PIETRO U. DINI

Univerzita v Pise

ORCID id: orcid.org/0000-0002-9063-1783

Oblasti výzkumu: diachronní lingvistika, lingvistická historiografie, dějiny baltských jazyků, pruská, litevská a lotyšská filologie a lingvistika.

DOI: doi.org/10.35321/all86-01

TEXTOVÁ ZÁKLADNA STAROPRUSKÉHO ENCHIRIDIONS U VATERA (1821) ANEB O ZTRACENÉM „VH“-EXEMPLÁŘI^*

K otázce prvotního textu Vateriova pruského Enchiridions (1821), aneb o ztraceném „HV“ exempláři

U příležitosti dvoustého výročí vydání edice Johanna Severina Vatersa: 1821–2021

ANOTACE

Důležité aspekty spojené s Vaterovým vydáním „Enchiridions“ (1821) dosud nebyly dostatečně objasněny. To platí zejména pro vztah mezi textem publikovaným Vaterem a dosud neznámým rukopisným opisem této jazykové památky, obsaženým ve svazku

^* Jsem velmi zavázán prof. Dr. Dr. h. c. Werneru Lehfeldtovi (Göttingen) jak za výměnu myšlenek o zde pojednávaném tématu, tak za jeho pomoc při rozluštění některých pasáží i za pročtení německého textu tohoto příspěvku.

Straipsniai / Articles

11

PIETRO U. DINI

Ms. boruss. fol. 462. (Berlín). A. E. Hennig tento opis pořídil na základě neúplného původního tisku Enchiridions, který byl jeho soukromým majetkem. Od Nesselmanna (1845) je tento exemplář považován za ztracený. Tento tištěný exemplář byl základem Hennigova opisu, a tedy i Vaterova vydání, jak dokládají textové i mimotextové argumenty. Chyběly v něm strany 126–134. Podivuhodné je, že text ve Vaterově vydání je téměř o dvě strany kratší než text opisu. Na základě srovnání různých materiálů lze určit některé rysy ztraceného exempláře. Navrhoval bych tento exemplář staropruského Enchiridions označovat jako exemplář „HV“.

KLÍČOVÁ SLOVA: staropruský, Enchiridion, Johann Severin Vater, Abraham Ernst Hennig, Karl Faber.

ANOTACE

Některé důležité aspekty vydání Vater (1821) dosud nejsou zcela jasné, zejména vztah mezi textem publikovaným Vaterem a rukopisným opisem staropruského Enchiridions uloženým ve svazku Ms. boruss. fol. 462. (Berlín), který byl až dosud neznámý. Opis pořídil A. E. Hennig na základě neúplného tištěného exempláře Enchiridions, jenž byl jeho vlastnictvím. Od Nesselmanna (1845) je tento exemplář staropruského Enchiridions považován za ztracený. Vnitřní i vnější argumenty ukazují, že tento ztracený neúplný tištěný exemplář byl předlohou Hennigova rukopisu a následně také Vaterova vydání. V neúplném exempláři chyběly strany 126–134. Kupodivu je text publikovaný Vaterem o dvě strany kratší než Hennigův rukopisný opis. Srovnání různých údajů nám rovněž umožňuje rekonstruovat některé rysy ztraceného exempláře. Navrhoval bych tento exemplář nazývat „HV“-exemplářem.

KLÍČOVÁ SLOVA: staropruský, Enchiridion, Johann Severin Vater, Abraham Ernst Hennig, Karl Faber.

ÚVOD

Prusisté dosud věnovali vydání třetího staropruského katechismu, takzvaného Enchiridions, od Johanna Severina Vatersa z roku 1821 jen malou pozornost. V nejlepším případě je dnes považováno za pouhou historiografickou kuriozitu. Jeho význam pro výzkum staropruského jazyka však dosud téměř nebyl doceněn.

Z následujícího výkladu vyplyne, že Vaterovo vydání představuje ve staropruské filologii zvláštní případ. Důležité aspekty spojené s touto edicí dosud nebyly dostatečně objasněny

12

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

například a především vztah mezi textem publikovaným Vaterem a opisem Enchiridions, který Dr. Marie-Luise Heckmannová v roce 2019 znovu nalezla v Berlíně, a tím jej vlastně znovu objevila. Hlavním účelem této práce je tento vztah podrobněji prozkoumat.

Zde nepůjde o hodnocení Vaterova významu jako prusisty. Rovněž není záměrem zkoumat vztah mezi textem Enchiridions publikovaným Vaterem a ostatními známými exempláři^¹ této jazykové památky. Tomuto tématu bude na tomto místě věnována jen okrajová pozornost, protože si zaslouží stát se předmětem samostatné, důkladnější analýzy (viz 7.). Místo toho se hodlám soustředit na vznik Vaterova vydání, se zvláštním zřetelem k jeho vztahu k výše uvedenému opisu. Tento krok je nezbytný, chceme-li co nejúplněji a vyčerpávajícím způsobem rekonstruovat filologickou tradici nejvýznamnější staropruské jazykové památky.

1. HENNIG A VATER V KRÁLOVCI

Na počátku 19. století se v Královci seznámili dva stejně staří učenci, Johann Severin Vater a Abraham Ernst Hennig. Jejich přátelství a spolupráce měly přinést důležitý výsledek pro výzkum staropruského jazyka, první vydání staropruského Enchiridions na základě původního tisku ze 16. století.

1.1. Johann Severin Vater

Johann Severin Vater bývá často představován jako všestranně činný učenec, který pěstoval různé obory. Götz von Selle (1965) používá výstižnou definici: »Vater má výrazné rysy polyhistora starého stylu.« Selle také odkazuje na některé soudy vynesené o Vaterovi,

^¹ Na základě vlastních šetření (srov. Verf. 2019) mohu konstatovat, že se v současnosti v německých knihovnách uchovávají tyto exempláře staropruského „Enchiridions“: exemplář „B1“, Staatsbibliothek zu Berlin – Preußischer Kulturbesitz (budova č. 1, Unter den Linden), signatura: Lib. impr. rar. Quart. 182; exemplář „B2“, Geheimes Staatsarchiv Preußischer Kulturbesitz (budova č. 2, Berlín-Dahlem), signatura: 60, 17; exemplář „D“, Staatsund Universitätsbibliothek Dresden, signatura: Lit. Slav. 51.

Straipsniai / Articles

13

PIETRO U. DINI

tak například k posudku Wilhelma von Humboldta (Haym 1894), který Vatra považoval sice za dobrého knihovníka, avšak za špatného lingvistu. K tomuto bodu zastával Kuhn (1895) jiný názor, který pokládám rovněž za přiměřenější. Kuhn píše: »Jeho [Vaterova] lingvistická díla si z hlediska své doby zaslouží veškerou chválu.« Ve skutečnosti je zde třeba připomenout, že slavné lingvistické dílo Franze Boppa vyšlo teprve roku 1816 a jeho příspěvek k výzkumu staropruského jazyka, pojednání „Über die Sprache der alten Preußen“, až roku 1853.

Ať už jsou soudy o Vaterovi jakékoli, je každopádně nesporné, že jeho dílo „Die Sprache der alten Preußen: Einleitung, Ueberreste, Sprachlehre, Wörterbuch“ (vytištěné v Halle, ale vydané v Brunšviku roku 1821) je přes všechny své nedostatky třeba považovat za průkopnické^²

J. S. Vater se narodil roku 1771 v Altenburgu. Nejdůležitější etapy jeho studia a kariéry jsou tyto: 1790–1794 studium v Jeně a v Halle; získání venia legendi roku 1795 v Halle a roku 1796 v Jeně; roku 1799 jmenování řádným profesorem teologie a orientálních jazyků v Halle; roku 1809 přestěhování do Královce, pobyt tam do roku 1820. V této době spolupráce s A. E. Hennigem, který velmi pravděpodobně probudil Vaterův zájem o staropruský jazyk.

Vater se zabýval také semitskými jazyky, zvláště hebrejštinou, pokračoval v J. Chr. Adelungově „Mithridates“ a přitom zohlednil poznatky Alexandra von Humboldta o baskičtině a kantabrijštině. V letech 1820/1821 se vrátil do Halle a v těchto letech vyšla také jeho studie o staropruském jazyce. V Halle se Vater intenzivně věnoval církevním dějinám a slovanským jazykům. Podle některých badatelů byl zakladatelem a prvním představitelem hallské slavistiky (Bernhagen 1964; Fleckenstein 1997).

1.2. Abraham Ernst Hennig

Forstreuter (1955: s. 48) dává najevo své uznání Abrahamu Ernstu Hennigovi, když u něj čteme, že byl »skutečným organizátorem Královeckého státního archivu«. Zdůrazňuje: »Hennig požíval vysoké vážnosti jak u úřadů, tak ve vědeckém světě« (ibid., s. 50). Kromě toho uvádí, »[m]ezi jeho podporovatele patřili J. S. Vater,

^² Svědčí o tom recenze této knihy nejen v Německu (srov. Mone 1821; Grimm 1822), nýbrž také ve Varšavě (srov. Linde 1822).

14

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

zasloužilý badatel staropruského jazyka a historik A. Huhlmann« (ibid., s. 50).

A. E. Hennig se narodil roku 1771 v Tharau (Východní Prusko). Studoval v Královci a na dalších německých univerzitách nejprve teologii, poté dějiny. Hlavní etapy jeho kariéry jsou tyto: 1799 učitel na Friedrichskolleg v Královci; 1800 farář ve Schmauchu; 1805 získání titulu Doctor philologiae na Královecké univerzitě; 1806–1808 učitel na okresní škole v Goldingenu [lot. Kuldig̦a], v Kuronsku; 1810 ředitel Královeckého tajného pruského státního archivu; 1811 profesor pomocných historických věd a knihovník Královské a Wallenrodtské knihovny³.

