FRANS HINSKENS

Meertensův institut (KNAW), Amsterdam, Radboudova univerzita, Nijmegen, Nizozemsko

VÝLET RYCHLOSTÍ SEDMIMÍLOVÝCH BOT PŘES MINULOST A SOUČASNOST STANDARDNÍ NIZOZEMŠTINY

ABSTRAKT

Standardní nizozemština je úředním jazykem v Nizozemsku, v severní části Belgie (ve Flandrech a Bruselu) a ve velmi mnohojazyčném Surinamu. Proces standardizace začal na počátku 16^th století; v důsledku politického rozdělení Sedmnácti provincií po roce 1585 se na jihu (zhruba na území dnešních Flander) zastavil. Od té doby se standardní nizozemština na severu a jihu vyvíjela vlastní cestou – na jihu se zpožděním až do druhé poloviny 19^th století. V Surinamu byla nizozemština zavedena jako koloniální jazyk; v desetiletích po zrušení otroctví (1863) a po přijetí školských zákonů v roce 1876 si ji postupně začali osvojovat černošští potomci zotročených lidí, kreolské obyvatelstvo i různé další etnické skupiny. Tento článek nastiňuje rozdílný vývoj standardní nizozemštiny ve třech částech jazykového území a spojuje vzniklou divergenci s otázkou, zda je třeba nizozemštinu považovat spíše za pluricentrický, nebo za pluriareální jazyk. Na základě nedávných údajů (zejména z rozsáhlých online dotazníků) se v hlavních společenských oblastech ve třech částech jazykového území diskutuje o postavení jazyka a jeho budoucnosti.

KLÍČOVÁ SLOVA: nizozemština, standardizace, jazyková politika, vnější dějiny jazyka, normy, pluricentricita, pluriarealita, oblasti užívání jazyka.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 2

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

ANOTACE

Standardní nizozemština je úředním jazykem v Nizozemsku, v severní části Belgie (ve Flandrech a Bruselu) a v mnohojazyčném Surinamu. Proces jazykové standardizace začal na počátku 16. století. Po odtržení Sedmnácti provincií v roce 1585 se tento proces na jihu (zhruba na území dnešních Flander) zastavil. Od té doby se standardní nizozemština na severu a jihu vyvíjela odlišně: na jihu se proces jazykové standardizace rozběhl až ve druhé polovině 19. století. V Surinamu se nizozemština ujala jako koloniální jazyk: desetiletí po zrušení otroctví (1863), po přijetí školských zákonů v roce 1876, si ji postupně začali osvojovat potomci zotročených lidí černé pleti, kreolské obyvatelstvo a různé další etnické skupiny. Článek přináší přehled rozdílného vývoje standardní nizozemštiny ve třech jazykových oblastech a související divergence a klade otázku, zda je nizozemština pluricentrickým, nebo pluriareálním jazykem. Na základě nejnovějších údajů (zejména rozsáhlých online dotazníků) pojednává o postavení jazyka a jeho budoucnosti v hlavních oblastech společenského života ve třech jazykových oblastech.

KLÍČOVÁ SLOVA: nizozemština, standardizace, jazyková politika, vnější dějiny jazyka, normy, pluricentrický, pluriareální, oblasti užívání jazyka.

1. ÚVOD

Tento stručný přehled některých hlavních vývojových trendů standardní nizozemštiny vychází z poznatku, že normy spisovného jazyka jsou obvykle zakotveny v historii, avšak jelikož se v živém jazyce (jako je nizozemština) proměňují, představují živou historii.

Spisovný jazyk je prestižní varietou jazykového společenství, od níž se očekává, že „překlene regionální rozdíly“ a poskytne „jednotný prostředek komunikace, a tedy institucionalizovanou normu, kterou lze používat v masmédiích, při výuce jazyka cizinců a podobně“ (Crystal 2005: 431).

Nizozemská jazyková oblast se rozkládá v severozápadní Evropě (Nizozemsko a Flandry, tj. severní polovina Belgie) a v Jižní Americe (Surinam). Časování i povaha standardizace mají ve třech částech jazykové oblasti vlastní dynamiku.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 3

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

Budou ústředním tématem oddílů 2, 3 a 4 tohoto příspěvku, zatímco oddíl 5 se zamýšlí nad budoucností standardní nizozemštiny.¹

2. RANĚ NOVOVĚKÉ DĚJINY (KONEC 15^TH. STOLETÍ–19^TH. STOLETÍ)

Střední nizozemština je poměrně dobře doložena – pro jednotlivá historická období jsou však k dispozici pouze omezené soubory místních a nadmístních variet.² Až do pozdního středověku neexistoval žádný spisovný jazyk. V Nízkých zemích se hovořilo předchůdci současných dialektů (vlámština, brabantský dialekt, holandský dialekt) a dialekty regionálních jazyků (fríština, dolní sasko, limburština).

Na počátku 16^th. století se začaly objevovat první tendence ke sjednocování dialektové krajiny. Tyto tendence měly obchodní a politický charakter – vedle intelektuálního a kulturního ducha humanismu (Marnyssen 2017: 63–64).

2.1. Počátky standardizace

První generace tiskařů začaly s ohledem na své trhy pociťovat potřebu jazyka, který by bylo možné číst a kterému by bylo možné rozumět i jinde. V roce 1550 vydal gentský tiskař Lambrecht první příručku pravopisu; Kiliaan, který měl významné postavení v antverpské tiskárně Plantijn, vydal v roce 1574 svůj latinsko-nizozemský slovník a amsterodamský rétor Spieghel vydal v roce 1584 první nizozemskou mluvnici.

Podobná snaha o nadregionální jazyk se rozvíjela v souvislosti s literárními soutěžemi pořádanými na meziregionálních setkáních rétorických komor („landjuwelen“). V 16^th století se s nástupem humanismu objevil zájem o „lidový jazyk“. Jan van Gorp, lékař a učenec z Hilvarenbeeku, který si říkal Johannes Goropius Becanus,

¹ Poděkování patří účastníkům 26^th Mezinárodní vědecké konference Jonase Jablonskise „Jazyková rozmanitost v moderním světě: moc a prestiž jazyka“, která se konala ve Vilniusu 3.–4. října 2019, za užitečné připomínky k ústní prezentaci, i anonymním recenzentům. Přinejmenším stejně vřelé poděkování patří Fritsi Beukemovi za vybroušení mé angličtiny a za jeho neocenitelné poznámky a návrhy.

² Seznam digitalizovaných rukopisů a tisků ve střední nizozemštině, které se nacházejí v domácích i zahraničních knihovnách, je dostupný na https://nl.wikisource.org/wiki/Lijst_van_gedigitaliseerde_Middelnederlandse_handschriften_en_drukken_in_binnen-_en_buitenlandse_bibliotheken.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 4

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

published his Origines Antwer pianae in 1569. In this extensive historical study he tried to demonstrate that Dutch was the oldest language in the world and he praised its excellent qualities (Hagen 1999: 7–8).

S rostoucími nadregionálními obchodními a kulturními kontakty rostla i potřeba nadregionálního jazykového systému. Zpočátku se tento systém rozvíjel pouze pro písemné užití. Šlo o první významný krok v procesu standardizace nizozemštiny.

Einar Haugen (1966) rozlišil čtyři aspekty standardizace:

výběr

přijetí

rozpracování

kodifikace

V případě nizozemštiny vycházel vybraný jazyk z holandských dialektů, jimiž se mluvilo v severozápadní části dnešního Nizozemska. Nešlo však o čistě holandský jazyk, nýbrž spíše o koine s prvky a strukturami z jiných dialektových skupin.

