ALMA RAGAUSKAITĖ

Ústav litevského jazyka

Oblasti vědeckého výzkumu: historická antroponymie, historická toponymie.

OSOBNÍ JMÉNA ŽEN Z JONIŠKISU V NEJSTARŠÍ LITEVSKÉ KŘESTNÍ MATRIČNÍ KNIZE JONIŠKISU Z LET 1599–1621 V KONTEXTU LITEVSKÉ HISTORICKÉ ANTROPONYMIE

Osobní jména žen z Joniškisu v nejstarší litevské křestní matrice Joniškisu z let 1599–1621 v kontextu litevské historické antroponymie

ANOTACE

Jedním z nejdůležitějších pramenů litevské historické antroponymie jsou církevní matriky. Mezi nimi vyniká z chronologického hlediska mimořádně unikátní, v současnosti známá nejstarší matrika křestních zápisů z Joniškisu z let 1599–1621. Článek se z hlediska tvorby zaměřuje především na 122 antroponym žen z Joniškisu (druhé členy dvojčlenného modelu pojmenování), vybraných z této knihy. Kromě toho se pokouší pojednat o situaci při tvoření osobních jmen obyvatel (žen) Joniškisu v obecném kontextu výzkumu litevské historické antroponymie 16.–17. století.

KLÍČOVÁ SLOVA: Joniškis, žena z Joniškisu, křestní matrika, historická antroponymie, historické osobní jméno, tvoření.

Straipsniai / Articles

55

ALMA RAGAUSKAITĖ

ANOTACE

Farní matriky patří k nejdůležitějším pramenům litevské historické antroponymie. V kontextu těchto matrik vyniká chronologicky jedinečná křestní matrika z Joniškisu z let 1599–1621, která je v současnosti nejstarší známou farní matrikou v Litvě. Článek se zaměřuje na 122 antroponym joniškiských žen z této matriky z hlediska jejich tvoření (druhé složky binárního pojmenovacího modelu). Dále se pokouší pojednat o situaci při tvoření osobních jmen joniškiských obyvatelek v širším kontextu litevského výzkumu historické antroponymie 16^th.–17^th. století.

KLÍČOVÁ SLOVA: Joniškis, žena z Joniškisu, křestní matrika, historická antroponymie, historické osobní jméno, tvoření slov.

0. ÚVOD

Raná vrstva historické antroponymie Joniškisu z 16.–17. století je zatím málo známá. Nejprve se začaly zkoumat zápisy v nejstarší křestní matrice z Joniškisu z let 1599–1621, v nichž se hojně vyskytují litevské podoby antroponym. Jen malá část těchto podob byla zveřejněna ve studii o litevských podobách názvů sídel v nelitevských pramenech 16.–19. století (Gar liauskas 1998: 152–153).

Jednotlivá pojmenování joniškiských mužů s přídomky litevského původu z téže matriky uvedla autorka tohoto článku (Ragauskaitė 1999: 155). Po provedení podrobnější analýzy původu osobních jmen v tomto prameni se ukázalo, že mezi rekonstruovanými joniškiskými antroponymy litevského původu jsou rozšířena přezdívková jména, zatímco mezi rekonstruovanými osobními jmény nelitevského původu převažují jména odvozená od různých podob křesťanských jmen (dlouhých i krátkých). Srovnáním jmenného fondu Joniškisu a okolních sídel farnosti bylo zjištěno, že se osobní jména joniškiských obyvatel z hlediska původu liší od jmen obyvatel vesnic. V jmenném fondu těchto obyvatel se častěji vyskytovala stará litevská dvousložková osobní jména, v nichž převažovaly litevské patronymické přípony (Ragauskaitė 2004: 16–17).

Po následném přezkoumání situace se slovinizací antroponym v téže církevní matrice se dospělo k závěru, že většina příjmení joniškiských mužů byla zapsána s litevskými patronymickými příponami –aitis, –ūnas, zdrobňovacími příponami –ytis, –uilis, –uitis a příponou –iškis, která mohla mít také patronymický význam. Jen ojedinělá příjmení mají slovanské přípony –ovič, –evič a polský typ –sk-

56

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Seniausios Lietuvoje 1599–1621 metų Joniškio krikšto metrikų knygos joniškiečių moterų asmenvardžiai lietuvių istorinės antroponimijos kontekste

přípony. Mimo jiné byla věnována pozornost fungování litevských přípon v ženských osobních jménech (Ragauskaitė 2005: 66–67).

Po zjištění uvedených rysů původu joniškských antroponym, jejich polonizace aj. tento článek pokračuje ve výzkumu historického jmenného fondu Joniškisu.

Cílem této studie je podrobně pojednat z hlediska tvoření o 122 osobních jménech joniškských žen z let 1599–1621 (druhých členech dvoučlenného modelu pojmenování), rekonstruovat podoby těchto antroponym s litevskými příponami a porovnat je se současnými litevskými příjmeními. Aby bylo možné charakterizovat situaci v tvoření joniškských osobních jmen v kontextu výzkumu litevské historické antroponymie dané doby, bude se také zkoumat rozšíření ženských antroponym s litevskými slovotvornými formanty v historických jmenných fondech dalších měst s magdeburským právem (Vilnius, Kaunas, Kėdainiai) a ve jmenných fondech alespoň několika starých farností¹ (Krakės, Merkinė, Plungė, Seda, Šiluva, Švenčionys, Tytuvėnai, Žagarė).

Materiál pro článek byl shromážděn především z nejstarší křestní matriky joniškské farnosti² z let 1599–1621³. Farářem kostela Nanebevzetí Panny Marie v Joniškisu byl od roku 1594 do roku 1621 Benediktas Sviechovskis. Roku 1594 Joniškis vyhořel a poté se znovu pozvolna obnovoval (Vasiliauskas 2005: 111). Má se za to, že právě z jeho podnětu se tento církevní pramen začal roku 1599 vést v latině⁴; s pomocí Radvily Našlaitėlise pak v letech 1601–1606 postavil v Joniškisu zděný kostel a vyzdobil jej (LKD 79). Joniškis se formálně stal městem až 4. července 1616, kdy mu bylo uděleno magdeburské právo

¹ Autorka článku děkuje Vidasi Garliauskasovi za konzultace k jmennému fondu nejstarších církevních matrik v Litvě.

² Je známo, že vilniuský biskup Jonas roku 1523 navštívil okrajové oblasti šiauliaiského okresu, který tehdy spravoval. Na jeho pokyn byly v několika sídlech zřízeny farnosti a jedno takové sídlo bylo pojmenováno Joniškis. Roku 1526 byl v Joniškisu postaven kostel (Vasiliauskas 2005: 111).

³ Podobně stará je nejstarší dochovaná matrika z okolí Berlína (Greben, od roku 1578) a nejstarší matrika v Lotyšsku (katolický kostel sv. Jakuba v Rize, od roku 1588) (viz také Mickienė, Venislovaitė 2011: 155). Předpokládá se, že úplně nejstarší církevní matriky se začaly vést v Itálii (přibližně od počátku 14. století); v současnosti je nejstarší známá matrika ve Francii, v Givry (departement Saône-et-Loire). Začíná rokem 1334. V německy mluvících zemích se matriky objevily rovněž ve 14. století. V archivu Basileje jsou například matriky zemřelých a sňatků z let 1380–1751 a dochovala se část basilejské křestní matriky (1390–1407). Nejstarší polské matriky pocházejí z farnosti Panny Marie v Gdaňsku (od roku 1530) a z Bochnie (od roku 1559) (Garliauskas 2010: 3–4). Zdá se, že nejstarší dochovaná křestní matrika v Itálii pochází z roku 1396 a ve Francii z roku 1467 (Žilys 2012: 131).

⁴ Autorka článku připravuje vydání tohoto starého církevního pramene (společně s Videm Garliauskasem).

Straipsniai / Articles

57

ALMA RAGAUSKAITĖ

privilegium⁵ (Kryževičius 1981: 133). Možná právě po tomto velkém požáru v roce 1594 bylo postaráno o to, aby byly matriční knihy řádně vedeny.

Název pramene zní „Liber Baptisatoru[m] ‖ Ecc[lesi]æ Parochialis Jani=‖scensis ab Anno 1599. – ‖ usq[ue] ad An[n]um ‖ 1621. –“. Na předsádce je zapsán ještě jeden název: „CATA: ‖ LOGVS. ‖ BAPTISATO: ‖ RVM. EC: ‖ CLESIÆ. ‖ IANI: ‖ SCEN: ‖ SIS.“. Rukopisná kniha byla psána latinsky a polsky. Na fol. 1–79 (1599–1606) a 195v–222 (1617–1618) byla psána latinsky, zatímco na fol. 80–195 (1606–1616) a 222v–272 (1618–1621) polsky. Na fol. 2 je z roku 1599 zápis v polštině, jehož část písař přeškrtl. Latinské matriční zápisy se nacházejí také na fol. 236, 269 a 271. V celé knize jsou názvy let a měsíců důsledně uváděny latinsky. Srovnání rukopisu ukazuje, že knihu snad psalo několik různých osob. Datum křtu se uvádí podle svátků. Formulace křestních zápisů v Joniškisu v letech 1599–1621 nebyly ustálené; jejich pořadí se v průběhu let měnilo a bylo proměnlivé. Je patrné, že text zápisu byl často zkracován. V části knihy jsou uvedena pouze jména osob (mužů i žen), nikoli jejich druhé pojmenovací složky (od fol. 50–188v, tedy v letech 1604–1616)⁶.

Texty křestních a dalších církevních obřadů (například katolická agenda z roku 1616 – obřadní řády v ní zapsané mohly být ještě starší) a vzory matričních formulací, o něž se mohl každý kněz opírat při konání obřadů a vedení církevních matričních knih, byly v té době již známy (Garliauskas 2001: 214–215). S těmito obřadními řády se pravděpodobně seznámila také většina tehdejších církevních písařů matrik (faráři, vikáři, řeholníci). Forma církevních matričních zápisů však zřejmě závisela především na kompetencích pisatele, jeho všeobecném vzdělání, místě původu, národnosti, jazykové průpravě a přístupu k vykonávané práci.

⁵ Panovník si podle ní vyhradil právo jmenovat městu Joniškis rychtáře. Rychtář mohl z řad měšťanů jmenovat svého zástupce, zatímco měšťané sami mohli volit konšely, purkmistra a radní. Město smělo postavit radnici a konat v ní soudní řízení, pořádat týdenní čtvrteční trh, byly potvrzeny dva výroční trhy, město dostalo pečeť atd. (Vasiliauskas 2005: 111). Magdeburské právo bylo upravováno a přizpůsobováno litevským podmínkám. Města je mohla sama doplňovat vyhlašováním městských předpisů, takzvaných wilkierzů (Kiaupa 1998: 170). Na základě dokumentů samosprávných měst Žemaitije v Litevské metrice a dalších historických pramenů bylo zjištěno, že tato samosprávná práva byla později potvrzena ještě v letech 1635, 1650, 1679, 1718 a 1736 (Tyla 1988: 5, 10, 15, 21). V roce 1776 bylo Magdeburské právo města Joniškis, stejně jako mnoha dalších litevských měst, zrušeno a Joniškis přešel pod vrchnostenskou správu. Městská samospráva Joniškisu byla později nakrátko obnovena v letech 1791 a 1794, na delší dobu pak až v roce 1840 (Tyla, Miškinis 1981: 86, 87, 91).

