LIETUVIŲ KALBOS GRAMATIKOS TYRINĖJIMAI

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

ČASOVÉ KONSTRUKCE V SOUČASNÉ LITEVSKÉ SPISOVNÉ ŘEČI S AKUZATIVEM

A. RUZĖ

Úvod

§ 1. Základní významy časového akuzativu ve starých litevských písemnostech a v hovorovém jazyce vyzdvihlo již více než jednoho lingvista¹. Jejich tvrzení jsou v mnoha případech platná i pro současný spisovný jazyk. Nejvíce informací o významech a užívání časového akuzativu v současném spisovném jazyce nacházíme v díle J. Jablonskise „Pády a předložky“² a v akademické gramatice³.

V uvedených pracích se časový akuzativ probírá jako jeden z významů akuzativního pádu.

V tomto článku se nebudeme zabývat časovým akuzativem jako samostatným významem akuzativního pádu, nýbrž časovými konstrukcemi⁴ utvořenými s akuzativním pádem. Pokusíme se objasnit gramatickou strukturu a lexikální stavbu časových konstrukcí s akuzativem, jejich významy, závislost významů na gramatických a lexikálních vlastnostech konstrukce a tendence v užívání těchto konstrukcí.

§ 2. Časové konstrukce s akuzativem jsou v současném spisovném jazyce ve srovnání s konstrukcemi utvořenými s jinými pády nejproduktivnější a užívají se nejintenzivněji. Mají také nejvíce významů. Lze rozlišit čtyři základní významy časových konstrukcí s akuzativem: 1) časový okamžik nebo období děje, 2) trvání děje, 3) dobu trvání výsledku děje a 4) frekvenci děje. Konstrukce s těmito významy mohou mít navíc další odstíny vyplývající z jejich gramatické struktury či lexikální stavby.

Rozdíly ve významech časových konstrukcí s akuzativem obvykle určují tyto nejdůležitější faktory: 1) slovesný vid slovesa, které tvoří hlavní člen konstrukce, 2) lexikální význam podstatného jména, které tvoří závislý člen, 3) gramatické a lexikální vlastnosti přívlastek, který se pojí s akuzativem podstatného jména, 4) konstrukce

¹ A. Schleicher, Litauische Grammatik, Prag, 1856, p. 262—264; F. Kurschat, Grammatik der littauischen Sprache, Halle, 1876, p. 380—382; E. Fraenkel, Syntax der litauischen Kasus, Kaunas, 1928, p. 161—163.

² J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, t. I, Vilnius, 1957, p. 617—621.

LTSR MA Lietuvių kalbos ir literatūros institutas, Lietuvių kalbos gramatika, t. I, Vilnius, 1964, p. 197—199.³

Časovými konstrukcemi se zde označují slovesná slovní spojení vyjadřující časové vztahy.⁴

85

tvar akuzativu čísla, v níž je podřízeným členem podstatné jméno. Ne vždy hrají všechny tyto činitele stejnou roli. V některých případech je důležitější jeden z těchto činitelů, v jiných zase jiný.

I. Konstrukce vyjadřující okamžik nebo období děje

§ 1. Význam okamžiku nebo období děje je určen dějem slovesa, které tvoří hlavní člen konstrukce. Okamžik děje se vyjadřuje konstrukcemi, jejichž hlavním členem je dokonavé sloveso. Děj vyjádřený slovesem nastává v určitém časovém okamžiku pojmenovaném podstatným jménem.

Kastulis Narvilas přijel do Vilniusu o půlnoci, hladový. VaižgRR II 72. Ráno se všechny babky rozutekly. ŽemR I 100. V neděli, v předvečer zkoušek, přišla matka. AvyžĮSK 126. Na jaře se bratranec Jurgis Šauklys, který přijel na prázdniny, zastavil u nás na návštěvě. SimonNTP 308.

Období děje se vyjadřuje konstrukcemi, jejichž hlavním členem je nedokonavé sloveso. Jak dlouho děj trvá, není přesně řečeno: může probíhat kratší či delší dobu, nebo po celou dobu označenou podstatným jménem.

Karusė plakala v noci, zabořená do těžkého polštáře z koudelného plátna. Gud-GuzR I 26. V neděli mrholilo. MačAD 86. Vždyť ptáci nic jiného neumějí než pípat, a v zimě musejí hladovět. BalčAP 184. V létě se vlnila zlatá obilná pole. MarcBR 148.

V ostatních ohledech se tyto konstrukce blízkého významu neliší, proto se zde probírají společně. Jen v příkladech se nejprve uvádějí konstrukce vyjadřující okamžik děje a poté na novém řádku konstrukce vyjadřující období děje.

§ 2. Podřízeným členem konstrukcí vyjadřujících okamžik nebo období děje je vždy akuzativ jednotného čísla podstatného jména.

Tyto časové konstrukce se tvoří s podstatnými jmény, která mají poměrně vyhraněný lexikální význam. Obvykle se užívají názvy částí dne, dnů v týdnu, ročních období, jednotek času a neurčitého množství času. Poměrně zřídka se vyskytují konstrukce tvořené podstatnými jmény jiného časového významu.

Konstrukce tvořené podstatnými jmény označujícími jednotky času nebo neurčité množství času mají vždy strukturálně nezbytný přívlastek. Konstrukce stejného významu, tvořené podstatnými jmény z ostatních výše uvedených sémantických skupin, mohou být s přívlastkem i bez něj.

§ 3. V současném spisovném jazyce jsou velmi produktivní konstrukce vyjadřující okamžik nebo období děje, jejichž podřízeným členem je akuzativ názvů částí dne, dnů v týdnu a ročních období bez přívlastků. Bez přívlastků se někdy užívá také některé podstatné jméno jiného časového významu.

Ráno přijelo do předkostelí mnoho vozů. ŽemR III 355. Kolik se toho ve dne poseče, tolik se musí v noci posekat. KatkR 91. O půlnoci všechny vyburcoval ze spánku. Gs. Konečně v poledne dorazili k velkému, bahnitému močálu. VienR IV 24. V pondělí, někdy v úterý, se znovu vracel domů až do následující soboty. Myk-PutR III 256. Na jaře uhynula jedna kráva, teď druhá. Řr. Na podzim dostal Bartkus dopis od syna. MarcBR 157. Uprostřed léta přišel za Andriu-

86

což, našel ho ležícího. GričŽ 240. Stávalo se, že když jsem přijel domů, přišli za mnou ve svátek poslechnout si novinky. BilR I 104.

Noční ptáci přes den spí. Jnš. Dobře vím, co znamená v noci hledat cestu ke svému břehu. MiežSA 163. S kým ses ráno u domu šeptal přes plot? SruogR III 10. V poledne, sedíš-li někde pod hrušní, čteš, něco si píšeš a protahuješ se na slunci. VienR VII 40. Vilius chce v úterý nebo ve středu sklízet letní obilí. SimonR V 13. V pondělí se půjdeme podívat. SimonNTP 224. Jeho pokoje, v létě nevětrané a v zimě nevytápěné, stály dlouhou dobu zaplněné všelijakým nepotřebným nářadím. Myk-PutR IV 9. V zimě nosíval kalhoty z hrubého sukna a černý, odřený kožich. KrėvRg 171. V době největší práce se činí staří i mladí. Grl.

§ 4. Velmi časté jsou konstrukce vytvořené s akuzativem jednotného čísla podstatných jmen kartas, sykis. Akuzativ těchto slov vyjadřuje velmi obecný, neurčitý čas⁵. Svým významem a funkcí se akuzativy těchto slov blíží příslovcím⁶.

V konstrukcích s akuzativem kartas, sykis v uvedeném významu bývá hlavním členem zpravidla tvar slovesa v minulém čase jednorázovém.

Ale tu jednou přišli lidé, uchopili len za vrcholky a vytrhli ho i s kořeny. BalčAP 24. Jednou se dokonce nabídl, že ho doprovodí, ale neumí ani slovo lidsky vyslovit. Grušk 122. Damijonovi jednou spadla na čepici taková „raketa“. SajK 111.

Jednou stáli oba u jezera Vlčí oko a dívali se na borový les. VenclR II 50. Byl jednou jeden starý rybář. BalčTVN₁ 9.

Občas se vyskytují konstrukce, jejichž hlavním členem je tvar slovesa v přítomném čase.

Jednou se vracíme z kostela — a na dvoře stojí kůň. ŽemR IV 314.

Tvar přítomného času však v takových případech vždy označuje děj minulý. Konstrukce s akuzativem podstatných jmen kartas, sykis v uvedených významech se v současné spisovné litevštině bez rozvíjejících výrazů netvoří s tvary sloves v minulém opakovaném ani budoucím čase.

Konstrukce s akuzativem slov kartas, sykis označují velmi neurčitý okamžik nebo období děje. Proto se často rozvíjejí dalším pádem podstatného jména, pádem s předložkou nebo příslovcem, které čas děje upřesňuje.

Jednou na podzim jsem dohnal v Burbiškách voly při orbě úhoru. BilR I 178. Jednou se vrátil po prudké bouřce. SajJ 48. Jednou při přestřelce zranili velitele roty (tsp). Ale já jsem to nevydržel a jednou jsem se v noci vyplížil na pastviny. BaltPV I 91.

