DAIVA KARDELYTĖ-GRINEVIČIENĖ

Institut litevského jazyka

Oblasti vědeckého výzkumu: dialektologie, morfologie a sémantika nářečí, kognitivní sémantika

SÉMANTICKÉ VYJÁDŘENÍ LOKATIVNÍCH INESIVNÍCH A ILIATIVNÍCH KONSTRUKCÍ V SEVEROVÝCHODNÍM AUKŠTAITSKÉM VILNIUSKÉM NÁŘEČÍ

Sémantické vyjádření lokativních inesivních a iliativních konstrukcí v severovýchodním aukštaitském vilniuském nářečí

ANOTACE

Článek na základě metod kognitivní sémantiky analyzuje sémantické vyjádření lokativních inesivních a iliativních konstrukcí v severovýchodním aukštaitském vilniuském nářečí. Zkoumané konstrukce jsou ze sémantického hlediska pojednány s rozlišením kognitivních prostorů, které označují: fyzického, událostního, sociálního a stavového prostoru. Jejich vyjádření se aktualizuje prostřednictvím prototypických, neprototypických a přechodných případů užití. V závěru je zhodnocen vztah sémantického vyjádření lokativních inesivních a iliativních konstrukcí.

KLÍČOVÁ SLOVA: východní aukštaitské vilniuské nářečí, lokativní inesivní konstrukce, lokativní iliativní konstrukce, kognitivní prostor, prototypické užití, neprototypické užití.

ANOTACE

Článek na základě metod kognitivní sémantiky analyzuje sémantické vyjadřování lokativních inesivních a ilativních konstrukcí v severovýchodním vilniuském nářečí aukštaitštiny. Zkoumané konstrukce jsou z hlediska sémantiky rozebrány s rozlišením kognitivních fyzických, dějových, sociálních a stavových prostorů, které označují. Jejich vyjadřování se realizuje prostřednictvím prototypických, neprototypických a přechodových případů

Straipsniai / Articles

153

DAIVA KARDELYTĖ-GRINEVIČIENĖ

užití. Článek končí zhodnocením poměru sémantického vyjadřování lokativních inesivních a ilativních konstrukcí.

KLÍČOVÁ SLOVA: východní vilniuské nářečí aukštaitštiny, lokativní inesivní konstrukce, lokativní ilativní konstrukce, kognitivní prostor, prototypické užití, neprototypické užití.

1. ÚVODNÍ POZNÁMKY

V posledních desetiletích výzkum litevských nářečí rychle postupuje: neustále přibývá popisů fonetiky, fonologie a morfologie jednotlivých nářečí, nářečních textů a slovníků. Bohatý a snadno dostupný nářeční materiál umožňuje badatelům důkladněji zkoumat jazykové jevy, které dosud zůstávaly na okraji výzkumu.

K méně prozkoumaným jevům patří také lokály užívané v litevských nářečích – inesiv a ilativ. Dosud byly analyzovány historické motivy vzniku postpozičních lokálů a jejich fungování (Zinkevičius 1966: 200–203; 1980: 253–263; 1982: 21–38; 2006: 96; 145–146). Dialektologická literatura zmiňuje neutralizaci forem inesivu a ilativu (Zinkevičius 1966: 200–202; LKA III: 50–55; 76; LKTCH: 82). Motivy a podmínky vzniku této neutralizace zkoumal na základě strukturálních metod a metod přirozené morfologie Albertas Rosinas (1995: 74–75; 2005: 251–252). Na základě jeho předpokladů se objevily jednotlivé postřehy týkající se vztahů mezi inesivem a ilativem v jižních nářečích aukštaitštiny (Leskauskaitė 2012: 81–90) a ve východních vilniuských nářečích aukštaitštiny (Kardelytė-Grinevičienė 2009: 557–566; 2014). Existuje několik prací věnovaných fonetice (Bacevičiūtė, Rinkauskienė 2007: 4–11; 2008: 229–237; 2009: 71–88) a sémantice (Petkelytė 2010; Ragaišienė 2012; Kardelytė-Grinevičienė 2014) nářečních lokálů.

1.1. Výzkumný materiál, cíl a úkoly

Tištěných materiálů východního vilniuského nářečí aukštaitštiny není mnoho. Menší soubory přepsaných textů zaznamenaných v jednotlivých lokalitách jsou uvedeny v Textech nářečí aukštaitštiny (Markevičienė 1999: 110–162), v LKTCH (111–122), v knize určené školám Východní vilniuská nářečí aukštaitštiny (Kardelis, Kardelytė-Grinevičienė 2010) a v monografii Jolity Urbanavičienė (2010: 324–352).

154

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Lokatyvinių inesyvo ir iliatyvo konstrukcijų semantinė raiška šiaurės rytų aukštaičių vilniškių patarmėje

Vynikají texty z okolí Mielagėnů (Kardelis 2006), v nichž nářeční texty pocházejí z konkrétní oblasti.

Materiál pro tento článek byl shromážděn z dosud největšího publikovaného zdroje o vilnišském nářečí – z knihy Severovýchodní aukštaitští vilnišští (Kardelis, Kardelytė-Grinevičienė, Navickaitė, Strungytė 2006; dále ŠRAV)¹. Kniha obsahuje přepsané texty ze 17 obydlených míst v oblasti severních vilnišských nářečí: Bečiūnai, Bėčionys, Didžiasalis, Garbūnai, Dindos, Vaišniūnai, Žydeliai (farnost Palūšė), Sėnasis Daugėliškis, Kiniūnai, Kūjiškė, Prisieginė, Smilginiškė, Šiulėnai, Vingiriai (farnost Daugėliškis), Rimšėnai, Navikai (farnost Vidiškės). Kniha publikuje 21 text vyprávěný tradičními představiteli nářečí narozenými před rokem 1940.

Analýza forem inessivu a illativu zaznamenaných v nářečních textech ukázala, že úzce souvisejí se slovesy použitými ve výpovědi. Prostorovou sémantiku scény často určuje právě sloveso, nikoli lokálový pád (zejména v případech neutralizace lokálů a konkurenčního užití). Proto se při analýze vyjadřování místa pomocí pádů zkoumají nejen formy inessivu a illativu, ale přinejmenším minimální konstrukce označující lokalizaci, nazývaná lokativní konstrukce inessivu nebo lokativní konstrukce illativu. Jde o jazykovou jednotku tvořenou pádem označujícím místo a komponenty, které jej doplňují a upřesňují a utvářejí projekci prostorové scény v jazyce (podrobněji viz Kardelytė-Grinevičienė 2014: 22–24).

V textech ŠRAV bylo nalezeno 309 lokativních konstrukcí inessivu a 271 lokativních konstrukcí illativu (viz obr. 1).

OBR. 1. Kvantitativní poměr lokativních konstrukcí inessivu a illativu v textech severovýchodních aukštaitských vilnišských

Sémantické vyjádření lokativních konstrukcí inessivu a illativu nalezených v textech ŠRAV je v tomto článku popsáno na základě metod kognitivní sémantiky – teorie kategorizace a teorie prototypů. Cílem analýzy je vytvořit model,

¹ Kniha vyšla s kompaktním diskem.

Straipsniai / Articles

155

DAIVA KARDELYTĖ-GRINEVIČIENĖ

který ukáže, jakými prostředky se realizuje sémantické vyjádření zkoumaných konstrukcí.

Cíle výzkumu:

• prozkoumat konečný vzorek textů severovýchodních aukštaitských vilnišských a na základě metod kognitivní sémantiky rozdělit nalezené lokativní konstrukce do sémanticky motivovaných kognitivních prostorů;

• vytvořit model kognitivních prostorů lokativních konstrukcí inessivu a illativu;

• vypočítat a vyhodnotit poměr sémantického vyjádření lokativních konstrukcí inessivu a illativu.

