This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.
Preparing document pages…
Page 1
ANTA TRUMPA
Institut lotyšského jazyka Lotyšské univerzity
ORCID id: orcid.org/0000-0001-6022-0433
Oblasti vědeckého výzkumu: onomastika, sémantika, historická lexikologie, lexikografie.
DOI: doi.org/10.35321/all85-09
SIENS ‘SENO’ V LOTYŠSKÝCH MÍSTNÍCH JMÉNECH¹
Lexém siens ‘seno’ v lotyšských místních jménech
ANOTACE
Článek podává přehled lotyšských místních jmen, jejichž základem je lexém siens ‘seno’. Cílem článku je prozkoumat tendence motivace místních jmen této skupiny a zjistit, zda je krátkodobost mikrotoponym charakteristická také pro místní jména s lexémem siens. Podrobně jsou analyzována v Lotyšsku běžná místní jména Siena purvs ‘senové rašeliniště’, jejich nerovnoměrné rozšíření v lotyšských regionech a příčiny tohoto jevu. Konstatuje se, že motivace většiny místních jmen s siens je jednoduchá – jde o louky, rašeliniště, pobřežní oblasti, ostrovy, na nichž se sekalo seno, mosty, po nichž se seno převáželo apod.; místní jména typu Siena purvs naopak poskytují materiál pro soustavnější výzkum – areál jejich rozšíření svědčí o rozdílech v hospodaření typických pro jednotlivé lotyšské regiony, přičemž je třeba upozornit také na poměrně časté metaforické užití těchto místních jmen. Výzkum ukazuje, že názvy rašelinišť jsou životaschopnější než jiné mikrotoponymy; mnohá rašeliniště se stále nazývají Siena purvs, ačkoli se v nich již seno neseče.
KLÍČOVÁ SLOVA: lotyšská místní jména, mikrotoponyma, helonyma, motivace místních jmen, životnost místních jmen.
ANNOTATION
Tento článek pojednává o skupině lotyšských místních jmen založených na lexému siens ‘seno’. Hlavními cíli je analyzovat hlavní tendence, na nichž spočívá motivace těchto místních jmen, a zjistit, zda je pro tuto skupinu charakteristická také tendence mikrotoponym rychle zanikat
¹ Článek vznikl v rámci projektu „Lietuvių valoda“ (č. VPP-IZM-2018/2-0002) Státního výzkumného programu Litvy.
Straipsniai / Articles
169
Page 2
ANTA TRUMPA
je typická i pro tuto skupinu. Článek se konkrétně zaměřuje na rozšířené toponymum Siena purus ‘senové rašeliniště/bažina’, rozdíly v jeho rozšíření v různých lotyšských regionech a jejich příčiny. Motivace toponym obsahujících siens ‘seno’ je obvykle poměrně zřejmá – tato jména byla dána loukám, bažinám nebo ostrovům, kde se sklízelo seno, mostům, přes něž se seno převáželo, atd. Toponymum Siena purus však poskytuje materiál pro další výzkum – jeho areál rozšíření ukazuje rozdíly v zemědělských tradicích v různých regionech Lotyšska; kromě toho se často užívalo metaforicky. Tato studie potvrzuje, že názvy bažin a rašelinišť přetrvávají déle než jiná mikrotoponyma. Několik bažin si zachovalo název Siena purus, přestože se tam již seno nesklízí.
Ještě donedávna bylo v rurálních oblastech Litvy zemědělství hlavním zaměstnáním obyvatel, a proto není překvapivé, že v toponymii, a zejména v mikrotoponymii, lze najít názvy se slovem siens ‘seno’. Název této základní potravy pro dobytek byl poměrně běžný ještě před několika desetiletími, kdy se stále shromažďoval materiál pro kartotéku Slovníku litevských místních jmen (LVVK), která je hlavním pramenem tohoto výzkumu.
Ačkoli jsou místní jména součástí systému vlastních jmen, v němž se poměrně často vyskytují starobylé jazykové rysy, například archaické výpůjčky nebo v naší době zaniklé zděděné lexémy, mikrotoponymie přesto podléhá výraznějším změnám. Po celé 20. století a na počátku 21. století se zvláště rychle měnily názvy luk a lesů a zanikaly i samotné skutečnosti – louky se zamokřovaly nebo se měnily v pole. Kromě toho byly a stále jsou názvy menších objektů často lokální a užívala je pouze jediná rodina.
Lotyšští jazykovědci téměř celé století vyjadřují různé názory na krátký věk mikrotoponym a obávají se, že s každou pozemkovou reformou se ztrácí stále více názvů luk a jiných drobných topoobjektů (Ančītis 1933: 41; Draviņš 1939: 411; Štrausa 2013: 490 aj.). Zánik mikrotoponym samozřejmě není jevem typickým pouze pro Lotyšsko. Například rozmanitost německých mikrotoponym se výrazně zmenšila po reorganizaci venkovských území v 60.–80. letech 20. století (něm. Flurbereinigung), kdy ve snaze zefektivnit zemědělství a sloučit mnoho menších pozemků do větších zůstalo množství dřívějších názvů polí a luk zachováno pouze v archivních materiálech a na mapách z minulého století (například viz: Bingenheimer 1996: 9; Greve 2016: 4).