Jednou jdu navečer na statek a potkám žebráka (rš). Jednou o přestávce se potloukám s kamarády a na dvoře najdu nedopalek cigarety. SruogR V 169.

Konstrukce s výrazy kartą, sykį jsou však i bez takových rozvíjejících slov úplné.

§ 5. Akuzativ podstatných jmen se nejčastěji pojí s fakultativními rozvíjejícími výrazy — podstatnými a přídavnými jmény, číslovkami, zájmeny a příčestími. Slova, která zde plní funkci rozvíjejících výrazů, mají zpravidla také lexikální časový význam.

^⁵ Lietuvių kalbos gramatika, t. I, p. 198.

^⁶ K. Ulvydas, Dėl vienaskaitos galininko prieveiksmėjimo dabartinėje lietuvių kalboje, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, t. II, V., 1959, p. 75.

87

1) Tyto konstrukce se rozvíjejí jmenným přívlastkem, jejichž závislým členem je podstatné jméno označující část dne.

Následujícího dne přijela Morta s matkou ke Kavoliům. ŽemR IV 136. Na co jsme mysleli, když usínáme pod vlastní střechou za podzimní noci? MaldŠM 165. V sobotu odpoledne Arvydas jako obvykle znovu zamířil k jezeru. LankNR 171. V pátek ráno její nadšení zmizelo. VienR VII 157. V sobotu večer si každý mohl volně oddechnout. Myk-PutR VI 40. Když začala svatba, odvedli Kupsčiai večer děvčat Petra do světnice, aby mu dali slíbený díl. ŽemR I 181.

V okolí Zarasů se pluh kvůli ochraně plodin před bodláky mazal masem uvařeným na masopustní úterý. LEB 59. Následujícího rána, když vycházelo slunce, táhl už Petr Balsys s jhem volů přes vesnici na pole. Myk-PutR VI 71. O štědrovečerní noci spolu zvířata mluví. Jnšk. I má láska letí srpnovou nocí jako padající hvězda. MaldŠM 85.

Akuzativ podstatného jména vakaras „večer“ se v časových konstrukcích užívá častěji s přívlastkem než bez něj. Akuzativ tohoto slova bez přívlastku je v časových konstrukcích spisovného jazyka postupně vytlačován lokálem vakare „večer“⁷.

2) Adjektivní přívlastky se obvykle užívají u podstatných jmen označujících části dne, roční období a dny v týdnu. Nejcharakterističtější a nejčastěji užívané jsou konstrukce rozšířené o přídavná jména ankstus, ankstyvas, vėlus a vėlyvas. Časové konstrukce s akuzativem se jinými přídavnými jmény rozšiřují poměrně zřídka.

Nejbližší neděli odpoledne se Kedulių Katrė vydala do Šilėnů. Myk-PutR VI 583. Časně ráno nasypou uhlí do papírových pytlíků a na vozících je rozvezou po městských obchodech… MarukŽŠG 18. Ačkoli se mistr vrací časně zrána, přece jen za ním brzy vybíhá přivítat ho i stařenka. CvMS 331. Kde podřimuješ pozdě večer? SNērKBM 85. Julė při odchodu po rychlém obědě řekla, že se vrátí až pozdě večer. KrėvLŽ 184.

Pozdě odpoledne Alma šla domů. BubLK 155. Časně na podzim, kdy září celá příroda, vidí barvy každý. LankNR 98. Časně zjara se sazenice rajčat pěstují ve sklenících (trš). O svátku jsem na konec pole nehnal. MaŠAMB 41. Její slza je v mé duši ve dne i v tiché noci, i v neklidném dni. Myk-PutBV 60. V našich vlnách nás budou v noci laskat svěží hvězdy. SNērP₁ 172.

3) U podstatných jmen označujících části dne se jako přívlastek často vyskytuje také řadová číslovka. Konstrukce rozšířené o řadové číslovky mají jednoznačný význam časového okamžiku děje pouze tehdy, je-li hlavním členem konstrukce sloveso dokonavého vidu.

Druhý den jsem vyšel na dvůr. BilR I 217. Čtvrtou noc všechny přemohl spánek. KrėvP 81. Druhou noc rybář rozprostřel kolem sudu písek. CvR₁ VII 226. Třetí večer znovu přichází čert. CvR₁ VII 337.

Je-li hlavním členem sloveso nedokonavého vidu a závislým členem akuzativ podstatného jména s řadovou číslovkou, může se význam časového období děje projevit pouze v kontextu. Izolovány od věty takové konstrukce vyjadřují trvání děje.

⁷ K. Ulvydas. O adverbializaci akuzativu jednotného čísla v současné litevštině, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, sv. II, s. 80.

88

Druhého rána se celá voda hemžila a vířila, plná zlatých rybek. LKŽ VI 572. Ryba a host třetího dne zapáchají. PP 140. Teprve třetího večera opět seděl ve své pracovně. MarcBR 24.

4) Nejčastěji se však jako přívlastek v konstrukcích těchto významů užívají ukazovací a neurčitá zájmena. Ukazovací zájmena se užívají s různými podstatnými jmény vyjadřujícími časové pojmy.

Práce se rozjely naplno a ještě téhož dne postavili i poslední kupky sena. VienR V 45. Minulý pátek se Jankus zabil. Grl. Letos na jaře náhle nastalo teplo. CvMS 39. Baltaragis tu zimu úplně zešedivěl a starostmi se shrbil. BorBM 67. Tentokrát jí strach o dítě otevřel ústa. BalčHP 185. Vždyť minule mu málem vyrazil očko. SimonR V 140.

Zachmuření oráči ze Šilėnů toho rána zapřahali voly do pluhů. Myk-PutR VI 291. Doufám, že ještě letos na podzim náš nemocný nejkrásněji poseče žito! LzPR II 363. Tak o čem jsem to minule vyprávěl? MarukŽSG 20.

Z neurčitých zájmen se v těchto konstrukcích užívají pouze adjektivní, nejčastěji – jeden nebo druhý.

Jednoho odpoledne pokynul farář vikáři dopisem, který nedávno přinesl z pošty. Myk-PutR IV 12. Jednoho rána vyvedla matička všechny děti do jetele. ŽemR IV 447. Který den také přijdeš k očnímu lékaři. Vkš. Jednoho večera se u tebe zastavím. AvyžĮSK 95. Poslyš, přijeď někdy v neděli k nám do Rūdžů. PaukštPM 108. Mnoho let po havranově svatbě, jednoho podzimu, před odletem do teplejších přímořských krajin, hejno přistálo k odpočinku na osetém žitném poli. CvR₁ VII 75. Pravda, jednou mě Mina pořádně zmlátila. Simon NTP 42.

Jednoho večera nás větry zmítaly plamenem táboráku. SNėrP₁ 416. Druhý den Gerda zase pobíhala po té nádherné květinové zahrádce v teplém sluníčku. BalčAP 232. Jednu zimu hrozně mrzlo. Akm. Jindy tři sestry praly v potůčku prádlo. BsRP 96.

5) Přívlastky vyjádřené příčestím se užívají také u různých podstatných jmen označujících časové pojmy. Funkci přívlastku nejčastěji plní příčestí budoucí, minulý, uplynulý. Ostatní příčestí se užívají mnohem méně často.

Minulou noc mi na dveře zaklepal nějaký muž se ženou. BalčTVN₁ 194. Navrhuji přijít příští neděli s žádostmi! GričŽ 354. Slyšíš, Bertašai, příští jaro vysypeš cestičky a on už po nich bude běhávat! GričŽ 192. Rimas s Nerimem poslali minulý podzim už druhého syna na vojnu. VaižgRR II 21. V dohodnutý den přijeli dohazovači. Trš.

Zítra ráno jedeme do Šiauliai. Trk. Vždyť minulou sobotu ses bil do prsou a sliboval, že všechno zaplatíš. A minulou neděli jsi ještě agitoval u Icika. Myk-PutR IV 29. Oni (koně) museli dokonce tahat klády, stejné jako ty, které jsem tahal minulé léto já. SruogR V 311. Vždyť minule […] jsem viděl krásné město. BilR I 101

6) Genitiv podstatných jmen se někdy pojí také s několika přívlastky. Funkci přívlastku mohou plnit slova různých ohebných slovních druhů. Takové přívlastky mohou čas vyjádřený genitivem podstatného jména upřesnit nejen z hlediska časového, ale i z jiných hledisek.

89

Snad mi toho lednového sychravého rána spadlo do klína také několik drobků z oněch darů. Myk-PutBV 8. Pozdě večer se Vinceas Kaniava, neklidný, vydal za svým druhem ve štěstí i neštěstí. VaižgRR I 371. Po třech měsících policie dopadla i skutečného kostelního zloděje, který v noci na svátek sv. Jana strhl z kostela plechovou krytinu. VienR II 137.

Kdesi kterýsi šprýmař z naší vesnice vezl jednoho horkého letního dne z říční nivy přes vypálená místa vůz sena. BiIR I 176. Jednoho teplého podvečera časného jara jsem spěchal do rodného kraje (trš).

