VAIDA BUIVYDIENĖ

Institut litevského jazyka

JONAS JABLONSKIS – RECENZENT UČEBNIC JUOZE DAMIJONAITISE

Ačkoli byla činnost Jona Jablonskise zkoumána a analyzována z různých hledisek (Balčikonis 1956; Girdenis, Piročkinas 1977, 1978; Vidžiūnas 1997 aj.), stále chybějí práce, které by jej podrobněji představily jako recenzenta školních učebnic. Tento článek¹ pojednává o pěti recenzích Jona Jablonskise ke dvěma vydáním učebnice Juozase Damijonaitise Lietuvių kalbos gramatika. Trumpas vadovėlis mokykloms (mokslo pradžiai) (Damijonaitis 1920, 1923) a zkoumá, jaký vliv lingvista měl na jazyk a strukturu pozdějších vydání. K analýze jsou použity analyticko-popisné (deskriptivní), srovnávací a statistické metody.

Pedagoginėje Lietuvos spaudoje Juozo Damijonaičio (1871–1926) veikla palyginti nedaug nagrinėta, nors šio pedagogo ir visuomenės veikėjo darbų reikšmę amžininkai suprato ir vertino (Ruseckas 1926: 93–94; Vokietaitis 1927: 3–9; Poderys 1931: 95–100). Vėliau J. Damijonaitis prisimintas tik antroje XX a. pusėje, minint 100-ąsias mirties metines (Malėnas 1970: 123–124; Juozapavičius 1971a: 3, 1971b: 3). Šio amžiaus pradžioje jis vėl paminėtas per 130-ąsias gimimo metines (Ažubalis 2001a: 11–14, 2001b: 1–3)². Pabrėžtina, kad J. Damijonaitis – ne tik lietuvių kalbos, bet ir matematikos, istorijos vadovėlių autorius³. Iki šiol plačiau aptarti jo matematikos vadovėliai (Ažubalis 1997, 2001a, 2001b).

¹Článek vznikl na základě příspěvku předneseného 7. října 2010 na mezinárodní konferenci Jona Jablonskise Jonas Jablonskis ir bendrinės lietuvių kalbos šimtmetis.

²Vzpomínky na J. Damijonaitise zveřejnila v tisku jeho praneteř Birutė Bytautienė (2006: 2). Jméno váženého pedagoga a autora učebnic nesla od roku 1937 jedna z kaunaských škol. V současnosti je po něm v Kaunasu pojmenována ulice, funguje zde soukromý byt-muzeum založené roku 1996 a na tomto domě byla odhalena pamětní deska.

³K výuce litevštiny na základní škole sloužily tyto učebnice: ABC. Rašymo ir skaitymo pradžiamokslis (Varšava, 1906; třetí vydání 1922), Trumpa lietuvių kalbos gramatika

84

KALBOS KULTŪRA | 83

Jak již bylo zmíněno, první vydání učebnice J. Damijonaitise Lietuvių kalbos gramatika vyšlo roku 1920 v Kaunasu. Nešlo o novou původní učebnici – v poznámkách je uvedeno, že autor převzal termíny, mnohé příklady a formulace z Lietuvių kalbos gramatikos Petra Kriaušaitise a Rygiškių Jonase (Damijonaitis 1920: 3). Šlo o aktualizovanou, opravenou a doplněnou verzi předchozí učebnice J. Damijonaitise Trumpa lietuvių kalbos gramatika (první vydání 1909).

Učebnice zahrnuje celý kurz gramatiky pro základní školu (První část: 1. Části slova; 2. Předmět, vlastnost předmětu a děj. Druhá část: 3. Slovní druhy. Třetí část: 4. Syntax). Gramatická pravidla nebo definice v každé kapitole či podkapitole jsou ilustrovány příklady a doplněny úkoly. Například na začátku druhé kapitoly (Předmět, vlastnost předmětu a děj) se vysvětluje, co je předmět. Uvádějí se příklady viditelných a neviditelných předmětů: viditelné – kámen, kráva, kosa, neviditelné – Bůh, rozum, láska. Zadání zní opsat a podtrhnout „názvy viditelných předmětů jednou čárkou, neviditelných dvěma“ (Damijonaitis 1920: 15). Podstatné jméno jako termín je představeno v kapitole druhé části Slovní druhy (tamtéž, 19). Na konci učebnice je seznam doporučených knih ke čtení (11 knih)⁴ a opravy chyb.

