LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, III LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

DĖL NERINGOS VARDO

V. MAŽIULIS

§ 1. Ve starověku Prusové, stejně jako jejich nejbližší sousedé a příbuzní Litevci, na jihu sousedili se západními Slovany — Poláky. Na jihozápadě sahalo pruské území až k dolnímu toku Visly a na západě pruské země omývaly Viselský záliv, Kurská kosa a Baltské moře. Pruskému území tedy patřila, nebo s ním alespoň bezprostředně souvisela, také Viselská a Kurská Neringa, resp. Nerija: poslední název byl, jak lze usuzovat, znám živému pruskému jazyku (viz níže). Pruský jazyk však již vymřel (Prusové byli definitivně poněmčeni koncem 17. století) a v dochovaných písemných památkách tohoto jazyka není doloženo ani jméno Neringy, ani Nerije.

§ 2. Jméno Neringa (tento rod se nejčastěji užívá v současné spisovné litevštině) ani Nerija podle mých údajů neznají ani staré litevské písemnosti, ani litevská nářečí¹. Místní obyvatelé Kurské kosy nazývají svůj kraj obvykle Kōpomis²; srov. Kōpos, -ų Subst. f. Pl. die Nehrung, ein Dünenstreifen zwischen dem Kurischen Haff und der Ostsee (KršŽ II 197), srov. Kōpininkas Subst. mob. Nehrunger (KršŽ II 196); Kōpai, ų m. pl. die kurische Nehrung (NsŽ 204); Nehrung bey Mümmel kopos (Kraž. 363), avšak Nehrung Randawos. Kalnai (l.c.), srov. Nahrung³ Pajūrei, Randawōs (KžŽ 144); Nehrung. Pajūrei, ų, M. Randawos, ų, F. (CGL II 124); Nehrung Pajūrei, Randawos (B 942). Poslední názvy pro Neringu nacházíme také ve slovnících Neselmanna a Kurschata: Pajūrei, ų m. pl. die Nehrung (NsŽ 43); Rándawos, ų, f. pl. die Nehrung (Bd. Qu) (NsŽ 427); [pajūriai, -ių, Subst. m. Pl. die Nehrung, sonst kūpos⁴] (KršŽ II 287); [randawos, -ų, Subst. f. Pl. die Nehrung, sonst kūpos] (KršŽ II 344). Jak vidíme, Kurschatovi nebyly podoby pajūriai a randawos ve významu „Nehrung“ známy z živého jazyka; totéž je třeba říci i o Neselmannově podobě randawų (Neselmann uvádí Brodovského a „Clavis Germanico-Lith-

¹ Tento název nezná ani lotyština. Srov. také: „lit. nerijà „Nehrung“ ist eine ganz junge künstliche Neubildung!“ — Zeitschrift für slavische Philologie 27, 439; Språkliga Bidrag (Meddelanden från seminarierna för slaviska språk...), 3 (Nr. 13), 50, Lund, 1959.

² Tento název (≈ německy Nehrung) užíval také K. Būga, srov. „Kurští Lotyši spolu s Lotyši z Kōpų (Nehrung)“ — K. Būga, Lietuvių kalbos žodynas, 2 sąs., CXXII, Kaunas, 1925.

³ Nahrung je v KžŽ zřejmě napsáno místo Näһrung (protože Nahrung následuje po Näһr-).

⁴ Kurschatovo kūpes = odpovídá spisovnému litevskému kūpos, srov. také KršŽ II 197.

301

slovníky), snad také kvůli rodu pajūriai „Nehrung“; srov. podobu pajūrės, -ių, známou Fr. Kuršaitisovi z živého jazyka: Subst. f. Pl. die Gegend am Meer (KrŽ II 287); srov. Pajures, ū f. pl. die Gegend an der See, der Strand, die Nehrung (NšŽ 43).

§ 3. Vztah názvů (Kuršské) kosy Kōpos (Kopai) Kalnai, Pajūriai (Pajūrės) k obecně užívaným litevským podstatným jménům je zcela jasný: přesněji řečeno, tato slova nejsou ani tak vlastními jmény jako spíše obecnými podstatnými jmény (v množném čísle se užívají také jako názvy uvedených míst). Totéž je zřejmě třeba říci i o podobě Randawos „die Nehrung“, respektive randavos⁵. Existuje určitý důvod tvrdit, že slovo randavos vytvořili sami „Kuršininkové“ (obyvatelé Kuršské kosy⁶): randavos možná souvisí s lotyšským randa „ein niedriger Heuschlag am Meere“⁷ (<*„břeh“) <, litevským rända, respektive estonským randa „břeh, Strand“. Je tedy třeba se domnívat, že „kuršininské“ slovo randavos znamenalo přibližně totéž co litevské pajūriai „Strand, Nehrung“ (viz výše); srov. také poznámku č. 24. K takovému tvoření slova randavos srov. lotyšské dumbrs „bažina“; lotyšské dumbrava „močál“, lotyšské pane „kejda“ (pruské pannean „Moosbruch“): lotyšské peņava „louže“, litevské salā: salava „Werder“ a další⁸. Podoba Randuwas (Kraž 363) se od podoby Randawos liší v podstatě, zdá se, pouze příponou -uw-⁹ (obě podoby jsou ženského rodu, v nominativu množného čísla). Výše (§ 2) uvedené názvy Kuršské kosy Kalnai, Kōpos (Kopai), Pajūriai (Pajūrės), Randavos tedy zřejmě tvoří dvě sémantické skupiny: 1. „(písečné) vyvýšeniny“ a 2. „(mořské či lagunové) pobřeží“, neboli 1. Kalnai = Kōpos (Kopai) a 2. Pajūriai (Pajūrės) = Randavos (v souvislosti s tímto vztahem je zajímavé dodat, že slovníky z 17.–18. století, které pro Kuršskou kosu neuvádějí podobu Kōpos, neuvádějí ani podobu Kalnai; viz B 942, CGL 124, KžŽ 144: obsahují pouze Pajūriai a Randavos, pochopitelně jako variantní podoby, viz § 2). Je třeba se domnívat, že Kuršskou kosu začali nazývat kopci a pobřežími Litevci, zatímco dunami a randavami — Kuršininkové (dunami snad i Litevci a Prusové?)¹⁰.

§ 4. Slovo Neringą a Neriją se do litevského spisovného jazyka dostalo (resp. bylo vytvořeno jako novotvar) z písemných pramenů. Původní zdroj podob Neringos a Nerijos je třeba hledat v příslušných středověkých latinských a německých dokumentech. V těchto dokumentech se název Neringa zapisuje velmi rozmanitě. Uvedu zde hlavní varianty zkoumaného místního jména, shromážděné z dokumentů Řádu německých rytířů z let 1235–1521.

⁵ Například i J. Endzelīns píše randavos (obecné podstatné jméno), viz J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, 287, Rīgā, 1951.

⁶ Poznámky (a literaturu) k obyvatelům Kuršské kosy viz např. K. Morkūnas ir A. Sabaliauskas, Kuršių Neringos žvejų lietuvių tarmė. — Lietuvių kalbotyros klausimai, 2, 132—135, Vilnius, 1959.

⁷ O lotyšském randa a jeho původu viz K. Mūlenbacha, Latviesu valodas vārdnīca, 3, 477, Rīgā, 1927—1929. Srov. A. Leskien, Die Bildung der Nomina im Litauischen, 350, Leipzig, 1891.

⁸ K tvoření uvedených slov viz J. Endzelīns, op. cit., 286 a násl.; Pr. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba, 379 a násl., Vilnius, 1943.