170
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 3
Siens ‘seno’ v lotyšských místních jménech
Cíl tohoto článku: 1) zjistit, zda je tendence prudkého úbytku mikrotoponym charakteristická také pro lotyšská pomístní jména s lexémem siens, a posoudit stáří zkoumaných pomístních jmen a jejich životnost. Komparativní metodou budou údaje kartotéky Lotyšského slovníku pomístních jmen (viz LVVK), shromážděné převážně v 50.–70. letech XX. století, v jednotlivých případech porovnávány s materiálem z dřívějších období, například s různými mapami z XIX. století a z počátku XX. století (např.: BTКРИ 1866; KWR 1914–1919), a také s materiálem ze současných databází: databáze Lotyšské agentury pro geoprostorové informace (databáze LĢIA, mapa LĢIA), databází materiálů z kampaní zaměřených na sběr pomístních jmen a pomístních jmen navržených informátory (TVDB); 2) metodou sémantické analýzy toponym prozkoumat tendence lexikální motivace pomístních jmen s siens,² přičemž vycházet z údajů poskytnutých sběrateli pomístních jmen a informátory, které dokládají možnou motivaci pomístních jmen, a zjistit, zda by tato skupina pomístních jmen mohla odrážet pro Lotyšsko (nebo určitý jeho region) charakteristické rysy hospodaření v dřívějších dobách. K vizualizaci areálu rozšíření zkoumaných pomístních jmen se používá kartografická metoda.
2. LEXIKÁLNÍ MOTIVACE LOTYŠSKÝCH MÍSTNÍCH JMEN S SIENS ‘SENO’
Podle údajů LVVK je vztah slova siens k různým topoobjektům v lotyšských místních jménech nejednotný: většinu (102 místních jmen z celkového počtu 134, tedy 77%) místních jmen s siens tvoří název Siena purus ‘senové rašeliniště’, jímž se označují především rašeliniště, ale pod tímto názvem byly zaznamenány také louky, lesy, domy a dokonce vesnice. Spojení slova siens s názvy jiných geografických kategorií se v LVVK vyskytuje mnohem méně často – 4 názvy luk Siena pļava ‘senová louka’, 4 objekty Siena sala ‘senový ostrov neboli senová ves’, 3 rybníky Siena dīķis ‘senový rybník’, 3 jezera téhož názvu Sienezers ‘senové jezero’, 2 řeky nesoucí název Sienupe ‘senová řeka’, 1 cesta Siena ceļš ‘senová cesta’, 1 prostranství Siena laukums ‘senové prostranství’, 1 most Siena tilts ‘senový most’ aj. (LVVK).
² Motivaci mikrotoponym v baltských jazycích v posledních letech zkoumalo několik onomastiků, kteří tomuto tématu věnovali samostatné články nebo kapitoly ve větších studiích, například Sanda Rapa (Rapa 2013), Laimutis Bilkis (Bilkis 2019), Dalia Sviderskienė (Sviderskienė 2016, 2017, 2019). Také pro jiné země, zejména Německo, je typické shromažďování mikrotoponym v jednotlivých regionech a jejich zkoumání z různých hledisek včetně hledání motivací (např.: Aehnlich, Meineke 2015; Meineke, Tiefenbach 2011).
Straipsniai / Articles
171
Page 4
ANTA TRUMPA
2.1. LEXIKÁLNÍ MOTIVACE MÍSTNÍCH JMEN SIENA PĻAVA ‘SENOVÁ LOUKA’, SIENA TILTS ‘SENOVÝ MOST’, SIENA CEĻŠ ‘SENOVÁ CESTA’ AJ.
Asi bychom se neměli divit, že se v kartotéce název Siena pļava ‘senová louka’ vyskytuje tak zřídka – pouze čtyřikrát. Jelikož se dříve na venkově louky většinou využívaly ke krmení dobytka, přesněji k přípravě sena, byla většina luk samozřejmě také loukami, na nichž se seno sekalo, a název siena pļava ‘senová louka’ byl s největší pravděpodobností považován za obecné označení³. Proto bylo účelné označovat louky zdůrazněním nějakého jiného, výraznějšího rysu, například louka Purene ‘blatouchová’ v Pinki (1969) byla nejspíše pojmenována podle blatouchů, které na této louce rostly, nebo louka Viļķ gals ‘vlčí konec’ ve Stieně, rozkládající se nedaleko domů nazvaných Vilki ‘vlci’ (1957).