Gramatici diskutovali o tom, jak jazyk co nejlépe standardizovat a jaká rozhodnutí učinit. Literáti, jako byli básníci Vondel a Hooft ze 17^th století, se také aktivně zabývali nizozemskou podobou toho, čemu se v Itálii říká questione della lingua, tedy otázkou, jak by měl nadregionální jazyk vypadat.

Standardizovat jazyk a stanovit normy bylo zapotřebí i z politických důvodů.

V té době bylo státním náboženstvím protestantství, zejména kalvinismus. Na rozdíl od katolíků protestanti četli Bibli – úplný překlad Bible do „lidového jazyka“ (jazyka lidu, obecného jazyka) dosud neexistoval. „Staten-Generaal“, tedy vláda (shromáždění zástupců jednotlivých stavů Zeventien Provinciën, Sedmnácti provincií, včetně dnešní Belgie), proto pověřila skupinu teologů, překladatelů a korektorů pocházejících z různých oblastí, aby na základě hebrejských a řeckých pramenů pořídili vůbec první překlad celé Bible do lidového jazyka. Komise vytvořila jednotný, zčásti uměle utvořený jazyk, který kromě holandských obsahoval také prvky brabantských a vlámských dialektů a neobvyklé konstrukce podle vzoru klasických jazyků a hebrejštiny. Jeho charakteristickými rysy jsou časté užívání genitivu (např. de God der goden, „Bůh bohů“) a časté užívání příčestí (např. hebbende, zijnde, zeggende, „mající“, „jsoucí“, „říkající“) začleněných do složité

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 5

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

věta (De Coninck Herodes nu [dit] gehoord hebbende, wiert ontroert, „Král Herodes, když to uslyšel, byl znepokojen“). Už tehdy byl jazyk tohoto vůbec prvního nizozemského překladu celé Bible považován za archaický a velmi vznešený. Díky protestantské tradici čtení Bible v rodinném kruhu se nadregionální psaný jazyk „Statenbijbel“ (koneckonců pořízený na objednávku generálních stavů) po staletí široce šířil na základě prvního vydání z roku 1637.

The mathematician Simon Stevin (1548–1620), a kindred spirit of Becanus (Hagen 1999: 10), introduced Dutch terminology for such notions as mathematics (viz. wisconste, Modern Dutch ‘wiskunde’), triangle (driehouck, ‘driehoek’, lit. ‘three angles’) and decimal (thiende, ‘tiende’, ‘tenth [part]’). The language underwent elaboration for other purposes as well (the third aspect of standardisation in Haugen’s view), not only by the extension of its linguistic means but also by the use of the language in new domains (Marynissen 2017: 68), a dialectic which Kloss (1978) has labeled ‘Ausbau’.

As early as 1548, the political unity of the Seventeen Provinces was broken up by the Spanish (Los Reyes Católicos, ‘the Catholic kings’, from 1506 – Philip the Handsome – onwards from the House of Habsburg), who started pushing back Protestantism from the southern part of the Low Countries: the Counter-Reformation and the infamous Inquisition. After the Fall of Antwerp to the Spanish troops in 1585, a large part of the largely Protestant Brabant and Flemish elite (with its economic, intellectual and cultural capital) moved to the Hollandic Dutch cities, with all demographic and economic consequences that this entailed for the South. The number of refugees was large, and many were educated and wealthy. In addition, some had significant overseas trade connections.

V důsledku přistěhovalectví z jihu bylo zejména v nizozemských městech na počátku zlatého věku slyšet mnoho nizozemštiny zabarvené brabantskými a vlámskými rysy. Vzhledem ke svému původu se mluvčí těchto dialektů těšili značné prestiži, která se přenášela i na jejich jazykové užívání; to zase vedlo k zesměšňování „brabantské módy“. Amsterdamský básník a dramatik Gerbrand Adriaenszoon Brederode (1585–1618) napsal roku 1617 komedii Spaansche Brabander, v níž si mimo jiné dělal legraci z tehdy módní brabantské mluvy. Hlavní postavou je Jerolimo Rodrigo, falešný šlechtic a zkrachovalý podvodník; navzdory svému jménu pochází z Brabantska. První dějství začíná monologem, v němž Jerolimo mluví o Amsterdamu a jeho obyvatelích. Jeho první verše znějí (překlady jsou přibližné):

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 6

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

Jerolima o Amsterdamu a jeho obyvatelích. Jeho první verše znějí (překlady jsou přibližné):

“T'Is wel een schoone stadt, moor 'tvolcxken is te vies:”

Je to jistě krásné město, ale jeho lidé jsou příliš špinaví

“In Brabant sayn de liens ghemaynlijck exkies”

v Brabantsku jsou lidé obvykle vytříbení

“In kleeding en in dracht, dus op de Spaansche mode,”

svým oděvem a stylem oblékání, tedy po španělském způsobu,

“Als kleyne Konincxckens of sienelaycke Goden.”

jako by to byli drobní králové nebo viditelní bohové.

Na konci osmdesátileté války se oddělení severu a jihu stalo politickou skutečností Münsterovým mírem (1648) a založením Republiky (sedmi) spojených provincií. Slavná münsterská mírová smlouva mimo jiné vedla k politickému oddělení jižního a severního Nizozemí. Jih zůstal pod vládou Habsburků (jejich rakouské větve), zatímco na severu vznikla Republiek der Zeven Verenigde Nederlanden, Republika sedmi spojených nizozemských provincií.

2.2. Vlámská jazyková situace po roce 1585

Pád Antverp v roce 1585 předznamenal období stagnace na jihu (nyní pod vládou rakouské větve Habsburků). Spolu s ekonomikou ochrnul i kulturní život. Nevytvořila se standardní podoba nizozemštiny, která by překlenovala místní a regionální nářečí, a vystavení rozvíjející se severní variantě standardní nizozemštiny bylo omezené; kontakty s nezávislým protestantským severem byly nečetné. Vysokým jazykovým kódem katolické církve byla latina; prořídlá společenská vyšší vrstva, vyšší úřady a střední školy používaly francouzštinu; nižší duchovenstvo, rétorické komory a místní úřady používaly nizozemštinu zabarvenou nářečím, na niž se hledělo s nelibostí.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 7

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

Later, from the French era onward, which dawned in the South of 1794, French was made mandatory for administrative and administrational matters. For success in society French was indispensable.

3. MODERNÍ DĚJINY (POSLEDNÍ ČTVRTINA 18. STOLETÍ – DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA)

Postavení francouzštiny ve Flandrech se během patnácti let po znovusjednocení severu a jihu po Vídeňském kongresu (1815) téměř nezměnilo. Jedním z geopolitických důsledků Vídeňského kongresu bylo vznik Spojeného království nizozemského. V tomto územním celku (zhruba na území dnešního Beneluxu) existovalo nově ustavené království od roku 1815 do roku 1830. Král Willem I. (Vilém I.) prosazoval aktivní jazykovou politiku a zaváděl nizozemštinu jako jediný národní jazyk. Nizozemština se tak stala úředním jazykem správy, soudnictví a školství i v jižních provinciích Západní Flandry, Východní Flandry, Antverpy a Limburg a od roku 1823 také v dvojjazyčném Brabantsku. Na univerzitách byly zřízeny katedry nizozemského jazyka.