⁹ O vztahu přípon -uw- a -av- viz Pr. Skardžius, l. c.; J. Endzelīns, l.c.

¹⁰ Srov. také, že na Neringe jsou vedle kuršininských i litevská místní jména, viz A. Bezzenberger, Die Kurische Nehrung und ihre Bewohner, 132—140, Stuttgart, 1889.

302

Var. 1. Neria — „Aistmarių Neringa“¹¹: Neria (1235 m. PoU 42, 44), a nově vzniklé moře a Neriam (1251 m. CDP II 1, MHW I D 48), část Nerie… pobřeží Nerie (1283 m. CDP I 176), za jehož působení vstoupil předtím zmíněný mistr osobně s vojáky země na loď na moři a dal nařídit, aby byl na pobřeží směrem k východu v Neria vztyčen znak a aby se blíže k němu neumisťovaly klášterní sítě na Visle (1309 m. SRP I 712)¹², za jakousi louku v Neria (1309 m. SRP I 713), louky v Neria (1309 m. SRP I 714), Mistr tedy potvrdil právo lovit jesetery pod Neria a právo rybolovu ve Visle a v ostatních výše uvedených vodách (1309 m. SRP I 720), s loukou v Neria (1316 m. PUrk. II₁ 111), a loukou v Neria (1316 m. l. c. 112), část Nerie, která se táhne směrem k Danzigu (1321 m. US II 138). — „Kuršská kosa“: osm set mužů z Lethowia [= Litva. — V. M.] jezdců… vtrhlo přes Neriam Curoniensem na Sambijskou zemi (1283 m. SRP I 144), bratr Konrád jako moudrý a prozíravý muž uvážil, že přes Neriam, totiž skrytou cestou, by mohli nevěřící způsobit bratřím a zemi Sambii mnoho škod a nebezpečí, a dal na řečené Neria na břehu slaného moře postavit hrad zvaný Nova domus, aby Litevci [= Litevci. — V. M.] od nynějška nevpadali do Sambijské země nečekaně (1283 m. l. c.), Mansto a Sudargus a další urození ze Samenthie [= Žemaité, Žemaitsko. — V. M.] s pěti tisíci jezdci vtrhli kolem nového hradu na Neria Curoniensi do Sambijské země a ohněm zpustošili území Powundie a Rudowie (1308 m. SRP I 174–175), rovněž třetí část Nerie Curoniensis s přilehlým rybolovem (1321 m. US II 138), protože v těchto končinách měla být Neria Curonica dosud rozdělena mezi bratry a církev (1331 m. US II 192), rovněž třetí část Nerie směrem k Memelu (1366 m. CDP II 123), Nerya směrem k Memelu (1366 m. CDP III 124.).

Var. 2. Nerey (Nerei) — „Aistmarių Neringa“¹³: Swentepolk a jeho dědicové udělili ostrov zvaný Nerei a les na tomto ostrově, jakož i písečné plochy ležící u téhož ostrova při řece… (1248 m. PU I₁ 148), avšak na jiném místě téhož dokumentu: ostrov, který se nazývá Nerie (1248 m. l. c.); ostrov, který se nazývá Nerey¹⁴ (1248 m. l. c. [paralelní dokument]); v uvedeném lese¹⁵, který se nazývá Nerey¹⁴ (1248 m. l. c. [v paralelním dokumentu je: ostrov, který se nazývá Nerie 1248 m. l. c.])¹⁶, aby ve výše uvedené části své nerei nebránil zvěři v průchodu po cestě (1247 m. PU I₁ 138).

Var. 3. Nerie¹⁷—„Aistmarių Neringa“: ostrov, který se nazývá Nerie (1248 m. PU I₁ 148), Dantzker Nerie (1497 m. SRP V 210). — „Kuršská kosa“: die Keurische Nerie (1497 m. l. c.).

¹¹ „Aistmarių Neringa“ bude zde i dále označovat to, čemu se německy říká „Frische Nehrung“.

¹² Srov. Neria (1310 m., 1310 m., 1337 m. SRP V 607, 609, 614).

¹³ Nerey, Nerei nejspíše znamená „Aistmarių Neringa“, srov. G. Gerullis, Die altpreussischen Ortsnamen, 107, Berlin und Leipzig, 1922.

¹⁴ Var. Nerie Cop., viz PU I₁ 148.

¹⁵ Silva je les „insulae Nerey“ (který je zde pojmenován podle „insulae Nerey“).

¹⁶ V tomto dokumentu Řádu z roku 1248 se ve všech případech píše Neria; tak uvádí Codex Diplomaticus Regni Poloniae et Magni Ducatus Lithuaniae, 4, 15, Vilnae, MDCCXIV.

¹⁷ Nerie je nom. sg.

303

Var. 4. Nergia, Nergya — „Viselská kosa“: Nergia 9X [1258 m. CDP I 114—115, srov. MHW I R 24 (16X US II 25—28)], Nergya 3X (1258 m. CDP I 114—115), Nergia [var. Neria, Nerea (1258 m. US II 23)], et alterius Nergie terciam partem, que extendit versus Gdanzk (1322 m., celá fráze 2X, US II 152). — „Kuršská kosa“: una cum tercia parte Nergie Curoniensis, que se extendit versus Memelam (1322 m., celá fráze 2X, US II 152), Nergia Curoniensis¹⁸ (1331 m. Us II 192).

Var. 5. Nerge, Nerye — „Viselská kosa“: uff der Nerye (1408 m. SRP III 290), uf dy Nerye (1410 m. SRP III 320), zcu dem Stuthoffe uf der Nerge (1465 m. SRP V 243). — „Kuršská kosa“: von Littouwin durch ir erge ubir di kürische Nerge (asi 1340 m. SRP I 508), ûf der kürschin Nerge vart (asi 1340 m. l. c.), und zugen durch ir erge ob di Kürsche nerge in zu Samelande (SRP I 572), Czüm ersten nachtleger Rossiten; von dannen ken Wintburg vff der Nerge (1387 m. SRP II 665), uff der Nerge (1465 m. SRP V 252), uf der Nerge (1465 m. SRP V 243).

Var. 6. Nerige, Neriga — „Viselská kosa“: Nerige (1390 m. CDP IV 114), et in Insulam majorem et in Nerigam (1440 m. SRP III 398), uff der Nerige (1465 m. SRP V 244), uff die Nerige (1465 m. SRP V 258), uf die Nerige (1465 m. SRP V 252).

Var. 7. Neringe — „Viselská kosa“: uffir Nerynge (1453 m. SRP III 486), under die Neringe (1458 m. SRP IV 556), auf der Nerynge (1497 m. SRP V 501), in der Neringe (1507 m. SRP V 456), der Neringe halben (1508 m. SRP V 457), umb der Nerynge halben (1512 m. SRP V 462), auf dy Nerynge (1521 m. SRP V 514); Neringen: uff der Neringen [var. Nerige] zcu halden (1465 m. SRP IV 619), uff der Neringen 2X (1465 m. SRP IV 620, 627).

Var. 8. Nerunge — „Viselská kosa“: uff der Nerunge (1455 m. SRP IV 516), an die Nerunge (1457 m. SRP IV 546), die Nerunge (1464 m. SRP IV 611), uff der Nerunge (1465 m. SRP IV 623), langst die Nerunge (1490 m. SRP IV 781), auf die Nerunge (1518 m. SRP V 530), langest die Nerunge (1520 m. SRP V 533); Nerungen: uff der Nerungen [var. Nerige] (1465 m. SRP IV 624).