⁶ Dar žr. Garliauskas 1998: 139; Žilys 2012: 126–127.

58

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Seniausios Lietuvoje 1599–1621 metų Joniškio krikšto metrikų knygos joniškiečių moterų asmenvardžiai lietuvių istorinės antroponimijos kontekste

Skutečné obyvatelky Joniškisu bylo možné identifikovat pomocí různých označení. Jsou to: pol. Janiszki ‘Joniškis’, pol. Z miafta ‘Z města’, pol. Z miafta Ianiskiego ‘Z města Joniškis’, lat. de Ciuitate Ianibek ‘Z města Joniškis’, lat. de Janiszek ‘Z Joniškisu’, např.: 1617 Zophia Macieio{wa}⁷ de C[iui]tate⁸ Ianiszek JNŠ 204⁹; 1618 Pat[rini] <...> Dorota Mikołoiowna de Ciuitate Ianibek JNŠ 217; 1601 Janiszki <...> Paluła Mixiene JNŠ 29v; 1617 Zophia Paginayciowa de Ciuitate Ianiszek JNŠ 198v; 1621 K[uma] Dorota Palułaiciowna Z miafta Ianiskiego z ulicy Szawelskiej JNŠ 261; 1617 Giendruta Paruyciowa de C[iui]tate Ianiszek JNŠ 202; 1618 Pat[rini] <...> Zofia Pietrayciowa de ciuitate Ianibek JNŠ 221; 1621 K[uma] 3 miafta Vlici βawelskiei Pelania Rudiβkaiciowna JNŠ 263; 1620 M[atka] Gęndruta Sowdiowa <...> Z miafta JNŠ 253v; 1599 Barbara Szymkowna <...> omnes de Janisʒki{e} JNŠ 1 atd.

Identifikaci žen z Joniškisu usnadňují také názvy ulic (Dvaro, Šiaulių, Upytės, Vokiečių)¹⁰, v nichž bydlely, např.: 1619 Kuma Marina z dworskiej ulici. JNŠ 233; 1617 K[uma] Dorota Gabriciowna Z miafta z Vlicy Niemieckiej JNŠ 258; 1621 Niemieckiei Vlici <...> K[uma] Zofia Golminowa JNŠ 270v; 1621 Z miafta Vlici βawelskiei Elena Kalwiβiowa JNŠ 266; 1621 Z miasta Vlici βawelskiei M[atka] Ańna Kowalowa JNŠ 268; 1621 Z miafta Vlici Vpickiei M[atka] Gendra Powiłłaciowna JNŠ 265v; 1618 Orβula Purgiowa Vboga de Ianifek JNŠ 218. V některých případech není název místa bydliště uveden, je však zřejmé, že žena pochází z Joniškisu, a to díky výrazu s teýze Vlicý ‘Z téže ulice’, např.: 1620 <...> K[uma] Gedwiga Quederai-ciowna s teýze Vlicý wβýśći JNŠ 254v – 1620 K[uma] Z miafta Z ulicy Niemieckiey Jadziuła Kwadarrowna JNŠ 258v.

Systém pojmenovávání žen byl proměnlivý. Nejčastěji, zvláště na začátku knihy, byly matky, dcery, manželky či kmotry uváděny pouze křestním jménem, např.: 1603 Pat[rini] Agnesca <...> ex ciuitate JNŠ 39v; 1603 Pat[ri-ni] <...> cum Anastafia Ciues JNŠ 39v; 1603 Pat[rini] <...> cum Anna Ciues JNŠ 39v; 1603 Pat[rini] <...> e[t] Barbara Ciues JNŠ 39v; 1607 3 miasta R[odzice] <...> Catharina JNŠ 95; 1605 Janiszki. <...> Pat[rini] <...> Dasłute JNŠ 60; 1609 3 miasta Corka Dorota JNŠ 113v; 1603 Pat[rini] <...> e[t] Dorotea é ciuitate JNŠ 39v; 1603 Pat[rini] <...> cum Elizabeta é ciuitate JNŠ 39v; 1608 Z miasta R[odzice] <...>

⁷ Nejasně dochované fragmenty zápisů v historických pramenech se uvádějí ve složených závorkách.

⁸ Zkratky zaznamenané v historických dokumentech se doplňují. Přípis se uvádí v hranatých závorkách. Při reprodukci osobních jmen se usiluje o zachování původních podob doložených v rukopisech.

⁹ Všechny antroponyma uvedená v článku jsou opatřena datací. U každého je uveden rok, kdy bylo osobní jméno zaznamenáno, zkratka historického pramene a číslo folia (strany).

¹⁰ Zajímavé je, že ulice uvedené v křestní matrice Joniškisu z let 1599–1621 (Šiaulių, Vokiečių, Dvaro, Upytės) lze nalézt i na nejstarším plánu (vyobrazení) města Joniškis z roku 1703 (Vasiliauskas 2010: 95–98).

Straipsniai / Articles

59

ALMA RAGAUSKAITĖ

Enule kum <...> Gendruta JNŠ 102v; 1604 Janiszki. <...> Pat[rini] Giendre e[t] Lucia JNŠ 52; 1603 Pat[rini] <...> Cum Heduige é ciuitate JNŠ 39v; 1602 Janiszki Filia Helena JNŠ 32; 1601 Janiszki Fil[ia] Jedwiga JNŠ 25; 1607 Z města R[odzice] <...> Jedziule kum <...> Nostę Giendruta Corka Elżb ietha JNŠ 98; 1601 Ciuis Janiszki Filia Krif tina JNŠ 25; 1603 Patr[ini] <...> e[t] Lucia Aduo[cati] ex urbe Janiscensis JNŠ 47; 1603 Pat[rini] <...> cum Magdalena. e ciuitate JNŠ 39; 1602 Janiszki Filia Margoreta JNŠ 34v; 1606 3 z města R[odzice] <...> Onela <...> Corka Erfiule JNŠ 86; 1607 Z města R[odzice] <...> Palule kum <...> by tule JNŠ 97v; 1606 Z města. <...> Pat[rini] <...> cum Połonia JNŠ 75v; 1606 Z města <...> Pat[rini] <...> Cum Zophia JNŠ 79v.

Při jejich zápisu jménem se někdy uvádí příbuzenský vztah (podle manžela nebo otce, který je označen dvěma antroponymy), např.: 1604 Janifzki Fil[ia] Dorotea Annusa Diczkaus JNŠ 48; 1600 Janisce[n]ses. Filia Dorothea. Nicolai Memejbaicia JNŠ 10; 1600 Ciues. Filia Gertrudis Simonis Sidaugonia JNŠ 10v; 1600 Ciues Filia Helena Jacobi Czepaitis JNŠ 13v; 1600 Janiszki Filia Helena Gaspari Męckis JNŠ 14; 1599 Opidi Janiszki <...> Jadwiga Gaspari Szapnagis uxor JNŠ 2.

Při označení joniškiských obyvatel křesťanským jménem se někdy jejich příslušnost vyjadřuje mužským antroponymem v genitivu, např.: 1618 Pat[rini] <...> e[t] Barbara Stankuna de Ciuitate Janibek JNŠ 215v; 1599 cum Dorotheâ Vrbani de Janis[c]ie[ns]e[f]. JNŠ 2; 1602 Gendruta Stephani ex ciuitate Janiszki JNŠ 38v–39; 1601 Janiszki <...> Pat[rini] <...> Jedwiga Thomæ JNŠ 29; 1601 Zophia Stephani e[x] ciuitate Janifzki. JNŠ 19v.

Odlišuje se několik málo zápisů joniškiských žen křesťanským jménem, vedle něhož je uveden rodinný vztah k muži (manželovi či otci) antroponymem v nominativu (1600 Ciues <...> Cum Lucia drobuitis JNŠ 13v; 1600 cum Magdalенâ Petrikas. Janiscenses. JNŠ 10v), a také další zajímavější případy jejich zmínky – jménem a kolektivní formou rodinného (rodového) příjmení (1621 Ku[m] <...> y Elena Martinaiciow 3 miafta JNŠ 263; 1600 <...> Ciuis Cum Margarethâ Balčiunow. JNŠ 9).

Kromě těchto způsobů je poměrně rozšířený model pojmenování žen (zejména v pozdních zápisech knihy) dvěma antroponymy, např.: 1621 K[uma] 3 miafta Vlici Niemieckiei Magdalena Iurgaiciowa JNŠ 262; 1621 Zofia lebkoiowa <...> 3 miafta Vlici Niemieckiei JNŠ 267v; 1620 Kuma Catharina Morzczinowa <...> Z miasta Z rinku JNŠ 253v; 1621 3 Miasta Vlici Niemieckiei M[atka] Catarina ftubui ciowuna JNŠ 267v.

Opět je především na konci rukopisu patrný způsob jejich pojmenování třemi antroponymy, např.: 1617 Pat[rini] <...> et dosiula Barzdzowa macieiowa de C[ivi]tate Janibek JNŠ 204; 1617 Patr[ini] Giendruta Bordzel{o}wa Macieiowna de Ciuitate Ianiszek JNŠ 201v; 1617 Patr[ini] <...> e[t] Iadwiga S3epanowna Remieykowna, de Ciuit[ate] Ianiszek JNŠ 199; 1617 Patr[ini] <...> e[t] Hanna Stasiowa

60

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Sెనiausios Lietuvos 1599–1621 metų Joniškio krikšto metrikų knygos joniškiečių moterų asmenvardžiai lietuvių istorinės antroponimijos kontekste

Syrukciowa, z města Ianiszek. JNŠ 198v; 1618 Pat[rini] <…> et Hanna Sta- nifławowna Stypinakaýciowna de C[iui]tate Ianiβek JNŠ 210v.

Z této rozmanitosti typů zápisu bylo vybráno 122 dvoučlenných pojmenování joniškiských žen. Právě druhé členy těchto pojmenování (antroponyma s příponou) jsou hlavním předmětem analýzy.

Jména zapisovaná na prvním místě těchto dvoučlenných pojmenování jsou křesťanského původu, např.: 1618 Hanna Andrzeiowna JNŠ 212v, 1617 Orβula Iurgowa JNŠ 199, 1617 Iadwiga Macieiowna JNŠ 196v, 1617 Gendruta Mazunowna JNŠ 197v, 1618 Zofia Pawłowna JNŠ 216, 1621 Anna powiłaiiciowa JNŠ 270, 1621 Gendria Smatiβkiowa JNŠ 266, 1617 Lucya Stanisławowna JNŠ 197v, 1617 Barbara Sży- mowna JNŠ 208v, 1618 Dorota Tomaβowna JNŠ 214.