To vše se setkalo s odporem katolického duchovenstva, liberálů a širokých mas převážně negramotného vlámského obyvatelstva, pro něž se holandská nizozemština značně lišila od variet, jimiž mluvili. V roce 1830 se Belgie stala nezávislým státem. Nová ústava zaručovala svobodu volby jazyka³. V praxi zůstala jazykem vládnoucí třídy francouzština.

3.1. Vlámsko

Vlaamse Beweging, doslova Vlámské hnutí, byla skupina vlámských intelektuálů, kteří se stavěli proti francouzské nadvládě: usilovali o emancipaci Flander a užívání nizozemštiny ve Flandrech (Marynissen 2017: 75).

Existovaly dva postoje: integracionisté (v čele s gentským filologem a historikem Janem-Fransem Willemem, stoupencem oranžsko-nasavského rodu, z něhož pocházejí nizozemští králové a královny) prosazovali dodržování nizozemských norem standardní nizozemštiny a odmítali přejatá slova, zejména francouzské výpůjčky. Particularisté naproti tomu,

³ Not so in the Netherlands; cf. Kirchmeier (2020).

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 8

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

prosazovali dodržování nadregionální nizozemštiny zabarvené dialektem. Particularistické stanovisko podporovala katolická církev; pro katolíky ve Flandrech byla nizozemština nizozemského typu protestantskou záležitostí. Hlavním mluvčím particularistického stanoviska byl kněz a básník Guido Gezelle. Nizozemština, kterou prosazoval, měla výrazné západoflanderské zabarvení. Spřízněný duch Hendrik Conscience, úspěšný romanopisec, však podporoval spisovnou nizozemštinu s nezaměnitelným antverpským (brabantským) zabarvením.

Integracionisté zvítězili; jednou z jejich bašt byly konference o nizozemském jazyce a literatuře pro vlámské a nizozemské spisovatele a akademiky, které se pravidelně pořádaly od roku 1849. Vedoucí postavení získala holandská norma a odchylky od ní byly přísně odmítány. V roce 1898 byl přijat zákon, který stanovil, že belgické zákony musí být sepisovány ve francouzštině i nizozemštině, čímž byla nizozemština právně postavena na roveň francouzštině.

3.2. Flandry a Nizozemsko

Obyčejní lidé zpravidla neměli potřebné vzdělání k tomu, aby se naučili spisovný jazyk – a většina z nich tedy neuměla číst ani psát. Jak pro Flandry, tak pro Nizozemsko platí, že až do konce 19^th. století byla pro většinu obyvatel mluveným jazykem jejich (místní či regionální) nářečí. Ve vyšších kruzích byla každodenním jazykem francouzština – a to nejen v období francouzské nadvlády, které skončilo v roce 1813.

3.2. Nizozemsko

Na počátku 19^th. století byly poprvé kodifikovány gramatika i pravopis (čtvrtý aspekt standardizace podle Haugena), a to na příkaz vlády s cílem posílit národní jednotu. Průvodce pravopisem, který vyšel v roce 1804, sestavil leidenský profesor Matthijs Siegenbeek. O rok později vyšla Weilandova Nederduitsche Spraakkunst, která už tehdy byla považována za velmi konzervativní. V roce 1851 začal leidenský lingvista Matthias de Vries sestavovat „Woordenboek der Nederlandsche Taal“ (Slovník nizozemského jazyka), který se měl stát největším slovníkem na světě. Má 21 dílů; poslední část vyšla v roce 2001.

V průběhu 19^th. století byla spisovná nizozemština pěstována a „obohacována“ například o

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 9

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

• syntaktické zvláštnosti (určité participiální a infinitivní konstrukce), které nikdy nebyly běžné. Staršími příklady takových participiálních konstrukcí jsou Al ’t koren op synde, werd het voeder der beesten [...] menschenkost, „protože všechno obilí bylo spotřebováno, stalo se krmivo pro zvířata potravou pro lidi“, a ende, alhoewel maar vijfftich oorlochsschepen sterck wesende, hebben wy ons aenstondts derwaerts vervo e cht, „a ačkoli jsme měli k dispozici pouze padesát válečných lodí, přesto jsme tam ihned vyrazili“;

• pádové rozdíly, které vyšly z užívání, například rozlišení mezi hen a hun (3. osoba množného čísla, akuzativ, respektive bezpředložkový dativ), které se jako takové nevyskytuje v žádném nářečí a dosud nezapustilo kořeny v mluvené nizozemštině;

• rozlišení mezi als a dan („zo groot als“ oproti „groter dan“, „tak velký jako“ oproti „větší než“).

Rozdíl mezi psanou spisovnou nizozemštinou a mluvenou nizozemštinou se zvětšoval a někteří autoři začali klást odpor. Autor Multatuli (Eduard Douwes Dekker; 1820–1887) ve své eseji na toto téma napsal: „Ik leg mij toe op ’t schrijven van levend hollands. Maar ik heb schoolgegaan“, tedy přibližně: „Snažím se psát živou nizozemštinou. Ale chodil jsem do školy.“ Protestovat začali také reformátoři školství.

4. SOUČASNÉ DĚJINY (DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA – SOUČASNOST)

Zpočátku se zdálo, že se standardní nizozemština v Nizozemsku a ve Vlámsku sbližuje, v poslední době se však zdá, že se tento trend (pokud vůbec v širším měřítku existoval) obrátil.

4.1. Vlámsko

Pro Vlámy byla standardizace nizozemštiny (která začala poměrně pozdě) naléhavá kvůli jazykovému sporu s francouzštinou / valonštinou. V roce 1963 byla Belgie oficiálně rozdělena do čtyř jazykových oblastí. Úředním jazykem Vlámska je nizozemština, ve valonských provinciích Belgie francouzština, bruselská aglomerace je oficiálně dvojjazyčná, nizozemsko-francouzská, a na východě se nachází poměrně malá německy mluvící oblast („Deutschsprachige Gemeinschaft“). Viz mapa 1.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 10

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

Jazykový konflikt mezi nizozemštinou a francouzštinou vedl po dobu zhruba deseti let k nepravidelnostem na jazykové hranici (Voerstreek 1979 – v malé nizozemské enklávě západně od německy mluvící oblasti).

Orientace na exoglosní standard nizozemštiny vedla k tomu, že odchylky od norem se někdy setkávaly s ostrým nesouhlasem. Uživatelská značka „Z.N.“ v (seznamu zkratek) slovníků a gramatik, označující podobu jako „Zuidnederlands“, „jižní nizozemština“, se často vykládala preskriptivně jako „Zeg Niet“, „Neříkej“.

MAPA 1. Čtyři úřední jazykové oblasti v dnešní Belgii. Zelená = nizozemština, Vlámsko; červená = francouzština, valonské provincie; červená / zelená = dvojjazyčná oblast, Brusel; modrá = němčina, Eupen a okolí.

Belgická standardní nizozemština je známá jako „VRT Nederlands“, přičemž VRT je zkratkou názvu Vlaamse Radio- en Televisieomroeporganisatie, „Vlámská rozhlasová a televizní vysílací organizace“. Tato varieta se tak nazývá proto, že ji téměř výhradně užívají hlasatelé ve vlámském veřejnoprávním rozhlase a televizi. Zejména pro méně vzdělané mluvčí je tato varieta jako sváteční oblek (Geeraerts 2001) – není pohodlná.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 11

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

Standardizace belgické nizozemštiny probíhala zčásti autonomně a vedla mimo jiné k těmto výsledkům

• systematické fonetické rozdíly oproti nizozemštině používané v Nizozemsku; například slova jako ‘energie’, ‘ingenieur’, ‘corrigeren’ s [ɣ] namísto [ʒ]. Jde o výslovnost ovlivněnou pravopisem? Je to odraz protifrancouzského postoje? Anebo obojí?

