doi.org/10.35321/term29-05

Klasifikace pojetí kreativity a definice pojmu kreativita

GEDIMINAS BERESNEVIČIUS

Komunikační fakulta Vilniuské univerzity

ORCID id: https://orcid.org/0000-0001-5357-0697

A N O T A C E

Článek klasifikuje pojetí pojmu kreativita, která se nejčastěji objevují ve vědecké literatuře. Rozlišuje pět typů: kreativitu jako vnitřní vlastnost tvůrce, kreativitu jako tvůrčí proces, kreativitu jako výsledek tvorby, kreativitu jako útvar složený z různých komponent a kreativitu jako faktor podporující rozmanitý pokrok. Každý typ pojetí má několik podtypů. Analýza pojetí ukazuje, že jediným sémanticky a logicky správným pojetím je kreativita jako vnitřní vlastnost tvůrce a že je vhodné používat definici kreativity jako podtypu tvůrčích schopností. Přijatelné je také pojetí kreativity jako vlastnosti procesu, produktu nebo prostředí. Na základě provedené analýzy vědecké literatury byla formulována následující definice kreativity: kreativita je schopnost tvůrce vytvářet něco kvalitativně nového; novost tvůrčího procesu, vytvořeného produktu a prostředí.

KLÍČOVÁ SLOVA: kreativita, klasifikace pojetí kreativity, definice pojmu kreativita.

A B S T R A K T

Článek klasifikuje pojetí pojmu kreativita, která se nejčastěji objevují ve vědecké literatuře. Rozlišuje pět typů: kreativitu jako vnitřní vlastnost tvůrce, kreativitu jako tvůrčí proces, kreativitu jako produkt, kreativitu jako útvar sestávající z různých komponent a kreativitu jako hnací faktor mnohostranného pokroku. Každý typ pojetí má několik podtypů. Analýza pojetí ukazuje, že jediným sémanticky a logicky správným pojetím je kreativita jako vnitřní vlastnost tvůrce a že je třeba používat definici kreativity jako podtypu tvůrčích schopností. Přijatelné je také pojetí kreativity jako vlastnosti procesu, produktu nebo prostředí. Na základě analýzy vědecké literatury byla formulována následující definice kreativity: kreativita je schopnost tvůrce vytvářet něco kvalitativně nového; novost tvůrčího procesu, vytvořeného produktu nebo prostředí.

KLÍČOVÁ SLOVA: kreativita, klasifikace pojetí kreativity, definice kreativity.

76

Gediminas Beresnevičius

Kūrybiškumo sampratų klasifikacija ir kūrybiškumo sąvokos apibrėžtis

ÚVODNÍ POZNÁMKY

Kreativita¹ stále vyvolává řadu otázek. Psychologové a další výzkumníci se neshodují na tom, jak tento pojem definovat. Ve vědecké literatuře se setkáváme s množstvím definic kreativity, které si často navzájem odporují. Rozdílné definice kreativity se uvádějí dokonce i ve slovnících a encyklopediích². To nejen vyvolává teoretický nesoulad, ale také komplikuje empirický výzkum kreativity. Definice termínu a pojmu kreativita je proto mimořádně aktuální v psychologii, pedagogice, sociologii a dalších vědních oborech.

Je pochopitelné, že odborníci z různých oborů chápou kreativitu různě, definují tento pojem způsobem, který jim nejlépe vyhovuje, a dávají tomuto termínu specifický obsah. Domníváme se, že každá koncepce kreativity by měla být správná, nikoli chybná (jak se ve vědecké literatuře nezřídka stává), bez ohledu na kontext či oblast výzkumu. Vlastní konkrétní termíny si mohou stanovit psychologové, sociologové i vědci z jiných oborů. Nejdůležitější je, aby podstata pojmu kreativita byla v terminologii chápána správně.

Větší přehlednost by mohla přinést klasifikace pojetí kreativity. Klasifikace kreativity předkládané vědci však uvedený zmatek neodstraňují. Například rozdělení kreativity na „malé c“ a „velké C“ (Sawyer 2012) je spíše klasifikací díla než kreativity. Rozdělení kreativity na „hrdinskou“, „historickou“ (Černevičiūtė, Strazdas 2014) či jinou „kreativitu“ nepokrývá celé pole pojetí pojednávaného pojmu a kritéria, podle nichž se třídí, jsou velmi diskutabilní.

Zmatek v pojetích kreativity a značná teoretická neurčitost určují cíl této studie – vytvořit na základě vědecké analýzy klasifikaci existujících pojetí kreativity, která umožní formulovat vhodnou a užívanou definici kreativity. Předmětem výzkumu je pojem kreativita.

K dosažení stanoveného cíle byly vytyčeny následující úkoly:

1) přehledově zpracovat a klasifikovat nejvýznamnější pojetí kreativity publikovaná ve vědecké literatuře;

2) analyzovat pojetí kreativity a posoudit jejich správnost a použitelnost;

1 V článku budeme hovořit o kreativitě, ačkoli v litevštině existuje také pojem kūrybingumas. Tuto volbu odůvodňuje analýza pojmů, která ukazuje, že významové pole pojmu kūrybiškumas je širší než významové pole pojmu kūrybingumas (více viz Beresnevičius 2022). V citacích ponecháváme původní užití těchto slov autory.

2 Definicemi kreativity uváděnými ve slovnících vydaných v Litvě se zabývají Aurelija Ganusauskaitė, Agnė Blažienė a Jolita Vveinhardt (2020).

Terminologija | 2022 | 29

77

3) na základě provedené analýzy odborné literatury definovat pojem kūrybiškumo.

Výzkumnou metodou je komparativní a zobecňující kvalitativní analýza odborné literatury. Výzkum probíhal od roku 2007 do roku 2022. Byly zkoumány koncepce kreativity uvedené v publikacích zahraničních a litevských vědců, v jejichž názvech se vyskytuje slovo kūrybiškumas nebo kūrybingumas v kterémkoli pádu, případně slovo creativity, jde-li o publikaci v angličtině³. Naprostá většina zkoumaných publikací pochází z oblasti psychologie a pedagogiky. Prací z jiných oborů – sociologie, ekonomie a filozofie –, v nichž se zmiňuje pojem kūrybiškumo, je velmi málo.

Výzkum se zabývá nejen definicemi kreativity uvedenými ve vědeckých textech, ale také jejími koncepcemi, tj. tím, jak autor či autoři textu chápou kreativitu: jako vnitřní vlastnost tvůrce, jako proces, jako produkt či nějak jinak. Koncepcí pojmu rozumíme tvrzení nebo myšlenku vyplývající z kontextu, která vymezuje významové pole (obsah) pojmu. Tato práce zkoumá pouze základní znaky pojmu kūrybiškumo, jež tvoří základ předkládané klasifikace.