§ 6. Ve všech výše probíraných případech jsou přívlastek ve struktuře konstrukcí vyjadřujících časový okamžik nebo období děje fakultativní. Konstrukce by i bez těchto přívlastků zachovaly význam časového okamžiku či období děje a měly by úplnou strukturu. Jestliže je závislým členem konstrukcí s těmito významy akuzativ substantiv označujících jednotky časové míry nebo neurčité množství času, užívá se vždy s přívlastkem, který je nezbytným strukturním prvkem konstrukce. Bez přívlastků by tyto konstrukce nabyly jiného významu, totiž významu trvání děje. Funkci strukturně nezbytných přívlastků plní slova týchž slovních druhů, která ve výše probíraných konstrukcích vystupují jako fakultativní přívlastky.

1) S podstatným jménem v přívlastku se hojně užívá pouze akuzativ podstatného jména měsíc. V tomto případě bývají přívlastkem zpravidla podstatná jména označující názvy měsíců. Konstrukce s jinými podstatnými jmény označujícími jednotky časové míry nebo neurčité množství času, která se pojí s podstatným jménem v přívlastku, se vyskytují velmi zřídka.

Ale v září jsem onemocněl a od té doby nepracuji. T 1967 85. V únoru začala nová velká stávka vilniuských dělníků. LI II 304.

V červnu stávkovali vozkové. LI II 313. Nikdo neviděl, jak chytávala ropuchy v květnu. LKŽ VI 815. Jurgėla se uměl ovládat i v hodině nebezpečí (tsp).

2) Jako strukturně nezbytný přívlastek vystupují mnohem častěji přídavná jména různého významu.

Na poslední chvíli jsem spatřil advokáta známého z dávných dob (trš). Z mých rtů v temné hodině syčivě vyrazí hadi. BaltakPU 171. Podej člověku v těžké chvíli pomocnou ruku. MilŽP 66. Benius chtěl říct, že Anicetas ji byl vzal na dělnickou schůzi, ale v posledním okamžiku se ovládl. AvyžISK 104.

V uplynulém týdnu navštívilo Vilnius několik skupin zahraničních turistů (tsp).

3) Jako nezbytný přívlastek se u konstrukcí s těmito významy poměrně zřídka objevuje řadová číslovka. O něco častěji se konstrukce tohoto typu vyskytují pouze s podstatným jménem hodina.

Tyto konstrukce, jejichž hlavním členem je sloveso dokonavého dějového vidu, mají zřetelný význam časového okamžiku děje.

V pět hodin se na trh a do přilehlých ulic nahrnuly nespočetné davy. Myk-PutR VI 357. V druhém pololetí napsal Vasaris asi deset básní. Myk-PutR III 236.

Je-li hlavním členem sloveso nedokonavého dějového vidu, význam časového období děje se projeví až v kontextu. Mimo větu má taková konstrukce význam trvání děje.

90

V pět hodin, podívej, je zase na gymnáziu a něco kutí v učitelském kabinetu. PaukštPM 172.

4) Funkci syntakticky nezbytných příslovečných určení nejčastěji plní zájmena. Z nich se obvykle užívají ukazovací, podstatně méně často neurčitá.

Toho dne oddíl pronikl do týlu nepřítele asi 50 kilometrů. T 1967 4. Minulý týden Adam přišel a vybral všechno až do posledního groše. GričŽ 83. V téže chvíli pochopil Kotas, že je to on, Pranaitis. Myk-PutR VI 620. V této chvíli si ještě strašněji přál, aby se jeho statek náhle proměnil jako v pohádce. MarcR I 32. Kdo ví, možná právě v tom okamžiku Vesuv vydechne. VienR VII 242. Příští týden sluha znovu přišel a pozval chlapce, aby navštívil svého pána. BalčAP 321.

Všechno se to opakuje den co den, v tutéž hodinu, tutéž minutu, a snad dokonce tutéž sekundu. VienR VII 110. Tento měsíc bývají nejkratší dny v roce. T 1966 279. V tu sekundu stál Pundzius na okraji propasti. DovA A 269. V tu chvíli Griaužinio z celé duše nenáviděl. Ayž ISK 23. V tu chvíli se na mě matka nedívala. SimonOBT 84. Příští měsíc vůbec nepracuji. Vkš.

5) Funkci syntakticky nezbytných příslovečných určení plní také tytéž příčestí jako ta, která vystupují jako fakultativní příslovečná určení.

Příští týden slibuji, že vyříznu tuhle bouli. SajJ 14. Příští měsíc dostanu dovolenou. GrušK 155.

Minulý týden v redakci často zvonily telefony. T 1967 84. Během uplynulých 24 hodin v republice pršelo (tsp). V určenou hodinu byli všichni pozvaní hosté na místě. LKŽ VI 1085.

II. Konstrukce vyjadřující trvání děje

§ 1. V konstrukcích vyjadřujících trvání děje zabírá děj sloves celý časový úsek vyjádřený podstatným jménem v akuzativu. Závislý člen těchto konstrukcí nejčastěji označuje časové množství. Toto časové množství se obvykle vyjadřuje dvěma způsoby:

1) Závislým členem jsou podstatná jména, která sama mají lexikální význam časového množství (názvy jednotek časové míry a neurčitého časového množství).

Za ty marky bude Němec celý měsíc hodovat. VienR VII 120. Téměř rok proležel v posteli. ČiurlRR II 171. To všechno trvalo sotva minutu. SajK 126. Barbele ta pochvala nebyla po chuti; se staženými řasami naslouchala hodinu. LzPK 9. Chvíli na sebe tiše hleděli. Gud-GuzR I 72. Občas jsme na písku cesty narazili na pestré bažanty, kteří se tam koupali; když nás z dálky spatřili, přitiskli se k zemi a po chvilce podřepu se se sklopenými hlavami schovali v lese. VienR VII 72.

2) Závislým členem je podstatné jméno s kvantitativním přívlastek. V takovém případě může samo podstatné jméno označovat nejen časové množství, ale také některé jiné časové pojmy, nebo dokonce procesy.

Slepého kance zavřeli do chléva a krmili ho sedm týdnů. BorJPK 75. Jokūba všude přijímaly jako svého, jako nějakého hosta, ženy ho s radostí očekávaly a pro starého nebylo ničím novým zůstat několik dní někde, kde uvízl. LzPR II 359. Celé léto žila Palečka sama ve velkém lese. BalčAP 182. Hle, Jokimas celý večer se trápil

91

jasį. GričŽ 168. Celé dny postává uprostřed pokoje (trš). Celou cestu až do městečka Ignas přemýšlel, jak to skončí. Gud-GuzR I 86.

§ 2. Základním členem konstrukcí vyjadřujících trvání děje může být sloveso průběhového nebo dokonavého vidu. Převládají konstrukce se slovesy průběhového vidu.

Juozas stál hodinu na místě jako přibitý k zemi. LzPR II 17. Celý týden se Domantienė chystala na ples. GrušK 15. Byl jsem nemocný celou zimu. MarcBR 217. Šel jsem dva měsíce, než jsem se vrátil… Gud-GuzR I 73. Na gymnáziu seděly obě několik let v jedné lavici. KrėvLŽ 136. Dlouhou dobu zde pracoval jen jeden vězeň. SruogR V 354.

Někdy však mohou být základním členem i slovesa dokonavého vidu, která označují děj určitého trvání.

Ještě půl hodiny se popásu a půjdu domů. SajK 147. Zamračil se, chvilku přemýšlel a nakonec souhlasil. VienR VII 153. Zastavuji se u jakési kůlny a opírám se: chci chvilinku postát. Gud-GuzR V, 126. Sotva jsem se doplazil domů, tři týdny jsem proležel v posteli… BilR I 179. Celý večer si dcera s matkou povídaly, ale konce nitě se nedopátraly. DovŽE 126. Celé hodiny postával [Šyvoj] na pastvině. CvR₁ VII 111.

U sloves dokonavého vidu v takových konstrukcích vyjadřujících trvání děje je obvykle možné nahradit je příslušnými slovesy průběhového vidu, aniž se změní význam konstrukce, např.: budu se půl hodiny pást – budu se půl hodiny pást, chvilku přemýšlel – chvilku přemýšlel.

§ 3. Konstrukce s akuzativem mohou vyjadřovat jak určité, tak neurčité trvání děje. Tyto odstíny významu jsou dány lexikálním významem substantiva, které tvoří závislý člen, nebo lexikálními a gramatickými vlastnostmi jeho rozvíjejícího členu, v některých případech také číslem substantiva v akuzativu.

§ 4. Nejčastěji se užívají konstrukce, které vyjadřují určité trvání děje. Tvoří se akuzativem substantiva, užitého bez rozvíjejícího členu nebo s ním. Substantivum bez rozvíjejícího členu má vždy tvar akuzativu jednotného čísla. Výjimkou je pouze plurálové substantivum metai.

Konstrukce tohoto významu se bez rozvíjejících členů obvykle tvoří se substantivy označujícími časové jednotky.

Ukázalo se, že jsme měsíc pracovali nadarmo, protože jsme museli nahradit hospodáři škodu. Gud-GuzR V 97. Vypustíš prasata a pak budeš půl dne pokuckávat, dokud je znovu nesvolají. Vj. Půl roku pásl telata. SajJ 24. Tak chodil Petras Alešiūnas týden. BaltVRA 158. Jistě, bude se ještě nejméně rok bránit… VaižgRR I 414. Bažina ještě týden vydrží, možná i déle. DovŽE 430. Co je na tom, jestliže ztratí půl hodiny. LankNR 148. Prozpíval celý den, kmotra Vaurus se zdál slabší. VaižgRR I 374. Když Vasaris hodinu naslouchal takovým zpovědím, pocítil, že jeho pozornost začíná otupovat. Myk-PutR IV 35. Vydrž rok, přestůj trápení. LTt I 55.