Hennig se velmi zajímal o baltské dějiny, zvláště o starožitnosti Starého Livonska a Kuronska. Publikoval Topographisch-historische Beschreibung der Stadt Insterburg (Královec, Kanter), Die Statuten des Deutschen Ordens (Královec, 1806), dějiny města Goldingen (Mitava [lot. Cēsis], 1809) a Preußische Chronik Lukase Davida (Královec, 1812–1817; do 7. svazku). V letech 1796–1797 napsal také četné historické, statistické a jazykovědné práce, zejména o lotyštině.

Zde je třeba upozornit, že Hennig byl také bibliofil. Vater uvádí, že Hennig byl hrdý na to, že mohl ve své soukromé knihovně uchovávat unikát, totiž původní tisk apr. Enchiridions.

1.3. Poznámka v Adelungově Mithridates (1809)

Hennigovo jméno nacházíme poprvé v souvislosti s apr. Enchiridions v díle Johanna Christopha Adelunga a Johanna Severina Vatersa Mithridates oder allgemeine Sprachkunde (1806–1817). Jak známo, autoři v tomto mnohasvazkovém a slavném díle publikovali modlitbu Otčenáš v mnoha jazycích světa. Hennig je zmíněn v následujícím úryvku z druhé části knihy⁴:

»Správná formule [Otčenáše] je poslední z velmi vzácného Enchiridion neboli Kirchen-Agende ve staropruském jazyce, Královec, 1561,

³ Podrobněji viz Forstreuter (1955: s. 47–61); Lehnert (1974: s. 296).

⁴ Adelung (1809: s. 702). Není mi jasné, proč je zde Enchiridion označováno jako „Kirchen-Agende“.

Straipsniai / Articles

15

PIETRO U. DINI

formátu 4°, který vlastní pan kazatel Hennig. Tento a katechismus jsou patrně jedinými pravými pozůstatky tohoto jazyka«.

Dozvídáme se tak zajímavé údaje, jimž bude na jiném místě věnována podrobnější pozornost. Pro současný účel se můžeme omezit na údaje vztahující se k Abrahamu Ernstu Hennigovi a jeho exempláři Enchiridions. Z toho vyplývá, že:

(1) tento exemplář Enchiridions byl v držení kazatele Henniga;

(2) Enchiridion byl již roku 1809 považován za „mimořádně vzácný“;

(3) autoři Mithridates tehdy znali pouze jeden původní tisk.

1.4. Staropruský jazyk ve Vaterově Indexu (1815)

Stav Vaterových znalostí baltských jazyků před jeho spoluprací s Hennigem a až do ní lze dobře rozpoznat v jeho díle Linguarum totius orbis Index alphabeticus, quarum Grammaticae, Lexica, collectiones vocabulorum recensentur, patria significatur, historia adumbratur neboli Litteratur der Grammatiker, Lexica und Wörtersammlungen aller Sprachen der Erde nach alphabetischer Ordnung der Sprachen, mit einer gedrängten Uebersicht des Vaterlandes, der Schicksale und Verwandtschaft derselben (1815) (viz 8. obrázek č. 33).

Zde nalezneme v němčině a latině krátké informace o lotyštině a litevštině. Pokud jde o genealogickou příslušnost těchto jazyků, Vater je považoval za směs prvků převážně slovanského a z další významné části germánského původu. Staropruský jazyk je zde krátce pojednán v souvislosti s litevštinou, a to v rámci litevských nářečí, takže se nelze ubránit dojmu, že autor považoval staropruský jazyk za dialekt litevštiny, ačkoli to výslovně neříká. O staropruském jazyce se konkrétně praví^⁵:

»...a staropruský jazyk, z něhož se dochovalo jen málo, avšak zčásti čistších pozůstatků, bližších společné povaze těchto příbuzných jazyků.

...tum veteris Prussicae, cujus pauca, quae etiamnum extant, monumenta ad communem harum dialectorum formam propius accedere videntur».

^⁵ Vater (1815: s. 133–134).

16

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

V tomto úryvku Vater hovoří pouze o vágních pozůstatcích staropruského jazyka, jako by ještě neměl tušení o existenci exempláře Enchiridions. To samozřejmě nemůže být pravda, protože tento exemplář byl již zmíněn v Mithridates (1809). Je nápadné, že Vater zde používá stejné slovo – „Ueberbleibsel“ – jako v Mithridates. To je tedy třeba chápat tak, že tímto výrazem označil i rozsáhlejší staropruskou jazykovou památku, totiž Enchiridion.

2. VATEROVA PŘEDMLUVA (1821)

Vaterově studii předcházela Předmluva, napsaná krásnou starobylou němčinou s četnými složitými syntaktickými konstrukcemi. Na konci stojí údaj: »Halle, den 15. Oct.[ober] 1820«.

Pro objasnění vztahu mezi Vaterovým vydáním a nově objeveným opisem Enchiridions bude užitečné vyzdvihnout a okomentovat několik pasáží z Předmluvy.

2.1. Jediný původní tisk?

V Předmluvě je Hennigovi přiznána významná úloha. Nejprve je představen jako badatel a přítel dějin severní Evropy a je popsán jeho zájem o staropruský jazyk:

»[...] zachování dosud jediného zbývajícího pramene přesnějšího poznání tohoto starého jazyka [...], za ně vděčíme onomu badatelskému příteli dějin severu, Hennigovi. Již v Mithridates sv. II: s. 702 upozornil na onen podrobnější katechismus, který měl jako jediný ještě ve svém držení; ujišťoval také, že navzdory mnohaletému pátrání a svým známostem po celém Prusku nenašel druhý exemplář, z něhož by bylo možné doplnit v onom exempláři chybějící závěr celku. (Pozdější pokusy tohoto druhu jsem podnikal stejně marně.)« (s. VIII–IX).

Vater zde zdůrazňuje, že Hennig byl uznáván jako znalec staropruských starožitností a že do Mithridates přispěl formulací údaje o apr. Enchiridions (viz 1.3.). Poté uvádí nejdůležitější informace o původním tisku apr. Enchiridions ze 16. století:

Straipsniai / Articles

17

PIETRO U. DINI

Za prvé. Hennig měl původní tisk Enchiridions v soukromém vlastnictví. Informace „den er allein noch beſaß“ úzce souvisí s formulací příslušného místa v Mithridates a byla známa již kolem roku 1809.

Za druhé. Hennig „ujišťuje“, že nezná žádný další původní tisk – „nicht ein zweites Exemplar“ –, ačkoli takový exemplář dlouho a cíleně hledal. Vater v závorce informuje, že i on bezúspěšně pátral po jiném původním tisku Enchiridions.

Za třetí. Nakonec Vater svým čtenářům předkládá přání: pokud by se ještě někdy našel další exemplář Enchiridions, snad by pak bylo možné doplnit mezeru vzniklou chyběním závěrečné části v exempláři Hennigově – tehdy uznávaném jako jediný.

Z Vaterova zprávy (1821: s. IX) se dále dozvídáme, že Hennig byl ke svému původnímu tisku Enchiridions natolik připoután, že jej vzal na cestu z Královce do Bad Pyrmontu, a to s úmyslem studovat jej cestou:

»Avšak právě této jediné památce hrozilo největší nebezpečí zkázy dokonce ze strany jejího statečného ochránce. V naději, kterou zpravidla živí vyčerpávající chřadnutí, vzal ji s sebou na cestu do Pyrmontu, aby, jak mi řekl, z ní nyní náležitě prozkoumal staropruský jazyk, záhy však zůstal ležet v jedné vesnici na strážnici a tam zemřel«.

Poté Vater vyjadřuje radost, že Hennigův exemplář Enchiridions byl zachráněn. Protože Hennig byl zjevně na cestě bez doprovodu a 23. května 1815 nečekaně zemřel v Zanzhausenu (v okrese Landsberg an der Warthe), hrozilo, že se taková „knížečka“ ztratí.

»Jak snadno se v takovém pozůstalém majetku, nechráněném rukou žádného přítele, mohla malá, nenápadná, neúplná knížečka bez povšimnutí ztratit, a s ní veškeré bližší poznání jazyka starých Prusů.«

18

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

2.2. Vznik Hennigova opisu

Zdá se, že před Hennigovým odjezdem do Bad Pyrmontu mezi oběma učenými přáteli proběhl rozhovor, během něhož Vater Hennigovi vyslovil napomenutí, které se mělo ukázat jako rozhodující pro osud „knížečky“.

Vater (1821: s. IX–X) o tom podává zprávu těmito slovy:

»Když se mnou, svým přítelem, vlastník hovořil o oné daleké cestě a svém plánu věnovat se na ní práci a přitom mi onu památku ukázal, zapřísahal jsem ho jménem vědy, aby si tuto, jak sám ujišťoval, zcela jedinou památku na tak nebezpečnou cestu vzhledem ke své chatrnosti nebral s sebou jinak než tak, že předtím pořídí zcela přesný opis a ten zde zanechá«.

V tomto úryvku se znovu opakuje přesvědčení obou mužů, že Hennig vlastní jediný existující exemplář apr. Enchiridions. Kromě toho se dozvídáme, že ještě před Hennigovou cestou měl pořídit nebo nechat pořídit „zcela přesný opis“. Poté Vater (ibid.) pokračuje:

»Vážnost, s níž jsem při tom jako jazykovědec hovořil, spojená s mou srdečnou péčí o způsob jeho cesty, na něj musela zapůsobit tak, že, jak jsem se později dozvěděl od pana tajného archiváře Fabera, zanechal v Faberových rukou takový opis: již [...] napsaný přesný opis onoho katechismu, a to zapečetěný s nápisem, že pokud se z cesty nevrátí, mám jej obdržet na památku a do vlastnictví«.

Hennig tedy uposlechl radu svého přítele a před odjezdem pořídil ze svého exempláře Enchiridions opis. Tímto způsobem vznikl opis původního tisku, který byl zanechán v Královci v rukou archiváře Karla Fabera, s tím, že ten měl v nejhorším případě vystupovat ve prospěch Vatersa jako vykonavatel závěti.