Jak je vidět, v letech 1599–1621 se nejčastěji užívají běžné tradiční podoby těchto křesťanských jmen, např.: 1621 Anna JNŠ 270¹¹; 1600 Annâ JNŠ 8v; 1621 Ánna JNŠ 268; 1618 Hanna JNŠ 209v – srov. novější jméno Onà (LVKŽ 294–295); 1617 Barbara JNŠ 208v – srov. novější jméno Barborà (LVKŽ 90); 1621 Catarina JNŠ 267v; 1601 Catharina JNŠ 25; 1620 Catharyna JNŠ 253; 1620 Katrina JNŠ 255v – srov. novější jméno Kotryna (LVKŽ 235); 1602 Dorotea JNŠ 35 – srov. novější jméno Do- rotėja (LVKŽ 127); 1621 Elena JNŠ 267v; 1617 Helena JNŠ 200 – srov. novější jméno Elenà (LVKŽ 146); 1599 Elisabetha gen. sg. JNŠ 1; 1621 Elzβieta JNŠ 264v; 1618 Helzβietà JNŠ 221 – srov. novější jméno Elžbietà (LVKŽ 148); 1621 Erβula JNŠ 261v; 1618 Orβula JNŠ 219; 1621 Vrβula JNŠ 266v – srov. novější jméno Uršùle (LVKŽ 354); 1620 Gedwiga JNŠ 254v; 1618 Iadwiga JNŠ 216v; 1620 Iedwiga JNŠ 242; 1617 Ja- duig{ą} JNŠ 195v; 1601 Jedwiga JNŠ 23 – srov. novější jména Jadvyga, Jadvýga (LVKŽ 201); 1617 Gendruta JNŠ 197v; 1620 Gęndruta JNŠ 255v; 1621 Giendruta JNŠ 269v – srov. novější jméno Gendrùtė, dále srov. starší variantní podobu Gendrùtà (LVKŽ 174); 1621 Krij- tina JNŠ 265 – srov. novější jméno Kristinà (LVKŽ 237); 1621 Lucia JNŠ 260v; 1617 Lu- cya JNŠ 197v; 1618 Lucýa JNŠ 221v – srov. novější jméno Liùcija (LVKŽ 252); 1617 Mag- dal[ena] JNŠ 208; 1621 Magdalena JNŠ 266v – srov. novější jméno Magdalenà (LVKŽ 255–256); 1620 Magreta JNŠ 242; 1621 Magrieta JNŠ 262v; 1621 Margareta JNŠ 268 – srov. novější jméno Margarità (LVKŽ 263); 1600 Marta JNŠ 14v – srov. novější jméno Mortà (LVKŽ 279); 1617 Vlianà JNŠ 200 – srov. novější jméno Uljonà (LVKŽ 353); 1621 Zofia JNŠ 270v; 1617 Zofia JNŠ 195v; 1617 Zophia JNŠ 204; 1600 Zophiâ JNŠ 10, 10v; 1602 Zophia JNŠ 35 – srov. novější jméno Žòfia (LVKŽ 385); 1606 ʒuzana JNŠ 86 – srov. novější jméno Zuzanà (LVKŽ 385).

Z kanonických podob křestních jmen se tvoří mnohem méně zkrácených podob, např.: 1619 Darota JNŠ 233; 1618 Dorota JNŠ 214 – srov. novější jména Daratà < Dorotėja (LVKŽ 112, 127); 1621 Gendra JNŠ 265v; 1621 Gendria JNŠ 266; 1617 Giendra

¹¹ Z důvodu stručnosti se v tomto jmenném rejstříku joniškiských žen z let 1599–1621 uvádějí pouze jména (první členy dvoučlenného pojmenovacího modelu).

Straipsniai / Articles

61

ALMA RAGAUSKAITĖ

JNŠ 200v – srov. současné jméno Geñdrė < Gendrūtė, dále srov. starší variantu jména Gendrùtà (LVKŽ 174).

Velmi vzácné zdrobnělé podoby jmen, vyvinuté ze zkrácených podob křesťanských jmen, např.: 1618 Iadžiulà JNŠ 217v; 1620 Iadžiulà JNŠ 258v – srov. současné jméno Jãdžė < Jadvýgà, Jadvýga (LVKŽ 201); 1601 Palulà JNŠ 29v – srov. současné jméno Pòlė < Apolonìja (LVKŽ 77); 1621 Zaniùta JNŠ 265v – srov. současné jméno Zanà < Zuzanà (LVKŽ 385).

Druhými členy dvoučlenných ženských pojmenování jsou příjmení tvořená příponami, která jsou dále podrobně rozebírána z hlediska slovotvorby.

1. SLOVOTVORNÉ TENDENCE OSOBNÍCH JMEN ŽEN Z JONIŠKISU

1.1. Jak již bylo zmíněno, z joniškiské matriky křtů z let 1599–1621 bylo excerpováno 122 antroponym žen z Joniškisu (druhých členů modelu dvoučlenného pojmenování). Jsou utvořena z mužských osobních jmen pomocí slovanských a litevských přípon. Antroponyma s uvedenými příponami jsou řazena podle četnosti odvozených podob:

-ova (píše se -owa) – 54 osobních jmen (44,26% všech joniškiských antroponym), např.: 1617 Grygowa JNŠ 195v, 1617 Kafprowa JNŠ 207, 1618 Lawrynowa JNŠ 221, 1621 Macieiowa JNŠ 265v, 1621 Maciowa JNŠ 261v, 1618 Matyfowa JNŠ 218, 1602 Mikołayczowa JNŠ 35, 1621 Motekiciowa JNŠ 265v, 1621 Muiliciow{a} JNŠ 270v, 1621 Powilaicio{wa} JNŠ 264v, 1621 Rudpowilaicio{wa} JNŠ 263v, 1621 Ruβkiciowa JNŠ 270, 1621 Sabaiciowa JNŠ 269v, 1621 Siduiciowa JNŠ 268v, 1621 βewcβikowa JNŠ 264v, 1617 Sзymkowa JNŠ 207, 1621 Sзmatiβkowa JNŠ 267, 1617 Tomaszowa JNŠ 200, 1621 Vrmaduoniowa JNŠ 260v, 1621 Vs-balaiciowa JNŠ 265, 1617 Walenty nowa JNŠ 200, 1621 Зemrietui ciowa JNŠ 262v aj.

-owna (píše se -owna) – 33 antroponyma (27,04%), např.: 1617 Bałtromiejowna JNŠ 206, 1621 Banaiciowna JNŠ 260v, 1617 Daugielowna JNŠ 195v, 1621 Grigai ciowna JNŠ 266v, 1617 Grygowna JNŠ 200v, 1618 Iakubowna JNŠ 209v, 1618 Ianowna JNŠ 221v, 1599 Januszkiewiczowna JNŠ 1, 1601 Kuprelowna JNŠ 22v, 1617 Macieiowna JNŠ 196v, 1617 Mikołaiowna JNŠ 199v, 1618 Piotrowna JNŠ 209v, 1618 Stanifławowna JNŠ 211v atd.

-aicia (její zápis se různí: -aicia, -aīcia, -aycia, -ayicia, -aiczia, -ajcia) – 12 osobních jmen (9,84%), např.: 1620 Adomayčia JNŠ 255v, 1620 Baskutaiczia JNŠ 254v, 1621 Dabrayčia JNŠ 260, 1617 Iawnajcia JNŠ 207, 1601 Łuknaycia JNŠ 25, 1602 Peczułayčia JNŠ 34v, 1602 Stangaicia JNŠ 35, 1619 ftafaicia JNŠ 233 aj.

62

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

S ओर

ALMA RAGAUSKAITĖ

podle abecedy. Poté jsou uvedena osobní jména zaznamenaná v prameni, na jejichž základě byl rekonstruován tvar antroponyma. Tyto tvary jsou srovnávány se současnými příjmeními z Lietuvių pavardžių žodyno 1–2 (dále LPŽ₁ a LPŽ₂), v některých případech také se současnými křestními jmény z Lietuvių vardų kilmės žodyno (LVKŽ). Pokud se v současném jmenném fondu nenajde přesně doložený protějšek, uvádí se několik příjmení s odpovídajícím kořenem či kmenem.

Z osobních jmen joniškiečių z 16.–17. století, která jsou předmětem zkoumání, lze rekonstruovat 32 tvarů antroponym s litevskými příponami. Jsou to: *Adomaičia: 1620 Adomaycia JNŠ 255v. Srov. dnešní křestní jméno Adõmas¹² (LVKŽ 61), příjmení Adõmas (LPŽ₁ 65); *Adomyčia: 1620 Adomyczia JNŠ 255v. Srov. dnešní křestní jméno Adõmas (LVKŽ 61), příjmení Adõmas (LPŽ₁ 65); *Bačkiūčia: 1621 Baczkiucia JNŠ 265. Srov. dnešní příjmení Bãčkius (LPŽ₁ 151); *Baskutaičia: 1620 Baskutaczia JNŠ 254v. Srov. dnešní příjmení Baskùtis (LPŽ₁ 209); *Dabraičia: 1621 Dabraycia JNŠ 260. Srov. dnešní příjmení Dabrỹs (LPŽ₁ 442); *Dūdzienė: 1617 dudienie JNŠ 201v. Srov. dnešní příjmení Dūdà, Dūdỹs (LPŽ₁ 535–536, 537); *Elekniškienė: 1621 Elekni̇pkienie JNŠ 266. K elekn- srov. dnešní příjmení Eleknà (LPŽ₁ 571); *Jaunaičia: 1617 Iawnaicia JNŠ 207. Srov. dnešní příjmení Jaunàs (LPŽ₁ 824); *Jereminaičia: 1620 gereminaiczia¹³ JNŠ 254v. Srov. dnešní příjmení Jereminas (LPŽ₁ 830); *Jonaičia: 1601 Jonaycia JNŠ 23. Srov. dnešní křestní jméno Jõnas (LVKŽ 208), příjmení Jõnas (LPŽ₁ 841); *Jonelienė: 1606 Jonelene 86. Srov. dnešní křestní jméno Jonėlis, dále srov. dnešní křestní jméno Jõnas (LVKŽ 208), příjmení Jõnelis, Jonėlis, Jonelis (LPŽ₁ 842); *Jonušienė: 1617 Ianuβenia JNŠ 208. Srov. dnešní příjmení Jõnušas, Jonùšis, Jonùšys (LPŽ₁ 844); *Jurgaičia: 1602 Jurgąicia JNŠ 36v. Srov. dnešní křestní jméno Jùrgis (LVKŽ 215), příjmení Jùrga (LPŽ₁ 866); *Kizyčia: 1600 Kizycia JNŠ 14. Srov. dnešní příjmení Kizis, Kizỹs (LPŽ₁ 1010); *Luknaičia: 1601 Łuknaycia JNŠ 25. Příjmení s tímto kořenem se v dnešním jmenném fondu nevyskytují; *Mažeikienė: 1600 Maz{iek}iene JNŠ 14v. Srov. dnešní příjmení Mažeika, Mažeikà, Mažeika, Mažeĩkis (LPŽ₂ 191); *Medginyčia: 1599 Medginicia JNŠ 13v. Srov. dnešní křestní jméno Mėdginas (LVKŽ 267); *Mikšienė: 1601 Mixiene JNŠ 29v. Srov. dnešní příjmení Mikšà, Mikšas, Mikšė, Mikšis, Mikšỹs (LPŽ₂ 233); *Mižutaitienė: 1620 Miβutaitienia JNŠ 242. Srov. dnešní příjmení Mižutaitis (LPŽ₂ 261); *Oželienė: 1621 Ożelenie 264v. Srov. dnešní příjmení Oželis (LPŽ₂ 356); *Paruitienė: 1617 Paruytenie JNŠ 207v – k par- srov. dnešní příjmení Parutis (LPŽ₂ 398); *Paulienė: 1617 Paulenie JNŠ 200. Srov. dnešní křestní jméno Paũlius (LVKŽ 298), příjmení Paũlis, Paũlỹs, Paũlius (LPŽ₂

¹² Výzkum litevské historické antroponymie dokládá, že druhé členy dvoučlenného pojmenování žen (příponová osobní jména) se tvořily ze jména otce či manžela (z domácích podob křestních jmen, jejich zkrácenin nebo zdrobnělých odvozenin) a z mužského příjmení (nebo osobního jména plnícího jeho funkci) (Maciejauskienė 1991: 266–267, 269–271).