1.2. Teoretická východiska

Při analýze prostorových scén označovaných lokativními inessivními a illativními konstrukcemi se tento článek přidržuje předpokladu, že v jazyce existuje idealizovaná reprezentace skutečného fyzického prostoru – mentální model prostoru (an. mental model of space). Jde o model reálných nebo hypotetických situací, který se nachází v lidské představivosti a představuje prostředí mezi konceptualizací a myšlením. Význam se z fyzického světa přenáší do abstraktního (Frawley 1992: 205nn).

Každý mentální model prostoru má svou vnitřní strukturu. Sémantický prostor pádů označujících lokalizaci se skládá z různých kognitivních domén (an. cognitive domain). Kognitivní doménou se nazývá kontext charakterizující sémantické jednotky (Lakoff 2004: 19nn; Langacker 1991: 3). Pro sémantickou analýzu založenou na kognitivních metodách je kontext mimořádně důležitý. Jazykové jednotky nelze interpretovat bez ohledu na encyklopedickou sémantiku (an. encyclopedic semantics), kterou v kontextech zastupují encyklopedické znalosti (an. encyclopedic information) – část mimojazykových znalostí realizovaná prostřednictvím jazykových jednotek (Evans 2007: 72). Kontext a encyklopedické znalosti jsou při popisu a zkoumání prostorových scén velmi důležité. Tyto faktory vymezují užití téže lexémy v různých konstrukcích či výpovědích a určují sémantickou realizaci zkoumané jednotky.

Vztahy propojující kognitivní domény mohou být různě složité. Kognitivní sémantika umožňuje jazykovému badateli upřesnit sémantický popis do té míry, do jaké má nebo může získat poznatky o popisovaném jazykovém jevu. Každá kognitivní doména inessivu a illativu zahrnuje soubory konkrétních situací, které se vyznačují podobnými sémantickými rysy a v nichž se tyto pády užívají.

Při rozdělování zkoumaných konstrukcí do kognitivních domén se vychází z kritérií prototypického, neprototypického a přechodového užití. Představitelé kognitivní sémantiky

156

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Lokatyvinių inesyvo ir iliatyvo konstrukcijų semantinė raiška šiaurės rytų aukštaičių vilniškių patarmėje

zastávají názor, že jazykovou kategorii tvoří souhrn jejích významů, tyto významy však nejsou rovnocenné. Při jejich analýze se vychází z principů teorie prototypů (an. prototipe theory), podle níž mají všechny kategorie vnitřní struktury sestávající z centra a periferie².

Prototyp je nejlepší a nejjasnější příklad, měřítko členů kategorie, podle něhož lze rozpoznat celou kategorii (Lakoff 2004: 62–71; 375; Langacker 1987: 159). Méně pravidelně a zřetelně aktualizované významové modifikace, které se někdy objevují pouze ve zvláštních kontextech, se považují za neprototypické. V příkladech prototypického i neprototypického užití, které označují kognitivní domény, se často prolíná několik kognitivních domén, a vytvářejí tak přechody mezi nimi.

Ve zkoumaném materiálu označují lokativní inessivní a illativní konstrukce prostorové scény. Charakterizuje je asymetrický vztah mezi dvěma účastníky těchto scén – trajektorem a orientačním bodem. Jde o hlavní, nápadnější neboli výraznější účastníky prostorové scény. Trajektor označuje pohyb nebo děj jakéhokoli druhu (fyzický či abstraktní) a je vhodný k označení statických i dynamických vztahů. Orientační bod označuje místo, k němuž se trajektor pohybuje nebo v němž je lokalizován (Langacker 1987: 217–220)³.

Jak již bylo uvedeno, v jazyce se projektuje idealizovaná reprezentace prostoru. Prostorové vztahy mezi trajektorem a orientačním bodem, stejně jako procesy lidského myšlení, jsou často metaforické nebo metonymické. Představitelé kognitivního přístupu proto považují za předmět sémantické analýzy konceptuální metaforu (an. conceptual metaphor) a konceptuální metonymii (an. conceptual metonimy). Odhalují struktury lidského myšlení a jazykové odrazy myšlenkových jevů vycházejících z obecné lidské zkušenosti; realizují a vysvětlují, jak se proces myšlení významově utváří v jazyce (Lakoff, Johnson 2007: 27nn; 63nn).

2. ANALÝZA KOGNITIVNÍCH PROSTORŮ

Sémantická realizace lokativních inesivních a ilativních konstrukcí nalezených v textech ŠRAV se uskutečňuje prostřednictvím čtyř kognitivních prostorů společných oběma zkoumaným konstrukcím: velmi hojně zastoupeného fyzického (277 lokativních

² Prototipų teorijos pradžia siejama su Eleonoros Rosch (1978: 27–48) ir kitų kognityvinės psichologijos atstovų darbais. E. Rosch prototipo sąvoką įtvirtino tyrinėdama estetines žmogaus suvokimo kategorijas – spalvų suvokimą.

³ Charakteristiku orientačního bodu doplňují dimenzionální vlastnosti nádob. S přihlédnutím k nim mohou lokativní inesivní a ilativní konstrukce označovat orientační body, neboli nádoby, o třech, dvou, jednom či nulovém rozměru (Langacker 1987: 150–151; 248; Kardelytė-Grinevičienė 2014: 27–29).

Straipsniai / Articles

157

DAIVA KARDELYTĖ-GRINEVIČIENĖ

inesivních a 234 ilativních konstrukcí) a méně produktivních prostorů událostí (17 lokativních inesivních a 25 ilativních konstrukcí), sociálního prostoru (8 lokativních inesivních a 12 ilativních konstrukcí) a prostoru stavů (7 lokativních inesivních a 4 ilativní konstrukce) (viz obr. 2).

OBR. 2. Kvantitativní poměr kognitivních prostorů označovaných lokativními inesivními a ilativními konstrukcemi v textech severovýchodní aukštaitské subdialektu ulišnišků

V následující části článku jsou podrobněji pojednány kognitivní prostory označované lokativními inesivními a ilativními konstrukcemi.

2.1. Kognitivní fyzický prostor

Prototypicky se přítomnost trajektoru v prostoru nebo jeho pohyb v něm, označované lokativními inesivními a ilativními konstrukcemi, chápou jako vztah mezi trajektorem a fyzickou nádobou, neboli orientačním bodem. Fyzická prostorová nádoba má fyzickou oblast s různými topologickými vlastnostmi, v níž se trajektor nachází nebo do níž se pohybuje (srov. Frawley 1992: 254–255).

Za prototypické příklady fyzického prostoru realizované lokativními inesivními konstrukcemi lze považovat prostorové scény, v nichž se orientační bod nachází v určité trojrozměrné fyzické nádobě (viz obr. 3).

Za prototypické užití lokativních ilativních konstrukcí lze považovat prostorové scény, které tyto konstrukce označují a v nichž se trajektor sám pohybuje nebo je někým umisťován do určité trojrozměrné objemové nádoby. Ilativ označuje jednu z částí dynamického schématu VÝCHOZÍ BOD–CESTA–KONEČNÝ BOD – KONEČNÝ BOD (srov. Langacker 2008: 32; viz obr. 4).

158

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Lokatyvinių inesyvo ir iliatyvo konstrukcijų semantinė raiška šiaurės rytų aukštaičių vilniškių patarmėje

3 OBR. Prototypické schéma lokativních inesivních konstrukcí ve fyzickém prostoru⁴

4 OBR. Prototypické schéma lokativních ilativních konstrukcí ve fyzickém prostoru⁵

Vzhledem k tomu, že v analyzovaném materiálu severovýchodního aukštaitského vilnišského subdialektu je mnoho lokativních inesivních a ilativních konstrukcí označujících kognitivní fyzický prostor, dělí se na podrobnější sémantické typy. Základem jejich rozlišení je účel nebo povaha nádob. Lze vymezit tři dominantní sémantické typy: lokalizaci v místnostech, nádobách a geografických či krajinných regionech. Byly nalezeny také ojedinělé případy, které k těmto sémantickým typům nelze přiřadit⁶.