Když vyšlo první vydání gramatiky J. Damijonaitise, byly publikovány tři recenze J. Jablonskise – roku 1920 v periodikách Lietuva (Jablonskis 1920a) a Švietimo darbas (Jablonskis 1920b) a roku 1921 v Lietuvos mokykloje⁵ (Jablonskis 1921). V recenzích J. Jablonskis na základě obsahu učebnice stručně a jasně pojednal o hlavních otázkách její struktury, o termínech důležitých pro probíranou látku a o definicích. Recenzent tvrdí, že žák se musí učit jasným, normovaným termínům a definicím, a proto přidává metodické rady (Jablonskis 1920a: 3 [1933: 163]; 1920b: 50 [1933: 176]). Uvádí se mnoho tiskových chyb v učebnici.

(Vilnius, 1909; 9. vydání 1923), Lietuvių kalbos gramatika. Trumpas vadovėlis mokykloms (mokslo pradžiai) (Kaunas, 1920; 8. vydání 1939), Vaikų darželis (čítanka pro II. třídu, Marijampolė, 1922). J. Damijonaitis napsal také metodickou knihu – roku 1923 vyšla jeho brožura Pavyzdžiai rašybos ir sintaksės reikalui (diktantas). Další učebnice J. Damijonaitise: Aritmetikos vadovėlis (Varšava, části 1–2, 1909–1910), Aritmetikos uždavinynas (Marijampolė, části 1–3, 1922–1923; 12 vydání), Krašto mokslo skaitymų rinkinys (1926–1928, 2 vydání).

⁴Uvádějí se Lietuvių kalbos gramatika Petra Kriaušaitise a Rygiškių Jonase, Lietuvių kalbos sintaksė Rygiškių Jonase a Mūsų žodynėlis, spisy Žemaitė, Andersenovy pohádky, teorie aritmetiky, Vargo mokyklai, části I a II, Žinynėlis ir Žiupsnelis – čítanky.

⁵Roku 1921 se v periodiku Lietuvos mokykloje opakuje táž recenze J. Jablonskise, která byla o rok dříve otištěna v Lietuvoje.

V. BUIVYDIENĖ. Jonas Jablonskis – Juozo Damijonaičio vadovėlių recenzentas

85

Zvláště podrobná recenze, otištěná v Lietuvoje ve dvou číslech – J. Jablonskis zde (1920a: 3 [1933: 160–169]) nejprve rozebírá strukturu učebnice a zdůrazňuje, že „[g]ramatický text je, zdá se, pouze svébytně uspořádaným obsahem těchto učebnic „pro základní poučení“^[6]“. Recenzent rozděluje nedostatky učebnice J. Damijonaitise, které je třeba napravit, do šesti skupin a každou z nich probírá na příkladech. Jsou to: 1) metodické rady a opravy – navrhuje se postupovat od příkladů k pravidlu či definici (Jablonskis 1920a: 2 [1933: 161]); 2) nedostatky metodiky prezentace učiva v učebnici – navrhuje se některé syntaktické jevy popsat na začátku učebnice (Jablonskis, tamtéž); 3) pravidla a definice – nepřesné charakteristiky vokativu, rodu přídavných jmen a příslovcí (Jablonskis 1920a: 3 [1933: 163]); 4) struktura učebnice – podle J. Jablonského by gramatika neměla obsahovat kapitolu o slovesných rodech, přímé řeči, souvětích podřadných a souřadných atd., měla by však zahrnovat základy přízvukování a pravopisu (Jablonskis 1920a: 3 [1933: 167]); 5) nevhodné příklady a úlohy – některé příklady nejsou příliš srozumitelné⁷ a úlohy jsou pro žáky základní školy příliš obtížné⁸ (Jablonskis 1920a: 3 [1933: 167–168]); 6) opravy tiskových chyb v učebnici, např.: papraukite – pabraukite, apie kelius – apie kelius atd. (Jablonskis, tamtéž). Celkově je hodnocení učebnice kladné – lepší gramatika pro základní školu zatím neexistuje, ačkoli učebnici je třeba zdokonalit (Jablonskis 1920a: 3 [1933: 169]).