• jen málo gramatických rozdílů oproti nizozemštině používané v Nizozemsku. Velmi nápadné je „přerušení koncového slovesného shluku“ („…dat Vlaanderen zich daar niet kan over uitspreken“ namísto „niet over kan uitspreken“, zhruba „že se k tomu Flandry nemohou vyjádřit“);

• lexikum: a) „referenční belgicismy“, označující specificky belgické jevy, např. assisenhof, stupeň v hierarchii právního systému, který v Nizozemsku neexistuje; b) varianty, například kwijtspelen ve významu ‘verliezen’, ‘ztratit’.

V roce 1980 byla založena Nederlandse Taalunie [doslova Nizozemská jazyková unie, „organizace pro politiku a znalosti nizozemského jazyka“]. Její zkrácený název nyní zní Taalunie, aby zdůraznil skutečnost, že jazyková oblast zahrnuje tři multikulturní a vícejazyčné země.

Navzdory úsilí o podporu standardní nizozemštiny se v každodenním životě v belgické nizozemštině stále více prosazovala takzvaná Tussentaal (varieta, která je mezilehlá – tussen znamená „mezi“ – mezi nářečím a standardním jazykem). Někteří (včetně některých lingvistů) to považují za opožděnou reakci na původní přijetí (druhý aspekt standardizace podle Haugena) nizozemské standardní nizozemštiny a za projev sílícího vlámského sebeuvědomění (De Caluwe 2017: 124). K některým geograficky rozšířenějším rysům Tussentaal patří

• výslovnost dat, wat a niet (‘že’, ‘co’ a ‘ne’) bez [t];

• skutečnost, že členy, ukazovací zájmena a přivlastňovací zájmena jsou u podstatných jmen mužského rodu gramaticky označeny pro rod (namísto rodu společného), např. nen hoed, dieën hoed, mijnen hoed (‘klobouk’, ‘ten klobouk’, ‘můj klobouk’);

• tvoření zdrobnělin pomocí -ke namísto -(t)je (bloemke, fotooke; standardní nizozemština bloempje, fotootje);

• zájmenu jij (2. os. j. č., neformální) v nizozemštině používané v Nizozemsku odpovídá gij (podmět), u (předmět), zatímco u je zdvořilá nizozemská forma 2. os. j. č. (podmět i předmět).

Rychlé šíření a užívání Tussentaal vedlo ve vlámské společnosti k bouřlivým debatám.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 12

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

4.2. Nizozemsko

Podobně jako vlámskou tussentaal lze také holandskou poldernederlandštinu, „polderovou nizozemštinu“, slýchat v komerčním i veřejnoprávním rozhlase a televizi (Stroop 1998; Jacobi 2008). Geograficky je však rozšíření poldernederlandštiny omezeno na severozápad Nizozemska a jazykově se vyznačuje pouze poměrně otevřenou realizací dvojhlásek /ɛi, œy, ʊu/ jako [ɑi, œy, ʊu]. Podle některých lingvistů to souvisí s dvojhláskovou realizací napjatých středních samohlásek (/eː/, /øː/, /oː/ jako [ɛi, œy, ʊu]) v holandských dialektech. V důsledku této diftongizace se zee, „moře“, ve standardní nizozemštině /zeː/, může stát (téměř či zcela) homofonním se slovem pro „hedvábí“, zij /ɛi/; stejným mechanismem by se stíraly rozdíly například mezi leut, „zábava“ /løːt/, a luit, „loutna“ /lœyt/, a mezi boot, „loď“ /boːt/, a bout, „šroub“ /bɔut/. Proto byla hájena hypotéza (Van de Velde 1996; Stroop 1998), že snížení dvojhlásek kompenzuje diftongizaci napjatých středních samohlásek. Varianty dvojhlásky /ɛi/ se sníženým výrazným prvním prvkem, /ɑi/ a /ɔi/, jsou však endogenní v holandských dialektech, jimiž se mluví severně a severozápadně od Amsterdamu (příklady a zdroje viz Hinskens 2020b: 65).

nestandardní

standardní

gramatický rys

vyjádřeno na

hun hebben

zij

pád

osobní zájmeno

jij kan

kunt

osoba

modální sloveso

een aardige meisje

aardig

rod

přídavné jméno

U hebt

heeft

osoba

sloveso hebben

„mít“

hele mooie

heel

(rod)

příslovce

hij heb

heeft

osoba

sloveso hebben‘

„mít“

kniha, co

který

+/- určitost, rod

vztažné zájmeno

žena, o níž

čí

člověk

vztažné zájmeno

určitý počet lidí stojí

stojí

číslo

sloveso stát

„stát“

TABULKA 1. Devět případů morfosyntaktické variability v moderní mluvené standardní nizozemštině

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 13

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

Zejména v Nizozemsku vykazuje mluvená standardní nizozemština poměrně značnou variabilitu v morfosyntaxi, tj. v ohýbání (Bennis, Hinskens 2014). Neúplný přehled nabízí tabulka 1. První proměnná uvedená v tabulce 1 se týká střídání standardně nizozemského zij (3. os. mn. č., nominativ) a nestandardní varianty hun (3. os. mn. č., dativ bez předložky). Hun hebben tedy doslova znamená „oni mají“, přičemž „oni“ je zájmeno v podmětu. Užívání hun jako podmětu (Hun hebben gelijk) se vyskytuje také v Poldernederlands.

Existuje nejméně osm dalších jazykových proměnných souvisejících s ohýbáním, a to u řady různých gramatických rysů. Většina těchto proměnných se vyskytuje napříč nizozemskou částí jazykového území. Dvě z nich mají specifičtější distribuci: regionální „hij heb“ místo standardního nizozemského „hij heeft“ („on má“) a „een aardige meisje“ místo standardního nizozemského „een aardig meisje“, tedy přívlastkový tvar bez schwa, který se vyskytuje hlavně v etnolektální nizozemštině.

OBR. 1. Uváděné užívání nedávno uznaných regionálních jazyků (modře = limburština, červeně = dolnosaské jazyky) a dialektů (zeleně = průměr za Nizozemsko) s rodiči („ouders“), partnerem („partner“) a dětmi („kinderen“)

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 14

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

Až do počátku 20^th. století byla standardní nizozemština jazykem společenské elity. Kromě toho existovala převážně v písemné podobě. Většina Nizozemců mluvila dialektem nebo regionálním jazykem. Dialekty a regionální jazyky se však nyní přestávají používat. Graf na obr. 1, který shrnuje relevantní zjištění z nedávného dotazníkového šetření (N=3559)⁴, to potvrzuje.

Pokud rodiče, partner a děti představují minulost, přítomnost a budoucnost, tato zjištění ukazují na postupný úbytek užívání těchto regionálních jazyků a dialektů. Až budou mít děti vlastní děti, bude schopno předat regionální jazyk nebo dialekt další generaci nanejvýš 30% a nejméně 5% z nich – alespoň pokud se můžeme spolehnout na výsledky studie Staat van het Nederlands.

