Go to originalLocalized version was produced by AI. It may contain inaccuracies.
Preparing document pages…
4 short passages of this localized version are shown in the original language because they could not be localized reliably.
Page 1
LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, VI
LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA
PŘÍTOKY ŠEŠUPĖ A JIESIE
J. SENKUS
I. Přehled jmen z hlediska jazykovědy
Šešupė a Jiesia se vlévají do Nemunu z levé strany; první nedaleko Ragnitu, druhá u Kaunasu. Koryto Šešupė vede převážně územím kapských a zanavských nářečí, zatímco Jiesia územím druhých kapských nářečí, přičemž část z nich odděluje od středních aukštaitských nářečí.
Mezi názvy přítoků Šešupė a Jiesie, stejně jako u jiných povodí, se vyskytuje značné množství těch, které jsou pro jazykovědu velmi zajímavé. Značná část těchto jmen je poměrně stará — baltského, či dokonce indoevropského původu. Z těch zajímavějších nebo starších názvů řek v povodích Šešupė a Jiesie lze uvést například: Aistà, Gazdà, Jotijà, Jūré, Keklys, Kisnà, Nóva, Orijà, Pentà, Pilvė, Sasnà, Sūduonìa (Sūduónė), Šeimenà, Vilkaujà a další. K takovým jménům patří i Šešupė a Jiesia.
Výše uvedené i některé další podobné názvy řek, zapisované různými způsoby, se vyskytují také ve starých dokumentech, odborných pracích, slovnících a jinde. Například jméno Šešupės se v „Scriptores rerum Prussicarum“, sv. III, na s. 189 a 274, zapisuje dvěma způsoby, totiž: Szeszupe a Suppe. V dopise Vytautase z roku 1422 se píše: „fluvium S c h r e v i n t a (dále se tam píše S c h i r w y n t a — J. S.) intrat in fluvium S c h i s s c h u p p a“1. J. Sprogis v „Geografickém slovníku staré žemaitské země ze XVI. století“, na s. 332, píše Шешупя a odkazuje na název potoka Шетупъ, jehož slovníkové hnízdo znovu uvádí jméno Шешупя2. Podle R. Šmitleina se v inventářích Šešupė zapisuje hned několika způsoby, totiž: Šešupa, Šesupa, Sesupa, Šešuv i Sesuv. Na základě poslední podoby se Šmitlein domnívá, že dříve měla namísto Šešupė být
1 Э. А. Волтер, Списки населенных мест Сувалкской губернии, Санктпетербург, 1901, р. 4.
V tomto článku jsou staré dokumenty využity jen v malé míře a stejně tak se jen okrajově dotýkáme kritérií stáří hydronym. Více se o to pokusíme v budoucnu.
2 Srov. И. Я. Спрогис, Географический словарь древней жемойтской земли XVI столетия, Вильна, 1888.
Proč Sprogis řadí Šešupė do jednoho slovníkového hnízda se Šetupė (Šetupiu) a která z nich je Šešupė — levý, nebo pravý přítok Nemunu — není jasné.
213
Page 2
být *Šešuva³. Je škoda, že autor neuvádí, ve kterých inventářích se současné jméno Šešupė píše jinak. Vzniká podezření, zda Šmitlein tuto řeku nezaměňuje s názvy jiných řek, a proto se samo vysvětlení nezdá příliš spolehlivé.
Říční jména, a zejména ta stará, K. Būga ve svých pracích často zmiňuje a opírá se o ně. Jeho pozornost upoutala nejedna řeka v povodí Šešupė či Jiesia. Píše například: „Lze se domnívat, že lingvisté za použití srovnávací metody naleznou celou řadu říčních jmen, která bude třeba uznat za zděděná z indoevropského prajazyka. Za taková jména lze podle mého mínění považovat...lit. Nova⁴. Je třeba zdůraznit, že lingvisté považují za taková zvláště stará baltská či indoevropská jména výše zmíněná: Jūrė, Keklys, Kirsna, Orija, Pentà, Siesartis, Seimenà, Šešupė, Vilkaujà aj.⁵ Například kořen názvu Siesartė se srovnává se staroindickým sisarti „teče, běží“⁶; Kirsna se staropruským slovem kirsnan „černý“, Sasnà se slovem sasnis nebo sasnas, které ve staré pruštině znamenalo „zajíc“⁷, a Keklys se uznává za pozůstatek kurštiny. Toto poslední jméno může být totožné s názvem staré oblasti severozápadních Žemaitů, který se v pramenech zapisuje dvojím způsobem: Ceclis a Cecklis; jeho kořenem je podle domněnky kek- (srov. kėkė, kėkulas „klubko, chumáč“, kek-tà „skupina, dav, hrozen“) a má protějšky v dalších indoevropských jazycích⁸.
Některá z uváděných říčních jmen mají společný kořen i s jinými názvy. Například Šuduonià je pravděpodobně neoddělitelné od názvu Šuduvõs. Jak víme, s názvem řeky Nõva souvisí označení zanavykų pro nářečí a s názvem řeky Jotijõs lze snad spojovat označení jótvingių (jótvingų). K. Būga uvádí, že jótvingas je odvozené slovo od základního jména (říčního jména) *Jotva a název řeky Jótva nelze oddělit od říčního jména Jotijà⁹.
Je známo, že mnoho názvů obydlených míst vzniklo z říčních jmen. Řada takových názvů vznikla také ze jmen přítoků Šešupė či Jiesia. O tom, že tomu tak skutečně je, se můžeme přesvědčit například porovnáním těchto názvů obydlených míst s říčními jmény: a) útvary bez předpony: Alksnėnai — Alkšnė, Gulbinai a Gulbiniškiai — Gulbinas, Pilviškiai — Pilvė, Pentiškiai — Pentà, Sasnavà — Sasnà, Vilkaviškis — Vilkaujà; b) názvy s předponou, zvláště četné jsou ty s předponou pa-: Pajevonys — Jevónis, Pajiesys — Jiesià, Parausiai — Raùsvė, Pasūduonys — Šuduonià, Pašeimeniai — Seimenà; c) názvy odvozené od říčních jmen pomocí te-
³ Viz R. Schmittlein, Etudes sur la nationalité des Aestii, t. 1, Toponymie lituanienne, Hofstetten (Bade), 1948, s. 114—115.