¹³ Lze se domnívat, že podoba 1620 gereminaiczia JNŠ 254v vychází z podoby *Jereminaičia, srov. 1621 Ieremin Iożewic3 S[iola] Iordaiciow JNŠ 265v. Podobných grafických variant osobních jmen je více; srov. 1620 Gedwiga JNŠ 254v a 1601 Jedwiga JNŠ 23, srov. dnešní křestní jméno Jadvyga, Jadvýga (LVKŽ 201) aj.

64

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Senausios Lietuvoje 1599–1621 metų Joniškio krikšto metrikų knygos joniškiečių moterų asmenvardžiai lietuvių istorinės antroponimijos kontekste

410–411); *Pečiulaičia: 1602 Peczulaýcia JNŠ 34v. Srov. dnešní příjmení Pečiulis (LPŽ₂ 420–421); *Petraičia: 1620 Petraýcia JNŠ 255v. Srov. dnešní křestní jméno Pėtras (LVKŽ 299); *Petryčia: 1621 Petrycia JNŠ 263v. Srov. dnešní křestní jméno Pėtras (LVKŽ 299); *Siklyčia: 1620 Siklicia JNŠ 255v. Takové příjmení dnes neexistuje; *Staliorienė: 1601 Sta{}oriene JNŠ 28. Srov. dnešní příjmení Staliōrius (LPŽ₂ 797); *Stangačia: 1602 Stangaícia JNŠ 35. Srov. dnešní příjmení Stangė, Stangỹs (LPŽ₂ 800); *Stasaičia: 1619 ftafaicia JNŠ 233. Srov. dnešní křestní jméno Stasỹs (LVKŽ 335), příjmení Stasỹs (LPŽ₂ 808); *Stasiūčia: 1618 ftasiucia JNŠ 235v. Srov. dnešní křestní jméno Stāsius (LVKŽ 335), příjmení Stāsius (LPŽ₂ 810); *Velikienė: 1604 Welikene JNŠ 48. Srov. dnešní příjmení Velikà, Velikis (LPŽ₂ 1184); *Žirnyčia: 1600 Žyrníčia JNŠ 10v. Srov. dnešní příjmení Žirnis (LPŽ₂ 1338).

Po rekonstrukci 32 osobních jmen z 16.–17. století z druhých členů dvoučlenných pojmenování joniškiečių a jejich srovnání se současnými mužskými příjmeními (a v případě potřeby i křestními jmény) bylo zjištěno, že 28 (87,5%) z nich se užívá i dnes. U části, tj. u 2 (6,25% všech rekonstruovaných), existují mezi současnými mužskými příjmeními protějšky stejného původu, avšak odlišného tvoření. Jsou to *Elekniškienė, *Paruitienė. Zbývající 2 (6,25%) (*Luknaičia, *Siklyčia) vznikla z mužských osobních jmen, která se v dnešním jmenném fondu nevyskytují. Lze předpokládat, že antroponyma neprovdaných žen s příponou –yčia se nejčastěji tvořila z mužských osobních jmen zakončených na –is, –ys (viz také Maciejauskienė 1991: 268–271). Uvedené příklady (*Adomyčia < Adomas, *Petryčia < Petras) však ukazují, že v tomto ohledu pramen obsahoval i kolísání a nedůslednosti.

1.2. Jak již bylo uvedeno, u 32 rekonstruovaných podob osobních jmen obyvatel Joniškisu (což představuje 26% všech druhých antroponym ve dvoučlenných pojmenováních) se vyskytují právě litevské přípony –aičia, –yčia, –ienė, –(i)ūčia. Dosavadní výzkum historické antroponymie litevských žen v 16. století (ze šlechtických stavů a převážně z řad rolnictva) naproti tomu dokládá pouze ojedinělé případy užívání osobních jmen s litevskými příponami. V monografii Vitalije Maciejauskienė Lietuvių pavardžių susidarymas XIII–XVIII a. se uvádí, že v 16. století bylo celkově „nalezeno jen několik osobních jmen s příponou –aitė: Юлия Билашта <...> Ева Чербанашта <...> Касюла Петрашта <...> Дорота Шляхташта <...> a jediné s příponou –ienė: wdowa Strupieni <...>. Tato antroponyma ukazují, že se litevské přípony v 16. století skutečně užívaly a že si, byť obtížně, přece jen razily cestu i do oficiálních dokumentů psaných v nelitevských jazycích“ (Maciejauskienė 1991: 256). Dále se uvádí, že i v administrativních a právních dokumentech 17. století bylo zaznamenáno jen velmi málo litevských ženských osobních jmen s příponou –aitė (–aičia). Zřídka se vyskytovala také přípona –ienė. Předpokládá se, že „litevská přípona –ienė byla pro písaře jiného etnického původu zřejmě obtížně vyslovitelná i zapisovatelná. Někdy nebylo snadné ani utvořit z ní osobní jména označující ženy“ (tamtéž, 262). Uznává se, že většina žen

Straipsniai / Articles

65

ALMA RAGAUSKAITĖ

Označení se nacházejí v matrikách oddaných a pokřtěných vedených v kostelech, kde jsou zmiňovány nevěsty, matky novorozenců a kmotry. Má se však za to, že „tyto knihy se začaly psát poměrně pozdě, takže jejich údaje mohou pouze doplnit a rozšířit obraz, který o pojmenovávání žen pomáhá utvářet materiál shromážděný z nejrůznějších jiných pramenů“ (cit. dílo, 249–250).

Ve snaze doplnit údaje z výzkumů litevské historické antroponymie 16.–17. století (především stavů rolníků a šlechty) byla nejprve vybrána osobní jména žen žijících ve vesnicích jonišské farnosti se zvláště vzácnou příponou -ienė, doloženou v dobových dokumentech (v prameni se píše: -ene, -ie-ne), a s její delší variantou -(i)uvienė¹⁴ (v rukopisu zachyceno jako: -iuwene, -iuwiene, -uwiene), např.: *Augustinienė: 1602 Aduo[cati] Szapnag¹⁵ Dorotea Auguftiniene JNŠ 34v. Srov. dnešní křestní jméno Augustinas (LVKŽ 85), příjmení Augustī-nas (LPŽ₁ 137); *Bagdonienė: 1599 uillæ Alexnaičiu Agnes Bogdoniene JNŠ 2. Srov. dnešní příjmení Bagdōnas, Bagdōnas, Bagdonas (LPŽ₁ 153–154); *Balčiuvienė: 1601 Pagi Kiwilow Zaniula Balciuwiene JNŠ 20v. Srov. dnešní příjmení Balčius (LPŽ₁ 170); *Banienė: 1599 die Villæ Sznuravčiu Gendrutam Baniene JNŠ 3. Srov. dnešní příjmení Bãnis, Banys (LPŽ₁ 187); *Čebatorienė: 1599 Nobil{e}s <...> Gertrude Cobota-rene JNŠ 10v. Srov. dnešní příjmení Čebatōrius (LPŽ₁ 403); *Degutaitienė: 1600 Ger-truda Degutaytien{e} Pagi Deguciow JNŠ 10v. K degut- srov. dnešní příjmení Degutas, Degūtis (LPŽ₁ 479); *Dikčiuvienė: 1601 Pagi Gimbuciu Magdalena Digciuwene JNŠ 23. Srov. dnešní příjmení Dikčius (LPŽ₁ 496); *Gotautienė: 1621 S[iota] Iakis3-kiow 3ofia Gatautiene JNŠ 262. Srov. dnešní křestní jméno Gōtautas (LVKŽ 185), příjmení Gōtautas (LPŽ₁ 695); *Gricienė: 1559 die villæ Puknionu A{nn}iuta Griciene JNŠ 4v. Srov. dnešní příjmení Grīcas, Gricys (LPŽ₁ 708, 709); *Griciuvienė: 1601 Aduo[cati] Jonuf-zaic Lucia Griciuwiene JNŠ 28v. Srov. dnešní příjmení Gricius (LPŽ₁ 709); *Jonelienė: 1600 Lucia Joneliene Pagi Melayčiu JNŠ 15v. Srov. dnešní křestní jméno Jonēlis, dále srov. dnešní křestní jméno Jōnas (LVKŽ 208), příjmení Jōnelis, Jonēlis, Jonelis (LPŽ₁ 842); *Judienė: 1600 Lucià Judene Pagi Dagiečiow JNŠ 8v. Srov. dnešní příjmení Jūdas, Jūdis, Judy̆s (LPŽ₁ 850, 851); *Juodienė: 1602 Aduo:[cati] Jurdas Gendruta Juodene JNŠ 31. Srov. dnešní příjmení Jūoda, Jūodis, Juodys (LPŽ₁ 856, 858); *Lauciuvienė: 1602 Aduo[cati] Mantiurgia.

¹⁴ „Tato přípona se dnes ve spisovném jazyce užívá k tvorbě příjmení vdaných žen od mužských dvouslabičných příjmení zakončených na -us <...>“ (Maciejauskienė 1991: 268). Uvádí se, že „ke stejnému účelu – obvykle k označení manželek – se ve spisovném jazyce a v části aukštaitských dialektů v případech, kdy je základní podstatné jméno typu (i)u a má zpravidla nejvýše dvě slabiky, užívá nikoli -ienė, nýbrž delší varianta této přípony -(i)uvienė, např.: dē-džiuvienė ‚manželka otcova bratra, teta‘ (: dėdžius ‚strýc‘), ker̃džiuvienė, kūrpiuvienė, puōdžiuvienė“ (LKG I 417).

¹⁵ V některých případech se v této církevní matrice uvádí vaitas šiaulského volostu (od roku 1616 fakticky fungujícího šiaulského hospodářského panství), do jehož vaitství vesnice náleží (viz také Žilys 2012: 127).