Antras trumpas palankus atsiliepimas, išspausdintas Švietimo darbe (Jablonskis 1920b), yra anoniminis⁹, čia paminėtas ne tik vadovėlis, bet ir pirmoji recenzija: rašoma, kad vadovėlį recenzavęs ir daugelį klaidų suminėjęs J. Jablonskis, kad autorius, rašydamas gramatiką, rėmėsi Petro Kriaušaičio ir Rygiškių Jono gramatika ir Rygiškių Jono Sintakse¹⁰. Taigi

^[6] Jsou míněny gramatiky P. Kriaušaitise a Rygiškių Jonase.

⁷ Srov.: „Dobrá žena ukazuje muži cestu“; „Láska srdce je nejlepší učitelkou“ (Jablonskis 1920a: 3 [1933: 167]).

⁸ Srov.: „Příklad: „Za zl+ je třeba trestat, za dobr+ pochválit“ (36) – děti mají místo křížků napsat koncovku; lze pochybovat, zda zde (žáci základní školy) dokážou vymyslet a místo křížků napsat a (nikoli ą) střední rod přídavných jmen.“ (Jablonskis 1920a: 3 [1933: 167–168]).

⁹ Autorství Jablonského je uvedeno v spisech Jablonského, které sestavil Juozas Balčikonis (Jablonskis 1933).

¹⁰ V poznámce prvního vydání je uvedeno vysvětlení: „Zde jsem převzal termíny, mnoho příkladů a ostatně i formulací z „Gramatiky litevského jazyka“ P. Kriaušaitise a Rygiškių Jonase (Damijonaitis 1920: 3). J. Jablonskis v recenzi píše: „Těm, kdo si ještě nezvykli užívat gramatické termíny pro potřeby výuky, můžeme prozatím poradit, aby používali právě Dam-čovu [Damijonaitisovu] gr-ku [gramatiku]“ (Jablonskis 1920a: 50 [1933: 176]).

86

KALBOS KULTŪRA | 83

J. Jablonskisovi bylo neslušné podepsat se vlastním jménem. Na konci recenze je uvedeno také několik chyb zmíněných v první recenzi (týkajících se užívání předložky sulig a změny hlásky t v č při změně koncovek). Třetí publikace o učebnici J. Damijonaitise vyšla, jak už bylo uvedeno, roku 1921 v časopise Lietuvos mokykloje (šlo o další přetisk recenze z Lietuvos) (Jablonskis 1920a).

Po třech recenzích J. Jablonského vyšlo roku 1921 další vydání gramatiky J. Damijonaitise (Damijonaitis 1921) a roku 1922 ještě jedno vydání, avšak bez nových oprav. Ve vydání z roku 1921 byly opraveny pouze některé tiskové chyby a na základě jedné J. Jablonského připomínky byla změněna metodika výuky přídavných jmen (viz tabulka 1). K ostatním připomínkám se nepřihlíželo.

TABULKA 1. Rozdíly mezi prvními třemi vydáními gramatiky J. Damijonaitise

Vydání z roku 1920

Připomínky J. Jablonského po prvním vydání

Vydání z roku 1921

Vydání z roku 1922

„Některá písmena jsou velká, jiná malá.“ (Damijonaitis 1920: 3)

„Zde jako by se již šetřilo termínem (pro druh písmen). V gramatice P. Kr. a Ryg. Jonase se na příslušném místě (5) říká pro tento případ jinak: „[p]ísmena se užívají velká a malá.“ (Jablonskis 1920a: 3 [1933: 165])

Nepakeista (Damijonaitis 1921: 3)

Nepakeista (Damijonaitis 1922: 3)

„Přídavnými jmény nazýváme taková slova, která označují vlastnost věcí. Přídavná jména ukazují, jaký nebo jakého druhu je věc. Příklady: Dobrý člověk. Dobrá žena.“ (Damijonaitis 1920: 33)

„J. Damijonaitis ve své učebnici téměř všude uvádí jazyková pravidla nebo různá vysvětlení, po nichž následují jazykové příklady. V nauce o jazyce by to mělo být, zdá se, zvláště na začátku, právě naopak.“ (Jablonskis 1920a: 2 [1933: 161])

„Dobrý člověk. Dobrá žena. (...). Slovy: geras, gera, gražus, graži, medinis, medinė vyjadřujeme, jaké jsou probírané předměty, a označujeme vlastnost, způsob probíraných předmětů.“ (Damijonaitis 1921: 33)

Taip pat (Damijonaitis 1922: 33)