§ 5. Konstrukce vyjadřující určité trvání děje se mnohem řidčeji tvoří akuzativem substantiv bez rozvíjejícího členu, která označují jiné časové pojmy. Základním členem těchto konstrukcí je vždy sloveso dokonavého vidu.

Slepice byly den venku a zryly celou zahradu. Trgn. Krizas a mistr stráví den u Adomase jako velký svátek. CvMS 130. Pracoval jsem celý podzim

92

za jídlo. Krš. Celou noc probděl, už sluníčko vychází, a chlapec ještě oči nezavřel. KrėvP 66.

Již bylo zmíněno, že závislý člen konstrukcí vyjadřujících trvání děje zdůrazňuje časový úsek. Protože názvy částí dne, ročních období, dnů v týdnu a dalších vymezených časových úseků nemají jednoznačný význam časového úseku, mají konstrukce tvořené s jejich akuzativem sklon rozšiřovat se o kvantitativní přívlastek. Zřejmě z tohoto důvodu nejsou konstrukce s podstatnými jmény uvedených významů bez přívlastků v současném spisovném jazyce produktivní.

Občas se vyskytují případy, kdy vymezené trvání děje vyjadřují také konstrukce, jejichž hlavním členem je sloveso nedokonavého vidu a závislým členem podstatné jméno uvedených významů bez kvantitativního přívlastku. Takový význam však tyto konstrukce mohou získat pouze v kontextu.

Leží den, druhý, povaluje se týden – a pořád nic nedělá. Grušk 108. Pásl jsem v létě, pásl jsem i druhé léto. MašAMB 53. Dcery čekaly den, čekaly týden, měsíc, a matky pořád nikde. CvR₁ VII 161.

§ 6. Akuzativ podstatných jmen se nejčastěji pojí s přívlastky, jejichž funkci mohou plnit základní a řadové číslovky, neurčité zobecňující zájmeno visas a přídavná jména apskritas, ištisas, kiauras. V některých případech jsou tyto přívlastky nezbytnými strukturními prvky konstrukce, v jiných jsou fakultativní. Základní číslovky jsou vždy strukturně nezbytné, nezávisle na slovesném vidu a významu podstatného jména, protože bez těchto číslovek by konstrukce vyjadřovaly nevymezené trvání děje. Řadové číslovky, neurčité zobecňující zájmeno visas a přídavná jména apskritas, ištisas, kiauras jsou strukturně nezbytné tehdy, když je sloveso konstrukce nedokonavého vidu a podstatné jméno označuje části dne, dny v týdnu, roční období, jiné vymezené časové úseky nebo procesy. Je-li hlavním členem konstrukce sloveso dokonavého vidu, jsou tyto přívlastky fakultativní. Fakultativní jsou také tehdy, když podstatné jméno konstrukce označuje jednotky měření času. V takovém případě může být sloveso konstrukce dokonavého i nedokonavého vidu.

Nejprve se podíváme na konstrukce se strukturně nezbytnými přívlastky.

§ 7. Velmi intenzivně se užívají konstrukce, jejichž součástí jsou základní číslovky. Podstatné jméno ve spojení se základní číslovkou má obvykle tvar akuzativu množného čísla. Tvar akuzativu jednotného čísla se užívá pouze s číslovkou vienas.

Dva týdny jsem se nemohl ani pohnout, ani hnout. Trak. Korduš čekal tři hodiny, než dcera vejde. MarcR I 46. Ó, Bože, ještě tři roky schnout a zrát u knih?! DovŽE 125. Koláče se pečou tři dny. SimonR V 15. Chlapec přenocoval pod vysokým mostem tři noci. KrėvP 66. Ne nadarmo jsem devět večerů počítala po devíti hvězdičkách a ptala se, kdo bude můj. BorBM 46. Když Magdutku odvezli, Adomienė ještě čtyři jara po sobě plakala, když posílala „do světa“ jedno po druhém své děti. GricŽ 79. Pracoval jsem čtyři léta. Rmš. Dva semestry zde přednášel kurz obecné fyziky (tsp). Kdyby člověk žil dva věky, tři věky, deset věků – všechny by musel zasvětit boření takového života a budování nového! GricŽ 307–308. Neumřeš, když jednu noc nebudeš spát. Grl.

93

Generální tajemník poseděl pět minut, zeptal se na zdraví a vstal. KrėvLŽ 201. Jestli vydržíš tři dny bez spánku, dám ti pytel zlata. LT 346. Střecha vydržela jeden den. SajJ 53.

V konstrukcích, do jejichž struktury vstupují základní číslovky, se často užívá nikoli akuzativ podstatných jmen, nýbrž genitiv, protože některé základní číslovky, pojí-li se s podstatnými jmény, řídí jejich genitiv.

Už sto let jsme nechodili na robotu. SruogR III 36. Deset dní jezdila Žilaitienė vlakem. BaltVRA 73. A vstávej ve čtyři, sotva vyjde slunce, a pracuj patnáct hodin. VaižgRR I 420. Vstaň, jdi půl dne a dojdeš k vysokému hradu se zlatou střechou. BalčTVN₁ 161. Tak se tři dny kouřilo a mlžilo nad starým dvorem na vysokém kopci. LzPR II 116.

Toulal se po cizích zemích třicet let. VienR I 140. Člověka nechali zavřeného v lázni asi 18 hodin. BitKMD 175. Dvanáct dní jsem ležel v nemocnici v Mažeikiai. Mžk.

Genitiv podstatných jmen s takovými základními číslovkami tvoří v současné litevské spisovné řeči, stejně jako v ruštině,⁸ syntaktickou jednotku, která má ve vztahu ke slovesu stejné postavení jako akuzativ podstatných jmen.

§ 8. Konstrukce, do jejichž struktury vstupují řadové číslovky, se užívají poněkud méně často než konstrukce se základními číslovkami. Je příznačné, že hlavním členem těchto konstrukcí bývají zpravidla tvary sloves v přítomném čase.

Třetí den sklízíme žito. BaltPV I 302. Druhou noc spíme jinde (trš). A tak už čtvrtý podzim a čtvrtou zimu sedím doma. SajK 135. Je tak zavalen prací a musí tolik jezdit kvůli stranickým záležitostem, že už druhý semestr nejenže nesloží ani jednu zkoušku, ale nezíská ani zápočty. Grušk 14.

§ 9. Konstrukce vyjadřující vymezenou dobu trvání děje se strukturálně nezbytným neurčitým zobecňujícím zájmenem visas se v současném spisovném jazyce užívají neméně často než konstrukce se strukturálně nezbytnými číslovkami. Se zájmenem visas se poměrně často užívají podstatná jména označující nejen části dne a roční období, ale také dny v týdnu, jiné vymezené časové úseky a někdy dokonce i procesy.

Antanas Strimas celý den neklidně pobíhal. VendIGD₁ 235. Kde ses celý podvečer toulal, když jsi nebyl doma? Vkš. Jokūbas celé odpoledne leží. ŽemR IV 247. Dovydienė celou noc křičela a pobíhala po dvoře. VaižgRR I 122. Celou neděli jsme na tebe čekali, oči jsme si vyhlédli. Grl. Celé jaro jsme je chovali v chalupě u okna. SajK 27. Celou zimu se jen potlouká kolem chlévů. Gs. Simukas je nucen slézt z vrcholku stromu, kde si z větví udělal hnízdo a celý svůj volný čas v něm sedí. CvR₁ VII 51. Celou dobu senoseče běhám bez opasku: jen syrovátka a listová polévka! Gud-GuzR I 70. Celou cestu do Grodna jsem se cítil velmi nesvůj. VienIMA 155. Žil u tebe v mé světnici jako v božím uchu. Celou válku tam žil! Gud-GuzR I 67. Celou cestu matička pláče. ŽemR IV 368. Nebude se celý život handrkovat s vašimi prasaty. BaltPV I 28.

⁸ Plyag. V. M. Filippova, Slovesně-jmenná spojení s časovým významem v současném ruském jazyce, Studie o gramatice ruského spisovného jazyka, Moskva, 1955, s. 164.

94

§ 10. Konstrukce s tímto významem se strukturálně nezbytnými adjektivními atributy se užívají poměrně zřídka. Funkci takového atributu mohou plnit přídavná jména kiauras a ištisas, která mají význam „celý“ a zpravidla se pojí s názvy částí dne a ročních období. Podstatná jména v těchto konstrukcích mají vždy tvar akuzativu singuláru. Tvar akuzativu plurálu se užívá v konstrukcích vyjadřujících neurčitou dobu trvání děje (srov. II § 12 1).

Tak se broď, promoč se, mrzni celý den — a vrátíš se s prázdnýma rukama… Gud-GuzR I 24. A celou noc hraje symfonie pokušení. SNeŕKBM 22. Celé léto paseme krávy v lese. Lž.

§ 11. Tytéž atributy, které jsou ve výše probíraných konstrukcích strukturálně nezbytné, jsou v jiných případech (srov. II § 6) fakultativní: nepřidávají konstrukci nový význam, pouze zpřesňují množství času vyjádřené podstatným jménem. Takové konstrukce si zachovávají význam vymezené doby trvání děje i bez atributu.