Straipsniai / Articles

19

PIETRO U. DINI

2.3. Vznik Vaterova vydání (1821)

Tak se nyní Hennigův opis exempláře apr. Enchiridions dostal do Vaterových rukou. O okolnostech předání čteme u Vatersa (1821: s. X):

»Tak jsem jej získal jako nejkrásnější odměnu za svou péči o poznání staropruského jazyka. Původní tisk tím však ještě nebyl zajištěn; a aby se tak stalo, musel jsem se opakovaně obracet na vyšší úřady. Trvalo déle než rok po H. smrti, než se dostal do knihovny Tajného archivu, v níž je nyní navždy uložen a k níž patřil, protože mezitím zakoupila H. literární pozůstalost, aniž by v ní tato hlavní vzácnost byla vůbec uvedena«.

Zde se dozvídáme, že „hlavní vzácnost“ – tedy původní tisk Enchiridions z Hennigova vlastnictví – se kolem let 1816/1817 dostala do fondu knihovny Tajného archivu v Královci. Je třeba zdůraznit dva aspekty: zaprvé je znovu podtrženo, že „hlavní vzácnost“ byla unikátem, a zadruhé, že původní tisk byl uvedené knihovně přenechán „navždy“.

První tvrzení však není pravdivé. Již tehdy byl v Královci více než jeden původní tisk Enchiridions (viz 5.). A pokud jde o druhý bod, exemplář přenechaný Tajného archivu tam bohužel nezůstal uložen „navždy“. Jeho osud se měl ještě vyvíjet velmi dobrodružně.

V každém případě byla „knížečka“ od svého předání Tajného archivu Vaterovi k dispozici a ten ji tam mohl používat. Ještě v Královci začal Vater pracovat na své studii o staropruském jazyce, tím spíše, že tam mohl najít i mnoho dalšího materiálu^⁶.

O redakčním postupu, který použil, Vater (1821: s. X–XI) uvádí následující:

»Z ní jsem teprve letos ještě jednou porovnal přesný opis s originálem a nechal jej zde pod svým dohledem vytisknout a od svého laskavého přítele, pana tajného archiváře Fabera, jsem obdržel opětovné přesné porovnání svého tisku s původním tiskem (z něhož vzešly opravy uvedené na konci tohoto spisu); onen opis však, který může po takovém opakovaném přezkoumání zvláště dobře zastoupit originál, byl uložen v Královské knihovně v Berlíně spolu s několika tam nyní uchovávanými jazykovědnými vzácnostmi, které dříve patřily mně«.

6 Vater (1821: s. XVII–XXI) uvádí v Úvodu ke své studii také první nástin korpusu apr. jazyka: (a) dva Malé katechismy z roku 1545; (b) jeden exemplář Enchiridions z roku 1561; (c) další jednotlivé pozůstatky; srov. Verf. (2014: s. 92).

20

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

na konci tohoto spisu uvedené opravy vznikly); onen opis však, který může po takovém opakovaném přezkoumání zvláště dobře zastoupit originál, byl uložen v Královské knihovně v Berlíně spolu s několika tam nyní uchovávanými, dříve mně náležejícími jazykovědnými vzácnostmi«.

K tomuto úryvku je třeba připojit několik komentářů, protože ne všechny v něm uvedené podrobnosti jsou bezprostředně zcela jasné.

Začátek formulací „Aus derſelben“ odkazuje na předtím zmíněnou „Hauptſeltenheit“, tj. na původní tisk Enchiridions z Hennigova vlastnictví (nazývaný také „knížečka“).

Výrazem „v tomto roce“ je míněn rok 1820, a to před 15. říjnem, protože (1) Vater tehdy ještě žil v Královci a mohl využívat „hlavní vzácnost“ v Taj­ném archivu a (2) své Předmluvu (srov. Vater 1821: s. XI) dokončil 15. října 1820 a v tomto okamžiku se již přestěhoval do Halle.

Na co přesně se vztahuje předložka „z toho“ ve formulaci: „a odtud ji zde před mýma očima nechal vytisknout“? Z čeho se tisklo?

Můžeme si představit následující situaci: Nejprve Vater porovnal Abschrift pořízenou Hennigem s Originaldruck Enchiridions. Poté ji nechal pod svým dohledem vytisknout a nakonec porovnal výsledek Vergleichung, kterou provedl Karl Faber, svého Abdrucks s Originaldruckem – „Urdruckem“ – Enchiridions (viz 3.4.).

Když bylo tímto porovnáním zajištěno, že „Urdruck“ a nový Abdruck se dokonale shodují, byla Hennigs Abschrift – „ona Abschrift“ – odeslána do Berlína, jaksi jako náhrada za „Urdruck“, kdyby jej postihla nějaká nehoda.

Vater uzavírá svou zprávu takto (1821: s. XI):

»Teprve „v tomto roce“ jsem mohl pomýšlet na to, že se budu zabývat touto památkou staropruského jazyka; ale protože jsem, jak mám ve zvyku, předem horlivě obstaral alespoň pomocné prostředky k tomuto bádání, bylo mi k mé radosti umožněno již nyní sdělit výsledky jejího zkoumání, aniž by ještě bylo nutné očekávat něco podstatného, co by je mohlo dále rozvíjet«.^⁷

^⁷ Zbytek z Předmluvy (srov. Vater 1821: s. XI–XII) se již netýká tradování Enchiridions, a proto zde nebude dále zohledňován.

Straipsniai / Articles

21

PIETRO U. DINI

Tedy „[t]eprve v tomto roce“, tj. 1820 – jak již bylo výše upřesněno – začal Vater apr. Enchiridion zkoumat a zpracovávat. Již o rok později mohl výsledky svého výzkumu staropruského jazyka zveřejnit v již několikrát zmíněné studii (viz 8. Abbildung č. 34).

2.4. Struktura a charakteristika Vaters Ausgabe

Vaters Studie z roku 1821 se skládá z mnoha různých částí:

(1) z Předmluvy (srov. 2.1.–2.3.);

(2) z Úvodu;

(3) z textu Enchiridions;

(4) z gramatiky staropruského jazyka;

(5) ze slovníku staropruského jazyka;

(6) ze tří příloh: I. jména staropruských mužů na Sambií, II. část z Pruského divadla M. Prætoria o úryvcích Enchiridions, III. ze srovnání staropruského, starolitevského a starolotyšského překladu;

(7) z Oprav a dodatků (2.5.; viz 8. Abbildung č. 35).

Dále budou podrobněji projednány některé aspekty této Ausgabe. V Úvodu předkládá Vater (1821: s. XIX) – s chybami zatížený – přepis jediného jemu známého tisku Enchiridions:

»Euchiridion: malý katechismus Dr. Martina Luthera, německy a prusky (vytištěný v Královci v Prusku Johannem Deubnernem, MDLXII)«.

Vzhledem k hrubým chybám – jako Euchiridion místo Enchiridion a Deubnern místo Daubman(n) – si klademe otázku, zda Vater skutečně nahlédl do Originaldrucku.

Zkoumáme-li Ausgabe Vaters ve Vergleichung s pozdějšími vydáními téže jazykové památky (např. Nesselmann 1845; Trautmann 1910; Mažiulis 1966), zjistíme mnoho menších i větších rozdílů. Zvláště v grafickém uspořádání textu a při reprodukci dlouhých vokalických grafémů existuje mnoho zvláštností. Určil jsem nejméně 755 mikrorozdílů, které lze rozdělit do určitých skupin:

22

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

a) U Vatera je nejprve <i> pravidelně reprodukováno jako <y> (např.: dygi, mylan, powyštin, Rikǝyan atd.). U Vatera někdy chybějí délkové značky u <ā> a <ē>, které jsou u pozdějších vydavatelů zřetelně přítomny. Případy přemístění délkových značek (např.: gürins místo gurins, resp. ſchλαits místo ſchλαits) jsou velmi vzácné;

b) Zvláštním případem je u Vatera odlišné zacházení s <i ~ ī> ve Vergleichung s pozdějšími vydáními. Je to překvapivé, protože Vater (1821: s. X) ujišťuje, že »přesný přepis ještě jednou porovnal s originálem«. Ve skutečnosti je použití <i> nebo <ī> často nemožné, případně libovolné, a v tomto ohledu se rozhodnutí vydavatelů Enchiridions od sebe značně liší. Zvláště obtížně čitelná jsou psaní <ī> po <∫>;

c) Nápadná jsou univerbizovaná spojení, jako například madlinkai místo madlin kai, eʃʃetennan místo eʃʃe tennan, neiʃmuʃubʃai místo ne iʃmu ʃubʃai, rikinpo místo rikin po atd., stejně jako nesprávná dělení, např.: Jum praw an, panʃadau mannien, praka wīdans atd., jsou nápadná.

Obecná vlastnost Vaters Ausgabe spočívá v tom, že vydavatel zachází jak s německým, tak s apr. textem velmi „velkoryse“.

U německého textu se Vater od předlohy velmi silně odchyluje. Zjevně bylo jeho cílem předložit tento text čtenářům v srozumitelné podobě. Proto Lutherův původní text značně přepracoval a modernizoval. Rozdíly mezi textem, který předložil, a doprovodným textem Enchiridions jsou skutečně tak četné a nápadné, že zde není třeba uvádět ani jediný příklad. Bohužel nebyl Vater při zacházení s apr. textem o nic spolehlivější. Používá zde vlastní pravopisný systém, který je často nutno hodnotit jako sporný či pochybný. V důsledku této skutečnosti lze oba texty pro filologické a jazykověvědné účely používat pouze s výhradami a s velkou obezřetností.

2.5. Opravy a dodatky

Podle Předmluvy (srov. Vater 1821: s. X) nechal vydavatel po vytištění své studie provést závěrečnou kontrolu. Skutečně se mohlo stát, že při zhotovování tiskové předlohy došlo k (tiskovým) chybám. Aby tuto možnost vyloučil, nechal vydavatel Vater provést dodatečnou Vergleichung svého Abdrucku s „Urdruckem“ (srov. 3.4.). Za tuto závěrečnou Vergleichung vděčíme

Straipsniai / Articles

23

PIETRO U. DINI

s velkou pravděpodobností Karlu Faberovi, který působil v Královci, kde byl také uložen Originaldruck z Hennigova vlastnictví. Vater (1821: s. XI) připomíná, že:

»od svého laskavého přítele, p. tajného archiváře Fabera, jsem obdržel opětovné přesné porovnání svého Abdrucku s Urdruckem (z čehož vzešly opravy uvedené na konci tohoto spisu)«.