2.1.1. Poměrně značné množství příkladů s lokativními inesivními a ilativními konstrukcemi v analyzovaných textech severovýchodního aukštaitského vilnišského subdialektu označuje lokalizaci v místnostech. Celkem bylo nalezeno 46 lokativních inesivních a 55 lokativních ilativních konstrukcí.

Lokalizace v místnostech je jednou z prototypických realizací fyzického prostoru v jazyce, která ukazuje, že trajektor se nachází v určité uzavřené trojrozměrné místnosti, nebo se do ní pohybuje. V analyzovaném materiálu severovýchodního aukštaitského vilnišského subdialektu je lokalizace v místnostech prototypicky označována lokativními konstrukcemi s lexémem pirkia,

⁴ TR – trajektor, OR – orientační bod.

⁵ SP – pozice pozorovatele.

⁶ Podrobnější členění kognitivního fyzického prostoru podle sémantických typů viz Kardelytė-Grinevičienė 2014: 35–94.

Straipsniai / Articles

159

DAIVA KARDELYTĖ-GRINEVIČIENĖ

lázně, stodola, obchod, nemocnice lokativními tvary⁷, například: (1) tak v jedné chatrči⁸ v sobotu, v neděli, potom v jiné tam chatrči hodně mládeže⁹ [se schází] (ŠRAV 53); (2) jdu do chatrče a říkám: mami, moje ovečky tu nejsou, bojím se jít je hledat (ŠRAV 56); (3) vyčesávají a len také vytloukají v lázních; (4) a vymlátí přece úrodu¹⁰ tu už jak, odvezeš ji do stodoly (ŠRAV 193); (5) teď si všechno dojdeš koupit v obchodě (ŠRAV 52); (6) kněz ji vzal za ruku, no a nemocnice takhle, a odvedl ji do nemocnice (ŠRAV 161).

Nep prototypické případy pojmenování lokalizace v prostorách se v analyzovaném materiálu realizují jako metonymické vyjádření: (7) jedna ji doprovodila až k bráně jatek ve Vilniusu, v Santariškės, a pláče (ŠRAV 180).

Neprototypické užívání zkoumaných konstrukcí aktualizuje také konkurenční užívání lokativů. Tímto pojmem se označuje jazykový jev, kdy se paralelně užívají dva různé výrazové prostředky označující tentýž jazykový jev a žádný z nich zjevně nepřevažuje (srov. Fónagy 1957: 100–123; 1967: 100–123; podrobněji viz Kardelytė-Grinevičienė 2014: 104–119). Analyzovaný materiál severovýchodního aukštaitského vilniškého nářečí ukazuje, že neprototypické užívání se realizuje konkurencí tvarů inesivu a ilativu v konstrukcích:

• zájmeno (IL)¹¹ + podstatné jméno (IN), například: (8) ale tam se k Rusům nastěhovalo v tom domě všelijakých lidí, už se jich tam nastěhovalo hodně, víš, všelijakých obyvatel (ŠRAV 147); (9) no, v jednom domě tam už, do jednoho domu se sejdeme takhle, mládež tam a tancujeme (ŠRAV 152);

• zájmeno (IL) + podstatné jméno (IL) + sloveso označující stav, například: (10) a domy jsou krásné a všechno tam bylo, tak se v těch domech usadil se svou rodinou (ŠRAV 59);

⁷ Zde i dále se uvádí, kolikrát byly v analyzovaném materiálu užity inesivní a ilativní pády konkrétních lexémů zaznamenané v lokativních konstrukcích. Lexémy označující lokalizaci v prostorách se ve zkoumaných textech vyskytly s následující četností: v chatrči – 5, v lázních – 5, do chléva – 4, do chatrče – 3, do lázní – 3, ve stodole – 3, do stodoly – 3, do mlýna – 3, do kostela – 3, v domě – 3, v kostele – 2, do továrny – 2, ve vězení – 2, do vězení – 2, v předsíni – 2, v kuchyni – 2, na jednotce intenzivní péče – 2; jednou byly nalezeny: do banky, v dílně, v pevnosti, do pevnosti, v továrně, do ghetta, v kovárně, na faře, do klubu, v kanceláři, v obchodě, v obchodě, v nemocnici, do nemocnice, doma, do domu, v domě, na stanici, na stanici, do operačního sálu, na policii, v kanceláři, do redakce, do sálu, v Santariškės, do sklepa, ve chlévě, ve stájích.

⁸ V uvedených příkladech jsou lokativní konstrukce inesivu a ilativu podtrženy.

⁹ Pro usnadnění jsou nářeční příklady uvedeny v přepisu pomocí písmen spisovného jazyka, nikoli v transkripci.

¹⁰ Obilí.

¹¹ Zkratka IN označuje inesiv a IL ilativ.

160

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Lokatyvinių inesyvo ir iliatyvo konstrukcijų semantinė raiška šiaurės rytų aukštaičių vilniškių patarmėje

• zájmeno (IL) + podstatné jméno (IN) + metonymie, například: (11) mě přivezli do té Deváté pevnosti; v té Deváté pevnosti jsem neseděl dlouho, nějaké dva měsíčky (ŠRAV 57).

Lokativní inessivní a illativní konstrukce označující sémantický podtyp nádob vyjadřují také přechod mezi kognitivními prostory. Ten je zvláště zřetelný v kontextech vyprávějících o škole¹². Prostorové odkazy mokykloj a mokyklon v textech severovýchodního aukštaitského vilniškého subdialektu označují jak budovu či místnosti, v nichž probíhá vzdělávací a výuková činnost, tak určité časové období, během něhož probíhá proces učení. Lokativními inessivními a illativními konstrukcemi s lexémem mokykla se proto realizuje přechod mezi kognitivními fyzickými, událostními a časovými prostory, například: (12) no tak a do školy už šla, kolik tam studovala, to už já nevím, víte (ŠRAV 79); (13) tam byla škola a tam na tom místě, v téhle škole, tam jsme bydleli, vařili, nocovali¹³ (ŠRAV 65).

Přechod mezi kognitivními prostory ukazují také lokativní konstrukce s lexémy dvare, duvaran. Prostorové scény s těmito lexémy označují jak lokalizaci v budovách, které pojmenovávají, tak pobyt v určitém společenském uspořádání, a proto se v nich prolínají kognitivní fyzické a sociální prostory, například: (14) no, tak teď to Dorokovas uviděl, strom tam na dvoře uschlý [je] (ŠRAV 202); (15) potom, už ke konci, se zavíraly brány, aby tito farníci už nechodili do panského dvora (ŠRAV 203).

2.1.2. K nádobám ve fyzickém prostoru patří trojrozměrné objekty různé velikosti a objemu, které lze souhrnně nazvat nádobami. Prototypicky jsou takové nádoby v analyzovaném materiálu zcela uzavřené, mají však jednu pohyblivou hranici-stěnu (krabice, kamna, lahvička, kotel, vagón atd.¹⁴). Trajektory jsou lokalizovány také v nádobách, kterým chybí některá z fyzických hranic-stěn (nebo několik z nich) (v míse, do jámy, do chlebové pece, do příkopů, do košíku, v lavici¹⁵, v hmoždíři, do hrnku, do pastevecké boudy¹⁶, do zpovědnice, do pece¹⁷, do vozu). Takovým

¹² V analyzovaných textech bylo u lexému mokykla nalezeno dokonce 16 lokativních illativních a 4 inessivní konstrukce. Četnost lokativů tohoto lexému je dána tím, že téměř každý informátor vypráví o školních letech a podmínkách studia. Při rozvíjení vyprávění se lokativy lexému mokykla často opakují, někdy dokonce v každé větě, a proto je lokativních konstrukcí s tímto lexémem mnoho.