Ustupující dialekty zanechávají stopy v nových regionálních varietách standardní nizozemštiny, které se vyvíjejí v dialektově-standardní kontinua. Vizuálně⁵:

OBR. 2. Ústup dialektů a vznik přechodných variet mezi základními dialekty a standardním jazykem (podle Auer, Hinskens 1996)

4.3. Vlámsko a Nizozemsko

V letech po druhé světové válce se standardní nizozemština postupně stala součástí aktivního jazykového repertoáru velké většiny Nizozemců a Vlámů. Tento vývoj je však paradoxní: zatímco jazyková politika ve Vlámsku a Nizozemsku usilovala o sjednocení, standardní nizozemština se s rostoucím rozšířením užívání diverzifikuje.

⁴ Nazývá se „Staat van het Nederlands“; podrobněji bude představena v oddílu 4.6 níže.

⁵ More refined visualisations can be found in Auer (2005: 28), Fig. 8 and 9.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 15

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

4.4 Surinam

V bývalé belgické kolonii Kongu nehraje nizozemština na rozdíl od francouzštiny žádnou roli. Jinak tomu je v bývalé nizozemské kolonii Surinam⁶. Dějiny surinamské nizozemštiny začaly roku 1667, kdy Nizozemci převzali dobyli původně britskou plantážní kolonii. Až do zrušení otroctví v roce 1863 nesměli původně afričtí otroci mluvit nizozemsky. V kontaktu mezi černochy a bělochy a mezi rostoucí kreolskou populací se vyvinulo sranantongo neboli sranan (dříve známé jako Negerengels, „negroangličtina“), kreolský jazyk s anglickou slovní zásobou. Sranantongo někdy používali i běloši. V roce 1873 bylo černochům dovoleno opustit plantáže. V roce 1876 byly zavedeny zákony o povinném vzdělávání. Prostřednictvím školství se nizozemština šířila nejen jako úřední, ale také jako jediný jazyk – a toto úsilí bylo účinné, protože se nizozemština stala druhým jazykem většiny obyvatel.

Ještě dlouho před zrušením otroctví v roce 1863 se začali najímat smluvní dělníci – zejména Číňané, Indové a Jávánci, kteří si zachovali své původní jazyky, ačkoli ve všech případech vznikly specificky surinamské variety (např. sarnami, surinamská hindustánština). Tyto skupiny si postupně osvojily sranantongo i nizozemštinu, a to jak oficiální kontinentální varietu, tak vznikající surinamskou varietu. V roce 1954 získal Surinam „vnitřní autonomii“, která však nevedla k autonomní jazykové politice. Situace se nezměnila ani poté, co Surinam v roce 1975 získal nezávislost; vláda se vždy oficiálně držela norem kontinentální variety nizozemštiny.

Užívání nizozemštiny v Surinamu se vždy z velké části omezovalo na město Paramaribo, kde od počátku 19^th. století existovala ne-bílá nizozemsky mluvící elita. Příslušníci vyšších tříd mají sklon používat nizozemštinu doma, v mnoha případech dokonce jako svůj mateřský jazyk, zatímco příslušníci nižších tříd doma mluví převážně svým etnickým jazykem, ačkoli nizozemštinu ovládají (De Kleine 2002, 2013). V každodenním životě nizozemština soupeří se srananem; ve skutečnosti se zde rozprostírá kontinuum od srananu přes surinamskou nizozemštinu až po „metropolitní“ standardní nizozemštinu (Van Bree, De Vries 1997: 1149; Van Donselaar 2005: 117). Ve svých každodenních kontaktech, v souladu se stylistickými požadavky interakčních okolností,

⁶Části této kapitoly vycházejí z Hinskens, Muysken 2007.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 16

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

většina lidí používá různé stupně v části kontinua, která sahá od sranantonga k surinamské nizozemštině. Současně dochází k častému přepínání a mísení kódů mezi srananem a surinamskou nizozemštinou.

Dnes mluví nizozemsky přibližně 60% obyvatel země (N=560 000). Druhým jazykem je sranantongo (367 000 mluvčích) a třetím sarnami (160 000 mluvčích). Celkem se v každodenním životě používá přibližně 16 různých jazyků, avšak indiánské jazyky, jako jsou arawačtina a warao, jsou na pokraji zániku.

Každá etnická skupina má svou vlastní jazykovou směs, která zabarvuje její varietu nizozemštiny. Mezi rozšířenější rysy surinamské nizozemštiny patří

• stereotypní bilabiální realizace hlásky /w/;

• mírně nasalizované /ɛ/ před nosovkami (např. ve slově mens, „lidská bytost“), vibrující /r/ a méně „ostře“ artikulovaná velární frikativa;

• proměnlivé vynechávání krátkých funkčních slov, jako je er („tam“) například ve větě „Ik heb geen zin in“ místo „Ik heb er geen zin in“, dále vynechávání formálního podmětu het („to“), zájmenných předmětů a zvratného zájmena;

• is jako fokusový ukazatel, např. „Kijk meneer, is zo denkt die Srananman“, přibližně „Podívejte, pane, takhle přemýšlejí lidé ze Surinamu“;

• častý slovosled SVO, např. „Toevallig hij is laatst doodgegaan“ místo „Toevallig is hij laatst doodgegaan“ (V2), přibližně „Shodou okolností nedávno zemřel“;

• vedlejší věty, které nejsou uvozeny slovem dat („že“), a vložené věty mohou mít syntaktický slovosled hlavní věty;

• vlastní slova jako buitenvrouw („milenka“) a „surinamské výrazy s referenčním významem“, například schaafijs („ledová tříšť“);

• užívání sranantonga, angličtiny i některých původně indických lexikálních prvků (především pro označení konkrétních druhů rostlin a živočichů).

Surinamská nizozemština je nevyhraněná jazyková varieta. Přesto se v Surinamu zřejmě rozvíjí třetí soubor norem spisovné nizozemštiny – ačkoli zatím nebyl kodifikován, s výjimkou slovníku (J. van Donselaar 1977, 1989, 2013).

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 17

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

4.5. Pluri-co?

Taalunie (Jazyková unie – viz výše oddíl 4.1) nedávno uznala, že „tři části jazykového území se stále více orientují podle vlastních norem“ (Adviescommissie Taalvariatie 2019: 3, 22; srov. De Caluwe 2017: 126–129). Rozrůzňování spisovné nizozemštiny ve Vlámsku, Nizozemsku a Surinamu se podobá rozrůzňování němčiny v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Anebo snad angličtiny v Anglii, Severní Americe, Austrálii, na Novém Zélandu, ve Skotsku a Irsku. Moderní spisovná nizozemština tak vykazuje rysy toho, co se označuje jako pluricentricita⁷, tedy situace, kdy má jeden jazyk několik národních spisovných variet, které se vzájemně ovlivňují a používají se k úředním účelům v rámci příslušných národních kontextů (Clyne 1992). Z tohoto hlediska jsou spisovné variety úzce spjaty s národními státy, přičemž mocnější národní spisovné variety ovlivňují ty méně mocné. Jelikož je nizozemština spisovným jazykem pouze v části Belgie, je jí v typologii navržené Auerem (vyjde) přiřazen rys [+ regionální]; jelikož byla do Surinamu zavedena jako koloniální jazyk, získává rys [+ postkoloniální].