Motivace místních jmen se sémantikou sena by mohla být poměrně jasná – jde o louky a bažiny, jezera a ostrovy, na nichž se sekalo seno, a mosty, po nichž se seno převáželo. Údaje informátorů zaznamenané v kartotéce místních jmen tyto významy motivace zpřesňují. Například Siēna ceļš ‘senová cesta’ v Satini skutečně označovala „lesní cestu, po níž se převáželo seno z lesních luk“ (1953); Siena sala ‘senový ostrov’ || rus. Cенокос, název v okolí jezera v obci Ezernieki se vysvětloval tím, že „zde se sekalo seno“ (1962, 1979); název pastviny v Aknystě Siena laukums ‘senové prostranství’ – místo, „kde po válce fungovalo státní sběrné místo sena“; a v době zaznamenání tohoto místního jména a jeho motivace místní stále říkali: „Joāzaņ guļ’is uz s’ina laukumu“ ‘je třeba zahnat krávy na senové prostranství’ (1979) – je tedy patrné, že ani po 30 letech nevybledly živé vzpomínky na určité události nebo místa.
Také název Siena tilts ‘senový most, senomost’ v Alsviki svědčí o několik desetiletí starých událostech, stejně jako Siena tilta gravas ‘rokle senového mostu’ a Siena tilta upīte ‘potok senového mostu’ (LVVK) – „název vznikl za druhé světové války – zde býval močál, vojáci do něj nanosili seno, a tak si postavili most“ (1972).
Slovní spojení Siena tirgus ‘senový trh’ se jako místní jméno zachovalo v názvech náměstí a prostranství v různých lotyšských městech – v Rize, Ventspilsu, Liepāji, Jēkabpilsu. Tato jména připomínají někdejší živou tradici prodeje sena na městských prostranstvích k tomu určených. Je však třeba dodat, že názvy ulic, náměstí a
³ Pravdou je, že i v toponymii jiných národů se vyskytují názvy luk založené na apelativech s významem ‘seno’, například běloruské Сенажа́ць, louka v Homelské oblasti, Сенако́с, louka v Minské oblasti (MiБ 219).
172
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 5
Siens ‘seno’ v lotyšských místních jménech
názvy prostranství se do kartotéky lotyšských místních jmen téměř nikdy nezařazovaly, takže takové místní jméno v kartotéce není; je však zaznamenáno například na webu věnovaném zaniklým lotyšským místům Zuduši Latvija (ZL) a v databázi Tautas vietvārdu datubāze (TVDB), do níž mohou obyvatelé venkovských oblastí sami zapisovat místní jména, která znají.
Skutečná motivace názvu lesa v okolí Sātini Siēn-kaudzes priedes ‘borovice senových kop’, 1953; srov. les Sienkaudzes priede, Plāķis 1936: 155, 156) není jasná. Jelikož kartička neobsahuje vysvětlení, lze pouze předpokládat, že název je buď metaforický – stromy, které tam rostly, měly tvar stohu sena –, nebo metonymický – někde poblíž, na lesní mýtině, se ve stozích skladovalo seno.
Kopec v bažinách Ružinského lesa S‘ina d‘iegl‘is‘ (meža purūš, 1960) zřejmě označuje vypálené místo v lese, kde po požáru rostla tráva a sekal se tam seno; tomu nasvědčuje jeden z významů slova d‘ēglis – ‘vypálené místo, spáleniště’ (ME I 461).
2.2. LEXIKÁLNÍ MOTIVACE A ROZŠÍŘENÍ MÍSTNÍCH JMEN SIENA PURVS ‘SENOVÉ RAŠELINIŠTĚ’
Jak již bylo uvedeno, mezi místními jmény s siens v Lotyšsku převažují právě názvy Siena purvs ‘senové rašeliniště’.
Při přehledu těchto místních jmen podle kategorií objektů a podle popisu motivace místních jmen zaznamenaného v kartotéce se ukazuje, že ne všechny geografické objekty nazvané Siena purvs jsou rašeliništi, v nichž se dříve sekalo seno; v jedné třetině případů se tímto jménem označovaly vlhké, zamokřené louky, často rozkládající se na březích řek nebo jezer či na okrajích lesů, například: Siena pūrs v Daudzese je vysvětlováno jako „bažinatá louka“ (1961); Siena pūrvs v Dignāji, „bažinaté louky za vesnicí Mikainis“ (1961); Siena pūrvs v Sinuole, „bažinatá lesní louka v hranicích usedlosti Krači, severně od domu“ (1980); Siena pūrvs ve Viesieně, „bažinatá louka“ (1970); Siena purvs v Preili, „bažinatá louka na polích podél Jašary, na východní straně“ (1979). Luční porosty u řek jsou zřejmě vlhké a připomínají bažinu, lze tedy předpokládat, že takové mokré sečené plochy byly pejorativně konotovaným nomenklaturním slovem bažina označovány jako méně kvalitní louky. Podobné projevy metaforických abstrakcí v lotyšských místních jménech popsala Sanda Rapa (Rapa 2013: 54; Rapa 2017: 63). Je však možné, že část případů je metonymická: vysychající bažina se mění v louku, nebo louka s takovým názvem leží u bažiny. Takové případy v kontextu lotyšských mikrotoponym popsali S. Rapa a Ojaras
Straipsniai / Articles
173
Page 6
ANTA TRUMPA
Bušs (Rapa 2017: 67; Bušs 2019: 348). O tom, že vlhčí lesy bývají nazývány bažinami, se ve výzkumu místních jmen farnosti Blydene zmiňovala také Valija Dambė (Dambė 2012: 32).