V. BUIVYDIENĖ. Jonas Jablonskis – Juozo Damijonaičio vadovėlių recenzentas

87

Po prvních recenzích se tedy učebnice J. Damijonaitise změnila jen velmi málo. J. Jablonskis si toho nepovšiml, a proto vyšla roku 1922 Lietuvoje jeho čtvrtá recenze s řadou připomínek z prvních recenzí a s politováním, že autor nevyužil dřívější rady¹¹. Recenzent vyjmenovává dokonce deset věcí, které je třeba opravit a které byly rozebrány v prvních recenzích – připomíná například, že by se mělo mluvit o přízvuku a pravopisu, vyhnout se některým příliš složitým tématům apod.; některé dřívější připomínky doplňuje¹². Recenze končí poněkud podrážděnou poznámkou, že autor „přechází udělenou mu radu bez povšimnutí“ (Jablonskis 1922: 4 [1933: 275]).

Po aptartosios recenzijos pasirodžiusiame J. Damijonaičio gramatikos leidime (1923)¹³ jau atsižvelgta į daugelį J. Jablonskio pastabų, pakeista vadovėlio sandara. Autorius taisė daugelį dalykų: ištaisyti apibrėžimai, terminai, mokomosios medžiagos pateikimo metodika. Vadovėlis papildytas naujais apibrėžimais, rašybos taisyklėmis, kirčiavimo pradmenimis, ištaisytos ir korektūros klaidos (2 lentelėje pateikiama keletas taisymo pavyzdžių).

Tato vydání se liší nejen opravenými chybami. Změnila se také struktura učebnice, tj. gramatika je rozdělena do dvou stupňů (nový termín je uveden místo části). Sám autor v poznámkách pod čarou vysvětluje, že ve druhém stupni „se opakují některá gramatická pravidla probraná již v prvním stupni“ (Damijonaitis 1923: 75). Učebnice se tak stala ucelenější a systematičtější.

Hlavním rysem struktury aktualizovaného vydání gramatiky je výuka v soustředných celcích: při rozvíjení stejných témat, prohlubování znalostí žáků a

¹¹ Srov.: „Před dvěma lety jsem kvůli této učebnici již napsal recenzi do „Lietuvoje“ a poté do „Lietuvos Mokykloje“ a uvedl, co je v ní třeba opravit pro další vydání. Tato učebnice však pro další vydání mnohé z mých doporučení nevyužila. Zdá se mi, že se učebnice zachovala takto zbytečně: ještě některé opravy jsou pro ni skutečně nezbytné.“ (Jablonskis 1922: 4 [1933: 273]).

¹² Srov.: „Na jednom místě (89) se uvádí, že ‚příslovce utvořená ze sloves se nazývají padalyviai‘. Ve své první recenzi jsem řekl, že by se tímto způsobem měla nazývat padalyviai také slova suprantamai, neregėtai, gulomis (?). Proč autor tuto svou definici, zařazenou do kapitoly o příslovcích, dosud vůbec neopravuje? S dětmi je třeba mluvit jasně a přesně.“ (Jablonskis 1922: 4 [1933: 274]).

¹³ Na titulním listu se píše, že jde o druhé vydání, ačkoli po vydání z roku 1920 (prvním) následovala ještě vydání z let 1921 a 1922, v nichž byly opraveny tiskové chyby a zohledněno několik připomínek J. Jablonskise z jeho recenzí. Pozdější vydání gramatiky z roku 1925 se sice v názvu označuje jako opravené vydání, téměř se však od vydání z roku 1923 neliší; pouze seznam 20 doporučených knih k četbě byl rozšířen o další čtyři knihy a byly opraveny tiskové chyby.

88

KALBOS KULTŪRA | 83

TABULKA 2. Poznámky Jona Jablonskise a opravy gramatiky Juoza Damijonaitise

První vydání (1920)

Poznámky J. Jablonskise po prvním vydání

Druhé vydání (1923)

„Některá písmena jsou velká, jiná malá.“ (Damijonaitis 1920: 3)

„Zde se jakoby šetřilo termínem (pro druh písmen). V gramatice P. Kr. a Ryg. Jono se na příslušném místě (5) pro tuto záležitost říká jinak: „[p]ísmena se užívají velká a malá.“ (Jablonskis 1920a: 3 [1933: 165])

„Velká a malá písmena. Písmena se užívají velká a malá.“ (Damijonaitis 1923: 3)