Rozdíly mezi nizozemskou a vlámskou spisovnou nizozemštinou jsou zčásti také otázkou pluriareality, tedy typu, v němž je jazyková variace ve spisovných jazycích z velké části nezávislá na státních a politických hranicích (např. Niehaus 2015; Elspaβ et al. 2017). Z tohoto hlediska nejsou spisovné variety omezeny státními hranicemi; mohou se naopak ve značné míře překrývat napříč pomyslnými hranicemi. Platí to například pro přejatá slova „končící v písmu na <tie>, včetně ambitie, frustratie, generatie, justitie, natie, politie, relatie („ctižádost“, „frustrace“, „generace“, „spravedlnost“, „národ“, „policie“, „vztah“); poslední slabika může být vyslovena jako [si] nebo [tsi]. V Belgii je zdaleka nejrozšířenější první výslovnost, zatímco v západní, severní a střední části Nizozemska se téměř vždy používá druhá“ (Haeseryn 2013: 704). Variantu [si] lze slyšet také v nizozemštině mluvené v jižních nizozemských provinciích Brabant a Limburg. Další příklad jevu, který se liší v belgické nizozemštině, ale také v jižních částech Nizozemska, se týká toho, že „ukazovací zájmeno zo’n („takový“ či „taková/takové“) lze v jižní části

⁷Auer (vyjde) upřednostňuje termín vícestandardní jazyk, protože nevyvolává představu centra a periferie.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 18

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

nizozemského jazykového území, a zejména v belgické nizozemštině, používat ve spojení s podstatnými jmény v množném čísle a s jednotnými nepočitatelnými podstatnými jmény středního rodu (slova typu het („slova s členem het“)), například: Zo’n huizen worden niet meer gebouwd („Takové domy se už nestaví.“) a Ik vind zo’n hout beter geschikt voor een tuinhek („Takové dřevo považuji za vhodnější na zahradní plot.“)“ (Haeseryn 2013: 706). Tato variace se vyskytuje také ve spisovné nizozemštině mluvené v nizozemském Limburgu.

Rozsáhlá migrace ze Surinamu do Nizozemska začala v 60. letech 20. století – ve většině případů šlo o lidi s poměrně dobrým vzděláním. V době surinamské nezávislosti přišly do Nizozemska značné počty méně vzdělaných Surinamců. V současnosti jsou Surinamci největší etnickou menšinou v několika velkých městech západního Nizozemska. Velké množství Surinamců žije ve čtvrti „Bijlmer“ či „Bijlmermeer“, která byla vybudována koncem 60. let minulého století na jihovýchodě Amsterdamu. Mnohé z rysů surinamské nizozemštiny zdůrazněných v oddíle 4.4 se vyskytují také v nizozemštině, kterou ke vzájemné komunikaci používají Surinamci, kteří se po získání nezávislosti (1975) usadili v Nizozemsku.

Mezi rysy surinamské nizozemštiny, které se vyskytují také v domácích varietách nizozemštiny, patří ztráta znělosti znělých frikativ, užívání hun (dativ „jim“) jako podmětného zájmena a užívání gaan („jít“) jako pomocného slovesa. Zdá se, že i tyto proměnlivé jevy jsou případem pluriareality.

4.6. Nizozemsko, Flandry a Surinam

Normy spisovné nizozemštiny tedy zřejmě vykazují odstředivou tendenci. Jaké je postavení nizozemštiny ve třech zemích? Na tuto otázku odpovíme na základě poznatků z výzkumného projektu Staat van het Nederlands „Stav nizozemského jazyka“. Cílem projektu je získat empiricky podložené poznatky o užívání nizozemštiny a dalších jazyků v různých společenských oblastech v celé nizozemské jazykové oblasti. Zaměřuje se na hlavní oblasti společenského styku, práce, zpráv a informací, kultury, vzdělávání a vědy.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 19

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

Projekt vychází ze dvou typů údajů:

• online dotazníků mezi Nizozemci, Vlámy a obyvateli Bruselu a (od roku 2018) Surinamci, stratifikovaných úměrně podle pohlaví/rodu, věku, země narození a provincie bydliště⁸;

• doplňujících údajů: opakovaného využívání obecně dostupných zdrojů (včetně výročních zpráv společností, údajů o sledovanosti televizních a poslechovosti rozhlasových stanic, údajů o prodeji knih) a dalších průzkumů (v roce 2018: vysoké školství a věda).

2016 2018 Nizozemsko 3,003 3,559 Flandry 3,419 2,489 Brusel 113 104 Surinam ---- 621 Celkem 6,535 6,773

TABULKA 2. Počet respondentů, kteří vyplnili dotazníky projektu Staat van het Nederlands v letech 2016 a 2018, rozdělený podle regionu

V roce 2018 se zúčastnilo celkem o více než 200 respondentů více, a to navzdory poklesu účasti v Belgii a díky vyšší účasti v Nizozemsku a (samozřejmě) Surinamu. Některé z hlavních zjištění zde stručně probereme⁹. Jak ukazuje obr. 3, v roce 2018 uvedlo přibližně 85% nizozemských respondentů, že při rozhovoru s příbuznými, přáteli a sousedy volí „vždy nizozemštinu“.

⁸ Respondenti jsou dobrovolníci. V Nizozemsku a Flandrech jde zčásti o osoby, které před digitalizací (2010) pravidelně dostávaly a vyplňovaly písemné dotazníky distribuované Meertens Instituut. Rostoucí část respondentů (a všichni Surinamci ve vzorku) byla získána prostřednictvím elektronického zpravodaje Meertens Instituut a sociálních médií.

⁹ See for the complete report Rys et al. (2019).

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 20

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

OBR. 3. Uváděná volba jazyka při rozhovoru s příbuznými, přáteli a sousedy – 2018, Nizozemsko

U vlámských respondentů je tento podíl ještě vyšší, totiž téměř 90% „vždy nizozemsky“ (obr. 4).

OBR. 4. Uváděná volba jazyka při rozhovoru s příbuznými, přáteli a sousedy – 2018, Flandry

Jak ukazuje obr. 5, přibližně 23% surinamských respondentů uvádí, že v této oblasti vždy používají nizozemštinu, a nezanedbatelná část respondentů uvádí, že nizozemštinu kombinují se sranantongem (asi 14%) nebo sarnami (asi 11%). Muži při komunikaci s přáteli častěji kombinují nizozemštinu se sranantongem, což odpovídá výzkumu, který ukazuje, že muži považují sranantongo za drsnější. S příbuznými však mají sklon mluvit výhradně nizozemsky.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 21

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

OBR. 5. Uváděná volba jazyka při rozhovoru s příbuznými, přáteli a sousedy – 2018, Surinam

V letech 2016 až 2018 se volba jazyka na sociálních médiích v Nizozemsku i ve Flandrech výrazně posunula na úkor angličtiny (u kombinace nizozemštiny a angličtiny z 23,6 na 22,7 procenta).

Ze všech oblastí se zdá být vysoké školství jedinou, v níž používání nizozemštiny rychle klesá – avšak pouze v Nizozemsku. Jak je patrné z obr. 6, používání výhradně angličtiny vzrostlo (2016: 10%, 2018: 20% – mnoho magisterských studijních programů je nabízeno výhradně v angličtině), zatímco ve stejném období klesla podpora vzdělávání v jiných jazycích než nizozemštině. Ve Flandrech ani v Surinamu k tomu nedochází.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 22

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

OBR. 6. Vyučovací jazyk ve vysokém školství, 2016–2018 – Nizozemsko. Modrá: podpora používání jiných jazyků než nizozemštiny, červená: skutečné používání výhradně angličtiny (podle Hinskens 2020a: 14)

OBR. 7. Vyučovací jazyk ve vysokém školství, 2018 – Flandry a Brusel (podle Hinskens 2020a: 14)

BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 23

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

Ve Flandrech a Bruselu se v letech 2016 až 2018 používání angličtiny v akademickém prostředí nezvýšilo, ačkoli mírně vzrostla podpora vzdělávání v jiných jazycích než nizozemštině (obr. 7).