Poněkud častěji než louky se názvem Siena puros označují bažiny. V kartotéce většinou nejsou vysvětlení ani komentáře, proč byla daná bažina takto pojmenována; zřejmě se považovalo za samozřejmé, že se v těchto bažinách sekalo seno. Ve vzácných případech je vysvětlení připojeno, například název bažiny Siena puros v Beji je doplněn poznámkou: „bažina uprostřed lesa poblíž Krutupy; v suchých létech se seká seno“ (1961), nebo Siēna pur̃vis, bažina v Taurkalne, „naproti samotě Penderů, velká, částečně odvodněná bažina, dříve se zde sekalo seno“ (1961).
Ve výzkumech dějin rostlinné výroby v Lotyšsku (Gustiņa 2016, Dumpe 1985 aj.) se objevuje názor, že se v Lotyšsku přirozené travní porosty obvykle utvářejí u řek nebo jezer, zatímco jiné louky vznikají lidskou činností při kácení lesů. Jelikož byla v minulém tisíciletí rostlinná výroba výnosnější než chov dobytka, všechna území vhodná k obdělávání se měnila v pole a loukám zůstávala hůře dostupná místa – břehy řek a bažiny (Gustiņa 2016: 66). „Protože hospodářství seno potřebovala, sekaly se všechny plochy, na nichž rostla tráva, ať už šlo o zarostlé břehy jezer, ostřicové porosty v malých bažinách, nebo vřesoviště“ (Gustiņa 2016: 67–68). Tento způsob hospodaření přetrval až do 20.–30. let 20. století, kdy „se kultivací luk nebo obděláváním pastvin novými metodami získávalo více krmiva a postupně mizela potřeba využívat každý travnatý kousek půdy. Méně úrodné louky se tak postupně opouštěly, někdy se také zalesňovaly.“ (Gustiņa 2016: 68).
Také ve folkloristickém výzkumu Helgy Grasė o loukách a práci na loukách v různých lotyšských regionech, založeném na materiálu lidových písní, se zmiňují bažinaté louky kosené v minulém století. Jak badatelka přiznává, Lotyši považovali bažinaté louky za nekvalitní a vyjadřovali se o nich i o jejich sečících pohrdavě: Ni man tī̀k tā pļaviņa, / Ni pļaviņas pļavējiņi: / Purē bija tā pļaviņa, / Zili meļļi pļavējiņi 28666,3 (Nē man mjela ta pjevēle / Nē tos pievos pļovējēlai / Pelkē buvo ta pjevelē / Pamēlē juodi pjovējai) (Grasė 1937: 169). Výzkumnice uvádí, že bažinaté louky se v lidových písních opěvují ve všech lotyšských regionech včetně Zemgale, čímž zřejmě potvrzuje, že tyto, patrně vůbec nejhorší louky byly až do určitého historického okamžiku ve větší či menší míře využívány v celém Lotyšsku. Lotyšský jazykovědec a kulturní pracovník Kārlis Draviņš, narozený však v Kurzeme, přesto vzpomíná, že „malé bažiny nepovažovali za louky a tak jim ani neříkali. Pokud se některá z nich posekala, nedělalo se to kvůli senu, ale kvůli travinám, jimiž se vycpávaly matrace.“ (Draviņš 2000: 179).
174
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 7
Siens ‘seno’ v lotyšských místních jménech
O tom, že intenzita kosení bažin se v různých částech Lotyšska skutečně mohla lišit, svědčí materiál kartotéky Slovníku lotyšských místních jmen (LVVK).
OBR. 1. Areál rozšíření lotyšských místních jmen Siena purvs ‘senové rašeliniště’⁴
Po vyznačení všech místních jmen s Siena purvs na mapě (viz obr. 1) – jak rašelinišť, tak luk i dalších objektů – se objeví informativní obraz. Ukazuje se, že geografické objekty s tímto názvem jsou poměrně kompaktně rozšířeny především ve východní části Lotyšska – v Latgale, Sēliu, východní Vidzeme a na východním okraji Zemgale tvoří souvislý areál.