Za správnou považujeme takovou definici (koncepci), která splňuje následující požadavky:

1) při tvorbě definice jsou dodržena pravidla jejího sestavování;

2) definice neporušuje základní logické principy;

3) termín označující definovaný pojem (v našem případě kreativitu) je jednoznačný⁴ (jeho význam je ustálený a nezávisí na kontextu);

4) koncepce je vědecká, tj. vhodná k popisu teoretických modelů kreativity a empirických výzkumů.

1. KLASIFIKACE POJETÍ TVOŘIVOSTI

Jak známo, definice se skládá ze tří částí: výrazu definovaného, výrazu definujícího a spojovacího výrazu (vyjadřovaného slovy je, nazývá se, znamená). Definice je rovností definovaného a definujícího členu (Plečkaitis 2001).

Pojmy se obvykle definují v souladu s pravidly definování. Bohužel ne všechna tvrzení definující tvořivost lze považovat za definice, a to z různých

³ Podrobněji o výzkumu zahrnujícím publikace litevských vědců z let 1979–2019 viz Beresnevičius 2020.

⁴ Tento článek vychází z pravidla jednoznačnosti logiky.

78

Gediminas Beresnevičius

Kūrybiškumo sampratų klasifikacija ir kūrybiškumo sąvokos apibrėžtis

porušení pravidel, která se na definice vztahují, nebo zjevných logických chyb. Taková tvrzení bychom nazvali nevhodnými definicemi.

Definicí (logickým úkonem) se stanovuje specifika zkoumaného objektu a význam používaného jazykového výrazu. Čím užší je definující výraz, tím širší je definice, a naopak. Pokud je například definující výraz omezen na jedno slovo, bude objekt patřit do velmi široké třídy objektů nebo dokonce do několika tříd. Uváděním zvláštností, znaků a vlastností objektu pojem zpřesňujeme, a tím zároveň definici zužujeme.

Definici s minimálním definujícím výrazem budeme pro stručnost nazývat pojetím pojmu. Pojetí je nejjednodušší definice, nejdůležitější znak definovaného objektu, konstruovaný odstraněním nepodstatných slov popisujících objekt a ponecháním základní konstrukce „X = A“, kde „A“ je jedno nebo několik zásadních slov charakterizujících pojem „X“.

Například Ala Petrulytė píše: „Tvořivost je jedním ze základních rysů osobnosti, která je z psychologického hlediska zdravá“ (Petrulytė 1995: 3.) Po odfiltrování slov upřesňujících základní tvrzení získáme pojetí tvořivosti: „<...> tvořivost – to je rys.“

Při velké rozmanitosti definic je jedinou cestou k větší jasnosti jejich klasifikace a analýza. Základem klasifikace je seskupování objektů podle jejich zásadních znaků.

Pojetí tvořivosti rozdělíme do druhů a poddruhů. Každé pojetí má mnoho konkrétních definic. Například v citované definici tvořivosti A. Petrulytė (1995) je osobnostní rys vnitřní charakteristikou tvůrce. Charakteristik je mnoho a rys je jednou z nich, takže vnitřní charakteristika tvůrce je druhem pojetí tvořivosti a rys jeho poddruhem.

Dále stručně představíme druhy pojetí, které se nejčastěji vyskytují ve vědeckých pracích. Velmi vzácnými definicemi se vzhledem k omezenému rozsahu článku zabývat nebudeme.

1.1. Kreativita jako vnitřní vlastnost tvůrce

Pojetí kreativity jako vnitřní vlastnosti tvůrce je ve vědecké literatuře nejrozšířenější. K tomuto druhu pojetí kreativity patří definice, které kreativitu vymezují jako tvůrčí schopnost člověka, vlastnost, rys či schopnost osobnosti tvořit, kvalitu či kvalifikaci.

Několik příkladů tohoto druhu pojetí: „[Kreativitu] lze definovat jako schopnost vytvářet díla, která jsou nová a vhodná“ (Lubart

Terminologija | 2022 | 29

79

2009: 339); „Jak v populárních médiích, tak v politických dokumentech kreativita znamená obtížně racionalizovatelnou, avšak pozitivní sílu <...>“ (Trilupaitytė 2015: 26); „Kreativita je jednou z obecných kvalifikací, které se řadí mezi formální schopnosti člověka v kognitivní oblasti“ (Laužackas 1998).

Značná část litevských autorů ve vědecké literatuře ztotožňuje kreativitu s komplexem lidských rysů a schopností či osobnostních vlastností. Takové pojetí nacházíme v Encyklopedickém pedagogickém slovníku Leona Jovaiši: „Tvořivost <...> – komplex osobnostních vlastností umožňující produktivní prací dosahovat originálních, společensky významných a kvalitativně nových výsledků činnosti“ (Jovaiša 2007: 127). Ellis Paul Torrance poznamenal, že badatelé spojovali kreativitu se „souhvězdím nejdůležitějších schopností“ (Torrance 1965: 665).

V litevských vědeckých publikacích se vyskytují případy, kdy je kreativita definována jako sklon člověka tvořit. A. Petrulytė tvrdí, že kreativita je „sklon jedince ke komponování, modelování či promýšlení něčeho novým, originálním nebo inovativním způsobem“ (Petrulytė 2001: 8). Definice kreativity jako sklonu lze nalézt také v dílech zahraničních autorů. „Kreativita je definována jako sklon vytvářet či rozpoznávat myšlenky, alternativy nebo možnosti <...>“ (Franken 1993: 396).

Souhrnně lze říci, že kreativita jako schopnost, vlastnost, rys, síla, kvalita, komplex vlastností a sklon představuje podtypy pojetí kreativity jako vnitřní vlastnosti tvůrce.

1.2. Kreativita jako proces

Encyklopedie, knihy západních badatelů a řada článků uvádějí, že kreativita je generování myšlenek, řešení problémů, výroba produktů, tvorba technologií či jiný proces. „Nejběžnější je definovat kreativitu jako proces, během něhož vzniká něco nového a užitečného,“ tvrdí John C. Houtz a Patricola Cathryn (Houtzas, Patricola 1999: 1). Souhlasí s nimi Michael D. Mumford: „Zdá se, že jsme během posledního desetiletí dospěli ke všeobecné shodě, že kreativita znamená produkci nových a užitečných produktů“ (Mumford 2003: 110).