66

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Osobní jména žen z Joniškisu v nejstarší litevské křestní matrice z let 1599–1621 v kontextu litevské historické antroponymie

Hedvige Laucūviene JNŠ 33v. Srov. dnešní příjmení Laūcius (LPŽ₂ 30); *Laumakienė: 1602 Aduo[cati] Łukoszaỳc Dorota Laumokene JNŠ 32. Srov. dnešní příjmení Laūmakis (LPŽ₂ 33); *Martynienė: 1600 Helena Martiniene pagi Eziekia JNŠ 13v. Srov. dnešní křestní jméno Martýnas (LVKŽ 264), příjmení Mártynas (LPŽ₂ 167); *Mekienė: 1601 Pagi Linkayciu Agneſca Mekiene JNŠ 23. Srov. dnešní příjmení Mekà, Mėkas, Meky̆s (LPŽ₂ 202, 203); *Mikutienė: 1602 Aduo[cati] Balciun Jedwiga Mikutene JNŠ 33, 1601 Nobilis. Eigierda subditi. Gendruta Mikutiene Pagi Niemeyxiu JNŠ 12v. Srov. dnešní příjmení Mikutà, Mikutȧs, Mikutis (LPŽ₂ 235, 236); *Pagai̇kštienė: 1601 Aduo[cati] Beynoraicia Jedwiga Pagajxtiene JNŠ 27. V současnosti se příjmení tohoto původu neužívá, srov. litev. pagaikštis, pãgaikštis (LKŽ IX 67); *Petrašienė: 1600 Pagi Waluni Helena Petraſziene JNŠ 7v. Srov. dnešní příjmení Petrašius (LPŽ₂ 438); *Staliorienė: 1601 Aduo[cati] Szapnag Dorothaea Staloriene JNŠ 28. Srov. dnešní příjmení Staliōrius (LPŽ₂ 797); *Tamošienė: 1617 de uilla Witnarý Dosiula TomaḂenie Jucowa JNŠ 202v. Srov. dnešní křestní jméno Tamošius (LVKŽ 341), příjmení Tamošius (LPŽ₂ 1016); *Vilvienė: 1600 Agnieſzka Wilwene Pagi Łekaỳciu JNŠ 17. K vilž- srov. snad dnešní příjmení Vėlvėkis (LPŽ₂ 1186); *Vorienė: 1601 Aduo[cati] Jurdas Magdalena Worene JNŠ 25v. Srov. dnešní příjmení Võras (LPŽ₂ 1254); *Žaudienė: 1601 Dorothea Zaudiene Pagi Dwiluỳciow JNŠ 19. K žaud- srov. pouze dnešní příjmení Žaudžėvičius (LPŽ₂ 1316); *Želienė: 1601 Pagi Jauneikayciu Jedwiga Zelene 20v. Srov. dnešní příjmení Žėlys (LPŽ₂ 1321); *Žiaukienė: 1599 Dorothea Ziaukiene JNŠ 3v. Srov. dnešní příjmení Žiauka, Žiaūkas (LPŽ₂ 1327); *Žudienė: 1602 Lucia Žudene. Pagi Dageciow JNŠ 48v. Srov. dnešní příjmení Žudys (LPŽ₂ 1346).

Ještě více antroponym má litevské přípony –aičia (zápis se různí: –aicia, –aýčia, –aicžia, –aicžja), –yčia (v prameni se píše –icia), –(i)ūčia (zachycovaná dvojím způsobem: –iuci, –iucia), např.: *Adomaičia: 1620 Siola Bernelow Chriſtina adomayčia JNŠ 254v. Srov. dnešní křestní jméno Adõmas (LVKŽ 61), příjmení Adõmas (LPŽ₁ 65); *Balčiūčia: 1620 S[iola] Wetnorow Anna Balcžiucia JNŠ 255. Srov. dnešní příjmení Balčius (LPŽ₁ 170); *Builyčia: 1619 S[iola] Mikolaiciunow Lucia Būylicia JNŠ 237v. Srov. dnešní příjmení Būilis (LPŽ₁ 335); *Butautyčia: 1620 S[iola] Skarow Gendruta Butauticia JNŠ 258. Srov. dnešní příjmení Butautis (LPŽ₁ 366); *Eidukýčia: 1620 Magrieta Eidukicia Z mielwidziow JNŠ 243. Srov. dnešní příjmení Eidùkis, Eidukýš (LPŽ₁ 565); *Galminaičia: 1620 Paluta Galmýnaicia S[iola] Trumpaiciow JNŠ 257v. Srov. dnešní křestní jméno Gálminas (LVKŽ 163), příjmení Galminas, Galminas, Galminas (LPŽ₁ 617); *Gavėnačia: 1620 S[iola] Enigiow Elżbieta Gawenaicia JNŠ 256v. Srov. dnešní příjmení Gavėnas, Gavėnas (LPŽ₁ 635); *Grigýčia: 1620 S[iola] Enigiow Dasiu{ł}a Grigicia JNŠ 256v. Srov. dnešní příjmení Grigis (LPŽ₁ 713); *Jakštyčia: 1620 S[iola] Dwelaicziow Magrieta Taxticia JNŠ 247. Srov. dnešní příjmení Jákštis, Jakštys (LPŽ₁ 789); *Jonaičia: 1615 S[iolo] Bernelu lucia jonaicžia JNŠ 173. Srov. dnešní křestní jméno Jónas (LVKŽ 208), příjmení Jónas (LPŽ₁ 841); *Jonkaičia: 1620 S[iola] Iauniunow Lucia Ionkaicia JNŠ 257v. Srov. dnešní příjmení Jonka, Jonkas (LPŽ₁ 843); *Jurgelyčia: 1600 cum Dorotha Jurgelicia

Straipsniai / Articles

67

ALMA RAGAUSKAITĖ

Pagi Bujwidziu JNŠ 17v. Srov. současné příjmení Jurgėlis, dále srov. současné příjmení Jūrgis (LVKŽ 215), příjmení Jurgėlis, Jurgelỹs (LPŽ₁ 867); *Juškýčia: 1617 M{ari}na Iuszkicia de uilla Grazaycie JNŠ 201. Srov. současné příjmení Juškỹs (LPŽ₁ 875); *Kibildýčia: 1621 Agnieβka Kibildicia S[iola] Iurdaciow JNŠ 260. Srov. současná příjmení Kibildis, Kibĩlis (LPŽ₁ 986); *Kiršaičia: 1619 Iaguta kirfajcia S[iota] Sabaς3unow JNŠ 236v. Srov. současná příjmení Kir̃ša, Kir̃šas (LPŽ₁ 1002); *Martynaičia: 1620 Anna Martynaiczia S[iota] Dwetai ciow JNŠ 259. Srov. současné příjmení Martýnas (LVKŽ 264), příjmení Máratynas (LPŽ₂ 167); *Medžiulyčia: 1620 Enula Medziulicia S[iola] tegoζ Girdziunow JNŠ 258v. Srov. současné příjmení Medžiulis (LPŽ₂ 198); *Povilaičia: 1620 Agnieβka Powilaicia S[iola] Skarow JNŠ 258. Srov. současné příjmení Póvılas (LVKŽ 301), příjmení Povilas (LPŽ₂ 497); *Puodžiūčia: 1620 S[iota] Waineikiow Elena Puodziuci JNŠ 255. Srov. současné příjmení Puõdžius (LPŽ₂ 534); *Senkaičia: 1620 S[iota] Iauniunow Zophia Senkaicia JNŠ 257v. Srov. současné příjmení Senkà (LPŽ₂ 701); *Staniulyčia: 1621 Dasiuta Staniulicia f tegoβ siola JNŠ 267. Srov. současné příjmení Staniùlis (LPŽ₂ 802); *Stasiūčia: 1619 Magreta Stasiucia Siolà Kozakow JNŠ 238. Srov. současné příjmení Stąsius (LVKŽ 335), příjmení Stãs̀ius (LPŽ₂ 810); *Šimaičia: 1620 Zophia Szymaicia S[iota] Melniow JNŠ 258. Srov. současné příjmení Šìmas (LPŽ₂ 929–930); *Tumaičia: 1619 S[iola] Bujwidziow Elzbieta Tumaicia JNŠ 232. Srov. současné příjmení Tùmas (LPŽ₂ 1081); *Ubagýčia: 1620 Dasiuta Vbagicia tegoβ siola JNŠ 259. Srov. současné příjmení Ubagas (LPŽ₂ 1094); *Valentinaičia: 1620 S[iola] Norunow Gendruta Walentynaycia JNŠ 252v. Srov. současné příjmení Valentinas (LVKŽ 363), příjmení Valentinas (LPŽ₂ 1150) a další.¹⁶

Uvedené případy představují samy o sobě cenné a jedinečné údaje historické antroponymie, neboť konkrétní tvrzení nejen ilustrují, ale také dokládají. Tyto příklady jasně ukázaly, že ve srovnání s dosavadními výzkumy historické antroponymie litevských žen 16.–17. století (z vyšších vrstev i z řad rolnic), které z velké části provedla Vitalija Maciejauskienė (1991: 250–278), se v joniškiské církevní matrice z let 1599–1621 vyskytuje mnohem více ženských antroponym litevského slovotvorného původu. Významnou roli v tom patrně hrálo národnostní složení obyvatel Joniškisu a okolních vesnic ve farnosti (převažovali Litevci), specifika církevní matriky a způsob jejího vedení.

1.3. Lze pouze předpokládat, že na konci 16. a počátku 17. století mohlo být v Litvě více podobně vedených církevních matrik. Tyto matriky se patrně jednoduše nedochovaly do dnešních dnů. Podle vizitace žemaitské diecéze z roku 1579 se v některých kostelech (Ariogale, Krakėse, Kražiai, Medininkuose, Vilkiji, Veliuoně) „matriky už tehdy vedly, byť ne příliš pečlivě a svědomitě <...>, nejstarší dochovaná křestní

¹⁶ Vzhledem k omezenému rozsahu článku byla uvedena jen malá část typických příkladů. Podrobná analýza osobních jmen žen žijících ve vesnicích joniškiské farnosti (jejich slovotvorby, původu aj.) by mohla být zpracována ve zvláštním článku (nebo rozsáhlejší práci).

68

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Seniausios Lietuvoje 1599–1621 metų Joniškio krikšto metrikų knygos joniškiečių moterų asmenvardžiai lietuvių istorinės antroponimijos kontekste

křestní matrikou je matrika kostela v Joniškisu (okres Joniškis), jejíž vedení začalo roku 1599; nejstarší matrikou oddaných je matrika kostela sv. Jana ve Vilniusu, vedená od roku 1602. Matriky zemřelých byly v Litvě zavedeny mnohem později. V LMAVB RS¹⁷ se dochoval¹⁸ opis matriky vilniuského kostela misionářů vedené od roku 1696“ (Žilys 2012: 131). Kromě těchto jsou známy další nejstarší matriky v Litvě: Merkinė (od roku 1604), Paberžė (od roku 1609, dochovaly se pouze fragmenty), Lankeliškiai (od roku 1612, dochovaná část matriky začíná rokem 1617), Plungė (od roku 1615), Tytuvėnai (od roku 1616), Krakės (od roku 1619), Dusetos (od roku 1619, ztracená během druhé světové války), Šiluva (od roku 1622), Žagarė (od roku 1622), Vabalninkas (od roku 1623, není známo, zda se dochovala), Salantai (od roku 1631), Šiaulėnai (od roku 1637), Kamajai (od roku 1637), Švenčionys (od roku 1638), Seda (od roku 1640), Kupiškis (od roku 1641), Tauragnai (od roku 1644, shořela během druhé světové války), Prienai (od roku 1644), Šiauliai (od roku 1647) aj. Většina uvedených matrik pochází ze západní nebo severní Litvy (podrobněji viz Garliauskas 2009: 7–10; 2010: 8).

Ženské podoby osobních jmen s litevskými příponami byly nalezeny také v některých výše uvedených raných církevních matrikách. Jde o křestní matriku z Krakės z let 1619–1635 a matriku oddaných z let 1631–1635, křestní matriku z Merkinė z let 1604–1618 a křestní i oddací matriku z let 1615–1636, oddací matriku z Plungė z let 1615–1659 a křestní matriku z let 1616–1660, křestní a oddací matriku ze Sedy z let 1641–1707, křestní a oddací matriku ze Šiluvy z let 1622–1728, křestní matriku ze Švenčionys z let 1638–1648, křestní a oddací matriku z Tytuvėnai z let 1616–1635 a oddací matriku ze Žagarė z let 1622–1655.