Porovnáme-li tuto mapu s mapou lotyšských bažin zveřejněnou na webu „Cits ģeogrāfijas skatījums“ (viz LPK), z níž vyplývá, že bažiny jsou hustěji či řidčeji rozmístěny po celém území Lotyšska, lze konstatovat, že areál rozšíření místních jmen Siena purvs neukazuje rozšíření samotných bažin v Lotyšsku, ale spíše odráží specifika hospodářské činnosti v jednotlivých regionech. Je pravda, že ukazuje, že v Zemgale je bažin skutečně méně. Zajímavé je, že podobnou souvislost mezi pro region typickým reliéfem a rozšířením konkrétního názvu označujícího určitou kategorii objektů konstatoval O. Bušs, který si všiml, že v západní Zemgale se nevyskytují místní jména Putraskalni, protože v tomto regionu „jednoduše není příliš mnoho geografických objektů, které by bylo možné nazývat horou.“ (Bušs 2019: 341, 342).
Je možné, že se v Latgale, historicky chudším regionu, v bažinách sekalo více a možná i déle než v jiných lotyšských regionech, což se odráží na mapě.
⁴ Mapy 1 a 2 nakreslil Edmundas Trumpa.
Straipsniai / Articles
175
Page 8
ANTA TRUMPA
Pro porovnání toponym byla vytvořena mapa místního jména Purva pļava ‘bažinatá louka’ (viz obr. 2), založená na údajích kartotéky Slovníku lotyšských místních jmen (LVVK). Je patrné, že areál tohoto místního jména je větší než areál Siena pļava ‘senová louka’ (srov. obr. 1), zahrnuje i Kurzeme s výjimkou severozápadní části; přesto existují určité shody – obě místní jména jsou, jak je patrné, vzácnější v Zemgale a častější v Latgale. Jejich rozšíření by také mohlo svědčit o tom, že v Zemgale, jakožto v zemědělsky úrodnějším regionu Lotyšska, se v bažinách skutečně sekalo poměrně méně.
OBR. 2. Areál rozšíření lotyšského místního jména Purva pļava ‘bažinatá louka’
3. ŽIVOTNOST MÍSTNÍCH JMEN S SIENS ‘SENO’
Jak již bylo uvedeno, LVVK zachycuje převážně údaje o lotyšských místních jménech do 60. let 20. století, jde tedy o informace staré přibližně půl století. Jedním z cílů tohoto článku je zjistit, nakolik jsou tato toponyma, převážně mikrotoponyma, obsahující prvek siens trvalá a životná. Během sběrové akce lotyšských místních jmen pořádané v roce 2017, kdy obyvatelé mohli sami vkládat do databáze názvy objektů ve svém nejbližším okolí, bylo zveřejněno přibližně 4000 místních jmen – na takovou akci je to mnoho, ale vzhledem ke všem lotyšským místním jménům málo. Z těchto 4000 místních jmen se lexém siens vyskytl pouze v jediném místním jménu – Siena tirgus ‘senový trh’, název přístaviště v Rize (TVDB).
176
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 9
Siens ‘seno’ v lotyšských místních jménech
V databázi místních jmen Litevské agentury pro geoprostorové informace je zase 17 místních jmen se slovem siens nebo nářeční podobou šīns: z nich 1 Siena ezers ‘senové jezero’, 10 objektů s názvem obsahujícím slovní spojení Siena purvs ‘senové rašeliniště’ (včetně 2 luk, 4 rašelinišť, 1 místa, 1 vesnice, 1 samoty a 1 řeky), 5 Siena sala ‘senový ostrov’, 1 Siena tīrelis ‘senové rašeliniště’ (v databázi LĢIA).
Tento materiál tedy zřejmě potvrzuje předpoklad, že mikrotoponyma jsou obecně velmi nestálá, neboť ve srovnání se situací před padesáti lety jsou dnes pod názvem Siena purvs ‘senové rašeliniště’ zaznamenány pouze dvě louky⁵.
Názvy bažin neboli helonyma jsou však považovány za trvalejší než mikrotoponyma. Na základě map z předchozích desetiletí a staletí se zkoušelo zjistit, zda je tento předpoklad správný, přesněji zda jej mapy potvrzují. Staré mapy v tomto případě bohužel nebyly příliš užitečné, protože drobná rašeliniště označená jako Siena purvs (jaká vidíme na mapě Lotyšské agentury pro geoprostorové informace) jsou v kartografických materiálech z dřívějších období vyznačena, avšak bez názvů. Tento stav je zaznamenáván nejméně posledních 150 let. Každopádně se názvy malých bažin na dostupných mapách objevují teprve s příchodem digitální éry.
Například Siena purvs v obci Līgatne se v současnosti, jak je patrné z mapy LĢIA (viz obr. 3), nachází u železniční trati mezi usedlostmi Zeltkalni a Kazkaļi.
OBR. 3. Siena purvs v obci Līgatne (mapa LĢIA)
Usedlost Kazkaļi je vyznačena již na vojenské topografické mapě z roku 1866 (srov. obr. 4), avšak bažina u ní na ní ve skutečnosti ještě není vidět (BTKРИ 1866).