Var. 9. Nerung, Neerung — „Viselská kosa“: uff der Nerung [var. Nerige] und im Fisch auschen Werder (1466 m. SRP IV 629), Die Nerung (1497 m. SRP V 447), von der Nerungk (1501 m. SRP V 453), an die Nerungk (1511 m. SRP V 462), in der Neerung... in der Neerunge (1516 m. SRP V 476), in die Nehrung (1515 m. SRP V 473).

§ 5. Dokumentární materiál z let 1235—1521, který se týká obou kos, lze shrnout následujícím chronologickým závěrem:

„Viselská kosa“

1. Neria, 1235—1331 (lat.¹⁹)

2. Nerey (Nerei) 1247—1248 (lat.)

3. Nerie 1248—1497 (lat., něm.¹⁹)

„Kuršská kosa“

1. Neria Curoniensis 1283—1366 (lat.)

2..........

3. Kęwrische Nerie 1497 (něm.)

¹⁸ Srov. paralelní podobu v dokumentu Neria Curonica (1331 m. l. c., tj. US II 192).

¹⁹ Zkratky lat., něm. znamenají, že dané slovo bylo nalezeno v dokumentech psaných latinsky, resp. německy.

304

4. Nergia, Nergya 1258—1366 n. (lat.)

4. Nergia Curoniensis 1322—1331 n. (lat.)

5. Nerge, Nerve 1410—1465 n. (něm.)

5. Kurische Nerge 1340—1465 n. (něm.)

6. Nerige, Neriga 1390—1465 n. (něm., lat.)

6..................

7. Neringe 1453—1521 n. (něm.)

7..................

8. Nerunge 1455—1520 n. (něm.)

8..................

9. Nerung 1466—1511 n. (něm.)

9..................

10. Neerung, Nehrung 1515—1516 n. (něm.)

10..................

§ 6. Jak vidíme, v uvedených dokumentech Řádu německých rytířů nacházíme pro název Viselské kosy mnohem více dokladů než pro název Kurské kosy (Řád totiž měl více záležitostí právě s Viselskou kosou). Pro Kurskou kosu se v dokumentech, které jsem prohlédl, nenajdou ani doklady variant 2, 6—9, viz § 4, srov. § 5, č. 2, 6—9 (to ovšem vůbec neznamená, že se tyto varianty nepoužívaly), ačkoli doložené podoby názvu Kurské kosy Neria, Nerïe, Nergia, Nerge (viz § 4, var. 1, 3—5, srov. § 5, č. 1, 3—5) se neliší od odpovídajících podob názvu Viselské kosy. Rozdíl mezi názvy těchto dvou kos je pouze v tom, že Kurská kosa se obvykle píše (kromě případů, kdy se v témže dokumentu opakuje apod.) s přídomkem „Kurská“ (—Neria Curoniensis, Kürische Nerge apod.), zatímco Viselská kosa (přinejmenším od XIII. do poloviny XV. století) nemá obdobný ustálený přívlastek (—Neria, Nerïe apod.). Kromě toho se tyto dvě kosy v dokumentech Řádu rozlišují také takto, srov. postulamus et petimus terciam partem Nergie se versus Gedanczk extendentis: Item terciam partem Nerie versus memlam (1366 n. CDP III 123); z tohoto důvodu byla Viselská kosa jednou (podle údajů z materiálu, který jsem prohlédl) nazvána (pravda, již koncem XV. století) Dantzker Nerie (1497 n. SRP V 210).

§ 7. Neria Curoniensis (NB s přídomkem Curoniensis apod.) se v dokumentech objevuje poprvé až na konci XIII. století (1283 n.²⁰ SRP I 144); přibližně v téže době nacházíme v dokumentech poprvé tentýž přívlastek také pro Kurský záliv — stagnum Curoniense (1303 n.²⁰ SRP I 169), das kürische hab (1303 n. SRP I 565), stagnum Curonicum (1331 n. US II 192), mare Curonicum (1331 n. l. c.), a mari Curonico (1366 n. CDP III 123), a kromě toho (v témže dokumentu) také recentis maris Curonici (1366 n. l. c.) apod. Jestliže se v dokumentech Řádu z konce XIII. a počátku XIV. století (a také později) Kurská kosa obvykle píše jen s přídomkem „Kurská“, tj. Neria Curoniensis apod., pak se Kurský záliv v dokumentech téže doby ještě často píše jako recens stagnum (1321 n. US II 138) apod., srov. das vrische hab (LR versus 3830, 3980). Jak pro Kurskou kosu, tak i pro Kurský záliv byl uvedený přívlastek Curoniensis (Kürische apod.) v tehdejší době převzat z kuršského biskup-

²⁰ Toto datum se uvádí (podle vydavatelů SRP) s jistou odchylkou (pravda, zde patrně nepodstatnou): dílo Dusburga (Petrus de Dusburg) „Chronicon terre Prussie“ bylo napsáno patrně roku 1326 (přesněji řečeno, v tomto roce byla Dusburgova kronika věnována velmistrovi Řádu — sepsána byla možná již dříve).

20. Kalbotyros klausimai, III

305

pijos (srov. Curonia, dioecesis Curoniensis 1237 m. Biel. Gr. 422) názvu²¹, srov. „das vorbeschreiben lant vnd wiltnisse mit dem grossen v rischen habe ist und wirt geheysen, hehalden vnd genant nach dem bischtom vnd der kirchen czu Kurlant vnd hot den namen Kurlant vnd Kurche hap (SRP II 110). Kuršská kosa nemohla své přízvisko „Kuršská“ získat od názvu Kuršského zálivu (mare Curonicum [1331 m. US II 192] apod.), čemuž mimo jiné odporuje i skutečnost, že ve starých křižáckých dokumentech nejsou zde zkoumané toponyma obou Nerij spojována s Kuršským zálivem a Viselským zálivem, srov. Item terciam partem Nerie Curoniensis cum piscatura adiacente et terciam partem Nerie, que se versus Danzk extendit, cum utraque piscatura tam salsi maris quam recentis stagni episcopus et capitulum repetunt et requirunt (1321 m. US II 138), extra Sambiam postulamus et petimus terciam partem Nergie se versus Gedanczk extendentis: Item terciam partem Nerie versus memlam (1366 m. CDP III 123). Je tedy třeba se domnívat, že přízvisko Curoniensis,-e (Kürische apod.) k místním názvům Neria Curoniensis a mare Curonicum (stagnum Curoniense apod.) připojili písaři Řádu (křižáků, viz níže) teprve poté, co hranice livonského biskupství Kuronska dosáhly Kuršské kosy a Kuršského zálivu, tj. Klaipėdy. Okolí Klaipėdy se fakticky stalo součástí kuronského biskupství po roce 1252, kdy Řád mečových bratří postavil (přesněji řečeno, roku 1252 bylo rozhodnuto o výstavbě²²) svého hradu v Klaipėdě. Řád německých rytířů, dobývaje pruské země, postupuje od jihu ke Kuršskému zálivu, na jehož pobřeží se definitivně usazuje rovněž od počátku druhé poloviny 13. století.