Na konci Vater (1821: s. 183) se skutečně nacházejí vydavatelem shromážděné Opravy a dodatky (viz 8. Abbildung č. 35).

3. MS. BORUSS. FOL. 462

Nyní stojí za to zahrnout do projednávání této otázky také Ms. boruss. fol. 462. Jde o svazek, který v Berlíně teprve před několika lety znovu objevila Marie-Luise Heckman (2019) a který je popsán takto (Heckman 2019: s. 31–33):

Ms. boruss. fol. 462: Johann Severin Vater: Enchiridion. Malý katechismus doktora Martina Luthera, německy a prusky. Vytištěno v Královci v Prusku Johannem Daubmannem. M. D. LXI (opis) Faber: Collatio opisu s tiskem, 64 listů, Halle, kolem roku 1821.

Hnědě melírovaná lepenková vazba, na hřbetu zelený štítek s nápisem Ms. Boruss. fol. 462. Pruský katechismus. Přepis tištěného z roku 1561. Pod ním červený štítek s platnou signaturou, 30 × 20. Papír, BR 32,5 × 19,5. Dva fascikly: I: fol. 1r–62v, foliace listů se zdobenou bordurou, inkoustem, počet řádků kolísá, kurent, jedna ruka, kustody. II: fol. 63r–64v větší formát: 36,5 × 22, přeloženo, popsáno po obou stranách. Jiná ruka.

Svazek se skládá ze tří částí o celkovém rozsahu 64 listů: 1. Od folia 2a do 61b – přepis s titulním listem na foliu 2a (viz 8. Abbildung č. 36). 2. Folio 62a – poznámka od Vatera (viz 8. Abbildung č. 37). 3. Od folia 63a do 64b – Verzeichnis forem Enchiridions, který sestavil Karl Faber (viz 8. Abbildung č. 38).

Zdá se, že Abschrift obsažená v Ms. boruss. fol. 462. se připisuje Vaterovi jako Abschrift neurčitého exempláře (resp. Originaldrucku) apr. Enchiridions. Takové připsání se však jeví jako zcela sporné.

24

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

Analýza výše (viz 2.) provedená u Předmluvy k Vaterovi (1821) podle mého názoru umožňuje učinit následující závěr:

(a) Abschrift obsažená v Ms. boruss. fol. 462. je právě „ona Abschrift“, kterou Hennig na radu Vatera pořídil před svým odjezdem z Královce do Bad Pyrmont (viz 2.2.);

(b) Na základě Hennigs Abschrift a s přihlédnutím k určitým opravám ve Verzeichnis od Fabera (srov. 3.4.) Vater připravil svou studii a poté ji roku 1821 vydal.

3.1. Poznámka

Pro připsání autorství Abschrift Hennigovi nepředstavuje poznámka na zadní straně desek (folio 1b) skutečnou překážku:

OBRÁZEK Č. 1

Ms. Bor. In Fol. č. 462. P. Joh. Severin Vater’s die Sprache der alten Preußen Braunschweig 1821. Vorr. S. X. XI.

Tuto poznámku pravděpodobně později, avšak bohužel v přesně neurčitelném okamžiku, doplnil knihovník – podle Heckmanna (2019: s. 33) S. Josef Sauer.

Můžeme si představit následující situaci: Všechny materiály dnes svázané dohromady v Ms. Bor. In Fol. N. 462. – Hennigs Abschrift, Vaterova poznámka a Verzeichnis Fabera – odevzdal Vater v Berlíně. Krátce nato Vater zveřejnil svou studii o staropruském jazyce. Není tedy překvapivé, že mu bylo připsáno také autorství celého svazku Ms. Bor. In Fol. N. 462..

Analýza Vaterovy (1821) Předmluvy nyní umožňuje přesně určit autorství Abschrift (stejně jako Verzeichnis).

Straipsniai / Articles

25

PIETRO U. DINI

3.2. Vlastnické razítko

Jak na začátku (na foliu 2b), tak na konci (na foliu 62b) svazku Ms. Bor. In Fol. N. 462. i ve Verzeichnis je umístěno červené vlastnické razítko s dvojitou vnější linií.

Toto razítko označuje svazky, které se v období mezi lety 1795 a 1840 dostaly do fondů Královské knihovny v Berlíně⁸. Z Předmluvy k Vaterovi (1821) již víme (srov. 2.3.), že k přinesení Hennigs Abschrift spolu s dalšími materiály do Berlína došlo kolem roku 1820.

Abschrift 2b

Abschrift 62b

Verzeichnis 64.

OBRÁZEK Č. 2

^⁸ Srov. Verf. (2020a: s. 327–328) s bibliografií.

26

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

3.3. Vaterova poznámka

Ms. boruss. fol. 462. obsahuje také nedatovanou poznámku od Vatera (viz 8. Abbildung č. 37). Ve stejném svazku byla svázána bezprostředně za Abschrift a spolu s ní. Pro úplnost zde uvádíme její text:

Poznámka pana doktora Vatera z Halle.

Tak daleko sahá Original, který se nachází v jediném exempláři, o němž se ví, že je dosud jediný, vytištěném v Taj­ném archivu v Královci a znovu otištěném ve Vaterově Sprache der alten Preußen. V předcházející Abschrift stojí na každé straně tolik co v Originalu. Onen Abdruck byl ještě jednou porovnán s Originalem a odchylky v akcentech a interpunkci jsou uvedeny v následujícím Verzeichnis od pana tajného archi^⁹vara Fabera z Královce; takže porovnání předcházející Abschrift s ním a s Abdruckem by mohlo nahradit Original.

V této poznámce Vater popisuje stav svých znalostí o staropruském Enchiridionu, jehož dosáhl společně s Hennigem a o němž již byla v tomto příspěvku řeč. Podle něj existoval pouze jediný Originaldruck apr. Enchiridions.

(a) Tento exemplář byl uložen v Taj­ném archivu v Královci. (b) Byl otištěn a zveřejněn ve Vaterovi (1821). (c) Abschrift byla po stranách vytvořena doslovně podle Originaldrucku. (d) Ještě jednou byla s Originaldruckem porovnána. (e) Některé – především grafické – odchylky byly shromážděny v tzv. Verzeichnis Fabera. (f) Tyto materiály – Abschrift, Verzeichnis a Abdruck – mohou nahradit Originaldruck.

^⁹ Není jednoznačné číst „Archivar“; na tomto místě stojí pravděpodobně „Archivon“ nebo „Archivan“, což je zřejmě písařská chyba.

Straipsniai / Articles

27

PIETRO U. DINI

Poznámka obsahuje upřesnění „z Halle“, které je třeba chápat jako údaj o hlavním pracovišti autora poznámky. Datum bohužel není uvedeno. Protože se však Hennig vydal na cestu teprve roku 1815 a svou Abschrift pořídil a předal Faberovi již dříve, lze předpokládat, že Vater tuto poznámku napsal až po tomto datu, totiž mezi lety 1815 a 1820, kdy ještě působil v Královci.

Chceme-li věřit také výrazu „je znovu otištěn ve Vaterově Sprache der alten Preußen“, znamenalo by to, že Vater poznámku připojil nejdříve po zveřejnění své studie, tj. roku 1821. V každém případě je snadno patrné, že Vater netvrdí, že byl autorem Abschrift.

3.4. Verzeichnis Fabera

Na konci Ms. boruss. fol. 462. jsou ještě bez názvu přivázány tři několikrát přeložené listy (63a–64b) většího formátu. Tyto listy jsou známé jako Verzeichnis Fabera (viz 8. Abbildung č. 38).

Karl Faber působil od roku 1808 v Královci jako archivář. Tam se roku 1773 narodil a tam také roku 1853 zemřel. Jeho četné publikace svědčí o tom, že se živě zajímal o historická témata¹⁰.

Na Vaterovu žádost – jak již bylo naznačeno v části 2.5. – provedl Faber na základě královeckého Originaldrucku kontrolu Abschrift. Výsledkem této kontroly je právě Verzeichnis, které uvádí odchylky Hennigs Abschrift od Originaldrucku, jež Faber zjistil. Je zde uvedeno přibližně 90 odchylek. Zajímavé je, že jsou zde mimo jiné podtrženy právě všechny ty případy, které měly být později shromážděny v Opravy a dodatky Vatera (1821: s. 183). Není těžké předpokládat, že autorem těchto podtržení byl sám Vater a že se o ně poté opíral v oddílu Opravy a dodatky své studie.

Je jistě možné důkladnějším zkoumáním Faberova Verzeichnis zjistit další formy a rysy královeckého Originaldrucku apr. Enchiridions. Je to však také úkol, jehož uskutečnění bude třeba podniknout později.

¹⁰ O Faberovi srov. Krollman (1974); Forstreuter (1955: s. 47–48).

28

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

4. SBÍRKY DAT: SROVNÁVACÍ ANALÝZA

Abychom získali konkrétnější vhled do textového základu Vaters Ausgabe, lze sledovat různé druhy indicií. Domnívám se, že stojí za to provést především srovnávací analýzu tří svázaných sbírek dat, totiž Hennigs Abschrift, Vaterových Oprav a dodatků a Faberova Verzeichnis. Z toho vyplývá 23 oprav (k nim přistupují ještě dvě další, které se však týkají pouze modernizovaného německého textu Vatera), jež jsou zde uvedeny podle Vaterského pořadí:¹¹

1. (Abschr. 12a,5: Vater 2,12: Verz. 63).

OBRÁZEK 3

Ačkoli Hennig v Abschr. danou formu napsal již jako <dinkauimai>, nechal Vater vytisknout <dinkauma>. V Opravách však znovu obnovil opravené psaní <dinkauimai>, přesně tak, jak je doloženo ve Verz. (a pravděpodobně také v Originaldrucku).