Straipsniai / Articles
177
Page 10
ANTA TRUMPA
OBR. 4. Možné místo Siena purvs na mapě z roku 1866 (BTKРПИ 1866)
Na mapě západního Ruska publikované v letech 1914–1919 (viz obr. 5) je mezi usedlostmi Kazkaļi a Zeltkalni bažina již vyznačena, ovšem bez samostatného názvu (KWR 1914–1919).
OBR. 5. Místo Siena purvs na mapě z let 1914–1919 (KWR 1914–1919)
Totéž se opakuje na mapě lotyšské armády z let 1920–1940 a na mapě z roku 1963 (viz obr. 6) – malé rašeliniště je vyznačeno, ale bez názvu (LAK 1920–1940; КГШ 1963).
Lze tedy dospět k závěru, že topografické prameny z dřívějších staletí jsou při zkoumání mikrotoponym a hledání názvů menších bažin, které se zřejmě využívaly především k sečení, jen málo užitečné. Na to, že „[...] zaznamenání názvů lesů, luk, bažin, polí a jiných podobných objektů ve starých písemných nebo kartografických pramenech je velkou vzácností“, upozornila ve svém výzkumu místních jmen založených na apelativu sala také Renāte Siliņa–Pinkė (Siliņa–Pinkė 2017: 46).
Poněkud jasnější chronologický obraz lze získat porovnáním souborů místních jmen a publikací z různých let, například encyklopedie Latviešu konversācijas vārdnīca (LKV) nebo seznamů obydlených míst Vitebské gubernie z roku 1906 (Спис.).
178
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 11
Siens ‘seno’ v lotyšských místních jménech
OBR. 6. Místo Siena purvs na mapách z let 1920–1940 a 1963 (LAK 1920–1940; КГШ 1963)
Na základě těchto pramenů lze pozorovat, že názvy luk jsou skutečně zřejmě krátkodobé: louky nesoucí název Siena purvs, uvedené ve sbírkách Jurise Plākise ze 30. let 20. století, již nejsou zaznamenány ve sbírkách ze 60. let, přesto však existují výjimky – dvě louky zařazené do sbírek z 50.–60. let jsou zaznamenány i v současné databázi Lotyšské agentury pro geoprostorové informace, například louka Siēna-pūrs v Grundzāle (1964) je s největší pravděpodobností táž louka jako Siena purvs || Priežkalnu pļavas || Stirnu purva pļavas v obci Grundzāle (v databázi LGIA).
Protože údaje starých pramenů mají nedostatky, zůstává nejasné, zda zánik názvů luk souvisí s tím, že názvy luk jsou samy o sobě nestálé, nebo s tím, že se během posledního století na venkově výrazně změnily způsoby hospodaření a v důsledku toho zanikly drobnější louky jako topoobjekty spolu se svými názvy – v takovém případě je zcela možné, že v dřívějších staletích byly názvy luk trvalejší.
Soubor místních názvů a publikace skutečně potvrzují, že déle přetrvávají názvy bažin a z nich vzniklá jména sídel, například Siena purvs, v Barkavě zaznamenaný roku 1962 jako název bažiny, zatímco dnes je v databázi LGIA uveden již jako sídlo; mimochodem tento název bažiny Синоныпс (Спис.) byl zmíněn již roku 1906 v seznamu sídel Vitebské gubernie. Zároveň je v Agluoně dodnes existující ves Sinapūrs pod tímto názvem zapsána již roku 1794 – „Sinija Pury Starodvorskaja“ (Zeps 453).
Vznik názvů sídel z názvů bažin této sémantiky je patrný i u sousedních národů. Například v okrese Anykščiai v Litvě se nachází ves Šienraištis (GP), v estonském slovníku místních názvů je zase uveden
Straipsniai / Articles
179
Page 12
ANTA TRUMPA
název vsi v okolí Viru [Võru] Heinasoo (heina „seno“ + soo „bažina“) (EKR 89). Zdá se, že využívání senotvorných bažin bylo dříve běžné nejen v Lotyšsku, ale i na širším území.
4. ZÁVĚRY
Motivací místních názvů sémantiky sena rozšířených v Lotyšsku jsou louky a bažiny, jezera, ostrovy, na nichž se kosilo seno, mosty, po nichž se seno převáželo, apod. Z místních názvů s lexémem siens je nejčastější Siena purus „senová bažina“. Areál rozšíření těchto názvů odráží historické zemědělské zvláštnosti spojené s lotyšskými regiony: Siena purus je více rozšířen v Latgale a na východě Vidzeme, nejméně pak v takzvané lotyšské obilnici Zemgale – na jedné straně je zde ve srovnání se zbytkem Lotyšska méně bažin, na druhé straně se tento region vyznačuje úrodnější půdou, a proto zde zřejmě byla menší potřeba sekat seno v bažinách.
