pro vydávání vědeckých a encyklopedických publikací, 2006.

DŽ₆ – Slovník současné litevštiny. 6. vydání (3. elektronické vydání), Vilnius: Institut litevského jazyka, 2011.

Gaivenis K. 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Gaivenis K. 2014: Rinktiniai raštai. Sud. J. Gaivenytė-Butler, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

ISO 1087-1:2000 Terminologická práce – slovník. – Část 1. Teorie a aplikace.

Jakaitienė E. 1988: Leksinė semantika, Vilnius: Mokslas.

Keinys St. 2005: Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Klimavičius J. 2002: [Rec.:] Kazimieras Gaivenis. Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys. – Terminologija 9, 129–147.

KTŽ – Gaivenis K., Keinys St. Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa, 1990.

Kvašytė R. 2005: Mokomasis terminologijos žodynėlis, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla.

Kvašytė R. 2013: Lietuvių ir latvių kalbų terminų su šaknimi termin- mikrosistema. – Terminologija 20, 123–139.

Labutis V. 1998: Lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

LKE – Encyklopedie litevského jazyka. Sest. K. Morkūnas, Vilnius: Institut pro vydávání vědeckých a encyklopedických publikací, 2008.

LKG III – Gramatika litevského jazyka 3. Syntax. Hlavní red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis, 1976.

LKIS – Informační systém zdrojů litevského jazyka. – http://www.lkiis.lki.lt

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas (I–XX, 1941–2002), elektroninis variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. – www.lkz.lt

Mikulskas R. 2009: Daiktavardinės apozicijos vaidmuo antrinės predikacijos raiškoje. – Gramatinių funkcijų prigimtis ir raiška. Red. A. Holvoet, R. Mikulskas, Vilnius: Vilniaus universitetas, asociacija „Academia Salensis“, 99–124.

Pakerys J. 2006: Veiksmo pavadinimo konstrukcija lietuvių kalbos gramatikoje. – Lietuvių kalbos gramatikos darbai 4. Daiktavardinio junginio tyrimai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 125–145.

raštija.lt – Informační systém integrovaných zdrojů litevského jazyka a písemnictví. – www.raštija.lt (navštíveno 2016-04-22).

Sirtautas V., Grenda Č. 1988: Lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius: Mokslas.

Sližienė N. 1994: Veiksmažodžių junglumas valentingumo teorijos požiūriu. – Lietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodynas 1. A–M, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Usonienė et al. 2008: Usonienė A., Grigaliūnienė J., Rivitytė B., Būtenas L., Jasionytė E. Lietuvių mokslo kalbos tekstynas. – Baltistica 43(1), 101–114.

Vaičiulytė-Semėnienė L. 2006: Morfosintaksinis posesyvumo žymėjimas: vidinė ir išorinė posesyvumo raiška. – Lietuvių kalbos gramatikos darbai 4. Daiktavardinio junginio tyrimai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 151–178.

Valeckienė A. 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Vaskelienė J. 2007: Trumpas teksto lingvistikos žinynas, Šiauliai: VšĮ Šiaulių universiteto leidykla.

Župerka K. 2000: Kalbotyros terminai publicistikoje. – Darbai ir dienos 24, 175–182.

Župerka K. 2012: Metalingvistika. Nekalbininkų kalbotyra, Šiauliai: VšĮ Šiaulių universiteto leidykla.

Terminologija | 2016 | 23

103

TERMINAS IN CONTEXT (THE LEVEL OF WORD PHRASES)

Článek analyzuje užívání hlavního termínu terminologie terminas „termín“ v akademické litevštině. Materiál pro výzkum byl získán z Korpusu akademické litevštiny (dostupného na http://coralit.lt/). Článek se zabývá užíváním termínu terminas na úrovni slovních spojení; zkoumají se syntagmatické vztahy termínu terminas. Jsou určeny sémantické typy spojení s termínem terminas a hlavní modely jeho užívání terminas. Cílem je objasnit, které charakteristiky a rysy pojmu „termín“ jsou v kontextu explicitní.

V Korpusu akademické litevštiny se terminas nejčastěji užívá ve svém prvním lexikografickém významu – jako termín terminologie (a lingvistiky). Když se termín terminas vztahuje ke konkrétnímu termínu, vyjadřuje se tím hodnocení, že daná jednotka patří do kategorie termínů. Vzhledem k užívání výrazu terminas v akademických textech různých vědních oborů lze term chápat jak jako jednotku metajazyka, tak jako obecný vědecký termín.

V textech humanitních věd se terminas užívá v determinologizovaném nebo rozšířeném významu – jako druhé označení toponym (terminas Lietuva „termín Litva“).

V akademické litevštině má termín terminas přívlastek, sám je přívlastkem, užívá se jako předmět a podmět a méně často jako jmenná část přísudku nebo příslovečné určení.

Terminas ve atributivních spojeních s konkrétními termíny označuje buď držitele názvu, nebo druhé označení. Přívlastky výrazu terminas vyjadřují, že termín náleží k určitému prostoru (oblasti apod.), objektu, jazyku (nebo národu), autorovi (jednotlivému i kolektivnímu) atd. V atributivních spojeních je termín blíže určen jazykem, z něhož pochází, dějem, jehož je předmětem nebo původcem, časem a místem. Přívlastky termínu vyjadřují také jeho hodnocení a rysy týkající se významu apod.

Termín jako držitel názvu má definice, synonyma, ekvivalenty atd. a jeho složkami jsou obsah, význam, smysl a sémantika. Termíny jsou samy součástmi (slovníku, systému). V hloubkové struktuře je termín jako přívlastek zároveň objektem i subjektem děje nebo stavu a také příčinou diskusí.

Analýza objektových spojení ukazuje, že termín je objektem užívání i nástrojem (pojmenování, mluvení, vyjadřování, označování atd.); hledá se, nalézá, přijímá, dává, přenáší do určitého prostoru a odstraňuje se z něj, přičemž se v daném prostoru s ním něco děje nebo se něco vykonává.

Termín je objektem jazykových činností a vnímání, ale také příjemcem, výsledkem, základem srovnání, obsahem množství a částí celku.

Termín jako podmět existuje, nebo neexistuje, označuje a pojmenovává; vykonává také procesy související s jazykovými činnostmi, pohybuje se určitým směrem a zaujímá určité místo v prostoru. Něco má (nebo nemá), pokrývá, zapadá, prochází různými dalšími stavy, je něčím nebo má určitou povahu.

Přijato 2016-08-31

Asta Mitkevičienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected]

104

Asta Mitkevičienė | Terminas kontekste (žodžių junginio lygmuo)