1) Konstrukce s pořadovými číslovkami se často rozšiřují pouze tehdy, je-li jejich hlavním členem sloveso nedokonavého vidu a závislým členem podstatné jméno označující jednotku času. Konstrukce se slovesy dokonavého vidu se užívají velmi zřídka.

Už druhý týden je [pacientka] ponechávána napospas. GričŽ 300. Už třetí týden přece žijeme bez jakékoli vlády… BitKMD 268—269. Sovětská literatura, zrozená v ohni Říjnové revoluce, bojuje za mír už čtvrté desetiletí. T 1951 239. Teď budete moci n e č i n n ě t r á v i t d r u h ý r o k v e s t e j n é t ř í d ě. Paukšt PM 16.

Druhou noc jsme proseděli bez spánku. Trš.

2) Konstrukce s neurčitým zobecňujícím zájmenem visas.

I mně tehdy, když jsem se vracel z lesa, zafoukal vítr do ucha, a celý měsíc jsem proto neslyšel na levé ucho. VienR II 254. Celých čtyřiadvacet hodin chodil [Romas] po Kaunasu. MarcBR 37. Svatba trvala celý týden. BalčAP 111. Celou hodinu pozorovali, jak se scházeli okresní úředníci. Gud-GuzR V 11. A celé roky se potí v dusném vzduchu, obklopeni roji much. VienR VII 57.

Chlapci málokdy vydrží celý rok. MarcR I 58. Laurynas celý týden prochodil po Rize a hledal práci. BilR I 65. Muži přijdou a chrápou celý večer, sedíce kolem stolu. Vj. Celou noc jsem prokouřil, přemýšleje o cestě. SajK 166. Celou neděli jsem zůstal v Kaunasu. Prn. Celý podzim jezdil k nevěstám do okolních vesnic. BorBM 24. Na statku jsem prožil celý život. VenclR III 357.

Ačkoli je atribut visas v konstrukcích tohoto typu fakultativní, konstrukce s ním se tvoří mnohem častěji než konstrukce s pouhým podstatným jménem, protože podstatné jméno se zájmenem visas vyjadřuje množství času zřetelněji než samotné podstatné jméno.

3) Konstrukce téhož typu se rozšiřují přídavnými jmény ištisas, kiauras a apskritas o něco méně často než neurčitým zájmenem visas. Přídavné jméno apskritas se užívá pouze u podstatných jmen označujících jednotky času.

Slyšel jsem, jak jsi celou půlhodinu klepal všemi čtyřmi na schodech a hledal dveře. VenclR II 110. Celý rok truchlily samy sultánky. BalčTVN₁ 5. Celý měsíc ho bez přestání sužovala podivná tíha na duši, zlá melancholie. MarcR I 21.

95

Tak vydržel ve městě celé roky. BilR I 35. Tak jsem strávila celý měsíc, jako bych byla v nějakém sanatoriu, kde o mě pečovali, bavili mě a uklidňovali… Bit KMD 356. Snad bych se takhle byl trápil celou noc. BorJPK 40. Celou zimu jsem prostonal, na jaře jsem sotva vlekl nohy. Vkš.

4) Někdy se také rozšiřují konstrukce, jejichž závislým členem je podstatné jméno s číslovkou základní, neurčitým zájmenem visas „celý“ a přídavným jménem ištisas „celý“.

Člověk se na cestě trápil, trápil celé tři dny a štědrovečerní noc. ŽemR IV 274. Náhle se zachvěje, když si uvědomí, že celých pětadvacet let kráčel po zemi jako černý mrak, kamkoli ho vítr zavál. MarcBR 40. Jako by mu ze srdce spadl obrovský kámen, který ho tížil celých dvanáct let. BorBM 72.

Matka proseděla všechny tři noci u kolébky dítěte (trš).

§ 12. Konstrukce vyjadřující neurčitou dobu trvání děje jsou méně produktivní než konstrukce vyjadřující určitou dobu trvání děje. Jejich hlavním členem mohou být slovesa průběhového i dějového vidu. Význam neurčité doby trvání děje je dán strukturou závislého členu konstrukce. Podle struktury závislého členu lze rozlišit tři hlavní typy konstrukcí s tímto významem: 1) s akuzativním plurálem podstatných jmen (s výjimkou konstrukcí s číslovkami základními a konstrukcí s podstatným jménem metai ve významu „jeden rok“), 2) s akuzativem singuláru podstatného jména označujícího neurčité množství času, 3) se spojeními podstatných jmen a neurčitých číslovkových zájmen.

1) Závislým členem konstrukcí prvního strukturálního typu může být plurálový akuzativ podstatného jména bez přívlastku nebo s přívlastkem. Bez přívlastku se obvykle užívají podstatná jména označující časové jednotky. Z ostatních podstatných jmen označujících časové pojmy se užívají také názvy částí dne diena ir naktis.

Po věky budeš šumět, jasanolistý jasane. SNėrKBM 51. Po desetiletí litevský národ snášel bídu a útlak (tsp). Před jeho očima se odvíjí dlouhý boj ruského lidu, trvající po staletí. KorsLK 326. A stojíte tam po staletí, jako byste zkameněli, spoutáni lítostí a povinností. MaldšM 157. Malý chlapec plakal celé dny a noci a nedopřával unaveným ženám klidu. LzPR VII 220.

Člověk vydrží týden bez jídla, několik dní bez vody, ale nedokáže zadržet dech déle než minutu či dvě. MG 1967 9.

Konstrukce tohoto typu se nejčastěji rozšiřují fakultativními adjektivními přívlastky ištisas, ilgas, kiauras.

Po dlouhá věky žil národ Džigitů svobodně ve svých milovaných horách a stepích. VienR I 37. Ať po dlouhá staletí stojí zdi vystavěné našima rukama. BaltakPU 28. Po celá desetiletí se západní země navzájem strašily sovětským bubákem. T 1966 267. Na úlovek je tam třeba čekat celé týdny. ČekNGK 35. Zapomínal na tu nejpalčivější práci a celé hodiny stával venku a díval se na oblohu, dokud všechna ta nádhera nezmizela (rš). Jonas oral a vláčel se celé dny. BaltPV I 55.

96

Celou noc se prodírám s nemocným. Vkš. Jeho záměr zaujal i mladou hraběnku a oba dlouhé hodiny stáli před nějakým křížem. VienR II 41.

Lexikální význam podstatných jmen je zde zastřený. Jejich spojení s přídavnými jmény mají tendenci ustrnout a svým významem se blíží spojení po dlouhou dobu.

Konstrukce vyjadřující neurčitou dobu trvání děje se substantivem roky mají vždy strukturálně nezbytný přívlastek – přídavné jméno dlouhý.

Šel za tím dlouhá léta. GrušK 284. Litevský národ dlouhá léta bojoval za své národní osvobození. T 1952 172.

Dlouhá léta tu zůstal nehybně. BilR I 176.

Konstrukce tohoto typu se poměrně zřídka tvoří s podstatnými jmény jiných významů, která se pojí se strukturálně nezbytnými přívlastky.

Celá léta rodina jedávala odstředěné mléko. Trš. Neopouštěl kormidlo lodi celé směny. T 1967 242.

2) Konstrukce druhého strukturálního typu s akuzativem jednotného čísla podstatných jmen vyjadřujících neurčité množství času jsou velmi neproduktivní, protože takový lexikální význam má jen několik málo podstatných jmen. Nejčastěji se užívají konstrukce se slovy chvilka, okamžik, minutka, hodina.

Už dlouho stojí a očima sleduje dívky, které se slétají dolů do údolí. CvMS 123. Chvilku oba mlčíme, pak začne znovu šeptat. Gud-GuzR V 159. Benius chvíli váhal. AvyžISK 120. Ilžė se na okamžik pozoruje. SimonR V 254. Dzidė ještě hodinu stála u prahu stodůlky, pak jako stín zmizela v houští zahrádky. LzPR II 341.

To trvalo okamžik. MarcR I 28. Ještě chvíli si povídali, pak se otec s bratrem zvedli a vydali se domů. Myk-PutR IV 26. Mohl bys ještě hodinu podržet, dobře bys ho vykrmil. Trg.

Konstrukce tohoto typu se obvykle tvoří s jedním podstatným jménem v akuzativu. Jen příležitostně se rozšiřují fakultativními přívlastky.

Krátkou chvilku [Benius] seděl bez hnutí. AvyžISK 51. Možná se zaradoval, když uviděl syna, ale trvalo to jen krátkou chvilku. VencIGD, 61.

Zmocnila se mě taková nekonečná apatie, že jsem s ní musel dlouhou chvíli bojovat. BitKMD 260.

3) V konstrukcích třetího strukturálního typu (s číslovkovým neurčitým zájmenem) se užívají podstatná jména týchž významů jako v konstrukcích se základními číslovkami. Přívlastky tvoří neurčitá zájmena několik, několikero, několikery, tucet a jeden druhý.

Několik měsíců se ubožák potuloval po táboře a neměl vůbec co dělat. SruogR V 348. Zpráva o svržení vlády zapůsobila na pedagogický sbor tak, že všichni několik minut stáli jako omráčení. PaukštPM 192. Bouřil se několik hodin, a přece se vzpamatoval. Klm. Několik lét pásl. Brt. Kníže se v myšlenkách znovu přenesl do Marienburgu, Krakova, Polocku, do oblastí Narewu a Bugu, kde několik let vládl a získal si nové přátele a spojence. VienR IV 50.