Jen část místních názvů Siena purus „senová bažina“ skutečně označuje bažiny, druhá část názvů patrně popisuje nekvalitní vlhké louky, ačkoli ty někdy ve skutečnosti ležely poměrně daleko od bažin. Dalším zdrojem jsou oikonyma vzniklá z helonym, například Sinapurs, ves v Agluoně.
Ve starších mapách nejsou názvy menších bažin zaznamenány, a proto podle nich nelze posuzovat stáří místních názvů. Ze souborů místních názvů a seznamů z minulých staletí si však lze vytvořit představu: názvů luk, které se dožily sta let, je málo, protože louky nejsou stálými objekty, mohou se změnit v pole, zarůst lesem nebo se proměnit v bažiny, na někdejších loukách mohou vzniknout stavby. Na životnost má vliv také pokles počtu obyvatel vesnic. Celkově je tedy těchto (stejně jako jiných) mikrotoponym podstatně méně než před 50 či 100 lety. Je možné, že v dřívějších staletích, před agrárními reformami, byly názvy luk trvalejší, k prokázání toho však chybějí údaje.
Ačkoli se na bažinách pravidelně nekosí, ve srovnání s loukami si bažiny své názvy přesto uchovávají již téměř celé století déle. Zdá se, že je tomu tak proto, že bažiny jsou ve srovnání s loukami výrazně většími a trvalejšími geografickými objekty; jejich názvy znají nejen obyvatelé okolních usedlostí, ale i obyvatelé rozsáhlejších území.
LITERATURA A PRAMENY
1953 [nebo jiný uvedený rok]: Materiál z expedic sbírajících toponyma v roce 1953 [nebo v jiném uvedeném roce].
180
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 13
Siens „seno“ v lotyšských místních názvech
A e h n l i c h B a r b a r a, M e i n e k e E c k h a r d (Hrsg.) 2015: Názvy a kulturní krajiny, Leipzig: Leipziger Universitätsverlag.
A n c ī t i s K r i š j ā n i s 1933: Místní názvy Aknīste. – Filologické materiály: sborník článků věnovaný šedesátým narozeninám profesora J. Endzelīnse, Rīga: Ramave, 30–41.
B i l k i s L a i m u t i s 2019: Původ a motivace helonym západní jižní Aukštaitije. – Litevské názvy míst, pomístní názvy a vodní názvy v evropském kontextu, G. Blažienė, L. Bilkis, (Hrsg.) (Schriftenreihe der Gesellschaft für Baltische Studien 2, H. Bichlmeier, S. Brohm, Ch. Schiller (Hrsg.)), Hamburg: Baar–Verlag, 85–123.
B i n g e n h e i m e r S i g r i d 1996: Pomístní názvy obcí v okolí Wissbergu v Rheinhessensku, Stuttgart: Franz Steiner Verlag.
B u š s O j ā r s 2019: Mozaika: původ, význam a užívání onym a apelativ. Výbor z díla, Rīga: LU Latviešu valodas institūts.
D a m b e V a l l i j a 2012: Výbor z díla, Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 27–71.
D r a v i ņ š K ā r l i s 1939: Život místních názvů. – Cesty IX, Rīga: Ramaves apgāds, 1939, 407–418.
D r a v i ņ š K ā r l i s 2000: Kurzemē v dávných dobách, Rīga: Jumava.
D u m p e L i n d a 1985: Chov hospodářských zvířat v Lotyšsku v XIX. století – na počátku XX. století, Rīga: Zinātne.
EKR – Eesti kohanimeraamat, Tallinn: Eesti Keele Sihtasutus, 2016.
GP – Lietuvos erdvinės informacijos portalas. Online access: https://www.geoportal.lt/map/ [accessed 2021–06–04].
G r a s e H e l g a 1937: Louka a práce na louce v různých oblastech Lotyšska: podle materiálu lidových písní. – Cesty VIII, Rīga: Ramaves apgāds, 167–185.
G r e v e D i e t e r 2016: Pomístní názvy v Meklenbursku-Předním Pomořansku s lexikonem prvků pomístních jmen (pomístní názvy od A do Z), Schwerin: Eigenverlag Dieter Greve.
G u s t i ņ a L a i m a 2016: Historie péče o travní porosty v Lotyšsku. – Lotyšská vegetace 25, Salaspils: Latvijas Valsts mežzinātnes institūts Silava, 65–79.
LAK 1920–1940 – Latvijas armijas karte, 1920–1940, 75K. Online access: https://vesture.dodies.lv/#m=14/57.15887/25.15848&l=O/KDW/LA75 [accessed 2021–06–04].
Databáze LGIA – Latvijas Ģeotelpiskās informācijas aģentūras vietvārdu datubāze. Online access: https://vietvardi.lgia.gov.lv/vv/to_www.sakt [accessed 2021–06–04].
Mapa LGIA – Latvijas Ģeotelpiskās informācijas aģentūras karšu pārlūks. Online access: http://kartes.lgia.gov.lv/karte/ [accessed 2021–06–04].