⁴ Viz K. Būga, Upių vardų studijos ir aisčių bei slavėnų senovė, „Tauta ir žodis“, kn. I, Kaunas, 1923, s. 14.
⁵ Srov. K. Būga, cit. dílo, s. 17 a násl., R. Schmittlein, cit. dílo, s. 101, 109, 112, 114, 125, 127 a násl.
⁶ Plg. P. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius, 1941, p. 24.
⁷ Plg. K. Būga, Lietuvių kalbos žodynas, sąs. II, Kaunas, 1924, p. LXXX ir LXXIII.
⁸ Srov. K. Būga, Lietuvių įsikūrimas šių dienų Lietuvoje, „Tauta ir žodis“, kn. II, Kaunas, 1924, s. 12; V. Grinaveckis, Dėl kai kurių vietovardžių kilmės, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, t. III, Vilnius, 1960, s. 322, 323.
⁹ Viz K. Būga, Lietuvių kalbos žodynas, seš. II, s. LXXXVIII.
214
Page 3
jména sídel, která se od nich liší koncovou částí kmene nebo se od nich neliší vůbec: Guzdai — Gazdą, Jūrė — Jūrę, Krosnė — Krosną, Šlavanta, Šlavančiai — Šlavantą, Višakis — Višakį10.
Z hlediska tvoření je velká část hydronym povodí Šešupė a Jiesia dvoukmenová. Některá z nich jsou poměrně zajímavá, ačkoli jejich výklad není vždy snadný. Z pozoruhodnějších dvoukmenových hydronym lze uvést tato: Aukšpirtą, Klūšgiris, Leimantas, Menčtrakis, Mergūtrakė, Nóvar aistis, Sėnšėšupė, Sūrmiškis a další. Vyskytují se mezi nimi také velmi zvláštní názvy, například: Striūngia-brūzis, Strūmbagalvė.
Vyskytují se i hydronyma jako Višakis, která mohou někomu při povrchním pohledu připadat dvoukmenová. V tomto případě je proto třeba provést hlubší analýzu. Višakį K. Būga srovnává s Merštakiu (přítokem Lielupė poblíž Žeimelis), Smalakiu a Várlakiu (Varlakys „potok v okolí Betygaly“); říká například, že „jméno řeky Smalakis se svou stavbou nijak neliší od hydronyma ze země Suwałki Višakis“¹¹ a že „Várlakis se svou stavbou nijak neliší od jiných hydronym s koncovkou -akis12“. P. Skardžius nazývá složku slova -akis rozšířenou příponou, kterou mají Merštakis a Višakis13.
Nejvíce přítoků Šešupė a Jiesia má patrně názvy, jejichž první části jsou kořeny různých obecných slov nebo (méně často) osobních jmen, zatímco druhými částmi jsou upė, upis (upys), upa, upelis (upėlis, upaitis), například: Akmėnupis (Akmenupis), Báltupis, Bártupė, Dainupis, Églupis, Gėdupėlis, Gėdup is (Gedupỹs), Girnupėlis, Jótupis, Júodupė, Júodupelis, Kriokupỹs, Kumpupaitis, Lankupà, Molupỹs, Nėnupė, Ožkupỹs, Skriáudupis, Šveintupė, Vilkupis (Vil kupỹs) a další. Takových hydronym v povodích Šešupė a Jiesia je asi 150. Nejvíce jich je v kraji Zanavykai. Jen mezi přítoky Novy je více než 10 názvů tohoto typu. Za zmínku stojí: Aíksnupis (t. Eíksnupis), Béržupis, Burliókupis, Kač̌upis, Mõčkupis, Poškupis, Rõgupis, Sparvinupis, Šilupė, Tamõšupis, Vinkšnupỹs. Hydronym tohoto typu se hojně vyskytují i v jiných oblastech Litevské SSR. Některá z těchto dvoukmenových hydronym přítoků Šešupė a Jiesia nesou stejný název,
10 Srov. Ю. Бальчиконис, Названия литовских населенных пунктов от названий рек и озер, „Lingua Posnaniensis“, t. 7, Poznan, 1959, p. 240—252.
Existuje mnoho názvů sídel, které je třeba velmi obezřetně srovnávat s hydronymy podobného kořene. Například název obce Pentupiai v okolí Ąžuolų Būda v okrese Kazlų Rūda nemusí být odvozen od Penty: jednak se v tomto okrese v současnosti nenachází potok zvaný Penta (Pėnta se vyskytuje pouze v okrese Šakiai, asi 40 km od Pentupiai), jednak mohl název Pentupiai vzniknout hláskovou cestou z podoby Penkupiai, neboť v daném okolí se ve skutečnosti nachází pět malých potoků blízko sebe. Přesto se takový výklad podobá lidové etymologii a je třeba se domnívat, že Penkupiai vzniklo jinak: například jeden z těchto pěti malých potoků se mohl nazývat Pentupė, z čehož mohl vzniknout i název Pentupiai.
11 Viz K. Būga, Upių vardų studijos ir aisčių bei slavėnų senovė, „Tauta ir žodis“, kn. I, p. 37.
12 Viz K. Būga, tamtéž, p. 43, kromě toho srov. p. 14.
13 Viz P. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba, p. 125.
215
Page 4
např.: Bėržupis, Kiaulupė, Rūd upis jsou po 3, Juodupė, Mėckupis po 4, Vil kupis (Vilkupys) — 514.