„Pád, kterým vyjadřujeme zvolání, nazýváme vokativem, např.: ó! dítě! děti!“ (Damijonaitis 1920: 23)

„Na jednom místě (23) autor říká, že „pád, kterým vyjadřujeme zvolání, nazýváme vokativem, a že tento pád, pokud se nemýlím, odpovídá na otázku (?) – ó! (...) přesto je však částice „ó!“ v textu na nesprávném místě (dole, na třetím řádku). V gramatice P. Kr. a Ryg. Jono (17) je tato forma vokativu formulována jednodušeji.“ (Jablonskis 1920a: 2 [1933: 165])

Vokativ není zařazen do řady pádů, pouze je napsáno: „V našem jazyce jsou i jiné pády. Říkáme: „Mlč, žábo!“ slovo žába je forma vokativu, kterou neodpovídáme na otázku, pouze oslovujeme jinou osobu nebo věc. A vokativ zařazujeme do řady pádů.“ (Damijonaitis 1923: 22)

„Dvojhláska ie se na začátku slova píše bez „j“, např.: hledat, hoblík, vrba.“ (Damijonaitis 1920: 10)

„V učebnici se říká, že dvojhláska „ie“ se na začátku slova píše bez „j“. V učebnici se však všude píše „jie dirba, jiems duonos reikia“ (s „j“): (Jablonskis 1922: 4 [1933: 274])

„Dvojhláska ie se na začátku slova píše bez „j“ (...). Pouze ve slovech jie, jiems, jiedvi píšeme stejné j, které píšeme i v jiných tvarech těchto slov (jų, juos, jais..).“ (Damijonaitis 1923: 12)

dovednosti. Ve druhé části učebnice se opakují slovní druhy, avšak již složitěji a podrobněji, a uvádí se více teoretických poznatků. Při zdokonalování struktury učebnice byly napsány i zcela nové kapitoly (např. Etimologijos¹⁴), by-

¹⁴ V první recenzi J. Jablonskis píše: „Autor v názvu svého spisu užívá slovo „gramatika“, slovo „etymologie“ se, zdá se, v učebnici vůbec nevyskytuje, význam těchto dvou slov není v učebnici vůbec vysvětlen; na konci učebnice je v názvu kapitoly uvedeno pouze slovo „syntax“, ale ani jeho význam není nikde vysvětlen.“ (Jablonskis 1920a: 3 [1933: 167]).

V. BUIVYDIENĖ. Jonas Jablonskis – Juozo Damijonaičio vadovėlių recenzentas

89

Předchozí části a kapitoly byly doplněny (např., První stupeň¹⁵, kapitola Syntax¹⁶), byly uvedeny nové definice (např. etymologie, gramatiky a syntaxe) (Damijonaitis 1923: 166). Bylo přihlédnuto k připomínkám J. Jablonskise, že by bylo třeba „zmínit přízvuk slova (akcent), poučit děti o několika pravopisných jevech našeho jazyka [...], vysvětlit jim, jak se při psaní přenášejí slova z konce jednoho řádku na další řádek“ (Jablonskis 1921: 108). V nových vydáních¹⁷ se tedy otázkám přízvuku věnuje Etymologie¹⁸ (Druhý stupeň), zatímco pravidla dělení slov jsou probírána v kapitole Hlásky a písmena (Damijonaitis 1923: 14).

V časopise Švietimo darbas byla zveřejněna také recenze J. Damijonaitisova opraveného učebnicového vydání (Jablonskis 1926). Recenze je podrobná a dlouhá; recenzentovi stále není jasné, pro které školní ročníky je tato gramatika určena, protože autor o tom nikde nepíše. Tato otázka byla aktuální již při recenzování prvních vydání gramatiky a při rozboru nové struktury učebnice se dvěma „stupni“ (tj. částmi) nabyla ještě větší důležitosti. Po zhodnocení úkolů v učebnici J. Jablonskis usuzuje, že gramatika je určena pro nižší ročníky, některé úkoly (stejně jako doporučené knihy ke čtení) by však byly vhodnější pro žáky vyšších ročníků.