§ 8. Významnou skutečností je, že mečoví bratři (kteří patrně dorazili ke Kuršské kose a Kuršskému zálivu dříve než křižáci), když roku 1256 táhli přes Kuršskou kosu do Sambie (aby pomohli křižákům potlačit sambijské povstání) a vraceli se zpět, ještě neznali název Kuršské kosy, který se později objevuje v křižáckých dokumentech: Livonská rýmovaná kronika uvádí, že táhli „bi des meres strant“ (LR versus 4073; viz také LR versus 3953—3960, 4070—4073, srov. SRP I 631, 632). Vlámský cestovatel Gilbert de Lannroy (nar. 1386), který roku 1413 putoval týmiž místy, nazývá Kuršskou kosu německým (nářečním „plattdeutsch“²³) jménem Strang (= strant LR versus 4073)²⁴: et coste on la mer a main senestre en cheminant de Keuniczeberghe et a la main dextre une autre grosse riviere, et nomme l’on ce chemin le Strang (1413 m. SRP III 445), quant on a passe outre le dit Strang, on entre ou pais de Samette; mais on treuve bien douce lieues de desertes solitudes sans trouver quelque trace de humaine habita-

²¹ Srov. V. Diederichs, — Magazin, herausgegeben von der Lettisch-Litterarischen Gesellschaft, 17 (1), 7, Mitau (1883); A. Bezzenberger, Über die Sprache der preussischen Letten, 137, Göttingen, 1888; J. Endzelīns, Par kurseniekiem un viņu valodu, 6 (otisk z „Burnickes“ 1931, 1202—8).

²² Žr. E. Joachim-W. Hubatsch, Regesta historico-diplomatica Ordinis S. Mariae Theutonicorum 1198—1525. Pars II (Regesta Privilegiorum Ordinis S. Mariae Theutonicorum), 17, Göttingen, 1948.

²³ Žr. A. Bezzenberger, Die Kurische Nehrung und ihre Bewohner, 22, Stuttgart, 1889.

²⁴ „bi des meres stranz“ (1256 m. LR versus 4073); výrazy Strang 3X (1413 m. SRP III 445—446) srov. s litevským pajūriai (B 942, CGL II 124, KžŽ 144) ≈ randavas (B 942, CGL II 124) „(Kuršská) kosa“ (viz § 3).

306

cion, tou(s)jours costyant la mer a la main dextre; et est nomme ce dit desert le Strang de Letaeou, non obstant ce que c’est du pais de Sammette (1413 m., l. c., 445—446); z toho vidíme, že ani na počátku 15. století nebyl název Neria Curoniensis (Kürsche Nerge apod.) ještě (v němčině) široce rozšířen. Je tedy důvod se domnívat, že Neria Curoniensis (a její další varianty) vznikla ve skutečnosti nejdříve až ve druhé polovině 13. století (což potvrzují i tehdejší německé písemnosti, viz § 7). Název Neria Curoniensis se objevuje právě v dokumentech křižáků (nikoli mečových bratří). S ohledem na vše, co bylo řečeno výše (zejména § 6—Neria „Viselská kosa“: Neria Curoniensis „Kuršská kosa“), je tedy třeba se domnívat, že jménem Neria (= prus. *Nerjā, viz § 15) byla zpočátku označována pouze „Viselská kosa“ (tj. Neria znamenalo pouze „Viselská kosa“), zatímco název Neria Curoniensis (resp. Kürsche Nerge apod.) pro Kuršskou kosu vytvořili ve druhé polovině 13. století sami lidé z Řádu německých rytířů (který se definitivně usadil v sousedství kuronského biskupství — u Kuršského zálivu, a tedy i Kuršské kosy), inspirováni názvem Neria „Viselská kosa“, ze stejného rodu Neria („Viselská kosa“) a přízviska Curoniensis²⁵; srov. vztah Neria „Viselská kosa“: Neria Curoniensis „Kuršská kosa“ se recens mare (1234 m. SRP I 60, srov. Jerošino kroniku SRP I 358: daz vrische hab) „Viselský záliv“: daz vrische hab (1256 m. LR versus 3830, srov. Jerošino kroniku SRP I 630) „Kuršský záliv“ > recens mare Curonicum (1366 m. CDP III 123) > mare Curonicum (1331 m. US II 192; 1366 m. CDP III 123). Závěry tohoto odstavce patrně vysvětlují také skutečnost, proč nářečí západních Litevců, pruských Litevců a rybářů z kosy neznají Neriją, respektive Neringu (viz § 1—2)²⁶, ani přívlastek „Kuršský“ ve jméně Kuršský záliv (marės, -rių, Subst. f. Pl. 1. das kurische Haff²⁷; 2. jeder grössere Binnensee KrŠž II 243, srov. jürios und jūrės, -ių, Subst. fem. Pl. die See, das Meer, vorzugsweise die Ostsee KrŠž II 157, viz NsŽ 383, 43; aj.).

§ 9. Uvedené podoby Nergia, Nergya (§ 4 var. 4), Nerge, Nerye (§ 4 var. 5) a Nerge (Neriga) (§ 4, var. 6) nejsou ničím jiným než touž podobou Neria (=Nerie²⁸ § 4 var. 3) v latinsky psaných dokumentech ze 13.—14. století. Podoby Neria = Nergia = Nergya = Nerie = Nerge = Neriga byly nejspíše trojslabičné, zatímco Nerge = Nerye byla dvouslabičná, vzniklá z první trojslabičné podoby²⁹; srov. Marienburg a Mergenburg. Psaní písmene -g- místo -j- (resp. -ij-) v uvedených případech

²⁵ Plg. ir A. Bezzenberger, l. c.

²⁶ Cestovatel J. A. von Brand, který ve druhé polovině 17. století putoval po Kuršské kose a roku 1674 ji popsal, rovněž neuvádí název Neringa (tj. německé Nehrung apod.) (viz Johan-Arnholde von Brand, REISEN durch die Marck Brandenburg, Preussen, Churland, Liefland, Plesscovien, Gross-Naugardien, Tweerien und Moscovien, 48—49, Wesel, 1702). Tato skutečnost možná ukazuje, že pro tehdejší místní obyvatele kosy (i ty, kteří rozuměli německy nebo německy mluvili) byla dokonce i německá podoba názvu Neringa (Nehrung apod.) nezvyklá (resp. neslýchaná).

²⁷ Dėl marių reikšmės „Haff“ plg. atitinkamus ir ilirų kalbos faktus, žr. H. Krahe, Baltico—Illyrica. — Festschrift für Max Vasmer zum 70 Geburtstag, 247, Berlin, 1956.

²⁸ Dėl Neria→Nerie (vns. vard.) plg. H. Paul, Deutsche Grammatik, 2 Band, 3 Teil, 154 § 107, Halle (Saale), 1954.

²⁹ Plg. R. Ekblom, Der Ordensdeutsche Ortsname Nerge „Nchrung“ ein nordgermanisches Lehnwort. — „Språkvetenskapliga Sällskapets i Uppsala Förhandlingar“, 152, Uppsala (1946—1948).