Z těchto složených názvů je zajímavější první člen; kromě toho jsou svým způsobem zajímavé i variace druhého členu15, a zejména zakončení kmene členu upa (Lankupė). Lze se domnívat, že tyto složené hydronymy nejsou příliš staré; přesněji řečeno, starý zde není druhý člen. Že tomu tak skutečně může být, lze alespoň částečně usuzovat i z výše uvedeného příkladu Šešupė, jehož stará podoba snad zněla Šešuva.
Hydronym složených ze slovních spojení, tj. složených hydronym, je poměrně málo — mohli bychom uvést jen tyto: Barčių upėlis, Barsukyno upėlis, Mažoji Aukspirta, Palaičių upėlis, Paukštynių upėlis, Strepetinės upėlis. Takové hydronymy nejsou staré. Málo jich je také v jiných částech Litevské SSR. V Litvě je o něco více složených jmen jezer utvořených genitivní konstrukcí.
Ze složených hydronym, jejichž prvním členem je adjektivum s určitým tvarem, lze uvést téměř jen: Mažoji Aukspirta.
Mezi názvy přítoků Šešupė nebo Jiesia je předponových názvů jen málo. Výraznější a častější hydronymy tvořené předponami jsou pouze s předponou pa-, např.: Pabališkis, Pagrau žys, Pašiekštupis. Hydronymy tohoto kraje s jinými předponami zřejmě nejsou, vyjma pouhých dvou názvů s at- a už-, totiž: Atšlėtė, Užupis.
Název Ańtupelis je sice přízvukován cirkumflexem, ale snad je dvoukořenný a tvořený podobným způsobem jako např. Ančiupis.
Samostatně je třeba zmínit hydronymy tvořené příponami. Z konsonantických přípon vyskytujících se v názvech přítoků Šešupė a Jiesia lze uvést tyto: -i j a (Jotija, Orija, Reketija), -e i k a (Judreika), -e i k i s (Brideikis), -u k a s, -u k ė (Jiesiūkė, Judriūkė, Lembūdukas, Trumpūkas, Žasinūkas), -i š k i s, -i š k ė (Adverniškė, Bagdžiškė, Dūdiškis, Kiauliškė, Pabališkis), -k l ė (Kafklė), -l y s (Krioklys), -e l i s, -e l ė (Graižėlis, Novėlė, Žarstėlė, Želsvėlė), -ė l i s (Ežerėlis, Šešupėlis), -a m a s (Dótamas), -i m a s (Lydimas), -e n a (Bambenà), -m e n a (Šeimenà), -i n i s, -i n ė (Eglinis, Dóvinė, Kermušinis, Meškinis, Meškinė, Plaušinė, Stirninė, Stumbrinė, Šarinis, Vilktinis, Žagarinis), -i n a s (Gulbinas), -y n a s, -y n ė (Kermušynas, Klio kynė, Ruškynas), -o n a (Lieponà), -o n i s, -u o n y s (Jevónis, Girmuonys), -r ė (Jūdrė), -o r ė (Kalnórė), -s ė (Bálsė), -a š a (Lašąšà), -y t ė (Vasakýtė), -o t a s (Laukščiotas), -u t ė (Pentūtė), -a n t a (Šlavantà), -a n t ė (Kregždantė), -a i t i s (Keklāitis, Kumpupaitis, Nópaitis), -(s)vė (Raušvė), -u v a (Valčiuvà).
Vyskytují se také názvy stejného kořene s deminutivní příponou, totiž: Jiesia a Jiesiūkė, Jūdrė a Judriūkė, Keklys a Keklaitis, Nóva a Novėlė, Pentà a Pentūtė, Šešupė a Šešupėlis.
14 Opakují se samozřejmě i hydronymy utvořené jinými způsoby, např.: Gulbinas, Orija, Pentà, Rūdė.
15 Často má dokonce tentýž potok dvě souběžné podoby druhého členu: buď stejný rod, ale různé kmenové samohlásky, nebo různé rody, např.: Gėdup is a Gedupys, Ožkupis a Ožkupys, Skriaudupė a Skriaudupis.
216
Page 5
To je jen část typických přípon v názvech přítoků Šešupė a Jiesia. Samozřejmě se vyskytují také hydronyma, např.: Amalvė, Šeimena, jejichž přípona je vzácná nebo může být chápána a vykládána různě.
V některých pramenech se objevuje také Pentalė — pravostranný přítok Pentos II, která se vlévá do Pentos I, a ta do Novy16. Víme, že přípona -alė je, s výjimkou slov typu substantivum mobile, např. dreiskalius, -ė, žemaitská. Proto může být zanavický hydronym Pentalė, nejde-li o tiskovou chybu, zajímavým jazykovým faktem svědčícím o pozůstatcích někdejší blízkosti žemaitského a zanavického nářečí.
Zvláštní zmínku si zaslouží přípona -(i)ūtis v kapském hydronymu Smailiūtis (Pajevonys), která v obecných slovech nemá v této oblasti vůbec žádné protějšky. Nesetkali jsme se s ní zde ani v příjmeních.
Je třeba poznamenat, že kořeny a přípony hydronym v povodích Šešupė a Jiesia jsou až na velmi malé výjimky litevské nebo baltské. Nových jmen cizího původu nebo jejich prvků se vyskytuje jen několik, a to zpravidla pouze u malého potoka nebo takového, který zná jen málokdo, např.: Brazamōskas, Brōkinis, Reketkà (řídce) vedle Reketijos, Ute-linka. Jak již bylo uvedeno, část hydronym z této oblasti je indoevropského původu, ačkoli etymologie některých, například Šeimenos, může být vykládána různě17. Mnohá hydronyma jsou také novějšího původu. Takových je snad nejvíce mezi výše uvedenými dvoukořennými hydronymy s druhou složkou -up-.