¹³ Přespávali jsme.

¹⁴ Počet lokativů těchto lexémů ve zkoumaném materiálu: pečiun – 8, buteliuke – 3, katilan – 3, šuliny – 2, vagone – 2, rašalinėj – 1, vagonuosan – 1, aviliukan – 1, dėžėn – 1, laivan – 1.

¹⁵ V lehkém, krásném voze.

¹⁶ Do oploceného pozemku určeného k pastvě dobytka.

¹⁷ Do pánve.

Straipsniai / Articles

161

DAIVA KARDELYTĖ-GRINEVIČIENĖ

Nádobám je vlastní přisuzování pomyslných hranic, a proto jsou vnímány jako uzavřené. Nádoby mohou mít také jen určitý otvor, určený k umístění trajektorů do nich (mintu­vuose, šieckornion¹⁸, skietan, girnosan). Celkem sémantický typ nádob v analyzovaném materiálu označuje 26 lokativních inessivních a 37 lokativních illativních konstrukcí. Převládají tedy lokativní illativní konstrukce. Několik příkladů: (16) a upekl [chléb], a zastřelíš¹⁹ do pece (ŠRAV 192); (17) psi vystoupí a zase vleze do kotle, přinese dříví, zatopí a přikládá, mají samoobsluhu (ŠRAV 169).

Neprototypické případy užití se realizují prostřednictvím konkurenčního užití lokativů v konstrukcích zájmeno (IL) + podstatné jméno (IN), například: (18) ptají se tihle – a co je tam v tom kotli (ŠRAV 168); (19) no a on si pak sedl na ten kámen a tam v tom kameni byla takhle, takhle díra, a v tom kameni byla taková vyhloubená jamka (ŠRAV 159).

Za zmínku stojí lokalizace realizovaná lokativními konstrukcemi v nádobách z pružných materiálů. Prototypicky závisí kapacita takových nádob na množství trajektorů, například (20) a já přece, děvče, tuhle žito taky vezu v pytli, přece ho vezu rodičům (ŠRAV 149). K nádobám z pružných materiálů patří lexémy označující oděvy. Oděvy jsou metaforicky chápány jako nádoba pro lidské tělo, například: (21) teď vychází bratr po noční, v obleku ten chlapík, no možná, asi ten tam někde pracuje v nějaké malé kanceláři (ŠRAV 201–202); (22) víš, já jsem svého syna Giedriuse vychovala v téhle špatné, špatné vatové bundě²⁰ [zavinutého] (ŠRAV 120).

Pružný materiál lze vnímat také jako plochu. Když se na takovou idealizovanou plochu položí trajektory a působí na ni vnější dynamické síly, pružný materiál se promění v uzavřenou nádobu, například: (23) no, tak jí to pak podá a v šátečku²¹ to sváže [peníze], a mladý si to vezme (ŠRAV 142). V takových kontextech se aktualizuje neprototypické užití.

Uživatelé jazyka vnímají jako nádoby také plochy fyzického světa, například: (24) dali mi lehátko²², a já tam ležím v tomhle střešním lehátku, a tihle chlapci pijí (ŠRAV 116); (25) teď tu chodí [ježci], nalej teď něco do nějaké nízké nádoby, třeba do talířku, mléka, pak to vyleješ pod nos, pijí, nebojí se

¹⁸ Do drtiče.

¹⁹ Přiložíš.

²⁰ Ve vatové bundě.

²¹ Do šátku.

²² Postel.

²³ Lidových obránců.

162

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Lokatyvinių inesyvo ir iliatyvo konstrukcijų semantinė raiška šiaurės rytų aukštaičių vilniškių patarmėje

ani trochu (ŠRAV 81)²⁴. Trajektorie lokalizované v rovinách tedy popisuje vztah mezi ní a orientačním bodem nikoli sémantický indikátor umístění, nýbrž interakční indikátor.

Stejně jako u sémantického typu prostorů označovaného lokativními inesivními a ilativními konstrukcemi je i pro nádoby charakteristický přechod mezi kognitivními prostory. V analyzovaném materiálu se aktualizuje označením lokalizace polysémním lexémem stroj²⁵. V závislosti na kontextu může nádoba stroj označovat nejen dopravní prostředek, ale také mechanismus vykonávající určitou práci a obsahující příslušnou surovinu, například: (26) teď si sedl, vlezl do stroje, jen zapípal, zase zapípal a hotovo²⁶, a nic (ŠRAV 140); (27) no, dva koně, a oni jedou, a my jim to podáváme do strojů, tu od stroje, tu práce nám trochu leze na krk²⁷ na krk (ŠRAV 50).

V kontextech, kde nádoba stroj označuje určitý mechanismus (viz příklad 27), se aktualizuje přechod mezi kognitivními prostory – fyzický prostor (stroj jako nádoba na surovinu) souvisí s prostorem událostí (proces zpracování suroviny).

2.1.3. V analyzovaných textech může být trajektor prototypicky lokalizován také pod fyzickým objektem ((28) leží tam pod postelí, už tam leží ten Rus, spí, chrápe²⁸ (ŠRAV 174–175); (29) počkal na vhodný okamžik, vlezl pod postel, lehl si s Vyte-liute a leží (ŠRAV 174)) nebo v porostu ((30) paseme v lese, krav je hodně, hynuly nám²⁹ v lesích, víš, v různých křovinách (ŠRAV 106); (31) už vylezl na smrk, asi si myslel³⁰, že ho nechytí (ŠRAV 108). Při lokalizaci trajektoru v různých substancích ((32) kde je zlato, říká se, tam se třpytí i v blátě, takhle už mi to, vychází, odpověděla (ŠRAV 151); (33) bylo tam horko, byly tam hlubiny a vrhl se do jezera [kůň], a utopil se (ŠRAV 69)) a v částech těla nebo orgánech ((34) a mě tedy jak odvezli, doprovodili, pamatuji si jen, že mi dali injekci do žíly, a bylo hotovo³¹ (ŠRAV 180–181)), se realizuje koncept HLOUBKY³².

²⁴ Počet lexém označujících lokalizaci v rovinách v analyzovaných textech: v posteli – 5, do postele – 3, ve zdi – 2, do talířku – 2.

²⁵ Ve zkoumaných textech byly nalezeny tři lokativní konstrukce s lexémem stroj.

²⁶ Hotovo; to je všechno.

²⁷ Do.

²⁸ Chrápe.

²⁹ Ztráceli jsme.

³⁰ Myslel si.

³¹ Vstříknutí léků, injekce.

³² Četnost lexémů označujících koncept HLOUBKY v analyzovaném materiálu: do jezera – 2, do čela – 2, pod nos – 2, ve vodě – 2; po jednom byly nalezeny formy: do žemle, v červené řepě, v bažině, v bažinách, do bažiny, v brómě, v sádře, do sádry, v blátě, do kůže, za ucho, do údolí, pod postelí, pod postel, za přístřeškem, do ruky, v žitném strništi, ve sněhu, do šestého rohu, v potůčku, do vody, do země.

Straipsniai / Articles

163

DAIVA KARDELYTĖ-GRINEVIČIENĖ

Neprototypické užití se v jednotlivých případech realizuje prostřednictvím metafory, například: (35) začala tahle revoluce a přijel z celého světa Lenin, no a tenhle se vloupal do téhle kůlny (ŠRAV 60); (36) ten pytel mi zalezl do hlavy (ŠRAV 87); (37) a já, víš, já už mám smrt³³ před očima (ŠRAV 180); (38) tak vidíš, jaké divy³⁴, no, co se děje, v mé hlavě přece jen byla Desátá³⁵ (ŠRAV 182).