Ve vědecké literatuře se nachází řada definic, které kreativitu vymezují jako lidskou činnost či chování. I tato pojetí můžeme zařadit k druhu pojetí kreativity jako procesu. Junona Almonaitienė po zvážení názorů různých vědců dochází k závěru, že „tvořivost je

80

Gediminas Beresnevičius

Kūrybiškumo sampratų klasifikacija ir kūrybiškumo sąvokos apibrėžtis

spíše nikoli vnitřní vlastnost člověka neboli potenciál, nýbrž určitý druh chování“ (Almonaitienė 2000: 83).

V pracích psychologů humanistického směru můžeme nalézt tvrzení, že tvořivost je člověkova sebevyjádření, sebeaktualizace osobnosti, projev tvůrčího potenciálu, uskutečňování tvůrčích potřeb. Všechny vyjmenované věci jsou rovněž procesy. Například Mark A. Runco (2007) cituje Alberta Banduru, podle něhož „tvořivost je jednou z nejvyšších forem lidského vyjádření“ (Runco 2007: 385).

K tvořivosti jako procesu bychom měli přiřadit také pojetí, podle něhož je tento pojem chápán jako kreativní či divergentní myšlení. „J. P. Guilford ztotožňoval tvořivost s divergentním myšlením <...>,“ uvádí Daiva Grakauskaitė-Karkockienė (2002: 10). Ztotožňování tvořivosti s kreativním myšlením nacházíme také v pracích E. P. Torrance, jednoho z nejvýznamnějších světových badatelů v oblasti tvořivosti. Podle vědce je kreativní myšlení proces, během něhož: 1) se hledají nejasnosti, problémy, mezery v informacích, zvláštní a neobvyklé věci; 2) formulují se hypotézy a kladou otázky; 3) vyhodnocují a ověřují se navržené hypotézy a domněnky; 4) v případě potřeby se řešení opakovaně ověřují; 5) zveřejňují se výsledky (Torrance 1988).

Existují definice, které ztotožňují tvořivost s řešením problému, jež (stejně jako myšlení) představuje proces probíhající v mozku. Dean Keith Simonton píše: „Tvořivost se obvykle definuje jako úspěšné řešení problémů vyžadujících určitý vhled“ (Simonton 2009: 116).

Tvořivost bývá často definována jako jev či fenomén. Rūta Girdzijauskienė tvrdí: „V pracích současných vědců je tvořivost zkoumána jako složitý a mnohorozměrný jev“ (Girdzijauskienė 2014: 80). Podle Lukasze Swiateka je „tvořivost mnohostranný a složitý fenomén zahrnující řadu procesů a praktik“ (Swiatek 2014: 73).

Slova jev a fenomén považujeme za synonyma, protože fenomén je neobyčejný jev, událost nebo fakt. V tomto článku pojem fenoménu zužujeme tím, že vycházíme z předpokladu, že jeho pojetí existuje velmi mnoho.

K pojetí tvořivosti jako procesu bychom tedy přiřadili tyto podtypy: tvořivost jako tvorba, výroba či produkce, činnost, chování, sebevyjádření či sebeaktualizace, kreativní či divergentní myšlení, řešení problému⁵, jev či fenomén.

5 Řešení problému zde chápeme jako mentální úkon. Výsledek myšlení by bylo vhodnější nazývat řešením.

Terminologija | 2022 | 29

81

1.3. Kreativita jako výsledek

Ve vědecké literatuře se objevují pojetí, v nichž je kreativita ztotožňována s výsledkem tvůrčí činnosti. Robert Drazin, Robert K. Kazanjian a Mary Anna Glynn píší: „V těchto studiích je kreativita téměř vždy chápána jako produkt důležitý pro sociální systém a nezávislé proměnné jsou považovány za faktory, které lze ovlivňovat, abychom tyto produkty zlepšili“ (Drazin, Kazanjian, Glynn 2009: 268).

Existuje skupina výzkumníků, kteří definují kreativitu jako hodnocení. Podle Camerona Forda a Maribeth Kuenziové je kreativita „subjektivním hodnocením novosti a hodnoty výsledku určitého jednání, které závisí na konkrétní oblasti“ (Ford, Kuenzi 2009: 66). Ačkoli lze hodnocení (stejně jako řešení problémů) chápat dvojím způsobem, zde je chápeme jako produkt procesu (myšlení) – názor, který hodnotitelé vyslovují nebo zapisují.

Do druhu pojetí kreativity jako produktu tvorby tedy patří tyto poddruhy: kreativita jako produkt či výsledek činnosti, hodnocení, dále řešení problému či nápad a výsledek interakce.

1.4. Kreativita jako komponentní útvar

Ve vědeckých publikacích se nacházejí definice kreativity, které zahrnují několik pojetí různých druhů. Například „kreativitu lze charakterizovat jako výsledek i jako proces“ (Shalley, Zhou 2009: 4).

Ke složitým definicím kreativity (složeným z několika částí) patří také takzvané komponentní modely kreativity. Jedním z prvních a patrně nejznámějším z nich je 4P model Mel Rhodesa (Rhodes 1961). V tomto modelu se kreativita skládá ze 4 komponent: osobnosti (angl. person), procesu (angl. process), produktu (angl. product) a vlivu prostředí (angl. press). M. Rhodes (1961) ve svém článku tyto prvky nepopisuje jako prvky kreativity či její součásti, nýbrž jako oblasti vědeckého výzkumu, které s kreativitou tak či onak souvisejí. Přesto autor model nazval modelem kreativity. Většina výzkumníků tento model chápala právě takto, a ve vědecké literatuře se proto rozšířila myšlenka, že kreativita se skládá z několika různých částí. Později vznikla teoretická schémata kreativity obsahující více než 4 prvky „kreativity“.

Vienas iš labiausiai tyrėjų cituojamų kūrybiškumo modelių – Teresos M. Amabile (1983) schema, kurioje vaizduojami kūrybos proceso etapai ir juos veikiantys kūrėjo gebėjimai, žinios, motyvacija. Vėliau šią schemą autorė

82

Gediminas Beresnevičius

Kūrybiškumo sampratų klasifikacija ir kūrybiškumo sąvokos apibrėžtis

modifikavo ir papildė aplinkos poveikiu kūrėjo motyvacijai (Amabile 1996). T. Amabile (1983, 1996) savo schemą vadino „Kūrybiškumo modeliu“.