Značná část názvů řek a potoků v povodích Šešupė a Jiesia souvisí svým významem nebo původem s různými vlastnostmi koryta, břehů či vody, podle nichž lidé tyto řeky tak či onak pojmenovali. Mezi tyto vlastnosti a rysy a podle nich utvořená hydronyma patří například:
a) barva vody: Juodupė, Juodupis, Raudenyčia, Rausvė, Rūdė, Skāistis; sem patří také Kirsnà, které ve staropruštině znamenalo „Černou, Černý potok“;
b) říční (vodní) proud a tok — způsob proudění: Jūdrė, Judriū-kė, Grāužė, Grāužupis, Krioklys, Kriokupys;
c) velikost, hloubka nebo celkový tvar řeky: Didupis, Ežerėlis, Prūdupėlis, Smailiūtis, Trumpūkas;
Je samozřejmé, že tyto vlastnosti, například barva vody, mohou záviset také na říčním dně, takže vznik hydronym na základě zde uvedených vlastností někdy nelze jednoznačně spojovat pouze s jednou z nich; například hydronymu
16 Například viz M. Lasinskas, J. Macevičius a J. Jablonskis, Lietuvos TSR upių kadastras, díl 1, Vilnius, 1959, s. 188. V této publikaci se vyskytuje také více názvů, které neodpovídají současným údajům lidového jazyka, například Rokupė.
17 Viz Die altpreussischen Ortsnamen gesammelt und sprachlich behandelt von G. Gerullis, Berlin und Leipzig, 1922, s. 251; P. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba, s. 233; A. Vanagas, Akmena, Lašmuo ir kiti panašios darybos upėvardžiai, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, sv. 4, Vilnius, 1961.
217
Page 6
Rūdupis bychom mohli spojovat nejen s vlastností jeho dna, ale i s barvou vody; Geležynupis, Geležūpis nejen s dnem řeky, ale i s teplotou vody; nebo lze například názvy řek Krioklys, Kriokupys považovat za zvukomalebné, neoddělitelně spjaté také se silou proudu a toku.
Existuje také značné množství názvů řek odvozených od názvů různých stromů a rostlin, ptáků, šelem, domácích zvířat, ryb, hmyzu a dalších živých tvorů, např.:
e) hmyzu a dalších živočichů: Blūsupis, Dėlupis, Vaŕliaupis, Vėžupis.
Pokud jde o vznik názvů řek spojený s fyzickými či jinými vlastnostmi řeky nebo potoka, je třeba říci, že se mohou vyskytovat řeky a potoky, jejichž názvy dnes nemusí odpovídat jejich fyzické či podobné skutečnosti, nebo jí dokonce mohou zcela odporovat; například přítoky Novy a Pilvė Didupis a Didžupis jsou zcela malé potoky. Nebo například Blūsupis se tak pravděpodobně nazývá proto, že je malý.
Mezi přítoky Šešupė a Jiesia se vyskytují takové, které dostaly názvy také podle osobních jmen (nejčastěji příjmení) nebo názvů míst (vesnic apod.), např.: Močkupis, Pračkūpis, Švedupys, Tamošupis. Již z těchto několika příkladů vidíme, že jsou dvoukořenné a jejich druhou složkou je kořen up-. Názvů řek tohoto původu není mnoho a pravděpodobně nejsou staré.
Je třeba zdůraznit, že mezi názvy řek v povodích Šešupė a Jiesia je asi 50 takových, které se nevyskytují v jiných částech Litevské SSR ani mezi názvy přítoků jiných povodí. Většinu z nich a ty významnější zde uvedeme, a to: Aistą, Aukspirta, Dōvinė, Gazdą, Ūglė, Jevōnis, Jotiĭa, Jōtupis, Keklys, Keklaitis, Krosną, Laukščiōtas, Nėnupė, Nōva, Novėlė, Pāikis, Pentā, Pentūtė, Pilvė, Sasna, Sūduonia, Sėdvyga, Šeimenā, Šiulė, Tūrupis, Vaňdupė, Vasakytė, Viemuonia, Višakis, Žarstėlė.
K tomu by bylo možné připojit také takové z hlediska práce zajímavější, jedinečné názvy řek v Litevské SSR, jako jsou Vabalkšnė, Vilkauja, ačkoli se jejich kořeny mohou opakovat i v jiných toponymech.
Z méně zajímavých hydronym je třeba zmínit taková antroponymická hydronyma povodí Šešupė, jako jsou: Milupė, Noreikupė, Tamošupis a další, která se také nikde jinde nevyskytují.
Další velkou skupinou hydronym jsou taková, jimiž se označují nejen přítoky povodí Šešupė a Jiesia, ale také přítoky jiných řek Litevské SSR. Z těchto hydronym, která se na území Litevské SSR opakují dvakrát, třikrát nebo vícekrát, jsou zajímavější například: Balsė, Gulbinas, Jūdrė, Jārė (: Jūria — Tauragės raj.), Juodupė, Orijà, Siesartis, Šaltupis, Širvinta, Švent-
218
Page 7
řeka (Šventupis), Vėžupis (Vėžupis), Vinkšnupis, (Vinkšnupis, Vinkšnupys). Z těchto jsou patrně nejpočetnější (po několika desítkách) Juodupė (Juodupis) a Šalupis.
Existují názory18, že názvy vodních toků, které se často opakují, vykazují známky stáří, tento názor však neplatí pro všechny názvy, zejména názvy přítoků v povodích Šešupė a Jiesia. Lze se domnívat, že mnohé názvy přítoků Šešupė a Jiesia, které se naopak nikde jinde na území Litevské SSR neopakují (ačkoli některé z těchto hydronym mohou mít podobné protějšky v jiných baltských jazycích), patří k nejstarším. Srovnejme výše uvedené názvy řek, např.: Aistą, Gazdą, Jotiją, Keklįs, Pentą, Sūduonią, Šeimeną a další.