Lokalizace v tisku ((39) v kterýchsi novinách [...] bývalo vypsáno (ŠRAV 75)) se v kognitivní sémantice chápe metaforicky: PSANÉ ZDROJE jsou NÁDOBY NA INFORMACE (Kövecses 2002).

Vynikají lokativní konstrukce s lexémem ranka. Prototypicky je ruka nádobou pro orgány či tkáně (srov.: svaly v ruce; klouby v ruce³⁶). Do rukou však lze vkládat nebo se v nich mohou nacházet i jiné fyzické objekty, například: (40) jen krávy ne, ale koně už měli průkazy, knížečku, a když už tu knížečku dáš, koupí od tebe koně, tu knížečku už mu do ruky nedávej; jen mu ji můžeš ukázat v ruce (ŠRAV 174). V takových kontextech se nádoba označovaná lexémem ranka stává trojrozměrným objemem tehdy, když je do ní vložen nebo z ní vyjmut trajektor. Aby tedy lokativy lexému ranka označovaly trojrozměrnou objemovou nádobu, která obsahuje fyzické objekty, musí působit aspekt dynamiky sil. Působením tohoto aspektu se jako nádoba chápe i prostorová reference glėbys, například (41) máma mě do náruče a pláče (ŠRAV 103).

2.1.4. V analyzovaných textech severovýchodního aukštaitského vilnišského subdialektu se trajektory lokalizují v topografických a krajinných regionech. Tyto regiony mají zpravidla administrativní nebo geografické hranice, ty jsou však zřetelně viditelné pouze na příslušných mapách (srov.: vesnice, okres, země). Z pozice pozorovatele je obtížné vizuálně určit rozměry a hranice těchto regionů. Problematické je také identifikovat přesné místo, kde se v nich trajektor nachází, proto se v kognitivní sémantice lokalizace v topografických a geografických regionech interpretuje metaforicky: model přítomnosti orientačního bodu v trojrozměrných fyzických nádobách se přenáší k označování vztahů mezi abstraktnějšími nádobami a orientačními body. Topografické a geografické regiony se chápou jako KONTEJNERY pro trajektory (Lakoff 2004: 29nn; Kövecses 2002).

V nejhojněji analyzovaném materiálu bylo nalezeno mnoho lokativních konstrukcí inesivu a ilativu s lexémy označujícími toponyma. Zkoumanými konstrukcemi se označují prostorové scény vyjadřující lokalizaci v litevských městech,

³³ Smrt.

³⁴ Zázraky.

³⁵ O desáté neděli po Velikonocích se slaví slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

³⁶ Takové příklady nebyly v textech severovýchodního aukštaitského vilnišského subdialektu nalezeny.

164

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Lokatyvinių inesyvo ir iliatyvo konstrukcijų semantinė raiška šiaurės rytų aukštaičių vilniškių patarmėje

vesnicích a lokalitách – 83 lokativních inesivních a 34 lokativních ilativních konstrukcí. Bylo nalezeno 22 příkladů označujících lokalizaci v různých cizích zemích – 9 s lokativními inesivními a 13 s ilativními konstrukcemi. Lokativní konstrukce vyjadřují lokalizaci v zahraničních městech – 10 lokativních inesivních a 11 lokativních ilativních konstrukcí.

Neprototypické užití se realizuje prostřednictvím konkurenčního užívání lokativů v konstrukcích se slovesy vystoupit, být a odjet, například: (42) víš, jak jsem se tam jen tak ocitl, šel jsem, jel jsem, vystoupil jsem v Uteně, tam se mi v Uteně nic nelíbilo, pojedu dál úzkokolejkou dál (ŠRAV 146); (43) já jsem byl v Leningradu pětkrát (ŠRAV 100); (44) on byl v Římě, když tam odjel, tak dostal, tedy byl, měl vojenské šaty (ŠRAV 203).

V analyzovaných textech je trajektorie lokalizována v různých topografických nebo geografických oblastech³⁷. Orientační bod prototypicky označují lokativy lexémů vesnice, pole³⁸, místo, kraj, vesnice a další³⁹, například: (45) když pak na nás vpadli Poláci do tohoto kraje, bylo nám to velmi líto⁴⁰stalo (ŠRAV 60); (46) tak tedy Bůh je takto jeden na světě, ale jazyků a národností je mnoho (ŠRAV 150).

K lokalizaci v krajinných regionech patří příklady s lexémy kelias a linija: (47) když se rozednilo, tak už potom, už potom vyrazil na cestu a pak odjel domů (ŠRAV 179); (48) a dokonce i v Lotyšsku, říká se, dlouho ještě zůstávala skupina Němců a my jsme byli v první linii s Němci (ŠRAV 125). V takových prostorových scénách jsou objekty fyzického světa v jazyce idealizovány jako linie a vztah mezi trajektorií a orientačním bodem je chápán jako bod kontaktu (Vainik 1995: 58–66).

Byl zaznamenán jeden příklad konkurenčního užívání lokativů s lexémem daikte, označujícím obecný odkaz na místo: (49) tak jsem je kousek nesl, promokl jsem s tím žitem a nechal je tam někde v místě [žito], aby otec věděl kde; otec pak přijel, to žito si odvezl domů a zasel je (ŠRAV 149).

Stejně jako u dalších již probraných sémantických typů je také pro lokalizaci v topografických nebo geografických regionech charakteristický přechod mezi kognitivními prostory.

³⁷ Podrobnější rozdělení topografických a geografických regionů viz Kardelytė-Grinevičienė 2014: 74–89.

³⁸ Podrobněji o sémantice forem laukan a laukuosan v severovýchodním aukštaitském vilniškém nářečí viz Kardelytė-Grinevičienė 2013: 92–104.

³⁹ Formy lokativu lexémů užívané v lokativních konstrukcích a jejich četnost: kaime – 17, lauke – 4, laukan – 4, vietoj – 4, krašte – 2, apylinkėn – 2, laukuos(e) – 2, laukuosan – 2, galan – 2, galulaukėn – 3, pamiškėj – 2. Jednou byly užity formy lexémů: apylinkėj, beržynuos, daržan, daržely, gale, galulaukėj, kaiman, kalne, kapinėsan, kraštan, lobe, mieste, pabalin, pamiškėn, pasauly, paupy, pievoj, pievosan, pusėj, prieky, raiste, raistuos, rajonan, sodely, šiukšlynuosan, šniūravoj, šonuosan, tėviškėj, ūlyčioj, ūlyčion, vienkiemy.

⁴⁰ Bolestné.

Straipsniai / Articles

165

DAIVA KARDELYTĖ-GRINEVIČIENĖ

Je aktualizována v prostorových scénách s lexémem kolūkis⁴¹. Lokativy tohoto lexému vyjadřují těsné propojení fyzického, sociálního a událostního prostoru, protože kolūkis je chápán jako společenské uspořádání založené na principu kolektivní práce vykonávané na různých místech fyzického prostoru, například: (50) to už se pak ti lidé všichni rozjeli do kolchozu (ŠRAV 70); (51) no tam na Sibiři, když nás z kolchozu odváželi jako poslední, posledními vozy, tak jsme pracovali v kolchozu (ŠRAV 69).

Přechody mezi kognitivními prostory a modulace významu jsou rovněž příznačné pro lokativní konstrukce s lexémem miškas. Prototypicky označují místo porostlé stromy, tj. vyplněnou oblast krajiny⁴², například: (52) máma říká, to je dobře, říká, v lese je tam sama a tehdy bývali vlci (ŠRAV 95); (53) a dříví; když je potřeba, zajdeš do lesa (ŠRAV 144).