Savita kūrybiškumo modelį sukūrė Mihaly’is Csikszentmihalyi’is (2009). Jo modelyje yra 3 pagrindinės dalys: kūrėjas, vertintojai ir kūrybos sritis. Kūrėjas šiame modelyje suprantamas kaip individas, turintis reikiamų gebėjimų ir tinkamą pasirengimą kūrybai. Vertintojai yra visos visuomenės dalis, o kūrybos sritis įeina į savo laikmečio kultūrą. Sukūręs produktą kūrėjas jį pateikia įvertinti atitinkamos srities ekspertams. Jei ekspertai produktą įvertina palankiai, produktas (jau kaip kūrinys) patenka į kūrybos sritį. Pavyzdžiui, mokslinis straipsnis publikuojamas žurnale, jei jį priėmė redakcija ir teigiamai įvertino recenzentai.

V psychologické literatuře existuje poměrně mnoho modelů kreativity. Liší se svými komponentami i vztahy, které mezi nimi znázorňují. Modely M. Rhodese, T. Amabile a M. Csikszentmihalyiho patří k nejznámějším a nejčastěji probíraným ve vědecké literatuře.

Někdy je kreativita popisována jako interakce mezi vnitřními osobnostními a environmentálními faktory nebo mezi částmi sestaveného teoretického modelu. „Kreativita je interakce mezi nadáním, procesem a prostředím, díky níž jednotlivec nebo skupina vytváří hmatatelné nové produkty užitečné v sociálním kontextu,“ tvrdí Jonathan A. Plucker a Sasha A. Barab (Plucker, Barab 2005: 201). Kreativita bývá někdy označována jako výsledek interakce. Emma Policastro a Howard Gardner při probírání modelu M. Csikszentmihalyiho (2009) píší: „Kreativita není chápána jako produkt mysli jednotlivce, nýbrž spíše jako výsledek dynamické interakce mezi kreativním jednotlivcem, oblastí, v níž pracuje, a souborem hodnotitelů (pole), kteří posuzují kvalitu jeho práce“ (Policastro, Gardner 2009: 214).

Pojetí kreativity jako interakce by mělo být zařazeno k druhu pojetí kreativity jako procesu, zatímco výsledek interakce patří k druhu pojetí kreativity jako výsledku.

Můžeme konstatovat, že výzkumníci kreativity již dlouho hovoří o kreativitě jako o složitém útvaru sestávajícím z několika různých komponent. K tomuto druhu pojetí bychom přiřadili také komponentní modely kreativity.

1.5. Kreativita jako faktor

Na internetu, v populární literatuře a někdy také v článcích ekonomického, sociologického či politického zaměření se objevují pojetí, v nichž je kreativita představována jako faktor podporující pokrok v ekonomice, vědě, technice a dalších oblastech

Terminologija | 2022 | 29

83

„Kreativita <...> je dnes určujícím zdrojem konkurenční výhody,“ tvrdí Richard Florida (Florida 2002: 5). Objevují se také významově blízké, obrazné definice kreativity, které připomínají spíše okřídlené fráze či poetické metafory. Například: „Kreativita je lokomotivou pohánějící kulturní evoluci“ (Csikszentmihalyi 2009: 320); „Kreativita a tvořivost jsou hlavním motorem vědeckého pokroku, neboť pouze kreativní vědecké myšlení a osvojené tvůrčí schopnosti generují různé vynálezy a inovace“ (Barevičiūtė 2014: 19).

2. ANALÝZA POJETÍ KREATIVITY

V této kapitole analyzujeme výše uvedené druhy a poddruhy pojetí z hlediska jejich správnosti, tj. pokusíme se určit, která pojetí kreativity jsou správná či nesprávná a zda jsou přípustná, nebo nikoli.

2.1. Kreativita jako vnitřní vlastnost

Podle jazykové logiky tvoření slov v litevštině odvozeniny přídavných jmen s příponami -ingas, -a a -iškas, -a vyjadřují, jakou vlastnost objekt má: tvořivost označuje míru této vlastnosti, zatímco kreativita její podstatu (DLKG 1997). Oba pojmy jsou si významem i užíváním velmi blízké: můžeme říci, že kreativita a tvořivost označují vlastnost objektu, ukazují, jaký tento objekt je, čím se vyznačuje apod.

Hovoříme-li o tvořícím člověku, je uvedenou vlastností nepochybně schopnost tvořit. Právě lidské schopnosti jsou psychickými mechanismy, které umožňují vykonávat mentální či fyzickou funkci, v tomto případě tvořit. Pojetí, podle něhož je kreativita schopností tvořit, je tedy zcela správné. Takové pojetí neporušuje jazykovou logiku a je vhodné při popisu výsledků psychologických výzkumů, rozvíjení kreativity, vlivu prostředí a dalších témat souvisejících s tvorbou.

Jak jsme uvedli, k tomuto druhu pojetí kreativity patří nejen pojetí kreativity jako schopnosti, ale také jako osobnostní vlastnosti, souboru vlastností, rysu, síly, kvality a sklonu.

Definice, v nichž je kreativita označována za lidskou vlastnost, jsou v zásadě správné, neboť schopnost je rovněž vlastností. Vlastnost je stabilnější psychickou strukturou než schopnosti, které závisejí na rozvíjení a učení, tj. schopnost se posiluje v průběhu učení a vzdělávání. Výzkumy ukazují, že

84

Gediminas Beresnevičius

Kūrybiškumo sampratų klasifikacija ir kūrybiškumo sąvokos apibrėžtis

Tvořivost lze snadno rozvíjet nebo potlačovat — závisí to na vytvořených podmínkách, působení lidí v okolí, úsilí jedince a dalších faktorech. Proto by se tvořivost měla označovat nikoli jako vlastnost, ale jako schopnost.

Pojetí tvořivosti jako souboru vlastností je komplikované. Vyvstává otázka: jaké je složení tohoto souboru? Jaký soubor vlastností je dostačující k tomu, aby byl člověk, který je má, považován za tvořivého? Sestavení seznamu vlastností může vést k závažným neshodám. Do souboru by nevyhnutelně byly zahrnuty osobnostní vlastnosti, které s tvořivostí nesouvisejí nebo souvisejí jen nepřímo (např. vytrvalost, pracovitost, jež jsou potřebné nejen při tvoření). Toto pojetí by bylo správné, kdyby soubor zahrnoval pouze tvořivé schopnosti, v takovém případě by se však shodovalo s pojetím tvořivosti jako souboru schopností.