Za prvé je třeba zmínit několik málo osobních jmen vdaných žen s příponou -ienė (v pramenech zapisovanou jako: -ene, -eni, -enia, -enie, -iene, -ieni, -ienie, -ini), např.: 1624 cum Elizabetha Alxminieni ŠlvK 122v, 1641 Dorothea Bernotenie SdK 19v, 1646 Barbara Buywidenie SdK 2v, 1646 Dorothea Drobenie SdK 3, 1646 zufan- na Garuzaytiene SdK 3v, 1645 Magdalena Grayčižiene SdK 1, 1617 Cum Barbara Ionųbaitene TytK 8v, 1646 HElizabeth Jurgelienie SdK 3, 1620 cu[m] Gertrudi juželeni PlnK 14, 1622 cum Dorothea Karlenia KrkK 31, 1646 Anna Kolenie SdK 3, 1646 Anna Konderaytenie SdK 2v, 1638 Vrsula kułdonene ŠvnčK 5, 1641 Anna Lifikiene SdK 20v, 1617 cum Anna Luzinieni PlnK 4v, 1646 Anna Normontienie SdK 3, 1646 Vliana ortienie SdK 3, 1638 Eua Petrene ŠvnčK 5, 1606 Iagnief- ka puniene MrkKl 16v, 1606 Dorotey Sapikiene MrkKl 19v, 1617 cum Catarina

¹⁷ Oddělení rukopisů Knihovny Litevské akademie věd Wróblewských.

¹⁸ Mělo by být dochovaly.

Straipsniai / Articles

69

ALMA RAGAUSKAITĖ

sžymkieni PlnK 4v, 1646 Chriftina Tupejenie SdK 2v, 1641 Anna Wawkßkutenie SdK 20, 1646 Marina Wenwitenie SdK 2, 1620 cum Lucia wilgalini PlnK 13v.

Výrazně více je osobních jmen neprovdaných žen s litevskými slovotvornými formanty, např.: 1625 cu[m] Elizabeta Anskinaitčia ŽgS 7v, 1617 Gertrudis Bartusiaiycie TytS 41, 1628 cum Marina benußbayčia ŽgS 15, 1620 Elena Bo-rybaycža MrkKII 13v, 1623 cum Catherina Gasparaičie ŽgS 5v, 1623 cum agneta Ianulaičia ŽgS 6, 1621 cum Magdalena Luknayčia KrkK 17, 1627 cum Gedrude Martinajčia ŽgS 13v, 1617 Dorothea Pasalityčia TytK 7, 1631 Hetrudie Powilaj-cia KrkS¹⁹, 1623 cum Ragina Stungajcie ŽgS 3v; 1641 Anna Abromayte SdK 20v, 1646 Cæcilia Bernotayte SdK 1, 1624 Elisabeth Darwanayte TytK 1v, 1616 cum Barbara Gotzayte TytS 39v, 1616 Anna Iurgielayte TytK 3v, 1631 cu[m] Magdalena klapßtayti PlnK 71, 1624 Gendruta Martinaite TytK 2, 1616 Cum Anna Matutay-te TytS 39v, 1628 Marina Miz yukaite PlnK 46, 1641 Marina Nartkayte SdK 19, 1624 Catharina Normuntaite TytK 1, 1624 Heduigis Noruel aite TytK 1v, 1624 Dorotha Palawaite TytK 1v, 1624 HEduigis Staniułayte TytK 2, 1617 cum Agnete Stasiułayte TytS 40v, 1646 Magdalena Stugaÿte SdK 2v, 1624 Annae Szyrwayte TytK 1v, 1632 Cu[m] Helizabetha Tomafzaytie TytS 73v, 1641 Cristina Wilkragāyte SdK 19, 1632 Agnetis Zemgulayte PlnK 80; 1620 Magdalena baltuliczia MrkKII 12, 1628 cum Anastasia ciapicia ŽgS 15v, 1625 Elena Dabrijkicia ŽgS 11v, 1625 Chriftina Daugelicia ŽgS 10, 1625 Agnetis Dowil ticia ŽgS 10, 1638 Catharina Jakßtycia ŠvnčK 1, 1638 Margareta Jonußkicia ŠvnčK 1, 1625 Cu[m] Vrsula Kibildičia ŽgS 7v, 1628 cum Sophia knetkicia ŽgS 15v, 1638 Anna Mikalicia ŠvnčK 1, 1606 Catharina Mikalicza MrkKII 16v, 1624 cum Barbara Misycia ŽgS 6v, 1623 cum Agnießka Pakßtycia ŽgS 6, 1623 cu[m] Elizabetha Pauliczia KrkK 45, 1625 Polonia Piragicia ŽgS 11, 1623 Catherina Ramoßkicia ŽgS 4v, 1624 cum Marina Rymkicia ŽgS 6v, 1622 Eduigis Staniulicza MrkKII 31v, 1628 cum Cristina Stanułicia ŽgS 15v, 1627 Agnetis Tautwajßicia ŽgS 13v, 1625 Dorothea Wien-rakicia ŽgS 7v, 1624 Barbara 3mirklicia ŽgS 6v; 1617 Cum Magdalena Ambrozeiu cza TytK 8, 1625 Eua Andreiu cia ŠlvK 125, 1624 Zophia Dagelucia TytK 2, 1625 Cum Elizabetha Dawniucia ŠlvK 125, 1625 Chriftina Krišiucia ŠlvK 128, 1616 ex matre Anna Lukofzucie TytK 4v, 1625 cum Dorothea Lukßucia ŠlvK 125v, 1620 Anna Milkucia MrkKII 12v, 1625 Barbare Piragucia ŠlvK 128, 1624 Mag-dalenam Stasiucia ŠlvS 130v, 1617 cum Feliciana Vr baniucze TytS 41, 1624 Cum Margareta Wayciulucia ŠlvK 122v, 1617 m[a]tre Anna zedelu{c}że TytK 7v a další.

Jak již bylo uvedeno, všechny obřady vykonávané v kostele byly sepsány v určitých liturgických knihách, které se do roku 1633 nazývaly agendy (lat. Agenda), později pak rituály (lat. Rituale Sacramentorum). Právě v nich se nacházejí texty obřadů v několika jazycích (podle pořadí: latinsky, polsky, litevsky,

¹⁹ Nečitelná stránková značka (kvůli špatnému stavu této církevní matriky).

70

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Seniausios Lietuvoje 1599–1621 metų Joniškio krikšto metrikų knygos joniškiečių moterų asmenvardžiai lietuvių istorinės antroponimijos kontekste

německy, lotyšsky). V těchto liturgických knihách bylo litevsky sepsáno, co mají návštěvníci kostela říkat: slova kněze, otázky, odpovědi knězi, formule, vyznání víry aj. Osoby účastnící se křestních a svatebních obřadů i kněz spolu mohli komunikovat také litevsky, protože „latinské katolické liturgické knihy 17.–18. století v některých náboženských obřadech povolovaly ústní užívání místních jazyků“ (Garliauskas 2001: 214). V pojednané katolické agendě z roku 1616 nebyl způsob zápisu osobních jmen a místních názvů nijak upraven (tamtéž, 217). Litevské texty liturgických knih a živě znějící litevština²⁰, specifika vedení církevních matrik, raná chronologie a obecná písemná kultura dané doby mohly ovlivnit vznik litevských podob ženských antroponym. Vždyť čím starší období, tím častěji se osobní jména zapisovala v autentických podobách, tj. takových, jaké užívali sami Litevci (viz Ragauskaitė 2005: 58–60). To zřejmě platí pro celé staré litevské názvosloví.

1.4. V kontextu výzkumu historické litevské antroponymie se zdá důležité popsat také rozšíření ženských antroponym s litevskými příponami v historických jmenných fondech alespoň několika měst (Vilniusu, Kaunasu a Kėdainiai).

Užívání cizích jazyků ve Vilniusu na počátku XVII. století mělo značný vliv na celkový obraz původu osobních jmen (Zinkevičius 1976: 125–130). „V knize jsou šířeji, než by se na první pohled mohlo zdát potřebné, osvětleny historické podmínky tehdejší doby a jazyková situace města Vilniusu, tj. faktory, které skutečně určovaly užívání osobních jmen a podmiňovaly samotná osobní jména“ (Zinkevičius 1977: 4). Jednou z nejdůležitějších příčin bylo, že osobní jména tehdejších obyvatel Vilniusu byla silně polonizována: písaři nahrazovali litevské patronymické přípony slovanskými. Proto „je u polsky zapsaných <...> osobních jmen důležitý kontext jejich zápisu: v Litvě rostl vliv polštiny a od roku 1697 se stala úředním jazykem Litevského velkoknížectví, v němž se podle usnesení litevského Sejmu měly psát všechny dokumenty“ (Sinkevičiūtė, Račickaja 2014: 309). V křestních zápisech kostela sv. Jana ve Vilniusu ze XVII. století byl nalezen jediný nepříliš jasný případ zápisu ženského antroponyma s litevskou příponou Barbara Bazukaitė, nejspíše místo východního Bazukaitčia nebo Bazukaitica ‚Baziukaitė, Baziukova“

²⁰ Ačkoli matrika křestních zápisů v Joniškisu z let 1599–1621 byla vedena latinsky a polsky, hned na jejím začátku lze zaznamenat ozvěny živé litevštiny. Jde o několik litevských frází: 1599 Gertrudis uel Littuiszkai Gendr{uta}]JŃŠ 1 = litevsky Gendruta; 1599 Kuisayčiu Kuniga Kle-bona gen. sg. JNŠ 4 = Kuisaičių kunigo klebono, 1599 Nuo fienos Konarzewskienes gen. sg. JNŠ 3 = Od staré Konarževskienė; 1599 De Onuszayciu iß walsciaus upites JNŠ 3v = z Onušaičių z okresu Upytė (viz také Garliauskas 1998: 138). V několika křestních zápisech je označení řemesla, obchodu, povolání aj. vyjádřeno litevským lexémem: 1599 Caspari Mefinika, omnes de oppidulo Janißki gen. sg. JNŠ 1 = řezníka; 1601 Grigas warpininks <...> ciues Janißki JNŠ 18 = provazník. Podobné zápisy lze nalézt i v dalších historických pramenech (viz Zinkevičius 1977: 60; Garliauskas 2001: 213; 2012: 73–74; Ragauskaitė 2005: 60).

Straipsniai / Articles

71

ALMA RAGAUSKAITĖ

duktė’ (Zinkevičius 1977: 77). Tačiau kiti to meto rankraščiai parodė, kad Vilniuje bei jo apylinkėse tada buvo vartojamos moterų asmenvardžių formos su lietuviškais darybos elementais (min. veik., 77). Tai liudija, kad tarsi „vyko intensyvi kova tarp senosios lietuviškos asmenų nomenklatūros ir naujosios svetimos, kuri, palaikoma oficialiųjų dokumentų, ėmė vis labiau įsigalėti“ (min. veik., 111–112).