307

odráží odpovídající skutečnost středohornoněmecké výslovnosti (před předními samohláskami, zejména po likvidách l, r, se místo i píše g)³⁰; srov. tehdejší německé historge = historie (< lat. historia), vigilge = vigilie (< lat. vigilia), Mergenburg (1416 m. CEV 1029), Margenburg (1392 m. SRP II 651), Margenburch (SRP II 162, 165), Mergenburgk i. e. castrum sancte Marie (1280 m. SRP I 142) Marienburg (1350 m. SRP II 515, 691); Mergenwerden (apie 1340 SRP I 355), Mergenwerdir (l. c. 354), Merginwerdir (l. c.) Merienwerder (1391 m. SRP II 268), Marienwerdir (1390 m. l. c.), Insula sancte Marie (1279 m. SRP I 120); Gilge (1393 m. SRP II 673), Gilga (1352 m. SRP II 517, 656) = litev. Gilija. Dále lze porovnat zápis jména naší řeky Neris (Nerìes, Nėri) v tehdejších dokumentech: Var. 1. Nerge (Nerga): vlize Nerge (apie 1340 m. SRP I 539), Nerge (1372 m. SRP II 101), uff der Nerge bey Kawen (1384 m. SRP V 224), vf der Nerge (1384 m. SRP III 130), obir dy Nerge (1385 m. SRP II 695), bi der Nerge (1385 m. SRP II 696), dy Nerge (1385 m. II 700), dy Nerge 2X (1385 m. SRP II 694), vf die Nerge [var. Nerye] (1386 m. SRP II 686), vassir Nerge (1409 m. CEV 173); circa Nerge (1373 m. SRP II 104), fluvii Nerge (SRP III 137), vada Nerge (1385 m. SRP III 139), vada Nerge et Memele (1385 m. SRP III 138), a Nerga (1361 m. SRP II 531), prope Nergam (1362 m. SRP II 532), prope Nergam (1362 m. SRP II 533), contra Nergam sitam (1362 m. SRP II 537), prope Nergam (1364 m. SRP II 543), juxta Nergam (1364 m. SRP II 642), juxta Nergam 2X (1365 m. SRP II 552, 553), usque Nergam (1377 m. SRP II 590), prope Nergam (1379 m. SRP II 591), in Nerga (1379 m. SRP II 597), ad Nergam (1379 m. SRP II 601), Nergam 2X (1382 m. SRP II 619), ad Nergam (1382 m. SRP II 622), venit in Nergam (1383 m. SRP II 623), ad Nergam (1385 m. SRP II 624), venit ad Nergam (1385 SRP II 632), venit ad Nergam (1388 m. SRP II 634), proficiscitur… per Nergam in Lithwaniam (1390 m. SRP II 641), trans Nergam (1390 m. SRP II 643), venientes ad Nergam (1393 m. SRP II 652), Nergam 3X (vns. gal. 1394 m. SRP 659). Var. 2. Nerye: Nerye (1377 m. SRP III 106), uf der Nerye (1384 m. SRP III 135), von der Neryen kele (1385 m. SRP II 694), uf der Nerye… uf die Nerye (1385 m. SRP III 138), syt der Nerye… ober die Nerye (1388 m. SRP III 154), uff der Nerye (1390 m. SRP III 165), obir die Nerye (1391 m. SRP III 172), bie der Nerye (1396 m. SRP II 692), uff der Nerye (1401 m. SRP III 247), bie der Nerye (1401 m. SRP III 254), uf der Nerye (1402 m. SRP III 159), uf dy Nerye… die Nerye… syten der Nerye (1402 m. SRP III 258), uff der Nerye (1404 m. SRP III 272). Var. 3. Nerie: die Nerie in die Memel fellet (1409 m. CEV 3 ir 1384 psl.). Var. 4. Nerea: vadum per Neream (1402 m. SRP III 258). Var. 5. Nerryne: flumen vulgariter Nerryne (1365 m. SRP II 550). Var. 6. Nare: a fluvio Nare (1294—1300 m. SRP I 159). Var. 7. Nyeriz, Nieriz (1237 m. Biel. Gr. 422, 106, 107).

§ 10. Podoba Nerey (viz § 4 var. 2) odpovídá podobě Neria stejně jako prus. Wilkey (1261 m. PÜ II 114), Wilkeye (1450 m.)³¹ litev. Vilkija³², je-li známo, že ve XIII. století

³⁰ Žr. H. Paul, Mittelhochdeutsche Grammatik, 33, Halle (Saale) 1953; B. M. Жирмунский, Немецкая диалектология, 285, Москва — Ленинград, 1956.

³¹ Žr. G. Gerullis, op. cit. 201.

³² Plg. l. c.

308

Na počátku nejsou pruská místní jména písaři řádu zapisována přesně (viz § 11 tohoto článku)³³. Nerey tedy nejspíše pochází z *Nereye, které je ve vztahu k Nerea (varianta vedle Nergia z roku 1258, US II 23) stejně jako Nerie³⁴ (viz § 4, var. 3) = Nerige (§ 4, var. 6) k Neria = Neriga (§ 4, var. 6), tj. *Nereje (≈ Nerie): *Nereja (≈ Neria). Srov. žemaitskou řeku Notiją = Nateye (1253, LU I 327)³⁵. Z *Nereje, respektive *Nereja (= Nerea, viz US II 23), vzniklo také polské Nicrzeja „Nehrung“³⁶, později přepracované (podle mierzą) na Mierzeja. Formant *Nereje = *Nereja ježitého -ej- místo -ij- bude jazykovým jevem tehdejší němčiny či pruštiny, který ukazuje na šíři -i-. Z toho plyne, že jak Nerey, tak i polské Nierzeja nejspíše ukazují na tentýž původ — Neria, Nerie a podobně.

§ 11. Výše uvedený materiál (§ 4, var. 1—9) z dokumentů ze XIII.—XVI. století poměrně jasně dokládá existenci dvou hlavních podob jména Neringa (Viselská a Kuronská): 1. Neria (var. Nerey, Nerie, Nergia, Nerge, Nerige a podobně) a 2. Neringe: Nerunge (var. Nerung a podobně). Podoba Neria je starší než Neringe: Nerunge, neboť Neringe: Nerunge se vyskytuje až od XV. století, zatímco v písemnostech ze XIII.—XIV. století je doložena pouze Neria (pochopitelně spolu s jejími dalšími variantami, srov. § 4), která se nachází i později (v dokumentech z XV. století, viz § 4 var. 3, 5, 6). Je třeba říci, že německé kroniky a další podobné písemnosti se před počátkem XIV. století psaly obvykle latinsky, zatímco od XIV. století v nich stále více převládal jazyk německých nářečí³⁷. Totéž lze říci i o dokumentech německého Řádu. Ačkoli dokumenty Řádu psali před rokem 1300 i později obvykle Němci (zástupci různých nářečí), nástup němčiny v písemnostech křižáků od XIV. století podezřele souvisí také s pozdějším výskytem podoby Neringe:Nerunge oproti podobě Neria. Navíc, jestliže se Neria vyskytuje (od XIII. století) v latinských písemnostech (odtud pronikla v různých variantách i do německých), pak Neringe: Nerunge se od poloviny XV. století objevuje pouze v německy psaných dokumentech. Lze se proto domnívat, že Neringe místo Nerie, Nerge (= Neria) snad získala -n- od písařů Řádu (viz níže). Tento názor podporuje také to, že „nach 1450, z. T. auch schon vorher, hat man in immer steigendem Masse das Gefühl, die Namen sind zwar preussischen Ursprungs, werden aber als solche kaum noch empfunden. Sie machen sogar, wie wir sehen werden, deutsche Lautveränderungen mit, d. h. sie entwickeln sich allmählich zu den jetzigen germanisierten O. N. des ehemaligen preussischen Sprachgebiets. Kurz, bei der grammatischen Behandlung der preussischen O. N. ist immer wieder auch das Deutsche zur Erklärung heranzuziehen“³⁸. Pruská místní jména nebyla v zápisech Řádu v první polovině XIII. století ještě zaznamenávána zcela dobře³⁹,— nejpřesnější zápisy pocházejí z konce XIII. století³⁹. Podoba jména Neringa z konce XIII. století (zapsaná latinsky) je Neria (jen tato, nikoli Neringe: Nerunge,

³³ Plg. l. c., 213.

³⁴ Koncovka -e < -a, srov. poznámku č. 28.

³⁵ Plg. K. Būga, Upių vardų studijos ir aisčių bei slavėnų senovė. — „Tauta ir žodis“, 1, 32, Kaunas, 1923; Biel. Gr. 235; V. Kiparsky, Die Kurenfrage. — Suomalaisen Tiedeakatemian Toimituksia, 42 (ser. B), 129, Helsinki, 1939.

³⁶ Plg. ir R. Ekblom, op. cit.