OBR. 8. Podpora výuky v jiném jazyce než nizozemštině ve vysokoškolském vzdělávání, 2016–2018 – Surinam. Modrá = primární vzdělávání, červená = sekundární vzdělávání, zelená = vysokoškolské vzdělávání

Obr. 8 uvádí výsledky týkající se podpory používání jiných jazyků než nizozemštiny v Surinamu ve třech hlavních stupních vzdělávání. Používání angličtiny nebylo zaznamenáno a vzdělávání v jiných jazycích než nizozemštině se těší mírné podpoře.

5. BUDOUCNOST

Poslední zjištění projektu Staat van het Nederlands se týká budoucnosti standardní nizozemštiny.

V levém sloupci tabulky 3 níže jsou uvedena procenta respondentů, kteří souhlasí s tvrzením „Myslím si, že je důležité, aby děti mluvily nizozemsky“. Rodilí mluvčí nizozemštiny v oficiálně dvojjazyčných oblastech Fríska a Bruselu vykazují pokles míry, s níž se hlásí ke standardní nizozemštině, avšak zde i ve všech ostatních oblastech podporuje předávání standardní nizozemštiny další generaci velká většina. Velká většina podporující standardní nizozemštinu je i mezi nerodilými mluvčími, s výjimkou mnohojazyčného Surinamu. Pokud se můžeme o tyto výsledky opřít, budoucnost nizozemštiny rozhodně nevypadá chmurně.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 24

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

„Myslím si, že je důležité, aby děti mluvily nizozemsky“ Rodilí mluvčí (zcela) souhlasí neutrální (zcela) nesouhlasí ROK DOTAZNÍK 2016 2018 2016 2018 2016 2018 Nizozemsko 93,9% 92,6 1,1 0,9 4,9 6,5 Frísko 97,8 89,3 0,0 2,0 2,2 8,6 Flandry 94,4 95,1 1,1 0,8 4,6 4,0 Brusel 95,9 85,4 4,0 6,1 0,0 8,5 Surinam bez údajů 83,6 bez údajů 13,9 bez údajů 2,5 Nerodilí mluvčí (zcela) souhlasí neutrální (zcela) nesouhlasí ROK DOTAZNÍK 2016 2018 2016 2018 2016 2018 Nizozemsko 93,8 88,2 2,7 8,1 3,4 3,7 Frísko 95,2 84,5 2,4 11,3 2,4 4,2 Flandry 94,3 100,0 1,1 0,0 4,5 0,0 Brusel 92,8 75,0 7,1 0,0 0,0 25,0 Surinam bez údajů 44,5 bez údajů 51,1 bez údajů 4,4

TABULKA 3. Procenta respondentů, kteří souhlasí či nesouhlasí s tvrzením „Myslím si, že je důležité, aby děti mluvily nizozemsky“ – členěno podle regionu a mateřského jazyka

Nedávné rozsáhlé online průzkumy ukázaly, že nizozemština je pevně zakotvena a stabilní ve všech částech jazykového prostoru a ve všech oblastech užívání jazyka. I ve vysoce mnohojazyčném Surinamu je nejrozšířenějším jazykem – v Nizozemsku a ve Flandrech je jím v absolutním smyslu. Z týchž průzkumů, v nichž byly ve všech částech jazykového prostoru shromážděny údaje o postojích

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 25

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

ukazují, že naprostá většina rodilých i nerodilých mluvčích (pevně) věří, že je důležité, aby děti mluvily nizozemsky, takže se zatím není třeba obávat o budoucnost nizozemštiny.

REFERENCES

Adviescommissie Taalvariatie 2019: Visie op taalvariatie en taalvariatiebeleid. Visietekst van de Adviescommissie Taalvariatie in opdracht van het Algemeen Secretariaat van de Taalunie, Januari 2019, Den Haag: Taalunie. http://taalunieversum.org/sites/tuv/files/downloads/Visietekst%20taalvariatie%20-%20februari%202019.pdf.

Auer Peter 2005: Europe’s sociolinguistic unity, or: A typology of European dialect/standard constellations. – Perspectives on Variation. Sociolinguistic, Historical, Comparative. N. Delbecque, J. Van der Auwera, D. Geeraerts (eds.), Berlin/New York: Mouton de Gruyter, 7–42.

Auer Peter (to appear). Reflections on Linguistic Pluricentricity.

Auer Peter, Hinskens Frans 1996: The convergence and divergence of dialects in Europe. New and not so new developments in an old area. – Convergence and divergence of dialects in Europe [special issue Sociolinguistica 10], P. Auer, F. Hinskens, K. Mattheier (eds.), 1–30.

Bennis Hans, Hinskens Frans 2014: Goed of fout. Niet-standaard inflectie in het hedendaags Standaardnederlands. – Nederlandse Taalkunde 19, 2, 131–184.

Brederode Gerbrand Adriaenszoon 1617: Spaansche Brabander. Digitalized version DBNL: http://www.dbnl.org/tekst/bred001spaa01_01/bred001spaa01_01_0027.htm#26.

Clyne Michael 1992: Pluricentric languages: Introduction. – Pluricentric languages: Differing norms in different nations, M. Clyne (ed.), Berlin: De Gruyter, 1–10.

Crystal David 2005: A Dictionary of Linguistics and Phonetics, 5^th edition, Oxford: Blackwell.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 26

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

De Caluwe Johan 2017: Van AN naar BN, NN, SN… Het Nederlands als pluricentrische taal. – De vele gezichten van het Nederlands in Vlaanderen. Een inleiding tot de variatietaalkunde, Gert de Sutter (ed.), Leuven: Acco, 121–141.

De Kleine Christa 2002: Surinamese Dutch. – Atlas of the Languages of Suriname, J. Arends, E. Carlin (eds.), Leiden: KITLV Press.

De Kleine Christa 2013: Dutch in Surinam. – Language and Space: Dutch, F. Hinskens, J. Taeldeman, (eds.), Berlin / Boston: De Gruyter, 841–858.

Elspaß Stephan, Dürscheid Christa, Ziegler Arne 2017: Zur grammatischen Pluriarealität der deutschen Gebrauchsstandards. – Über die Grenzen des Plurizentrizitätsbegriffs. Zeitschrift für deutsche Philologie 136, 69–91.

Geeraerts Dirk 2001: Een zondagspak? Het Nederlands in Vlaanderen: gedrag, beleid, attitudes. – Ons Erfdeel 44, 337–344.

Geeraerts Dirk, Van de Velde Hans 2013: Supra-regional Characteristics of Colloquial Dutch. – Language and Space: Dutch. F. Hinskens, J. Taeldeman (eds.). Berlin / Boston: De Gruyter, 532–556.

Haeseryn Walter 2013: Belgian Dutch. – Language and Space: Dutch, F. Hinskens, J. Taeldeman (eds.), Berlin / Boston: De Gruyter, 700–720.

Hagen Anton 1999: De lof der Nederlandse taal, Afscheidscollege bij het aftreden als hoogleraar in de Dialectkunde aan de Faculteit der Letteren van de Katholieke Universiteit Nijmegen.

Haugen Einar 1966: Dialect, language, nation. – American Anthropologist 68, 922–935.