Podle Edvarda Gudavičiuse „když v Kaunasu ztrácel německý charakter, vzmáhal se nikoli polský, nýbrž litevský živel, který se definitivně prosadil v první polovině XVI. století“ (Gudavičius 1999: 359). Na počátku XVI. století tvořily většinu obyvatel Kaunasu osoby litevské národnosti (Kiaupa 1977: 15). Před soudem vajty, který byl nejlevnější, a tudíž nejdostupnější, se také nejčastěji soudili Litevci – jak obyvatelé Kaunasu, tak příchozí z jiných částí Litvy (Kiaupa 1988: 28). Uvádí se, že „o litevskosti Kaunasu v XVII. století není třeba pochybovat – neliší se, nebo se jen velmi málo liší od jiných míst: je v něm velmi mnoho Litevců“ (Lebedys 1976: 58). Tak například koncem XVII. století zazpíval Filipu Ruigovi jeden kaunaský městský purkmistr píseň „Ó chmeli, zelený chmelíčku“. Litevsky hovořily i manželky členů magistrátu. Z toho vyplývá, že litevsky uměly nejen nižší vrstvy obyvatelstva, ale i vládnoucí elita (tamtéž, 54, 56–60). V XVI. století bylo prostředí kaunaských písařských kanceláří ještě litevské. Z uvedených důvodů se v kaunaském antroponymickém fondu XVI. století hojně vyskytovala ženská antroponyma s litevskými příponami –aičia, –yčia, –ienė, –ikė, –iškė, –(i)ūčia. Upozornil na to také Zigmantas Kiaupa. Nejprve publikoval ženská vlastní jména tvořená litevským způsobem ze čtyř nejstarších knih kaunaského soudu vajty (1542–1544, 1544, 1545 a 1550–1555) (Kiaupa 2000: 87–88). Nejvíce mezi nimi bylo antroponym vytvořených litevskou příponou –ienė (81, tj. 50,62%) (Ragauskaitė 2005: 107–108). Užívání přípony –iškė v ženské antroponymii tehdejších obyvatel Kaunasu je rovněž jevem zaznamenaným v kaunaských aktových knihách. Později se tato situace v důsledku změny prostředí městských písařských kanceláří zásadně proměnila. Ženská vlastní jména kaunaských obyvatelek XVII. století se nejčastěji tvořila slovanskými příponami –ova a –ovna (tamtéž, 113, 146).

Ženská antroponyma obyvatel Kėdainiai byla nalezena v pramenech k dějinám Kėdainiai ze XVII. století. Prohlédnuté městské inventáře z let 1604, 1624 a 1666 byly psány polsky, zatímco aktové knihy z let 1623–1806 a 1690–1775 polsky a latinsky. V prozkoumaných inventářích jsou zaznamenána nejen označení měšťanů, ale také soupisy jejich domů a ulic, v nichž tyto domy stály²¹. V těchto označeních se častěji vyskytují slovanské přípony –owa (obvykle v příjmeních vdaných žen) a –owna (v příjmeních neprovdaných žen): 1666 Dom P[ani] Buzewiczowey gen. sg. Kl₃₁, 1604 Miafto Kíęýdáný Rýnek prawa ftrona od moftú Hanny Gielezowey gen. sg. Kl₄, 1624 Vlica Kowienfka Abramowa Gięndrelowa _Kl₂

²¹ Tyto prameny jsou pro výzkum dějin vlastních jmen i názvů ulic skutečně jedinečné.

72

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Seniausios Lietuvoje 1599–1621 metų Joniškio krikšto metrikų knygos joniškiečių moterų asmenvardžiai lietuvių istorinės antroponimijos kontekste

8, 1690 <...> Ia Ewa Jankowska Małzonkowie Mieszczanie Miasta Kieydan[skiego] KAK₁ 24v, 1691 <...> Ia Barbara Adamowna Bartłomieiowa Jufsewiczowa Małzonkowie Mieβczanie Miasta Kieydan[skiego] KAK₁ 36v, 1624 Druga Strona Jakubowa Kramnikowa KI₂ 3, 1604 Ulica nad eÿfnilga prawa strona do dworu ÿdąc od rzęki niewiąży Hanna Kunigielowna KI₁ 9, 1624 Vlica Kowienska Adamowa Lelawβowa KI₂ 8, 1624 Janowa Łukaszewiczowa KI₂ 3v, 1691 <...> Ia Zophia Kurklinska Stanisławowa Staginska Małzonkowie Mieszczanie Miasta Kieydan[skiego] KAK₁ 26, 1624 Ogrodÿ nad Eÿsmilgą ÿ Gumna Adamowa Miκβewiczowa KI₂ 3, 1690 <...> Ia Ewa Butkiewiczowna Janowa Pawłowiczowa Małzonkowie Mieβczanie Miaſta Kieydan[skiego] KAK₁ 21, 1691 Ia Anna Jerzyna Marcinkiewiczowna Pronowska Obywatelka Miaſta Kieydan[skiego] KAK₁ 46, 1624 Kamienica Mikołaiowa Stagiełowa KI₂ 81, 1624 Vlica Szątska Mikołaiowa Tykniowa KI₂ 6, 1604 ulica nad niewiązą jasiuły wergielowej gen. sg. KI₁ 15v, 1604 ulicÿ od rynku lewa strona Giendru{t}ą Wiprikowna KI₁ 11v, 1690 Ia Katharyna Michniewiczowna Andrzeiowna Janowa Wysocka Mieszczanka Miasta Kieidan[skiego] KAK₁ 7v, 1604 Ulica ftara 3 rÿnku lewa strona Magdalena {Ż}eÿkniowa KI₁ 7v a další.

V zápisech ze XVII. století se však ještě občas vyskytují jednotlivá vlastní jména městských obyvatel s litevskými příponami –aičia (zapisovaná dvojím způsobem: –aycia, –ayčia), –yčia (zapisovaná jako –ica): 1604 Miaſta Kieÿdany 3a ręka niewiązą Paliula Budrayčia KI₁ 14v, 1690 Zofia Jafaycia KAK₂ 4, 1690 Ia Anna Jeywaycia Macieiowa Garnelowa Mieszczka Miaſta Kieydan[skiego] KAK₂ 16, 1690–1775 Ia Zofia Mazaycia Zwilgowa KAK₂ 74, 1690 Pani Zofia Plawfzkaycia Piotrowa Mordafzewiczowa KAK₂ 13, 1624 Vlica Stara Barbara Sabulica KI₂ 2; 1604 Miaſta Kieÿdany 3a ręka niewiązą jęva Wataÿcia KI₁ 13v.

V XVII.–XVIII. století se kėdainští reformovaní kalvinisté velmi zasazovali o pěstování litevského jazyka (KNK 22). V XVII. století bylo toto město významným centrem litevskosti reformovaných v Litevském velkoknížectví. V Kėdainiai se bohoslužby v litevštině konaly od třetího desetiletí XVII. století, pouze s pětiletou přestávkou (1682–1687) (Lukšaitė 1970: 23). Sám městský purkmistr Steponas Jaugelis Telega se účastnil městského synodu reformovaných, na němž bylo rozhodnuto připravit knihy potřebné pro bohoslužby v litevštině. Známý městský purkmistr Juozapas Lipskis a další se rovněž aktivně podíleli na činnosti reformované obce (Lukšaitė 2001: 12). Vzhledem k tomu, že litevština v XVII. století stále zněla ve veřejném životě Kėdainiai, tyto projevy litevskosti se zřejmě do jisté míry odrážely i ve zkoumaných rukopisech. Bez tohoto nastíněného sociálního a kulturního kontextu by zápisy ve starých rukopisech byly němé (Параускайте 2012: 218).

Srovnávací analýza slovotvorných tendencí antroponymických fondů různých litevských měst (Vilniusu, Kaunasu, Kėdainiai) ukázala, že popsaný inventář litevských přípon v ženských vlastních jménech z Joniškisu není výjimečný, nýbrž jde pouze o skutečnost doloženou v křestní matrice Joniškisu z let 1599–1621. Výzkum historických vlastních jmen měšťanek v Litvě

Straipsniai / Articles

73

ALMA RAGAUSKAITĖ

(žen) by proto měl pokračovat. Je pravděpodobné, že ještě více autentických antroponym, jimiž byly tehdy litevské měšťanky označovány v živém jazyce svého okolí, lze nalézt i v dalších historických dokumentech XVI.–XVII. století.

2. ZÁVĚRY

2.1. Článek se zaměřil především na slovotvorné aspekty 122 antroponym joniškietských žen (druhých členů dvoučlenného pojmenovacího modelu), excerpovaných z joniškiské knihy křestních matrik z let 1599–1621.

2.2. Jejich rozbor ukázal, že tvoření osobních jmen obyvatel Joniškisu bylo v té době skutečně svérázné. U 32 osobních jmen (což představuje 26% všech druhých antroponym ve dvoučlenných pojmenováních) byly zaznamenány litevské přípony -aičia, -yčia, -ienė, -(i)ūčia, zatímco u zbývajících slovanské přípony -ova, -ovna. Tři osobní jména (2,46%) s polskými příponami typu -sk- byla zařazena mezi odvozeniny s koncovkou -a.

2.3. Celkem byly rekonstruovány podoby 32 ženských antroponym z let 1599–1621 s litevskými příponami a porovnány se současnými litevskými příjmeními. Většina rekonstruovaných podob, konkrétně 28 (87,5%), má v dnešním jmenném fondu jasné protějšky. Část z nich, konkrétně 2 (6,25%), má mezi současnými litevskými mužskými příjmeními protějšky stejného původu, avšak s odlišným tvořením. Zbývající 2 (6,25%) byly utvořeny z mužských osobních jmen, která nejsou doložena v dnešním jmenném fondu.

2.4. Popsaná soustava litevských přípon v antroponymech obyvatel Joniškisu není jediným jevem zaznamenaným v knize křestních matrik Joniškisu z let 1599–1621. Litevské přípony ženských osobních jmen byly nalezeny také ve jmenných fondech dalších starých farností (Krakių, Merkinės, Plungės, Sedos, Šiluvos, Švenčionių, Tytuvėnų, Žagarės). Tento jev není typický pro dosavadní výzkumy litevské antroponymie žen 16.–17. století (většinou rolnic a šlechtičen).

2.5. Údaje z analýzy antroponym obyvatel Joniškisu byly dále porovnány se závěry analýz slovotvorby v knihách aktů Kaunasu ze 16.–17. století a ve jmenných fondech Vilniusu a Kėdainiaie ze 17. století. Ukázalo se, že v jmenných fondech těchto měst tehdy stále fungovala ženská osobní jména s litevskými slovotvornými prvky.

2.6. Je třeba dále zkoumat historická antroponyma obyvatel litevských měst. Takový budoucí výzkum by mohl doplnit a zpřesnit předložená tvrzení.

74

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Seniausios Lietuvoje 1599–1621 metų Joniškio krikšto metrikų knygos joniškiečių moterų asmenvardžiai lietuvių istorinės antroponimijos kontekste

PŘÍLOHY

OBR. 1. Fragment z roku 1599 v latině z knihy křestních matrik Joniškisu z let 1599–1621 (1 l.)

Straipsniai / Articles

75

ALMA RAGAUSKAITĖ

OBR. 2. Fragment v polštině z roku 1607 z křestní matriky Joniškio z let 1599–1621 (88 l.)