³⁷ Žr. H. Paul, Deutsche Grammatik, 1, 120, Halle (Saale), 1955.

³⁸ G. Gerullis, op. cit., 213.

³⁹ l. c.

309

jak se předpokládá, byla známa živému pruštině (viz § 15). Neringe a Nerunge se v dokumentech Řádu objevují poprvé až po roce 1450: Neringe — roku 1453 (viz § 4 var. 7), Nerunge — roku 1455 (viz § 4 var. 8).

§ 12. Latinské varianty Neria (poněmčené) Nerge, Nerye, Nerige a další v předložkových konstrukcích podle mých údajů nemají německou koncovku dativu⁴⁰ -n, avšak u vzniklé podoby Neringe: Nerunge se setkáváme i s dativem s -n⁴¹: uf der Neringen (1465, viz § 4 var. 7), uf der Nerungen (1465, viz § 4 var. 8), ačkoli vedle toho je také: uffir Neringe (1453, viz § 4, var. 7), uff der Nerunge (1455, viz § 4, var. 8). Jestliže Nerge, Nerige a další podobné varianty svědčí o jejich „silném“ německém skloňování, pak Neringen (dat. sg.), Nerungen (dat. sg.), Neringe (i dat. sg.), Nerunge (i dat. sg.) vykazují „slabé“ i „silné“ skloňování. Z toho plyne, že tvary „slabého“ skloňování Neringos se objevují až v polovině 15. století, tedy právě tehdy, kdy se objevují i samotné poněmčené formanty Neringy -ing-: -ung- (NB s -n).

§ 13. Domnívám se, že poměrně významnou skutečností je, že k tvarům Neringe(n) — Nerung(e)(n) v kronice Johana Lindaua se v jiném kodexu této kroniky (tj. ve výňatku z gdanského — Danzigského kodexu, který vydavatelé SRP zkráceně označují písmenem D) uvádí (jako variantní tvar) Nerige (NB nikoli Nerge apod.)⁴², tj. k tvarům Neringen (dat. sg. roku 1465, SRP IV 619), Nerungen (dat. sg. roku 1465, SRP IV 624), Nerung (dat. sg. roku 1466, SRP IV 629) je variantním tvarem Nerige (D. 2 — SRP IV 619, 624, 629) [NB nikoli Nerge apod.]. Lze se domnívat, že formant trojslabičného tvaru Nerige (≈ Neria apod., viz výše) -ige byl ve své době foneticky interpretován stejně jako formant -ig(e), například v těchto případech: Venedig < Venedige (< Venetia), něm. Käfig „klec“ Kefige, keuje (< lat. cavea), něm. Mennig(e) < lat. minium apod. ⁴³ Podle příkladu podstatných jmen, resp. místních názvů s příponami -ing(e): -ung(e)⁴⁴ (Němci znají poměrně mnoho vlastních jmen s takovými příponami⁴⁵), mohla být zmíněná trojslabičná podoba Nerige kolem poloviny 15. století, právě v německém úzu (kdy také začíná intenzivní poněmčování pruských místních názvů, viz výše), pokud jde o její formant -ige, přetvořena na Neringe („silné“ skloňování) a Neringe(n) („slabé“ skloňování): Nerung(e) („silné“ skloňování) a Nerunge(n) („slabé“ skloňování)⁴⁶. K tomuto, podle mého názoru hlavnímu,

Vzhledem k častému užívání dativu (sc. v předložkových vazbách) u německých místních jmen (dativní tvar zde za určitých okolností ovlivnil dokonce i nominativní tvar) srov. H. Paul, op. cit., 2, 160—163.⁴⁰

Tvary („slabého“ skloňování) Neringen: Nerungen (tj. s -n!), které jsem nalezl v témže dokumentu (v kronice Johana Lindaua, SRP IV, 490—637), jsou v dativu (tj. v předložkové konstrukci).⁴¹

⁴² Rod Nerige: Neriga podle mého nálezu v dokumentech z let 1390—1465.

K těmto příkladům viz H. Paul, op. cit., 1, 305—306.⁴³

⁴⁴ K příponě -ing: -ung viz H. Paul, op. cit., 5, 64—66; k paralelismu přípon -ing a -ung srov. skutečnost, že např. Ner-ing-en (dat. sg. 1465 SRP IV 619): Ner-ung-en (dat. sg. 1465 SRP IV 624): Nerunge (dat. sg. 1465 SRP 623): Ner-ung (dat. sg. 1465 SRP IV 629) se užívá v témže dokumentu.

Srov. H. Paul, op. cit. 5, 64.⁴⁵

⁴⁶ Kromě toho lze předpokládat, že rod Nerige vedle „silného“ skloňování snad někdy (v polovině 15. století?) měl také případy „slabého“ skloňování (snad srov.

310

Určitý vliv na tento faktor mohl mít snad také takový poměr přípon -ig(e): -ing(e), jaký nacházíme například v těchto paralelách jmen: Hartig: Harting, Tausig: Tausing, Lumig: Luming atd. ⁴⁷

§ 14. Ať už podoba Neringe: Nerung(e) vznikla jakkoli místo, resp. vedle starší podoby (viz § 11) Neria (Nerge a pod.), jedno se však zdá pravděpodobné: na vzniku Neringe: Nerung(e) se podíleli sami Němci z řádu. Jak již bylo uvedeno, jméno Neria, znamenající „Neringu Viselského zálivu“, se objevuje v první polovině 13. století; z téže podoby Neria bude ve druhé polovině 13. století vytvořeno jméno Neria Curoniensis „Kuršská kosa“ (viz § 7 — § 8), s přídomkem Curoniensis (Kürsche a pod.). A teprve od poloviny 15. století se objevuje Neringe: Nerung(e) (viz § 11). Jestliže podoba Neria (Nerge a pod.) „Neringa Viselského zálivu“ v dokumentech řádu zřejmě odráží skutečnost z živého pruského jazyka — prus. *Nerijā (snad; viz § 15), nemůžeme totéž říci o podobě Neringe: Nerung(e), neboli, jinak řečeno, nemáme důvod rekonstruovat pruskou podobu *Neringā (??)⁴⁸. Je pravda, že Prusům (stejně jako všem Baltům) byla dobře známa místní jména (resp. názvy) s příponami -ij- i -(i)ng-; pruská místní jména (hydronyma a další toponyma) s -ij- a -(i)ng-, zaznamenaná v písemnostech řádu ve 13.—14. století a zachovaná v němčině až do nedávné doby, však pravidelně nemění příponu -ij- na příponu -(i)ng- (a naopak)⁴⁹; srov. Seria (1388) = v novější době (=nov. dob.Sorge⁵⁰, Warnye (1341) = nov. dob. Warnien⁵¹, Wilkey (1261)= nov. dob. Wilkie⁵², Berring (1340) = nov. dob. Berting-See⁵³, Ising (1354)= nov. dob. Eissing-See⁵⁴, Seringe (1331—35): Serung (1415) = nov. dob. Sarong-See⁵⁵ a mnoho dalších. Konečně je třeba zmínit ještě to, že přepracování podoby Neria (=prus. *Nerijā, snad; viz § 15) ≈ Nerige v dokumentech řádu (jak se předpokládalo výše, viz § 11—13) snad napomohla i okolnost, že Neria (a její další varianty) ve 13.–15. století (a možná ani nikdy) nebyla ani hydronymem, ani názvem pole, osady či města apod., nýbrž názvem kraje—území (Landstrich), pravda, poměrně malého (nacházíme v něm však více než jednu osadu); z důvodu těchto okolností byla podoba Neria ≈ Nerige v písemnostech řádu podle mého názoru méně chráněna před příslušnými hláskovými a morfologickými záměnami.