¹¹ V následujících stručných komentářích používám tyto zkratky: Abschr. – rukopisná Abschrift apr. Enchiridions od Henniga; Vater – jeho Ausgabe z roku 1821; Verz. – opravy sestavené Faberem; Verbess. – Opravy a dodatky od Vatera (1821: s. 183; viz 8. Abbildung 35). Originaldruck (resp. Urdruck) nazývám neznámý, dnes ztracený exemplář apr. Enchiridions, který patřil Hennigovi a který tento použil k závěrečné Vergleichung.

Straipsniai / Articles

29

PIETRO U. DINI

2. (Abschr. 12a,7: Vater 2,16: Verz. 63).

OBRÁZEK Č. 4

Tento případ je složitý. Již v Abschr. byla forma <Länkina> opravena s koncovým <n>. Vater ji nejprve nechal vytisknout jako <Länkina>, později ji však v Opravách opravil na <Länkinan>. Verz. naproti tomu uvádí <Länkinan> bez délkové značky, takže opravu na <Länkinan> s délkovou značkou bylo možné provést pouze na základě Originaldrucku.

3. (Abschr. 13a,12: Vater 4,2: Verz. 63).

OBRÁZEK Č. 5

30

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

V případě <ſeggen> četl Vater nejprve stejně jako v Abschr., později však formu opravil na <ſeggē>. V případě <ſejſma> byla již u Vatera přítomna jiná forma než v Abschr., kde je zjevně <ſejſmu>. Obě formy, <ſeggē> a <ſejſmu>, jsou správně doloženy jak v Opravách, tak ve Verz. (tak, jak tomu mělo být i v Originaldrucku).

4. (Abschr. 17a,8: Vater 9,2: Verz. 63).

OBRÁZEK 6

Vater nechal vytisknout <Criſtianikas>. Pozorujeme-li v Abschr. <Criſtianijſkas>, všimneme si, že podoba druhého <ſ> se liší od podoby prvního; stejně je tomu i u podobných forem v Abschr., například v následujících:

Opis 55a, 13: <Crixtianiſkun>.

Opis 60a, 1: <Crixtianiſkan>.

Opis 60a, 3: <Krixtianiſkan>.

OBRÁZEK 7

Straipsniai / Articles

31

PIETRO U. DINI

Je proto nutné dospět k předpokladu, že ve zkoumaném případě je druhé <> v Abschr. výsledkem pozdějšího doplnění tohoto písmene. Naproti tomu forma <Crijtanjkas> byla zcela jasně uvedena jak v Opravách, tak ve Verz. (tak, jak tomu mělo být i v Originaldrucku).

5. (Abschr. 17a,9: Vater 9,6: Verz. 63).

OBRÁZEK Č. 8

Abschr. uvádí <lakut> a tak původně psal i Vater. V Opravách své psaní opravil na <laikut> dvěma opravami, které provedl podle vzoru Verz. (a pravděpodobně po porovnání s Originaldruckem).

6. (Abschr. 21a,1: Vater 13,24: Verz. 63).

OBRÁZEK Č. 9

32

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

V Abschr. je uvedeno <Butta>. Zde Vater nejprve nechal formu chybně vytisknout jako <Buta>, ale po porovnání s Verz. (resp. s Originaldruckem) ji opravil na <Butta>; stejně je tomu i v Opravách.

7. (Abschr. 24a,13: Vater 17,26: Verz. 63).

OBRÁZEK Č. 10

Na základě psaní obsaženého v Abschr. nechal Vater vytisknout <Taukan>. Je však patrné, že rozdíl mezi <L> a <T> je ve Verz. zřetelný. Vater později v Opravách opravil formu na <Laukan>, v souladu s Verz. (a pravděpodobně také s Originaldruckem).

8. (Abschr. 25a,17–18: Vater 19,19–20: Verz. 63).

OBRÁZEK Č. 11

Straipsniai / Articles

33

PIETRO U. DINI

Na tomto místě vykazují jak Abschr., tak Vater jedno a totéž chybné psaní: <epkieckan ikai>. Později, v Opravách, Vater opravil formy na <epkiekan. Beh ikai>, tedy s <k> místo <ck> a s přidáním <Beh> podle vzoru Verz. (a pravděpodobně také Originaldrucku).

9. (Abschr. 26a,13: Vater 20,22: Verz. 63).

OBRÁZEK Č. 12

Jak v Abschr., tak u Vatera čteme <titet>, takže k opravě na <titat> v Opravách mohlo dojít teprve po porovnání s Verz. (a pravděpodobně s Originaldruckem).

10. (Abschr. 27a,11: Vater 21,26: Verz. 63).

OBRÁZEK Č. 13

Nejprve Vater chybně četl <m> místo <n>. Později v Opravách opravil formu na <pogūnans>, stejně jako ve Verz. (a pravděpodobně také v Originaldrucku).

34

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

11. (Abschr. 29a,11: Vater 24,8: Verz. 63).

OBRÁZEK Č. 14

V důsledku nesprávného čtení — <r> místo <e> — nechal Vater nejprve vytisknout <turri>, ale v Opravách později formu opravil na <turei>, jak je doložena ve Verz. (a pravděpodobně také v Originaldrucku).

12. (Abschr. 31a,5: Vater 26,14: Verz. 63).

OBRÁZEK Č. 15

Vater nejprve nechal vytisknout psaní <feggūns>, stejně jako v Abschr.. V Opravách však odstranil délkovou značku a opravil formu na <feggiuns>. V tomto případě k tomu mohlo dojít pouze po porovnání s Originaldruckem, protože situace ve Verz. je jiná. Faber tam ve skutečnosti formu nejprve nesprávně četl jako <feggin[n]s> a poté ji opravil na <feggūns>.

Straipsniai / Articles

35

PIETRO U. DINI

13. (Abschr. 32a,18: Vater 28,34: Verz. 63).

OBRÁZEK Č. 16

Také v tomto případě četl Vater nesprávně <m> místo <n> a teprve později v Opravách opravil na <pertenniums>. K tomu pravděpodobně mohlo dojít po porovnání s Originaldruckem, neboť ve Verz. je doloženo <pertenniūns> s délkovou značkou.

14. (Abschr. 32a,19: Vater 28,36: Verz. 63).

OBRÁZEK Č. 17

Nejprve Vater četl Vater <guit> a nechal tuto podobu také vytisknout. V Verbess. pak podobu opravil na <zuit>, stejně jako ve Verz., a svůj postup odůvodnil takto: »(což je však v originále nejspíše tisková chyba místo guit, protože jinak se žádné z nevyskytuje)«. Již v Abschr. je ve skutečnosti zřetelně rozpoznat <zuit>.

36

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

15. (Abschr. 33a,12: Vater 29,30: Verz. 63).

OBRÁZEK č. 18

Vater omylem četl <n> místo <u> a nechal vytisknout <andaſei>. V Verbess. podobu částečně podle vzoru Verz. opravil na <audasaɪ>, kde je <audaſai> doloženo s <ʃ> (a pravděpodobně tomu tak bylo i v původním tisku).

16. (Abschr. 35a,12: Vater 32,6: Verz. 63).

OBRÁZEK č. 19

V Abschr. i u Vatera nacházíme pravopis <etwerpſenniem>, který byl teprve později, v Verbess., opraven na <etwerpſenniem>. Zde je třeba znovu konstatovat nesprávný pravopis u Vatera, neboť ve Verz. (a pravděpodobně i v původním tisku) je zjevně doloženo <etwerpſenniŋn>.

Straipsniai / Articles

37

PIETRO U. DINI

17. (Abschr. 35a,12: Vater 32,8: Verz. 63).

OBRÁZEK č. 20

Zde nechal Vater nejprve vytisknout <Iſprettinge>, stejně jako v Abschr.. Poté v Verbess. podobu opravil na <Iſprettingi> bez značky délky. Ve Verz. je však zjevně uvedeno <i>, což Vater nezohlednil.

18. (Abschr. 38a,8: Vater 36,4: Verz. 63).

OBRÁZEK č. 21

Vater nejprve nechal vytisknout <eſſei>, stejně jako v Abschr.. Poté v Verbess. podobu opravil na <aſſei>, stejně jako ve Verz. (a pravděpodobně i v původním tisku).

38

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

19. (Abschr. 43a,3: Vater 42,32: Verz. 63).

OBRÁZEK č. 22

Na rozdíl od <feititentiis> jako v Abschr. navrhl Vater v Verbess. opravit podobu na »<feititēntis> (takto rozděleno)«. Tato podoba je doložena ve Verz. a toto rozdělení pravděpodobně odpovídalo i původnímu tisku.

20. (Abschr. 43a,5: Vater 43,6: Verz. 63).

OBRÁZEK č. 23

Vater zde nesprávně četl <-u> místo <-n> a nejprve nechal vytisknout podobu <abſergiſnau>. V Verbess. ji však opravil na <abſergiſnan>. V Abschr. stojí <abſergīnan>. Ve Verz. (a pravděpodobně i v původním tisku) je však <abſergīnan> bez značky délky a dvakrát s <ſ>.

Straipsniai / Articles

39

PIETRO U. DINI

21. (Abschr. 48a,14: Vater 51,12: Verz. 63).

proto se objeví steffe paggan wirft ains

OBRÁZEK č. 24

Vater zde opravil typický případ saut du même au même, který se již nacházel v Abschr. od Henniga: Při opisování Enchiridions Hennig – a po něm i Vater – vynechal celou větu, a to mezi dvěma opakováními <ſteffe paggan>. Vater to v Verbess. vysvětluje takto: »<ſteffe paggan> je třeba doplnit: <kai tenna eſſe wyrau imta aſt, ſteffe paggan>«. Tento případ byl zaznamenán již ve Verz., kde čteme: »Tam po paggan chybí: / kai tenna eſſe wyrau imta aſt, / Steffe paggan / V němčině: proto, že byla od / muže«.

40

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

22. (Abschr. 50a,7: Vater 53,26: Verz. 63).

OBRÁZEK č. 25

Vater omylem četl <r> místo <e> a nechal vytisknout podobu <niturri>. V Verbess. ji však opravil na <niturei>, jak je zjevně uvedeno ve Verz. (a pravděpodobně i v původním tisku).