V uvedené recenzi se navrhuje ještě řada oprav a vylepšení a připomíná se, čemu nebylo věnováno dost pozornosti v předchozích recenzích; například chybí obsah učebnice. Navrhuje se také opravit definice infinitivu, slovesa a přídavného jména. Pozornost si získaly nově zařazené otázky, například k přízvuku: J. Jablonskis navrhuje začít s jeho výkladem dříve: „V prvním stupni autor o přízvuku nic neříká. Ve druhém stupni se stručně uvádí, co je přízvuk, a podle mého názoru se ukvapeně vysvětlují všechny otázky přízvuku (akutového, gravisového a cirkumflexového). O přízvuku bylo třeba podat představu, myslím, i v prvním stupni.“ (Jablonskis 1926: 419 [1933: 374]). Navrhuje se také změnit definici syntaxe uvedenou v poslední kapitole,

¹⁵ Prvního stupně (srov. prvního vydání První část) kapitoly 3, 4, 5, 6 a 7 probírají všechny slovní druhy, uvádějí definici věty a seznamují s hlavními a vedlejšími větnými členy.

¹⁶ Doplněno o podkapitoly: Souvětí souřadné; Souvětí podřadné; Souvětí slučovací; Věty vložené (Damijonaitis 1923: 155–162).

¹⁷ Má se na mysli druhé a třetí vydání, protože třetí vydání se od druhého (1923) liší jen velmi málo, přestože se v názvu uvádí, že jde o opravené vydání: byly opraveny některé úkoly (Damijonaitis 1922: 8), doplněn seznam doporučených knih ke čtení aj.

¹⁸ J. Damijonaitis uvádí poněkud odlišnou definici etymologie, než je dnes obvyklé: „Ta část gramatiky, která zkoumá hlásky a slova jazyka, se nazývá etymologie.“ (Damijonaitis 1923: 166).

90 KALBOS KULTŪRA | 83

kuris, jo manymu, per sudėtingas mokslo pradžiai (Jablonskis 1926: 421 [1933: 376])¹⁹.

Bohužel J. Damijonaitis nečekaně zemřel téhož roku, kdy byla vytištěna poslední recenze J. Jablonskise. Podrobné připomínky v této recenzi tak zůstaly nevyslyšeny. Dalších sedm vydání gramatiky J. Damijonaitise bylo opravováno z iniciativy vydavatelů. Analýza ukazuje, že v nich byly opraveny pouze tiskové chyby.

Za života Damijonaitise tedy vyšlo pět vydání jeho gramatiky a J. Jablonskis napsal pět recenzí, v nichž recenzent rozebral první a třetí (opravené) vydání. Po analýze všech recenzí J. Jablonskise lze konstatovat, že jazykovědec v zásadě hodnotil gramatiku J. Damijonaitise, zejména její opravené vydání, zároveň však usiloval o další zvyšování kvality budoucích vydání gramatiky. Recenzentovi záleželo nejen na jazykové správnosti a srozumitelnosti, přesnosti lingvistických termínů a definic, ale také na pedagogických otázkách.

ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY

V analyzovaných recenzích Jonase Jablonského se pojednává o těchto aspektech učebnice Juozase Damijonaitise Lietuvių kalbos gramatika a tyto aspekty se opravují:

1) správnost, přesnost a srozumitelnost definic s ohledem na věk žáků (to představuje 28%), např.: „Autorova definice sloves se podle mého názoru do gramatiky nehodí. Jsou-li „slova, která vyjadřují děj věci“, slovesa, pak budou slovesy i slova važiavimas, gulėjimas, rašymas. Při definování tohoto slovního druhu musíme být přesnější.“ (Jablonskis 1926: 418 [1933: 373]);

2) metodika (12%) – pojednává se o otázkách souvisejících s výkladem učiva, porozuměním novým poznatkům a jejich upevňováním s ohledem na věk žáků (srov. příklady v tabulkách 1 a 2);

3) struktura učebnice (uvádějí se poznámky k tomu, co chybí a čeho je příliš mnoho (8%) – nejčastěji se, stejně jako poznámky k metodice, vztahuje k věku žáků; zvažuje se, zda je účelné vyučovat některé jevy, např.: „nebylo třeba uvádět všechny druhy příslovečných určení v prvním stupni školy“ (Jablonskis 1926: 419 [1933: 373]);

4) termíny (3%) – uvádějí se nesprávné termíny a opravují se (srov. příklady v tabulkách 1 a 2);

¹⁹ „Ta část (gramatiky), která vysvětluje, jak se jednotlivá slova jazyka v různých případech sdružují do vět, se nazývá syntax.“ (Damijonaitis 1923: 166).