Nergien-, pravda, ve složeném slově Nergienort? 1258 m. US II 27), jimiž by se přepracování podoby Nerige na Neringe(n) zřejmě ještě usnadnilo; neboť -igen (*Ner-igen) se v německých nářečích mohlo vyslovovat také jako -iṇ, avšak přibližně takto (tj. jako -iṇ) se v nářečích mohlo vyslovovat i -ing(e) (srov. *Nerigen = Nering(e)), srov. H. Paul, op. cit., 1, 305 (Anm. 4), 300; srov. též A. Weller, Die Sprache in den ältesten deutschen Urkunden des deutschen Ordens, 81, Breslau, 1911. Snad takový vztah představují podoby v latinské listině Nedighen (1253 m. LU I 321) a v německé (paralelní) listině Nedingen (1253 m. LU I 322).

⁴⁷Poměr těchto německých jmen spočívá ve vypadnutí nosovky, respektive v jejím zachování; viz H. Paul, op. cit. 1, 370—372; 5, 64.

⁴⁸Takovou podobu, tj. prus. *Neringā, lingvisté také nerekonstruují.

⁴⁹Kromě toho se ani tentýž toponymický objekt u Prusů (stejně jako u ostatních Baltů) nejprve nepojmenovává útvarem s příponou -ij- a později útvarem s příponou -(i)ng- (a naopak).

⁵⁰Viz G. Gerullis, op. cit. 155.

⁵¹l. c., 197.

⁵²l. c., 201.

⁵³l. c., 20.

⁵⁴l. c., 50.

⁵⁵l. c., 155—156.

311

Je tedy těžké uvěřit, že Prusové (tj. právě oni), kteří od XIII. století označovali „Neringu Viselského zálivu“ podobou Neria (podobou užívanou v dobových dokumentech Řádu), začali od poloviny XV. století tato místa nazývat podobou Neringe (: Nerunge). Je tedy třeba se domnívat, že podoba Neria souvisí s podobou Neringe [:Nerung(e)] jako starší podoba s novější [zřejmě přepracovanou německou, snad z Nerige (≈ Neria…)].

§ 15. Samotná etymologie jména Neringa, tj. Neria a podobně, dosud není jasná. Je třeba zmínit dva hlavní názory: někteří jazykovědci tvrdí, že toto místní jméno je baltského, tj. pruského původu, jiní — germánského původu⁵⁵. Za nejvýznamnější zastánce prvního názoru je třeba považovat K. Būgu a G. Gerulise⁵⁶, druhého pak, zdá se, R. Ekbloma⁵⁷. K. Būga a G. Gerulis se domnívali, že zápis podoby Neria a podobně v dokumentech Řádu [NB nikoli Neringe nebo Nerung(e)!] předpokládá pruskou podobu *Nerijō, kterou lze srovnávat s baltskou toponymií a také s obecným jménem lit. nérti⁵⁸. Souvislost jména Neringa s lit. nérti již uvedl G. H. F. Nesselmann⁵⁹. Že podoba *Nerijō byla Prusům známa, se domnívá i významný švédský jazykovědec R. Ekblom; tvrdí však, že si Prusové podobu *Nerijō vypůjčili od skandinávských Germánů, tj. od Vikingů *neri (<skand. *narja) < germ. *ner- „úzký“⁶⁰; podle R. Ekbloma mají skandinávský původ také jména Gdaňsku a Elbingu⁶¹, jejichž původ je rovněž předmětem neshody⁶². Skandinávský původ pruské podoby *Nerijō R. Ekblom mimo jiné dokládá tím, že místa označovaná tímto jménem znali Skandinávci již dříve než němečtí příchozí z Řádu⁶³. Přesto však není tak snadné prokázat, že uvedené faktory měly při vzniku pruského jména Neringy *Nerijō větší význam než skutečnost, že Neringa je odedávna koutem pruské země (viz § 1). Za jeden z nejdůležitějších argumentů ve prospěch své hypotézy považuje R. Ekblom to, že pruskou podobu *Nerijō nelze etymologicky spojovat s baltskou slovní zásobou, respektive s lit. nérti „tauchen“ (jak se domnívali G. H. F. Nesselmann a později K. Būga s G. Gerulisem, viz výše), neboť tomu odporuje sémantika: Neringa

55 Přehled literatury k této otázce viz R. Ekblom, op. cit., 133—136; k germánskému původu jména Neringa viz také F. Kluge—W. Mitzka, Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache, 506 (srov. tam uvedenou literaturu), Berlin, 1957. Za zmínku stojí také názor P. Šmitse (pravda, ničím nepodložený), podle něhož se jméno Neringa spojuje s Neury, které zmiňuje Hérodotos (οι Νευροί) — P. Šmits, Kuršu kāpu folklora, 4, Rīgā, 1933.

56 K. Būga, Vybrané spisy, 1, 508, Vilnius, 1958; G. Gerullis, op. cit., 107.

57 R. Ekblom, op. cit., 133—160; R. Ekblom, Balt. gudas und schw. Gute „Gotländer“. — Sborník příspěvků (věnovaný akademikovi prof. dr. Jānisovi Endzelīnsovi na památku 85 let jeho života a 65 let jeho práce), 96, Riga, 1959.

58 Viz K. Būga, l. c., G. Gerulis, l. c.

59 G. H. F. Nesselmann, Thesaurus linguae Prussicae, 111, Berlin, 1873.

60 R. Ekblom, Místní jméno Nerge „Nehrung“ v němčině Řádu jako severogermánská výpůjčka. — op. cit., 143—150.

61 R. Ekblom, op. cit., 159—160; R. Ekblom, Balt. gudas und schw. Gute „Gotländer“. — op. cit., 96 a násl.

62 Srov. např. В. Н. Топоров, О балтийских следах в топонимике русских территорий. — Lietuvių kalbotyros klausimai, 2, 59 (tamže literatura), Vilnius, 1959; G. Gerullis, op. cit., 48—49; K. Būga usuzoval, že jméno Elbingu bylo gótského původu, viz Švietimo darbas, 5/6, 19, Kaunas, 1921.

63 Viz R. Ekblom, Místní jméno Nerge „Nerung“ v němčině Řádu jako severogermánská výpůjčka, — op. cit., 143—150, 157.

312

že není „Tauchland“⁶⁴. Ať už je tomu jakkoli, sémantika zde může být také zcela irelevantní: vždyť litevské nerti znamená nejen „untertauchen“, ale také „auftauchen“⁶⁵. Ze všech těchto důvodů lze stěží usuzovat, že důkazy R. Ekbloma jsou přesvědčivější než názor K. Būgy a G. Gerullise, podle něhož je pruské místní jméno *Nerijā třeba považovat za slovo baltského původu.

ZÁVĚRY

1. Litevská (a také lotyšská) nářečí a staré písemné prameny podle mých údajů neznají podobu Neringa, resp. (méně často) Nerijā, užívanou v současné spisovné litevštině; v pruských písemných pramenech není jméno Neringa doloženo vůbec. Litevština zná nebo znala pouze tato pojmenování Kurské kosy: Kopos (Kopai), Kalnai, Pajūriai (Pajūrės), Randavos (viz § 2) a podobně.

2. Jméno Neringa, resp. Nerija, bylo převzato z písemných pramenů: prvotním zdrojem tohoto jména jsou dokumenty Řádu německých rytířů z 13.–15. století. V nich se od první poloviny 13. století objevuje podoba Neria, která je snad baltského původu, = prus. *Nerijā.