Není se skutečně čemu divit, že existuje řada hydronym známých ve více než jedné oblasti Litevské SSR, jak říká K. Būga: takové názvy, i když ne všechny, jsou dosud zároveň buď obecnými slovy, nebo odvozeninami od obecných slov19. Některá hydronyma mohou být navíc přinesena odjinud. K. Būga za taková považuje například řeky v oblasti Suvalkai Širvirta a Siesartis. Podle něj je starou domovinou těchto hydronym východní Litva, jak říká — Vilniuská země, kde dodnes jsou Širvintā a Siesartis20.
Pozornost je třeba věnovat také přízvuku v názvech řek.
V přízvuku říčních názvů se oproti obecným podstatným jménům zachovaly některé archaické rysy. Například se zachoval starobylý akut v zdrobňovacích příponách říčních názvů -aitis a -ytė; v obecných podstatných jménech se tyto přípony v tomto kraji obvykle vyslovují již s cirkumflexem; srovnejme například říční názvy Keklaitis, Kumpupaitis, Vasakytė a obecná podstatná jména kepalaitis, vežimaitis, mergytė, žuvytė. Starobylý přízvuk říčních názvů je patrný také z toho, že některé z nich, například ty s příponou -inė, jako Dóvinė, Žvikinė, mají přízvuk na kořeni, nikoli na příponě.
Starší lidé vždy vyslovují s akutem takové říční názvy jako Gráužė, Páukis, Pilvė, Váiliškas, zatímco mladší lidé někdy již s cirkumflexem, např. Pilvė21.
U říčních názvů se vyskytují nejen tvarové, ale i přízvukové dvojtvary a varianty. Například složené říční názvy utvořené s druhou složkou, slovem upis, mají dvojí přízvuk: na první i druhé složce, přesněji — a) na kořeni nebo příponě prvního slova, b) na kořeni druhého slova. Z těch, které mají přízvuk na kořeni, případně někdy na příponě prvního slova, lze uvést např.: Gražupis, Girnupis, Klamupis, Skriāudupis, Sparvinupis, Šiekštupis, Tamošupis, Tūrupis, Vilkupis, Vỹžupis. Říčních názvů s přízvukem na kořeni druhého slova je méně; lze uvést např.:
18 Srov. R. Schmittlein, cit. dílo, s. 76.
19 Viz K. Būga, Studie o názvech řek a starobylost Aistů a Slovanů, „Tauta ir žodis“, kn. I, s. 16. Lze se také domnívat, že všechna místní jména vznikla z obecných slov nebo osobních jmen.
20 Viz K. Būga, tamtéž. Pramen východní Širvinty se nachází v okrese Nemenčinė, Siesarties v okrese Molėtai; obě řeky se vlévají do Šventoji.
21 Známy jsou samozřejmě i podobné názvy řek s přízvukem na konci slova již od starověku, např. Graižė.
219
Page 8
Geležupis, Gražupis, Obelupis, Sakalupis, Samanupis. Zřejmý důvod tohoto dvojího přízvukování zřejmě nelze určit. Někdy se dvojím způsobem přízvukují dokonce i tytéž hydronymy (tentýž potok nebo jiný potok téhož jména), např.: Akmenupis a Akmenupis, Vėžupis a Vežupis. První přízvukování je zřejmě starší. Přízvukování může kromě toho souviset i se slovotvorbou.
Příklady kolísání přízvuku se vyskytují i v jiných případech, například: a) různé místo přízvuku a přízvukový typ: Jūdrė a Judrė, Orijà — gen. Orijos a Orijõs (srov. Jotijà, Jotijõs); b) rozdílná intonace, např.: Naũsupė a Náusupė (vzácně). Klesavá intonace je zde patrně novější a vznikla snad vlivem nářečí či z jiných příčin.
Jednou z nejobtížnějších a nejzapeklitějších otázek v názvech přítoků Šešupė a Jiesia je vztah nářečních prvků a a e na začátku slova. Tato otázka je zvláště aktuální při normování místních a vodních názvů, a proto je zde třeba značné obezřetnosti. Například zanavský hydronymum Álnupio nelze převést na Elnupį, protože: zaprvé, Zanavikové převádějí spisovné počáteční a na e — říkají například ekėčios, ekmuõ, s tímto hydronymem však tak nezacházejí; zadruhé, nemají slovo elnias, nýbrž mu říkají briedžiu; zatřetí, tento hydronym může ve skutečnosti obsahovat i starobylý kořen al-, doložený také v jiných názvech řek a jezer, např.: Alnà (potok v okrese Lazdijai), tamtéž jezero Al̃nas22; srov. také Álnis (jezero v okrese Molėtai), tamtéž Álnės upėlis.
Že i v jasných případech dochází k nejasnostem ohledně počátečního a a e, zjevně ukazují případy, kdy jsou dva přítoky téhož jména někdy zapisovány dvěma způsoby: některé normativní slovníky s ohledem na nářečí uvádějí například Álksnė i Elksnė23. Ačkoli se v kapsovském nářečí, kde jsou oba tyto hydronymy známy, skutečně vyslovují dvěma způsoby, totiž v kapsovské II (Kapsukas aj.) — Álksnė, zatímco v některých oblastech kapsovské I, například u Pilviškiai, — Elksnė, zdá se však zřejmé, že ve spisovném jazyce by mělo být pouze Álksnė.