V. BUIVYDIENĖ. Jonas Jablonskis – Juozo Damijonaičio vadovėlių recenzentas

91

5) zmiňují se i další nedostatky (3%) – kritizují se některá cvičení a uvedené příklady²⁰, ačkoli většinu gramatických příkladů J. Jablonskis hodnotil jako dostatečně správné a vhodné pro vědecké studium jazyka (Jablonskis 1921: 108);

6) nejvíce se opravují tiskové chyby (46%) – těmito opravami končí každá recenze (v první recenzi je uvedeno 28 chyb, v poslední 15).

J. Jablonskis vysvětluje jazykové jevy probírané v recenzích stručně a podrobněji komentuje pouze ty opravy, které jsou nové a nebyly zmíněny v předchozích recenzích. Nejdelší a nejpodrobnější jsou první a poslední recenze (aktualizovaného vydání). Některé otázky zmiňuje jakoby netrpělivě, pokud o nich sám již psal nebo je nově uvedl ve svých knihách o jazykovědě. Obecně lingvista uznává, že jazyk gramatiky J. Damijonaitise je jasný, jednoduchý a srozumitelný (Jablonskis 1922: 4).

J. Damijonaitis nikde nezveřejnil své jazykové zásady a na recenze odpovídal pouze opravami svých učebnic, proto není vždy jasné, proč některé připomínky recenzenta zohlednil, zatímco jiné nikoli. Částečné vysvětlení snad může poskytnout komentář napsaný roku 1909 k opravám Trumpos lietuvių kalbos gramatikos, v němž uvedl, že při psaní této knížky mu šlo „více o pedagogické požadavky než o filologické výklady“ (Damijonaitis 1909: 302).

Srovnání recenzí J. Jablonského s opakovanými vydáními gramatiky J. Damijonaitise ukázalo, jak se učebnice J. Damijonaitise zdokonalovaly. Množství návrhů J. Jablonského na opravu termínů, definic, metodiky a struktury učebnice svědčí o tom, že v době, kdy se učebnice psala a vycházela její opakovaná vydání, se litevská jazykovědná terminologie a tradice výuky jazyka teprve utvářely; J. Jablonskis však již tehdy kladl na učebnice mateřského jazyka velmi jasné požadavky na jazykovou správnost, srozumitelnost, přesnost a preciznost.

ŠALTINIAI

Damijonaitis J. 1909: Trumpa lietuvių kalbos gramatika, Juozapo Zავადskio spaustuvė Vilniuje.

Damijonaitis J. 1920: Lietuvių kalbos gramatika. Trumpas vadovėlis mokykloms (mokslo pradžiai), Kaunas: Lietuvos Valstybės Spaustuvė.

²⁰ Aptardamas užduotį, t. y. pasaką „Avis ir avinėlis“ parašyti pasakojamąja kalba, J. Jablonskis sako, kad „toks uždavinys išspręsti sunku bus ne tiktai vaikui, silpnam dar mokinėliui, bet ir jo mokytojui“ (Jablonskis 1921: 108).

92

KALBOS KULTŪRA | 83

Damijonaitis J. 1921: Lietuvių kalbos gramatika. Trumpas vadovėlis mokykloms (mokslo pradžiai), Kaunas: Lietuvos Valstybės Spaustuvė.

Damijonaitis J. 1922: Lietuvių kalbos gramatika. Trumpas vadovėlis mokykloms (mokslo pradžiai). Spausdinta „Dirvos“ B-vės spaustuvėje Marijampolėje.

Damijonaitis J. 1923: Lietuvių kalbos gramatika. Trumpas vadovėlis mokykloms (mokslo pradžiai). Antrasis leidimas. Spausdinta „Dirvos“ B-vės spaustuvėje Marijampolėje.

Damijonaitis J. 1925: Lietuvių kalbos gramatika. Trumpas vadovėlis mokykloms (mokslo pradžiai). Trečiasis leidimas (pataisytas). Spausdinta „Dirvos“ B-vės spaustuvėje Marijampolėje.

Jablonskis J. 1920a: J. Damijonaičio „Lietuvių kalbos gramatika“. – Lietuva 164, 2–3; 165, 2.

Jablonskis J.1920b: J. Damijonaičio „Lietuvių kalbos gramatika“. – Švietimo darbas 10, 49–51.