23. (Abschr. 57a,20: Vater 65,24: Verz. 64).

OBRÁZEK č. 26

Původně nechal Vater, stejně jako v Abschr., vytisknout <Nofeilin>. Později v Verbess. podobu opravil na <Nofeilien> podle vzoru Verz. (a pravděpodobně i původního tisku).

4.1. Synopse I

Shrneme-li všechna pozorování týkající se datových souborů, získáme následující synopsi:

Straipsniai / Articles

41

PIETRO U. DINI

V sedmi případech lze zjistit důležitý rozdíl mezi Verbess. a Verz.. Ve srovnání s rejstříkem vykazují Vaterovy Verbesserungen und Zusätze tyto rozdíly: jednou přítomnost značky délky (srov. 2.), naproti tomu třikrát její absenci (srov. 12., 13., 17., 21.), a konečně dva odlišné pravopisy (srov. 15., 20.). Podrobně:

K 2.: <Länkinan> ukazuje, že oprava se značkou délky mohla být provedena nejen podle vzoru původního tisku, nýbrž i podle opisu.

42

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

K 12.: <ʃeggiuns>. Oprava – tj. odstranění značky délky – mohla být provedena pouze na základě srovnání s původním tiskem.

K 13.: <pertenniuns>. Oprava – tj. odstranění značky délky – mohla být provedena pouze na základě srovnání s původním tiskem.

K 15.: <audafai>. Je patrné <ʃ> místo <s>; tuto změnu lze vysvětlit již jako nesprávné přepsání podoby ve Verz. (viz výše 4.).

K 17.: <lʃprettingi>. Oprava – tj. odstranění značky délky – mohla být provedena pouze na základě srovnání s původním tiskem.

K 20.: <abſergiʃnan>. Odstranění značky délky i přítomnost <ʃ...s> místo <ʃ...ʃ> mohly nastat pouze na základě srovnání s původním tiskem.

K 21.: V tomto případě je třeba zdůraznit <y> místo <ÿ>.

Několik případů, v nichž se některá Vaterova oprava nebo doplněk ve Faberově rejstříku nepotvrzuje, lze logicky vysvětlit pouze tak, že vydavatel nahlédl přímo do původního tisku. Již jsem však upozornil na to, že (1) původní tisk byl uložen v Královci a (2) závěrečné srovnání neprovedl vydavatel, nýbrž Faber. Kromě toho (3) nelze s jistotou vyloučit, že Vaterovi nevznikly nové chyby. Nové uspořádání ve 4.2. by mohlo posloužit k případnému zjištění protiargumentů.

4.2. Synopse II

Předpokládáme-li, že podoby v Verbesserungen und Zusätze u Vatera vycházejí z podob skutečně přítomných v původním tisku, pak by bylo pro podpoření této hypotézy vhodné zahrnout do komparativní analýzy sporných případů také tři další exempláře Enchiridions. Souhrnně získáme následující synopsi:

Vater (1821) Exempláře Enchiridions Verbess. B1 B2 D 2. <Länkinan> <Länkinan> <Länkinan> <Länkinan> 8. <epkjekan. Beh ikai> <epkjеckan. Bhe ikai> <epkjеckan. Bhe ikai> <epkjеckan. Bhe ikai> 12. <ʃeggiuns> <ʃeggiuns> <ʃeggiuns> <ʃeggiuns> 13. <pertenniuns> <pertenniuns> <pertenniuns> <pertenniuns>

Straipsniai / Articles

43

PIETRO U. DINI

Vater (1821) | Exempláře Enchiridions | Verbess. | B1 | B2 | D 15. | <audəsai> | <audaʃei> | <audaʃei> | <audaʃei> 20. | <abʃergiʃnan> | <abʃergiʃnan> | <abʃergiʃnan> | <abʃergiʃnan> 21. | <kaj tenna eʃʃe wyrau imtā aʃt, ʃteʃʃe paggan> | <kaj tenna eʃʃe wijrau imtā aʃt, Steʃʃe paggan> | <kaj tenna eʃʃe wijrau imtā aʃt, Steʃʃe paggan> | <kaj tenna eʃʃe wijrau imtā aʃt, Steʃʃe paggan>

Na základě srovnání s ostatními exempláři Enchiridions vyplývají tato zjištění: K 2.: Verbess. <Lānkīnan> se značkou délky na prvním <a> odpovídá B1, B2 a D. K 8.: Verbess. <epkiekan. Beh ikai> odpovídá B1, B2 a D, nikoli <epkiečkan. Bhe ikai>. K 12.: Verbess. <ʃeggiuns> odpovídá B1, B2 a D. K 13.: Verbess. <pertenniuns> odpovídá B1, B2 a D. K 15.: Verbess. <audəsai> odpovídá B1, B2 a D, nikoli <audaʃei>. K 20.: Verbess. <abʃergiʃnan> bez značky délky na <i> neodpovídá B1, B2 ani D. K 21.: Podobou <wyrau> se Vater řídí svým typickým pravopisem s <y> místo <ii>, stejně jako B1, B2 a D. U Vatera navíc stojí <wijrau>, stejně jako v ostatních exemplářích Enchiridions. Tuto podobu je však třeba všude opravit na <wijran>. Pouze ve třech případech (2., 12., 13.) se Vater v Verbesserungen und Zusätzen shoduje s B1, B2 a D, zatímco ve třech případech (8., 15., 20.) nikoli. Jeden případ (21.) je nejasný. Proto není dovoleno předpokládat, že Vater opravil podoby pouze po nahlédnutí do původního tisku. Zůstává tedy domněnka, že právě v oddílu Verbesserungen und Zusätze vznikly Vaterovi nové chyby.

4.3. Konjunktivní chyby

Určitá místa v textu opisu a u Vatera představují jednoznačné společné chyby, které jasně ukazují, jak přesně Vater následoval Hennigův opis. Jde o případy nesprávného čtení, které přetrvaly i po posledním srovnání s původním tiskem provedeném Faberem.

44

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

K objasnění této skutečnosti postačí makroskopický příklad:

(Absch. 21a,1: Verz. Ø: Vater 13,23).

OBRÁZEK č. 27

Případ je jasný: Jak v Abschr., tak u Vater je třeba konstatovat nesprávné čtení; oba zde čtou <Wou̯ſon>, resp. <Vou̯ſon> místo Nou̯ſon „náš“. Srovnání s ostatními exempláři Enchiridions nepochybně ukazuje, že je doloženo pouze Nou̯ſon:

B1, s. 24a.

B2, s. 236.

D, s. 19a.

OBRÁZEK č. 28

Straipsniai / Articles

45

PIETRO U. DINI

Srovnání dále ukazuje nejen to, že správnou podobou je, jak známo, Noūfon (což odpovídá našim znalostem staropruského jazyka), nýbrž také to, že mezi opisy a Vaterovým vydáním (1821) je třeba konstatovat jednoznačnou společnou chybu.

4.4. Dílčí závěr

Po novém uspořádání a srovnání není výsledný celkový obraz vůbec jednoznačný. Analýza místo rozptýlení mlhy přináší nové otázky. Je například vůbec představitelné, že by tolik rozdílů bylo výhradně důsledkem Vaterovy nedbalosti? Vezmeme-li v úvahu tiskové chyby zjištěné již výše v části 2.4, zdá se takový předpoklad přesto zcela plausibilní.

V návaznosti na toto zjištění lze dále spekulovat: V letech 1820/1821 dokončil Vater svou studii v Halle a Berlíně a v Berlíně měl k dispozici pouze materiál svazku Ms. boruss. fol. 462., protože „knížka“, resp. původní tisk zůstal v Královci.

Na základě vnitrotextových i vnětextových důkazů můžeme oprávněně předpokládat, že Vater ve skutečnosti nejen sám nenahlédl do původního tisku, nýbrž také že Faberův rejstřík používal velmi nedbale.

5. OSUD EXEMPLÁŘE „HENNIG-VATER“

Po tom, co bylo řečeno, jsem přesvědčen, že se podařilo náležitě ocenit Hennigovo a Vaterovo úsilí o záchranu exempláře staropruského Enchiridions.

Dále se ukázalo, že exemplář, na jehož základě byl pořízen jak Hennigův opis, tak Vaterova studie (1821), byl neúplným původním tiskem, tehdy uloženým v Tajemném archivu v Královci.

Situaci lze schematicky znázornit takto:

46

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

OBRÁZEK č. 29

Téměř 25 let po vydání Vaterovy studie (1821) byl tento exemplář Nesselmannem (1845: s. XIX) zohledněn v následující souvislosti:

»Z tohoto rovněž velmi vzácného a po dlouhou dobu za ztracený považovaného překladu [do staropruštiny „Malého katechismu“ M. Luthera] se v zdejší Královské knihovně nacházejí dva úplné exempláře, jeden neúplný, jemuž chybějí poslední tři listy, je v knihovně zdejšího Tajného archivu«.

V tomto citátu je třeba zdůraznit zejména tato slova:

»jeden neúplný [exemplář], jemuž chybějí poslední tři listy, [se nachází] v knihovně zdejšího Tajného archivu«.

Nesselmann (1845: s. XX) následně uvádí ještě jednu důležitou zprávu:

»Tento katechismus byl vytištěn pouze jednou, avšak podle neúplného exempláře, který dříve patřil profesorovi a řediteli Tajného archivu v Královci A. E. Hennigovi a po jeho smrti připadl Taj­nému archivu, v díle Vatera, které bude níže podrobněji popsáno«.

Vaterovo vydání (1821) bylo ve skutečnosti – jak známo – vůbec prvním vydáním exempláře Enchiridions. Jen částečně je však správné tvrdit spolu s Nesselmannem, že se Vater bezprostředně opíral o Hennigův původní tisk. Doufám, že jsem výše ukázal

Straipsniai / Articles

47

PIETRO U. DINI

(srov. 3.), že se Vaterovo vydání spíše opíralo o Hennigův opis původního tisku.