Zajímavý je kapsovský hydronym Aistà. Dnes se jej nikdo neodvažuje převést na Eistą, a proto by se ani název vesnice, odvozený od něj, Aistiškių neměl měnit na Eistiškius, jak to činí některá vydání24. Ačkoli se v té části kapsovského nářečí, kde je Aistà nejznámější, spisovné e mění na a, otázku vztahu a a e v místních názvech s tímto kořenem není tak snadné vyřešit, a proto nelze považovat nářeční podoby Aistõs a zároveň i Aistiškių za nesprávné. Srov. například také Aisė (potok v okrese Kretinga), Aisetas (jezero v okolí Labanorasu) aj.25.
22 Hydronymum Alnà považuje K. Būga (viz jeho Lietuvių kalbos žodyną, sešit I, s. 63) za jotvingské.
23 Žr. Lietuvių kalbos rašybos žodynas, Kaunas, 1948, p. 384, 393. Be to, ypač nevykusiai daroma, rašant upėvardį Elksnė, o iš jo kilusį ten pat esantį gyvenamosios vietos vardą — Alksnėnai.
24 Viz například Lietuvos TSR administracinis-teritorinis suskirstymas, Vilnius, 1959 m., s. 687.
25 Podrobněji viz K. Būga, Lietuvių kalbos žodynas, sešit I, s. 24, 25; B. Savukynas, Ežerų vardai, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, sv. 3, s. 292.
220
Page 9
Existují i další obtížněji vysvětlitelné jevy, snad související s nářečím, například se vždy vyslovuje a píše Yglė (potok v okrese Kapsukas), avšak — Igliūka ir Igliškėliai (názvy tamních sídel)26
Zde probírané názvy řek jsou pouze v jednotném čísle. Obecně je množné číslo v názvech řek poměrně vzácné. Častěji se vyskytuje v názvech jezer.
Bylo by možné a samozřejmě by bylo třeba zde uváděné názvy řek probrat a zkoumat mnohem podrobněji a také z některých dalších hledisek; autor však chce především, nakolik to bylo možné, zveřejnit alespoň samotný materiál co nejpodrobněji a nejúplněji. K tomuto účelu se zde připojuje abecední seznam přítoků Šešupė a Jiesia — slovníček.
Zahájením zveřejňování takového či podobného materiálu o hydronymech, a zejména vydáním soupisu názvů řek a jezer, vznikne dobrý základ pro hodnotná a významná vysvětlení i široké závěry. Takový je, jak lze předpokládat, racionální postup toponymické práce a výzkumu.
Slovníček obsahuje více než 400 názvů řek a potoků. Asi 50 řek a potoků má opakující se názvy, např.: Juodupė, Rūd-upis, Skriaudupis, Vilkupis aj.; názvů s různými kořeny je tedy asi 350, z nichž největší část náleží do povodí Šešupė a pouze malá část — asi 30 názvů — patří řekám a potokům v povodí Jiesia.
Tento slovníček byl sestaven především na základě místopisného materiálu uloženého v Ústavu litevského jazyka a literatury (kartotéce a seznamech), shromážděného z lidové řeči. Značnou část tohoto materiálu zapsal sám sestavovatel slovníčku, který jej začal sbírat před 25 lety. Údaje o tom, do které větší (starší) řeky se řeky a potoky uvedené ve slovníčku vlévají, byly stanoveny především na základě údajů zmiňovaného materiálu a „Katastru řek Litevské SSR“27. U části potoků, zejména drobných, se nepodařilo určit, kam se vlévají, ani je jinak lokalizovat. Ve slovníčku se autor snažil, nakolik to bylo možné, uvést přízvukovou pozici a intonaci či přízvukový typ, avšak u všech názvů se nepodařilo zjistit ani určit přízvuk či jiné údaje, přestože se v poslední době dotazoval několika mluvčích nářečí a využíval i různé jiné prameny28. Některé menší potoky, jejichž názvy byly zapsány dříve, dnes v důsledku meliorací či podobných příčin zanikly. Často se již neznají ani jejich názvy, a proto je nyní téměř nemožné ověřit je u mluvčích nářečí.
Zde se omezujeme pouze na názvy současných i zaniklých řek a potoků na území Litevské SSR. Názvy řek a potoků z povodí Šešupė, které se nacházejí v Kaliningradské oblasti a na území Polské lidové republiky, do slovníčku zahrnuty nejsou. Z těch známějších lze uvést například z Kaliningradské oblasti: Aiksnupė, Bālupė, Bādūpė, Dirvōnupė, Ežerūpė, Liepond, Lėpupė, Prūdūpė,
26 O některých dalších nářečních rysech viz poznámky ve zde připojeném slovníčku.
27 Srov. M. Lasinskas, J. Macevičius a J. Jablonskis, Lietuvos TSR upių kadastras, Vilnius, 1959, d. I.
28 Např. M. Paškevičiūtė, Kalvarijos rajono vietovardžiai, diplomová práce, 1960 (rukopis na katedře litevského jazyka Vilniuské státní univerzity V. Kapsukase). Práce obsahuje velmi málo názvů řek a potoků a i ty jsou zapsány ne příliš dobře.
221
Page 10
Raušvė, Skūrupė, Vėžupė; Polské lidové republiky: Juodupė, Peisė, Vižainė.
Je samozřejmé, že slovníček si nečiní nárok na zcela úplný a přesný seznam řek a potoků dané oblasti. Některé zde uvedené názvy, jak již bylo zmíněno, dosud nebyly definitivně objasněny. Část hydronym zaznamenaných v toponymické kartotéce Ústavu litevského jazyka a literatury, například Arkliūnykė (Šilavotas), nebyla do slovníčku zařazena, protože vzbuzuje tu či onu pochybnost. Tento slovníček i seznam bude možné v budoucnu rozšiřovat a zpřesňovat. Další materiál bychom mohli najít zejména v odlehlejších místech. Že tomu tak skutečně může být, dokládá i nedávná zpráva v tisku o potocích v lese Mikolava, který spravuje lesní revír Ąžuolų Būda v okrese Kazlų Rūda; píše se v ní: „Místní lidé si je (tj. potoky — J. S.) nepletou. Všechny mají jména: Šaltinbalis, Klevelių, Širvintos, Alkšnės, Lukošbalių, Gylės, Vabalkšnės a další potoky“29.