Jablonskis J. 1921: J. Damijonaičio „Lietuvių kalbos gramatika“. – Lietuvos mokykla 2–3, 103–109.

Jablonskis J.1922: J. Damijonaičio „Lietuvių kalbos gramatika“. – Lietuva 257, 4.

Jablonskis J.1926: J. Damijonaičio „Lietuvių kalbos gramatika“. – Švietimo darbas 4, 415–421.

Jablonskis J.1933: Jablonskio raštai 2. Švietimo reikalai. Red. J. Balčikonis, Kaunas: Švietimo ministerijos leidinys.

LITERATŪRA

Ąžubalis A. 1997: Iš Lietuvos matematinio švietimo praeities, Kaunas: Šviesa.

Ąžubalis A. 2001a: J. Damijonaičio 130-osioms gimimo metinėms. – Dialogas 29, 11–14.

Ąžubalis A. 2001b: Juozui Damijonaičiui – 130 metų. – Matematika ir mokykla 3, 1–3.

Balčikonis J. 1956: Keletas atsiminimų apie J. Jablonskį. – Literatūra ir kalba 1, 27–30.

Bytautienė B. 2006: Įprasmimo save darbuose. – Nemunas 43, 2.

Girdenis A., Piročkinas A. 1977–1978: Jonas Jablonskis – dialektologas. – Kalbotyra 28 (1), 29–39; 29(1), 19–28.

Juozapavičius P. 1971a: Gyvenimą paskyręs liaudies švietimui: J. Damijonaičio gimimo 100-osioms metinėms. – Gimtasis kraštas 32, 3.

Juozapavičius P. 1971b: J. Damijonaičio šimtosioms. – Kauno tiesa 191, 3.

Kelmutis A. 1930: Atsiminus a. a. Juozą Damijonaitį. – Sėjos baras 1, 4–7.

Malėnas I. 1970: Kaip gimė skiemenų metodas. – Aidai 3, 123–126.

Piročkinas A. 1980: Jonas Jablonskis, Kaunas: Šviesa.

V. BUIVYDIENĖ. Jonas Jablonskis – Juozo Damijonaičio vadovėlių recenzentas

93

Poderys J. 1931: Atsiminimai apie a.a. Juozą Damijonaitį jo mirties 5-rių metų sukaktuvių proga. – Sėjos baras 5–6, 95–100.

Ruseckas J. 1926: Juozas Damijonaitis – 35 metų pedagoginio bei literatūros darbo sukaktuvėms paminėti. – Lietuvos mokykla 2, 93–94.

Skučaitė V. 2006: Butas, kuriame sustojęs laikas. – Kauno diena 224, 12.

Vidžiūnas A. 1997: Jono Jablonskio akcentologija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Vokietaitis J. 1927: A. a. Juozui Damijonaičiui atminti. – Švietimo darbas 1, 3–9.

Gauta 2010 10 29

JONAS JABLONSKIS AS A REVIEWER OF TEXTBOOKS BY JUOZAS DAMIJONAITIS

S u m m a r y

The article discusses five reviews by Jonas Jablonskis written in 1920(2), 1921, 1922 and 1926 for the two editions of the Lithuanian grammar by Juozas Damijonaitis, namely, Lietuvių kalbos gramatika. Trumpas vadovėlis mokykloms (mokslo pradžiai) (The Lithuanian Grammar. A short textbook for schools (introduction) (1920, 1923; the second edition was revised according to J. Jablonskis’ recommendations). The comparative analytical and statistical methods have been used to establish J. Jablonskis’ impact on the revision of the grammar.

In his reviews, J. Jablonskis considered the following aspects: 1) the accuracy and clarity of definitions with respect to the pupils’ age (28%); 2) the methods of presentation, explanation and drilling of the material (12%); 3) the structure of the textbook and methodological remarks related to the age of the pupils (8%); 4) incorrectly used terms (3%); 5) other shortcomings (3%).

Many corrections of the textbook proposed by J. Jablonskis regarding the terminology, definitions, teaching approaches and structure of the material show that at the time of writing and editing the tradition of terminology in the Lithuanian grammar was only starting to appear. It is thus remarkable that J. Jablonskis introduced a very clear standard for the correctness, clarity and rationality of the requirements for the textbooks of Lithuanian.

VAIDA BUIVYDIENĖ

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

94

KALBOS KULTŪRA | 83