Ještě stabilnější útvar lidské psychiky je rys. Formuje se po velmi dlouhou dobu a může zůstat nezměněn po celý život, proto je lepší tvořivost za rys neoznačovat, přestože takové pojetí je správné.

Ztotožnění tvořivosti se silou je v zásadě správné, jeho užití však komplikuje skutečnost, že pojem síla má mnoho významů a jen malou část z nich lze vztáhnout na člověka. Kdybychom sílu chápali jako souhrn schopností, dovedností, zručností a znalostí, toto pojetí by se shodovalo s pojetím tvořivosti jako souboru schopností nebo vlastností.

Ztotožnění tvořivosti s kvalitou bychom považovali za málo opodstatněné. Kdybychom kvalitu chápali jako charakteristiku či rys tvůrce, šlo by o přijatelné a správné pojetí tvořivosti. O kvalitě se však častěji mluví v souvislosti s věcmi než s lidmi. Proto je lepší toto pojetí nepoužívat.

Podobné problémy jako u souboru vlastností vznikají, když tvořivost považujeme za kvalifikaci, protože pojem kvalifikace zahrnuje řadu schopností, dovedností, znalostí a dalších charakteristik jedince (nejen těch, které souvisejí s tvořivostí). Toto pojetí je tedy správné jen částečně a navrhujeme je nepoužívat.

Sklon by se neměl ztotožňovat s tvořivostí. Sklon je zaměření člověka související s vnitřní motivací. Sklon je faktor, který určuje začátek tvorby, její rozvoj a trvání, nikoli však ty charakteristiky člověka, které jsou odpovědné za samotnou tvorbu. Kdybychom sklon považovali za tvořivost, veškerá měření tvořivosti by ztrácela smysl, protože se nejčastěji testují kognitivní schopnosti člověka (nikoli sklony). Ztotožnění tvořivosti se sklonem vnáší zmatek, a takové pojetí je proto nesprávné a nemělo by se používat, přestože patří k pojetím vnitřních charakteristik tvůrce.

Terminologija | 2022 | 29

85

2.2. Tvořivost jako proces

Tvorba, tvoření, tvořivé jednání či myšlení, výroba, produkování, chování, akt tvorby, generování idejí, sebevyjádření, seberealizace a činnost jsou procesy. Proces je sled úkonů, který má začátek a konec. Procesy mohou být krátkodobé či dlouhodobé, přerušované či plynulé, případně jiné. Jejich zásadním znakem je probíhání v čase. Je zřejmé, že procesem není tvořivost, nýbrž tvorba. Tvrzení „tvořivost je produkce nových a hodnotných děl“ nedefinuje tvořivost, ale tvoření, tvůrčí proces, „výrobu“ děl. Všechna pojetí, která ztotožňují tvořivost s tím či oním procesem, jsou tedy nesprávná a neměla by se používat.

Pojetí tvořivosti, v nichž je tento pojem charakterizován jako myšlení, řešení problémů⁶, jev či fenomén, jsou rovněž nesprávná a neměla by se používat, neboť nejde o charakteristiku objektu, nýbrž opět o procesy.

2.3. Kreativita jako výsledek

Umělecké či literární dílo, vědecká teorie, vynález, zdokonalení, podnikatelský plán, technologie, metoda, právní předpis, řešení problému, nápad či myšlenka nejsou kreativitou, nýbrž výsledky tvůrčího procesu. Produkt vzniklý při tvůrčí činnosti nebo v průběhu tvůrčího procesu bychom měli nazývat produktem, výsledkem činnosti, dílem či tvorbou (jako souhrnem děl nebo výsledků tvůrčí činnosti), nikoli kreativitou.

Jak bychom mohli chápat pojetí kreativity, v němž je tento pojem popisován jako výsledek interakce? Je-li výsledkem interakce proces, pojem kreativity se k jeho popisu nehodí – měli bychom použít pojem tvorby (vytváření) nebo jiného procesu. Je-li výsledkem interakce nějaký skutečný či virtuální objekt (věc, nápad, projekt atd.), měli bychom jej samozřejmě nazývat produktem či dílem, nikoli kreativitou.

Obecně lze říci, že pojetí, v nichž je kreativita ztotožňována s nějakým výsledkem, jsou nesprávná a neměla by se užívat.

2.4. Kreativita jako složený útvar

Definice, v níž je kreativita vymezena jako útvar složený z různých prvků, porušuje pravidlo jednoznačnosti, které se vztahuje na definice a podle něhož v rámci jedné teorie musí každé definiční části odpovídat pouze jeden definovaný pojem

⁶ Řešení problému se zde chápe jako mentální úkon probíhající v lidské mysli. Důsledkem tohoto procesu je řešení (výsledek myšlení).

86

Gediminas Beresnevičius

Kūrybiškumo sampratų klasifikacija ir kūrybiškumo sąvokos apibrėžtis

a nikoli naopak (Plečkaitis 2001). Uveďme jako příklad již citovanou definici Christiny E. Shalley a Jinga Zhoua (2009), v níž je kreativita ztotožňována jak s výsledkem, tak s procesem. Z uvedeného lze sestavit následující soustavu rovností:

Kreativita = { výsledek, proces,

Docházíme k tomu, že výsledek je proces, což je zjevný rozpor: nemůže platit, že tentýž pojem označuje dvě různé věci nebo že různé věci znamenají jedno a totéž. Jistě existují slova, která v závislosti na kontextu označují různé věci, například slovo kasa. Taková mnohoznačnost slova se však na kreativitu nevztahuje, protože pro označení procesu a výsledku máme jasná a jednoznačná slova.

Pokusy definovat kreativitu jako jednu či druhou věc (např. kreativita je buď schopnost, nebo proces, nebo výsledek) situaci neřeší. Někteří badatelé vysvětlují, že může existovat mnoho různých „kreativit“. Tak například tvrdí Pamela Burnard (2012), avšak „kreativity“ zmiňované v její knize jsou formami, způsoby a metodami tvorby (nikoli kreativity!). Pokud bychom tvrzení o existenci dvou či více kreativit považovali za správné, museli bychom pokaždé, když tento pojem použijeme, uvést, kterou kreativitu (procesu, výsledku či jinou) máme na mysli. Jasnější by bylo kreativitu procesu nazývat jednoduše procesem a kreativitu výsledku výsledkem.