Je třeba znovu zdůraznit, že Hennig i Vater byli pevně přesvědčeni, že „jejich“ exemplář Enchiridions byl jediným existujícím původním tiskem, tedy unikátem. Nesselmann však již věděl, že v Královci byly uloženy ještě dva další exempláře, a proto Vaterovi vytkl, že se v Královci dostatečně neporozhlédl^¹².

Třicet let po Nesselmannově zmínce – tedy půl století po Vaterovi (1821) – nacházíme další podobné svědectví. Adalbert Bezzenberger (1874: s. 1231) tehdy napsal:

»Třetí, neúplný exemplář „Enchiridions“ byl nadále uložen v Taj­ném archivu v Královci«.

Zde je zvláště pozoruhodné, že tento exemplář podle Bezzenbergerovy formulace v době, kdy svou práci sepisoval, v Taj­ném archivu v Královci „byl“, což patrně znamená, že tam tehdy, v roce 1874, již nebyl.

Ještě v předválečném období u Trautmanna (1910: s. XXVII) čteme:

»jeden [tj. jeden exemplář] v Královském státním archivu v Královci, jemuž na konci chybějí 3 listy (s. 129–134)^¹³ (podle poznámky na konci tomu tak bylo již v roce 1823)«^¹⁴.

V poválečném období se však všechny stopy tohoto exempláře postupně ztratily. O jeho někdejší existenci ještě věděl Mažiulis (1966: s. 38). Zmiňuje neúplný původní tisk Enchiridions z Královského tajného archivu v Královci, avšak pouze en passant, totiž exemplář, který neměl poslední strany

^¹² K tomu viz Verf. (2021).

^¹³ To je velmi pravděpodobně třeba opravit na 126–134; viz níže poslední poznámku pod čarou tohoto příspěvku.

^¹⁴ Protože Trautmann uvádí „poznámku na konci“, lze dokonce předpokládat, že původní tisk ještě viděl. Bohužel to výslovně netvrdí, a proto tento bod musí zůstat otevřený. Na druhou stranu Trautmann tuto informaci nemohl získat od předchozích vydavatelů, protože o ní nikdo z nich nic nenapsal.

48

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

má¹⁵. Tehdy již nemohl o osudu tohoto exempláře zjistit nic dalšího.

5.1. V ocase jed...

Ať už tomu bylo jakkoli, předváleční vydavatelé se každopádně shodují v konstatování, že Hennigově „knížce“, resp. původnímu tisku Enchiridions, chyběly poslední tři listy.

V případě Vaterova vydání však tento bod zůstává nejasný a obtížně řešitelný.

Srovnáme-li závěrečnou část textu vydanou u Vatera (1821: s. 68) s posledními kartami v Hennigově opisu, zjistíme tento makroskopický rozdíl: Vaterova strana 68 (viz 8. obrázek č. 39) neodpovídá konci Hennigova opisu (viz 8. obrázek č. 40).

Prohlédneme-li si Vaterovu stranu 68 ještě podrobněji, zjistíme, že obsahuje text karty 60a v opisu a také počáteční část karty 60b (staropruské) a 61a (německé). Přesněji řečeno, strana 68 končí „tvrzením odříkání se“:

OBRÁZEK č. 30. Konec strany 68 u Vatera (1821)

Je patrné, že poslední slovo (Atträiti.) z předposledního řádku strany 68 a celé dva poslední řádky odpovídají počáteční části následující karty 60b (německé) a 61a (staropruské) v opisu:

¹⁵ Srov. Mažiulis (1966: s. 38): buvusio Karaliaučiaus Valstybiniame archyve egzemplioriaus (be 129–134 p.), likimas nėra man žinomas »Osud tohoto exempláře, stejně jako exempláře ve [Státním] archivu v Královci (bez stran 129–134), mi není znám«; srov. Verf. (2020a: s. 319–320); viz níže předposlední poznámku pod čarou tohoto příspěvku.

Straipsniai / Articles

49

PIETRO U. DINI

OBRÁZEK č. 31. Začátek karty 60b (německé) v Abschr.

OBRÁZEK č. 32. Začátek karty 61a (staropruské) v Abschr.

Jak mohlo dojít k tomu, že Vater (1821) na konci své strany 68 uvedl právě počáteční část, a nikoli zbytek textu na kartách 60b a 61a, zůstává v současnosti bez jakéhokoli plausibilního vysvětlení.

Ještě důležitější však je, že text opisu je téměř o dvě strany delší než text doložený u Vatera (1821). Zdůrazňuji slovo „téměř“, protože první dva řádky – jak již bylo uvedeno – byly převzaty i u Vatera. Ve skutečnosti u Vatera nemají protějšek další tři karty v opisu (tj. 60b – německá, 61a – staropruská a 61b – německá; viz 8. obrázky č. 41, 42, 43).

Otázka důvodů vynechání závěrečné části textu (téměř dvou karet) Hennigova opisu, která nebyla u Vatera (1821) zveřejněna, bohužel zůstává bez odpovědi. Všechna tato pozorování a úvahy znovu vedou k otázce, do jaké míry a podle jakých kritérií Vater Hennigův opis používal a také zda vůbec někdy nahlédl do původního tisku.

50

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

6. NEZVĚSTNÝ NEÚPLNÝ EXEMPLÁŘ „VH“

Na konci této diskuse se naše znalost tradice dnes nezvěstného exempláře staropruského Enchiridions snad poněkud rozšířila a prohloubila. Hennigova „knížka“ tím získala určitou textovou substanci a již není pouze bezobsažným bibliografickým údajem.

Navrhuji označovat čtvrtý, neúplný, dnes nezvěstný exemplář staropruského Enchiridions jako exemplář „HV“. Tento exemplář je dnes znám ve dvou variantách:

(1) jako rukopisná, delší varianta, která je uložena ve Staatsbibliothek zu Berlin – Preußischer Kulturbesitz (dům č. 1, Unter den Linden) pod signaturou: Ms. boruss. fol. 462. – a

(2) jako tištěná, kratší varianta, kterou vydal Vater (1821).

Zde je však třeba ještě jednou zdůraznit, že text delší varianty, resp. Hennigova opisu, je celkem o devět karet kratší – včetně na konci rovněž chybějícího pruského erbu s nadpisem: IVSTVS EX FIDE VIVIT – než text přítomný v ostatních známých exemplářích (B1, B2 a D) a také u pozdějších vydavatelů staropruského Enchiridions. Přesněji řečeno: Text v opisu končí kartou 60b, která odpovídá straně 240 vydání Mažiulise 1966¹⁶

(a straně 77.27 vydání Trautmanna 1910)¹⁷.

7. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY V PODOBĚ TEZÍ

Nakonec se pokusím, byť jen v podobě tezí, předložit několik závěrů.

Lze jistě tvrdit, že bez Hennigova předběžného zpracování by Vaterovo vydání nikdy nevyšlo. Domnívám se, že obsahuje

¹⁶ Podle Mažiulise (1966) chybějí strany 126–134 exempláře III a strany 110–118 exempláře D.

¹⁷ Podle Trautmanna (1910) chybějí strany 126–134 exempláře K a strany 111–118 exempláře D. Zde je třeba konstatovat nepřesnost ve vztahu k Trautmannovu pozorování (1910: s. XXVII–XXVIII, kde jsou uvedeny strany 129–134) (srov. Verf. 2020).

Straipsniai / Articles

51

PIETRO U. DINI

svazek Ms. boruss. fol. 462. opsaný u Heckmanna (2019: s. 31–33) obsahuje Hennigův opis – nikoli samotného Vatera! – spolu s dalšími materiály.

Jinak a pravděpodobně přesněji řečeno: Vaterovo vydání vychází z Hennigova opisu Enchiridions. To lze s jistotou tvrdit na základě jak vnitrotextových dokladů (především souborů datových srovnání), tak vnětextových dokladů (především analýzy Vorwortes od Vatera z roku 1821).

Vaterovo vydání však na konci textu Enchiridions vykazuje makroskopické vynechání, resp. zkrácení v rozsahu téměř dvou stran, jehož důvody nejsou ani zřejmé, ani pochopitelné. Tato skutečnost i přítomnost mnoha dalších menších a větších nepřesností různého druhu způsobují, že Vaterovo vydání nepůsobí jako zvlášť spolehlivé.

O původním tisku ze 16. století neúplného exempláře Enchiridions, který Hennig vlastnil a písemně reprodukoval, prusisté vždy věděli, avšak již od Nesselmanna (1845) byl považován za nezvěstný, a taková je situace dodnes. Neúplnost tohoto exempláře spočívala v tom, že mu chyběly strany 126–134 (včetně pruského erbu na konci).

Tento nezvěstný exemplář Enchiridions byl původním tiskem, který tvořil základ Hennigova opisu a následně i Vaterova vydání.

Konečně je třeba dále zkoumat také vztah mezi exemplářem „HV“ a ostatními známými exempláři Enchiridions (B1, B2, D). Řešení tohoto úkolu bude vyhrazeno jinému příspěvku. Zde jsem tento vztah zkoumal pouze do té míry, do jaké to bylo nutné pro hlavní cíl tohoto příspěvku. Kromě toho bylo možné na základě srovnání opisu, Vaterova vydání s jeho Verbesserungen und Zusätze[n] a Faberova rejstříku zjistit některé rysy nezvěstného Enchiridions.

Teoreticky stále existuje možnost, že se jednoho dne původní tisk objeví mezi starými Borussica-fondy z königsberských knihoven. V této souvislosti ještě doufáme v další příspěvek z pera paní Heckmannové.

52

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

8. DODATEK. OBRÁZKY

Obrázek č. 33. Titulní list Vaterova vydání z roku 1815.

Obrázek č. 34. Titulní list Vaterova vydání z roku 1821.

Obrázek č. 35. Opravy a dodatky z Vatera (1821: s. 183).

Obrázek č. 36. Titulní list opisu (karta 2).

Obrázek č. 37. Vaterova nedatovaná rukopisná poznámka (karta 62a).

Obrázek č. 38. Faberův seznam (karty 63 a 64).