V historických a sociálních kontextech získávají lokativní konstrukce s lexémem miškas jiný význam, například: (54) někteří jdou do armády, říká, v rádiu už řekli, že Amerika osvobodí, nechoďte do armády, ale jděte do lesa; jiní šli do armády; a další odešli do lesa, no a tihle zůstali doma, nikam nešli, ani do lesa, no a jeden tam v lázních, v Žvirbliškė, možná se snad schovával⁴³, tak kdo ho zabil, jestli lesní bratři, nebo bezpečnostní policie (ŠRAV 76).

Vzhledem k tomu, že členové odboje se v poválečných letech nechtěli přidat k armádě okupační moci a skrývali se v lesích, se jejich působiště označuje konstrukcí odešli do lesa, tj. zapojili se do odbojové činnosti. Lokativní ilativní konstrukce v příkladu 54 označují nejen fyzický prostor (miškas), ale také prostor stavový (změna sociálního postavení – svobodný člověk se stává pronásledovaným nepřítelem státu) a prostor událostní (odbojové akce).

Bylo nalezeno také několik jednotlivých dokladů užití lokativních konstrukcí, které nelze zařadit do žádného z uvedených sémantických typů. Jde o kontexty s lexémy užustalė, kūgis, langas: (55) posadil se tady do toho kouta, za stolem, vytáhl nůž a říká, ze vzteku⁴⁴, že tu není můj bratr Jurgis, tady by zůstala jen suchá zem; nebyli byste tu ani vy (ŠRAV 89); (56) ta dívka už se chystá, a pak usedá za stůl (ŠRAV 172); (57) teď ta lampička, ale stejně už z dálky svítí v okně (ŠRAV 179); (58) tehdy jsme tu slámu vozili z kolchozu a nakládali ji do stohů (ŠRAV 101); (59) no seno se nakládá do stohů, tam na poli, nikde stranou, ani přes člověka (ŠRAV 72).

Po přehledu sémantického vyjadřování lokativních inessivních a ilativních konstrukcí užívaných v textech severních vilnišků při označování lokalizace ve fyzickém prostoru lze konstatovat, že zkoumané konstrukce se nejčastěji užívají k lokalizaci

⁴¹ S tímto lexémem byly nalezeny 3 lokativní inessivní a 4 ilativní konstrukce.

⁴² Srov. výklad lexému miškas v LKŽ: „místo porostlé stromy; les“.

⁴³ Schovával se.

⁴⁴ Škoda.

166

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Lokatyvinių inesyvo ir iliatyvo konstrukcijų semantinė raiška šiaurės rytų aukštaičių vilniškių patarmėje

k pojmenování topografických a geografických regionů – bylo nalezeno 185 lokativních inessivních a 104 ilativních konstrukcí.

2.2. Kognitivní prostor událostí

Při pojednání o případech přechodu ve fyzickém prostoru již bylo zmíněno, že přechod v analyzovaném materiálu často aktualizuje úzké propojení fyzického prostoru a prostoru událostí. Lokativními inessivními a ilativními konstrukcemi se tedy neoznačuje pouze přítomnost ve fyzickém prostoru nebo pohyb do něj, ale vyjadřuje se jimi také účast na určitých událostech či procesech. Kognitivní prostor označovaný lokativními inessivními a ilativními konstrukcemi je chápán jako prostor událostí (Vainik 1995: 113; Kuznetsov 2012: 98–99). Nejsou pro něj charakteristické dimenzionální rysy. Lokalizace v kognitivním prostoru událostí je založena na konceptuální metafoře: prostorové vztahy konkrétních fyzických nádob a trajektoru se přenášejí do abstraktnější sféry – sféry událostí.

V analyzovaném materiálu severovýchodního aukštaitského vilniškého subdialektu patří do prostoru událostí lokativní konstrukce s lexémy kariuomenė, karas, šokiai, kuokinė, komandiruotė, padabonės, pamaina, naktigonė, šliūbas, targuolia, turgus⁴⁵. Kognitivní prostor událostí označuje celkem 17 lokativních inessivních a 25 lokativních ilativních konstrukcí, například: (60) tak už jsem odešel na vojnu, do války; byl jsem ve válce; (ŠRAV 125); (61) já jsem, no, byl na kuokinė na kole, v létě; (ŠRAV 204); (62) zlota nedáš, a já na svatbu nejedu (ŠRAV 171).

Jak již bylo zmíněno, prostor událostí označovaný zkoumanými konstrukcemi není zcela izolován od ostatních kognitivních prostorů. Charakteristika prostoru událostí zahrnuje nejen samotnou událost nebo proces, ale také dobu a místo jejich konání⁴⁶, a proto úzce souvisí s fyzickým a časovým prostorem (Vainik 1995: 113; Kuznetsov 2012: 99). Přechod mezi prostorem událostí a ostatními kognitivními prostory se realizuje v příkladech 61 a 62: událost – kuokinė – se koná v určitém fyzickém prostoru (v uzavřené místnosti nebo na otevřeném prostranství) v určitou dobu (nejčastěji v sobotu); svátost manželství se přijímá ve stanovenou dobu ve fyzickém prostoru (v kostele).

Pro kognitivní prostor událostí je charakteristické nejen metaforické, ale také metonymické vyjádření, například: (63) lidé jedou na koních zapřažených už, tedy, jako za časného

⁴⁵ Četnost lokativních tvarů těchto lexémů v analyzovaných textech: kariuomenėn – 10, kariuo­me­nėj – 7, kare – 5, šokiuosan – 3, padabonėsan – 3, kuokinėn – 2, turgun – 2. Po jednom výskytu byly nalezeny: karan, kuokinėj, komandiruotėj, komandiruotėn, pamainoj, naktigonėn, šliūban, targuolioj, turguos.

⁴⁶ Ve výpovědích se aktualizují různé sémantické aspekty, takže některé rysy dominují, zatímco jiné zůstávají v pozadí.

Straipsniai / Articles

167

DAIVA KARDELYTĖ-GRINEVIČIENĖ

(ŠRAV 170); (64) říká, jak ses probudila, za úsvitu⁴⁷ plakat, jako já teď půjdu na Desátou; plakala jsem; ale já si nevzpomínám; ale já jsem plakala úplně při smyslech, když jsem šla na Desátou, a Desátá byla buď dnes, nebo zítra, u nás byla pouť na Desátou v Paringy (ŠRAV 182).

V příkladu 63 se přídavným jménem raná označuje první bohoslužba konaná časně ráno o Vánocích nebo Velikonocích, v příkladu 64 se metonymicky užívá číslovkový tvar desátá „pouť ke svátku Kristova Srdce slavená desátou neděli po Velikonocích“.

2.3. Kritériem vymezení kognitivního sociálního prostoru je rys živosti přisuzovaný orientačnímu bodu. Orientační bod je pojmenován lexémem označujícím společenství lidí, kolektiv či sdružení (Kuznetsov 2012: 99–102). Pro tento kognitivní prostor nejsou charakteristické rozměrové rysy. V analyzovaných textech byly nalezeny lokativní konstrukce s lexémy: šeima, talka, atlaidai, veselija, vestuvės, svotai, šliūbas, laidotuvės, partizanaⁱ⁴⁸. Celkem bylo zaznamenáno 8 lokativních inesivních a 12 lokativních ilativních konstrukcí, například: (65) žila jsem ve velké rodině (ŠRAV 57); (66) prodávali na nějakých trzích (ŠRAV 75); (67) něco z toho vzniklo, a pořádá se výpomocná práce, a chodí se na výpomoc, já jsem šel k tobě, ty přijdeš ke mně (ŠRAV 69); (68) už je vůbec možné⁴⁹ k vám jet jako dohazovači (ŠRAV 171).