Několik týdnů se s těmi prkny toulal. SruogR V 60. Ačkoli úspory nemá, kdyby však omezil některé výdaje – přece jen jeden či dva měsíce

7. Lietuvių kalbos gramatikos tyrinėjimai

97

nepřežiješ. GruŠK 154. Hromádka jablek, která tu ležela několik dní, začala ubývat. MačAD 59.

Ve vazbách se zájmeny keletas, keliolika mají podstatná jména tvar genitivu, nikoli plurálového akuzativu, protože tato zájmena, stejně jako odpovídající číslovky vyjadřující množství, které nahrazují, když stojí u podstatných jmen, řídí jejich genitiv.

Pobýval u nás několik dní. ŽemR IV 315. V téže třídě sedí několik zim. Prn. Několik dní jsem se volně vznášel, ničím nespoután. MašAMB 57.

Žarakova dcera Nastutė proležela v posteli několik měsíců. VienR II 256. Vazby se zájmeny kelintas, kelioliktas, stejně jako vazby s řadovými číslovkami se užívají poměrně zřídka.

Už několikátý měsíc nic nedělá. Sd. Všechny zajímala žita, a tu drobný déšť, jako naschvál, už několikátý den vytrvale mrholil. BilR I 231.

Už několikátý den je celý svět ohrazen mřížemi a vysokou zděnou zdí. T 1967 204.

§ 13. Doba trvání děje se často vyjadřuje vazbami s podstatným jménem laikas, které je doplněno nezbytným přívlastek.

Vazby s akuzativem podstatného jména laikas vyjadřují jak určitou, tak neurčitou dobu trvání děje. Nuance tohoto významu jsou dány lexikálními a gramatickými vlastnostmi slov užitých jako přívlastek.

Vazby s podstatným jménem laikas, k němuž jsou jako přívlastek připojena přídavná jména ilgas, trumpas nebo neurčitá zájmena kuris, visas, vyjadřují neurčitou dobu trvání děje.

Občas matka vyprávěla, že dlouhou dobu žil v Argentině a Brazílii. MarukŽŠG 20. Ještě krátkou dobu se v nočním tichu rozléhalo vytí těch vrahů-správců a pak utichlo v panských staveních. LzPR II 108. Krátkou dobu jsem chodíval do školky. VienR II 297. Nějakou dobu jsme šli mlčky. Myk-PutR III 186. Vzal by sis ji, proboha, nebo co — aspoň bys trochu věna dostal a nějakou dobu by ses tak tak uživil. VaizgRR I 452. A Vilius pořád snil o tom, jaké dárky příbuzní přivezou z Berlína. SimonR V 10.

Vztahy Antanase Balsyse k rodnému kraji byly dlouhou dobu zcela přerušeny. Myk-PutR VI 266. Pobyl zde delší dobu. BalčTVN₁ 145. Spojení mezi severním a jižním pobřežím bylo na nějakou dobu zcela přerušeno. VienR VII 271–272.

Spojení podstatného jména laikas s těmito přívlastky mají sklon ustrnout.

Určitou dobu trvání děje vyjadřují ty vazby, jejichž závislým členem je podstatné jméno laikas s jmenným, přídavným nebo zájmenným přívlastkem. Jako přívlastek se užívají podstatná jména a přídavná jména poměrně rozmanitých významů, a také ukazovací zájmena. Nezbytným strukturním prvkem těchto vazeb je rovněž neurčité zobecňující zájmeno visas.

Kráva po celou dobu senoseče postávala na dvoře. Kal. Po celou cestu Jaunius přemýšlel o svých nezdarech (trš). Po celou dobu války je my, důstojníci, učíme, jak se mají chovat k obyvatelům. BitKMD 259.

Byla příliš zaujatá sama sebou po celou tu dobu. SimonR V 238–239.

§ 14. V těch vazbách vyjadřujících určitou nebo neurčitou dobu trvání děje, jejichž sloveso obsahuje zápor ne-, a závislý člen je zdůrazněn

98

Při záporných částicích nė, nei se místo akuzativu substantiva vždy užívá genitiv.

Nevydržel jsem ani měsíc, – odplivl jsem si a odešel. BilR I 79. Takový kraj, že ani minutu nevydržíš sedět bez práce. Ds. Tak co tedy, rozzlobila ses snad nějak, že takhle utíkáš, aniž ses zdržela jedinou minutku? PaukštPM 277. Netrvalo ani pár dní, než se s ním kdovíco stalo: jako by ho něco zarostlo. LzPR II 332. Teta Normantienė nás považovala za nejbližší příbuzné… Bez nás se neobešla ani jedno léto. ČiulRR II 150. Nebudu nosit ani uklízet ani jediný deníček. LTt I 310. Jen si ji vezmi s sebou, nechci ji mít ani chviličku u sebe doma! BalčAP 163.

V ostatních případech se v konstrukcích se záporným slovesem užívá akuzativ.

Týden nevstala z postele. DožŽE 179. Mladá hraběnka se po té události dva dny neukázala z paláce. VienR II 40. Devět nocí jsem nespal, devět svíček jsem téměř spálil. LKŽ VII 460. Celou tu noc neusnuli. BaltVRA 141. Už několik dní jsem tě neslyšel křičet, nedostal jsi od muže výprask? LKŽ VI 30. Celé dny jsou neklidní a vyděšení se potácejí. BitKMD 266.

III. Konstrukce vyjadřující trvání výsledku děje

§ 1. V současné spisovné litevštině se mezi ostatními časovými konstrukcemi se substantivním akuzativem vydělují ty konstrukce, které vyjadřují nikoli trvání děje pojmenovaného slovesem, ale trvání výsledku vyplývajícího z tohoto děje.

Již J. Jablonskis při pojednání o významech akuzativu v díle „Linksniuose ir prielinksniuose“ od akuzativu „délky, dálky a rozsahu tahu“ odlišil akuzativ pobytu⁹. Jak vyplývá z příkladů, pojem akuzativu „délky, dálky a rozsahu tahu“ u J. Jablonského zahrnuje také akuzativ trvání, jinými slovy takový akuzativ, který se užívá v konstrukcích vyjadřujících trvání děje. Akuzativem pobytu označoval takový akuzativ, který „užíváme ve větě nejčastěji po předponových slovesech pohybu nebo přesunu, abychom vyznačili, na jakou dobu se kdo vzdálí, odejde, vrátí se nebo zastaví, zůstane, zanechá někoho, aby pobyl, strávil nějaký čas, usadil se…“¹⁰, a dodává, že „infinitiv „pobýt“ je nejčastěji pouze samozřejmý; někdy se ve větě nevyjádří ani sloveso pohybu, pouze se rozumí samo sebou“¹¹. Akuzativ pobytu je tedy takový akuzativ, který se užívá v konstrukcích vyjadřujících nikoli trvání děje pojmenovaného slovesem, ale trvání výsledku děje. Pravda, mezi příklady akuzativu pobytu, které uvádí J. Jablonskis, jsou i akuzativy trvání. Například v konstrukci keletą dienų truktumai¹² akuzativ Keletą dienų označuje nikoli výsledek děje, ale trvání děje samotného, a podle J. Jablonského by se měl považovat za akuzativ „délky, dálky a rozsahu tahu“.

§ 2. Hlavním členem konstrukcí vyjadřujících trvání výsledku děje jsou obvykle slovesa dokonavého vidu. Konstrukce tohoto významu se řidčeji

⁹ J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, sv. I, s. 618–621.

¹⁰ Tamtéž, s. 619.

¹¹ Tamtéž, s. 619–620.

¹² Tamtéž, s. 620.

7*

99

Tvoří se se slovesy pohybu označujícími průběhové dění. Závislým členem bývají nejčastěji podstatná jména vyjadřující neurčité časové údobí a jednotky času, stejně jako den a čas. Vyskytují se také konstrukce s podstatnými jmény označujícími roční období.

Podstatná jména vyjadřující neurčité časové údobí a jednotky času se v konstrukcích tohoto významu užívají jak samostatně, tak s přívlastek. Podstatná jména jiných významových skupin se užívají pouze se strukturálně nezbytnými přívlastky. Funkci přívlastků obvykle plní základní číslovky a neurčitá zájmena několik, několikero, několikero, tucet, jeden či druhý, celý, který.

§ 3. Doba trvání výsledku děje může být, stejně jako doba trvání děje, 1) určitá a 2) neurčitá. Určitost či neurčitost délky trvání určují lexikální a gramatické vlastnosti závislého členu.

1) Je-li závislým členem podstatné jméno označující jednotku času, užité samostatně nebo se základní číslovkou, vyjadřují konstrukce určitou dobu trvání výsledku děje. Stejný význam mají konstrukce s přívlastkem celý, který je u podstatných jmen označujících jednotky času fakultativní, zatímco v ostatních případech je nezbytný.