Straipsniai / Articles
181
Page 14
ANTA TRUMPA
LKV – Latviešu konversācijas vārdnīca I–XXI, Rīga: Gulbis, 1927–1940.
LPK – Latvijas purvu karte. – Portāls Cits ģeogrāfijas skatījums. Online access: http://neogeo.lv/?p=15574 [accessed 2021–06–04].
LVVK – Latvijas vietvārdu vārdnīcas kartotēka, uložená v Institutu lotyšského jazyka LU.
ME – Mīlenbahs Kārlis 1923–1932: Slovník lotyšského jazyka 1–4, redigoval, doplnil a dokončil J. Endzelīns, Rīga: Kultūras fonds.
Meineke Eckhard, Tiefenbach Heinrich (Hrsg.) 2011: Mikrotoponyme. Jenaer Symposion, 1. und 2. Oktober 2009, Heidelberg: Winter.
Plāķis Juris 1936: Lotyšské místní názvy a lotyšská příjmení 1, Kurzemská jména. – Spisy Lotyšské univerzity. Série filologické a filosofické fakulty, IV. sv., č. 1, Rīga: Latvijas Universitāte.
Rapa Sanda 2017: Desemantizace v lotyšské toponymii. – Onomastica Lettica 5, Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 62–74.
Siliņa-Piņķe Renāte 2017: O Salách ve staré ļaudonské farnosti. – Onomastica Lettica 5, Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 38–61.
Sviderskienė Dalia 2016: Motivace složených helonym okresu Marijampolė. – Acta Linguistica Lithuanica 75, 243–273.
Sviderskienė Dalia 2017: Motivace víceslovných helonym okresu Marijampolė. – Acta Linguistica Lithuanica 77, 78–102.
Sviderskienė Dalia 2019: Motivace helonym okresu Marijampolė odvozených příponami. – Acta Linguistica Lithuanica 81, 108–138.
Štrausa Ilze 2013: Názvy polí v obci Ukri (podle materiálů expedice zaměřené na pomístní jména z roku 2003). VALODA – 2013. Jazyk v kontextu různých kultur. Sborník vědeckých článků XXIII, Daugavpils: Daugavpils Universitāte, 486–493.
TVDB – Tautas vietvārdu datubāze. Online access: https://vietvardi.lv/talka/ [accessed 2021–06–04].
Zeps Valdis Jānis 1984: The Placenames of Latgola. A Dictionary of East Latvian Toponyms, Madison, Wisconsin: Baltic Studies Center.
БТКРПИ 1866 – Военно-топографическая карта Российской империи, 1866 года. Online access: https://vesture.dodies.lv/#m=8/57.23448/26.81488&l=O/3V1 [accessed 2020–08–02].
182
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 15
Siens „seno“ v lotyšských místních názvech
КГШ 1963 – Карта Генерального штаба ВС СССР, 1963. Online access: https://vesture.dodies.lv/#m=14/56.98921/24.32562&l=O/3V1/GE1 [accessed 2020–08–02].
МіБ – Мікратпанамія Беларусі. Матэрыялы, Мінск: Навука і тэхніка, 1974.
Seznam. – Seznam obydlených míst Vitebské gubernie, Vitebsk: Губернская Типолитография, 1906.
Lexém siens „seno“ v lotyšských místních názvech
S H R N U T Í
Tento článek se zaměřuje na rozšíření a životnost lotyšských místních názvů obsahujících lexém siens „seno“ a také na hlavní tendence, z nichž motivace těchto místních názvů vychází. Tato motivace je obvykle poměrně zřejmá – názvy se dávají loukám, bažinám nebo ostrovům, na nichž se sklízí seno, případně cestám a mostům, po nichž se přepravuje. Z místních názvů obsahujících lexém siens se zdá být nejrozšířenější Siena purvs „senová bažina“. Areál rozšíření tohoto názvu odráží geografické rysy lotyšského zemědělství – toponymum Siena purvs se nejčastěji vyskytuje v Latgale a na východě Vidzeme, avšak zřídka v Zemgale, která byla bohatším regionem a kde nebylo nutné sklízet seno v bažinách. Rozšířenou tendencí je užívat název Siena purvs pro vlhké, nekvalitní louky.
Z hlediska životnosti místní názvy s lexémem siens potvrzují obecnou tendenci – jen velmi málo názvů luk a podobných mikrotoponym dosáhne stáří 100 let, protože louky nejsou příliš stabilní objekty. Mohou se změnit v pole; mohou zarůst stromy nebo být zaplaveny a proměnit se v bažiny; někdy se na bývalých loukách stavějí domy. Skutečné bažiny a mokřady si mezitím, i když se v nich již seno nezískává, mohou odkaz na seno ve svých názvech uchovat déle než století, protože bažina je zjevně větším a významnějším geografickým útvarem než louka. Její název obvykle znají nejen obyvatelé okolních usedlostí, ale i v širším okolí.