76

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Seniausios Lietuvoje 1599–1621 metų Joniškio krikšto metrikų knygos joniškiečių moterų asmenvardžiai lietuvių istorinės antroponimijos kontekste

ŠALTINIAI

Joniškio 1599–1621 metų krikšto metrikų knyga [„Liber Baptisatoru[m] Ecc[lesi]æ Parochialis Janiscensis ab Anno 1599. – usq[ue] ad An[n]um 1621. –“]. LVIA. F. 1196. Ap. 1. B. 76. (JNŠ)

Kėdainių 1604 metų inventorius. VUBRS. F. 4. A1723. B. 34308a. (KI₁)

Kėdainių 1623–1806 metų aktų knyga. LVIA. F. SA. B. 15360. (KAK₁)

Kėdainių 1624 metų inventorius [„Inwentarz spíłany ẏmíenia Kíeydanſkiego wíelmoznego pana ye°[go] m[o]ści pana Stanisława Ki[ż]ki Woiewodzica Witebſkie°[go] <...>“]. VUBRS. F. 4. A1724. B. 34308b. (KI₂)

Kėdainių 1666 metų inventorius [„Inwentarz miasta Kieydanskiego 1666“]. VUBRS. F. 4. A215. B. 16891. (KI₃)

Kėdainių 1690–1775 metų aktų knyga [„Księga Aktowych Dokumentow Roku 1690 do Roku 1775“]. LVIA. F. SA. B. 15357. (KAK₂)

Krakių 1619–1635 metų krikšto ir 1631–1635 metų santuokų metrikų knyga. LVIA. F. 1122. Ap. 1. B. 1. (KrkK)

Merkinės 1604–1618 metų krikšto metrikų knyga. LVIA. F. 1541. Ap. 1. B. 1. (MrkKI)

Merkinės 1615–1636 metų krikšto ir santuokų metrikų knyga. LVIA. F. 1541. Ap. 1. B. 2. (MrkKII)

Plungės 1615–1659 metų santuokų ir 1616–1660 metų krikšto metrikų knyga. F. 1827. Ap. 1. B. 1. (PlnK)

Sedos 1641–1707 metų krikšto ir santuokų metrikų knyga. F. 1455. Ap. 1. B. 13 (SdK)

Šiluvos 1622–1728 metų krikšto ir santuokų metrikų knyga. LVIA. F. 1575. Ap. 1. B. 2. (ŠlvK)

Švenčionių 1638–1648 metų krikšto metrikų knyga. Švenčionių bažnyčios archyvas. (ŠvnčK)

Tytuvėnų 1616–1635 metų krikšto ir santuokų metrikų knyga. LVIA. F. 1522. Ap. 1. B. 7. (TytK, TytS)

Žagarės 1622–1655 metų santuokų metrikų knyga. LVIA. F. 1191. Ap. 1. B. 1. (ŽgS)

Straipsniai / Articles

77

ALMA RAGAUSKAITĖ

LITERATŪRA

Garliauskas Vidas 1998: Lietuviškos oikonimų lytys nelietuviškuose XVI–XIX a. šaltiniuose. – Lietuvių kalbotyros klausimai 40, 123–204.

Garliauskas Vidas 2001: Lietuviški Šiaulėnų bažnyčios įrašai 1719–1738 metų santuokų metrikose. – Archivum Lithuanicum 3, 213–249.

Garliauskas Vidas 2004: XVII a. Molėtų bažnyčios krikšto ir santuokos metrikų knyga. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Garliauskas Vidas 2009: Lietuvos katalikų bažnyčių metrikų knygų svarba lituanistikai. – Gimtoji kalba 3, 5–15.

Garliauskas Vidas 2010: Bažnyčių metrikų knygos Europos šalyse. – Gimtoji kalba 8, 3–12.

Garliauskas Vidas 2012: Lietuvos katalikų bažnyčios metrikų knygų tyrimų gairės. – Atminties institucijų rinkiniai. Bibliotheca Lituana 2, sud. Arvydas Pacevičius. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 67–105.

Gudavičius Edvardas 1999: Lietuvos istorija. Nuo seniausių laikų iki 1569 metų. Vilnius: Lietuvos rašytojų sąjungos leidykla.

Kiaupa Zig mantas 1977: Kovos tarp liuteronų ir katalikų Kaune iki XVIII a. vidurio. – Religinės kovos ir erezijos Lietuvoje 4. Vilnius: Mintis, 13–26.

Kiaupa Zig mantas 1988: Kauno miesto vaitas ir jo aktų knygos XVI–XVII a. pirmojoje pusėje. – Lietuvos miestų istorijos šaltiniai. Vilnius: Mokslas, 25–46.

Kiaupa Zig mantas 1998: Lietuvos miestų savivalda XIV–XVIII a. – Lietuvos heraldika 1, sud. Edmundas Rimša. Vilnius: Baltos lankos, 163–183.

Kiaupa Zig mantas 2000: Kauno vaito XVI a. vidurio knygos prabyla lietuviškai. – Kultūrų sankirtos. Vilnius: Diemedžio leidykla, 66–92.

KNK – Knyga nobažnystės krikščioniškos 1653, par. Dainora Pociūtė. Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas, 2004.

Kryževičius Vincas 1981: Lietuvos privilegijuotieji miestai. XVII a. antroji pusė–XVIII a. Vilnius: Mokslas.

Lebedys Jurgis 1976: Lietuvių kalba XVII–XVIII a. viešajame gyvenime. Vilnius: Mokslas.

LKA III – Lietuvių kalbos atlasas. Morfologija 3. Vilnius: Mokslas, 1991.

78

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Sెనiausios Lietuvos 1599–1621 metų Joniškio krikšto metrikų knygos joniškiečių moterų asmenvardžiai lietuvių istorinės antroponimijos kontekste

LKD – Lietuvos katalikų dvasininkai XIV–XVI a. Bažnyčios istorijos studijos 2, aut. Vytautas Ališauskas, Tomasz Jaszczolt, Liudas Jovaiša, Mindaugas Paknys. Vilnius: Aidai, 2009.

LKG I – Lietuvių kalbos gramatika 1. Fonetika ir morfologija (daiktavardis, būdvardis, skaitvardis, įvardis), vyr. red. Kazys Ulvydas. Vilnius: Mintis, 1965.

LKŽ IX – Lietuvių kalbos žodynas 9. Vilnius: Mintis, 1973.

LPŽ₁–LPŽ₂ – Lietuvių pavardžių žodynas 1–2. Vilnius: Mokslas, 1985–1989.

Lukšaitė Ingė 1970: Lietuvių kalba reformaciniame judėjime XVII a. Vilnius: Lietuvos TSR Mokslų Akademijos Istorijos institutas.

Lukšaitė Ingė 2001: Knygos nobažnystės (1653) parengimo kultūrinė aplinka. – Knyga nobažnystės krikščioniškos (1653) – XVII a. Lietuvos kultūros paminklas. Kėdainiai: Kėdainių krašto muziejus.

LVKŽ – Lietuvių vardų kilmės žodynas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1994.

Macijauskienė Vitalija 1991: Lietuvių pavardžių susidarymas XIII–XVIII a. Vilnius: Mokslas.

Mickienė Ilona, Venislovaitė Aurina 2011: XIX a. pradžios Joniškio krašto oikonimija. – Lituanistica 57. Nr. 2(84), 154–165.

Ragauskaitė Alma 1999: XVI a. II pusės Kauno miestiečių lietuviškos kilmės asmenvardžiai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 41, 1999, 145–158.

Ragauskaitė Alma 2004: XVI–XVII a. joniškiečių asmenvardžiai. – Istoriniai tekstai ir vietos kultūra. Šiauliai, Ryga: Liucilijus, 8–18.

Ragauskaitė Alma 2005: XVI–XVIII a. kauniečių asmenvardžiai. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Ragauskaitė Alma 2014: Lietuvoje sudarytas rankraštinis tikrinių vardų registras (apie 1840–1843). – Archivum Lithuanicum 16, 323–340.

Sinkevičiūtė Daiva, Račickaja Veslava 2014: Lietuvių dvikamienių vardų kilmės asmenvardžiai ir jų kamienų užrašymo ypatybės Vilniaus naujųjų miestiečių ir laiduotojų 1661–1795 metų sąraše. – Archivum Lithuanicum 16, 295–322.

Tyla Antanas, Miškinis Algimantas 1981: Joniškis. – Lietuvos TSR urbanistikos paminklai 4, 68–113.

Tyla Antanas 1988: Žemaitijos savivaldžių miestų dokumentai Lietuvos Metrikoje. – Lietuvos miestų istorijos šaltiniai. Vilnius: Mokslas, 5–24.

Straipsniai / Articles

79

ALMA RAGAUSKAITĖ

Vasiliauskas Ernestas 2005: Joniškis XVI–XVIII a. – Lietuvos archeologija 27, 105–132.

Vasiliauskas Ernestas 2010: Surastas naujas XVIII a. pradžios Joniškio istorijos šaltinis. – Kultūros barai 12, 95–98.

Zinkevičius Zigmas 1976: W sprawie kontaktów językowych litewsko-polskich w Wilnie w XVII wieku. – Acta Baltico–Slavica 9, 125–131.

Zinkevičius Zigmas 1977: Lietuvių antroponimika. Vilniaus lietuvių asmenvardžiai XVII a. pradžioje. Vilnius: Mokslas.

Žilys Saulius 2012: Bažnyčių metrikų knygos ir parapijiečių sąrašai Lietuvos Mokslių akademijos Vrublevskių bibliotekos Rankraščių skyriuje: kilmė ir konfesiniai ypatumai. – Atminties institucijų rinkiniai. Bibliotheca Lituana 2, sud. Arvydas Pacevičius. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 123–154.

Параускайте Алма 2012: О литовско-польских языковых контактах по данным фамилий жителей города Кедайняй в XVII–XVIII веках. – Студії з ономастики та етимології. 2011–2012. Київ: Інститут української мови НАН України, 213–221.

Personal Names of Joniškis Women from the Oldest Lithuanian Baptismal Register of Joniškis of 1599–1621 in the Context of Lithuanian Historical Anthroponymy

SUMMARY

The author of the article continues the research of historical proper names from the oldest known Lithuanian baptismal register of Joniškis dating to 1599–1621. This time the article presents an in-depth analysis of 122 personal names of Joniškis women in terms of their formation (second components of the binary naming model). The analysis revealed that 32 (i.e. 26 per cent of all second anthroponyms in binary names) recorded female personal names bear Lithuanian suffixes -aičia, -yčia, -ienė, -(i)ūčia, whereas the remaining ones contain Slavic suffixes -ova, -ovna. 3 personal names (2.46%) bearing Polish -šk- type suffixes were attributed to ending -a derivatives. 32 forms of personal names of Joniškis women in total, dating to 1599–1621, which contain Lithuanian suffixes, were restored and compared to contemporary Lithuanian surnames. The majority, i.e. 28 (87.5%)

80

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Seniausios Lietuvos 1599–1621 metų Joniškio krikšto metrikų knygos joniškiečių moterų asmenvardžiai lietuvių istorinės antroponimijos kontekste

of the restored forms have clear equivalents among modern-day personal names. Only 2 (6.25%) of them have the equivalents of the same origin but different formation among contemporary Lithuanian male surnames. The remaining 2 (6.25%) were formed from male personal names which are no longer apparent among contemporary personal names. Lithuanian suffixes of female anthroponyms may not only be traced among the historical proper names of Joniškis but also Krakiai, Merkinė, Plungė, Seda, Šiluva, Švenčionys, Tytuvėnai, Žagarė parishes. The results of the analysis of anthroponyms of Joniškis women were also compared to the conclusions of the analysis of formation of personal names from Kaunas registers of the 16^th–17^th centuries and 17^th century Vilnius and Kėdainiai manuscript registers. It leads to the conclusion that female personal names bearing Lithuanian suffixes were also recorded in the manuscript registers of these cities.

In the future the research will focus on the historical anthroponyms of female residents from other Lithuanian cities. Only further studies can supplement the statements presented in the article.

Įteikta 2015 m. rugpjūčio 31 d.

ALMA RAGAUSKAITĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

Straipsniai / Articles

81