3. Jménem Neria (podoba užívaná v latinských dokumentech Řádu) se původně patrně nazývala pouze Neringa Viselského zálivu. Jméno Kurské kosy — Neria Curoniensis (:Kürische Nerge a podobně) — vytvořili koncem 13. století nejspíše sami písaři Řádu, kteří se inspirovali názvem Neria („Neringa Aistů“) a připojili přívlastek Curoniensis (Kürische); tento přívlastek je třeba považovat za převzatý z názvu kuršského biskupství (diocesis Curoniensis).

4. Teprve od poloviny 15. století se v dokumentech Řádu objevují podoby Neringe (odpovídající dnešní podobě Neringą⟧ užívané v litevském písemném jazyce): Nerunge: Nerung. Tyto varianty jsou snad ničím jiným než poněmčenou podobou Neringe (≈ Nerie = Neria). (z hlediska formantů -ing-: -ung-).

Z k r a t k y

B Lexicon Germanico-Lithuanicum et Lithuanico-Germanicum... von Jacobo Brodowski [rukopis v oddělení rukopisů Ústřední knihovny Akademie věd Litevské SSR, sign. 15 LR – IV].

Biel. Gr. A. Bielenstein, Die Grenzen des lettischen Volksstammes, St. Petersburg. 1892.

CDP Codex Diplomaticus Prussiae ed. J. Voigt, Königsberg, 1836 sq.

CBV Codex epistolaris Vitoldi magni ducis Lithuaniae, Cracoviae, 1882.

CGL Clavis Germanico-Lithvana [rukopis v oddělení rukopisů Ústřední knihovny Akademie věd Litevské SSR, sign. 13–14. LR – III].

⁶⁴ R. Ekblom, op. cit., 141–142.

⁶⁵ Srov. ržtį „užrišti↔atrišti“, vésti „nuvesti↔atvesti“; o tom viz K. Būga, Rinktiniai raštai, 1, 476–478, Vilnius, 1958. Pokud by při srovnání prus. *Nerijā s litevským nerti překážela pouze sémantika, nebyl by to ještě velký problém: víme-li, že litevské nerti znamená nejen „untertauchen“, ale také „auftauchen“, mohli bychom podobu prus. *Nerijā snadno vyložit jako „vynořená země, země vystoupivší z vody — ostrov“ (v takovém případě by nám pomohly také dokumenty Řádu německých rytířů, v nichž se Neringa často nazývá „insula“, srov. např. insula que Nerie vocatur 1248 m. PU I, 148, terra Sambie, que inhabitatur, et insula, que Nergia vulgaritur appellatur, secundum ordinationem sedis apostolice dividatur 1258 m. US II 23).

313

KraŽ Takzvaný Krauzesův (Krauseův) rukopisný německo-litevský slovník [LTSR MA Lietuvių kalbos ir literatūros institutas, sign. N 135].

KršŽ(II) Fr. Kurschat, Slovník litevského jazyka. Druhý díl: Litevsko-německý slovník. Halle, 1883.

KžŽ Takzvaný Kuncmanův (Kunzmannův) rukopisný německo-litevský slovník [LTSR MA Lietuvių kalbos ir literatūros institutas, sign. N 134].

LR Livländische Reimchronik, hrsg. von Franz Pfeiffer, Stuttgart, 1844.

LU Liv- Esth- und Curländisches Urkundenbuch, Band I. Reval, 1853.

MHW Monumenta historiae Warmiensis, svazek I, Mainz, 1860.

NsŽ G. H. F. Nesselmann, Wörterbuch der Littauischen Sprache, Königsberg, 1851.

PoU Pommerellisches Urkundenbuch, 1882.

PU Preussisches Urkundenbuch I. II., Königsberg, 1909.

PUrk.(II) = PU (pouze vydání z roku 1932).

SRP, autoři pruských dějin.

US Urkundenbuch des Bistums Samland, Leipzig, 1891—1905.

O názvu lit. NERINGA „KURŠSKÁ KOSA“

В. П. МАЖЮЛИС

Shrnutí

Oficiálním názvem Kurské kosy (Kurische Nehrung) v současné litevštině je (Kuršių) Neringa nebo (méně často užívané) Nerijà. Litevské nářečí ani staré litevské písemné památky však podle našich údajů název (Kuršių) Neringà, resp. Nerijà, neznají. Podobný název nezná ani lotyština. Ve staropruských písemných památkách není název Kurské kosy doložen vůbec. Domníváme se, že lit. Neringà, resp. Nerijà, bylo převzato z knižního jazyka: prvotními prameny takového názvu jsou dokumenty Řádu německých rytířů z 13.–15. století. V těchto dokumentech od první poloviny 13. století nacházíme toponymum Neria „Frische Nehrung“ (a další dokumentární varianty), které může být baltského původu, tj. staropruské *Nerijà. Pod názvem Neria byla původně pravděpodobně označována pouze Gdaňská kosa (Frische Nehrung). Název Neria Curoniensis (= Kurische Nerge aj.) „Kurská kosa“ zavedla, zdá se, sama kancelář Řádu německých rytířů koncem 13. století, tj. Neria („Frische Nehrung“) +Curoniensis = Neria Curoniensis (Kurische Nerge aj.) „Kurská kosa“; na základě téže podoby vzniklo i moderní spisovné lit. (Kuršių) Nerijà „Kurská kosa“. Od poloviny 15. století se v týchž dokumentech objevují nové podoby: Neringe (z níž vychází moderní spisovné lit. Neringà): Nerunge, Nərng; tyto podoby jsou patrně poněmčenou (co do -ing-: -ung-) formou Nerige (≈ Ne-rie = Neria).

K názvu lit. NERINGA „KOSA (KURŠSKÁ)“

V. MAŽIULIS

Shrnutí

Pro označení (Kuršské) kosy slouží dnes v litevském spisovném jazyce název (Kuršių) Neringą, případně méně často Neriją. Tento název však, pokud je nám známo, neznají ani starolitevské jazykové památky, ani litevská nářečí (a nezná jej ani lotyština). Název kosy (jak Viselské, tak Kuršské) není ve staropruských jazykových pozůstatcích doložen vůbec. Proto je třeba předpokládat, že nynější spisovnělitevské pojmenování (Kuršské) kosy vzniklo teprve nedávno v litevském spisovném jazyce. Předlohu tohoto spisovnělitevského pojmenování je třeba hledat v latinských a německých listinách řádu ze 13.–15. století. V těchto (nejprve latinských) řádových listinách je místní název Neria (a jeho další pravopisné varianty) „Frische Nehrung“ doložen již od počátku 13. století. Je třeba poznamenat, že se u názvu Neria předpokládá baltský původ (staropruské *Nerijá). Považujeme za pravděpodobné, že název Neria původně označoval pouze Viselskou kosu; koncem 13. století se slovo Neria („Frische Nehrung“) začalo v kanceláři Řádu německých rytířů užívat také pro označení Kuršské kosy, a to v podobě Neria („Frische Nehrung“) + Curoniensis (poslední výraz byl odvozen od označení biskupství Curonia = Kuronsko) = Neria Curoniensis (Kurische Nerge apod.). Z německého řádového názvu Neria Curoniensis (Kurische Nerge apod.) vznikla teprve nedávno jako novotvar spisovnělitevská Neriją. Jiná podoba názvu Viselské a Kuršské kosy se objevuje až v polovině 15. století — Neringe (východisko pro spisovnělitevské Neringą): Nerunge? Nerung. V této souvislosti předpokládáme, že podoba Neringe (: Nerunge: Nerung) vyskytující se v německých listinách snad představuje dále poněmčené zachycení podoby Nerige (≈ Neria apod.).