Jonas se přimluvil, abych mohl jít také já, aspoň na půl hodiny do chalupy. JablRR I 619. Skandál pocítí vedení a celou třídu hned tam v prachu zamkne na tři hodiny. Vaižg RR II 445. Tři dny musíme zmizet. DovAA 293. Jdeš do města, nebo odcházíš na celý den? Jabl. Tėfa zůstala celé půldne u hrobu své sestřičky. VienR VII 204. A odjel z domu na celé léto. JablRR I 619. Po týdnu se nemocný poprvé zvedl na celou hodinu. BalčAP 284.

Pojedu na týden domů. Lž.

2) Je-li závislým členem podstatné jméno vyjadřující neurčité časové údobí, vyjadřují konstrukce neurčitou dobu trvání výsledku děje.

Tomukas se na chviličku zasmušil a zastyděl, ale hned se vzchopil, narovnal se a požádal paní, aby se podívala, zda se vzadu nerozcházejí záhyby fraku. VienR II 164. Dcera se na okamžik zastavila u prahu a náhle, jako by ji někdo prudce strčil, se vrhla k matce. Gud-GuzR I 53. Tak, na minutku usni. Pšl.

Někdy se vyskytují případy, kdy podstatná jména vyjadřující neurčité časové údobí stojí také s přívlastky, které jsou v konstrukci fakultativní.

Brazgiova tvář se zachmuřila, ale jen na jediný okamžik. Myk-PutR III 318. Na krátkou chvilku jsem zdříml. Kp.

Konstrukce s neurčitou dobou trvání výsledku děje tvořené jinými podstatnými jmény mají vždy strukturálně nezbytný přívlastek, jehož funkci plní výše uvedená neurčitá zájmena.

I tady se na pár minut zastavme. JablRR I 620. Svého nejstaršího syna tu nechám alespoň několik dní. ŽiugždLKG II 33. Kovář na nějakou dobu zmizí, není ho vidět ani v době oběda, ani večeře. CvMS 263.

§ 4. V současném spisovném jazyce se však konstrukce vyjadřující dobu trvání výsledku děje s akuzativem tvoří poměrně zřídka. Namísto nich se prosazují konstrukce s dativem¹³, které jsou synonymní s konstrukcemi s akuzativem. Srov.:

¹³ Srov. J. Kruopas, Vyjadřování časového určení v litevštině, „Tarybinė mokykla“, 1953, č. 7, s. 23; B. Kalinauskas, Některé tendence v užívání pádů v současné litevštině, „Tarybinė mokykla“, 1955, č. 5, s. 19; Gramatika litevského jazyka, sv. I, s. 199.

100

Muži odcházejí na louky na týden. KatkR 33. I já jsem odjel domů na čtyři týdny. SimonNTP 154. Posadili [dceru] na dva roky... GricŽ 429. Vyžádal si volno ze služby na celý týden. LzPR VII 338. Na chvilku jsem také zapomněl na své trápení. VaižgRR II 341. Jednou odjel šlechtic na několik dní. BsRP 144. Faráře prý Němci zatkli na několik hodin. BitKMD 275.

IV. Konstrukce vyjadřující frekvenci děje

§ 1. Konstrukce vyjadřující frekvenci děje se v současném spisovném jazyce tvoří se slovesy nedokonavého i dokonavého vidu. Převažují konstrukce se slovesy nedokonavého vidu. Mezi konstrukcemi se slovesy nedokonavého vidu a konstrukcemi se slovesy dokonavého vidu nejsou strukturální rozdíly.

Závislým členem konstrukcí s probíraným významem je vždy akuzativ substantiva se strukturálně nezbytným přívlastek. Podle stavby závislého členu lze rozlišit dva typy konstrukcí s tímto významem: 1) s neurčitým zobecňujícím zájmenem kas a 2) s neurčitým zobecňujícím zájmenem kiekvienas nebo s přídavnými jmény dažnas, retas.

J. Jablonskis o akuzativu užívaném v konstrukcích s tímto významem samostatně nepojednával. Příklady jeho užití uvedl při výkladu akuzativu časového a akuzativu „délky, vzdálenosti a trvání tahu“¹⁴. Akuzativ užívaný tímto způsobem se dnes obvykle nazývá akuzativ frekvence¹⁵.

1) Závislým členem konstrukcí prvního typu je akuzativ substantiva s neurčitým zobecňujícím zájmenem kas, které znamená „každý“. Zájmeno kas je v tomto případě nesklonné¹⁶ a má vždy nominativní podobu¹⁷. Substantiva v konstrukcích tohoto typu obvykle označují jednotky časové míry, neurčité množství času, části dne, dny v týdnu a roční období. Jen velmi zřídka se vyskytují konstrukce s jinými substantivy označujícími časové pojmy nebo procesy.

Doktor „Inteligentů“ nenavštěvoval oddělení denně, protože sám bydlel hned vedle a každou hodinu mohl vidět své vyvolené pacienty. VienR II 138. Všechno se mění každou minutu, každý okamžik. T 1967 85. Přivez Genėiny věci a každý měsíc plať padesát rublů, potom budeme dítě vychovávat. T 1968 67. Každý týden mi stříhali vlnu a vousy mi docela ostříhali. CvR₁ VII 295. Každou chvilku snění, stále novou cestu, vzpomínky na mladé dny. GirR₁ I 48. Zarmoucené Miniji bych chtěl odhalit jedno tajemství, až to nikdo neuslyší: každou délku druhého jejího břehu každý den. MairRR I 74. Potom jsem chodil každý den: pořád nedodělané a nedodělané. VaižgRR II 413. Znám jednu píseň — zpívám ji každý den, každý večer, každé ráno, stále stejnou, a přece pokaždé jinou. GirR₁ I 83. Každou noc jsem čekal, až to zašustí, zašramotí a zaduní. SimonNTP 85. Stařcova umíněnost, že každé ráno chodí na ryby, matku rozčiluje. CvMS 73. Zpočátku stařenka s nevěstou a synem jedla u

¹⁴ Žr. J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, t. I, p. 618–619.

¹⁵ Žr. K. Ulvydas, Dėl vienaskaitos galininko prieveiksmėjimo dabartinėje lietuvių kalboje, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, t. II, p. 81; Lietuvių kalbos gramatika, t. I, p. 199.

¹⁶ A. Schleicher, Litauische Grammatik, p. 264; F. Kurschat, Grammatik der litauischen Sprache, p. 381.

¹⁷ Lietuvių kalbos gramatika, t. I, p. 703.

101

u jednoho stolu, slovíčko pronesl při hospodářských záležitostech a každou neděli chodil osm kilometrů do kostela. MarcBR · 99. Málo kdy bylo třeba každé jaro stěhovat věci do vozů. ŽemR IV 415. Takovou prací jsme každou hodinu dosáhli slušných výsledků (tsp).

Každou minutu může udeřit rozhodující hodina. BinkGR 77. Výjimečně jim bylo dovoleno, aby si ze svého běžného účtu každý měsíc vybrali 15 marek. SruogR V 352. Každý týden utrácel pět až deset litů. MarcBR 17. Každý večer, když šla domů, dostávala Jungienė litr mléka. LzPR VII 372. Každý den se do práce uvádějí stále nové tkalcovské stavy a stroje. LKŽ VII 280. Po nějaké době začal pes každé ráno dlouho setrvávat. ŽemR IV 204. Každý podzim, po porážce ovcí určených k zabití, přijížděli do naší vesnice koželuhové. GričŽ 384. Každou sezonu ji (hrad v Trakai) navštíví tisíce lidí (tsp).

Spojení zájmena kas a podstatného jména v akuzativu, které v konstrukcích tohoto typu plní funkci závislého členu, má sklon adverbializovat, není však zcela adverbializované, protože ještě může mít přívlastek¹⁸. Jako přívlastky se poněkud častěji užívají řadové číslovky a neurčitá zájmena kelintas, kelioliktas, velmi zřídka přídavná jména. Celkově se konstrukce rozšířené o přívlastky vyskytují zřídka.

Každý druhý den ho pouštěli na dvůr na procházku. SruogR V 38. Hladověli jsme skoro každý druhý či třetí měsíc po několik dní... Gud-GuzR V 195. Každý kolikátý měsíc jezdí s vlnou do Liepāje. Mžk. Po celý život budeš mít trápení, každý milý den budeš prolévat slzy. LKŽ I 631. Každou noc navštěvuje na zářivém úsvitu milý mladou milou. LKŽ V 365.

Každé představení se k divákovi dostane jen jednou za dva měsíce. T 1967 141. Frekvence impulsů se mění každých několik desítek sekund (trš).

Občas se vyskytují konstrukce prvního typu, do jejichž struktury vstupuje základní číslovka.

Hlava státu se měnila každé čtyři měsíce. PalM 57. Když lékař odcházel, nařídil užívat předepsané léky po dvou tabletách dnes večer a zítra ráno a každé tři hodiny měřit teplotu. KrėvLŽ 194.

2) Závislým členem konstrukcí druhého strukturálního typu jsou podstatná jména s přívlastky: s neurčitým zobecňujícím zájmenem kiekvienas nebo s přídavnými jmény dažnas, retas.

V konstrukcích tohoto typu se užívají podstatná jména týchž významových skupin jako v konstrukcích prvního typu.

Nejproduktivnější jsou konstrukce s neurčitým zobecňujícím zájmenem kiekvienas. Vyjadřují frekvenci pravidelného děje.