Ve slovníčku je nejprve (v I. sloupci) uveden název řeky či potoka v nominativu, obvykle s vyznačeným přízvukem, a je uvedeno (ve II. sloupci) jeho přízvukové paradigma. Jak již bylo zmíněno, u některých názvů, zejména menších toků, se nepodařilo přízvuk ani přízvukové paradigma zjistit. Dále se podle možností uvádí lokalizace řeky či potoka: a) z které strany (d. — pravé, k. — levé) a do které větší (mohutnější, starší) řeky se vlévá (III. a IV. sloupec), b) některé bližší místo (město, městečko, okolí, vesnice), kolem něhož řeka či potok teče, nebo kde je jeho název známější, slýchaný a zaznamenaný. Zkratkami, jejichž seznam je uveden zvlášť, se obvykle označuje větší sídlo; u názvů některých potoků, zejména menších, se navíc uvádí i název vesnice. Nepodařilo se zde dosáhnout vysoké přesnosti ani jednotnosti.
V posledním (VI.) sloupci se někdy uvádějí jednotlivé poznámky různého druhu (samozřejmě by jich mělo být více). Kromě toho, pokud se nějaký název v lidovém úzu ustálil v nářeční podobě, která je v literatuře méně známá, někdy se do slovníčku zapíše i tato podoba, v poznámkách (VI. sloupec) se však odkazuje na podobu spisovného jazyka, například: Overupelis viz Vóverupelis. Do slovníčku se však nezařazují:
a) zcela zřejmé, pravidelné a všeobecně známé fonetické nářeční podoby, například: Aglinis, Ekmenupė, Elksnė;
b) některá zkreslení tvarů a přízvuku, například: Suduonia, Šūduonia.
Vyskytující se variantní podoby se obvykle zapisují jako samostatná hesla. Podoby užívané severněji nebo nevhodné pro spisovný jazyk se většinou odkazují na základní podoby, avšak o přísnější normativní úpravu se zde neusilovalo — snahou bylo pouze tak či onak zaznamenat samotná fakta.
29 G. Isokas, „Tiesa“, 1961. III. 1.
222
Page 11
Povodí Šešupė
Page 12
II. SLOVNÍČEK NÁZVŮ ŘEK A POTOKŮ V POVODÍ ŠEŠUPĖ A JIESIE
Název řeky či potoka | Přízvukový typ | Břeh ústí | Do čeho ústí | Některá bližší lokalita | Poznámky | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6
Vabal(k)šnė 2 levý přítok Pilvė ĄžB. Srov. Vabal(k)šnė-Pavobelkė Kad.
Vailiškas 1 Žal. Tak se nazývá Širvinta II u vesnice Vailiškiai
Vaiponė 2 Viz Vaiponia
Vaiponia 4 levý přítok Gazda Klvr., Vaiponiškiai
Vaitiekupis 1 př. Aukspirta I Snt., Vaitiekupiai
Vaitupė 1 př. Vandupė Grš., Kubiliškė
Vaitupis 1 Viz Vaitupė
Valčiuvà I 3b ves. Sasna Ss., Tautkaičiai
Valčiuvà II 3b ves. Šešupė Igl., Kuktai
Valkupis 1 ves. Lenkupys Lkš., Zypliabūdis
Vandupė 1 ves. Šešupė Br.
231
Page 21
Lentelės tęsinys
1 2 3 4 5 6 Varliaupis 1 Pjv., Ėglupiai Varnupelis 1 lev. Dovinė Ldvn., Varnupis Vasakytė 1 Slavanta Ss., Pavasakė Srovnej Kad. Vasakė Vasakūtė 2 Viz Vasakytę Velniadaubė 1 Širvinta I Alvt., Dailučiai Velnupis 1 ves. Šešupė Köl., Slv. Vėmbrė 2 lev. Seimena VIkv., Pavembriai Vešnė 2 lev. Širvinta I Alvitas, Versnupiai Versnupė 2 Viz Versnė Vėrupis 1 ves. Višakis KzR., Bagauskai Vėžupis I 2 ves. Rausvė I Kt., Navininkai Vėžupis II 1 ves. Milupė Žvr., Pavengrūpiai Vyčius 4,2 ves. Jiesia Grl., Margininkai Viemuonė 2 Viz Viemuonia Viemuonia 3a lev. Jiesia Skrd. Vijūnupis 1 ves. Širvinta I Kbr., Slibinai Vikšrupis 1 Orija I Šk., Prūseliai Vilkaujā I 3b ves. Seimena VIkv. Vilkaujā II 3b ves. Seimena VIkv., D. Selviai Protéká kolem železniční stanice Vilkabalė 1 Juodupė I Žal. Vilktinis 2 lev. Penta III Snt., Pavilktiniai Vilkupis I 1 lev. Siesartis Lkš., Vilkupis Vilkupis II 1 lev. Penta I Grš., Pentiškiai Vilkupis III 1 Silupė II Ikš., Akėčiai Vilkupis IV 1 lev. Seimena Žal., Vilkupiai Vilkupys 3b Viz Vilkupis IV Vingelupis Snt., Kiaunupiai Vingrė lev. Šešupė Kad. Srovnej Vingrupis Vingrupis I 1 ves. Seimena Žal., Vilkupiai Vingrupis II 1 ves. Milupė Žvr., Pavingrupis Taria a Vengrūpis, Pavengrūpiai Vinkšnupys 3a lev. Nova Jnk., Vinkšnupiai Viršrūdė 1 Višakis KzR., Kardokai Višakis 1 ves. Šešupė VšR. Višakūtis (2) Plv., Jurkšai Vyžupis 1 lev. Šešupė Klvr., Akmenynai Voverupelis 1 Sasna Ss., Barsukinė Taria Overupelis: overė Zalburgis 1 Nova Grš., Mureikai Zanyla 2 lev. Širvinta I Pjv., Kletkininkai Zebrys 4 Slavanta Gdl., Skėšbalai Zomč(ia)upelis 1 Jiesia Igl., Zomčinė Žagarinis 2 Brt., Daukšaičiai Žarstėlė 2 ves. Jiesia Šil. Srovnej Zorstrata Kad. Žąsinukas 2 Ančiupis Šil., Liepalotas Želsvėlė 2 ves. Šešupė Ldvn., Paželsviai Žydgrabė 1 Šešupė Kps. Žilupis 1 Rausvė I Gž. Žiogas ves. Bartupė Kad. Žiogys 4 VIkv., Kisiniškiai
232
Page 22
Lentelės tęsinys
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6
Žolupis | 1 | | Lenkupys | Lkš., Akėčiai
Žvikine | 1 | lev. | Siesartis | Lkš., Žvikinei
Žvirblupis | 1 | | Višakis | Jnk., Karališkė
Žvirgždė | 2 | lev. | Šešupė | Šn., Bebrininkai
Žvirgždukas | 2 | lev. | Žvirgždė | Šn., Oželiai
ZKRATKY
Alk. — Alksnėnai, okres Vilkaviškis.30
Alvt. — Alvitas, okres Vilkaviškis.