M. Rhodes’as (1961), kalbėdamas apie žmones, kaip 4P modelio sudedamąją dalį, be kitų klausimų, kelia ir tokį: „Koks yra kūrybiškumo ir intelekto koreliacijos koeficientas?“ Jei kūrybiškumą suvoksime kaip 4P visumą, klausimas taps absurdiškas, nes kokia gali būti koreliacija tarp intelekto ir žmogaus su visais bruožais, temperamentu, intelektu (!), procesu, produktais bei aplinkos įtaka? Akivaizdu, kad neįmanoma nustatyti koreliacijos tarp intelekto ir teorinio konstrukto, į kurį įeina ir pats intelektas. Jei kūrybiškumas yra vienas iš žmogaus parametrų (kas logiškai ir išaiškėja iš autoriaus teksto apie žmogų), tai 4P nebegalime vadinti kūrybiškumo modeliu, nes nelogiška, kad visuma kartu būtų ir savo paties dalis. Kaip matome, kūrybiškumo kaip sudėtingo darinio traktavimas pažeidžia moksliškumo ir logiškumo reikalavimus. Panašių nelabai logiškų aspektų galima rasti ir T. Amabile (1983, 1996) ir M. Csikszentmihalyi’o (2009) modeliuose.

Terminologija | 2022 | 29

87

Autoři modelů kreativity hovoří o jedné kreativitě, pouze složené z několika částí. Logický zmatek těchto konstruktů by odstranila změna názvů modelů. Model M. Rhodese (1961) by bylo možné nazývat nikoli modelem kreativity, nýbrž modelem oblastí výzkumu souvisejících s kreativitou. Model T. Amabile (1983, 1996) – modelem vlivu motivace, schopností a dalších faktorů na tvůrčí proces, model M. Csikszentmihalyiho (2009) – modelem interakce mezi tvůrcem, hodnotiteli a tvůrčí oblastí či modelem vstupu díla do tvůrčí oblasti. Takto či jinak přejmenované modely již kreativitu nezobrazují, a tím méně ji definují.

Možná je pohodlné považovat kreativitu za komplexní celek objektů a procesů souvisejících s tvorbou a měnit obsah pojmu v závislosti na specifikách výzkumu, ale takový postoj podle našeho názoru není vědecký.

Můžeme dojít k závěru, že komponentní modely kreativity či definice složené z několika různých pojetí kreativity jsou nesprávné a tento pojem jednoznačně nedefinují, a proto se nemají používat.

2.5. Kreativita jako faktor

Definice, v nichž je kreativita označována jako lidský kapitál či lidské zdroje (dále jen ŽK / ŽI), jsou problematické, protože autoři takových definic ne vždy uvádějí obsah zmíněného kapitálu či zdrojů. ŽK / ŽI jsou komplexní pojmy zahrnující mnoho věcí. Pokud se v tomto pojetí kreativita ztotožňuje se schopnostmi, je toto pojetí správné a zařadili bychom je k pojetí kreativity jako schopnosti. Pokud bychom ŽK / ŽI chápali jednoduše jako zaměstnance, kteří mají kreativitu, důvtip, znalosti, zkušenosti, dovednosti a podobně, byla by definice, že kreativita je ŽK / ŽI, absurdní, protože bychom dospěli k tomu, že kreativita je… člověk či skupina lidí! Pokud bychom ŽK / ŽI považovali za komplexní celek složený ze schopností, znalostí a dalších věcí, vznikla by obdobná situace jako u probíraných modelů.

Z uvedeného lze vyvodit, že definice kreativity pomocí ŽK / ŽI jsou správné pouze tehdy, považujeme-li ŽK / ŽI za tvůrčí schopnosti (a taková definice se shoduje s pojetím kreativity jako dílčího druhu schopnosti). Takové pojetí se však nemá používat, protože pokaždé, když tento pojem použijeme, museli bychom upřesnit obsah ŽK / ŽI.

K definicím kreativity jako určitého faktoru patří různé metafory, v nichž je kreativita označována jako faktor podporující ekonomický a jiný pokrok („motor“ apod.). Taková tvrzení jsou v zásadě správná, metafory však nelze považovat za definice, protože nesplňují požadavky kladené na definice a porušují jejich pravidla.

88

Gediminas Beresnevičius

Kūrybiškumo sampratų klasifikacija ir kūrybiškumo sąvokos apibrėžtis

3. SHRNUTÍ ANALÝZY POJETÍ KREATIVITY

Pojetí kreativity obsažená ve vědecké literatuře lze rozdělit do pěti nejčastěji uváděných druhů a ty dále do 26 poddruhů, jak ukazuje tabulka. S přihlédnutím ke kritériím správnosti pojetí uvedeným na začátku článku a k provedené analýze pojetí kreativity v ní rovněž uvádíme, která pojetí jsou správná či nesprávná a která se mají či nemají používat.

Tabulka. Klasifikace pojetí kreativity, jejich hodnocení a použitelnost

DRUH POJETÍ

PODDRUH POJETÍ

HODNOCENÍ POJETÍ

POUŽITELNOST POJETÍ

1. Vnitřní vlastnost tvůrce

Schopnost

Správná

Použitelná

Vlastnost

Správná

Nevhodná

Komplex vlastností

Sporná

Nevhodná

Rys

Sporná

Nevhodná

Schopnost

Správná

Nevhodná

Kvalita

Správná

Nedoporučované

Kvalifikace

Sporné

Nedoporučované

Sklon

Nesprávné

Nedoporučované

2. Tvůrčí proces

Tvorba

Nesprávné

Nedoporučované

Výroba, produkce

Činnost

Chování

Sebevyjádření, sebeaktualizace

Tvůrčí či divergentní myšlení

Řešení problému

Jev, fenomén

3. Výsledek tvorby

Produkt, výsledek činnosti

Nesprávné

Nedoporučované

Řešení problému, myšlenka

Hodnocení (jako názor)

Výsledek interakce

4. Komponentní útvar

Model 4P

Nesprávné

Nedoporučované

Model T. Amabile

Model M. Csikszentmihaly’i’o

Terminologija | 2022 | 29

89

5. Ekonomický a další faktor

ŽK / ŽI jako tvůrčí schopnost

Správné

Nevhodné k užívání

ŽK / ŽI jako zaměstnanec nebo komplexní útvar

Nesprávné

Nevhodné k užívání

„Motor pokroku“ a další metafory

Nesprávné

Nevhodné k užívání

Z tabulky vidíme, že ze všech pojetí pojmu kūrybiškumo nalezených ve vědecké literatuře zůstává správné a přijatelné pouze jedno pojetí, podle něhož je tvořivost schopností jako vnitřní vlastností tvůrce. Všechna ostatní pojetí jsou buď nesprávná, nebo správná, ale nevhodná k užívání.