Obrázek č. 39. Poslední strana Vaterova vydání (1821: s. 68).

Obrázek č. 40. List 60a opisu.

Obrázek č. 41. List 60b opisu.

Obrázek č. 42. List 61a opisu.

Obrázek č. 43. List 61b opisu. Vpravo je vidět také část Vaterovy nedatované poznámky (karta 62a).

Straipsniai / Articles

53

OBRÁZEK Č. 33. Titulní list Vaterova vydání z roku 1815

54

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

Ten

Jazyk starých Prusů

Úvod, přeložené texty, mluvnice; slovník,

sestavil

od

Johann Severin Vater,

profesor v Halle, člen akademií věd a učených společností v Berlíně, Mnichově, Filadelfii, Varšavě aj.

Braunschweig, v Schul-Buchhandlung. 1821.

OBRÁZEK Č. 34. Titulní list Vaterova vydání z roku 1821

Straipsniai / Articles

55

PIETRO U. DINI

OBRÁZEK Č. 35. Opravy a dodatky z Vatera (1821: s. 183)

56

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

OBRÁZEK Č. 36. Titulní list opisu (karta 2a)

Straipsniai / Articles

57

PIETRO U. DINI

OBRÁZEK Č. 37. Vaterova nedatovaná rukopisná poznámka (karta 62a)

58

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

OBRÁZEK Č. 38. Faberův seznam (vícenásobně složené karty 63a–64b)

Straipsniai / Articles

59

PIETRO U. DINI

OBRÁZEK Č. 39. Poslední strana Vaterova vydání (1821: s. 68)

60

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

OBRÁZEK Č. 40. List 60a opisu

Straipsniai / Articles

61

PIETRO U. DINI

OBRÁZEK Č. 41. List 60b opisu

62

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

OBRÁZEK Č. 42. List 61a opisu

Straipsniai / Articles

63

PIETRO U. DINI

OBRÁZEK Č. 43. List 61b opisu. Vpravo je vidět také část Vaterovy nedatované poznámky (karta 62a)

64

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

PRAMENY A SEKUNDÁRNÍ LITERATURA

Adelung Johann Christoph, Vater Johann Severin 1809: Mithridates oder allgemeine Sprachenkunde: mit dem Vater Unser als Sprachprobe in bey nahe fünfhundert Sprachen und Mundarten, sv. 2, evropské jazyky, Berlín: Voss.

Bernhagen Wolfgang 1964: Johann Severin Vater, ein vergessener Slavist des 19. Jahrhunderts. – Beiträge zur Geschichte der Slawistik, vyd. H. H. Belfieldt, K. Horálek, Berlín: Akademie-Verlag, 162–170.

Bezzenberger Adalbert 1874: Rezension zu Nesselmann 1873. – Göttingische Gelehrte Anzeigen 39, 1221–1250.

Bopp Franz 1853: Über die Sprache der alten Preußen, předneseno na Akademii věd 24. května 1849, 25. července 1850 a 24. února 1853. – Abhandlungen der Königlichen Akademie der Wissenschaften zu Berlin aus dem Jahre 1853, Berlín: F. Dümmler’s Verlags-Buchhandlung.

Fleckenstein Christa 1997: Johann Severin Vater – ein Vertreter der Frühphase der halleschen Slawistik. – Beiträge zur Geschichte der Slawistik an der Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg, část 1 (= Slavica Varia Halensia 2), vyd. Chr. Fleckenstein, H. Schmidt, Halle-Wittenberg: Universitätsverlag, 34–38.

Forstreuter Kurt Hermann 1955: Das Preußische Staatsarchiv in Königsberg. Ein geschichtlicher Rückblick mit einer Übersicht über seine Bestände, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

Grimm Jacob 1822: Rezension zu Vater 1821. – Göttingische gelehrte Anzeigen 121, 1201–1207.

Götz von Selle 1965: Vater, Johann Severin. – Altpreußische Biografie 2, vyd. Chr. Krollmann, Marburg: Elwert, 755.

Haym Rudolf, vyd., 1894: Briefe von Wilhelm von Humboldt an Georg Heinrich Ludwig Nicolovius, Berlín: Verlag von Emil Felber.

Heckmann Marie-Luise 2019: Prussica und Lithuanica in der Staatsbibliothek zu Berlin–Preußischer Kulturbesitz. – Acta Linguistica Lithuanica 81, 22–51.

Krollmann Christian 1974: Faber, Karl. – Altpreußische Biographie 2, vyd. Chr. Krollmann, Marburg: Elwert, 172.

Kuhn Ernst 1895: Vater, Johann Severin. – Allgemeine Deutsche Biographie 39, 503–508.

Lehn erdt Joh. Max 1974: Hennig, Abraham Ernst. – Altpreußische Biografie 2, vyd. Chr. Krollmann, Marburg: Elwert, 286.

Straipsniai / Articles

65

PIETRO U. DINI

Linde Samuel B. 1822: O języku dawnych prusaków. Rozbior dzieła professora Vatera, ve Varšavě v tiskárně otců piaristů.

Mažiulis Vytautas 1966: Prūsų kalbos paminklai 1, Vilnius: Mintis.

Mažiulis Vytautas 1981: Prūsų kalbos paminklai 2, Vilnius: Mokslas.

Mone Franz J. 1821: Rezension zu Vater 1821. – Heidelberger Jahrbücher der Literatur 5(31), 489–495.

Ms. boruss. fol. 462: Johann Severin Vater: Enchiridion. Der kleine Catechismus Doctor Martin Luthers, Teutsch und Preussisch. Gedruckt zu Königsberg in Preussen durch Johann Daubmann. M. D. LXI (opis) Faber: Collatio der Abschrift an Druck, 64 listů, Halle, kolem roku 1821.

Nesselmann G. H. Ferdinand 1845: Die Sprache der alten Preußen an ihren Überresten erläutert, Berlín: Reimer.

Nesselmann G. H. Ferdinand 1873: Thesaurus Linguae Prussicae. Der preussische Vocabel-vorrath soweit derselbe bis jetzt ermittelt worden ist, nebst Zugabe einer Sammlung urkundlich beglaubigter Localnamen, gesichtet und zusammengestellt, Berlín: Dümmlers Verlagsbuchhandlung, Harrwitz & Gossmann.

Trautmann Reinhold 1910: Die altpreußischen Sprachdenkmäler. Einleitung, Texte, Grammatik, Wörterbuch, Göttingen: Vandenhoeck und Ruprecht.

Vater Severin Johann 1815: Linguarum totius orbis Index alphabeticus, quarum Grammaticae, Lexica, collectiones vocabulorum recensentur, patria significatur, historia adumbratur oder Litteratur der Grammatiken, Lexica und Wörtersammlungen aller Sprachen der Erde nach alphabetischer Ordnung der Sprachen, mit einer gedrängten Uebersicht des Vaterlandes, der Schicksale und Verwandtschaft derselben, Berlín: v Nicolaische Buchhandlung.

Vater Severin Johann 1821: Die Sprache der alten Preußen: Einleitung, Ueberreste, Sprachlehre, Wörterbuch, Braun(schweig: v Schul-Buchhandlung Halle, vytištěno v Gebauerově knihtiskárně.

Verf. 2014: Dėl prūsų kalbos tekstų švado susidarymo, eds. by T. Civjan, M. Zavjalova, A. Judžentis. – Baltai ir slavai: dvasinių kultūrų sankirtos, Vilnius: Versmė, 89–100.

Verf. 2019: К вопросу о дошедших до нас сведениях о древне-прусском «Энхиридионе» [К voprosu o doshedshykh do nas svedeniyakh o drevne-prusskom «Enkhyridione»] (1561). – Славянское и балканское языкознание. Славистика, индоевропеистика, культурология. К 90-летию со дня рождения Владимира Николаевича Топорова [Slavianskoe i balkanskoe iazykoznanye. Slavistika, indoevropeistika, kul’turologia. K 90-letiyu so dnia rozhdeniya Vladimira Nikolaievicha Toporova], Moskva:

66

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Zur textuellen Grundlage des altpreußischen Enchiridions bei Vater (1821) oder zu dem verschollenen „VH“-Exemplar

Ruská akademie věd. Institut slavistiky [Moskva: Rossiyskaia akademiya nauk. Institut Slavianovedeniya], 238–263.

Verf. 2020: K textovému základu staropruského Enchiridions u Trautmanna (1910). – Baltistica 55(1), 105–118.

Verf. 2020a: K textovému základu staropruského Enchiridions u Mažiulise (1966). – Baltistica 55(2), 315–328.

Verf. 2021: K textovému základu staropruského Enchiridions u Nesselmanna (1845) a jeho následovníků Uhlenbecka (1889) a Bernekera (1896). – Baltistica 56(1), 107–120.

Otázky k původnímu textu Vaterova pruského Enchiridiona (1821), případně k ztracenému exempláři „HV“

SHRNUTÍ

Některé důležité aspekty Vaterova vydání (1821) stále nejsou objasněny. Zvláště mnoho otázek vyvolává vztah mezi textem vytištěným Vaterem a rukopisnou kopií pruského Enchiridionu, uloženou v svazku Ms. boruss. fol. 462 (v Berlíně), která dosud nebyla známa. Autor této kopie A. E. Hennig ji pořídil podle neúplného tištěného exempláře Enchiridionu, který mu patřil. Tento exemplář pruského Enchiridionu byl již za Nesselmannova života (1845) považován za ztracený. Vnitřní i vnější argumenty ukazují, že ztracený neúplný tištěný exemplář byl předlohou Hennigova rukopisu, a tedy později i Vaterova vydání. V tomto exempláři chyběly strany 126–134. Zajímavé je, že Vaterem vytištěný text je o dvě strany kratší než Hennigova rukopisná kopie. Srovnání různých údajů umožňuje rekonstruovat některé rysy ztraceného exempláře. Navrhoval bych tento exemplář označovat jako exemplář „HV“.

Do redakce přijato 9. října 2021.

PIETRO U. DINI Univerzita v Pise Via S. Maria 36, I–56126 Pisa, Itálie [email protected]

Straipsniai / Articles

67