V analyzovaných textech se sociální aspekt často prolíná s dalšími kognitivními prostory. Takový přechod mezi kognitivními prostory se aktualizuje v různých kontextech užitím lexému namai. Lokativní konstrukce s tímto lexémem mohou označovat jak lokalizaci ve fyzickém kontejneru (viz s. 6–7), tak i příslušnost k sociální jednotce – rodině, například: (69) to alespoň ukazuje, která hezká holka už je doma [je], tahle je hezká, tak se protáhne škvírou, a tahle se ještě narovná⁵⁰ i s věnem (ŠRAV 171). V tomto příkladu se aktualizuje přechod mezi kognitivním sociálním a fyzickým prostorem.

Nejsou vzácné kontexty, v nichž se sociální prostor prolíná s prostory událostí a času, například: (70) na poutích už to bývalo, a chlapci, ti chodili na poutě, zrovna teď, když už tu jsou poutě, tady v Palušė u svatého Vavřince⁵¹, už brzy budou, to chodívali chlapci ze všech vesnic, všichni už jedou na kolech na pouť (ŠRAV 82).

⁴⁷ Ihned.

⁴⁸ Četnost lokativů těchto lexémů v analyzovaném textu: atlaiduosan – 4, partizanuos – 3, vestuvėsan – 3, šeimoj – 2, talkon – 2. Jednou byly zaznamenány: laidotuvėse, svotuosan, šliūban, talkosu, veselioj, veselion.

⁴⁹ Lze.

⁵⁰ Potěší se; nasytí se.

⁵¹ Pouť svatého Vavřince.

168

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Lokatyvinių ines(y)vo ir iliatyvo konstrukcijų semantinė raiška šiaurės rytų aukštaičių vilniškių patarmėje

2.4. Stavový prostor je velmi blízký kognitivnímu sociálnímu prostoru. Sociální prostor se vyznačuje příznakem živosti, tj. orientační bod musí být vyjádřen lexémy označujícími kolektiv lidí, zatímco pro stavový prostor je nejdůležitější aspekt změny stavu (Kuznetsov 2012: 103). Rozměry nádob v tomto kognitivním prostoru reálně neexistují, avšak při vyjadřování vztahů mezi trajektorií a orientačním bodem se používají podobné strukturální modely jako při popisu fyzického prostoru – do nějakého stavu či situace se vstupuje a setrvává se v ní (srov. fyzický prostor: vstoupit do pokoje; být v pokoji). Projekce kognitivního stavového prostoru v jazyce je tedy založena na konceptuální metafoře.

V analyzovaném materiálu severovýchodní aukštaitské vilnišské nářeční oblasti jsou stavový prostor prototypicky pojmenováván lokativními inessivními a illativními konstrukcemi s lexémy: burliokystėje⁵², pliene⁵³, išpažintin, belaisvėn, smertin⁵⁴. Celkem bylo nalezeno 7 lokativních inessivních a 4 illativní konstrukce, například: (71) na tai atsiveža pinigų prikrutejė⁵⁵ burliokystėj, tai tada dienąnakt per jį [geria] (ŠRAV 162); (72) už durų stovėjo šitas Jurgis ir davė peiliu, ir smertin ir papjovė (ŠRAV 90).

Prostor stavu se vyznačuje také přechodem mezi kognitivními prostory: (72) a když už byl bratr v zajetí tři roky (ŠRAV 55); (73) on se dostal do polského zajetí (ŠRAV 79) – pobyt v zajetí souvisí nejen se změnou stavu (ze svobodného člověka na zajatce), ale také s fyzickým prostorem (fyzické místo pobytu v zajetí) a časovým prostorem (v zajetí se pobývá po určitou dobu). Souvislost kognitivních prostorů stavu a času nejzřetelněji ilustruje lokativní konstrukce s číslovkou, například (75) Čičėlio a tchyně, ta je ještě i teď naživu, ta už je stoletá bába (ŠRAV 196)⁵⁶.

Přechod mezi všemi probíranými kognitivními prostory – fyzickým, událostním, sociálním a stavovým – lze souhrnně znázornit modelem kognitivních prostorů (viz obr. 5).

Přerušované čáry označují zóny přechodu mezi kognitivními prostory pojmenovávanými lokativními inessivními a illativními konstrukcemi. Tento model ukazuje, že kognitivní prostory pojmenovávané zkoumanými konstrukcemi spolu v analyzovaném materiálu severovýchodní aukštaitské vilnišské nářeční oblasti úzce souvisejí. Pro sémantické vyjadřování lokativních konstrukcí jsou charakteristické nejen prostorové, ale i časové příznaky.

⁵² Práce v Rusku.

⁵³ V zajetí.

⁵⁴ Smrtelně.

⁵⁵ Vydělali.

⁵⁶ Ke kognitivnímu stavovému prostoru lze přiřadit lokativní konstrukce s lexémy užitými metaforicky atminime (o vilkų mano atminime buvo (ŠRAV 98) a atminty (tik atminty turėdavau, jau ką paskaičiau, kas cekava, to neužmiršiu (ŠRAV 177)). Označují lokalizaci nikoli v prostorech existujících nyní, nýbrž ve scénách prostorových, které existovaly v minulosti.

Straipsniai / Articles

169

DAIVA KARDELYTĖ-GRINEVIČIENĖ

5 OBR. severovýchodoaukštaitských vilniškých textech zaznamenaný model kognitivních prostorů lokativních inesivních a ilativních konstrukcí

3. ZÁVĚRY

1. V analyzovaných severovýchodoaukštaitských vilnišských textech se model sémantického vyjadřování lokativních inesivních a ilativních konstrukcí realizuje prostřednictvím čtyř kognitivních prostorů: fyzického, událostního, sociálního a stavového.

2. Sémantické vyjádření lokativních inesivních a ilativních konstrukcí se nejproduktivněji aktualizuje při označování lokalizace v kognitivním fyzickém prostoru. Událostní, sociální a stavový prostor jsou zkoumanými konstrukcemi označovány méně často. Lokativní inesivní konstrukce mírně převažují při označování kognitivního fyzického prostoru s čistě lokativním významem, zatímco lokativní ilativní konstrukce označují abstraktnější událostní a sociální prostory.

3. Analýza textů severovýchodní aukštaitské vilnišské nářeční oblasti ukazuje, že kognitivní prostory označované lokativními inesivními a ilativními konstrukcemi nejsou navzájem izolované, tj. model sémantického vyjadřování odhaluje přechod mezi kognitivními prostory. Lokalizace ve fyzickém prostoru označovaná zkoumanými konstrukcemi se vyznačuje nejen sémantickými ukazateli místa. Fyzická poloha trajektoru souvisí s určitými vlastnostmi jeho způsobu pohybu a velmi často také s časovým aspektem. Přechod je zvláště zřetelný, když se v lokativních konstrukcích používají polysémní lexémy.

170

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Lokatyvinių inesyvo ir iliatyvo konstrukcijų semantinė raiška šiaurės rytų aukštaičių vilniškių patarmėje

4. Lze předpokládat, že sémantické vyjádření (a frekvenci) lokativních inesivních či ilativních konstrukcí (a také konkrétních lexémů v nich užívaných) určuje kognitivní potenciál mluvčího. Výběr vyjadřovacích prostředků označujících prostorové scény závisí na tématu, které mluvčí rozvíjí, a na znacích dynamičnosti či statíčnosti sloves užívaných při vyprávění. Z omezeného počtu určitých textů proto nelze přesně usuzovat, že se lokativy jednoho či druhého lexému užívají zřídka nebo vůbec. Pokud vyprávění nevyžaduje například ilativ (mluví-li se o statických dějích či procesech), tento pád se v daném kontextu nevyskytne; to však neznamená, že se neužívá vůbec.