4. DEFINICE TVOŘIVOSTI

Zjistili jsme, že tvořivost je schopnost. Pokusíme se toto pojetí upřesnit.

Kdo má tvůrčí schopnosti? Psychologové nejčastěji hovoří o kreativitě člověka a zvířat, sociologové o kreativitě skupiny lidí či kolektivu, ekonomové o kreativitě podniku, regionu, města či země. Moderní kybernetika, programátoři a pokroky v IT navíc umožňují hovořit o schopnosti umělé inteligence vytvářet texty, kresby a hudbu. Tvůrcem tedy může být člověk, zvíře, kolektiv, organizace, umělá inteligence i jiné subjekty s tvůrčími schopnostmi. Psychologové také diskutují o tom, zda jsou schopnosti vrozené, nebo se rozvíjejí praxí. V posledních desetiletích přibývá důkazů, že všechny schopnosti lze rozvíjet.

Co je tvorba? Zastáváme názor, že tvorba je proces, během něhož jsou objevovány, vymýšleny či vytvářeny nějaké nové, originální (nezkopírované) imaginární nebo materiální objekty (myšlenky, řešení, projekty, díla atd.). Ne každý nový produkt je dílem. Téměř všechny procesy (dokonce i kopírování či sériová výroba podle šablony) vytvářejí něco nového – něco, co před okamžikem svého vzniku neexistovalo: novou kopii, nový výrobek. Za dílo by se tedy měly považovat pouze takové produkty, které se kvalitativně liší od svého prototypu, analogu či podobného produktu⁷.

Mnozí badatelé přidávají ke kritériím díla hodnotu, užitečnost, uměleckost, vhodnost a další charakteristiky, tyto však popisují mistrovství, uměleckost, vědeckost a jiné vlastnosti produktu, nikoli jeho tvořivost.

⁷ Je pochopitelné, že posouzení kvalitativní novosti může kvůli specifikům oblasti tvorby a subjektivitě hodnocení přinášet řadu problémů, toto kritérium se však nejlépe hodí k vyjádření rozdílu mezi tvořivými a netvořivými produkty.

90

Gediminas Beresnevičius

Kūrybiškumo sampratų klasifikacija ir kūrybiškumo sąvokos apibrėžtis

V definicích kreativity uváděných v odborné literatuře se zřídka zmiňuje, ačkoli někdy lze z kontextu pochopit, že kreativita je určitou vnitřní vlastností nejen tvůrce, ale i samotného díla či tvorby jako procesu. Podle sémantického významu slova kreativita bychom měli tento pojem chápat právě takto – jako popis objektu či činnosti. Upozorňujeme, že kreativita není myšlenka, objekt ani proces, nýbrž charakteristika či vlastnost myšlenky, objektu či procesu.

Taigi, galime sakyti, kad kūrybiškumas yra kuriančio kūrėjo išsiugdomas gebėjimas kurti kokybiškai naujus menamus ar materialius objektus, proceso ir kūrėjo veiklos produkto bei aplinkos kokybiškas naujumas.

Uvedená definice si nenárokuje konečnou pravdu a lze ji dále zdokonalovat.

ZÁVĚRY

1. Po přehledu odborné literatury pojednávající o kreativitě jsme všechny nalezené koncepce tohoto pojmu klasifikovali do pěti hlavních druhů: 1) kreativita jako vnitřní vlastnost tvůrce, 2) kreativita jako tvůrčí proces, 3) kreativita jako výsledek tvorby, 4) kreativita jako kompozitní útvar, 5) kreativita jako faktor pokroku. Každý druh koncepce zahrnuje několik podtypů. Ostatní koncepce kreativity, které do této klasifikace nespadají, tvoří jen velmi malou část všech koncepcí tohoto pojmu.

2. Analýzou klasifikovaných koncepcí kreativity jsme zjistili, že správná a použitelná je koncepce kreativity jako schopnosti tvořit.

3. Na základě provedené analýzy pojetí kreativity a rozšíření tohoto pojetí o vlastnosti objektu a procesu můžeme kreativitu definovat jako tvůrcem rozvíjenou schopnost vytvářet kvalitativně nové imaginární či hmotné objekty, kvalitativní novost procesu, produktu tvůrcovy činnosti i prostředí.kvalitativní novost.

LITERATŪRA

Almonaitienė Junona 2000: Šiuolaikinis požiūris į kūrybingumą ir įvertinimo problemas. – Psichologija 21, 117–121.

Amabile Teresa M. 1983: The Social Psychology of Creativity, New York: Springer-Verlag.

Amabile Teresa. M. 1996: Creativity in Context: Update to The Social Psychology of Creativity, Boulder, CO: Westview Press.

Barevičiūtė Jovilė 2014: Pagrindiniai kūrybiškumo ir kūrybingumo aspektai šiuolaikiniuose humanitariniuose bei socialiniuose moksluose. – Filosofija. Sociologija 25(1), 19–28.

Beresnevičius Gediminas 2020: Kūrybiškumas: lietuvių mokslinių publikacijų 1979–2019 m. statistika. Prieiga internete: https://www.academia.edu/43463246/K%C5%ABrybi%C5%A1kumas_lietuvi%C5%B3_mokslini%C5%B3_publikacij%C5%B3_1979_2019_m_statistika.

Terminologija | 2022 | 29

91

Beresnevičius Gediminas 2022: Kūrybiškumo ir kūrybingumo sąvokų Lietuvos autorių mokslinėse publikacijose vartosena bei prasmių analizė. – Psichologija 66, 8–20.

Bernard Pamela 2012: Musical Creativities in Practice, Oxford: Oxford University Press.

Csikszentmihalyi Mihaly 2009: Implications of a Systems Perspective for the Study of Creativity. – Handbook of Creativity (12^th printing), ed. R. J. Sternberg, Cambridge: Cambridge University Press, 313–335.

Černevičiūtė Jūratė, Strazdas Rolandas 2014: Kūrybingumo sampratų raida: nuo genijaus į kūrybines sistemas. – Santalka: Filosofija, Komunikacija 22(2), 113–125.

DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, trečias pataisytas leidimas, red. V. Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1997.

Drazin Robert, Kazanjian Robert K., Glynn Mary Ann 2009: Creativity and sensemaking among professionals. – Handbook of Organizational Creativity, eds. J. Zhou, C. E. Shalley, N.Y.: Psychology Press, 263–281.

Florida Richard 2002: The Rise of the Creative Class, New York: Basic Books.