Regina každou sekundu čekala na šourání kroků a klepání na dveře. LKŽ VI 22. A vaši rodiče se každou hodinu třásli o svou kůži, ba i o život. BilR I 107. Každé ráno se holí břitvou a osvěžuje se růžovou vodou. LKŽ VI 429. Každý den doufal, že se tu setká s Murzou. GrušK 106. Každé jaro do naší vesničky odbočují sáně širokolánových hospodářek: kupovat čeledína. BaltPV I 21. Liučė všem kazila náladu každou neděli. Myk-PutR III 219.

¹⁸ Srov. K. Ulvydas, K otázce adverbializace singulárového akuzativu v současné litevštině, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, sv. II, s. 81.

102

Může každou hodinu spadnout. Up. Zdá se mu – syn ho každou chvíli okrade (trš). Každé ráno přicházely obě ženy s motykami a kouskem chleba, aby pracovaly na poli. BaltRn 5. Matka dává každou neděli několik desítek centů. AvyžISK 45. A do toho útesu, kde stával Baltaragisův mlýn a nyní je tam jen hromada kamení, udeří každé jaro hrom. BorBM 259. Dnes matka Královna několikrát prošla velkou kuchyní a pokaždé si všimla, že se Grėtė na něco chystá. SimonR V 187.

Občas se takové konstrukce rozšiřují také o další přívlastek. Ty jsou však fakultativní a význam konstrukce nemění.

Každou sobotu večer se Ona po přípravách vydává na taneční zábavu. BaltPV I 40.

Konstrukce, jejichž závislým členem jsou podstatná jména s přídavnými jmény častý, vzácný, se v současné spisovné litevštině užívají zřídka. Tyto konstrukce vyjadřují frekvenci nepravidelného děje.

Často se vrací až kolem půlnoci. Grl. Už od poloviny léta býval jen málokterý den schopen vyjít na dvůr. GričŽ 14. Tyhle holky si tedy málokterý podzim nepřinesou výbavu! Gud-GuzR V 21.

Závěry

1. Časové konstrukce s akuzativem v současné spisovné litevštině vyjadřují: 1) časový okamžik nebo období děje, 2) trvání děje, 3) trvání výsledku děje a 4) frekvenci děje.

2. Rozdíly ve významu časových konstrukcí s akuzativem určují: 1) vid slovesa ve funkci hlavního členu, 2) lexikální význam podstatného jména ve funkci závislého členu, 3) gramatické a lexikální vlastnosti přívlastku užitého s akuzativem podstatného jména a 4) číslo podstatného jména.

3. Konstrukce vyjadřující časový okamžik děje se od konstrukcí vyjadřujících časové období děje liší slovesným videm. Časový okamžik děje vyjadřují konstrukce se slovesy dokonavého vidu, časové období děje konstrukce se slovesy nedokonavého vidu. V ostatních ohledech se konstrukce s těmito blízkými významy neliší.

Hlavním členem konstrukcí vyjadřujících trvání děje bývají nejčastěji slovesa nedokonavého, méně často dokonavého vidu, která označují děj určitého trvání.

Hlavním členem konstrukcí vyjadřujících trvání výsledku děje bývá obvykle sloveso dokonavého vidu, poměrně zřídka sloveso pohybu nedokonavého vidu.

Konstrukce vyjadřující frekvenci děje se tvoří jak se slovesy nedokonavého, tak dokonavého vidu.

4. Závislým členem časových konstrukcí bývají nejčastěji podstatná jména označující část dne, dny v týdnu, roční období, jednotky času nebo neurčité časové množství, méně často pak podstatná jména označující některé jiné časové pojmy; stojí samostatně nebo s přívlastky. Podstatná jména označující procesy se vždy užívají s přívlastky.

5. Přívlastky jsou fakultativní nebo strukturálně nezbytné. Jejich funkci plní podstatná jména, přídavná jména a příčestí, která mají zpravidla lexikální časový význam, jakož i číslovky a ukazovací a neurčitá zájmena.

103

V konstrukcích vyjadřujících trvání děje nebo jeho výsledku jsou číslovky základní a neurčitá zájmena užívaná jako přívlastky keli, keletas, keleri, keliolika, vienas kitas, kelintas, kelioliktas, kuris vždy strukturálně nezbytná.

V konstrukcích vyjadřujících frekvenci děje je závislým členem vždy podstatné jméno v akuzativu se strukturálně nezbytnými přívlastky: neurčitými zobecňujícími zájmeny kas, kiekvienas nebo přídavnými jmény dažnas, retas.

Ve všech ostatních případech závisí strukturální nezbytnost či fakultativnost přívlastků na ději vyjádřeném slovesem nebo na lexikálním významu podstatného jména.

6. V konstrukcích vyjadřujících okamžik nebo období děje má podstatné jméno vždy podobu akuzativu jednotného čísla.

Konstrukce s podstatnými jmény v akuzativu množného čísla, s výjimkou konstrukcí s číslovkami základními a podstatným jménem v množném čísle metai užívaným ve významu „jeden rok“, vždy vyjadřují neurčité trvání děje.

V ostatních případech číslo podstatného jména význam konstrukce neurčuje.

7. V současné spisovné litevštině převažují konstrukce vyjadřující okamžik nebo období děje a trvání děje. Méně často se užívají konstrukce vyjadřující frekvenci děje.

Konstrukce s akuzativem vyjadřující trvání výsledku děje se vyskytují zřídka. Vytlačují je synonymní konstrukce s dativem.

ČASOVÉ KONSTRUKCE S AKUZATIVEM V SOUČASNÉ LITEVŠTINĚ

А. РУЖЕ

Resumé

1

Článek osvětluje strukturu a významy časových konstrukcí se jmény v akuzativu v současné litevské spisovné jazykové podobě. Stanovuje také některé tendence týkající se produktivity a užívání zkoumaných konstrukcí.

V současné litevské spisovné jazykové podobě vyjadřují časové konstrukce s akuzativem: 1) okamžik, kdy se děj uskutečňuje, nebo časový úsek, v němž děj probíhá, 2) trvání děje, 3) trvání výsledku děje a 4) frekvenci děje.

Různé významy časových konstrukcí s akuzativem jsou určovány těmito hlavními faktory: 1) videm slovesa, 2) lexikálním významem podstatného jména, 3) lexikálními a gramatickými vlastnostmi určení, které je součástí konstrukce, a 4) číslem podstatného jména.

Konstrukce vyjadřující okamžik uskutečnění děje se od konstrukcí vyjadřujících časový úsek, v němž děj probíhá, liší pouze videm slovesa; konstrukce se slovesy dokonavého vidu vyjadřují okamžik uskutečnění děje, zatímco konstrukce se slovesy nedokonavého vidu vyjadřují časový úsek, v němž děj probíhá.

104

Hlavní složkou konstrukcí vyjadřujících trvání děje jsou obvykle slovesa nedokonavého vidu. Slovesa dokonavého vidu v těchto případech vždy označují trvající děj.

Hlavní složkou konstrukcí vyjadřujících trvání výsledku děje jsou obvykle slovesa dokonavého vidu. Konstrukce se slovesy nedokonavého vidu se vyskytují poměrně zřídka. Slovesa nedokonavého vidu v těchto případech označují pohyb.

Konstrukce vyjadřující frekvenci děje se užívají jak se slovesy nedokonavého, tak se slovesy dokonavého vidu.

Závislou složkou časových konstrukcí mohou být podstatná jména označující části dne, dny v týdnu, roční období, časové jednotky a jiné časové pojmy, s určeními nebo bez nich. Podstatná jména označující procesy se užívají pouze s určeními.

Funkci určení plní podstatná jména, přídavná jména a příčestí, nejčastěji s lexikálním významem času, jakož i číslovky, ukazovací a neurčitá zájmena.

Základní číslovky a neurčitá zájmena keli, keleri, keletas, keliolika „několik“, vienas kitas „jeden druhý“, kelintas, kelioliktas „kolikátý“, kuris „některý“, která jsou součástí konstrukcí vyjadřujících trvání děje nebo trvání výsledku děje, jsou strukturálně povinná.

Jako závislá složka konstrukcí vyjadřujících frekvenci děje vystupuje vždy akuzativ podstatných jmen s povinným určením: neurčitými zájmeny kas, kiekvienas „každý“ nebo přídavnými jmény dažnas „častý“, retas „vzácný“.

Ve všech ostatních případech závisí možnost použití určení na vidu slovesa nebo lexikálním významu podstatného jména.

V konstrukcích vyjadřujících okamžik uskutečnění děje nebo časový úsek, v němž děj probíhá, se vždy užívá akuzativ jednotného čísla podstatných jmen.

Konstrukce s akuzativem množného čísla, s výjimkou konstrukcí s podstatným jménem metai „jeden rok“ a konstrukcí, jejichž součástí je základní číslovka, vždy označují neurčitou dobu trvání děje.

V ostatních případech číslo podstatného jména význam konstrukce neovlivňuje.

V současné litevštině spisovném jazyce jsou nejběžnější konstrukce vyjadřující dobu trvání děje a okamžik, kdy k ději dochází, nebo časové období, během něhož děj probíhá. Mnohem méně často se vyskytují konstrukce vyjadřující četnost děje.

Konstrukce s akuzativem vyjadřující dobu trvání výsledku děje se vyskytují poměrně zřídka. Vytlačují je synonymní konstrukce s dativem.