Hinskens Frans 2018: Mislukte poging tot uniformering Standaardnederlands. – Wereldgeschiedenis van Nederland, L. Heerma van Voss, M.’t Hart, M. Schillings, K. Davids, K. Fatah-Black, L. Lucassen, J. Touwen (eds.), Amsterdam: Ambo Anthos, 683–688.

Hinskens Frans 2020a: Een varifocale kijk op taalvariatie en taalcontact. Inaugural address Radboud Universiteit Nijmegen: https://pure.knaw.nl/ws/portalfiles/portal/23187961/Hinskens_2020_oratie.pdf.

Hinskens Frans 2020b: Surviving Limburg and Hollandic Dialect Features and What They Have in Common. – Intermediate Language Varieties: Koinai and Regional

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 27

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

Standards in Europe, M. Cerruti, S. Tsiplakou (eds.), Amsterdam / Philadelphia: Benjamins, 55–78.

Hinskens Frans, Muysken Pieter 2007: The Talk of the Town: Languages in Amsterdam 1507–2007. – Zeitschrift für Literaturwissenschaft und Linguistik 2007, 37(148), 7–23.

Jacobi Irene 2008: On Variation and Change in Diphthongs and Long Vowels of Spoken Dutch: Ph.D. thesis, University of Amsterdam.

Kirchmeier Sabine 2020: Trends in European Language Policies With a View to Language Technology. – Bendrinė kalba 93 (2020), 1–23. http://journals.lki.lt/bendrinekalba/article/view/2039.

Kloss Heinz 1978: Die Entwicklung neuer germanischer Kultursprachen seit 1800, Zweite, erweiterte Auflage, Düsseldorf: Schwann.

Marynissen Ann 2017: De lange weg naar een Nederlandse standaardtaal. Een beknopte geschiedenis van de standaardisering van het Nederlands. – De vele gezichten van het Nederlands in Vlaanderen. Een inleiding tot de variatietaalkunde, Gert de Sutter (ed.), Leuven: Acco, 60–79.

Niehaus Konstantin 2015: Areale Variation in der Syntax des Standarddeutschen: Ergebnisse zum Sprachgebrauch und zur Frage Plurizentrik vs. Pluriarealiät. – Zeitschrift für Dialektologie und Linguistik 82(2), 133–168.

Rys Kathy, Balesar Usha, De Caluwe Johan, Heeringa Wilbert, Hinskens Frans, Doerga Misier Sita, Van der Peet Maarten, Rozenblad Margareth 2019: Onderzoeksrapport Staat van het Nederlands 2. Over de taalkeuzes van Surinamers in het dagelijks leven en meer over die van Nederlanders en Vlamingen, Den Haag: Taalunie / Amsterdam: Meertens Instituut: http://staatvanhetnederlands.nl/cms/wp-content/uploads/2019/09/Onderzoeksrapport-StaatNed-2019-DEF.pdf.

Stroop Jan 1998: Poldernederlands; waardoor het ABN verdwijnt, Amsterdam: Bert Bakker.

Van Bree Cor, de Vries Jan 1997: Netherlands. – Contact Linguistics. An International Handbook of Contemporary Research 2, H. Goebl, P. Nelde, Z. Starý (eds.), Berlin etc.: De Gruyter, 1143–1152.

Van de Velde Hans 1996: Variatie en verandering in het gesproken Standaard-Nederlands (1935–1993): Ph.D. thesis, Katholieke Universiteit Nijmegen.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 28

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

Van Donselaar Jan 1977: Woordenboek van het Surinaams-Nederlands, Rijksuniversiteit Utrecht, Instituut A. W. de Groot voor Algemene Taalwetenschap.

Van Donselaar Jan 1989: Woordenboek van het Surinaams-Nederlands, Muiderberg: Coutinho.

Van Donselaar Jan 2005: Het Surinaams-Nederlands in Suriname. – Wereldnederlands. Oude en jongere variëteiten van het Nederlands, N. van der Sijs (ed.), The Hague: SDU, 111–130.

Van Donselaar Jan 2013: Woordenboek van het Nederlands in Suriname van 1667 tot 1876, N. van der Sijs (ed.), Amsterdam: Meertens Instituut, Den Haag: Taalunie.

Received 01 12 2020

Accepted 21 12 2020

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 29

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

A SEVEN-LEAGUE STRIDES SIGHTSEEING TRIP THROUGH PAST AND PRESENT OF STANDARD DUTCH

Summary

The standardization of Dutch started in the early 16^th century, driven by commercial, cultural and political developments; initially the standardization consisted only of the unification of the (regionally highly variable and still completely uncodified) written language. Standard Dutch is mainly built on Hollandic dialects. Standard Dutch is also partly a construct: for the sake of the first complete Bible translation (financed by the government of the Seven Provinces, where protestantism – in particular calvinism – was the state religion) scholars from different regions were recruited; the language they created had koine properties. The new Bible language also contained many constructions modelled on Hebrew, Greek and Latin. The linguistic resources of emergent Standard Dutch were further developed and expanded for other purposes as well.

After the Spanish occupation of Antwerp and the subsequent Counter-Reformation, the South became partially depopulated and isolated from the cultural developments in the politically autonomous and Protestant North, the first republic in the Early Modern history of Europe. The North experienced a booming development of Standard Dutch, but this did not reach the South. After the defeat of Napoleon and the Vienna Congress (1815), the two parts were reunited under King William I, who pursued a sharp ‘Dutch only’ language policy. This did not go down well with the Catholic and (French-speaking) liberal upper crust in the South. After Belgium had become independent (in 1830), language choice became free, but from a societal point of view Dutch stood no chance due to the political and economic domination of the Walloon / French elite. The Flemish response resulted in the emancipation of Dutch under the leadership of a group of pro-Dutch intellectuals; in this process the integrationist view i.e. affiliation to the Netherlandic standard variety of Dutch eventually predominated. In the 19^th century, it was further cultivated and ‘enriched’ with, among other things, syntactic and morphosyntactic peculiarities that widened the gap with the spoken language (which was still close to the dialects), leading to reactions in the literary world and elsewhere.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

FRANS HINSKENS. A Seven-League Strides Sightseeing Trip Through Past and Present of Standard Dutch | 30

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.06

Only in the course of the 20^th century did Standard Dutch become anchored in the verbal repertoires of the masses. In the South, the adopted Northern variety of Standard Dutch appears to be too much of a Fremdkörper and a spoken variety has been developing that is coloured by dialect features and therefore varies regionally. Spoken Netherlandic Standard Dutch also contains variable phonetic and morphosyntactic non-standard features.

In Surinam, Dutch has its roots as a colonial language but it was only widely distributed among the non-colonial part of the population in the last decades of the 19^th century. It coexists with a range of creole languages, (especially Asian) migrant languages and indigenous languages, resulting in a great deal of ethnolectal variation. The divergent developments in Standard Dutch in the three parts of the language area have resulted in situations which combine features of pluricentricity with features of pluriareality.

Recent large-scale online surveys have shown that Dutch is firmly anchored and stable in all parts of the language area in all domains of language use. Even in the highly multilingual Surinam it is the largest language – in the Netherlands and Flanders it is so in absolute terms. From the same surveys, attitude data collected in all parts of the language area show that the vast majority of both native speakers and non-native speakers (strongly) believe that it is important that children speak Dutch, so for the time being there is no need to fear for the future of Dutch.

FRANS HINSKENS

Meertens Instituut (KNAW)

Oudezijds Achterburgwal 185, 1012 DK Amsterdam,

Radboud Universiteit

Erasmusplein 1, 6525 HT Nijmegen

[email protected]

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204