LITERATURA A PRAMENY

Bacevičiūtė Rima, Rinkauskienė Regina 2007: Dėl rytų aukštaičių uteniškių inesyvo ir iliatyvo galūnių priegaidžių (Eksperimentinis tyrimas). – Žmogus ir žodis: Didaktinė lingvistika 9(1), 4–11.

Bacevičiūtė Rima, Rinkauskienė Regina 2008: Rytų aukštaičių uteniškių inesyvo ir iliatyvo priegaidės: audicinis tyrimas. – Baltistica 43(2), 229–237.

Bacevičiūtė Rima, Rinkauskienė Regina 2009: Audicinis eksperimentas dialektologijoje: privalumai ir trūkumai (rytų aukštaičių uteniškių vietininkų priegaidžių tyrimas). – Garsas ir jo tyrimo aspektai: metodologija ir praktika / The sound and aspects of its research: methodology and practice, 71–88. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Evans Vyvyan 2007: A Glossary of Cognitive Linguistics. Edinburgh: Edinburgh University Press Ltd.

Fónagy Ivan 1957: Über den Verlauf des Lautwandels. – Acta Linguistica Academiae Scientiarum Hungaricae 6, 173–278.

Fónagy Ivan 1967: Variation und Lautwandel. Ansätze zu einer dynamischen Phonetik. – Phonologie der Gegenwart. Wiener slavistisches Jahrbuch, Ergänzungsband 6, 100–123.

Frawley William 1992: Linguistic Semantics. New Jersey: Lawrence Erlbaum Associatesm Inc.

Kardelis Vytautas 2006: Mielagenų apylinkių tekstai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Kardelis Vytautas, Kardelytė-Grinevičienė Daiva 2010: Rytų aukštaičiai vilniškiai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Kardelytė-Grinevičienė Daiva 2009: Dėl inesyvo ir iliatyvo santykių rytų aukštaičių vilniškių šnektos. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 2, 557–566.

Straipsniai / Articles

171

DAIVA KARDELYTĖ-GRINEVIČIENĖ

Kardelytė–Grinevičienė Daiva 2014: Lokatyvinių inesvyvo ir iliatyvo konstrukcijų semantika ir santykiai rytų aukštaičių vilniškių patarmėje. Daktaro disertacija. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Kövecses Zoltan 2002: Metaphor: A Practical Introduction. New York: Oksford University Press.

Kuznetsov N. – Кузнецов Николай 2012: Пространственная семантика местных падежей коми языка (когнитивный анализ). Tartu: Unoversity of Tartu Press.

Lakoff G. – Лакофф Дж. 2004: Женщины, огонь и опасные предметы. Москва: Языки славянкой культуры.

Lakoff G., Johnson M. – Лакофф Дж., Джонсон М. 2007: Метафоры, которыми мы живем. Москва: URSS.

Langacker Ronald W. 1987: Foundations of Cognitive Grammar. Vol. 1: Theoretical Prerequisites. Stanford: Stanford University Press.

Langacker Ronald W. 1991: Cognitive linguistics research: Concept, Image, and Symbol. The Cognitive Basis of Grammar. New York–Berlin: Ratzlow–Druck.

Langacker Ronald W. 2008: Cognitive Grammar: A Basic Introduction. Oxford: Oxford University Press.

Leskauskaitė Asta 2012: Daiktavardžių gramatinių kategorijų vartojimo dažnumas pietinėse pietų aukštaičių šnektose. – Naujausi kalbų ir kultūrų tyrimai. Vilnius: Europos kalbų ir kultūrų dialogo tyrėjų asociacija, 81–90.

LKA III – Morkūnas Kazys 1991: Lietuvių kalbos atlasas 3. Morfologija. Vilnius: Mokslas.

LKTCH – Leskauskaitė Asta, Bacevičiūtė Rima, Ivanauskienė Audra, Trumpa Edmundas 2004: Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

LKŽe – Slovník litevského jazyka, elektronická verze, redakční kolektiv: Gertrūda Naktinienė (vedoucí redaktorka), Jonas Paulauskas, Ritutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Litevský jazykový institut. Dostupné na internetu: www.lkz.lt.

Markevičienė Žaneta 1999: Aukštaičių tarmių tekstai 1. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Petkelytė Justina 2010: Vietos raiška šiaurės rytų aukštaičių vilniškių patarmėje (iliatyvo, prielinksnių in, un semantika ir santykiai). Magistro darbas. Vilnius: Vilniaus universitetas.

172

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Lokatyvinių inesyvo ir iliatyvo konstrukcijų semantinė raiška šiaurės rytų aukštaičių vilniškių patarmėje

R a g a i š i e n ė V i l i j a 2012: Vietininkų ir prielinksninių konstrukcijų semantika ir santykiai rašytiniame 1977 m. Tverečiaus šnektos šaltinyje. Pranešimas moksliniame seminare „Tarmių leksikos ir fonetikos pokyčiai“. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

R o s c h E l e o n o r a 1978: Principy kategorizace. – Cognition and Categorization, 27–48.

R o s i n a s A l b e r t a s 1995: Baltų kalbų įvardžiai: morfologijos raida. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

R o s i n a s A l b e r t a s 2005: Ještě k výkladu původu adesivu. – Baltistica 40(2), 177–181.

ŠRAV – Kardelis Vytautas, Kardelytė-Grinevičienė Daiva, Navickaitė Agnė, Strungytė Inga 2006: Severovýchodní aukštaitští vilniští. Vilnius: Institut vědeckého a encyklopedického nakladatelství.

U r b a n a v i č i e n ė J o l i t a 2010: Suirkų šnektos fonologinė sistema: vokalizmas ir prozodija. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

V a i n i k E n e 1995: Eesti keele välishokakäänete semantika. Talinas.

Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 1966: Litevská dialektologie. Vilnius: Mokslas.

Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 1980: Historická gramatika litevského jazyka 1. Vilnius: Mokslas.

Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 1982: Postpoziční lokály litevského jazyka. – Baltistica 18(1), 21–38.

Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 2006: Původ litevských výslovností. Vilnius: Institut litevského jazyka.

Sémantické vyjadřování lokativních inesivních a ilativních konstrukcí v severovýchodní aukštaitské vilniuské podřeči

S H R N U T Í

Článek na základě metod kognitivněsémantické kategorizace a teorie prototypů popisuje lokativní konstrukce inessivu a ilativu v severovýchodním aukštaitském vilniuském nářečí. Cílem analýzy je vytvořit model, který ukazuje prostředky používané k realizaci sémantického vyjádření zkoumaných konstrukcí. Příklady jsou rozděleny do sémanticky vymezených kognitivních prostorů. Popis těchto prostorů vychází z aktualizace prototypických, neprototypických a přechodových případů užití realizovaných lokativními konstrukcemi.

Straipsniai / Articles

173

DAIVA KARDELYTĖ-GRINEVIČIENĖ

Studie ukazuje, že se v analyzovaném materiálu lokativní konstrukce inessivu i ilativu používají k označení čtyř kognitivních prostorů: nejčastěji zastoupeného fyzického prostoru a méně aktivních prostorů událostního, sociálního a stavového. V určitých kontextech nejsou tyto prostory izolované; vzájemně se ovlivňují a vytvářejí přechodové zóny.

Analýza textů rovněž vede k předpokladu, že sémantické vyjádření lokativních konstrukcí inessivu či ilativu (stejně jako konkrétních lexémů v nich užitých) je určováno kognitivním potenciálem mluvčího.

Přijato 26. října 2014.

DAIVA KARDELYTĖ-GRINEVIČIENĖ

Institut litevského jazyka

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

174

Acta Linguistica Lithuanica LXXII