Ford Cameron, Kuenzi Maribeth 2009: “Organizing” Creativity Research Through Historical Analysis of Foundational Administrative Science Texts. – Handbook of Organizational Creativity, eds. J. Zhou, C. E. Shalley, N.Y.: Psychology Press, 65–92.

Franken Robert E. 1993: Human Motivation, 3rd ed., Boston: Cengage Learning.

Ganusauskaitė Aurelija, Blažienė Agnė, Vveinhardt Jolita 2020: Kūrybingumo ir kitų su kūryba susijusių žodžių apibrėžčių diskurso analizė lietuvių kalbos žodynuose. – Visuomenės saugumas ir viešoji tvarka 24, 70–87.

Girdzijauskienė Rūta 2014: Kūrybiškumui ugdyti palanki aplinka Lietuvos mokyklose. – Tiltai 4, 79–91.

Grakauskaitė-Karkockienė Daiva 2002: Kūrybos psichologija, Vilnius: Logotipas.

Houtz John C., Patricola Cathryn 1999: Imagery. – Encyclopedia of Creativity 2, eds. M. A. Runco, S. R. Pritzker, San Diego: Academic Press, 1–11.

Jovaiša Leonas 2007: Enciklopedinis edukologijos žodynas, Vilnius: Gimtasis žodis.

Laužackas Rimantas 1998: Sistemetorinės profesinio ugdymo kaitos dimensijos: hab. darbas, Kaunas.

Lubart Todd I. 2009: Creativity Across Cultures. – Handbook of Creativity (12^th printing), ed. R. J. Sternberg, Cambridge: Cambridge University Press, 339–350.

Mumford Michael D. 2003: Where have we been, where are we going? Taking stock in creativity research. – Creativity Research Journal 15, 107–120.

Petrulytė Ala 1995: Kūrybiškumo ugdymo aktualijos, Vilnius: Leidybos centras.

Petrulytė Ala 2001: Kūrybiškumo ugdymas mokant, Vilnius: Presvika.

Plečkaitis Romanas 2001: Apibrėžimas. Prieiga internete: https://www.vle.lt/Straipsnis/apibrezimas-74875.

Plucker Jonathan A., Barab Sasha A. 2005: The Importance of Contexts in Theories of Giftedness. – Conceptions of Giftedness (Second edition), eds. R. J. Sternberg, J. E. Davidson, Cambridge: Cambridge University Press, 201–216.

Policastro Emma, Gardner Howard 2009: From Case Studies to Robust Generalizations: An Approach to the Study of Creativity. – Handbook of Creativity (12^th printing), ed. In R. J. Sternberg, Cambridge: Cambridge University Press, 213–225.

Rhodes Mel 1961: An analysis of creativity. – Phi Delta Kappan 42(7), 305–310.

Runco Mark A. 2007: Creativity. Theories and Themes: Research, Development, and Practice, Amsterdam: Elsevier Academic Press.

Sawyer R. Keith 2012: Explaining Creativity: The Science of Human Innovation, 2nd edition, Oxford: Oxford University Press.

Shalley Christina E., Zhou Jing 2009: Organizational Creativity Research. – Handbook of Organizational Creativity, eds. J. Zhou, C. E. Shalley, N.Y.: Psychology Press, 3–31.

Simonton Dean Keith 2009: Creativity from a Historiometric Perspective. – Handbook of Creativity (12^th printing), ed. R. J. Sternberg, Cambridge: Cambridge University Press, 116–133.

Swiatek Lukasz 2014: Rewarding and Promoting Creativity: New Approaches, Old Realities. – Academic quarter 9, 73–86.

Torrance Ellis Paul 1965: Scientific Views of Creativity and Factors Affecting Its Growth. – Daedalus 94(3), 663–681.

Torrance Ellis Paul 1988: The nature of creativity as manifest in its testing. – Nature of creativity, ed. R. J. Sternberg, New York: Cambridge University Press, 43–75.

Trilupaitytė Skaidra 2015: Kūrybiškumo galia? Neoliberalistinės kultūros politikos kritika, Vilnius: DEMOS kritinės minties institutas.

92

Gediminas Beresnevičius

Kūrybiškumo sampratų klasifikacija ir kūrybiškumo sąvokos apibrėžtis

CLASSIFICATION OF THE CONCEPTIONS OF CREATIVITY AND THE DEFINITION OF CREATIVITY

Summary

Scientific literature provides many different definitions of the concept of creativity. This raises theoretical problems and complicates empirical research. The only method to reduce the current misunderstanding related to the concept of creativity in psychology is the classification of the concepts of creativity and its scientific analysis. This would allow to determine the correct and usable concept of creativity. In this article, we consider such a definition (conception) to be correct that meets the following requirements: (1) the rules for its compilation apply to the definition; (2) the definition does not violate the fundamental principles of logic; (3) the term defining the conception is unambiguous; (4) the conception is scientific, i. e., suitable to describe theoretical models of creativity and empirical research.

In this article, conceptions of creativity are grouped into types and subtypes. Five types of the conception of creativity are distinguished: creativity as an internal singularity of the creator, creativity as a creative process, creativity as a product, creativity as a formation of different components, and creativity as a driving factor of multi-sided progress.

We identified that the type of the conception of creativity as internal singularity of the creator has the following subtypes: creativity as an ability, characteristic feature, power, quality, a complex of features, and predisposition. Creativity as a creative process has the following subtypes: creativity as creation, production, activity, behaviour, self-expression or self-actualisation, creative or divergent thinking, and a problem-solving (as a mental act) phenomenon. The type of creativity as a product has the following subtypes: creativity as a product or result of activity, an evaluation, a solution to a problem or an idea, and the result of the interaction of different factors. Conceptions perceiving creativity as a theoretical structure or a formation that consists of several components (parts) are based on Mel Rhodes (1961), Teresa Amabile (1983, 1996), Mihaly Csikszentmihalyi (2009), and other componential models of creativity. The fifth type of the concept of creativity describes it as a factor that promotes economy, science, technology, culture, and other kinds of progress.

After the analysis of the classification of the conceptions of creativity, we determined that the conception of creativity as the ability to create that belongs to conception of creator’s inner characteristic is correct and usable.

Based on the analysis of the conceptions of creativity, we can define creativity as the creator’s ability to create qualitatively new imaginary or material objects, as well as the qualitative novelty of the process, the product or environment created.

Gauta 2022-08-10

Gediminas Beresnevičius Vilniaus universiteto Komunikacijos fakultetas Saulėtekio al. 9, I rūmai, LT-10222 Vilnius E. paštas [email protected]

Terminologija | 2022 | 29

93