ĄžB. — Ąžuolų Būda, okres Kazlų Rūda.
Bg. — K. Būga.
Bgt. — Bagotoji, okres Kazlų Rūda.
Br. — Barzdai, okres Vilkaviškis.
Brt. — Bartninkai, okres Vilkaviškis.
Būbl. — Būbleliai, okres Šakiai.
d. — pravý, pravá.
Dkš. — Daukšiai, okres Kapsukas.
dv. — bývalý dvůr.
ež. — jezero.
Gdl. — Gudeliai, okres Prienai.
Gl. — Gelgaudiškis, okres Šakiai.
Graž. — Gražiškiai, okres Vilkaviškis.
Grl. — Garliava, Kaunaský okres.
Grš. — Griškabūdis, Šakiai.
Gs. — Geistarai (Didvyžiai), Vilkaviškis.
Ig. — Igliauka, Kapsukas.
Igl. — Igliškėliai, Kapsukas.
Iš. — Išlaužas, Prienai.
Jnk. — Jankai, Kazlų Rūda.
k. — levý, levá.
Kad. — Katastr litevských řek, díl 1, Vilnius, 1959.
Kbr. — Kybartai, Vilkaviškis.
Kdl. — Kiduliai, Šakiai.
Klvr. — Kalvarija.
km. — ves.
Kps. — Kapsukas (Marijampolė).
Krsn. — Krosna.
Kt. — Keturvalakiai, Vilkaviškis.
KzR. — Kazlų Rūda.
Lbv. — Liubavas, Kalvarijos.
Ldvn. — Liudvinavas, Kapsuko.
Lkš. — Lukšiai, okres Šakiai.
Lzd. — Lazdijai.
mš. — les.
Nm. — Kudirkos Naumiestis, okres Šakiai.
Pjv. — Pajevonys, okres Vilkaviškis.
Plk. — Plokščiai, okres Šakiai.
Plv. — Pilviškiai, okres Vilkaviškis.
pvd. — příjmení.
30 Dále se tato zkratka v seznamu zkratek již neuvádí.
233
Page 23
Ras. — Rasiai, okres Kalvarija.
Rdm. — Rudamina, okres Lazdijai.
Iš. — písemné prameny.
Pns. — Punsk (Polská lidová republika).
Sdr. — Sudargas, okres Šakiai.
Skrd. — Skriaudžiai, okres Kazlų Rūda.
Škv. — Slavikai, okres Šakiai.
Smn. — Simnas, okres Alytus.
Snt. — Sintautai, okres Šakiai.
Ss. — Sasnava, okres Kapsukas.
Šil. — Šilavotas, okres Prienai.
Šk. — Šakiai.
Šn. — Šunskai, okres Kapsukas.
t. — vyslovuje, nářečně.
Ūt. — Naujoji Ūta, okres Prienai.
VIkv. — Vilkaviškis.
Vrb. — Virbalis, okres Vilkaviškis.
VšR. — Višakio Rūda, okres Kazlų Rūda.
Všt. — Vištytis, okres Vilkaviškis.
Vv. — Veiveriai, okres Kazlų Rūda.
Žal. — Žalioji, okres Vilkaviškis.
ŽD — P. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius, 1941.
Žvr. — Žvirgždaičiai, okres Šakiai.
PŘÍTOKY ŘEK ŠEŠUPĖ A JIESIA
I. SENKUS
Shrnutí
Článek se skládá ze dvou částí: I. přehledu názvů z hlediska jazykovědy, II. slovníčku názvů řek a potoků v povodí Šešupy a Jesji.
V první části je podán systematický přehled nejdůležitějších názvů řek a potoků v povodí Šešupy a Jesji z hlediska jazykovědy. Nejstarší a nejzajímavější názvy jsou následující: Aista, Gazda, Jotija, Jūrė, Keklys, Kirsna, Nova, Orija, Penta, Pilvė, Sasna, Siesartis, Sūduonia, Šeimena, Vilkauja a další. Například kořen Siesartis se srovnává se staroindickým sisarti „teče, běží“, Kirsna se staropruským slovem kirsnan „černý“.
Je třeba poznamenat, že kořeny a přípony názvů řek v povodí Šešupy a Jesji jsou až na velmi málo výjimek litevské nebo baltské.
Ve slovníčku je uvedeno více než 400 názvů řek, z nichž přibližně 350 má různé kořeny.